Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Izolace

Kapitola 42 - Vzplanutí

Izolace
Vložené: arabeska - 18.08. 2019 Téma: Izolace
arabeska nám napísal:

Autor: Bex-chan                Překlad: arabeska             Banner: Vojta

OriginálBlaze

Rating: 16+

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Sakra.“

Draco mrkl na vyčarované hodinky a zrychlil.

Po střetech s Pansy a Snapem mu zbývalo už jen pět minut na to, aby stihl doběhnout k Binnsovu kabinetu, kde se měl podle plánu setkat s Blaisem. Ve svém honu na Grangerovou kvůli všem překážkám sotva opustil třetí patro a velice ho lákalo vzdát se okliky k Binnsovu kabinetu, ale stejně se chtěl rozhlédnout i ve vyšších patrech a možná byl Blaise úspěšnější než on.

Vylezl po ztichlém schodišti do čtvrtého patra a těsně se mu podařilo vyhnout se dvěma Smrtijedům, když se vmáčkl do jednoho z výklenků, kde stávala brnění. Po celém podlaží rezonovaly známé hlasy, cestovaly spletitými chodbami a slévaly se do nesmyslného šumu. Draco rozpoznal hlasy Longbottoma, Finnegana, profesorky Prýtové a několika dalších, ale bylo nemožné jednoznačně určit, odkud připluly.

Postupoval dál. Minul několik povědomých studentů, jejichž jména si nedokázal vybavit, ale ti mu nevěnovali žádnou pozornost. Čím hlouběji se nořil do bludiště chodeb, tím víc hlasy slábly a vzdalovaly se, ale tato část hradu byla koneckonců vždy nejtišší. Právě proto si s několika zmijozely vybral právě toto místo jako skrýš, kdyby příležitostně potřebovali zmizet z dohledu. Zšeřelé klikaté chodby neznalého snadno zmátly a Draco jen díky léta staré mapě v hlavě poznal, kdy má kam odbočit.

Budova se otřásla a Draco ztratil rovnováhu a klopýtl stranou, zatímco vzduch prořízly výkřiky; těžko říct, zda zvenku nebo zevnitř hradu. Vyhlédl z okna a pohled na masakr na pozemcích mu vyrazil dech. Mimo Smrtijedy, kteří stáli proti studentům a profesorům v duelech, přišli i obři, kteří masivními kusy skal ničili celá křídla budovy, akromantule, které se hemžily po hromadách suti a nehybných tělech, i brnění a sochy bojující jako v četách.

Jak zkurveně moc potřeboval najít Grangerovou!

Vzpamatoval se, rozběhl se chodbou, a jakmile zatočil za poslední roh, ocitl se konečně před Binnsovým kabinetem. Opřel se o zeď, aby nabral dech, a otřel si do rukávu pot, který mu vyrazil na čele, avšak nedostal moc času na odpočinek. Hlava mu vystřelila vzhůru, když zaslechl rychle se blížící kroky, a vtom se zpoza rohu vyvalil Blaise a za sebou táhl zrudlou a pohmožděnou Láskorádovou.

Běž, Draco!“ křikl Blaise. „Utíkej!“

Co sakra…“

Smrtijedi – kvanta – v patách,“ lapal Blaise po dechu. „Pohni!“

Trojice utíkala chodbou dál a Draco už za sebou slyšel hordu Smrtijedů, kteří jim téměř šlapali na paty. Odbočili doleva, potom znovu doleva, až se ocitli před jedněmi z dveří do knihovny, ale prchali dál, až Blaise skočil do výklenku, smykem stáhl Láskorádovou k sobě a Draco je napodobil. Bezpečně skryti v zákoutí čekali, nedostávalo se jim dechu k jedinému slovu a hrudi je bolely úsilím zůstat co nejtišší. Blaise opatrně vyhlédl a chvíli prozkoumával okolí, než nahlas a namáhavě vydechl.

Museli nás ztratit.“ Obrátil se na Láskorádovou a zvedl jí bradu. „V pořádku?“

Jsem v pořádku, děkuji za optání,“ odpověděla vychovaně a zvedla se na špičky, aby jej políbila na tvář.

Dobře. Tak jdeme najít Milese a ostatní.“

Počkej chvíli,“ přerušil ho Draco. „Potřebuju ještě Grangerovou.“

Nenašels ji?“

Vypadám, do prdele, že jsem ji našel?“ rozhodil Draco vztekle rukama, neskutečně vytočený faktem, že Blaisovi se úspěšně podařilo vypátrat Láskorádovou, zatímco on zůstal s prázdnou. „Sotva jsem se dostal ze třetího patra! Viděls ji někde?“

Blaise zavrtěl hlavou. „Je mi líto, kámo.“

Do hajzlu!“

Draco pevně sevřel pěst a udeřil do stěny, dvakrát, vyžíval se v bolesti, která mu pronikla prsty až do kloubů a pulzovala celou rukou. Ale nestačilo to. Chtěl ten kámen rozmlátit. Pořád jel na adrenalinu, prakticky jím vibroval, rostla v něm směsice neupotřebené energie a ničivé frustrace a živila se na prchavé touze… zkrátka něco zlikvidovat. Ať už jeho pěst nebo zeď, něco nakonec bude muset prasknout a Dracovi vůbec nezáleželo na tom co. Ignoroval lepkavou krev, která mu stékala mezi prsty, a znovu se rozpřáhl.

Já jsem Hermionu viděla.“

Šok z poznámky Láskorádové mu sám o sobě sebral všechen kyslík a Draco spustil paži k tělu. „Cože?“

Já jsem Hermionu viděla,“ zopakovala jako by mimochodem. „Asi před pěti nebo deseti minutami.“

Kde?“

V pátém patře. Hledala Harryho a Rona. Mířila nahoru.“

Kdyby Láskorádová nebyla… no, Láskorádová, byl by jí Draco poděkoval, nebo ji objal, nebo udělal něco podobně bizarního, tak moc se mu ulevilo. Tolik se mu ulevilo, že mu přestala tepat krev v ruce a přestěhovala se s ohlušující silou do uší. Konečně měl s čím pracovat – měl potvrzení, že Grangerová je naživu, nebo alespoň ještě před pěti nebo deseti minutami byla. Ale co když – Ne. Pevně zavřel oči, aby zahnal chmurné domněnky, které se mu s poslední myšlenkou vyrojily v hlavě. Nechtěl tu možnost ani zvažovat. To odmítal. Potřeboval se dostat nahoru.

Otočil se prudce na patě a rozběhl se chodbou, aniž by vůbec zkontroloval, jestli je kolem čistý vzduch.

Počkej!“ zavolal za ním Blaise. „Draco, zastav!“

Musím jít!“ Běžel dál. Žádné další zdržování.

Stůj!“

Draco ucítil tah na bránici, to když se Blaisovi podařilo chytit ho zezadu za košili a Draco se setrvačností málem zhroutil na zem. Skoro. Otočil se celým tělem a strčil do Blaise ramenem, ale Blaise jeho košili nepouštěl a to nutkání do něčeho praštit zacílilo na Blaisův ksicht. Krev na jeho prstech žhnula.

