Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Izolace

Kapitola 45 - Harry

Izolace
Vložené: arabeska - 08.09. 2019 Téma: Izolace
arabeska nám napísal:

Autor: Bex-chan                Překlad: arabeska             Banner: Vojta

OriginálHarry

Rating: 16+

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Chceš mi pomoct přenést ho na druhou stranu?“ zeptal se Blaise.

Draco mrkl a zvedl hlavu.

Byl v tu chvíli ztracený ve vlastním světě, temném světě, který příliš nelišil od momentální reality. Velká síň vypadala stejně tristně, chladně a děsivě, jako když sledoval Thea umírat, ale nyní na ně dolehla neutěšená atmosféra a mrazivý průvan ještě důrazněji. Být to na něm, vůbec by se do Velké síně nevracel, ale Hermiona na tom trvala a kam jinam by bez ní šel? Když se po svém emočním výbuchu uklidnil, zuřivě si protřel tvář, aby se zbavil veškerých známek slz. Obličej měl rudý a bolavý, ale aspoň ne mokrý.

Nechtěl, aby se to dozvěděl kdokoliv jiný než Grangerová.

Na chvíli ho nechala samotného a vydala se hledat Pottera a taky hrnek čaje, aby – dle jejích slov – „se cítil lépe“, ale Draco si přál, aby s ním zůstala. Nepožádal ji o to, ale přál si to. Osamotě až příliš přemýšlel a ani jediná z jeho myšlenek nepramenila z klidu. Nejraději by nemyslel vůbec.

Draco,“ spustil znovu Blaise. „Slyšel jsi mě? Chceš mi pomoct odnést Thea?“

Draco přikývl, protože nevěřil svému hlasu. Následoval Blaise až k místu, kde sledoval Thea umírat, a Theo tam skutečně stále ležel; zakrvácený, popelavý a nehybný. Miles, Tracy a Millicent pořád stáli poblíž, mrzutě přešlapovali a nevěděli, co mají dělat. Někdo s Theem evidentně hýbal. Jeho tělo teď leželo na ledové podlaze rovně jako prkno a hlavu měl podloženou Milesovým svetrem nasáklým bahnem z krve a popela.

Dracovy kroky zvolnily, zostra se nadechl a ze všech sil bojoval, aby si zachoval rozvahu. Když se přikrčil po Theově boku, do nozder ho udeřil zápach krve, ale potlačil nutkání zvracet. Opatrně s Blaisem Thea zvedli, každý si přehodil přes ramena jednu jeho paži, postavili se s ním a vydali se k řadě padlých. Theo byl příšerně těžký, mrtvá váha, ale Draco odmítal dovolit, aby jej zradila vlastní ramena.

Udrží rovná záda. Když nic jiného, udrží rovná záda.

Blaisi,“ oslovil přítele nakřáplým hlasem, „asi… asi bychom ho měli položit vedle Tonksové a Remuse.“

Blaise jen kývl. Zjevně by i jeho zradil hlas.

Když přišli k místu, kde leželi Remus a Tonksová, opatrně Thea položili vedle nich na lehátko. Draco na roztřesených nohou ustoupil o pár kroků a i přes urputnou touhu nezírat si tři nehybná těla prohlížel. Teď se mu Tonksová a Remus zdáli ještě bledší, nějak mrtvolnější. Ale Theo… Theův výraz působil dosud živě, jak jen to bylo možné. Obočí měl pořád stažené bolestí a zbytky červeně v tvářích.

Myslíš, že věděl, co znamenal?“ vyhrkl Draco. „Myslíš, že věděl… že na něm záleželo?“

Jo, věděl.“

Ale já mu nikdy…“

Nemusel jsi.“

Další ticho. Všechno vždy ovládne ticho. Všechno přeruší. Přehluší. Ticho není nic, ale znamená všechno, protože v tichu hledáme slova. V tichu přemýšlíme. V tichu naše mysl pracuje nejvíc. A přesto je příšerné. Je prázdné. Je osamocené. Nezbytná nicota.

Blaise si povzdychl, promnul si tvář a dál upíral pohled Theovým směrem. „Pořád čekám, až otevře oči, vyskočí a řekne něco jako: ‚Vy dva naivkové.‘ Něco takového by na něj sedělo.“

Draco přikývl. „Vždycky měl zvrácený smysl pro humor.“

Mám pocit, že bych měl něco říct, ale nevím co.“

Jemu by stejně na ničem sentimentálním nesešlo. Vysmál by se ti, kdy ti konečně narostou koule.“

Blaise se uchechtl. „Pravda. Stejně…“ Humor stekl z jeho tváře jako pod přívalem deště. „Řeknu aspoň něco. Sbohem, brácho.“

Dracův žaludek sevřela bolest. Znovu se mu udělalo zle, vyvedlo ho to z rovnováhy, potácel se na místě, jako by chtěl kráčet rovně po kývající se lodi. Leda stěží. Zármutek mu byl nový, ale zato nic jiného momentálně nedokázal cítit. Rozlézal se mu v nitru jako pýr a vše utlačoval. Dokonce i když se jeho mysli podařilo na pouhé sekundy zaměřit na jiné téma, žal tam pořád vyčkával jako tíživý našeptávající hlas. Chtěl mluvit, vyslovit omluvu za věci, které si ani nebyl jistý, zda udělal. Chtěl uzavření, konec, kterému by velel on sám. Chtěl se rozloučit, ale nemohl. Blaise to udělal, tak proč to nedokázal i on?

Kde je Grangerová?“ zeptal se Blaise.

Šla s Weasleym hledat Pottera. Evidentně ho někdo viděl mluvit s Longbottomem nebo co.“

Já jdu najít Lenku. Možná se pokusím nějak… pomoct s tímhle chaosem. Jdeš?“

Ne, chci tady ještě zůstat,“ odvětil Draco. „Doženu tě.“

Blaise na okamžik zaváhal, ale zjevně si zakázal se Draca na cokoliv zeptat, protože jen tiše odešel a zmizel v davu. A pak se Draco ocitl sám. Ačkoliv možná ne úplně. Dá se společnost desítek těl považovat za samotu? Ta otázka v něm hlodala, dokud po jeho boku nestanula Hermiona.

