Preklady fanfiction Harryho Pottera

(v orig. Tell Me What Thy Lordly Name Is, překlad Václav Pinkava)

Následující ráno seděl Severus Snape ve sborovně a stále dumal o tom, co zjistil v noci v Zapovězeném lese. Jeho první dojem z toho Potterovic potěru byl zřejmě mylný. Chlapec se mohl fyzicky podobat Severusovu dávnému rivalovi, zatracenému Jamesi Potterovi, a určitě měl oči milované Lily, ale tím to končilo. Nevěděl, kam jejich syna zařadit. Jaké vlastnosti zdědil? Jak ho formovaly? Od představení na včerejší zahajovací hostině bylo jasné, že chlapec byl vychován jako řádný mladý lord, ale měl v sobě ještě něco dalšího, co James Potter postrádal.

A pak tu byla mladíkova božská patronka: Morrigan. Vypadalo to, že v jeho životě hraje velmi důležitou roli. Přijetí prostých chlapcových darů hovořilo o Jejím pochopení a schvalování dětských potřeb. Přitom podle historických zkušeností patřila k velmi náročným bohům a obvykle neodpouštěla změny v rituálu Jejího uctívání.

A k tomu navíc zjištění, že chlapec se podle všeho v Její společnosti cítil pohodlně. Severus věděl, že klást Paní otázky znamenalo vyzývat smrt. Nebyl hlupák a od mladých let byl bohyni velmi oddaný. Jeho velice zmijozelská povaha ho nabádala k opatrnosti, takže bude muset zaujmout vyčkávací taktiku.

„Dobré ráno všem," zahlaholil Albus, když vyšel ze své pracovny, a srdečně pozdravil učitele, kteří na něj čekali. Za chvíli začínala ve Velké síni snídaně, ale ředitel po včerejších událostech narychlo svolal naléhavou schůzku veškerého personálu.

Dolores Umbridgeová seděla hned po ředitelově levici, Minerva po jeho pravici. Severus se při úvahách o růžově oděné učitelce OPČM zachvěl. Na co si to Popletal hraje, že sem jmenoval tuhle nekompetentní ropuchu?

„Minervo, vytvořila jsi rozvrh pro pana Pottera, jak jsem tě žádal?" zeptal se Albus, čímž přitáhl Severusovu pozornost zpět k jednání.

„Ano, Albusi. Prošla jsem si jeho studijní záznamy a všechno ukazuje na to, že by měl být v Havraspáru, takže jsem požádala Filiuse, aby se ho jako ředitel této koleje ujal a naplánoval mu další výuku."

„Ovšem, má drahá, ale Harry by si jistě vedl dobře i v Nebelvíru, ne?"

„Možná podle tebe, Albusi, ale jeho záznamy říkají něco jiného. A ještě něco – pokud s ním chceš vycházet, musíš upustit od příliš familiárního tónu. Zřejmě to neoceňuje," doporučila řediteli nabručeně a probodla ho pohledem. Pak pokračovala: „Nezapadá do tvých představ. Jeho výsledky jsou zcela jasné a podle nich patří do Havraspáru! A jelikož jsi mi to hodil na krk, budeš muset akceptovat moje rozhodnutí. Prodiskutovala jsem to s Filiusem a bude mít hodiny s havraspárskými."

Albus vzdychl a střelil po ní zklamaným pohledem. Minerva měla páteř a hodlala to udělat po svém, ať chtěl nebo ne. V tomhle ji dobře znal, odpovídalo to jejímu skotskému temperamentu.

„Přiznejme si to, pane řediteli: jen si přejete, aby se skamarádil s Weasleyovými, vašimi podlézavými pochlebovači," ušklíbl se Snape.

Všichni obrátili svou pozornost k naštvanému mistru lektvarů s ohromenými výrazy ve tvářích. „Prostě nedokážete snést, že nemáte toho spratka pod kontrolou, zejména když se teď konečně objevil."

„Severusi," zaprskal vyplašeně Albus, ale obvinění, které mistr lektvarů naznačil, ponechal bez komentáře. „Chci, abys na něj dával bedlivý pozor. Nevíme, jak bych vychován. Možná nastanou problémy, které budeme muset řešit," dodal s vynuceným smíchem a v očích se mu objevily vlídné jiskřičky.

Severus pokrčil rameny. Zatracený Albus s jeho milionem jmen a ´vyšším dobrem´! Ten starý hlupák nevidí přes stromy les!

***

Dolores naslouchala hovorům, které se nesly místností, krčila nos a popíjela svůj ranní čaj. Pouze čas ukáže, jestli je ten kluk nepřítel a ohrožuje jejího drahého Korneliuse nebo ne. A jestli se z něj vyklube hrozba, však se postará, aby to princátko vzešlé merlinvíodkud dostalo, co mu patří.

***

Napůl probuzení studenti se scházeli na snídani. Mnozí doufali, že znovu zahlédnou toho tajemného lorda Pottera. Včera večer zanechal docela dojem a pár dívek už soupeřilo o to, jak se k němu přiblížit.