Hej, uklidni se,“ sykl Blaise tlumeně, ještě než Draco vůbec dostal příležitost nadechnout se ke křiku. „Jsi moc lehkovážný.“

O co ti sakra jde?“

Jdeme s tebou.“

Draco dopáleně a netrpělivě zafuněl. „Ne, už jsem se zdržel dost.“

Hele, bude lepší, když nás půjde víc. Navíc, jestli tě uvidí někdo z Řádu, budou tě podezírat, co tady vůbec děláš. Když s tebou půjdeme my dva, může se Lenka zaručit, že stojíš na jejich straně.“ Ohlédl se přes rameno na Lenku. „Že ano?“

Jistěže,“ přikývla nepřítomně. „S radostí všem povím, že nejsi Smrtijed, který je přišel zabít, Draco.“

Hleděl na ni jako otupený a bojoval s nutkavou potřebou zadupat je oba do země. „No výborně,“ zamumlal a zase se zaměřil na Blaise. „Vy dva mě jenom zpomalíte.“

Ne tolik, jak by tě zpomalil někdo z Řádu, kdybys jim vběhl do cesty,“ naznal Blaise. „Zamysli se nad tím, neztrácej rozum. Nemůžeš si to dovolit.“

V Dracově hrdle zaduněl vztek, ale poraženecky zvedl ruce. „Jo, u Merlinových koulí, fajn!“

*

O dvě schodiště a tři omráčené Smrtijedy později klusali Hermiona a Ron chodbou v sedmém patře a téměř se jim ve spěchu pletly nohy navzájem.

Za dalším rohem Hermiona přimhouřila oči proti žáru divokého, ačkoliv malého ohně uprostřed chodby, jehož horkost jí ožehla tváře. Nenáviděla pohled na Bradavice v takovém stavu. Rozpadaly se. Hořely. Zmíraly. Jako by sledovala domov, který kolabuje a bortí se, a fyzicky ji bolelo vidět to na vlastní oči. Mávnutím hůlky zahnala plameny s myšlenkou, zda to nebylo zbytečné vzhledem k tomu, že na stovkách míst v hradu teď plály podobné ohně. Kéž by měla čas uhasit všechny.

Jenže neměla.

Čas prostě došel.

Spěchala dál. Zahnala podobné myšlenky do pozadí mysli a s Ronem obloukem vybrali další roh a konečně – tam stál.

Díky Merlinovi, našli Harryho. A úsměv, který roztál Hermioninu ztuhlou tvář, byl v tu chvíli nádherný a zcela mimo mísu. Ve skutečnosti se samou úlevou rozesmála.

Harry a Ginny se drželi za ruce, částečně schovaní za zdí, která je dělila od Komnaty nejvyšší potřeby, jejich slova příliš vzdálená na to, aby se dala rozeznat. Sledovala, jak se Harry odmlčel v polovině věty, když si všiml, že se k nim s Ronem řítí, a pocítila bodnutí viny, že ruší chvilku, kterou jako pár sdíleli. Odhadovala, že to musí být už snad deset měsíců, co se naposledy viděli, a Godric věděl, že si toto zasloužili. Jen kratičký moment, který by v tomto pekle patřil pouze jim.

Jen zaševelení lásky v řevu zloby.

Její srdce trýznila touha po Dracovi, ale byla vděčná, že tady není s ní. Netušila, jak by to zvládla, jak by dokázala pobíhat po Bradavicích a soustavně se užírat strachy a rmoutit se, jestli je v pořádku. Přemítat, jestli je naživu. Ne, teď se musela naplno soustředit. Povinnost by se snadno a ochotně nechala zatlačit do ústraní, kdyby se do toho připletla láska, a beztak už tady bojovalo mnoho lidí, které milovala. Až příliš mnoho.

Kde jste byli?“ vybafl na ně Harry, jakmile se přiblížili na doslech. „Všude jsem vás hledal!“

My hledali všude tebe!“ Ron se obrátil na svou sestru. „Gin, mamka řekla, abys zůstala vevnitř.“

Musí být venku,“ vysvětlil Harry, „abychom mohli dovnitř my. Jenom na chvíli.“ Upřel na ni prosebný pohled. „Ale ty zůstaneš tady, ano? A až vyjdeme ven, vrátíš se rovnou zpátky.“

Dobrotivý Merline,“ zafuněla Ginny dopáleně. „Nejsem dítě!“

Ginny, prosím…“

Jo, jo, vrátím se dovnitř, až vyjdete ven. Je mi snad devět?“

Je uvnitř ještě někdo?“ zeptala se Hermiona. „Nebo jsi tam zůstala sama?“

Sama,“ přikývla, ale potom vytřeštila oči, když si náhle vzpomněla: „Počkejte! Ale stalo se něco divného. Tonksová přišla tunelem –“

Tonksová je tady? Remus říkal, že zůstala doma.“

Asi si to rozmyslela,“ pokrčila Ginny rameny. „Ale to není ta divná část. Divné bylo, že přivedla…“

Ginnyina slova zanikla, když se hrad znovu otřásl, tentokrát intenzivněji, jako by se samé základy Bradavic klepaly strachy. Hermiona se opřela o stěnu, aby neupadla, a překvapením vykřikla a zakryla si uši, když na druhé straně chodby nová exploze naprosto roztříštila zeď, sotva patnáct metrů od místa, kde stáli. Jakmile sprcha kamení a suti zasypala podlahu a otřesy ustaly, Hermiona naléhavě zatahala Harryho za rukáv, zachytila jeho pohled a doufala, že pochopí.

Jasně,“ zamumlal. „Tak jo, nemáme moc času. Promiň, Ginny, ale…“

Chápu,“ povzdychla si a palcem mu přejela po tváři. „Hodně štěstí s… s tím, co musíte udělat.“

Harry ji spěšně políbil na rty a Hermiona měla tu slušnost odvrátit pohled, zatímco Ron za jejími zády tiše zahromoval. Harry zavedl Ginny do jednoho z volných výklenků o několik metrů dál, aby se tam schovala, a potom se vrátil za Hermionou a Ronem a začali s důvěrně známým rituálem. Když přešli podél stěny potřetí, objevily se dveře a trojice vstoupila dovnitř.

V okamžiku, kdy ukročili ze zápraží a dveře se za nimi zavřely, všechen vřískot a vřava bitvy se scvrkly do rozčilujícího ticha.

Hermiona si vykulenýma očima prohlížela enormní místnost a její obsah a těkala jimi ze strany na stranu, aby všechno vstřebala. Prostor jako takový byl rozlehlý jako Velká síň, ale mezi čtyřmi zdmi se jako věže tyčily kupy nábytku, knih, předmětů a tisíců obskurních věcí, které nikdy v životě neviděla.

