Havran děl: Už víckrát ne
Napsaly GenkaiFan a Frau
Z anglického originálu Quoth the Raven, Nevermore překládá Jacomo za vydatné pomoci Ivet
Poděkování za úžasný banner náleží solace
(v orig. Is There Balm In Gilead?, překlad Naty)
Draco, dědic rodiny Malfoyů, konečně dostal šanci promluvit si s Potterem. Když totiž vešel do knihovny, našel ho sedět o samotě v zastrčeném rohu místnosti. Naštěstí nebylo nikde poblíž vidět tu mudlovskou špínu, která kolem něj neustále kroužila.
„Lorde Pottere," oslovil ho Draco zdvořile. „Jsem Draco Malfoy, potomek starobylého a vznešeného rodu Malfoyů." Představení zakončil mírnou úklonou.
„Pane Malfoyi," odpověděl na pozdrav Harry a vstal. „Co pro vás mohu udělat?"
„Můj otec, lord Lucius Malfoy, mi doporučil, abych se s vámi seznámil," usmál se Draco a napřáhl ruku.
„Rozumím," odvětil Harry a blonďákovu nabízenou ruku přijal. „Pokud už nic jiného nepotřebujete...?"
„Jelikož jste nebyl v kouzelnickém světě aktivní, jen bych vás rád varoval. Brzy zjistíte, že některé rodiny jsou lepší než jiné. Mohu vás představit..." Draco se odmlčel, protože Harry zvedl ruku a zarazil ho.
„Děkuji za vaši nabídku, pane Malfoyi," odpověděl Harry zdvořile. „Vidím, že je míněna v dobrém. Nicméně ji nemohu přijmout. Nemohu se přátelit s někým, kdo podporuje osobu, která je zodpovědná za smrt mých rodičů."
Draco potlačil narůstající hněv, Potter se konec konců stále choval zdvořile a uctivě. „Působíte velmi sebejistě," procedil přes zaťaté zuby.
Harry se mírně usmál a začal si sbírat knihy. „Magie, pane Malfoyi není o světle nebo temnotě, ani o tom, kdo je jí hoden. Magie je dar od Paní. Je to Ona, kdo dává, případně volá, protože Ona si vybírá. A jako takový by měl být opatrován a respektován bez ohledu na krevní status vyvolené osoby. Váš otec a jeho pán tuto skutečnost ztratili ze zřetele. Hezký den, následníku rodu Malfoyů. Pokud chcete vědět víc, jsem vám k dispozici."
Draco zůstal jako omráčený. Potter věděl, jak ho má titulovat? Kdo ho to naučil? Povídalo se, že byl vychován v mudlovském světě, neměl by tedy znát staré formy kouzelnické etikety.
Ronald Weasley tajně poslouchal rozhovor Malfoye s Potterem. Sledoval, jak si potřásli rukama, a zaplavil ho hněv. Jak se Potter opovažuje kamarádit se s tou fretkou! To musí okamžitě přestat!
„Pottere!"
Harry se zastavil a obrátil se k zrzkovi. „Známe se?"
„Nehraj si se mnou, Pottere! Měl jsi letos v létě před začátkem školy s Brumbálem přijít a seznámit se s mojí rodinou a ty jsi odmítl! Copak – nebyli jsme pro ´lorda Pottera´ dost dobří?" zavrčel, až mu z pusy vylétla slina.
Harry pozvedl obočí a couvl. „Já... chápu... Omlouvám se, pokud jsem zničil nějaké plány, které mě zahrnovaly. Omluvíš mě teď? Jdu pozdě na schůzku s profesorem Kratiknotem."
„Tví rodiče by se za tebe styděli," ušklíbl se naštvaně zrzek.
„Pane Weasley!" pronikl do debaty hlas McGonagallové. „Odebírám Nebelvíru pět bodů za hrubé a nezdvořilé chování!"
„Ale, paní profesorko... Byl to... Malfoy!" vyprskl Weasley.
Harry jen přihlížel a vztekle zatínal pěsti. Jeho zelené oči získaly chladný, výhružný výraz. „Neznal jsem své rodiče, Weasley, a jsem si jistý, že ani ty ne. Neopovažuj se předjímat, že víš, co by cítili! A teď, pokud mě omluvíš, mám zpoždění," otočil se na podpatku a vydal se pryč.
