Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Izolace

Kapitola 46 - Smilování

Izolace
Vložené: arabeska - 15.09. 2019 Téma: Izolace
arabeska nám napísal:

Autor: Bex-chan                Překlad: arabeska             Banner: Vojta

OriginálMercy

Rating: 16+

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Hermiona bezmocně sledovala, jak madam Pomfreyová s hrstkou dalších levitují mrtvé a popohánějí zraněné ke komnatě přilehlé Velké síni, z dosahu bezprostředního nebezpečí. Když za dveřmi zmizelo i poslední tělo, Colin Creevey, síň zaplavila vlna Smrtijedů, kteří okamžitě začali na všechny za pochodu útočit. Tehdy si Hermiona všimla Charlieho Weasleyho, madam Rosmerty a Ambrosiuse Flumea, a když se rozhlédla po místnosti, postřehla desítky dalších nových bojovníků, převážně rodinné příslušníky bývalých studentů a obyvatele Prasinek. A potom do síně hlavními dveřmi vpochodovala banda skřítků vedená Kráturou.

Tím se Smrtijedi ocitli v početní nevýhodě. Na jednoho z nich připadli nejméně tři protivníci z bradavických řad. Přesto však vítězství dlelo v nedohlednu. Problém spočíval v černé magii. Kolem Hermiony sršela a praskala jako zlovolné ohňostroje. Zdálo se, že Brumbálova armáda má navrch, a uvědomoval si to i Voldemort, jehož hadí oči stažené panikou jen těkaly z jednoho padajícího přívržence na druhého. Stále ale pálil kolem sebe a jediným švihnutím hůlky skolil dva obránce Bradavic naráz.

Hermiona periferně zachytila pohyb davu. McGonagallová, Křiklan a Pastorek změnili směr a začali se prodírat masou lidí směrem k Voldemortovi. Když zvedla hlavu, aby se zorientovala ve vřavě, všimla si Rona, Nevilla a Katie Bellové, kteří se pokoušeli skolit Dolohova. Poblíž se Lee a Seamus potýkali s Goyleovým otcem a nepříliš daleko od nich čelili Blaise, Miles a Dean Rookwoodovi. Jak putovala pohledem místností, setkala se s očima Narcisy na druhém konci, ale starší čarodějka kontakt přerušila, aby se znovu pustila do duelu s Macnairem. Někteří z bradavických obránců v její těsné blízkosti vykulili oči v uznání a překvapení, ale měli příliš práce s bojem o vlastní životy, aby ji dále brali na zřetel.

Pozor, Hermiono!“

Instinktivně přidřepla a konečky jejích kudrn ožehla rozpálená kletba. Přetočila se, namířila na Jugsona dřív, než stihne vypálit znovu, a omráčila ho. Kývla směrem k Fredovi, který ji varoval, ale to už dvojčata zaměstnával Rowle.

Všechny Hermioniny smysly zahltily skupinové souboje. Kde začít? Do kterého ze Smrtijedů se pustit?

Za sebou zaslechla bolestné zasténání následované nezaměnitelným zlověstným chechotem Belatrix. Hermiona se otočila na patě a spatřila Lenku, jak si otírá krev z brady a pozvedá hůlku Belatrixiným směrem. Stála proti ní i Ginny, na kterou Belatrix vzápětí s povýšeneckým úšklebkem zaútočila. Přestože se Hermioniným kamarádkám dařilo zdatně bránit, Belatrix byla tak rychlá, že se jim nenaskytla příležitost k odvetnému útoku.

Hermiona neváhala a začala se proplétat davem k nim. Ten vždy přítomný hlas rozumu v hlavě ji varoval, že použít hůlku proti vlastní majitelce by se jí mohlo šeredně vymstít, ale Hermiona ho pro jednou ignorovala. Lenka a Ginny potřebovaly pomoc, a ačkoliv by to Hermiona popřela, kdyby se jí někdo ptal, při pohledu na Belatrix se v ní vzedmula touha po odplatě. Poháněl ji odpor a nenávist, které v ní kypěly už od noci, kdy ji Belatrix mučila až na pokraj příčetnosti, a do tváří jí stoupal vztek.

Pozvedla Belatrixinu hůlku, jako by patřila jí samé, a přimhouřila oči.

*

Draco si poklepal Andromedinou hůlkou o stehno a naklonil hlavu.

Doteď si to neuvědomil, ale už před nějakou dobou otce přerostl. Možná ho tak uctíval, že mu vždy připadal vyšší a impozantnější, než ve skutečnosti byl. Nikdy ho ani nepovažoval za starého, ale jeho čelist nyní ohraničovalo stříbřité strniště a ve vlasech mu probleskovaly šediny. Velmi se změnil. Ale to nic neulehčovalo. Malá část v Dracovi by nejraději vzala nohy na ramena a utekla před touto konfrontací někam pod peřinu.

Lucius mlčel. Prohlížel si Draca jako cizího vetřelce, který se vkradl na jeho pozemek, s podezíravostí a nevraživostí. Hůlku měl vytaženou, ale stejně jako Draco ji držel u boku v těsném sevření, kdyby snad přišla na řadu. Udělal několik kroků tam a zpět, ale nikdy neuhnul pohledem a Dracovi tím připomněl draka v kleci, který rozvažuje, zda je ten na druhé straně mříží predátor či oběť.

Draco stál nehnutě a s netrpělivostí si dál poklepával Andromedinou hůlkou o nohu. Nedělila je nijak velká vzdálenost, ani ne pět metrů, ale připadala mu jako kilometr. Naposledy otce viděl během jeho soudu v Dracově pátém ročníku, což znamenalo, že naposledy se sešli pod stejnou střechou před dvěma lety. Draco měl pocit, že toho času uplynulo snad ještě víc. Během těch dvou let toho prožil dost na celý život.

Během těch dvou let téměř zavraždil člověka, byl prohlášený za mrtvého, schovával se před světem, aby neskončil bez hlavy, potýkal se s předsudky, zamiloval se do tehdejšího nepřítele, poznal rodinu, kterou do té doby neznal, bojoval v probíhající válce a sledoval svého přítele umírat.

Žádný div, že na něj Lucius hledí jako na cizince. Draco cizincem byl. Ani jeho vlastní patnáctileté já by nikdy nedokázalo pochopit, co se s ním za dva roky stane. Jak by Lucius mohl jen tušit, co za rozhodnutí musel učinit? A naopak, jak by Draco dokázal pochopit rozhodnutí, která musel učinit jeho otec?