Tohle chvíli zabere,“ zamručela. „Určitě je to tady, Harry?“

Rozhodně,“ kývl. „Mluvil jsem s Helenou a ta mi potvrdila, že jí Raddle říkal o diadému. Navíc když mě Lenka zavedla k té soše, která měla na hlavě repliku, uvědomil jsem si, že už jsem ho někde viděl, a jsem si jistý, že to bylo právě tady. Na nějaké bustě chlápka s parukou.“

Hermiona se mračila a očima pátrala po čemkoliv blyštivém. „Je to až směšně očividné. Ukrýt něco v Komnatě ukrytých předmětů.“

To je. Ale on si myslel, že je jediný, kdo ví, jak se sem dostat.“

Ron si posměšně odfrkl. „Zahnojený arogantní plevel, co?“

Jak jste vlastně věděli, že budu tady?“ uvědomil si znenadání Harry, když se začali pomalu probírat kolísajícími kupami cetek.

Narazili jsme na Lenku,“ pověděla Hermiona. „Říkala, že tě viděla mluvit s Heleniným duchem a že slyšela něco o ukrytých předmětech nebo schovaných věcech. Taky říkala, žes měl namířeno vzhůru, a když Ron zmínil Komnatu nejvyšší potřeby, napadlo nás, že budeš asi tady.“

A kam jste šli předtím? Když jsem se vrátil za ostatními, nebyli jste tam.“

Merline! Jak jsme mohli zapomenout?“ Sáhla do kabelky, vzala do hrsti pár baziliškových zubů a ukázala je Harrymu. „Šli jsme do Tajemné komnaty a vzali jsme tam tohle, abychom měli čím zničit viteály. Byl to Ronův nápad!“

To je geniální!“ zazubil se Harry na Rona. „Dobrý tah, kámo.“

Ani nezačínej,“ utrousil Ron a šťouchl prstem do sochy. „Jestli mě ještě někdo dneska nazve géniem, otestuju ho na Mnoholičný lektvar.“

Hermiona se nad jeho slovy právě chystala pousmát, ale vrazila loktem do jedné z hromad a celá vratká věž se rozskřípala a několik vteřin se hrozivě houpala, než znovu znehybněla.

Jdeme hledat,“ pozvedla Belatrixinu hůlku. „Accio diadém!“

Vážně?“ protáhl Ron. „Protože Accio fungovalo tak spolehlivě i na předchozí viteály?“

Hermionino obočí se podrážděně stáhlo. „Za pokus to stálo.“

V pohodě, Hermiono,“ mávl rukou Harry a vedl je hlouběji do labyrintu vyhozených a opomenutých věcí. „Stejně si asi pamatuju, kde to je.“

*

Ne! Draco!“ křikl Blaise a zesílil stisk na Lenčině zápěstí. „Ne hlavní schodiště!“

Draco zastavil a zamračil se na svého společníka, když jej doběhl. „Ale to je nejblíž!“

Je tam plno lidí.“

Ano,“ přikývla Lenka. „Byl tam docela ruch. Vážně škoda. Bylo to mé oblíbené schodiště.“

Draco se roztržitě podivil, jestli je Láskorádová skutečně tak netečná k tíze situace, ale nevzal její směšný komentář na zřetel a dál upřeně civěl na Blaise. Vážně bylo jednodušší ji zkrátka ignorovat.

A jak jinak se podle tebe máme asi dostat nahoru?“

Běž dál, půjdeme po jižním schodišti,“ pobídl ho Blaise. „Po něm jsem šel předtím a skoro nic mě nezdrželo.“

Postupovali dál. Šplhali po schodech, na které je navedl Blaise, a Draco je bral po dvou. Měl pocit, jako by plachtil, jako by se nahoru řítil jako vlak po kolejích bez jakékoliv kontroly, poháněný zoufalstvím a adrenalinem. Ta šílená kombinace mu vřela v krvi, proudila jeho žilami, téměř Draca svou živelností opíjela do malátného stavu.

Když dorazili do sedmého patra, Draco si pomyslel, že mu smysly snad kouzlem zbystřily a zesílily. Panoval tady vzduch dost těžký na to, aby dusil. Draco zavětřil, aby se jeho čich přizpůsobil okolnímu oparu dýmu, deště a krve, a ostrá příchuť jejich kombinace mu zůstala na jazyku, vysušila mu ústa a škrábala v krku. I zvuky bitvy se tady nahoře zdály hlasitější, ale Draco nedokázal rozlišit, jestli si s jeho sluchem pohrává bradavická akustika nebo jeho vlastní mysl.

Původně se zastavil uprostřed chodby, aby se vzpamatoval a promyslel si, kudy se vydat, ale teď se nemohl pohnout. Zasekl se. Apaticky zíral na částečky popela, které se kolem nich vznášely a poletovaly ve vánku jako hynoucí noční motýli. Naštěstí jej však z tranzu vytrhl Blaisův hlas.

Kudy?“

Draco zamrkal, rozhlédl se zleva doprava a zpátky doleva. „Tudy.“

Asi se nechal vést instinktem a vzpomínkami. Koneckonců, na tomto patře strávil většinu šestého ročníku, zcela pohlcený příkazem zprovoznit rozplývavou skříň, aby Smrtijedi mohli podniknout invazi Bradavic. Jak neuvěřitelně se všechno změnilo… Byl tady na sedmém podlaží, bojoval za opačnou stranu a tak nějak se cítil méně vystrašený než tehdy, i přes to okolní krveprolití. I přes tu válku.

Dva Smrtijedi Draca spatřili dřív než on je. Měl jen zlomek sekundy na jakoukoliv myšlenku či vzpamatování, než jeho směrem blesklo kouzlo a jeho prudký výboj ho zaštípal na kůži. Jiskřící koule rudého světla ho zcela oslepila, až pevně zavřel oči, a čekal na náraz.

Ale náraz nepřišel. Draco ucítil úder do ramene a zaslechl Blaisovo zvolání štítového kouzla. Otevřel oči právě včas, aby viděl, jak Smrtijedovo kouzlo narazilo na ochranu a jeho horko zmizelo a nahradil ho studený bradavický vzduch.

Chladivý pocit, který se mu rozléval po tváři, byl podivně ujišťující, podněcující a nakopl ho zpět do akce. Pozvedl Andromedinu hůlku a vypálil omračující kouzlo, ale to bylo odvráceno. Vedle něj Blaise také sesílal kletby a měl pocit, že i Lenka něco odříkávala.

Potom jeden ze Smrtijedů utrousil něco ve smyslu: „Není to Malfoyovic fracek?“ a Draca z nějakého důvodu právě ta slova rozlítila.

Rozmáchl se hůlkou, seslal neverbálně Oppugno a několik cihel roztroušených po podlaze se zvedlo a sesypalo se na jednoho ze Smrtijedů. Jedna z nich ho uhodila do spánku a Draco s heknutím námahy vypálil překážecí kouzlo, aby ho úspěšně poslal k zemi. K jednomu z mnoha Dracových němých překvapení to byla Lenka, kdo druhého padoucha znehybnil skvěle mířeným Petrificus Totalus, a Blaise pak oba padlé muže uvěznil v poutech.