Wolf, který byl celého incidentu svědkem, se obrátil k zástupkyni ředitele: „Paní profesorko, radši držte svá lvíčata na vodítku, pokud jsou všechna taková jako tenhle hňup. Lord Potter nedovolí, aby někdo dlouho beztrestně osočoval jeho nebo jeho rodiče. A zaručuji vám, že když on na někoho zaútočí, onen dotyčný nevyhraje."
Minerva zlostně semkla rty. „Děkuji za varování, seržante. Pane Weasley, nemáte být náhodou na hodině?"
Ronald Weasley si to odrázoval pryč a pod nos si mumlal cosi o arogantních mizerech a slizkých fretkách.
***
Harry vešel do učebny OPČM. Fámy tady v Bradavicích byly ještě horší než mezi duchy a strašidly v Toweru! Všichni mluvili o tom, jak byl poslední učitel obrany špatný nebo o Harryho konfrontaci s horkokrevným Weasleym před knihovnou.
Kroutil hlavou, ještě když si sedal vedle Hermiony. I jí se to dotýkalo, protože se s ním přátelila. Ne že by se o to nějak starali, byli kamarádi už příliš dlouho, než aby se něčím takovým nechali rozhodit.
„Dobré odpoledne, třído," ozval se zdánlivě sladký hlas Dolores Umbridgeové. Studenti z Havraspáru a Mrzimoru se na sebe trochu zmateně podívali. Přece už jsou v pátém ročníku a ne nějací vyjukaní prvňáčci, ne?
„Řekla jsem ΄Dobré odpoledne, třído΄," zopakovala mnohem méně sladce.
„Dobré odpoledne, madam Umbridgeová," pozdravilo ji několik studentů.
„Ach, dobře vím, že to umíte lépe," uculila se.
„Dobré odpoledne, madam Umbridgeová," prohlásili tedy všichni.
Harry a Hermiona se na sebe podívali. Tohle nevěstilo nic dobrého.
Poté, co Umbridgeovou jejich odpověď konečně uspokojila, sdělila jim pár úvodních poznámek a začala rozdávat knihy, které si měli během hodin číst. Několik studentů se zeptalo na praktickou stránku obrany.
„V těchto hodinách budete pouze studovat teorii. Nebude žádné mávání hůlkou, ani sesílání nebezpečných kouzel."
„Ale..." vyhrkl jeden ze studentů šokovaně.
„Promiňte, madam Umbridgeová," ozval se Harry a zdvořile zvedl ruku.
„Pane Pottere? Máte nějakou otázku?"
„Ano, madam, mám," zvedl se Harry ze židle. „Jakou máte pro učení tohoto předmětu kvalifikaci? Máte ΄V΄ z OVCÍ z obrany nebo praktické zkušenosti s vymáháním práva?"
„To, pane Pottere, není vaše starost," odsekla, protože ji rozzlobilo, že si někdo troufl ptát se na její vzdělání.
„Chápu," odpověděl Harry a začal si sbírat věci. Knihu, kterou jim rozdala, ale nechal ležet neotevřenu na lavici. „Podle stanov Bradavic musíte mít alespoň ΄V΄, abyste zde tento předmět mohla učit. Očividně ho nemáte, jinak byste mi nedala vyhýbavou odpověď. Pokud mě tedy omluvíte..."
Na to se mírně uklonil a začal se chystat k odchodu. I Hermiona vstala a mnoho dalších havraspárů se také pustilo do balení věcí. Jestliže se hodiny nehodlal zúčastnit Potter, proč by měli oni?
„Uděluji vám trest, pane Pottere!" zaječela Umbridgeová do Harryho zad. „A všem, kteří odcházejí!"
Několik studentů se vrátilo do lavic, většina ale pokračovala v odchodu do svých ložnic a za ředitelem koleje.
Hermiona dohonila Harryho na cestě do ředitelovy pracovny. S tenkou složkou dokumentů pod paží a slabým úšklebkem na rtech je následoval také Wolf.