Dělily je kilometry. Ani na jedné straně nestála oddanost, empatie, láska… ani nejmenší špetka porozumění.

Draca sice tahala za rukáv dotěrná nostalgie, ale to sláblo. Jediné, s čím se mohl skutečně ztotožnit, byla ta soustavně rostoucí hořkost, která v něm bujela jako nádor. Jeho matce se podařilo nalézt cestu ven a být k ruce Řádu, ale Lucius se o to nikdy ani nepokusil. To Draca bolelo ze všeho nejvíce. Otec by vždy měl bojovat za svého syna. A to Luciuse nezajímalo. Jen tam stál jako netečný divák a všechno, co Voldemort požadoval nebo způsobil, přijímal bez jakékoliv snahy vzdorovat.

A zabil Thea.

Zabil Thea.

Než Lucius konečně promluvil, Draco by přísahal, že si Andromedinou hůlkou vyklepal na stehně modřinu.

Máš být mrtvý.“

To mě mrzí, že jsem tě zklamal,“ odvětil Draco klidně. „Tvůj večírek na přivítanou stojí za hovno.“

Zmlkni!“ zavrčel Lucius. „Co si ksakru myslíš, že děláš, kluku?“

Neříkej mi kluku! Evidentně ses rozhodl, že už se mnou nebudeš mít nic společného. Proč bych ti měl něco vysvětlovat?“

Dlužíš mi vysvětlení.“

Dlužím ti leda hovno!“

Nemluv se mnou tímto tónem, kluku!“

Já ti nejsem žádný kluk,“ vyštěkl Draco rozezleně. „Nejsem ti nic. Prohlásil jsi to teprve před pár minutami před zraky všech. Nebo jsi zapomněl?“

Lucius se zprudka nadechl nosem, až se mu zvrásnil odporem. „Co sis k čertu myslel, když jsi sem nakráčel s tou věcí… políbil to na veřejnosti, jako by to bylo normální?“

Jmenuje se Hermiona Grangerová.“

Ušetři mě těch nechutných detailů.“

Draco mlaskl a sjel otce pohledem od hlavy až po paty. „Tak co bylo s tebou? Vypadáš jako lejno. Evidentně se na tobě ten tvůj báječný šéfík dost vyřádil.“

Potrestal mě za tvé chyby!“ štěkl Lucius. „Pán zla mě musel potrestat, protože ty jsi selhal.“

Musel potrestat? Jsi – slyšíš se vůbec? Co máš v hlavě za maglajz?“

Já? Ty si na rok zmizíš, pak se vrátíš z mrtvých s tou verbeží připoutanou k boku a rozkřikuješ, jak bojuješ pro Řád, a zpochybňuješ moji příčetnost?“

Její jméno,“ procedil Draco, „je Hermiona Grangerová.“

Tak tam jsi hnil celý rok? V zavšiveném mudlovském domě s tou -“

Ne, byl jsem tady! V Bradavicích a pak u Andromedy.“

Přerušilo ho Luciusovo zlověstné uchechtnutí. „Tak to všechno vysvětluje. Mentálně zaostalá sestra tvé matky. Mělo mě napadnout, že to bude jedna z těch jejích praštěných příbuzných, co ti vymyla mozek.“

V těch pár měsících mi byla mnohem lepší matkou než ty otcem za poslední roky.“

Nebuď tak melodramatický. Dospěj.“

Já dospěl, a to absolutně bez tvého přičinění!“ zvolal Draco tak hlasitě, až mu samotnému zadrnčelo v uších. „Napadlo tě vůbec Voldemorta zpochybnit, když jsi zjistil, že mi vyhrožoval smrtí? A matce? Pokusil ses zjistit, co se mi stalo, když mě prohlásili za mrtvého? Záleželo ti do prdele někdy aspoň na něčem?“

Lucius si přehodil hůlku do druhé ruky a Draco ten pohyb bedlivě sledoval. Několikrát ho z koncentrace vytrhly zvuky bitvy z Velké síně – pár známých hlasů dolehlo až k jeho uším – a tak nepatrně zesílil stisk hůlky. Potřeboval zůstat v pohotovosti. Pohyby a chování jeho otce byly příliš nevyzpytatelné, aby si mohl dovolit nějaké rozjímání.

Můj syn zemřel,“ pronesl Lucius břitce. „Truchlil jsem pro něj. Dle mého je mrtev stále.“

Každé slovo bodalo jako dýka, ale Draco nehnul ani brvou. „Co tedy jsem?“

Nejsi nic,“ vyprskl. „Můj syn by se nikdy nedotkl mudlovské šmejdky.“

Jmenuje se Hermiona Grangerová!“

Já znám její jméno! Já byl ten, kdo ji na manoru rozpoznal!“

Draco zatnul čelist a dopřál si moment na uklidněnou. Vztekem se téměř roztřásl. Ale ne. Ne. Držel eso v rukávu.

Tys Grangerové nepomohl,“ zaznělo z jeho úst jako prohlášení, ne otázka.

Jistěže ne.“

Ale matka ano. Ta se jí pomoct pokusila.“

Lucius se ani nepokusil zastřít překvapení. „O čem to mluvíš?“

Slyšel jsi mě. Mám pro tebe novinku, otče – tvůj syn i žena sem přišli bojovat za Řád. A matka se pokusila pomoci Grangerové.“

Lžeš.“

Použila na Grangerovou na manoru nitrozpyt a viděla ji se mnou. Pomohla jí k útěku. Když se pak dozvěděla, že jsem naživu, vyhledala Snapea, který mimochodem taky pracuje pro Řád, a požádala ho o pomoc.“

Narcisa by nikdy…“

Moc dobře věděla, co s Grangerovou mám, a vůbec jí na tom nezáleželo. Tvoje vlastní žena tě zradila, protože jí došlo, jak jsi vyšinutý!“

Luciusovi zatikalo v oku. „Ne, poznal bych -“

Nepoznal jsi nic! Jsi jako slepec!“ Draco se odmlčel, aby popadl dech. Hruď se mu vzdouvala. „Nechápeš to? Zůstal. Jsi. Sám.“

Sklapni!“

NE!“ zařval Draco. „Matka tě opustila, protože věděla, že se mě zřekneš, až zjistíš všechno o mně a Grangerové. Věděla, že se otočíš zády k vlastní krvi, a to jen kvůli oddanosti k bezduchému netvorovi, kterému říkáš pane!“

V Luciusových očích probleskla prchavá panika. „Nikdy by mě nezradila,“ zašeptal si pod nosem.