To je Crabbeův otec,“ zamručel Blaise, když se přiblížil k jednomu z bezvědomých mužů a šťouchl do něj špičkou boty. „Zachází s hůlkou líp než jeho syn, ale to asi není známka záruky. Mimochodem, klobouk dolů za ty cihly.“

Jdeme,“ utnul jej Draco, plný úzkosti najít Grangerovou. „Nebudou mimo napořád.“

S Blaisem a Láskorádovou v závěsu Draco zrychlil, Andromedinu hůlku v pěsti, připravený odpravit cokoliv, co by číhalo za rohem. A nemusel čekat dlouho. Sotva po dvou minutách zazněl výkřik následovaný zvuky potyčky a rozhádanými hlasy. Směrem ke konci chodby rozeznal na dálku Percyho a Freda Weasleyovy, kteří stáli proti třem Smrtijedům a jejich situace se nevyvíjela zrovna nejlépe.

Mladší z bratrů Weasleyových měl na tváři ošklivou ránu. Krev, která z ní stékala, splývala s rudě zrzavými vlasy. Percy po jeho boku horečně mával hůlkou a stěží se mu dařilo mířit.

Podruhé během pár minut Láskorádová Draca překvapila. Vrhla se kupředu, vypálila kouzlo a trefila jednoho ze Smrtijedů do zad s takovou prudkostí, až skončil rozpláclý na zdi. K Dracovi se donesly nezaměnitelné zvuky lámajících se kostí a muž v bezvědomí sklouzl k zemi. Potom zvedl hůlku i Blaise, zasáhl druhého nepřítele mdlobami, které ho spolehlivě odrovnaly, a posledního Smrtijeda skolil Fred mocným kouzlem, které jej zvedlo z podlahy a prohodilo oknem.

Zpropadení – zasraní – Smrtijedi,“ vysoukal ze sebe Fred, zatímco se pokoušel popadnout dech. „Díky, Lenko. Byli jsme…“ Jeho hlas umlkl, když si uvědomil, kdo Lenku doprovází, a přimhouřil oči na Blaise a Draca. Prohlížel si je s čirou nechutí. „Co tady sakra děláš s těmihle dvěma?“

Ach,“ uvědomila si Lenka nevinně. „Blaise je můj přítel a Draco je můj kamarád.“

Dracovi dalo pořádně zabrat, aby se ovládl a udržel ústa zavřená. Nepřipomněl Láskorádové, že oni dva mají od kamarádství hodně daleko, jenom sevřel čelist a složil paže na hrudi. Skousl si jazyk a připustil, že popírat její tvrzení by mu teď sotva pomohlo. Čekal na nevyhnutelné otázky a pochybnosti a těžko by mohl bratry vinit za nevěřícné výrazy a ostražitě pozvednuté hůlky. Kdyby jemu samotnému Láskorádová tvrdila, že je nebe modré, taky by to zpochybňoval.

Ale jsou to Smrtijedi,“ nechápal Percy. „Nebo aspoň bojují za ně. Nebyl to Malfoy, kdo loni pustil Smrtijedy do Bradavic?“

Draco se znovu kousl do jazyka. Hodně. Ochutnal krev.

Jo,“ kývl Fred. „Podívej, Lenko, jsi až moc důvěřivá. Nevím, co ti řekli, ale rozhodně lhali.“

Nic mi neřekli.“

Pojď, Lenko. Odstup od nich.“

Ne, Frede,“ naléhala. „Poslouchej mě…“

Lenko, teď není čas na pošetilost.“

Hej, nemluv s ní jako s děckem,“ vyštěkl Blaise ostře. „Říká vám pravdu. Jsme na vaší straně.“

Jasně,“ odfrkl si Fred posměšně a neochvějně namířil hůlku na Blaisovu hruď. „A Voldemort je jenom nepochopený baleťák, co se přimotal do špatného davu.“

Draco protočil oči v sloup. „Říkal jsi, že mi ty a tvoje holka koupíte čas,“ zamumlal Blaisovým směrem. „Tohle vůbec nepomáhá.“

Dej jí chvíli,“ odsekl Blaise. „Ví, co dělá.“

No tak, Lenko, myslím to vážně,“ spustil Fred a natáhl k ní ruku. „Pojď k nám.“

Ale já ne…“

Lhali ti.“

Ne, oni…“

A nedá se jim věřit.“

Jsou na naší straně. Kdybys mě poslouchal –“

Lenko, nebudu to opakovat –“

Ani já to nebudu opakovat, Frede Weasley!“ zaburácela nečekaně. Naprosto nečekaně, protože to byla přece Láskorádová a Láskorádová zásadně nikdy nekřičí. „Blaise a Draco bydleli celé měsíce v bezpečném domě! Nejsou Smrtijedi a přišli sem se mnou! Remus a Tonksová vám to dosvědčí, jestli mě nepovažujete za dostatečně důvěryhodnou! A Hermiona, Harry a Ron taky!“

Dracovo obočí vystřelilo prudce vzhůru a se stěží skrývaným šokem zíral na její blonďaté temeno. Nikdy v životě ji neslyšel zvýšit hlas, natož křičet, a podle pohledů na tváře ostatních, mimo Blaise, ani oni. Zadíval se znovu na bratry Weasleyovy, obezřetně studoval jejich zmatené výrazy a v duchu je nabádal, ať jí konečně uvěří, protože už vážně potřeboval najít Grangerovou.

Opět další zbytečné zdržení. Křehká vlákna jeho sebeovládání se začala lámat a štěpit ve spojích.

Lenko,“ promluvil Fred pomalu. Opatrně. „Jsi si jistá?“

Ano. Rozhodně,“ odvětila Lenka hlasem opět tradičně zadumaným. „Nepochybně.“

Ale jejich rodiče…“

My nejsme naši rodiče,“ prohlásil Blaise ledově a propletl si prsty s Lenčinými. „Pokud jste skončili s výslechem, půjdeme dál.“

Počkat,“ varoval ho Fred. „Pořád nejsem přesvědčený. Mohli jste Lenku klidně očarovat Imperiem.“

Dost, kurva!“ vyštěkl Draco zpoza zatnutých zubů a začal se od ostatních vzdalovat. „Na tohle nemám čas. Naserte si všichni.“

Aha, už jdeme?“ uvědomila si Lenka a také se otočila k odchodu a táhla Blaise za ruku. „Ano, opravdu bychom ji měli najít.“

Hej!“ zvolal Fred. „Koho hledáš?“

Hermionu,“ odvětila. „Viděli jste ji?“

Draco trochu zpomalil, aby nepřeslechl jeho odpověď.

Ne, ale mamka nás poprosila, abychom našli Rona, a Lee říkal, že Ron byl s Hermionou. Viděl je tady na patře.“

Draco si potajmu vydechl a razil dál. Ulevilo se mu, že je patrně na správné stopě.

Tak půjdeme s tebou,“ mlel dál Weasley. „Stejně bychom měli, jestli jsou Ron a Hermiona spolu. Navíc těm dvěma pořád nevěřím,“ mávl paží ke dvěma zmijozelům. „Tak na tebe aspoň dohlédneme.“

Blaise zavrčel trochu hlasitěji než Draco.

Jen trochu.