„Wolfe, získal jste reference na Umbridgeovou?" zeptal se Harry, když došli k chrliči, který střežil cestu do Brumbálovy svatyně.
„Samozřejmě. Měl jste pravdu, lorde Harry."
„Jak jsi to věděl, Harry?" zeptala se Hermiona a popoběhla.
Harry se usmál: „To je důvěrné."
Wolf si nerudně odfrkl a Harry se se smíchem obrátil ke kamennému chrliči. „Ty," ukázal na kus kamene, „otevři. Na nějaké ředitelovy nesmysly nemám čas."
Chrlič rychle uskočil stranou, jak dostal nařízeno. Hermiona s očima navrch hlavy vystartovala vpřed, ale Harry ji zastavil. „Hele, Hermiono, nemůžeš se do toho namočit. Jdi za profesorkou McGonagallovou a pověz jí, co se děje. U toho jednání jí bude potřeba."
„Nemějte obavy, pane Pottere, jsem přímo tady," ozval se pobavený hlas zástupkyně ředitele. „Viděla jsem, jak sem míříte."
***
Albus měl dnes skvělý den. Domácí skřítci mu připravili jeho oblíbený oběd a konečně dorazila poslední objednávka citronových bonbonů. Potichu si broukal a nedbale se probíral stohem papírů, které vyžadovaly jeho pozornost.
Při zvuku, který vydával posouvající se chrlič, zvedl zrak ke dveřím pracovny. Blikala nad nimi jména „Harry Potter, Paul Wolfram a Minerva". Zamračil se. Co teď?
„Harry... chci říct lorde Pottere, pojďte dál. I vy, seržante a Minervo. Co se stalo? Neměli byste být na vyučování?"
Harry listoval spisem, který mu Wolf předal na schodech, ještě při vstupu do místnosti. S očima upřenýma do papírů se zeptal: „Věděl jste, že vy a tato škola porušujete stanovy tím, že zaměstnáváte někoho, kdo není způsobilý k výuce základního předmětu?"
Albus se opřel v křesle. „Ne, můj chlapče, to jsem nevěděl."
Náhle se ze schodů ozval ruch... „Nebudu tu trčet!" vřískala Dolores a hnala se za nimi dovnitř. „Nemohu učit, když mě nikdo neposlouchá! Ten hrubý, arogantní, drzý kluk!"
„Pojďte dál, Dolores," vyzval ji se ztrápeným povzdechem Albus. Jeho ´skvělý den´ šel právě do kytek.
***
Kornelius Popletal měl skvělý den. Konečně se mu podařilo polepšit si v průzkumech veřejného mínění tím, že přivedl Pottera do Bradavic. A teď tam poslal Dolores, aby na všechno dohlížela, a věděl, že je schopná dostat školu zpět pod direktivu ministerstva. Opravdu nepotřeboval, aby kolem pobíhali pošetilí studenti a vykřikovali, že Vy-víte-kdo se vrátil!
Vešel jeho asistent – jak jen se jmenuje, aha, Wetherby. „Albus Brumbál vás volá krbem. Vypadá to na problém. Dolores říká, že došlo k nějaké chybě..."
Wetherby se zhluboka nadechl a pokračoval: „Je potřeba, abyste to vyřešil."
„Hromy a blesky!" rozčílil se Popletal, ale vstal. „Inu dobrá, Weatherby. Doufám, že to nepotrvá dlouho. Jdu potom s Malfoyovými na čaj."
„Ano, pane."
Kornelius a jeho asistent se odletaxovali do pracovny bradavického ředitele.
Zde se u okna nacházel lord Potter a tiše si povídal s Brumbálovým fénixem. U dveří postával povědomý vysoký muž v mudlovské vojenské uniformě. Albus a Minerva se radili u stolu a Dolores? Ta přecházela sem a tam a rozhazovala rukama.
„Ach, Korneliusi! Musíš něco udělat s tím příšerným klukem!" zaskučela.
„Co se děje?" zeptal se ministr zmateně.
„Pokud můžu," ozval se Harry, „myslím, že to zvládnu objasnit, pane. Víte, je tu malý problém. Madam Umbridgeová stále pracuje pro vás, je to tak?"