Určitě? Nevypadáš moc přesvědčeně.“ Možná bylo kruté někoho si takhle dobírat, ale Dracovi to nemohlo být ukradenější. „Vážně sis jenom na vteřinu myslel, že si matka vybere Voldemorta místo mě? Vlastního syna? Ne! Protože není jako ty!“

To by neudělala.“

Proč?“ štěkl Draco. „Protože si tě vzala? Kvůli oddanosti? Kde jsi nechal oddanost ty, když jsi přivedl Voldemorta do našich životů? Na cos ksakru myslel, když jsi nás do toho zapletl? Upřednostnil jsi ho před námi!“

Krátký záblesk pochyb, který se mihl Luciusovými rysy, zmizel a nahradil ho výraz mrazivé čiré nenávisti. A vypadal sice rozzuřeně, avšak Draco v něm cítil i prázdnotu. Chladný druh prázdna, jako by v Luciusovi i to poslední mihotavé světélko zkrátka vyhaslo. „Nevzpomínám si, že by si byť jeden z vás stěžoval.“

Bylo mi patnáct a -“

Ano. A teď je ti sedmnáct a jsi krvezrádce. A ne jen krvezrádce,“ protáhl otec pohrdavě. „Milovník mudlovských šmejdů.“

Správně,“ kývl Draco rozhodně. „Miluju ji.“

Ale prosím tě -“

A ty mě můžeš zapírat, jak se ti zachce, ale pořád jsem tvůj syn.“

Nejsi.“

Pořád jsem Malfoy a jediný malfoyovský dědic.“ Draco bedlivě sledoval, jak s každým dalším slovem tvář jeho otce kroutí a vrásní vztek víc a víc, ale neodmlčel se. „A teď ti říkám, Luciusi, že všechno to čistokrevné vymývání mozků mnou končí.“

Lucius rozšířil nozdry a ohrnul rty, které odhalily skřípající zuby, ale neřekl nic.

Slyšels mě?“ naléhal Draco. „Všechna ta nenávist a lži, které jste si po generace předávali, skončily. Definitivně.“

Draco se natolik ztratil ve vlastním vzteku, že si nevšiml, jak se hůlka v otcově ruce výmluvně chvěje.

A až tohle všechno skončí,“ pokračoval, „a ty budeš hnít v cele v Azkabanu, doufám, že ti zbyde kousek příčetnosti, aby ti připomněl, že to byl tvůj vlastní syn, kdo ten řetěz přetrhl. A že tam venku ve světě udržuju jméno Malfoy. A že jestli budeš mít někdy vnoučata, všechna budou poloviční krve!“

Poslední věta byla zjevně pro Luciuse moc. Jako lusknutím prstu se vrátil ke svému nebezpečnému já, supěl hněvem, rozmáchl se a namířil špičku hůlky přímo doprostřed Dracovy hrudi. Ale Draco nezůstal pozadu. Adrenalin mu v uších bušil tak prudce, že nezachytil zaklínadlo, které Lucius vyslovil, ale na tom nezáleželo. Pozvedl paži právě včas, aby otce efektivně odzbrojil. Jeho hůlka Dracovi přistála v dlani, dosud rozpálená a nabitá, a pak se vrhl kupředu, vypálil a přišpendlil Luciuse ke zdi.

Odhodlaně k otci napochodoval, popadl do pěsti jeho hábit a přitáhl si jeho obličej tak blízko, že Luciusovi nezbývalo než hledět mu přímo do očí. Dracovo srdce bilo jako splašené, hlasitě jako kladivo na kovadlině, tak dunivě, že mu vibrovaly kosti. Chvíli mu trvalo, než se vzpamatoval. Funěl jako po maratonu a netušil, jestli to je kvapem posledních dvou minut, nebo nebetyčným vztekem.

Co to bylo za kletbu?“ procedil skrz zuby. „Byla to Avada?“

Lucius na něj vycenil zuby a Draco si všiml, že je pošpinila krev, jako by se vší silou kousal do jazyka. O krok ustoupil, pustil Luciusův hábit a nechal kouzlo, aby ho u stěny drželo samo. Špička otcovy hůlky dosud žhnula pozůstatky nedokonané kletby a odlesky světla byly zelené, ale ne tak temně a definitivně zelené jako smrtící kletba. Draco druhou rukou pozvedl Andromedinu hůlku, namířil na otcovu a zamumlal: „Prior Incantato.“

O zlomek vteřiny později upřel zrak znovu na Luciuse, rysy děsivě nehybné. „Opravdu? Paměťové kouzlo?“

Lucius mlčel.

A zjevně dost silné,“ pokračoval Draco. „Dost silné na to, aby mi poškodilo mozek a poslalo mě rovnou na doživotí k Mungovi. Tvoje hůlka je pořád teplá.“

Stále bez reakce.

Chtěl jsi mi vymazat všechnu paměť, co? Vymazat .“

Lucius odmítal i jen mrknout a Dracova maska ledového klidu praskla. Překlonil se, chytil Luciuse za límec, přitáhl ho k sobě a pak jím mrštil zpět o zeď.

Mluv!“ zařval mu do obličeje. „Řekni něco!“

Lucius zaúpěl, ale pomalu zvedl hlavu a oči měl jako děsivé škvíry, když Draca zpražil pohledem. „Raději žádný Malfoy než nečistý Malfoy.“

Podruhé toho dne Draco cítil neblahé pálení slz, avšak na rozdíl od posledně tyto nepřetečou. Byly to slzy vzteku, které pod víčky pálily jako kyselina, a přesto je nepustil. Takže to přišlo. Ta poslední – a tentokrát nejposlednější – kapka. Už žádné chlapecké naděje o smíru. Všechno bylo prostě… pryč. Luciusova příčetnost a racionalita, Dracův respekt a obdiv, jejich vztah otce a syna… všechno pryč. Navždy.

Ale necítil žal. Touhu a už ani naději. Ani špetku. Místo toho se do povrchu jeho bytí zakousla důvěrně známá a téměř uklidňující zlost. Přepadla jej jako klidná mocná vlna a hřála ho ve tvářích a chladila všude jinde. Znovu sevřel otcovo oblečení. Pevněji.

