Havran děl: Už víckrát ne
Napsaly GenkaiFan a Frau
Z anglického originálu Quoth the Raven, Nevermore překládá Jacomo za vydatné pomoci Ivet
Poděkování za úžasný banner náleží solace
Ráno po Samhainu seděl velmi unavený Harry jako obvykle s Hermionou a Lenkou u havraspárského stolu a poslouchal jen napůl, jak lidé kolem něj vykládají o hostině, kterou propásl.
„To je v pohodě," řekl, po nočním dobrodružství spíš vyčerpaný a trochu malátný než hladový. „Mě Svátek všech svatých nijak nebere. Ani ho moc rád neslavím. Už roky."
Doma si na tuto konkrétní oslavu opravdu dvakrát nepotrpěli, protože to rozrušovalo duchy uvězněné v komplexu Toweru. A když bylo Johnovi řečeno, jak jeho rodiče zemřeli, na žádné slavení se v onu noc necítil. Ben a Maggie pořádali na památku jeho rodičů večeři, a než si šel lehnout, provedl malý rituál při svíčkách, aby jejich oběť uctil.
Ráno se s profesorem dovlekli do hradu až při východu slunce, kdy jim noční můry dovolili sesednout.
Podle legendy nedovolí magie nočních můr jejich jezdcům sesednout nebo spadnout, ale Harry včera v noci nic neponechal náhodě. O to, že se neztrapní, se postaralo lepicí kouzlo. Zároveň ho uklidňovala víra v ujištění Paní, že vrátí lesu rovnováhu. Navíc by nebylo moudré, s ohledem na přítomnost honicích psů a dalších tvorů, kteří se k Honu připojili, dát najevo strach. Harry nechtěl, aby za kořist považovali i jeho, což by se jinak mohlo stát, kdyby zakolísal.
Před snídaní si stihl zdřímnout jen pár krátkých hodin, které ho neosvěžily, protože se v jeho snech mísily výkřiky umírajících pavouků, divoký štěkot psů a pach spáleného masa. Divoká jízda Zapovězeným lesem ho bude ještě nějakou dobu pronásledovat.
Harry se zadíval na učitelský stůl. Kdyby se necítil tak mizerně, zahihňal by se. Samozřejmě, že profesor Snape se stále ještě skrýval ve svých komnatách. Jedno ale musel uznat: ten muž uměl jezdit! Kočíroval svou noční můru nadpozemským stylem, v jedné ruce hůlku, v druhé zkrvavený černý meč. Pavouci neměli šanci. Noční můra, na které jel, jako by se svým temným jezdcem souzněla a chránila ho se zlomyslnou neurvalostí.
Harryho by nepřekvapilo, kdyby se profesor kurýroval z kocoviny. Pokud tedy byl vůbec vzhůru. Věděl, že kdyby on sám mohl pít, značně by si přihnul z láhve. Zároveň ale dumal nad tím, jaké pro něj příští setkání s tímto zarputilým mužem bude. Podle strašných výhružek, kterými profesor Harryho počastoval, ho zřejmě příliš nenadchlo, že byl do dobrodružství předchozí noci zapojen. Nejmírnější pohrůžka zněla, že použije Harryho varlata do lektvarů, takže mu v duchu děkoval, že k naplnění hrozeb už nedošlo. Ačkoliv bylo obtížné brát je vážně, protože onen muž se v počínajícím ranním světle cestou do svých komnat belhal, nohy měl do O a klel. Poslední, co Harry z profesorova mumlání zaslechl, bylo cosi o horké koupeli a láhvi ohnivé whisky.
Podle ředitele byly pro dnešek všechny hodiny lektvarů zrušeny. Harryho to nepřekvapilo. Říkal si, jestli je Snape natolik střízlivý, aby mohl opustit vanu.
„Proč ho neslavíš?" otázala se Mandy a ukousla si z toastu. Přetrhla tak Harrymu myšlenky a nečekaně ho vtáhla zpět do reality. Pak se zadívala na bledou jizvu na jeho čele. „Ach... Ahá! Promiň," začervenala se a rázem se rozhodla, že toast je mnohem důležitější než rozhovor.