*

Hermiona držela to překrásné mistrovské dílo v dlaních a zamyšleně zkoumala jiskřivé safíry, které na ni zamrkaly pokaždé, když se od nich odrazilo světlo. Opatrně přejela prsty po vyrytém Vědět, jak nejlíp na to, je nad všechno světa zlato a nemohla si pomoct, cítila se k tomu šperku jaksi vázaná. Obdivovala to, co kdysi reprezentoval.

Hm,“ prolomila ticho. „Uvědomujete si, jak důležitý ten předmět je? Vzpomínám si, že jsem někde četla, že tenhle safír je jeden z největších na světě.“

Asi není úplně nejlepší čas na lekci z dějin, Hermiono,“ podotkl Harry.

A víš, lidé věří, že tomu, kdo jej nosí, se dostane daru vědění…“

Ty máš vědění dost,“ poznamenal Ron. „Tak dělejte, zlikvidujeme ho a jdeme dál.“

Hermiona si skousla ret. „Zdá se mi škoda zničit něco tak krásného.“

Ale musíme.“

Já vím,“ vzdychla, podala diadém Harrymu a vytáhla z kabelky jeden z tesáků, aby si jej vzal. „Do toho, Harry. Jsi na řadě.“

Když její nejlepší přítel položil viteál na podlahu a poklekl vedle něj, Hermiona vytáhla Belatrixinu hůlku z kapsy a vyjmenovala si v hlavě pár kouzel, kdyby se něco stalo. Diadém kolem sebe vyzařoval něco jiného než Helžin šálek, něco hrozivějšího a zkaženějšího, jako by jí mezi prsty probíjela černá magie, když ho držela.

Proč se tak ošíváš?“ zašeptal Ron.

Mám z toho špatný pocit,“ přiznala. „Prostě mi připadá, že bych se měla připravit.“

Ron pokrčil rameny právě ve chvíli, kdy Harry zabodl zub do diadému a Hermiona se zaškaredila, když se šperk rozpadl na čtyři díly a z jeho safíru se jako krev začala řinout černá tekutina. Nastala napjatá vteřina hrobového ticha, po níž následovalo zavytí ječícího poryvu vichřice, jenž se zvedl z diadému. Hermiona s Ronem pod tím náporem o pár kroků ustoupili a Harryho to odmrštilo na záda.

Sakra,“ vyprskl Ron. „Kryjte se!“

Všechny vratké věže vyhozených předmětů se rozkymácely a roztřásly a Hermiona měla jen jediný výdech na to, aby stačila seslat štítové kouzlo dostatečně široké, aby ochránilo všechny tři, než se první z hromad zřítila. A potom další. A další, až je pohltila záplava, moře knih a věcí a všechno pokrylo každou píď vně jejich bezpečné, neproniknutelné magické báně. Hermiona počkala, až déšť ukrytých předmětů ustane, a potom kouzlem vyčistila úzkou cestičku ke dveřím, po níž se jeden za druhým vydali.

Tak jo,“ uznal Ron plaše. „Asi jsi s tou připraveností měla pravdu.“

Jo,“ kývl Harry. „Díky, Hermiono.“

To nic. Můžeme už vyjít ven, než na nás začne zase něco padat?“

Rozhodně.“

Hermiona rozrazila dveře a vyjekla, když se jí přímo před nosem prohnal Hon bezhlavých. Ústa na jejich sťatých hlavách dokořán řvala šílenstvím a trysk kopyt jejich koní burácel jako bouře. Když proběhli poslední z nich a Harry s Ronem stanuli po jejím boku na chodbě, Hermiona vyjeveně zírala na okolní chaos. Hořely tam ohně, jejichž plameny zuřivě šlehaly do všech stran a olizovaly jí svým žárem kůži. Celou podlahu pokrýval koberec rumiště a ve zdech zely tak široké praskliny a díry, že jimi viděla noční svit měsíce skrytého za mraky.

Merline,“ vydechla. „Jak dlouho jsme tam byli?“

Evidentně týden,“ zamumlal Ron. „No nazdar.“

Do prdele, kde je Ginny?“ zanadával Harry a horečně začal prohledávat okolí. „Říkal-říkal jsem jí přece, ať zůstane tady! Kam sakra šla?“

Harry, určitě je v pořádku.“

Hermiono, podívej se, jak to tady vypadá! Mohlo se jí stát cokoliv!“

Víš, jak je chytrá,“ ujišťovala ho a popadla ho za tvář, aby jí pohlédl do očí. „Už nám zbývá jediný viteál. Jenom jeden. Jsme takhle blízko k definitivnímu konci.“

Ale nevíme, kde je Voldemort,“ podotkl Ron. „Sakra, zapomněl jsem, že nesmím vyslovit…“

Na tom už nesejde,“ přerušil ho Harry. „Už je beztak tady a lidi tu jeho jméno křičí každou druhou vteřinu. Ale máš pravdu. Nevíme, kde je, což znamená, že nevíme, kde je Nagini.“

Ale ty se mu můžeš podívat do hlavy, Harry,“ vychrlila Hermiona a pokusila se do krátkého pousmání vložit co nejvíc povzbuzení. „Dokážeš to. Podívej se mu do hlavy.“

*

Draco napjal svaly, když mu do zorného pole vběhli další dva Smrtijedi. Rozpoznal nevzhlednou tvář Břichnáče, částečně zakrytou stínem kápě, ale ten druhý byl cizinec s černýma očima a křivými zuby. Utlumil svoje kroky, ztišil pohyby a přiblížil se k nim s hůlkou v pohotovosti. Plánoval výpad v nestřeženou chvíli, jejich otravné štěnice však tu možnost vyloučily.

Hej, Percy!“ zahlaholil Fred a Smrtijedi se obrátili směrem k jejich skupince. „Zírej, máš tu šéfa!“

Bývalého,“ prohlásil Percy a vypustil na Břichnáče prokletí.

Dracovi stačilo seslat jediné kouzlo a v průběhu několika minut leželi oba muži omráčení a znehybnění na zemi. Bezejmenný Smrtijed padl rychle s laskavou pomocí Blaisova precizního Petrificus Totalus, ale ministrovi se dařilo držet na nohou déle. V pěti proti jednomu Draco vypálil Diffindo a rozřízl mu tím tvář, načež ho bratři Weasleyovi zasypali dardami omračujících kouzel, až se zřítil k zemi.

Vím, že všichni o svých šéfech říkají, že jsou to kreténi,“ pronesl Fred a otřel si pot z obočí. „Ale ten tvůj je vážně masivní kretén, Percy.“

Souhlas.“

Fred se ušklíbl, ale potom sklouzl očima – dosud pochybovačnýma a nedůvěřivýma – k Blaisovi a Dracovi. „Mimochodem, nemyslete si, že vám odteď věříme jenom proto, že jste nám pomohli.“

Naser si, Weasley,“ ušklíbl se Draco. „Je mi u prdele tvůj názor.

Jé, podívejte,“ ozvala se Láskorádová, která stála kousek od nich u ústí sousední chodby a ukazovala na něco, co ostatní neměli šanci vidět. „Tamhle jsou Harry, Ron a Hermiona.“

Cože?