Zabil jsi Thea?“

Zdálo se, že ta nečekaná otázka sebrala Luciusovi vítr z plachet. „Cos -“

Zabil jsi Thea?“ zaburácel Draco.

Luciusovy oči zastřelo mrazivé uvědomění a ohrnul nechutí horní ret. „Theodor Nott stál v cestě.“

Draco se ostře nadechl. „V cestě padající zdi? Nebo tobě?“

Mně,“ odvětil Lucius bez zaváhání či výčitek.

Draco vydechl, ale hrudník měl stažený jako v křeči. Blesklo mu hlavou, jestli se nedusí. Mysl mu prořízly palčivé obrazy Thea umírajícího na studené podlaze Velké síně, napadaly jeho mozek jako noční běsy, které ožívaly a pohrávaly si s ním jako s maňáskem. Pevně zavřel oči. Tma byla lepší než vzpomínky.

Potil se a klepal fyzickým úsilím přemoct sebe samého. Tolik chtěl otce udeřit, ale neshledával v tom pražádnou důstojnost či smysl. A pokud Luciuse praští jednou, nebyl si jist, zda by dokázal přestat.

Otevřel oči.

Proč?“

Lucius si olízl krví potřísněné zuby. „Proč? Protože jsem viděl, jak ten nevděčný parchant zabíjí svého vlastního otce.“

Dracovi se zvedl žaludek. V hrdle ho pálila kyselá předzvěst žaludečních šťáv a vidění se mu po stranách rozostřilo. Nevěděl, co říct. Slova k němu přicházela a zase jej opouštěla, aniž by je postřehl, nemohl se v tom chaotickém mozku přimknout k jediné sebemenší myšlence.

Ale věděl to.

Nějak prostě věděl, či alespoň tušil, že Theova smrt byla záměrná. Nehoda by totiž byla příliš prostá. Příliš férová. A jak se Draco před dávnou dobou naučil, málokdy je něco prosté či fér. Jak Theo kdysi před lety řekl: „Nejdřív je život kurva, a pak už ho nemáš.“

Pověz mi,“ promluvil Lucius blahosklonně a přerušil tak Dracovy myšlenky. „Máš v plánu ho napodobit?“

Cože?“

Máš v plánu napodobit to, co Theodor spáchal?“ tázal se. „Složili jste si vy dva nějakou ubohou přísahu krvezrádců, že oba zabijete své otce?“

Draco se nad tím zamyslel. Důkladně. A jako blesk z čistého nebe ho zasáhla vzpomínka na Thea. Jak seděl za stolem naproti němu a ptal se: „Myslíte, že byste dokázali zabít svého otce?“ Draco tehdy odpověď znal naprosto přesně a znal ji i nyní. Vzpomínal si, že Theovi řekl: „Udělal bych, co bych musel.“

Ne,“ zakroutil Draco lítostivě hlavou. „Věř mi, částečně si přeju, abych to dokázal, ale ne… nejsem jako ty. Nejsem vrah.“

A co přesně máš tedy se mnou v plánu?“

Draco neodpověděl. Namísto toho znovu pozvedl otcovu hůlku, uchopil ji oběma rukama a zlomil ji. Nebo se o to aspoň pokusil. Dřevo bylo příliš pevné na to, aby se dala rozlomit na dvě části, ale byla dost nalomená a rozštěpená, že její poloviny visely jako zlomená ruka. Nepoužitelná. Draco ji zahodil za sebe a setkal se s otcovým vzteklým pohledem.

V něčem jsi měl pravdu,“ pronesl. „Nejsem tvůj syn. Už ne.“

Luciusovi znovu zacukalo v oku.

Ale všechno ostatní, cos mi kdy řekl… o mudlorozených a mudlech a o všem, všechno to byly lži. Zabil jsi mého přítele.“

Draco s povzdychem ustoupil o pár kroků a švihnutím Andromediny hůlky uvolnil kouzlo, které Luciuse poutalo ke zdi. Otce to nečekané gesto vyvedlo z konceptu, ale jeho kyselé zlostné já se brzy vzpamatovalo.

Jestliže nyní vstoupíš do Velké síně, budeš zabit nebo zadržen a odveden do Azkabanu,“ pověděl mu Draco zdánlivě odměřeným tónem. „A můžu tě ubezpečit, že pokud dojde k tvému soudu, sám se ujistím, že dostaneš doživotí.“

Ty ufňukaná snůško -“

Neskončil jsem!“ vyštěkl Draco. „Nepotřebuju tě k životu. Nechci, abys byl součástí mého života. Mám svoje lidi. Mám Grangerovou a matku a Blaise a Andromedu. Ale ty? Ty nemáš nikoho. A přesně to zasluhuješ.“

Luciusovy nozdry se rozšířily a neklidně přešlápl.

Chci, abys odešel,“ pokračoval Draco ostře. „Už tě nikdy nechci vidět. Chci, abys zmizel. Chci, aby ses kompletně vymazal z mého života.“

A kam čekáš, že půjdu?“ utrousil Lucius.

To je mi jedno. Už pro mě neznamenáš nic.“

A s posledním tvrdým pohledem na muže, kterého už nikdy nenazve otcem, se Draco otočil na patě a běžel do Velké síně. Lucius za ním křičel, aby se ihned vrátil, ale Draco utíkal dál. Tady skončil. Skončil se vším, s čím skončit potřeboval. Když vběhl do chodby, kterou se rozléhaly zvuky bitvy a zcela pohltily Luciusův hlas, něco Dracovi řeklo, že už ten hlas nikdy neuslyší.

Ale neohlédl se.

*

Hermiona měla problém. Velký problém.

Belatrixina hůlka jí vzdorovala daleko víc, než očekávala. Dokonce i sesílání štítových kouzel jí dělalo potíže. Protože měla tím pádem oslabenou obranu, schytala už monokl a několikero krvácejících škrábanců od Belatrixiných dotěrných prokletí. Nedostalo se jí ještě šance vůbec se pokusit o útok. Belatrix byla příliš rychlá a zkušená, ačkoliv stála proti nim třem. Se svými schopnostmi a mocí byla prakticky nedotknutelná.