Našli jste Pottera?“

Ne. Ani Nevilla, ale Oliver říkal, že mu pomáhal s nošením zraněných, tak asi dělá Harry to samé. Nemyslím, že by…“ Odmlčela se a sklonila pohled.

Nemyslíš, že by Potter co?“

Nic,“ vzdychla. „Podařilo se mi sehnat nám čaj.“

Říkal jsem, že nechci čaj.“

Ale mohl by ti…“

Nechci čaj, Grangerová.“

A chceš něco jiného?“ zeptala se podmračeně. „Řekni mi, co můžu udělat, abych ti nějak pomohla.“

Draco se zhluboka nadechl. „Jenom… na mě mluv.“

Co chceš, abych ti řekla?“

Cokoliv.“

Hermiona si zamyšleně skousla ret. „Když mi bylo devět a babička zemřela, mamka mi řekla, že odešla na lepší místo. Pamatuju si, že jsem nad tím lepším místem uvažovala a přemítala, že… jestli je vážně lepší, proč se prostě všichni neseberou a neodejdou tam? Proč lidé zůstávají tady, když někde jinde by jim bylo lépe?“

Draco na ni úkosem upřel pohled. „A?“

Myslím, že jsem usoudila, že lidé takové věci prostě říkají, aby ti ulehčili, když někdo zemře. Někdy to zabere a někdy ne, ale tak jako tak je to utěšující, ne? Že se někdo namáhá lhát a vymýšlet scénáře, aby se ti pokusil pomoci se tím prorvat. Dokazuje to, že se lidé snaží, a to je vlastně to jediné, na čem nám záleží.“

Ale ten člověk zůstává mrtvý.“

Hermiona sebou cukla a shlédla na Tonksovou. „Ano, ale ty s tím nic nezmůžeš. A to je to nejtěžší, s čím se musíš srovnat. Ale bude to jednodušší, Draco. Slibuju, že časem to bude jednodušší.“

Draco křečovitě zavřel oči. Teď ho u žaludku tlačil jiný pocit, něco odlišného, co nedokázal úplně pojmenovat, ale působilo to jako cizí síla, která mu rozplétala uzly osobnosti. Něco se z něj tlačilo ven. Něco jako doznání. Otevřel oči, nadechl se a s výdechem to vypustil.

Theo byl můj první opravdový přítel. Asi. Než zjistíš, co vůbec znamená přátelství, pěstuješ si taková pouta dílem náhody, že? Theo a já jsme do sebe zkrátka zapadli. Ani jeden z nás neměl sourozence nebo příbuzné stejného věku, takže… jsme byli jenom my dva. Blaise jsem nepotkal, než jsme nastoupili do Bradavic, a Crabbe, Goyle a Pansy byli pro mě známosti, které jsem bral na vědomí, ale před Bradavicemi jsem je pořádně neznal.“

Odkašlal si, jako by tím chtěl zahnat šimrání v hrdle.

Pořád jsme si s Theem hráli buď u něj, nebo u nás doma. Když si na to vzpomenu, naši otcové tehdy pravděpodobně pořádali schůzky Smrtijedů nebo tak něco, ale já se s Theem často vídal a na tom jediném záleželo. Možná jednou týdně. Vyváděli jsme, dělali průšvihy, všechno co patří k dětství. Když nám bylo asi osm, dělali jsme bordel v jeho domě a já jsem rozbil nějaký předmět jeho otce.“

Znovu se odmlčel a přešlápl.

I když jsem byl malý, věděl jsem, jak je Theo ze svého otce vyděšený. Prostě jsem to vycítil. No, rozbil jsem tu věc a jeho otec dostal vztek. Theo vzal moji vinu na sebe. Nevím proč, prostě to udělal. Jeho otec ho tak zmlátil, že musel týden ležet u Munga. Všem navykládal, jak mu Theo štípnul koště a vymlátil se na něm, ale já mu to nespolkl. S Theem jsme o tom nikdy nemluvili, nikdy mi nevysvětlil, proč to vzal na sebe, a já… nikdy jsem mu ani nepoděkoval.“

Přátelství někdy znamená, že nemusíš nic říkat. Díky a omluvy někdy nejsou vysloveny, ale neznamená to, že nejsou vyjádřeny,“ zamumlala Hermiona. „Takže co se stalo? Chci říct, pamatuju si tě jenom s Crabbem a Goylem. Ne tolik s Theem.“

Podle mě když se Theo dostal do Bradavic, tolik se mu ulevilo, že je z dosahu otce, že prostě sklonil hlavu a zapadl. Nechtěl být vyloučen nebo donucen vrátit se domů. A ty si dobře pamatuješ, jaký jsem od počátku byl já. Já byl vždycky potížista. Ale Theo za mnou o prázdninách pořád chodil domů. A s Blaisem byli první dva, na které jsem se obrátil, když Crabbova a Goylova hloupost přerostla do nesnesitelnosti. Na konci pátého ročníku, když Voldemort… však víš, když jsem se připravoval přijmout Znamení, Theo s tím nechtěl mít nic společného a přestali jsme spolu prostě mluvit. Měl jsem plnou hlavu zesírání všeho kolem, než abych si toho všiml.“

Draco, vím, že tohle může znít dost… zbytečně, ale aspoň jste vy dva měli příležitost se usmířit. Aspoň jste si vyjasnili svoje rozdíly.“

Draco si znovu odkašlal a sklopil oči k podlaze. „Grangerová, já ti vážně někdy závidím tu schopnost najít na všem něco pozitivního a někdy tě za to nenávidím, ale… nemyslím, že jsem tak daleko.“

A kde tedy jsi?“

Nevím,“ pokrčil rameny. „Někde… v tichu mezi popřením a zlostí.“

Hermiona popošla před něj, přitiskla se k němu a objala ho tak pevně, až mu vytlačila vzduch z plic. Draco si ji jednou paží pomalu přitáhl ještě blíž a druhou ruku jí položil na hlavu, vpletl prsty do jejích vlasů a přivinul si ji k hrudi. Uvažoval, jestli tohle potřebovala tolik jako on. Oba dnes někoho ztratili a rozhodně si to na nich vybralo svou daň.