Draco odstrčil Freda stranou a vystřelil směrem k Láskorádové. Sledoval směr, kam ukazovala… a do háje. Do prdele s jeho chabou duší, byla tam. Přímo tam. Tam, s Potterem a Weasleym, asi padesát metrů od nich na druhém konci chodby, příliš daleko, aby rozeznal detaily její tváře či jen kusy oblečení, které měla na sobě. Obrys její postavy byl pod oblaky kouře rozmazaný a neurčitý a v očích jej štípal dým, ale rozhodně to byla ona.

Než se poprask v jeho hlavě trochu zklidnil a dovnitř proniklo uvědomění, Blaise a oba bratři už se šourali jejich směrem, ale Draco si jich nevšímal. Byli mu volní. Viděl jenom ji.

Tady ho máme!“ křikl Percy. „Nazdárek, Rone!“

A Draco se řítil kupředu, veškerou energii směřoval do nohou, jeho chodidla se sotva dotýkala země a paže spolupracovaly, aby běžel ještě rychleji. Překotně, zběsile a nezastavitelně.

Po deseti metrech zavolal její jméno – „Grangerová!“ – ale ozvěnu toho slova pohltil poryv větru, který Dracovi narazil do boku, až zakolísal. Neohrabaně smykem zastavil a vzhlédl ke kráteru ve zdi po levé straně. Na tváři ho zastudilo pár kapek deště. Chystal se znovu vyrazit dopředu, ale koutkem oka zachytil náhlý záblesk, zaváhal a obrátil hlavu na stranu.

Jeho oči se při tom pohledu rozšířily a zornice zúžily. To kouzlo bylo jedno z největších, jaké kdy v životě viděl, a mířilo přímo na ně.

Mrkl, když kolem něj proběhl Fred, a instinktivně natáhl ruku, popadl ho za límec a trhl jím dozadu. Zároveň pozvedl Andromedinu hůlku.

Malf –“

Protego!“

Kouzlo udeřilo. Dracovo štítové kouzlo nemělo dostatečnou sílu, aby kletbu neutralizovalo, ale úspěšně ochránilo jeho i ostatní před její plnou silou… tak mocná byla. Dost mocná na to, aby Draco pocítil, jak se mu pod nohama drolí zem.

A pak padal.

Letěl.

Zvuk toho výbuchu byl bolestivě ohlušující, málem mu praskly bubínky, ale přesto slyšel výkřik Grangerové. Pronikl přímo do jeho hlavy jako oblouk ostří ledové sekery.

Mlhavě si uvědomoval, že Láskorádová zaječela kouzlo, a pak přišel náraz.

*

Hermiona neměla ponětí, co se stalo.

Mluvila s Harrym o tom, co spatřil ve Voldemortově hlavě, a přísahala by, že v jednu chvíli někdo zavolal její jméno. Ano, rozhodně slyšela svoje jméno – vlastně příjmení – a zrovna otáčela hlavu směrem ke zdroji onoho hlasu, postřehla pohyb rozmazaných siluet… ale potom sebou celý svět s třeskem trhl.

V jedné vteřině stála a ve druhé letěla.

Bokem narazila do zdi a vzápětí o ni udeřila i hlavou. Ve skutečnosti ten náraz ani necítila, jen slyšela zadunění, když se její lebka odrazila od kamene, a znělo to jako výstřel z pušky hned u ucha.

Když sjela na podlahu, cítila se Hermiona lehce a otupěle, jako by se vlákno jejího vědomí, které ji poutalo k tělu, roztrhlo a ona se vznesla nad scénu jako duch. Oči jí zvlhly a vidění pokryly černé tečky a pohltila ji nekonečná rozpínající se nicota naplněná pouze jednotvárným řinčením, které neustávalo jako hejno otravně bzučících much.

Hermiono?“

Zprudka se nadechla, plíce se jí roztáhly, až ji zabolelo na hrudi, a pak se jí rozbušila hlava. Celá pulzovala. Dobrotivý Merline, jak to bolelo, avšak zahnala tu bolest do zapadlých dveří mysli, zamkla a opatrně se začala zvedat na nohy. Zasténala úsilím. Na jazyku ucítila krev a odplivla si, zamračila se na červenou slinu a oprášila si prach z oblečení.

Hermiono!“ vyjekl Ron, když se k ní i s Harrym dopotáceli. „Jsi v pořádku?“

Asi,“ zamumlala. Necítila nic zlomeného nebo vykloubeného. „Vy dva?“

Taky,“ řekl Harry. „Sakra, teče ti krev.“

Věděla, že krvácí, cítila, jak jí ze spánku i z brady odkapává krev, ale kluci taky krváceli. Harry měl na tváři rozšklebenou ránu a Ron ošklivou odřeninu na čele, jako by mu někdo sedřel několik vrstev kůže. Už jen při tom pomyšlení se Hermiona zašklebila.

Vám taky,“ pověděla jim a s jejich pomocí se vyškrábala na nohy. Rozhlédla se po scéně kolem nich a oči jí spočinuly na obrovské díře ve zdi a dopadech destrukce roztroušených po zemi. „To byla síla.“

To teda,“ uznal Harry. „Hele, neviděli jste na druhé straně Freda?“

Tys ho viděl taky?“ ožil Ron. „Myslel jsem, že mám vidiny! Asi s ním byl Percy, ale nerozeznal jsem ho. Asi jich tam bylo víc.“

Měla jsem pocit, že vidím víc lidí, ale nestihla jsem ani zaostřit,“ zamyslela se Hermiona a pátrala ve vzpomínkách po těch několika vteřinách před explozí. „Ale určitě jsem slyšela, jak někdo volal moje jméno. Musel to být asi Fred, když jste ho vy dva viděli.“

Jenže ten by mi nikdy neřekl Gran –

Myslíte, že jsou v pořádku?“ ozval se v Ronovi strach. Upíral oči na druhý konec chodby. „A kam zmizeli?“

Vypadalo to, že se otáčejí,“ zamumlal Harry. „Možná viděli to kouzlo dřív. Určitě se jim nic nestalo, Rone.“

Možná bychom se měli rozdělit a najít je? A Ginny…“

Ne,“ zakročila Hermiona rázně a přísně. „Promiň, víš, že bych je taky nejraději šla hledat, ale my musíme najít hada a skončit to. Harry, říkal jsi, že Voldemort je v Chroptící chýši?“

Ano.“

A Nagini je s ním?“

Ano, ale má kolem sebe nějakou magickou bariéru,“ vysvětlil a upřeně civěl na svoje třesoucí se ruce. „Říkal zrovna Luciusovi Malfoyovi, ať najde Snapea.“

Hermioně se podařilo silou zachovat kamennou tvář, když padlo jméno Dracova otce. „Nemůžu uvěřit, že Voldemort ani nebojuje. To je tak zbabělé.“

Myslí si, že si ho najdu sám. Ví, že jdeme po viteálech, a dokud je Nagini s ním…“

Takže ty jít nemůžeš,“ usoudil Ron. „Očekává tě. Já půjdu.“

Ne,“ utnul Harry jeho návrhy. „Budu mít plášť.“

Já znám nejvíc kouzel,“ připomněla jim Hermiona. „Bude nejrozumnější, když –“

Ne!“ vyštěkli oba její kamarádi naráz.

