Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Hodiny Nietzscheho

Kapitola 9., část 1. Něco zlomeného

Hodiny Nietzscheho
Vložené: denice - 12.09. 2019 Téma: Hodiny Nietzscheho
denice nám napísal:

 

Hodiny Nietzscheho

Originál: https://www.fanfiction.net/s/2603288/1/The-Nietzsche-Classes

Autor: Beringae          Překlad: denice          Beta: Jimmi a Sevik99          Banner: solace

Rating: 16+

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

 

Kapitola 9., část 1. Něco zlomeného

 

 

„Já vím asi nejlépe, proč je člověk jediný tvor, který se směje; jediný trpí tak hluboce, že musel vymyslet smích.“

Friedrich Nietzsche

-

Cože jsi udělala?“

Hermiona se upřeně dívala na podlahu. „Vzala jsem Draca Malfoye do svého bytu, přespal na pohovce a pak odešel.“

Ginny se suše zasmála, rozhodila rukama a zároveň zvedla oči k nebi, jako by prosila nebesa o něco jako rozum. „Ovšemže jsi to udělala,“ povzdechla si.

„No, zní to mnohem hůř, když mě to donutíš takhle říct!“ podotkla Hermiona v nepřesvědčivé snaze se bránit. „Měla jsi ho vidět, Ginny. On…“ zarazila se a její oči potemněly, když si vybavila minulou noc.

Byl ztracený. Něco v jeho duši bylo naprosto zničené.

Tiše pokračovala, zatímco potřásala hlavou, jako by byla fyzicky schopná z ní tu myšlenku dostat. „Ty bys udělala totéž.“

„Je to Malfoy.“

„Já vím.“

„Je to zatracený Draco Malfoy, Hermiono. Pamatuješ si na něj? Slizký týpek, který tě seznámil s okouzlující nadávkou začínající na ‚m‘ a který se ti vysmíval a doháněl tě ve škole k pláči? Nechutná malá fretka, která přivedla své kamarády Smrtijedy, aby zavraždili Brumbála, brilantního vůdce světlé strany?“ Teď už Ginny trochu hystericky zvyšovala hlas a Hermiona ji slyšela náhle se zhluboka nadechnout, než poněkud tišeji pokračovala ve své tirádě. „Nemůžu uvěřit, že jsi mu pomohla.“

Hermiona, sedící v její plyšové lenošce, si přitiskla nohy k hrudi a bradu položila na kolena. „Gin, já nevím, co by udělal, kdybych ho nechala být. Chudák kluk právě poprvé za kdoví jak dlouho viděl svého zločinného, nenávistí šíleného otce.“

„No a?“

„Nemohla jsem…“ Hermiona se snažila vyjádřit slovy složitost svých pocitů, ale nedokázala to. „Prostě jsem nemohla.“

Ginny na ni zírala s vyčítavým výrazem ve tváři.

Hermiona podrážděně zafuněla, opřela čelo o kolena a rychle promluvila do odřeného denimu svých mudlovských džínsů. „No ano, promiň mi, že jsem někdy prostě až příliš soucitná! Vypadal tak... zlomeně. Asi jsem se cítila provinile.“

„Hermiono, mohl tě zabít ve spánku.“

Hermiona se naklonila na bok, zvedla hlavu a unaveně se zadívala na svou kamarádku. „Vážně věřím, že už není tento typ člověka, Ginny. Nemyslím si, že vůbec kdy byl. Něco ho změnilo, a já jsem se marně snažila zjistit, co to je.“ Teď se v Ginnyiných očích objevilo cosi vyčkávavého a Hermiona se zavrtěla, než znovu promluvila. „Neřekneš to Harrymu, že ne?“ Její hlas zněl slabě. Nechtěla ani pomyslet na reakci svého kamaráda, pokud by zjistil, že pomohla jeho úhlavnímu nepříteli.

Ginny na ni chvíli zírala, její výraz byl nečitelný kromě jistého znervózňujícího pochopení v očích. Zhruba za minutu promluvila. „Samozřejmě že ne... Ne, když to nechceš.“ Na okamžik zaváhala a smutný úsměv jí současně projasnil i zastínil tvář. „Dovedeš si představit, co by na to řekl Ron?“

Ta otázka způsobila, že Hermioniny rysy ztratily výraz a ztuhly. Její obličej, až na záblesk zármutku v koutku oka, zlhostejněl. Přemýšlela, jak by Ron na tohle reagoval, a ta myšlenka způsobila, že se jí něco v nitru bolestivě sevřelo.

Pokusila se nemyslet na všechno, co vynechala, když Ginny líčila minulou noc. Neřekla jí o výrazu Dracovy tváře, když se ho dotkla. Neřekla jí o objetí, které je oba zřejmě vrátilo k čemusi skutečnému, reálnému. Neřekla jí, že v noci několikrát vstala, aby zkontrolovala, jestli se nepokusil si ublížit; a že se možná příliš dlouho dívala, jak světlo z okna dopadá na plochy jeho tváře, možná příliš dlouho naslouchala tichým, zmučeným zvukům, které vydával ve spánku.