A oba byli vyčerpaní. Odhadoval, že mohou být tak čtyři hodiny ráno a víčka mu padala vehementněji než kdykoliv předtím. Pokušení zavřít oči a zbylé hodiny zkrátka prospat bylo výjimečně neodolatelné, zvlášť v Hermionině vřelém a utěšujícím objetí.

Ale ne.

Klidu se dnes nedočkají. Nikdo z nich.

Do Dracových a Hermioniných uší se zakousl mrazivě známý sykot Voldemortova hlasu. Stejně jako na začátku.

Harry Potter je mrtvý.“

Hermiona zalapala po dechu a vyškubla se z Dracovy náruče. Vytřeštěnýma, k smrti vyděšenýma očima se začala rozhlížet po Velké síni, až našla u vchodu Rona a Ginny. Sourozenci vypadali stejně tak šokovaně a vyplašeně, jak se Hermiona cítila. Setkala se na tu dálku s Ronovým pohledem. Všechno ztichlo. Všichni ztuhli, ustali v dosavadní činnosti a bedlivě naslouchali Voldemortově magicky zesílenému hlasu, aby jim neušlo jediné slovo.

Byl zabit na útěku, když si chtěl zachránit svoji kůži, zatímco vy jste za něj pokládali životy. Přinášíme jeho tělo na důkaz, že váš hrdina zemřel. Bitvu jsme vyhráli. Ztratili jste polovinu bojovníků. Moji Smrtijedi jsou v přesile a chlapec, který zůstal naživu, není více mezi námi. Musíme s válkou skoncovat. Každý, kdo bude pokračovat v odporu, ať muž, žena či dítě, bude utracen, a popravena bude i celá jeho rodina. Vyjděte okamžitě z hradu, poklekněte přede mnou a budete ušetřeni. Vaši rodiče a děti, vaši bratři a sestry budou žít, bude jim odpuštěno a všichni se ke mně připojíte v novém světě, který společně vybudujeme.“

Hermiona jen stála s ústy dokořán, jako by na místě zamrzla. Srdce jí burácelo tak hlasitě, že ho cítila i slyšela až v hlavě, jak jí buší za očima. Musela se asi zapotácet na vratkých nohou, protože Dracovy paže vystřelily, aby ji chytily pod rameny, a když k němu vzhlédla, jeho tvář vrásnily obavy.

To nejde,“ zamumlala. „Ne, Harry by nikdy… To je špatně. To je blaf.“

Grangerová, dýchej a –“

Není to pravda.“

Přesvědčení v jejím hlase řvalo tak hlasitě, až jí Draco téměř uvěřil. Téměř.

Čapla ho za ruku a táhla ho za sebou do míst, kde stáli Ron a Ginny. Šeptem něco probírali s Lenkou, zatímco Blaise mlčky čekal vedle nich. Ginny vypadala usouženě a rozbitě, jako by sama přihlížela Harryho smrti Voldemortovou rukou, a Ron nasadil křečovitý výraz člověka, který se snaží držet pohromadě. Lenka objímala Ginny kolem ramen a zřejmě k sourozencům promlouvala chabými slovy útěchy, ale z jejího postoje vyzařoval smutek a starosti.

Zatímco se Hermiona prodírala davem, vidění jí zamlžily slzy, palčivé a neústupné. Godriku, to byl strach. A její srdce… to srdce. Její nejlepší… To se nemohlo stát.

Prosím, ať to není pravda.

Rone! Ginny!“ vykřikla, kdy se k nim přiblížila, ačkoliv její hlas takřka splynul s hřměním okolního zmatku. Jako by všichni opakovali Harryho jméno. Slyšela jen to.

Harry. Harry. Harry. Harry. Harry.

Ne,“ sykla sama pro sebe a nabrala na rychlosti, aby se prodrala ke svým přátelům. Už tam bude. „Ginny! Rone!“

Hermiono!“ vykřikla Ginny.

Nejmladší Weasleyová se přihnala k Hermioně a ta pustila Dracovu ruku, aby ji mohla sevřít v pevném zoufalém objetí. Přes Ginnyino rameno se setkala s Ronovým pohledem a nenáviděla, jak bezmocně vypadal, ramena shrbená a ten nepřítomný zastřený pohled, jako by přihlížel tomu, jak se svět bortí, a přesto to neviděl. Natáhla paži, něžně položila dlaň na jeho tvář a zamračila se, když jí mezi prsty sklouzla zbloudilá slza.

Je to lež,“ zašeptala Ginny do vlasů. „Musí být.“

Ron popotáhl a promnul si rty. „Co když není?“

Ale Rone…“

Co když není, Hermiono?“

Hermiona naprázdno otevřela a zavřela ústa, jako by vyslovovala slova ujištění, ale nevypustila jedinou hlásku. Co když… co když? Co když je jejich nejlepší přítel mrtvý? Co když válku prohráli? Co se s nimi všemi stane? Všechny otázky jí dotěrně kolovaly hlavou a Hermiona nenacházela odpověď na jedinou z nich. Nevěděla, co říct. Otočila hlavu na Draca, jehož tvář výmluvně zvrásnily starosti. V tichosti ji pozoroval.

Ginny se pomalu vymanila z Hermioniných rukou a drsně si rukávem setřela pár slz. „Hermiona má pravdu,“ prohlásila. „Něco na tom nesedí. Harry by nikdy neutekl, aby se sám zachránil.“

Jo, tomu nevěřím,“ skočil jí Ron do řeči. „Voldemort to říká, jenom abychom začali pochybovat o vzájemné loajálnosti, ale… ale Harry by mohl být… Chci říct…“

Žádné možná nedává moc smysl,“ vyhrkla Lenka. „Musíme zjistit, co se stalo. Vypadá to, že ostatní míří ven.“

Hermiona přejela pohledem Velkou síň. Lidé se skutečně hrnuli pryč ke dveřím a pořád mezi kroky mumlali Harryho jméno – někteří s pláčem, jiní s optimistickým povzbuzováním a další se zkamenělou a rozezlenou tváří. McGonagallová se hrnula v čele, v závěsu s Pomfreyovou, Trelawneyovou a Křiklanem. Za nimi pochodovali Kingsley s Weasleyovými a Ginny s Ronem zapadli po boku své rodiny a vyměnili si chabých pár slov se svými zasmušilými rodiči.