Švihnutím své nové hůlky zasáhla Belatrix Lenku přímo do břicha a Lenka opsala ve vzduchu šestimetrový oblouk. Belatrix se s děsivým chichotem prudce otočila a trefila Ginny kouzlem, které jí zřejmě vyrazilo všechen vzduch z plic. Hermiona jen sledovala, jak se zrzčiny oči obrací v sloup a padá k zemi v bezvědomí.

A potom, jako ve zpomaleném záběru, se Belatrix otočila na Hermionu a odhalila v temném úšklebku svoje křivé zuby. Hermioně se zasekl dech na půli cesty z plic a dusil ji jako knedlík, ale donutila se vzpamatovat. Stála co nejvzpřímeněji a nejpyšněji, jak jen dokázala, čelila jejímu pohledu a vyčkávala na nevyhnutelné.

Hloupoučká mudlovská šmejdko,“ zapištěla Belatrix svým oblíbeným vtíravým tónem. „Vážně sis myslela, že mě porazíš mou vlastní hůlkou?“

V zajetí mezi hlubokými nádechy a všepohlcujícím děsem Hermioně selhal hlas. Snažila se odolávat, ale myšlenky ji ve vzpomínkách vracely k poslednímu střetu s Belatrix na Malfoy manor. Jizva na jejím předloktí náhle žhnula jako právě vypálená. A přesto jí v žilách pulzovalo odhodlání, a tak – pravda, bezhlavě – vypálila omračující kouzlo.

Belatrix bez námahy paprsek odklonila a oplatila jí zaklínadlem, které zasáhlo Hermionu přesně do hrudi a projelo jí jako elektrický výboj. Bolelo to jako čert, až Hermiona tou bolestí vykřikla a sesunula se na kolena. Když sebrala síly zvednout hlavu, Belatrix nad ní stála jako uhihňaná školačka, div netleskala nadšením.

Ách, šmejdečka upadla,“ pitvořila se. „Smutné. Tragické. Přemýšlím, co asi Draco řekne na to, že jsem tě zabila. Co jste předvedli tam venku, bylo vážně sladké. Vždycky jsem věděla, že je ten kluk marný.“

Hermiona zaskřípala zuby a pokusila se vyškrábat na nohy, ale Belatrix ji ochromila stejným kouzlem.

K zemi!“ vyjekla na Hermionu. „Tentokrát mi neupláchneš.“

Zatímco Belatrix nakláněla hůlku, Hermiona nemohla nic než klečet a oněměle čekat na smrtící kletbu. Lapala po dechu, v hrdle měla poušť a cítila nutkání zavřít oči, ale neudělala to, ani když Belatrix pohnula rty ve slovech kletby.

Nikdy ji však nevyřkla.

Hermioně všechno zčernalo, jako zatmění, ale nebyla to temnota. Výhled na Belatrix jí zablokovala postava oděná v černém hábitu, stanula mezi nimi jako obranná zeď, skála. Hermiona natočila hlavu ve snaze rozpoznat, o koho jde, a uvědomila si, že její zachránkyní je žena. Pomyslela na McGonagallovou, ale povšimla si blonďatých vlasů pečlivě svázaných do drdolu, který jen mírně rozcuchaly dnešní události, a pochopila, že se jedná o Narcisu. Vyhlédla zpoza jejího pláště a zachytila záblesk šoku v Belatrixiných pokřivených rysech.

Cisso, co tady vyvádíš?“ tázala se a zněla při tom téměř zmoženě. „S dovolením.“

Ne.“

Belatrixino obočí vystřelilo vzhůru. „Co tím chceš říct?“

Neuhnu ti, Bello. Tomu děvčeti neublížíš.“

Pročpak? Protože tvůj drahoušek Draco zběhl a náhodou ji má za přítelkyni? Jak rozkošné,“ uchechtla se. „Vždycky jsem tvrdila, že je k ničemu. Jen drzý, ničemný uplakánek.“

Narcisa troufale vykročila kupředu a patu zaryla do země. „Važ slova o mém synovi, Bello,“ procedila skrz zuby. „Važ každé slovo.“

Belatrixiny rty zacukaly nelibostí. „Právě teď bys měla vážit slova ty, Cisso.“

Nastoupilo ticho a v tom tichu mezi sestrami praskalo napětí jako zrádný ohňostroj připravený k výbuchu. Hermiona se nesměle postavila a přes Narcisino rameno se setkala s Belatrixinýma černýma vyvalenýma očima. Smrtijedka vypadala kompletně vyšinutě, jako struna napjatá okamžik před prasknutím, a jakkoliv zbytečné se to zdálo, Hermiona si pohrávala s Belatrixinu zahnutou hůlkou a jen pro případ ji sevřela ve zpocené dlani. V Belatrixině výrazu se něco změnilo, a pak se rozesmála hlubokým, nelítostným chechotem, který zněl jako párání hedvábí.

Tak takhle to je, Cissy?“

Nemuselo by to tak být, Bello,“ pronesla Narcisa.

Podle mě ano.“ Belatrix se přikrčila. „Poslední šance, sestřičko. Uhni.“

Ne.“

V následující vteřině Hermionu oslepila prudká záře Narcisina štítového kouzla. Belatrix vypálila působivé prokletí, které narazilo do štítu, a Hermiona viděla, jak ochrana pod jeho tlakem praská. Narcisa zasténala námahou, ale nebylo to nic platné. Belatrix kletbu ještě posílila a zasáhla svou sestru tak mocně, že odlétla stranou, narazila hlavou do zdi a sesypala se k zemi.

Měla zavřené oči a z ucha jí tekla stružka krve a Hermiona hned předpokládala nejhorší a chtěla se k ní rozběhnout na pomoc, ale povedl se jí sotva jeden krok. Belatrix ji zasáhla do ruky a Hermiona vyjekla, když jí zaklínadlo sežehlo kůži nad zápěstím a na zasaženém místě naskákaly bolestivé puchýře.

Ani hnout,“ vyštěkla Belatrix a olízla si rozpraskané rty. „Můžeme pokračovat?“

Jsi šílená,“ vyhrkla Hermiona. „Je to tvoje vlastní sestra!“

Naučila jsem se nevěřit sestrám.“

*

Draco utíkal přímo středem Velké síně. Krčil se, uskakoval a uhýbal zábleskům kleteb, které by ho mohly na cestě zdržet. Nebo hůř. Spatřil, jak Belatrix skolila jeho matku, a v tom momentě se rozběhl, ale teď navíc viděl, jak se jeho zákeřná teta vysmívá Hermioně, a to ho pohánělo ještě víc. Neměl ani ponětí, co udělá, až je dostihne. S Belatrix se dalo diskutovat jen stěží. A přesto utíkal dál. Běžel tak rychle, až měl pocit, jako by mu vlastní nohy nepatřily, a srdce měl zaseknuté za ohryzkem.