Harry se na ni pousmál a kývl. „To je v pořádku. Nechtěl jsem ostatní deprimovat. Wolf a já jsme drželi malou vigilii u jezera. Profesor Snape se k nám připojil. Věděla jsi, že chodil do Bradavic s mojí matkou?"
Hermiona se chtěla včera také zúčastnit, ale když zjistila, co má být hlavní událostí, zdvořile odmítla. Po setkání s Paní, o které Harry vždy mluvil, na sebe nijak zvlášť nechtěla poutat pozornost dalšího božstva.
Lenka se zachvěla. „Samhain není dobrá noc pro pobyt venku. Závoj je příliš tenký! Navíc jsem včera v noci slyšela Cŵn Annwn..." Postupně tišila hlas, až zmlkla a vykulila oči. Harry mlčky zavrtěl hlavou a ukázal bradou směrem k Mandy. Lenka přikývla a znovu se pustila do jídla.
„He? Cože?" zeptal se Mandy, která si utírala prsty do ubrousku a zmateně se rozhlížela.
„Ale Ona nedovolí, aby se ti stala nějaká újma," pronesla Lenka moudře a také sáhla po ubrousku, aby si utřela bradu.
„Já vím," souhlasil Harry a s omluvou se zvedl od stolu, přičemž dívkám věnoval krátký úsměv. „Paní na mě vždycky dávala pozor. Uvidíme se později, Hermiono, a porovnáme si poznámky. Ahoj, Lenko a Mandy."
Na to vyšel z Velké síně, a to bylo naposledy, co ten den Harryho Pottera někdo viděl.
***
Severus Snape zasténal a hodil do sebe další lektvar proti bolesti. Pak natáhl ruku a vrátil prázdnou lahvičku na noční stolek. Nepochyboval, že Albus už dostal zprávu o zrušení jeho dnešních hodin, a než lektvar začal účinkovat, ospale dumal o mnoha způsobech, kterými by mohl Pottera potrestat za to, že ho včera v noci zatáhl do Honu. Do náruče spánku se ponořil se zlověstným úšklebkem na rtech.
***
Během léta měla Hermiona možnost pochopit mnoho věcí, které ji na jejím kamarádovi mátly. Teď byla vděčná, že je zařazená do Havraspáru. Nebelvíři se chovali naprosto bezohledně a ředitel jim nadržoval! Lekce s Wolfem ji naučily, že i autority mohou chybovat, a podle toho, co jí John toto léto řekl, Brumbálovi náleželo menší uznání, než jaké očekával, a rozhodně mnohem menší, než jaké mu okolí prokazovalo.
Když sestupovala po schodišti vedoucím od pracovny ředitele, rozzlobeně si pohrávala s náhrdelníkem. Po Harryho konfrontaci s Weasleyovými a během týdne před Samhainem si ji Brumbál několikrát zavolal do kanceláře. Naštěstí Harry trval na tom, aby ji na tyto schůzky vždy doprovázel profesor Kratiknot, ale i tak se z nich vracela znechucená ředitelovým jednáním a s migrénami, které jí jeho zvědavost způsobila.
Když tedy znovu odcházela z dalšího zbytečného setkání, přejížděla prsty po náhrdelníku a v duchu toho starého mizeru proklínala. Co ho vedlo k tomu věřit, že má právo napadat její mysl? Taková drzost!
Naštěstí jí John pověděl o ochranných opatřeních vložených na její nejcennější majetek. Prstem obkroužila kouzelný předmět spočívající jí na krku a usmála se. Ten starý kozel si prostě říká o potíže a její John mu to pořádně vytmaví! Protože pro ni byl v myšlenkách i v srdci Harry Potter vždycky 'její John'.
***
Lord Voldemort hleděl na mrtvé tělo své milenky Bellatrix Lestrangeové. I přes své značné znalosti nedokázal zjistit, jaké kletby způsobily rány na jejím těle. Bylo to velice frustrující.