Bohužel všichni čekali marně. Objekt jejich drbů právě běhal spolu se svým mentorem a s někým z řad studentů kolem Černého jezera. Den lorda Pottera začal už před více než dvěma hodinami. Harry poslal Hermioně po domácím skřítkovi rychlou zprávu, co mají s Wolfem v plánu, a brzy se k jejich rannímu cvičení připojila coby třetí účastník.

Později, když už snídaně končila, vešlo trio do Velké síně osvěžené sprchou a náležitě upravené. Jakmile se usadili, kupodivu se před nimi – navzdory pozdnímu příchodu – objevila čerstvá a ještě kouřící snídaně.

Hermiona použila sprchu v Harryho apartmá, protože jí nezbýval čas doběhnout do své ložnice. Jednoduché osvěžovací kouzlo zajistilo, aby si dala do pořádku i svůj hábit. Když vcházeli dovnitř, zrovna diskutovali o článku v Měsíčníku lektvarů.

„Lorde Pottere," zavolal na ně Filius Kratiknot, když kráčeli uličkou. „Mám váš rozvrh. Nepochybuji, že vám slečna Grangerová všechno ráda ukáže."

„S velikým potěšením, pane profesore," odpověděla Hermiona a nahlédla Harrymu přes rameno do rozvrhu. „Jé, prima, máme všechny předměty spolu!"

„Pane Wolframe..."

„Pane profesore, správně je to seržant Wolfram, nikoliv pan," opravil ho Wolf zdvořile.

„Jistě, seržante. Chtěl jsem se zeptat, jestli se také hodláte účastnit vyučování lorda Pottera?"

„Ne, pane. Doprovodím ho na a z většiny hodin, ale přestože dohlížím na jeho výcvik, ujišťuji vás, že veškeré školní úkoly bude lord Potter plnit sám."

„Lorde Pottere, kterému oslovení dáváte přednost? Lord Potter nebo pan Potter?" otázal se Filius uctivě. Shledával tohoto mladíka čím dál zajímavějším.

„Chápu, že podle stanov školy nemám jakožto student nárok na žádný titul. Ale jako dědic zakladatelů to mohu vyžadovat. Takže, pane, pokud je to oboustranně přijatelné a pokud okolnosti neurčí jinak, oslovení pan Potter bude vyhovující."

„Výtečně, pane Pottere. Ředitel si přeje, abyste se s ním setkal teď ráno před vyučováním," připomněl mu maličký profesor a začal se vzdalovat.

„Pane, pokud se vám to hodí a nemáte hodinu, mohl byste mě na toto setkání doprovodit?" zeptal se Harry uctivě. „Vím, že coby dědic zakladatelů nemám žádného ředitele koleje, ale protože dohlížíte na můj rozvrh, řekl bych, že se s tím pro vás pojí jistá odpovědnost."

„Bude mi potěšením, pane Pottere," odpověděl Filius s úsměvem a vrátil se zpět. „Také prosím přijďte před večeří do mé pracovny, můžeme si pohovořit o některých vašich předmětech."

„I mě bude potěšením, pane. Doufám, že mi při té příležitosti povíte také něco o mé matce."

***

Několik havraspárů strávilo noc uvažováním, proč Potter nebydlí v prostorách jejich koleje, když s nimi seděl na hostině.

Samozřejmě, že se mnoho starších ihned pustilo do podrobného průzkumu. Ptali se, proč mu Moudrý klobouk dal takový titul, a přemýšleli, co to s sebou nese. To, co zjistili, vyvolalo víc otázek než odpovědí.

Následující ráno při snídani byla celá kolej ve střehu a dychtila zjistit, jestli se k této nové hádance dozví nějaké nové informace. Když viděli, jak s Potterem hovoří ředitel jejich koleje, několik z nich spokojeně pokývalo hlavou. Dostali Pottera! A máte to, nebelvíři!

Draco Malfoy si všiml, že Potter sedí u havraspárského stolu s mudlovskou šmejdkou, a zamračil se. To bylo odporné! Otci se to nebude líbit.

Ron a Ginny Weasleyovi vysílali od nebelvírského stolu upřené pohledy. Brumbál chtěl, aby pomohli Pottera přitáhnout ke straně Světla.

Ginny bylo řečeno, že když uspějí, dostane šanci získat toho pohledného mladého lorda pro sebe. A bylo jí slíbeno, že ředitel je na její straně; domluvil s Weasleyovými, že konec léta stráví Harry u nich. Což se bohužel nestalo, Harry jejich pohostinství odmítl. V ranním světle vypadá ještě líp, vzdychla roztouženě.

Neville Longbottom mrkl na Harryho a usmál se. Harry nebyl takový, jak si vzhledem k tomu, že vyrůstal u mudlů, myslel. Jeho babičce udělá velkou radost, že ředitel už se nebude tolik zaměřovat na něj. Když nebyl Harry Potter k nalezení, Albus Brumbál se začal přespříliš zajímat o Nevilla, a to se Augustě Longbottomové vůbec nelíbilo.