Hermiona klečela zády k němu, takže viděl Belatrixin ledový úšklebek a výsměšné točení hůlkou. Draco pozvedl Andromedinu hůlku a připravoval se vychrlit kouzlo, ale Belatrix ho postřehla dřív, než stačil vypustit jedinou slabiku. Prudce máchla hůlkou a Draco cítil, jak se kolem něj omotaly provazy tak těsně, že mu určitě pohmoždily několikero žeber.

Draco!“ vykřikla Hermiona.

Belatrix ho vláčela k sobě po podlaze jako chycenou rybu a cestou mu štěrk a úlomky kamenů drásal oblečení. Nohou narazil do cihly a cítil, jak mu poblíž kotníku něco prasklo, sval či šlacha. Tak či tak to byla agonie. Když Belatrix zrušila kouzlo a nechala ho ležet na místě, objevila se u něj Hermiona, poklekla k němu, zuřivě začala zápolit s provazy a pod nosem si mumlala formule, které zjevně sevření pout trochu oslabily.

Nebraň se. Utáhnou se ještě víc.“

Podařilo se mu chytit jednu z jejích roztřesených zápolících rukou. „Uteč, Grangerová.“

Cože?“

Uteč. Rozptýlím ji.“

Hermiona mu opětovala stisk a potom ho pustila, aby dál povolovala pouta. „Raději budu utíkat s tebou než se vléct sama.“

Grangerová, prosím,“ zasténal. „Uteč. Uteč, než -“

Nebuď bláhový, Draco. Nezvládla by ani dva kroky.“

Belatrix se nad nimi tyčila jako temný bouřkový mrak, nebezpečí samo, a culila se na ně tak zlomyslně, že Hermioně běhal po zádech mráz. V té chvíli si uvědomila, že Belatrixin černý hábit je nasáklý krví a za nehty má stopy krve. Mysl jí uháněla a zoufale se snažila přijít s nápadem, jak uniknout. Belatrixina hůlka se bránila jakémukoliv útočnému kouzlu namířenému na svou původní majitelku a všichni kolem měli dost práce se svými vlastními protivníky, než aby si jich všímali. Pohlédla na Draca a zjistila, o kolik klidněji než ona vypadá, ale zato oči mu bouřily v panice. Podle podlitiny, která se mu vybarvovala na kotníku, odhadovala, že si pohmoždil nohu, a útěk tudíž nepřipadal v úvahu.

Znovu se natáhla po jeho ruce, opatrně ji stiskla v ujištění, a pak se vydrápala na nohy a stanula obranně před ním.

Ó, jak sladké,“ zaštěbetala Belatrix. „Špinavá šmejdka a nepovedený synovec.“ Její rysy rázem zmrzly na led. „Vážně si myslíš, že stát před ním k něčemu bude? Znamená to jen jedno – že tebe zabiju první.“

Za Hermionou se ozval pohyb a Draco vypálil kletbu, ale Belatrix ji zablokovala a oplatila odzbrojujícím kouzlem. Andromedina hůlka vylétla do vzduchu a odkutálela se Narcisiným směrem.

Andromeda mě tou hůlkou neporazila před třiceti lety. Opravdu tě jen na zlomek vteřiny napadlo, že bys to teď dokázal ty?“

Draco ji sežehl pohledem. „Určitě budu mluvit i za Andromedu, když tě pošlu do prdele.“

Belatrix si jazykem přejela po ostrých, křivých, zlámaných zubech a pomalu namířila hůlku přímo na Hermionu. „Už mě nudíte. Rozluč se s kamarádkou, Draco. Ale neboj, brzy se k ní přidáš.“

Hermiona pevně zavřela oči. Za zády slyšela, jak Dracův hlas drnčí v jediném ohlušujícím: „NE!“ Až měla pocit, že to muselo prorazit hluk ve Velké síni. Čekala. Na něco. Na závan, na bolest, na nicotu, ale nic nepřicházelo. Namísto toho zaslechla, jak Belatrix utrousila nadávku. Otevřela oči a postřehla, že má popálený rukáv. Právě otáčela hlavu na Ginny, která stála na nohou a ze špičky její hůlky dosud stoupal dým Incendia.

Odporná weasleyovská kreaturo,“ vypustila Belatrix tiše, zlostí bez sebe. Rozmáchla se hůlkou a vyštěkla: „Avada Kedavra!“

GINNY!“ zařvala Hermiona.

Smrtící kletba zrzku minula jen o centimetr. Spálila ji na rameni a narazila do podlahy. Ale než Hermiona pocítila i ten nejjemnější závan úlevy, Belatrix už se chystala k dalšímu útoku. A vtom se zprava od Hermiony zvedl hlas. Nesl se nad hlavami davu, jindy důvěrně známý a obvykle přátelský, nyní hřměl děsivým vztekem.

Moji dceru ne, ty mrcho!“

Molly Weasleyová se řítila jejich směrem jako nákladní vlak, tváře rudé a ret krvavý. Hermiona slyšela, jak Draco mumlá něco o zamrzlém pekle, a naprosto rozuměla jeho úžasu. Nikdy neviděla Molly tak vzteklou. Tak neporazitelnou. Běsnila jako zvíře, jako lvice bránící svá lvíčata, připravená ukousnout nohy komukoliv, kdo by se jí postavil do cesty.

Z cesty,“ nařídila mrazivě, když stanula před Bellatrix. „Mojí rodině nezkřivíš ani vlas! Ustupte, děti!

Belatrix se znovu chechtala, krutě a posměšně. Hermiona využila toho rozptýlení, aby se otočila na Draca a vykouzlila mu na kotník prozatímní obvaz, který mu zranění zpevní. Zatáhla ho za ramena a prakticky vymrštila na nohy a odvlekla ho o několik metrů stranou, z dosahu běsnící Molly a Belatrix. Ginny ustoupila také a ustaraně sledovala svou matku. Evidentně čekala na příležitost, kdy se i přes zákaz vložit.