„Ano, je moje náměstkyně," souhlasil Kornelius ostře. „Ale co...?"
„Chápu," přerušil ho Harry. „Pane ministře Popletale, víte, že porušujete starobylý zákon, který stanoví, že táž osoba nemůže být zaměstnána na ministerstvu a současně vykonávat jinou práci?"
„Jak to myslíš, můj chlapče?" zeptal se Albus, kterého štvalo, že ho Harry naprosto ignoruje.
Harry podal ministrovi složku, kterou držel. „Dolores Umbridgeová zastává místo učitelky základního předmětu zde v Bradavicích a zároveň si stále drží pozici náměstkyně ministra. Už toto je nelegální, ale navíc také porušuje stanovy Bradavic tím, že nemá dostatečnou kvalifikaci. Coby stávající dědic zakladatelů mám právo tuto školu zavřít a hrad se vším, co obsahuje, obstavit, protože nejsou dodržovány stanovy."
Ticho v místnosti bylo ohlušující.
***
Dolores Umbridgeová skončila. Vyhazovem. Musela si ještě ten den sbalit věci a odejít, jinak to hrad udělá za ni. Nadále trvala na tom, aby pan Potter dostal trest za neuctivé chování, ale u onoho incidentu bylo příliš mnoho svědků. Mladíkovy reakce měly větší váhu než výčitky. I když se choval autoritativně a sebevědomě, pořád zůstal velice zdvořilý.
Albus si hladil bradku a zvažoval, co s ním má provést. Někdo při chlapcově výchově odvedl velmi dobrou práci, to bylo očividné, ale kdo? Navíc mu byl přidělen Paul Wolfram, mudlorozený pobočník... to ukazovalo na vysoké postavení chlapce i v mudlovském světě, nejen v kouzelnickém.
***
Harry tiše mířil do sklepení a Hermiona mu zase kráčela po boku. Několik studentek si všimlo, že mladý lord nese brašnu s učebnicemi i své mudlovské kamarádce. Jejich cestu po chodbě provázel šepot a jako vždycky je také tiše následoval Wolf.
Hermiona nemohla uvěřit, jak mistrně Harry zbavil školu té ženské! I když milovala knihy, věděla, že u obrany je nutná také praktická aplikace. Dráždilo ji, že ta ženská neměla pro učení kvalifikaci, a přesto jí ředitel dovolil, aby nastoupila.
Společně se usadili ve středu lektvarové učebny. Šlo o spojenou třídu Havraspáru a Mrzimoru, za což byla Hermiona vděčná. Léta slýchala hororové historky o hodinách Zmijozelu s Nebelvírem. Nesly se v tom duchu, jak je profesor Snape přísný a jak je nespravedlivý k nebelvírům. Podle jejího názoru ale každý i jen s polovinou mozku viděl, že se je pouze snaží udržet všechny naživu až do konce studia.
Dokonce i Neville Longbottom, jakmile ho vzala pod svá křídla a doučovala ho, se trochu zlepšil. Naneštěstí se coby nebelvír stále musel potýkat se Snapeovými verbálními výpady, i když díkymerlinovi nejhlubší pohrdání mistra lektvarů patřilo v tomto ročníku Ronaldu Weasleymu. Zrzavý zázrak měl povahu odpovídající jeho vlasům a často si nedával pozor na pusu.
Harry se ze zdrojů mimo zdi Bradavic dozvěděl, že studentská léta mistra lektvarů nebyla vinou jeho otce a jeho dalších tří kamarádů moc příjemná. Napadlo ho, že kdyby se oné noci nepotkali na mýtině, mohla mu minulost způsobit v tomto předmětu hromadu trápení. Setkání s mužem tehdy v lese bylo pro Harryho překvapivé. Přimělo ho přemýšlet o tom, kdo další kromě Severuse Snapea a Lenky Láskorádové může tady v Bradavicích ještě uctívat Paní.
***
Mistr lektvarů si nebyl jistý, co si má o tom potterovském potěru myslet. Chlapec se podle všech informací choval ke svým profesorům zdvořile a uctivě – tedy až na OPČM, kde hned při první hodině vyhnal učitele!
