Havran děl: Už víckrát ne
Napsaly GenkaiFan a Frau
Z anglického originálu Quoth the Raven, Nevermore překládá Jacomo za vydatné pomoci Ivet
Poděkování za úžasný banner náleží solace
Když dvě postavy vyšly ze vstupních dveří velkého hradu a zamířily do Zapovězeného lesa, měsíc už stál vysoko na obloze. Uvítací hostina skončila před dlouhou dobou a většina obyvatel Bradavic spala.
„Takže schůzka s ředitelem je domluvena na zítra po snídani?" zeptal se Wolf, když došli ke stromům na okraji lesa. Seržant vedl svého svěřence na malou mýtinu, kterou objevil, když pobýval jako student v Bradavicích.
„Ano, Wolfe," odpověděl Harry a trochu se zachvěl, protože ho zasáhl pocit, že je něco špatně. „A je přesně takový, jak jste ty a teta Amanda prohlašovali. Fakt žije ve svém vysněném světě, že jo?"
„A co ta mrcha Umbridgeová?" zavrčel Wolf.
Harry pokrčil rameny a přinutil myšlenky vrátit se zpátky k tématu. Ta krátká řeč, kterou se žena pokusila přednést před hostinou, mu zanechala kyselou pachuť v ústech. Nezasahoval do jejího chrlení ministerských dogmat, protože chtěl slyšet, jak ministerstvo zdůvodní, proč ji tam vlastně poslalo. Bylo to víc než znepokojivé! Bude s ní muset něco udělat a s ministerstvem také. Asi to zabere nějaký čas.
„Počkám na její první hodinu. Jestli je moje podezření správné, tak bude ředitel do týdne potřebovat nového učitele OPČM," ušklíbl se. Nechtěl odkrývat své karty příliš brzy, ale představa, jak tato sadistická mrcha ΄učí΄ nevinné studenty, mu způsobovala bolení břicha.
Mýtinka byla malá a ne moc daleko v hloubi lesa. Zdobily ji květiny babího léta, divoká tráva a první podzimní listí spolu s viditelnými stopami, že tudy vedou stezky divoké dveře. Bylo by to perfektní místo nebýt rostoucího pocitu disharmonie, který Harry nebyl schopen ignorovat.
„Vypadá to, že tohle místo používá ke Vzývání ještě někdo jiný," poznamenal Harry, když přešel k malému oltáři umístěnému uprostřed mýtinky v kruhu rozděleném na čtvrtiny.
„Vida," ozval se ze stínů hluboký hedvábný hlas. Na prostranství vstoupil vysoký, zlověstně vyhlížející muž. „Nu, pane Pottere, vidím, že se v porušování pravidel vydáváte ve stopách svého otce," zavrčel temně sytým tónem.
Harry ztuhl. Wolf sáhl po hůlce, ale chlapec mu zadržel ruku. „Profesor Snape, předpokládám. Myslím, že brzy zjistíte, že nejsem klonem ani jednoho z mých rodičů. Ve skutečnosti jsem je nikdy neznal, pane, jelikož zemřeli, když jsem byl ještě mimino. Nepředpokládejte, že mě znáte, pane."
Severus Snape se na mladíka před sebou ušklíbl, ale zdržel se komentáře. Stačil mu jeden pohled, aby pochopil, že kdyby k došlo k boji, tato dvojice je dobře trénovaná. „Ovšem."
Harry se mírně uklonil a švihl rukou. Objevila se trnková hůlka, která rázem narostla do šest stop dlouhé hole. Poté se sehnul k oltáři, pečlivě ho očistil od nepořádku a položil na něj dvě svíčky, jednu bílou a druhou černou. Wolf poodešel od kruhu na okraj mýtiny.
Profesor Snape se přesunul blíž k oltáři s podivným výrazem ve tváři. „Vy... vy sloužíte Paní?" zvolal. „Ale..."
Harry pokrčil rameny, holí zapálil svíčky a začal na oltář rozkládat své obětiny – kotlíkový koláček z vlaku, kus stříbřitého balicího papíru a zářivě červené jablko. Poté couvl. Pokud jde o obětiny, nebyly nic moc, ale pro havrany byly cennější než zlato a stříbro. Pravděpodobně šlo o jeho poslední dětský dar, protože už se stal bojovníkem, ale prozatím to bylo všechno, co dokázal shromáždit, a doufal, že to Paní uzná za vhodné.
Severus Snape pozvedl nad žalostnou přehlídkou obětin před sebou překvapeně obočí a přidal k nim své dary: malý rubín, černé pero a list z trnky.
Když měsíc vyklouzl zpoza mraku a ozářil oltářík paprskem stříbrného světla, oba dárci vzhlédli. Ze světla na mýtinu poklidně vystoupila Morrigan, mávla rukou nad obětinami a nad hlavou jí zakrákal havran.