Hermiona váhala. Částečně si přála zůstat vzadu, protože jí zmítala nejistota, zda je připravená zjistit, jestli je Voldemortovo tvrzení o Harryho smrti pravdivé. Ale potom se k ní Lenka natáhla, jemně jí stiskla rameno a Hermiona se bezmyšlenkovitě dala do téměř katatonické chůze. V tu chvíli si připadala tak malá, jako jediná kapka deště v lijavci. Všichni mluvili, ale hlasy tak tlumenými a tichými, že mezi kamennými zdmi zněly jenom jako přerývavé nádechy.

Jako armáda. Armáda poražených. Armáda strachu, děsu a pochyb.

Na bedrech ucítila teplo ruky a otočila hlavu na stranu, odkud ji Draco bedlivě sledoval. Rty mu cukaly nutkáním něco říct.

Grangerová,“ spustil nejistě, „jsi… jsi…“

Strachy bez sebe,“ vychrlila.

Svaly v Dracově tváři na okamžik změkly a ruka se do křivky jejích zad opřela s o něco větší vervou. „Na to máš právo.“

A ty?“

Spíš… jsem nervózní,“ odvětil s povzdychem. Naklonil hlavu, aby mu lépe viděla do očí a poznala, že svá slova myslí upřímně a od srdce. „Nedovolím, aby se ti něco stalo. Rozumíš? Nenechám je, aby ti ublížili.“

Pokusila se o úsměv, ale nezvládla zkroutit koutky rtů nahoru. „Ani já nedovolím, aby ti někdo ublížil. Aby se k tobě jenom přiblížil.“

Ten zápal a síla v jejím hlase vyrazily Dracovi na chvíli dech, ale potom zatnul prsty do její kůže, sotva znatelně ji políbil na čelo a zašeptal: „Já vím že nedovolíš.“

Dál šli s davem a Hermiona na půl ucha poslouchala neutuchající šum bot dupajících po kamenné dlažbě. Nebo jí jen tolik mlátilo srdce v hrudi? Tloukla tak i srdce ostatních? Tolik se bála. Když nahlédla do svého nitra, neviděla nic než strach. Celou jí prostoupil, každou cévou, každou buňkou, každým vláknem jejího bytí, a Hermiona si nepřála nic jiného, než aby zmizel. Chtěla být statečná a čelit všemu s hrdě vztyčenou bradou, ale cítila jen únavu a šílený, příšerný, ochromující strach.

Vzdálenost mezi Velkou síní k hlavnímu vchodu do Bradavic se stěží dala považovat za dálku, ale jim připadala jako zelená míle. Když se dav vyrojil z hradu na pozemky, Hermionu ze všeho nejdřív praštil štiplavý zápach zuhelnatělého dřeva a kouře. Nebyla si jistá, jak jí to předtím mohlo uniknout, když se vraceli z Chroptící chýše, ale vzduch byl zamlžený a dusivý, až jí vysychalo hrdlo. Na pozadí vycházelo slunce a jeho paprsky pronikaly škvírami mezi ruinami hradu. Popel měnil ranní světlo na děsivou šeď a Hermiona si pomyslela, že v té křehkosti atmosféry cítí jistou očistu, byť bez špetky útěchy.

Zatímco obcházela hromadu suti, někdo vykřikl: „Hele!“ a jejich skupinou se rozhostilo ticho, když se všichni zaměřili ke vzdálenému bodu na druhé straně mostu. Z tmavých hábitů Hermiona usoudila, že jde o Smrtijedy, a už i slyšela vzdálený dusot jejich nohou. Za zády se jim táhla pětice obrů a pod údery jejich těžkých chodidel se otřásala zem. Ale mezi Smrtijedy se tyčila ještě jedna vysoká figura, tyčila se nad nimi jako pilíř a Hermiona okamžitě rozlišila Hagridovu výšku i bujné vlasy. Čím víc se blížili, tím zřetelněji rozeznávala, že Hagrid něco – někoho – nese.

Ne!“ zařvala McGonagallová a až v tu chvíli Hermioně docvaklo, že se právě potvrdily její nejhorší obavy.

Ginny zvolala. Potom Ron. Pak se vydral výkřik i z jejího vlastního krku. Jako výstřel nožů.

Harry!“

Vrhla se kupředu, ale nezvládla ani dva kroky, než se jí kolem pasu sevřely dvě paže. Trhly s ní dozadu, až narazila do Dracovy hrudi. Vzpírala se v jeho sevření, ale potom ucítila na uchu jeho rty.

Uklidni se,“ zašeptal. „Nohama na zemi, vzpomeň si.“

A-ale on je náš!“ vyhrkla a pokusila se mu znovu vytrhnout. „Oni ho zabili!“

Já vím, že se jim chceš pomstít, ale teď na to není –“

Zabili ho!“

A zabijou i tebe, jestli se mezi ně teď vrhneš,“ sykl jí do ucha a pořád ji svíral. Mihlo se mu hlavou, že jí možná ubližuje, ale odmítal povolit stisk. „Zabijou tě. A co pak budu dělat já? Co mám bez tebe sakra dělat? Nepřišel jsem, abych tady sledoval tvoji sebevraždu.“

Ale oni…“

Mně taky zabili přítele, Grangerová. A tys mi zabránila udělat pitomost. Braň se jak chceš, ale nepustím tě. Pustila bys ty mě?“

Hermiona se přestala vzpírat, sklonila hlavu a sledovala, jak se její slzy vpíjí do kypré hlíny a ta tmavne. Nadechla se skrz zuby štiplavého kouře a donutila svaly k pohybu. Dusila se žalem a sotva popadala dech, ale zvolna posbírala trosky rozumu a narovnala záda.

Fajn,“ vytlačila ze sebe a polkla uzel v krku. „Fajn, budu… nebudu dělat blbosti. Zatím.“

Zatím,“ zopakoval Draco, váhavě jí z pasu odmotal jednu paži, ale zaujal místo po jejím boku a nespouštěl z ní oči.