Harrymu bylo jasné, že je zkoumán různými školními frakcemi. Wolf ho na to připravoval už od počátku. Ben a Maggie ho sice vychovávali pod ochranou Toweru, ale také se pohyboval mezi turisty na pozemcích. Přitom se setkával s řadou lidí, sledoval všemožné způsoby chování a zdokonaloval si tak své pozorovací schopnosti. Teď si naložil na talíř lehkou a zdravou snídani a povídal si při jídle s Hermionou, jako kdyby mu byl celý svět ukradený – o což v prvé řadě šlo.

Dolores Umbridgeová se znechuceně mračila. Tak mocný kouzelník ze starobylé a vznešené rodiny, jakou byli Potterovi, a snižuje se k přátelení s mudlovskými šmejdy. Taková hanebnost! Úplně ji přešla chuť k jídlu.

***

Harry vstoupil do ředitelovy pracovny s profesorem Kratiknotem a Wolfem v závěsu. Jedním pohledem zhodnotil všechny věci v okolí, ale ve skutečnosti ho zdejší výzdoba nijak neohromila. Vypadalo to, že fénix usazený u okna spí. Harryho napadlo, co si asi magický pták myslí o tom, že zrovna on je dědicem zakladatelů a nemá ředitele rád.

„Můžete jít profesore Kratiknote. Přeji si mluvit s panem Potterem. A vy také, pane Wolframe," pokusil se ředitel vystrnadit dospělý doprovod, čímž přitáhl Harryho pozornost zpět k tomu, co se kolem něj dělo.

„Pane řediteli, vím, že se pravděpodobně budu opakovat, ale jsem seržant Wolfram a půjdu tam, kam půjde lord Potter," prohlásil Wolf, postavil se u dveří do pozoru a už se ani nepohnul.

„Lord Potter mě požádal, ať se připojím coby ředitel jeho koleje, Albusi," sdělil profesor Kratiknot znechucenému řediteli.

„Inu dobrá. Posaďte se, pane Pottere. Mám za to, že jste už obdržel svůj rozvrh. Doufal jsem, že se připojíte k nebelvírům, protože vaši rodiče patřili do této koleje," povzdechl si Albus a nabídl chlapci citronový drops, ovšem dočkal se bryskního odmítnutí.

„Ne, děkuji."

Harry pozvedl obočí. Aspoň, že s ním ten muž tentokrát nejednal tak familiárně. Jak už předtím říkal Kratiknotovi, podle stanov musel odložit svůj titul ve chvíli, kdy byl zařazen; nicméně coby dědic zakladatelů si jej mohl nárokovat. Ale Merlin ho zatrať, jestli tomu všetečnému starému bláznovi dovolí používat jeho křestní jméno, jak si zamane!

„Pane, jsem se svým rozvrhem s havraspáry zcela spokojený," prohlásil a věnoval řediteli chladný úsměv.

Albus jako kdyby přímo před jejich očima ochabl. Po krátké odmlce vyhrkl: „Harry, můj chlapče, mohl bys mi povědět, kde jsi byl? Byl jsem velmi znepokojený a nepochyboval jsem, že se o tebe budou příbuzní dostatečně starat."

Při zmínce o příbuzných Harryho úsměv zmizel a mladík se prudce postavil. Tolik k naději, že se ten muž poučil.

„Albusi! Věnuj mu trochu respektu. Opakovaně ti říkal, aby s ním nejednal tak důvěrně!" pokáral ředitele Filius.

Albus se opřel o opěradlo křesla a sledoval chlapce stojícího ve dveřích a připraveného odejít. „Omlouvám se, lorde Pottere, ale obávám se, že pro starého kouzelníka, jako jsem já, je těžké změnit své zvyky."

Harry se obrátil a probodl ředitele pohledem. „Ne, asi ne. Říká se, že starého psa novým kouskům nenaučíš. Umístil jste mě tam navzdory výslovným pokynům v poslední vůli mých rodičů." Přimhouřil oči a odhadoval ředitelovu reakci. „Skřeti mi ji ukázali, když mi bylo jedenáct. Moji příbuzní by neměli mít dovoleno pečovat ani o psa, natož vychovávat magické dítě."

Wolf popošel blíž a podal Harrymu složku s dokumenty.

„Tady jsou mé zdravotní záznamy z doby, kdy jsem byl nalezen," položil Harry papíry na stůl. „Nemám vás rád, pane, ani vám nevěřím. Nepociťuji respekt k někomu, kdo – i když díky úmyslné nevědomosti – podporuje týrání dětí. Jenže jste zde ředitelem a já jsem v tuto chvíli nucen spadat pod vaši pravomoc. Je to všechno?"

„Pane Pottere, mohu si také pořídit kopii vaší zdravotní dokumentace?" zeptal se Filius.

„Můžete jít, lorde Pottere," ozval se Albus zarytě, ale s rezignovaným výrazem.

„Mám další výtisk, pane," sdělil Harry maličkému profesorovi a krátce se mu uklonil.

Wolf počkal, až Harry vyjde ven z pracovny, a pak se otočil na patě a svižně ho následoval.