Tak teď opravdu není vhodná chvíle pro sexismus!“

Hermiona se připravovala na to, že se bude hádat o svůj názor dál, ale vtom se objevili dva maskovaní Smrtijedi. Jeden zvedl hůlku, a když z její špičky vyšlehla smrtící kletba, Hermiona pohotově odstrčila Harryho z cesty. Cítila, jak jí zelený závan ovanul ucho a pročísl vlasy, než kletba narazila do zdi. Ron vypálil a úspěšně jednoho z nich znehybnil, ale potom z kouře vystoupily další tři postavy a Harry popadl Hermionu i Rona a vlekl je s sebou ke schodům, jak nejrychleji dokázal.

Zatímco kolem nich létaly kletby a míjely je kolikrát jen o milimetry, Hermiona vykřikla první kouzlo, které jí přišlo na rozum – Glisseo – a schody pod jejich nohama se vyhladily do skluzavky.

Ujížděli dolů bez jakékoliv kontroly.

Dolů, dolů, dolů.

*

Draco vyhekl a bojoval o nádech.

Z bizarně pohodlného pocitu pod sebou usoudil, že Láskorádová seslala polštářové kouzlo, ještě než přistáli, ale zato ho něco těžkého tlačilo na břiše a dloubalo do žeber. Ochable a dezorientovaně zvedl hlavu, mrkáním se zbavil těžké vrstvy suti v očích a objevil na své hrudi mop rudých vlasů.

Weasley!“ zachraptěl. „Slez ze mě, do prdele!“

Fred zvedl hlavu, oči zmatené a nevěřícné. „Ty… tys mi právě zachránil život.“

Zvedni se ze mě, jinak Merlin mi pomáhej –“

Ale ty…“

Okamžitě se zvedni, ty tupče!“

Fred se zavrtěl, zaryl Dracovi loket ještě bolestivěji do žeber a vrazil mu kolenem do žaludku, než se škobrtavě vydrápal na nohy. Draco téměř bezdeše vykašlal a vyplival hromadu drti z hrdla, sevřel si bok a postavil se. Trochu si protáhl křeče v končetinách, rozhlédl se, a když si uvědomil, jak na něj Fred ohromeně civí, svraštil obočí.

Co máš sakra za problém?“

Zachránil jsi mi život,“ zopakoval Fred.

Ne, nezachránil.“

Kdybys mě nechytil, to kouzlo by mě zabilo.“

Sklapni!“ obořil se na něj Draco. „Bolí mě z tebe hlava.“

Blaise se přisunul k jeho boku, výraz na pomezí šoku a samolibosti. „Víš,“ promluvil tiše k Dracovi, aby ho slyšel jen on, „vážně jsi mu zachránil krk.“

Nezačínej i ty,“ ohnal se po něm. „Byla to náhoda. Myslíš, že mi na tom pitomci záleží?“

Nemyslím, že ti na tom pitomci záleží, ale myslím, že máš v sobě dost lidskosti na to, abys někomu zachránil život, když se naskytne příležitost.“

Naser si, zníš jako idiot,“ zamručel Draco. „Udělej něco užitečného a odlevituj mě nahoru, ať vidím, jestli tam Grangerová ještě je.“

Blaise tiše seslal Mobilicorpus a zvedl Draca do výšky. Naváděl ho dírou ve stropě, až byl dostatečně vysoko, aby viděl spoušť na sedmém patře. „Co? Vidíš něco?“

Ne, jsou pryč.“ Draco si povzdychl a neúspěšně se pokusil skrýt svoje zklamání, když ho Blaise snesl zpět dolů. „Kurva. Co teď?“

Ani Ron tam není?“

Ne, nerušíš,“ vyštěkl Draco se záští. „Soukromá konverzace, nikdo tě nezval.“

No, jestli pořád hledáš Hermionu, tak bude s Ronem. Měli bychom se spojit a…“

Spojit? To nám teď už věříte?“

Fred cukl rameny. „Pochybuju, že bys mi zachránil život, kdybys byl Smrtijed, Malfoyi.“

Nedělej mi chutě to napravit, Weasley,“ procedil Draco drsně. „Táhni.“

Možná držet se při sobě není tak špatný nápad,“ navrhl Blaise a s náznakem starostí mrkl Lenčiným směrem. „Smrtijedi se taky evidentně pohybují ve skupinách. Budeme mít větší šanci, když nás bude víc.“

Přesně!“ souhlasil Fred. „A jenom ze zvědavosti, proč vlastně hledáš Hermionu?“

Draco střelil pohledem po Blaisovi a zamračil se, když tváře jeho přítele roztáhl vědoucí úšklebek a bradu naklonil v pobavení. V tom však těsně vedle nich něco prolétlo, prudce a náhle, a Draco otočil hlavu právě včas, aby spatřil náraz Terryho Boota do zdi. I z dvaceti metrů Draco slyšel nezaměnitelný pronikavý praskot havraspárova krku a nezbývalo mu než sledovat, jak se jeho tělo svezlo po stěně na zem, mrtvá váha bez života, hlava zkroucená v nepřirozeném úhlu.

Ještě než ozvěna Bootova zlomeného vazu stihla odeznít chodbou, vynořila se na rozcestí hihňající grupa Smrtijedů, jejichž masky pableskovaly jako šupiny v pochmurném světle. Percy naklonil hůlku a vypálil kouzlo jako první. Následoval Blaise a pak Draco. Akce byla rychlá a intenzivní, jen šmouha pohybů a záblesků světel, a všechno, na co se Draco dokázal soustředit, bylo opakované dunění jediného slova v hlavě.

Přežít, přežít, přežít.

*

NE!“

Hermionin děs nahradil vztek. Ten horoucí, surový druh vzteku, který umí uhasit leda čin nebo řev, či v jejím případě obojí. Kouzlo, které vystřelilo z její hůlky, bylo silné a nestálé, zakouslo se Fenrirovi do boku a mrštilo jím dozadu, ale k Hermioně sotva dolehl zvuk jeho srážky s kamenem. Jediné, co dokázala vnímat, bylo Levandulino nehybné, strašidelně bledé tělo a krev pomalu stékající z kousance na krku. Dokonce i když ji Ron odstrčil z cesty před hroutícím se pilířem, očima setrvávala na Levanduliných modrajících rtech.

Její pozornost strhl až těžký úder obrovy nohy pár metrů od nich a Hermiona, Harry a Ron se vrhli kupředu ve snaze uhnout před drtícími chodidly, které hloubily jámy do bradavických vyšších podlaží. Sledovala horor v Ronových očích, když se smrtelně blízko jejich trojici prohnalo šestero Akromantulí, které s sebou něco nesly.

Hagrida.