Ano, Ron by se na ni bezpochyby naštval.

-

Následující noc se jí zdálo něco velmi podivného. Ne vzpomínky, které obvykle proplouvaly pod zavřenými víčky jako děsivé vidiny, ale místo toho se probudila, lapala po dechu, na kdysi důvěrně známém místě ve středu jejího těla ji pokožka zvláštně brněla a měla vizi něčeho bledého, krásného a zlomeného.

Nepokoušela se namlouvat si, že ve snu nepoznala tvář. Zůstala vzhůru mnohem déle, než bylo třeba, aby opadlo napětí v jejím lůně, oči doširoka otevřené a zářící ve tmě, když uvažovala nad svou úzkostí a skutečností, že touží po něčem, co je v zásadě zakázané.

-

Hermiona se těžce vyrovnávala s vědomím, že šest týdnů jejích hodin bylo téměř u konce. Před pěti nedělemi se jevily jako nepředstavitelně velký úkol, něco, čím se musela bolestně brodit, co ji znervózňovalo. Byl to téměř obrat o sto osmdesát stupňů, tak dlouho žila ponořená v plánech na příští lekci a v rozjímání, že teď nevěděla, co dělat sama se sebou. Už nejednala s ministerstvem, už nepřemýšlela, jestli se její studenti nakonec neovládnou a neproklejí ji do zapomnění. Poslední hodina šestitýdenního kurzu byla mnohokrát přepečlivě naplánována, a už věděla dost o temperamentu svých studentů, aby jí bylo jasné, že se neuchýlí k fyzickému násilí.

A tak, aby odvrátila nudu a marné myšlenky na jistý zakázaný subjekt, se vydávala na procházky a navštěvovala několik svých zbývajících přátel. Třikrát za týden večeřela u Harryho a Ginny a jednou navštívila Weasleyovy. Pozvala na oběd Lupina a Tonksovou, všichni tři se nasmáli při vzpomínkách na výrazy tváří rádoby Smrtijedů, vlekoucích se po Národní galerii. Každý den chodila do malebného parku poblíž svého bytu a četla si u stojatého rybníka, dokud se nesetmělo tak, že neviděla na písmena.

Představovala si, že jednou zahlédla v davu jeho tvář. Tu tvář s nešťastným výrazem, kterou si vybavila víckrát, než chtěla. Po druhém letmém pohledu, rychlé zastávce, která způsobila nepříjemné prasknutí v její krční páteři, se vzpamatovala a pokračovala v cestě. Byla hloupá, pomyslela si, ale proti její vůli se něco změnilo a ona nenáviděla pocit, že ztratila kontrolu.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre


Konečně jsem se dostala zase ke čtení a dohnala resty ... díky za překlad, musí to být náročný, protože mi ten příběh připadá stále víc temnější...

Moje protiweasleyovská nálada nějak vstřebává neochotu paní Potterové akceptovat, že ne jen oni, "světlá strana" jsou obětmi války, ale že válka v kouzelnickém světě totálně zasáhla právě rodiny na temné straně. Nemilosrdně oddělila otce a matky, živitele rodin od ochránkyní rodinného krbu. Jejich děti jsou přece obětmi nepochopení a následného ústrku ze společnosti. Proč mají Weasleyovi neustále tendenci dělit svět černo - bíle? Vlákna osudu jsou už dávno namotána a nikdo jim neunikne. Jako správná kamarádka má Hermionu vyslechnout a podpořit ji v jakémkoliv úsilí, leč nezasahovat, ne tak ji ještě strašit hrozným silákem Harry Poterem, který smete všechnu špínu společnosti do Azkabanu. V podstatě Hermioně naznačila, že by mohla přijít o jejich přátelství, když se bude chovat jako milosrdná Samaritánka. Hermiony je mi v této fázi líto. Jenže si musí projít odmítáním, než nastane další šok ze setkání s Malfoyem. Ono už moc času není. Ne? Děkuji za překlad, najednou dostávám lepší náhled na dění ve společnosti poválečného kouzelného světa.
Asi Ginny chápu, Malfoyovi jí nikdy neudělali nic dobrého, a navíc má minimálně tři skvělé důvody, proč nenávidět Smrtijedy - a tím Draco bez debaty byl. Ty 'děti' z velké části nadšeně souhlasily s ideologií svých rodičů, a kdyby válka trvala trochu déle, přidaly by se, mučily by a vraždily. Ano, byly svedené rodiči, ale jaký by v tom byl pro jejich oběti rozdíl? Bylo hezké, že Ginny slíbila Harrymu nic neprozradit, větší důkaz přátelství Hermiona ani nemůže chtít. Zdá se, že obě se z války už trochu vzpamatovávají, ale bude to chtít čas. Děkuji.