Dokonce i jeho věrný mistr lektvarů, Severus Snape, byl zmatený. Díry v čarodějčině těle vypadaly povědomě, ale uvnitř těchto ran nic nebylo. Ať už je způsobilo cokoliv, rozhodně to bylo smrtící, a zřejmě proti tomu neexistovala obrana. Podařilo se jim pouze prodloužit jí život tím, že zpomalili krvácení. Nepomohlo ani uvedení do stáze, protože rány krvácely i tak.
Ani jeden si totiž neuvědomil, že mudlorození použili své vědomosti a výcvik z Bradavic a zdokonalili je. Oba temní kouzelníci možná měli kořeny v mudlovském světě, ale ve své aroganci se k němu obrátili zády a nikdy nevzali v úvahu pokrok, kterého mudlovský svět dosáhl.
Voldemort nařídil tělo spálit a popel rozptýlit.
***
Od chvíle, kdy Bradavice uznaly Harryho jako dědice zakladatelů, mohl se naprosto volně potulovat po celém hradě. V jejich očích nemohl udělat nic špatného, takže střežily jeho tajemství. Těšilo je, že někdo konečně věnuje pozornost tomu, co se děje v těchto zdech. Bradavice škodolibě odhadovaly jeho příští aktivity a doufaly, že jim opět navrátí bývalou slávu prestižní školy.
Harry se začal nudit a zjišťoval, že maska, kterou byl nucen nosit, ho unavuje. Podle jeho názoru byly hodiny úplně triviální. Veškerou látku už uměl, studium tedy nepředstavovalo žádnou výzvu a on den ode dne pociťoval větší frustraci. Věděl ale, že i když on tu nenachází žádnou výzvu, Hermiona nikdy neprošla prvotním procvičováním magie jako on. Vždycky si pečlivě připravovala poznámky a dělala úkoly, pro ni bylo vyučování zajímavé a nikdy nevynechala možnost se naučit něco dalšího.
Ti, kteří ho viděli vyrůstat, věděli, že nudící se John je nebezpečný John. Harry Potter znamenal jen masku, kterou byl tento mladík nucen nosit, a John se chystal vybuchnout. Nastal čas, aby si Rváček zase hrál! Jeho rodina tušila, že při pobytu v Bradavicích se občas dostane na povrch i jeho havraní stránka, jen doufala, že Rváček neprozradí příliš mnoho tajemství.
Bradavice schvalovaly jeho plán vynechat dnešní vyučování a předložily mu jeden či dva návrhy, co by mohl pro oživení dne podniknout. Rváček vyletěl z okna k mrazivému nebi pozdního podzimu a zakrákal. Teď ještě najít Wolfa...
***
Wolf zrovna mířil do hradu, když se ozvalo drsné zakrákání a na rameni mu přistál havran. Zvedl ruku k jeho hrudi, aby mu vzal ze zobáku zprávu. Po odpoledním nebi táhly šedé mraky. ΄Vypadá to, že podzim už je téměř u konce,΄ zamumlal si pro sebe.
„Takže patří vám, pane Wolframe," ozval se z příšeří Albusův hlas. Ředitel se procházel po hradě a snažil se rozluštit, kdo je oním ΄Pánem lesa΄. Staré zvyky byly na ústupu; v dnešní době už je dodržovalo jen několik čistokrevných zpátečníků, přesně jak si přál! Staré zvyky nezapadaly do jeho pojetí většího dobra.
„Pane řediteli, jsem seržant Wolfram," namítl Wolf a přetrhl Albusovi myšlenky. „Získal jsem tuto hodnost krví, potem a mimořádně tvrdou prací. Je od vás velice neuctivé to takto zlehčovat. Varuji vás, jestli v tom budete pokračovat, důsledky se vám nebudou líbit." I havran dal krákáním najevo nelibost, což ale vyvolalo u obou mužů úsměv.
„Má jméno?" zeptal se Albus a stočil hovor zpět ke zvědavému opeřenci.