Když se tu se svou mudlovskou kamarádkou a osobním strážcem objevil, Severus netušil, co si o tom má myslet. Chlapec působil dojmem, že si vůbec neuvědomuje chaos, který způsobil, ale zřejmě si je zároveň dobře vědom všeho, co se kolem něj děje.
Severus s pocitem zadostiučinění zabouchl dveře učebny a pánovitě prošel uličkou s působivě vlajícím hábitem. Jeho citlivé uši zachytily z Potterova místa šepot. ΄Sakra, jak to udělal? To je tak super!΄
„Pšt! Harry, uslyší tě!"
Nebyl si jistý, jestli se má ušklíbnout nebo zařvat. Po letech strávených zdokonalováním věděl, jak na studenty působí. Když došel před třídu, pro jistotu věnoval Potterovi přísný pohled.
Podle studijních záznamů byly mladíkovy výsledky vynikající a téměř na úrovni OVCÍ. Ohromilo ho, že Potterův potomek zdědil tolik matčiny inteligence, jestli tedy měl soudit podle jeho práce. To byl další důvod, proč ho těšilo, že měl Potter hodiny s havraspárskými. Nemusel se chovat – brr – laskavě nebo příkře, jeho studijní výsledky hovořily samy za sebe. Čas zapracuje pro něj.
Procházel uličkou a korigoval nebo napravoval výsledky studentských pokusů o výrobu lektvaru, až se zastavil před Potterem a Grangerovou. Nikdy se o tu dívku moc nezajímal. Působila jako taková malá vševědka, ale nakonec mu svým odhodláním učit se víc připomínala Lily.
„Pane Pottere," oslovil mladíka.
„Ano, pane profesore?" přerušil Harry krájení a vzhlédl.
„Kdo byli vaši učitelé?"
„Pane, v průběhu let jsem jich měl několik. Většinou šlo o mudlorozené, kteří považovali život v kouzelnickém světě za příliš omezující. Těšilo je, že mohli být nápomocní."
Severus přikývl. Slyšel, že taková byla situace mnoha mudlorozených a u mudlů vychovaných kouzelníků. Ačkoliv osobně proti nim nic neměl, musel navenek demonstrovat názory čistokrevných, jinak by ho Pán zla zabil.
„Pane Potter, zůstaňte zde laskavě po hodině, ano?"
„Ano, pane," přikývl Harry a vrátil se ke svému lektvaru.
Mnoho spolužáků mu při odchodu věnovalo výraz sympatií a pár z nich mu dokonce řeklo: „Radši ty než já, kámo."
„Snape proti tobě fakt něco má."
„Hodně štěstí, kámo."
Jakmile osaměli, Snape sáhl po malé krabici. „Byl jsem nachystaný vámi opovrhovat, pane Pottere. Jste plodem mého nejnenáviděnějšího školního rivala, který se snažil dělat mi ze života peklo. Ale také jste synem mé nejlepší kamarádky." Odmlčel se a v černých očích mu krátce probleskla bolest. „Jak jste však už poukázal, nikdy jste své rodiče nepoznal. Je toho víc, čeho byste si měl být vědom."
„Ano, pane?" napřímil se Harry, ale stále zůstal v klidu.
Severuse potěšila atmosféra opatrnosti, kterou mladíka vyzařoval. Jeho postoj varoval: ΄Poslouchám tě, ale když zaútočíš, budu se bránit.΄
„Ředitel není váš přítel. Je posedlý potřebou vás ovládat a nerad ztrácí to, co považuje za své. Fakt, že jste byl tak dlouho nezvěstný, vede všechny ke spekulacím. Včetně jeho. Předpokládám, že si přejete, aby to tak zůstalo?"
Harry se usmál a vytáhl přívěsek, který mu Paní před mnoha lety dala na krk. „Ano, pane. Jsem pod Její ochranou od svých pěti let. Léta mi pomáhala a dokonce mi poslala Wolfa, který je mým mentorem a trenérem. Naplánoval většinu mého vzdělání.