Tak nevím, možná by nějaké kurzy potřebovala i vítězná strana. I když Ginnyiny obavy chápu. Odus Hermionu trestá, když už mohla najít trochu klidu díky konci školení, začnou se v ní probouzet zneklidňující pocity... Děkuji, drnice. Těším se na pokračování.
Myslím, že vítězná strana se v některých ohledech zachovala docela dobře, i když je jasné, že všechno perfektně zvládnout nemohli. (Přesvědčil mě o tom fakt, že Draco nesedí v Azkabanu v cele vedle Luciuse.) Hermionin sen je mírně řečeno znepokojující, ale jestli je to trest, ještě uvidíme... Děkuji.

Je mi Hermiony strasne lito. Neudelala nic spatneho, ba naopak a stejne se za to citi mizerne, jako by zradila sve okoli. Nedivim se reakce Ginny, ale presto hluboce soucitim s Hermionou. Ona to chudak holka rozhodne nema jednoduche. Je na case, aby se ji jeji dobrosrdecnost konecne taky vratila. Moc dekuji!
Asi to nemá jednoduché nikdo, Harry, Ginny ani Hermiona. A Draco už vůbec ne... Podle Ginny Hermiona pomohla nepříteli, a bude asi chtít čas, aby odpustila, nebo aspoň přijala fakt, že kamarádka se možná tímto způsobem vzpamatovává z hrůz, které ji potkaly. Děkuji.

Re: Kapitola 9., část 1. Něco zlomeného Od: kakostka - 12.09. 2019
Ajaj, proč se tak bojím Ginniny reakce na případné přátelství mezi Dracem a Hermionou? A co teprve víc než přátelství, že? to bude Ginn šílet? Harry možná míň, protože věřím, že začal víc používat mozek a prošel si horšími věcmi než Ginny. Mno a ona je Weasleyová, v téhle povídce, pokud by žil Ron a pohřbil tolik bratrů neexistuje verze, že by se s něčím takovým smířil...takže jsem zvědavá co bude dál. Je zajímavé, že si Hermiona připouští kolik se toho změnilo a že se ji snad své třídy ani nechce vzdát. děkuju za překlad.
Je čeho se bát, když Ginny takhle vypěnila už při zmínce, že Hermiona se nad Dracem slitovala a pomohla mu. Ona vidí Draca jako Smrtijeda, který se aktivně účastnil na Brumbálově smrti. Taky od války neuteklo ani pět měsíců, a jak píšeš, ona v ní přišla o bratry, určitě i další příbuzné a přátele. Děkuji.

Prehľad článkov k tejto téme:

Beringae: ( denice )27.11. 2019Kapitola 15. Epilog
Beringae: ( denice )21.11. 2019Kapitola 14., část 2. Spojení
Beringae: ( denice )14.11. 2019Kapitola 14., část 1. Spojení
Beringae: ( denice )07.11. 2019Kapitola 13., část 2. Bílá a červená
Beringae: ( denice )31.10. 2019Kapitola 13., část 1. Bílá a červená
Beringae: ( denice )24.10. 2019Kapitola 12. Skládačka
Beringae: ( denice )17.10. 2019Kapitola 11., část 2. Co věděli
Beringae: ( denice )10.10. 2019Kapitola 11., část 1. Co věděli
Beringae: ( denice )03.10. 2019Kapitola 10. Občanská válka
Beringae: ( denice )26.09. 2019Kapitola 9., část 3. Něco zlomeného
Beringae: ( denice )19.09. 2019Kapitola 9., část 2. Něco zlomeného
Beringae: ( denice )12.09. 2019Kapitola 9., část 1. Něco zlomeného
Beringae: ( denice )05.09. 2019Kapitola 8., část 2. K temnotě
Beringae: ( denice )29.08. 2019Kapitola 8., část 1. K temnotě
Beringae: ( denice )22.08. 2019Kapitola 7. Primitivní sklony
Beringae: ( denice )15.08. 2019Kapitola 6. Zmatek
Beringae: ( denice )08.08. 2019Kapitola 5.,část 2. Mdloby na tebe!
Beringae: ( denice )01.08. 2019Kapitola 5., část 1. Mdloby na tebe!
Beringae: ( denice )25.07. 2019Kapitola 4., část 2. Nadčlověk
Beringae: ( denice )18.07. 2019Kapitola 4. Nadčlověk
Beringae: ( denice )11.07. 2019Kapitola 3., část 2. Ne-pochopení
Beringae: ( denice )04.07. 2019Kapitola 3. Ne-pochopení
Beringae: ( denice )27.06. 2019Kapitola 2.
Beringae: ( denice )20.06. 2019Kapitola 1. Prolog
. Úvod k poviedkam: ( denice )13.06. 2019Úvod