Když se Hermiona vrátila do reality, uvědomila si, že Brumbálova armáda ječí a chrlí nadávky na Voldemorta a jeho Smrtijedy, kteří se rozestoupili do řady. Bradavickými pozemky se rozléhal ryk zuřivosti a vracel se ještě hlasitější a vzteklejší. Celý hrad jako by se pod náporem jejich rozlícených hlasů otřásal.

TICHO!“ zaburácel Voldemort. Pozvedl hůlku a z ní vytryskl záblesk světla a zadunění hromu.

Ústa přítomných se stále hýbala, ale ven z nich pronikalo jen to nejtišší ševelení dechu. Rozezleně sledovali, jak Voldemort přikazuje Hagridovi, aby Harryho položil na zem k jeho nohám. Všechen Hermionin žal zůstal zapomenut a nahradil ho čistý, nefalšovaný vztek.

Vidíte?“ zvolal Voldemort. „Harry Potter je mrtvý! Chápete už konečně, jakým sebeklamem jste se opájeli? Nikdy nic neznamenal, byl to jen kluk, který se spoléhal na to, že se za něj obětuje někdo jiný!“

Porazil tě!“ zařval Ron, když tlumící kouzlo zakolísalo, ale Voldemort jej seslal znovu a všechny je obklopil bariérou mlčení.

Náhle Hermiona postřehla Narcisu a Luciuse Malfoyovy, kteří se prodrali přední řadou Smrtijedů a zastavili se nepříliš daleko od Voldemorta. Ještě než střelila pohledem k Dracovi, věděla, že je sleduje. Zíral na ně jako zhypnotizovaný, rty sevřené a obočí svraštěné. Každému jinému, koho napadlo se na Draca podívat, připadal vyrovnaný jako ztělesnění klidu, ale Hermioně neunikla ta oblaka úzkosti v jeho očích.

Na druhé straně nádvoří se zdálo, že Lucius zašeptal Dracovo jméno, a Voldemort jej zřejmě slyšel, protože pohlédl na svého spojence a následně přejížděl pohledem po Brumbálově armádě tak dlouho, až jeho mrazivé hadí oči přistály na Dracovi. Dracovou páteří se rozlezly drápy něčeho temného a znepokojujícího, když se Voldemortova ústa roztáhla do pokřiveného zákeřného úšklebku, a přesto odhodlaně držel hlavu vzpřímenou. Rozhodl se s posledním zdáním pýchy čelit muži, který jej chtěl mrtvého.

Inu, inu,“ začal Voldemort posměvačně. „Podívejme, kdo vstal z mrtvých. Mladý Draco Malfoy.“

Draco cítil všechny pohledy, které se na něj upřely, smrtijedské i bradavické, ale upíral oči vpřed a těkal jimi mezi Voldemortem a svým otcem. Pokoušel se odhadnout otcův stav. Grangerová měla pravdu, když mluvila v domě Tonksové o jeho rodičích – Lucius vypadal křehce a zchřadle, evidentně v důsledku dlouhodobého mučení. V posledním roce, kdy jej Draco neviděl, zestárl o desetiletí.

Ale.

Ale Draco přesto měl pocit, že mentálně jeho otec neztratil natolik, jak by očekával. Z jeho postoje stále vyzařovala arogance, ve výrazu zůstávaly zbytky jisté netečnosti, a co bylo nejdůležitější, v očích mu svítilo uvědomění. Lucius věděl, kde je a co dělá, což znamenalo, že ať už se rozhodl k čemukoliv – jakmile Draco dal najevo, že jeho přízeň náleží Grangerové a Řádu – rozhodl se tak z vlastní vůle a to z vůle příčetné. A o to horší to všechno bylo.

Jak ho Lucius ze zástupu Smrtijedů sledoval, Draco pátral v jeho výrazu po jakékoliv známce starostí, úlevy nebo špetce otcovského soucitu, ale nenalezl nic. Jediné, co ve známé tváři tolik podobné té své rozeznal, byla podivná směska podezřívavosti a nevole.

Zdáš se zmatený, mladý Malfoyi! Stojíš na špatné straně!“ vysmíval se mu Voldemort a strhl tím Dracovu pozornost k sobě. „Pojď. Neublížím ti. Máš mé slovo. Vrať se k rodičům a staň po našem boku.“

Draco se nepohnul ani o píď, ale ucítil, jak se Hermionina roztřesená ruka hbitě natáhla po jeho a sevřela ji tak pevně, až jí zapraskalo v kloubech. Draco natočil hlavu k ní, setkal se s ustaranýma, tázavýma očima a zamračil se na ni, napůl dotčeně a vyjeveně, zatímco se mu její nehty zarývaly do dlaně pevněji a pevněji.

Vážně sis myslela, že teď odejdu?“ tázal se, hlas tlumený Voldemortovým kouzlem.

Přejela si zuby po spodním rtu. „Asi jsem tě jenom potřebovala držet za ruku.“

Po Dracových rtech přeběhl stěží postřehnutelný úsměv, než sklonil hlavu a vtiskl jí polibek do koutku úst. Davem se zvedlo uznalé zamručení, ale Draco si ho ani nevšiml. Opětoval její stisk a neochotně vrátil pozornost ke svému otci, který div nepraskl pod náporem šoku a pobouření. Úlisný škleb na Voldemortově tváři se roztáhl ještě víc a s pobavením naklonil hlavu k Luciusovi.

Zdá se, že tvůj syn si udělal nové přátele, Luciusi! Mudlovské šmejdy a krvezrádce!“

Draco tvrdě hleděl na svého otce, tak upřeně, až měl pocit, že mu za chvíli začnou krvácet oči.

Cítil, jak se mu něco v hrudi sype. Ta poslední přeživší deziluze, že by jeho otec mohl přijmout vztah s Grangerovou, se zřítila jako zeď, která už roky chátrala. Nebyl to jen Dracův vztah s Grangerovou, co Lucius odmítal přijmout. Jeho otec – vlastní krev a kosti – zapřel svého syna.

Jeho nové já.

Jeho lepší já.

Potlačil v sobě i tu sebemenší reakci. Nikdy před svým otcem neuronil jedinou slzu a ať se do pekla propadne, jestli právě tato chvíle má být zlomová. Nepohnul se. Nemrkl. Nehnul ani prstem. Ale tu bolest a zradu cítil neméně silně. Visela nevyjádřená v jeho hrudi, těžce a bolestivě, tepala mu jako kyvadlo u srdce, ale on ji skryl.