Dvě čarodějky se pustily do souboje a z jejich hůlek tryskaly blesky a ohně jako nezvladatelný ničivý požár. Zasypávaly se kletbami, ale ve výsledku bylo jasné, že Belatrix je mnohem zdatnější duelant. Uhýbala Mollyiným výpadům s nadpozemskou hbitostí a ještě se své protivnici mezi výpady vysmívala.

Sedm sirotků nastoupit!“ zubila se. „Jak to asi zvládnete bez drahé staré odrané mateře?“

Mojí rodiny se nedotkneš!“ burácela Molly.

Ale potom zakopla. A Belatrix jí kouzlem podrazila nohy. S Molly na kolenou se Belatrix zachichotala triumfem a začala s osudnou smrtící kletbou. Ginny s Hermionou se vrhly kupředu. Nemusely. Někdo vraždě zabránil místo nich.

Hermiona putovala očima ke zdroji kouzla a spatřila Narcisu, která stála vzpřímeně jako socha odhodlání a v pěsti svírala Andromedinu hůlku. Veškeré pobavení z Belatrixiny tváře vyprchalo, když pohlédla na svou sestru, a nahradil je tvrdý výraz necitu. Černýma očima sklouzla k Andromedině hůlce a ohrnula rty v zavrčení.

Co máš s tou hůlkou v plánu, Cissy?“

Nikdy nevyhrožuj mému synovi,“ varovala ji Narcisa. „Nikdy si nezahrávej s matkou.“

Natož se dvěma,“ přisadila Molly, rázem na nohou.

Nastala pauza, to zlověstné ticho před bouří. Jako první vypálila Narcisa a to, co následovalo, se nejvíc podobalo neostrému záběru na prudké záblesky střel a světel. Už žádné posměšné poznámky od Belatrix. Obě matky ji bombardovaly každou částečkou svých sil. Hermiona nikdy nebyla svědkem Narcisy v duelu a teď k ní vzhlížela v úžasu. Netušila proč, ale předpokládala, že vzhledem ke svému pohodlnému životnímu stylu Narcisa zleniví, avšak v rychlosti a postřehu se své sestře s přehledem vyrovnala.

Tvoje matka je neuvěřitelná,“ pošeptala Dracovi. „To jsem nečekala.“

Ani já.“

Belatrix se na čele blyštil pot a výraz zlomyslného nadšení nahradilo něco podobného teroru. Věděla, co se blíží. Její porážka. Otázkou jen zůstávalo jak brzy. Hermiona nevěděla, kdo smrtící kletbu vypálil, stačilo, že Belatrix zasáhla přímo do hrudi.

Všechno ztuhlo spolu s Belatrix. Pak se její oči pomalu protočily a bez života padla k zemi, až její tělo zadunělo na kameni jako pytel. Přihlížející nadšeně vykřikli a Molly s Narcisou sklonily hůlky a vyměnily si krátký pohled vzájemného pochopení.

Poté, co si Narcisa přivolala svou hůlku, obrátila se na Draca a Hermionu a pomalu se k nim vydala. Namáhavě oddechovala vyčerpáním, ale nesla se vzpřímeně a hrdě. A Hermioně přesto neunikla její nervozita. Ta bolestná potřeba sevřít svého syna – na ten výraz si Hermiona vzpomínala z manoru – byla vryta do Narcisiných rysů jako z rukou kameníka. Ale ani když k němu došla, nepokusila se ho obejmout. Jen před ním stála a hleděla na něj, jako by snad za tu dobu něco z jeho podoby zapomněla. Stejnou tlumenou úzkost cítila Hermiona i z Draca. Ruce neklidně zatínal v pěsti a čelist měl ztuhlou nejistotou, co asi říct.

Nakonec Narcisa vyhrkla: „Omlouvám se, Draco. Tolik.“

Zmateně se zamračil. „Za co?“

Narcisiny oči na moment ulpěly na Hermioně, ale rychle se zase vrátily k němu. „Za vše.“

Draco hluboce vzdychl. „Matko, měl -“

Přerušilo ho ale zaječení následované ohlušující explozí. Všechny hlavy se svorně otočily k centru vřavy. Hermiona se tím směrem obrátila právě ve chvíli, kdy Voldemort ve svém vzteku vyčaroval oslepující kouli kletby, která odhodila McGonagallovou, Křiklana i Kingsleyho jako hadrové panenky do všech stran. Někdo ale seslal na všechny přítomné štítové kouzlo, ještě než se zlověstná kletba stihla rozšířit a dospět k vrcholu.

Rozhostilo se tíživé ticho.

A potom se svět dal znovu do pohybu a někdo vřískl: „Harry! To je HARRY!“


Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre


Re: Kapitola 46 - Smilování Od: Gift - 16.09. 2019
Mollyna role v zaverecne bitve se mi moc libila uz i v originale, ale zde tomu autorka s Narcissou nasadila korunu. Navic pokud k tomu pripocteme, jak se Draco vyporadal se svym otcem, tak nemohu jinak nez smeknout. Smekam hodne, hodne hluboko! Prestoze jsem se do kazdeho odstavce poustela s obavou, co na nas vsechno ceka, rozhodne se teto kapitole neda uprit, ze mela spad a mnoho logickych (snad) zakonceni. Moc a moc dekuji!

Re: Kapitola 46 - Smilování Od: denice - 15.09. 2019
Kapitola jako víno. Šmejdečka a uplakánek... Když jsem dočetla konfrontaci Draca s Luciusem, byla jsem z ní úplně vedle. Lucius je tvrdý muž. Draco neuvěřitelně vyrostl. Každým jednotlivým slovem i činem dokazoval, že otce překonal jako kouzelník, jako dědic hrdého rodu, jako člověk. Obdivuhodné. Proč mám pocit, že Lucius chtěl Draca vyprovokovat, aby ho zabil? Narcisa je úžasná. Věřím, že syna nechce ztratit podruhé a udělá cokoli, aby se to nestalo. Cokoli. S Molly předvedly úplný koncert. Děkuji.