„Ano, pane. Je to Rváček. Teprve nedávno vylétl z hnízda, takže je to trochu rošťák. Chová se tak?" nadhodil Wolf a vyslal k havranovi postranní pohled.
Albus změnil směr cesty a jal se doprovázet Wolfa zpět do hradu. „A pan Potter? Nepřipojí se k vám?"
Wolf zrovna otevřel zprávu, a pak vrhl na ředitele zamračený pohled. „Hm... ne. Právě jsem byl na cestě, abych se s lordem Potterem setkal," zdůraznil chlapcův titul Wolf. „Prochází některé své majetkové záležitosti. Skřeti mu onehdy poslali pořádný fascikl."
„Chápu," zamračil se Albus, protože si nepřál, aby Harry tak brzy převzal majetek Potterových. Měl to v plánu udělat v chlapcově sedmém ročníku tak, aby mezi nimi vznikla vazba. Nicméně byl rád, že nebyl schopen na účty Potterových sáhnout. Kdyby se teď na něco takového při procházení přišlo... To by nebylo dobré, vůbec by to nebylo dobré.
***
Ve svých komnatách se Rváček přeměnil znovu na Johna. „Asi nemá Rváčka moc rád, Wolfe," nadhodil škodolibě a sesunul se do bohatě čalouněného křesla u krbu.
Tyto komnaty byly velmi dobře chráněny před veškerými odposlouchávači, zejména před všetečnými řediteli. John se ušklíbl a zadíval se do krbu.
„Divíš se mu?" zeptal se Wolf a podal chlapci talíř se sušenkami.
„Havrani se mu už roky snažili povědět, co se v lese děje," spustil John po chvíli ticha. „Byli velmi naštvaní, když se záležitost s pavouky vymkla z rukou, zejména když jim byla zničena hnízda a sežrána mláďata. Většina kouzelných tvorů z lesa utekla. Stádo jednorožců odešlo před pár lety po smrti své hlavní klisny do říše fae. Odmítli se vrátit, dokud jsem jim nedal záruku, že je tu pro ně opět bezpečno a že pavouci jsou pryč."
„Tak kdy dáš mistru lektvarů dárek?" zeptal se Wolf se škodolibým úsměvem, čímž změnil téma. Zároveň podal svému svěřenci hrnek čokolády.
„Protože nebyl schopný si je sklidit sám, doručil jsem mu, co jsem zvládl posbírat, dnes ráno. Zatím jsou pod speciálním stabilizačním kouzlem a na nějakou dobu by měly být v pořádku. Počítám, že mu vydrží na zbytek života, když s nimi bude šetřit," uculil se John. "Je na mě od Honu trochu naštvaný. Vypadá to, že se mu poněkud hůř chodí."
Wolf se zasmál a pak opět stočil konverzaci zcela jinam. „Všechno jde podle plánu. Všichni, kteří nejsou v Toweru potřeba, budou den před tvým návratem domů evakuováni."
„Jak se vede Benovi?"
Wolf se pousmál a předal chlapci balíček od Maggie. „Doktor Vejvoda i vojenský lékař ho prohlásili za zdravého. Nemocenská mu skončí k poslednímu v měsíci. Co nevidět bude zpátky ve službě.
Harry se chtěl zeptat, jestli odejdou Ben a Maggie spolu s ostatními, ale odpověď už znal. Povinnost ke Koruně u nich byla na prvním místě.
Venku za oknem se na obloze hrající všemi barvami zapadajícího slunce objevovaly černé tečky.
***
PA: Pro ty, kteří poukazovali na to, že Snape by měl poznat díru po kulce, upozorňujeme – jste ve špatné zemi. Střelné zbraně většinou nejsou v Británii tak rozšířené jako ve Státech. Podle wikipedie je v porovnání se světem ve Velké Británii střelná zbraň jednou z nejméně častých příčin zabití. Ano, opravdu se snažíme ověřovat si důkladně fakta. Takže Raddle a Snape by nepoznali díru po kulce, kdyby ji viděli.
Doufáme, že tím se některé věci objasnily.