Je to tak,“ oznámil prostě a zaměřil se na Hermionu a její palec, kterým ho hladila po dlani.

Už se nedokázal na svého otce dívat. Kdyby ano, tušil, že by asi vykřikl nebo by jeho maska zakolísala. Očima sjel ke své matce a jeho bolest o něco utišily její něžné rysy. Kdyby jí někdo ze Smrtijedů věnoval pozornost, určitě by mu neušla ta emoce v jejím výrazu, ta touha rozběhnout se za synem, nebo že pohnula rty ve slovech bezbřehé lásky, která Draco i na tu vzdálenost odezřel. Ale nikdo se na ni nedíval. Dokonce ani vlastní manžel.

Draco na ni kývl, téměř neznatelně, aby ho nikdo neodhalil, a Narcisa tak zůstala mimo podezření. Prozatím v bezpečí.

A další člen tvé rodiny, ze kterého se stal zrádce, Luciusi,“ popichoval ho Voldemort. „Musíš být tak hrdý.“

Dracův otec na něj možná není hrdý.“ Vztek McGonagallové znovu prolomil kouzlo. „Ale jsme na něj hrdí my.“

Draco na ředitelku obdivně pohlédl a zapsal si za uši, aby jí prokázal vděk, jestli tento den oba přežijí. Brumbálova armáda se dala do křiku. Znovu na Smrtijedy vřískali a Voldemort popošel o pár kroků, frustrovaný ztrátou kontroly.

Dost!“ zahřměl Voldemort, znovu seslal tlumící kouzlo a potom ukázal výsměšně na Harryho tělo. „Je na místě všem připomenout, že Harry Potter uprchl ve snaze zachránit si vlastní kůži a…“

Dav se pohnul. Draco s Hermionou stočili pohledy tím směrem právě včas, aby viděli Nevilla, který s napřaženou hůlkou pronikl magickou bariérou. Podařilo se mu sotva pár kroků, než skončil odzbrojený na zemi u Voldemortových nohou.

Hermiona stále pevně svírala Dracovu ruku a se zatajeným dechem naslouchala, jak Belatrix líčí Voldemortovi, co je Neville zač. S krutým chechotem neopomněla zmínit jeho rodiče. Neville se vyškrábal na nohy a kurážně stál na území nikoho mezi dvěma armádami a Draca by nikdy nenapadlo, že pocítí tolik k obdivu k někomu, jako je zrovna Longbottom.

Jsi čistokrevný,“ pronesl Voldemort. „Prokazuješ odvahu a houževnatost. Byl by z tebe dobrý Smrtijed.“

Jedině až peklo zamrzne!“ vřískl Neville a od Brumbálovy armády se skrz prolomené kouzlo zvedla salva ryku.

Budiž. Tady Neville poslouží jako příklad, abyste viděli, jak dopadne každý z vás dost hloupý na to, aby mi nadále odporoval.“

V Hermioně by se krve nedořezal, když Voldemort zvedl hůlku. Předklonila se, připravená vrhnout se sprintem Nevillovi na pomoc, ať už by tu pomoc představovalo cokoliv, ale když Voldemort máchl hůlkou, Neville zůstal nezraněný na nohou. Místo zkázy zaslechla vzdálené svištění, jako by něco letělo vzduchem, a jen nechápavě sledovala, jak jim nad hlavami proletěl Moudrý klobouk a přistál ve Voldemortových spárech.

Bradavické koleje skončily,“ oznámil Voldemort davu. „Už žádné zařazování. Znak, štít a barvy mého vznešeného předka Salazara Zmijozela poslouží všem. Není-liž pravda, Neville Longbottome?“

Potom Voldemort namířil hůlku na Nevilla a Hermiona sledovala, jak její kamarád narovnal záda a ztuhl. Voldemort švihem zápěstí odlevitoval klobouk na Nevillovu hlavu, až mu krempa přepadla přes obličej. McGonagallová, Dean a Lee se pomalu sunuli kupředu, krok za krokem. Hermiona sáhla do kapsy pro hůlku a všemi zjitřenými smysly si uvědomovala, že Brumbálova armáda i Smrtijedi dělají to samé. Ruku dále držela v té Dracově, stejně jako oné noci, kdy utíkali Zapovězeným lesem, než ho odeslala do Andromedina domu. Do kůže mu nehty vrývala půlměsícové oblouky, ale odmítala uvolnit stisk. Věděla, že toto spěje k neodvratitelnému chaosu, a chtěla s ním udržet kontakt, jak nejdéle bude moci.

Po pozemcích se rozestřelo tajuplné ticho. Příliš ohlušující a nehybné ticho, ten rozhodující moment klidu před propuknutím bouře. Voldemort vykročil vpřed, pohnul zápěstím a spoutal Nevilla mocí znehybňujícího kouzla. A potom Moudrý klobouk na Nevillově hlavě vzplanul.

Hermioně zabralo přibližně dvě vteřiny, než si uvědomila, co se právě stalo. Nevillův výkřik proťal vzduch jako šíp a celá Brumbálova armáda se dala do pohybu jako přílivová vlna.

Potom je ale vyvedl z míry další zvuk. Vlastně několik dalších zvuků.

Rámus křiku a dunění nohou pocházel až od hraniční čáry bradavických pozemků, mimo dohled, ale rychle se blížil. Když se Hermiona ohlédla přes rameno, aby se alespoň pokusila v klusu zaměřit zdroj, spatřila Drápa, jak si dere cestu přes trosky, aby se dostal k Hagridovi. Voldemortovi obři zaburáceli a vrhli se proti Drápovi a pak už Hermiona slyšela kopyta dunící zbořeništěm a šípy svištící vzduchem. Kentauři zasypávali nepřátele smrtícími ranami a čtyři z nich padli mrtví k zemi, než ostatní zpanikařili a rozprchli se.

Během toho zmatku většina z Brumbálovy armády ustala v pohybu. Hermiona s Dracem zastavili ani ne deset metrů od Smrtijedů – stále ruku v ruce – a všechno sledovali vytřeštěnýma očima.