„Můj malý havran a můj Temný. Dobře jste se sešli," poznamenala a zadívala se jim hluboko do očí. „A co mi tuto noc přinášíte?"
Harry poklekl před Paní a usmál se. „Přišel jsem do Bradavic, jak jste chtěla, má Paní. Chtěl jsem vám poděkovat za vaši ochranu a moudrost. Nadcházející školní rok bude zajímavý; bitevní linie už byly vytyčeny a já žádám o Vaše požehnání pro blížící se zápas."
„Můj malý havrane, tak daleko od svého Toweru. Musíš si ale pamatovat, že jsi Mé havraní dítě. Jsi svobodný a mazaný. Nech se vést svou lstivostí a umem," usmála se na svého vyvoleného a poté zaměřila pozornost na muže. „A ty, můj Temný, také chceš mé požehnání?"
Severus nebýval obvykle překvapen. Mít všechno pod kontrolou patřilo k práci každého dobrého špeha. „Paní, jsem potěšený Vaší přítomností. Jen jsem chtěl jako vždy požádat o bezpečný rok, s držením ochranné ruky nad mými malými hady."
Paní se zasmála. „Oba jste mě dnes v noci potěšili. Jděte v míru a hledejte u sebe navzájem podporu a útěchu. Můj Temný, nesuď tohoto malého havrana podle jeho otce; není vůbec jako on, protože byl vychován, aby mi sloužil a naplnil osud, který před ním leží od chvíle, kdy se narodil. Pomoz mu a tím budeš pomáhat i sobě." Poté se ještě jednou se obrátila k Harrymu. „Vím, co cítíš, můj Vyvolený. Nerovnováha lesa obtěžuje i Mě a Můj rod. A teď jděte, oba máte mé požehnání."
Ukročila z mýtinky zpět do stínů a po jejím odchodu zůstal oltář prázdný. Kolem povlával noční vánek nesoucí s sebou vůni měsíčních paprsků a divokých květin. Z dálky sem doléhalo chraplavé krákání hejna havranů.
Harry si povzdechl, otočil se k učiteli a podal mu ruku: „Zdravím, pane profesore Snape, jsem lord Harry James Potter. Mám mnoho jmen, ale dávám vám svolení oslovovat mě pane Pottere, pokud vám to vyhovuje."
Severus se zahleděl do očí mladíka před sebou. Doufal, že v nich uvidí svou ztracenou lásku, ale spatřil jen bezednou zeleň. „Já jsem Severus Snape, váš mistr lektvarů, pane Pottere. Těším se, až uvidím, jak si povedete v mých hodinách."
„Myslím, že vás nezklamu, pane. Doufám, že spolu budeme dobře vycházet."
„Tak dobře, jak to jen bude v mé situaci možné, pane Pottere," nadhodil Snape a tázavě se na mladíka zahleděl. Když mu Harry pohled vrátil s otázkou v očích, Snape znovu promluvil: „Jsem špeh, pane Pottere. Nesu Znamení zla a patřím k nejbližšímu okolí Pána zla."
Odmlčel se a čekal z mladíkovy strany výbuch znechucení. Když se tak nestalo, pokračoval: „Odtud informuji ředitele o plánech Pána zla. Činil jsem tak v první válce a po jeho návratu to dělám znovu. Jak jistě chápete, nemohu ukazovat žádnou přívětivost jiným studentům než mým zmijozelům; v očích Pána zla a jeho následovníků by to vyhlíželo podezřele."
Harry přikývl: „Rozumím, pane profesore. Cokoliv jiného by vás stálo život." Potřásli si rukama a vydali se zpět k hradu. Jejich cesty se rozdělily dřív, než se vynořili z lesního porostu.
***
Dolores Umbridgeová před sebou měla poslání. Kornelius Popletal jí uložil velmi důležitý úkol – měla dostat školu pod nadvládu ministerstva všemi nezbytnými prostředky. Její malý proslov při zahajovací hostině byl trochu upozadněn příchodem toho Potterovic spratka! Drahý Kornelius ji informoval, že se ho nesmí dotknout, na to, aby si s ním zahrávali, měl teď příliš velký politický vliv. Nicméně ve vlastním zájmu měl mít ten nečistokrevný spratek v sobě aspoň tolik slušnosti, aby nepřerušoval její uvítací řeč!
Věděla, že existují způsoby, jak člověka nepřímo srovnat do latě, ale možná měl drahý Kornelius pravdu. Ostatně, měla větší kousky ke grilování.