Re: Kapitola 46 - Smilování Od: Jimmi - 15.09. 2019
Úchvatné. Neskutočný preklad. Narcissa s Molly a Draco s Luciusom... Neuveriteľné. Ďakujem moc

Re: Kapitola 46 - Smilování Od: Lupina - 15.09. 2019
Jak já čekala v zázrak, že v Luciusovi zbylo něco lidského. To, co Draco zažil, je příšerné. Zavrhnutí vlastního otce kvůli pokryteckému magorovi Voldemortovi. Prostě nechápu, jak někdo může zavrhnout vlastní krev. Luciusovi se muselo v hlavě všechno zpřeházet, že mohl propadnout něčemu takovému, jako je kult Voldemorta. Stát se otrokem. Hrdý muž z hrdého rodu. Draco ho nezabil. Nenechal si zlomit duši. Ale bojím se, že teď bude muset být na pozoru. Co Lucius provede, až bude po bitvě? Narcisa se však ukázala, jak ji mám ráda. Spolu s Molly se staly dokonalými lvicemi bránícími vlastní mláďata. Úchvatná scéna. Ani jsem u ní nedýchala. Děkuji, arabesko. Byl to zážitek.

Re: Kapitola 46 - Smilování Od: luisakralickova - 15.09. 2019
Díky, díky. Má to grády a ještě není konec. Těším se na vrcholnou scénu a vyřešení rodinných vztahů.

Re: Kapitola 46 - Smilování Od: myska111 - 15.09. 2019
Zase napínavá kapitola. Jsem zvědavá,co bude dál. Konečně se objevil Harry. Díky za překlad a těším se na pokračování.

Re: Kapitola 46 - Smilování Od: martik - 15.09. 2019
Dvě střetnutí s rodinou. Draco se urputně snaží v Luciusovi najít otce, ale vidí jen člověka, který ho odvrhl kvůli pomatenému uctívání demagogického hadího ksichtu. A nakonec učiní to nejlepší možné rozhodnutí. Nechá ho jít. Nepošpiní si ruce, ale přesto ho vymaže ze svého života. Mercy. Everybody's crying mercy. A na druhé straně Narcisa, která pro svého syna udělá cokoliv. Cokoliv. Opustí muže, postaví se sestře. Cokoliv. Děkuji, beruško.

Prehľad článkov k tejto téme:

Bex-chan: ( arabeska )18.02. 2020Počátek (epilog)
Bex-chan: ( arabeska )28.09. 2019Kapitola 48 - Úsilí
Bex-chan: ( arabeska )22.09. 2019Kapitola 47 - Moc
Bex-chan: ( arabeska )15.09. 2019Kapitola 46 - Smilování
Bex-chan: ( arabeska )08.09. 2019Kapitola 45 - Harry
Bex-chan: ( arabeska )01.09. 2019Kapitola 44 - Smrt
Bex-chan: ( arabeska )25.08. 2019Kapitola 43 - Pokraj
Bex-chan: ( arabeska )18.08. 2019Kapitola 42 - Vzplanutí
Bex-chan: ( arabeska )11.08. 2019Kapitola 41 - Snape
Bex-chan: ( arabeska )04.08. 2019Kapitola 40 - Boj
Bex-chan: ( arabeska )28.07. 2019Kapitola 39 - Tonutí
Bex-chan: ( arabeska )21.07. 2019Kapitola 38 - Znovu
Bex-chan: ( arabeska )14.07. 2019Kapitola 37 - Chyby
Bex-chan: ( arabeska )07.07. 2019Kapitola 36 - Hůlky
Bex-chan: ( arabeska )17.02. 2019Kapitola 35 - Voda
Bex-chan: ( arabeska )02.09. 2018Kapitola 34 - Spojenectví
Bex-chan: ( arabeska )05.08. 2018Kapitola 33 - Cejch
Bex-chan: ( arabeska )29.07. 2018Kapitola 32 - Puls
Bex-chan: ( arabeska )22.07. 2018Kapitola 31 - Krev
Bex-chan: ( arabeska )01.07. 2018Kapitola 30 - Tabu
Bex-chan: ( arabeska )03.02. 2018Kapitola 29 - Týdny
Bex-chan: ( arabeska )29.07. 2017Kapitola 28 - Anděl
Bex-chan: ( arabeska )18.07. 2017Kapitola 27 - Pravda
Bex-chan: ( arabeska )28.03. 2017Kapitola 26 - Duše
Bex-chan: ( arabeska )15.01. 2017Kapitola 25 - Míle
Bex-chan: ( arabeska )27.11. 2016Kapitola 24 - Hodiny
Bex-chan: ( arabeska )12.08. 2016Kapitola 23 - Předpeklí
Bex-chan: ( arabeska )08.08. 2016Kapitola 22 - Bouře
Bex-chan: ( arabeska )26.02. 2016Kapitola 21 - Jizvy
Bex-chan: ( arabeska )19.01. 2016Kapitola 20 - Slzy
Bex-chan: ( arabeska )10.01. 2016Kapitola 19 - Šeď
Bex-chan: ( arabeska )30.11. 2015Kapitola 18 - Dary
Bex-chan: ( arabeska )17.11. 2015Kapitola 17 - Hvězdy
Bex-chan: ( arabeska )06.09. 2015Kapitola 16 - Sníh
Bex-chan: ( arabeska )07.07. 2015Kapitola 15 - Střepy
Bex-chan: ( arabeska )05.06. 2015Kapitola 14 - Chtíč
Bex-chan: ( arabeska )12.05. 2015Kapitola 13 - Sám
Bex-chan: ( arabeska )04.05. 2015Kapitola 12 - Spánek
Bex-chan: ( arabeska )31.03. 2015Kapitola 11 - Pochyby
Bex-chan: ( arabeska )27.02. 2015Kapitola 10 - Chuť
Bex-chan: ( arabeska )13.02. 2015Kapitola 9 - Jed
Bex-chan: ( arabeska )10.01. 2015Kapitola 8 - Dotyk
Bex-chan: ( eryenie )23.11. 2014Kapitola 7 - Lidskost
Bex-chan: ( eryenie )03.10. 2014Kapitola 6 - Dlaždičky
Bex-chan: ( arabeska )11.09. 2014Kapitola 5 - Vůně
Bex-chan: ( arabeska )15.07. 2014Kapitola 4 - Skóre
Bex-chan: ( arabeska )02.06. 2014Kapitola 3 - Dveře
Bex-chan: ( arabeska )04.05. 2014Kapitola 2 - Úder
Bex-chan: ( arabeska )21.04. 2014Kapitola 1 - Útočiště
Bex-chan: ( arabeska )18.04. 2014Isolation - fanart
. Úvod k poviedkam: ( arabeska )14.04. 2014Úvod