Hermiona v zajetí vřískotu zaměřila pozornost na Nevilla právě ve chvíli, kdy zlomil znehybňující kouzlo a pohnul se. Moudrý klobouk mu sklouzl z hlavy a Hermiona zamžourala na něco stříbrného, co se zablesklo uvnitř něj. A jako by se na Nevilla upřely všechny oči, když pozvedl Nebelvírův meč, mrštně se vrhl vpřed a sťal hadí hlavu tak prudce a mocně, až se Hermiona zpočátku domnívala, že to snad byla jen hra světla.

Voldemortův ohlušující výkřik rezonoval pozemky jako siréna, když se Naginina hlava ve vzduchu otočila a přistála u jeho nohou. Rozezleně napřáhl na Nevilla hůlku, ale Hermiona popleteně na vlastní oči viděla, jak se jeho kletba odrazila od štítového kouzla, které rozhodně neseslal Neville.

Potom vřavu přehlušil Hagridův hlas: „Harry! KDE JE HARRY?“

Hermiona střelila očima k místům, kde by Harry měl ležet, ale země zůstala jako nedotčena, bez známky toho, že na ní kdy spočinulo Harryho tělo. Zuřivě se začala rozhlížet, jako by ho snad mohla vypátrat mezi rozprostřenými Smrtijedy, ale nikde jej neviděla.

Kde je?“ zamumlala si pod nosem.

Cože?“ nechápal Draco. „Kde je kdo?“

Harry. Kde je?“

Hermionin hlas ale přehlušila letící křídla Klofana a hejna testrálů, kteří pluli nebem a začali dorážet na Smrtijedy svými drápy a zobáky. Těsně kolem jejího obličeje prolétlo kouzlo, tvář jí ošlehl závan větru a to ji vytrhlo ze zamyšlení. Pozvedla hůlku a stejně jako zbytek Brumbálovy armády, Draca nevyjímaje, začala Smrtijedy zasypávat kletbami a zaklínadly. Zápolící obři však postupně zatlačovali všechny nazpět ke hradu.

Honem, Grangerová!“ zařval Draco a škubl s ní k sobě.

Ale kam se poděl Harry?“

Musíme se držet ostatních!“

Oba davy nepřátelských stran ustupovaly do Bradavic. Vráželi do svých protivníků a dupali po padlých, metali po sobě záblesky světel a tlačili se v takovém chaosu, že Hermionu zmáčklo několikero ramen a neslo ji i Draca k hlavnímu vchodu. Cítila, jak se jí Dracova ruka pomalu vysmekává, zatímco je hordy unášely různými směry, ale držela se ho dál, zaryla mu nehty pevně do kůže a Draco jí pevný stisk opětoval.

Ale tušila, že je to rozdělí.

Zvedla k němu vyděšené oči a podařilo se jim ukořistit prchavý okamžik nerušeného očního kontaktu, než se Hermionina ruka vysmekla. Ve smrtelném strachu sledovala, jak Draco upadl a ztratil se v moři lidí.

Draco!“ zavolala za ním, ale lomoz její hlas pohltil. „DRACO!“

Marně se pokoušela prodrat dozadu proti proudu a ječela jeho jméno dál a dál, ale dav ji nesl k Bradavicím. Přímo do Velké síně.

*

Draco v bolestech čekal, až se kolem něj přeženou. Vráželi do něj koleny a holeněmi a dupali mu po prstech, protože se mu sice podařilo vydrápat se na všechny čtyři, ale nezvládl se postavit. Místo toho se schoulil do sebe, snášel nespočet kopanců a vyčkával, až se kolem něj utvoří místo. Když záplava nohou prořídla, vyškrábal se na nohy, prodral se ke zdi a o tu se opřel, aby popadl dech. Celé břicho měl pohmožděné, ale vtlačil se do výklenku a rozhlédl se.

Grangerová!“ zavolal zkusmo, ale nikde ji neviděl. „GRANGEROVÁ!“

Teď už na nádvoří zůstalo jen pár jedinců, obři zápasící s Drápem a testrály, jejichž hřmící dupot rozechvíval půdu. Ze své skryté pozice poblíž hlavního vchodu Draco viděl, že bitva se přesunula dovnitř do Velké síně a záblesky kleteb nyní mordovaly její majestátní zdi. Bojovníky jako takové Draco neviděl a čekal, až mu z dohledu zmizí i poslední smrtijedské hábity, než vyrazil za nimi.

Ale když zatočil za roh a otevřel se před ním pohled na absolutní anarchii, zrak mu sklouzl ke straně a setkal se s mrazivýma šedýma očima, téměř identickýma s těmi jeho. Lucius patrně vyčkával ve stínech právě na něj a Draco stiskl hůlku, až mu zapraskalo v kloubech.


Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre


Re: Kapitola 45 - Harry Od: Gift - 10.09. 2019
Kdybych nebyla prave tak vystrasena, udelala bych hloupy vtip o tom, ze jsme napjata jak ksandy. Tato povidka tlaci plnou parou vpred. Nenecha nas se vydechnout, jedna emoce se vali pres druhou a ja mam stazene vnitrnosti z toho, co na nas bafne priste. Obrovsky respekt a diky za uzasny preklad!

Re: Kapitola 45 - Harry Od: Lupina - 09.09. 2019
Tolik ztrát - životů, přátel, nadějí a ještě není konec. Ještě musí bojovat. Harry s Voldemortem, Molly s Belatrix a Draco s otcem... Děkuji, arabesko. :-*

Re: Kapitola 45 - Harry Od: denice - 08.09. 2019
Třetí děsivá kapitola v řadě. Už jen to číst je hrůza, natož to žít. Theo zabil svého otce, jeho zabil Lucius. Co se stane teď? Může tady někdo vyhrát? (Asi nechápu, proč si Draco myslel, že by Lucius mohl přijmout Hermionu - proboha, vždyť jemu samotnému to trvalo týdny, než se jakž takž smířil s tím, že s ní dýchá stejný vzduch!) Upřímně doufám, že v příští kapitole se objeví záblesk naděje. Díky, beruško.