Jas Brumbálovy hvězdy slábl. Po katastrofě s Turnajem tří kouzelnických škol, při kterém málem zemřel student Bradavic, už takzvaný vůdce strany Světla nezářil tak jasně.
Diggoryho chlapec musel být umravněn. Stále trval na tom, že Pán zla je zpět, a protože ho Kornelius nemohl umlčet, padlo to na ni. Chlapcův otec Amos Diggory byl na ministerstvu příliš oblíbený, než aby se dala záležitost vyřešit z tohoto konce, a protože jeho syn neměl sklony k divokému a podivínskému chování, nezbývalo než se s ním vypořádat v Bradavicích.
Počká, až nastane její čas. Ostatně má na to celý rok!
***
Úkol uspořádat rozvrh lorda Pottera spadl na bedra zástupkyně ředitele Minervy McGonagallové. Obdržela jeho záznamy a zjistila, že chlapec byl po celou dobu vyučován doma.
Výsledky všech jeho testů nesly známku Nad očekávání. I jeho praktický výcvik v kouzlení vypadal na výjimečnou úroveň. Kam ho měla umístit? Podle výsledků testů by mohl rovnou dělat zkoušky NKÚ a pravděpodobně by je zvládl!
Albus si byl tak jistý, že lord Potter bude zařazený do Nebelvíru, takže chtěl, aby mu naplánovala všechny hodiny s nimi. Ten chlap! Pořád mu neodpustila, že strčil chudáka Harryho k těm... těm... mudlům!
Potřásla hlavou, aby si ujasnila myšlenky a vrátila je zpět do současnosti. Podle dnešního výstupu lorda Pottera ve Velké síni soudila, že mu bude mnohem lépe v Havraspáru. Vypadalo to, že má ke dvěma mladým dámám z této koleje přátelský vztah, takže zvažovala, jak se s nimi seznámil. Na to, aby se potkali až ve vlaku, působili jako moc velcí kámoši.
„Chtěla jsi mě vidět, Minervo?"
„Zdravím, Filiusi. Pojď dál," vzhlédla od papírů. „Procházím studijní výsledky lorda Pottera. Musím říct, že jsem jimi ohromena."
„Celkem překvapivé, že?" zasmál se maličký profesor a ředitel Havraspáru a pohodlně se usadil do vysoko vypolstrovaného křesla naproti ženě. „Ale nechápu... Tedy, Minervo! Albuse chytí rapl!" vyhrkl, když se zahleděl do rozvrhu, a rozesmál se, až nadskakoval.
I Minerva se usmála – dosti kočičím způsobem. „Tak mi to neměl hodit na krk!" odfrkla si. Když se rozčílila, její skotský přízvuk nabyl na intenzitě. „Se mi nepozdávali už ty mudlovský tupci, ke kterejm Harryho šoupnul. A furt z něj dělal blbečka! Kašlal na všechno a na všechny, a vem mě skřet, esli po něm budu uklízet ten jeho bordel!" zahučela nakonec a snažila se znovu ovládnout. *)
„Podle mě už je setsakramentsky načase, aby ses přestala klanět a pochlebovat Albusovi, má drahá. Je to konec konců jen člověk jako každý jiný, ne neomylná ikona, za kterou se on považuje. Tak co máš v plánu?"
***
PA: Nejprve krátké objasnění. Ano, Harry řekl, že nenastoupí do Bradavic, dokud tam Brumbál bude ředitelem. Bylo to řečeno s tím, že Harry může získat další ústupky později.
A teď kázání: Frau a já jsme dostaly pár komentářů k Morrigan. Jeden čtenář chce, aby ta pomstychtivá bohyně zemřela a další jí „dát do zubů!"
Prosím, lidi, Frau a já jsme velice obezřetné v tom, jak a kdy použijeme Bohyni. Phil (jejich betareader - pozn. překladatelky) dokonce poukázal na pár detailů, kdy jsme ji vynechaly, nebo zařadily nesprávně. Nechceme nikoho urazit; tak nám prosím věnujte trochu respektu. Víme, co děláme. Což znamená: Dělejte si výzkum! My ho děláme! Morrigan je známá jako krvežíznivé božstvo s poněkud nemilosrdnou náturou. Urážejte ji na vlastní riziko a ne v komentářích. Děkujeme moc.
PP: Tentokrát jsem přeložila i celou autorskou poznámku, protože mě dost pobavila. K opatrnému přístupu vůči Morrigan ale vyzývaly autorky u jednotlivých kapitol opakovaně, zřejmě si na její účast v příběhu čtenáři stěžovali mnohem častěji. Ti Angličani/Američani jsou prostě divní :-D
*) Skotský přízvuk do češtiny převést neumíme, tak jsme s betou použily nespisovnou řeč, v podstatě naši rodnou plzeňštinu ;-)