Severus si pro sebe cosi zamumlal a podal mladíkovi krabici. „Dvě věci, pane Pottere, a pak můžete jít. Pozor na ředitele, neřídí se starými způsoby. Ve skutečnosti se jim vysmívá. Neschválí, abyste respektoval ještě nějakou vyšší autoritu nad ním. A za druhé, tato krabice kdysi patřila vaší matce. Myslel jsem, že by bylo vhodné vám ji vrátit."
Harry sáhl po krabici téměř s pietou. Po svých rodičích prakticky nic neměl a k rodinnému dědictví v trezorech se nedostane ještě dva roky. S pomocí skřetů se mu podařilo získat několik fotografií, ale všechno bylo z bezpečnostních důvodů utajeno.
„Děkuji vám, pane."
Severus přikývl a mávnutím chlapce propustil: „Můžete jít, pane Pottere. Zmizte odtud."
Harry si láskyplně přitiskl krabici k hrudi a poslechl.
***
Kratiknot nadšeně zavedl Harryho a jeho strážce do své soukromé soubojové komnaty. Vytvořil tuto místnost už před mnoha lety, aby se udržoval v kondici. Kromě Severuse měl zřídka možnost s někým bojovat. Ani Albus nebyl zván. Ředitel o místnosti samozřejmě věděl, ale nijak se nehrnul zamezit jejímu používání.
Důvodem, proč sem oba hosty zavedl, bylo vyzkoušet schopnosti pana Pottera. Doslechl se, že Harry předvedl v hodinách jen minimum magie, ale kdokoliv, komu to aspoň trochu myslelo, viděl sílu, která z něj vyzařovala. Jako ředitel jím zvolené koleje potřeboval vědět, jak mladíkovi nejlépe pomoci s jeho vzděláním.
Po dvou hodinách byl Filius Kratiknot sice celý propocený, ale nadšený. Kolik nových triků se mohl dozvědět? A co mohl naučit tohoto skvělého mladého čaroděje? Každý hlupák, který by s ním bojoval, by poznal, že mladík prodělal kouzelnický výcvik! Měl o tomto jejich malém tréninku referovat Albusovi? Ředitel jistě věděl, že byl chlapec v jeho soubojové komnatě.
΄Domnívám se, že záleží na tom, jak dobře to půjde,΄ pomyslel si potěšeně. ΄Jestliže vás soupeř při boji špatně odhadne, je to konec konců pro vyšší dobro.΄
***
Kornelius mrštil zpola plnou skleničkou ohnivé whisky o stěnu své kanceláře. Všechny plány dostat Bradavice pod kontrolu ministerstva byly v háji! Jedno neústupné prohlášení lorda Pottera a všechno se zhroutilo. A navrch měl za zadkem mudlovského premiéra kvůli té záležitosti s Pánem zla. Nebyla žádná záležitost Pána zla, u Merlinovy bradky! Všechno to jsou lži!
„Pane, je tu lord Malfoy, jak jste si přál," ozval se ze dveří Percy Weasley.
„No tak tam nestůjte a pošlete ho dál. A pak nás nechce o samotě! Máme práci a vy se ujistěte, že Umbridgeová vyklidí svou kancelář. Chci, ať už je pryč!"
„Ano, pane!"
Vešel pečlivě upravený Lucius Malfoy a se zvednutým obočím se otázal: „Korneliusi?"
„Luciusi! Všechno šlo do háje! Dolores mě zklamala! Z Bradavic ji vyhodili a já, jestli si chci udržet aspoň nějaký respekt, jsem kvůli její nezpůsobilosti nucen povolat bystrozora, ať ji odtud vystrnadí."
Protože byl Popletal příliš zaneprázdněn naléváním whisky do skleniček, nezaznamenal, že Lucius protočil oči.
Z chodby sem dolehlo šílené kvílení Dolores, která naříkala nad svým selháním při práci pro drahouška Korneliuse. Ten příšerný kluk! Ani není čistokrevný a přitom si dovolil tak hrozně zacházet s chudákem Korneliusem!
Přinutil drahouška Korneliuse, aby ji taky vyhodil. Pro větší dobro. Počkat, tyhle žvásty vždycky chrlí ten strašný Brumbál! Ona jen chtěla pomoct svému Korneliusovi. Bylo na tom snad něco špatného?