Re: Kapitola 45 - Harry Od: Jimmi - 08.09. 2019
Do prečítania som sa musela prinútiť. Minulú som vynechala. Spôsobilo to to, čoho som sa bála. Privolalo myšlienky, ktoré by mi nemali uháňať hlavou. Kam sa hrabe kánon na toto. Kam sa hrabe akýkoľvek preklad na toto. Ach môj bože. Ďakujem.

Re: Kapitola 45 - Harry Od: myska111 - 08.09. 2019
Překvapivý vývoj událostí. Doufám, že Draco souboj s Luciusem přežije a najde Hermionu v pořádku. Doufám, že v hlavních bodech děj souhlasí s originálem a Harry porazí Voldemorta. Díky za překlad a těším se na pokračování.

Re: Kapitola 45 - Harry Od: martik - 08.09. 2019
Ohlušující, prázdné ticho. Nicota. Řekni mi, co můžu udělat, abych ti nějak pomohla. Popření a zlost. Strachy bez sebe. Další silná kapitola. Dracovi není dovoleno ani na okamžik truchlit a už je vydán všanc další náročné situaci. Setkání s Luciusem s matkou. A Hermiona zase domnělé ztrátě Harryho. Ale nejvíc asi bolí to odloučení. Protože, co budou bez sebe dělat? Opět to kypí tím vším. Rezonuje. Děkuji, beruško.

Re: Kapitola 45 - Harry Od: silrien - 08.09. 2019
Minulou kapitolu jsem nezvládla komentovat, ty ztráty moc bolely. I tady jsem potřebovala kapesníčky. Ale dokud byli Draco a Hermiona spolu, nebála jsem se, teď jsem vyděšená z toho, co se může stát. Velice děkuji a skláním se před úžasným překladem.

Prehľad článkov k tejto téme:

Bex-chan: ( arabeska )18.02. 2020Počátek (epilog)
Bex-chan: ( arabeska )28.09. 2019Kapitola 48 - Úsilí
Bex-chan: ( arabeska )22.09. 2019Kapitola 47 - Moc
Bex-chan: ( arabeska )15.09. 2019Kapitola 46 - Smilování
Bex-chan: ( arabeska )08.09. 2019Kapitola 45 - Harry
Bex-chan: ( arabeska )01.09. 2019Kapitola 44 - Smrt
Bex-chan: ( arabeska )25.08. 2019Kapitola 43 - Pokraj
Bex-chan: ( arabeska )18.08. 2019Kapitola 42 - Vzplanutí
Bex-chan: ( arabeska )11.08. 2019Kapitola 41 - Snape
Bex-chan: ( arabeska )04.08. 2019Kapitola 40 - Boj
Bex-chan: ( arabeska )28.07. 2019Kapitola 39 - Tonutí
Bex-chan: ( arabeska )21.07. 2019Kapitola 38 - Znovu
Bex-chan: ( arabeska )14.07. 2019Kapitola 37 - Chyby
Bex-chan: ( arabeska )07.07. 2019Kapitola 36 - Hůlky
Bex-chan: ( arabeska )17.02. 2019Kapitola 35 - Voda
Bex-chan: ( arabeska )02.09. 2018Kapitola 34 - Spojenectví
Bex-chan: ( arabeska )05.08. 2018Kapitola 33 - Cejch
Bex-chan: ( arabeska )29.07. 2018Kapitola 32 - Puls
Bex-chan: ( arabeska )22.07. 2018Kapitola 31 - Krev
Bex-chan: ( arabeska )01.07. 2018Kapitola 30 - Tabu
Bex-chan: ( arabeska )03.02. 2018Kapitola 29 - Týdny
Bex-chan: ( arabeska )29.07. 2017Kapitola 28 - Anděl
Bex-chan: ( arabeska )18.07. 2017Kapitola 27 - Pravda
Bex-chan: ( arabeska )28.03. 2017Kapitola 26 - Duše
Bex-chan: ( arabeska )15.01. 2017Kapitola 25 - Míle
Bex-chan: ( arabeska )27.11. 2016Kapitola 24 - Hodiny
Bex-chan: ( arabeska )12.08. 2016Kapitola 23 - Předpeklí
Bex-chan: ( arabeska )08.08. 2016Kapitola 22 - Bouře
Bex-chan: ( arabeska )26.02. 2016Kapitola 21 - Jizvy
Bex-chan: ( arabeska )19.01. 2016Kapitola 20 - Slzy
Bex-chan: ( arabeska )10.01. 2016Kapitola 19 - Šeď
Bex-chan: ( arabeska )30.11. 2015Kapitola 18 - Dary
Bex-chan: ( arabeska )17.11. 2015Kapitola 17 - Hvězdy
Bex-chan: ( arabeska )06.09. 2015Kapitola 16 - Sníh
Bex-chan: ( arabeska )07.07. 2015Kapitola 15 - Střepy
Bex-chan: ( arabeska )05.06. 2015Kapitola 14 - Chtíč
Bex-chan: ( arabeska )12.05. 2015Kapitola 13 - Sám
Bex-chan: ( arabeska )04.05. 2015Kapitola 12 - Spánek
Bex-chan: ( arabeska )31.03. 2015Kapitola 11 - Pochyby
Bex-chan: ( arabeska )27.02. 2015Kapitola 10 - Chuť
Bex-chan: ( arabeska )13.02. 2015Kapitola 9 - Jed
Bex-chan: ( arabeska )10.01. 2015Kapitola 8 - Dotyk
Bex-chan: ( eryenie )23.11. 2014Kapitola 7 - Lidskost
Bex-chan: ( eryenie )03.10. 2014Kapitola 6 - Dlaždičky
Bex-chan: ( arabeska )11.09. 2014Kapitola 5 - Vůně
Bex-chan: ( arabeska )15.07. 2014Kapitola 4 - Skóre
Bex-chan: ( arabeska )02.06. 2014Kapitola 3 - Dveře
Bex-chan: ( arabeska )04.05. 2014Kapitola 2 - Úder
Bex-chan: ( arabeska )21.04. 2014Kapitola 1 - Útočiště
Bex-chan: ( arabeska )18.04. 2014Isolation - fanart
. Úvod k poviedkam: ( arabeska )14.04. 2014Úvod