Harry si ho musel všimnout, protože se rozběhl za nimi, volal Hagridovo jméno a mával hůlkou, ale byli na něj příliš rychlí. Nenechal se odradit a pronásledoval je dál a Hermiona s Ronem se mu pověsili na paty, protože odmítali Harryho v tom božím dopuštění ztratit.

Všude kolem nich se hemžili lidé, které znala; profesoři, studenti, ba i mnoho Smrtijedů se mezi šarvátkami dalo rozeznat, a Hermiona sledovala kletby poletující kolem, jak osvětlují noční nebe jako jedny z Kratiknotových ohňostrojů. Nikdy v životě jí srdce nebilo tak prudce. Nespouštěla Harryho z pohledu, odvrátila kouzlo namířené jeho směrem, a potom další, které by jinak zasáhlo ji, a během toho všeho vyvstávaly z okolí povědomé tváře. Lee, Dean, Cho, Fleur, všichni se míhali na okrajích jejího vidění. Na zlomek vteřiny měla dokonce pocit, že vidí i Thea.

Usoudila ale, že to není možné, a pokračovala v pronásledování Harryho. Seběhla vstupní schody a vydechla úlevou, když Harry konečně zastavil, než si uvědomila proč. Obr, který Harrymu zablokoval cestu, byl obrovský a ohyzdný, hulákal jako lesní roh, oháněl se kyjem a země pod jeho pohyby praskala. Hermiona napřáhla hůlku, aby toho surovce zneškodnila, ale z koncentrace ji vytrhla série hlasitých zadunění a zjevil se Dráp. Přeměřil si mnohem většího obra, oba zařvali a vrhli se na sebe. Rvali se a divoce zápolili a Hermiona jenom doufala, že se její přátelé vyhnou jejich rozměrným nohám.

Kolem hlavy jí prolétl blesk, ale to už zase běžela Harryho směrem, Rona bezpečně vedle sebe. Dokonce i na tu vzdálenost rozeznala v jeho výrazu žal, který vyvolal pohled na Hagrida, jehož odvlekli pavouci. Jakkoliv chladně to však znělo, doufala, že Harry má dost disciplíny, aby se od toho dokázal odpoutat a pokračovat. Museli dál. Museli to dokončit.

Harry!“ zaječela, ale nevzal ji na vědomí. „HARRY!“

Obrátil se, zamračil se na ni a na Rona, rty sevřené úsilím skrýt veškerou frustraci a zoufalství, a Hermiona v tu chvíli nechtěla nic na světě víc než ho obejmout. Ale neudělala to. Poblíž něco vyletělo do vzduchu a vlna výbuchu byla jako z pece a nečekaný poryv deště jako kyselina. Něco jí prořízlo paži. Všechno ale setřásla, chytila Harryho za rukáv a škubla jím i Ronem směrem do šera, pryč od potulných světel kolidujících kleteb.

Vrba mlátička,“ zasupěl Harry. „Už ji vidím. Rychle!“

Hermiona si vytřela z očí déšť a sledovala, jak se rozezlený strom svíjí a vzteká, větve rozběsněné samotnou existencí války, natož vřavou, která likvidovala jinak poklidné pozemky Bradavic. Zastavili těsně z dosahu robustních rozvířených větví a Hermioně bleskl hlavou Křivonožka, zatímco Ron odlevitoval ulomenou větvičku k místu, které vrbu spolehlivě znehybnilo.

Pěkně,“ uznala. „Tak jdeme.“

Počkejte,“ zastavil je šeptem Harry. „Vy dva byste měli zůstat tady.“

Pro rány bohů, Harry,“ zaúpěla Hermiona. „I po sedmi letech si pořád myslíš, že tě necháme jít samotného?“

Vážně, chlape,“ Ron Harryho postrčil kupředu. „Drž zobák a zapluj dovnitř. Jsme ti v patách. Jako vždycky.“

Přikrčení vlezli do špinavého tunelu. Hermiona se plazila hned za Harrym a pod nehty jí zalézala hlína. Se světlem Harryho hůlky, které je navádělo, jim netrvalo dlouho, než dosáhli konce tunelu. Ale Hermiona včas popadla Harryho za kotník, než udělá něco zbrklého.

Počkej,“ zašeptala a vytáhla z kabelky plášť. „Přehoď to přes sebe.“

Poslechl ji. Hermiona následovala čouhající kotníky a důlky v hlíně, které se posouvaly pod jeho tělem, až ke konci průchodu, který zřejmě někdo zatarasil. K jejich uším pronikly tlumené hlasy a trio ztuhlo a ztišilo dech, aby se neprozradilo. Donesl se k nim Voldemortův skřípavý syčivý hlas, ale Hermiona nedokázala pochytit dost, aby rozeznala druhého muže. Předpokládala, že to bude jeden z jeho smrtijedských přívrženců. Hlasy byly příliš tlumené, aby rozlišila podstatu diskuze, tak jen čekala, pozorně naslouchala a zachytila jen občas jedno slovo.

Zklamáním.“

Pane.“

Potter.“

Bezová.“

Brumbál.“

Skutečný.“

Hermiona zírala na Harryho nohy bez těla a zamračila se, když se špičky jeho bot nadzvedly, jako by zkroutil prsty. Odolala touze dotknout se ho, jestli je v pořádku, protože jí bylo jasné, že by se mohl leknout, prozradit jejich skrýš a rozpoutat tak konfrontaci s Voldemortem a jeho společníkem. Nepovažovala se za nijak trpělivou osobu, ale vědomí, že vězí ve stísněné jámě pod zemí, zatímco za jejími zády v hradu umírají lidé, činilo čekání vyloženě nesnesitelným a musela se fyzicky nutit, aby tlumila rozhořčený dech.

Nad jejich hlavami se ozvala rána následovaná výkřikem a Harry sebou škubl, až se Hermiona lekla a téměř zalapala po dechu. Po vrzajících parketách se prošly kroky a pomalu odeznívaly, až nezbylo nic než ticho, a Hermiona zatáhla Harryho za nohu a zašeptala jeho jméno.

Slyšela, jak zamumlal kouzlo, kterým odsunul překážku stranou, a umožnil jim tak vylézt z tunelu do místnosti. Hermioniny oči okamžitě našly padlou a zhroucenou postavu na podlaze, oděnou v obvyklém černém hábitu, jež se k němu najednou tak hodil. Hermiona nespouštěla pohled z krve řičící ze Snapeova krku a pocítila upřímné bodnutí lítosti a smutku nad životem, který z jejich profesora doslova vyprchával. Harry ze sebe strhl plášť a Snape otevřel na škvíru oči, ale jediné, co z jeho úst vyšlo, bylo příšerné, uširvoucí zachrčení, ze kterého se Hermioně zvedl žaludek.

Co se mu stalo?“ zeptal se Ron.

Nagini,“ odvětil Harry zkrátka, přistoupil ke Snapeovi a poklekl. „Voldemort si myslel, že Snape je pánem Bezové hůlky, protože zabil Brumbála.“

Hermiona pozorovala, jak se v Harryho výrazu bouří pocity, a viděla vír myšlenek, které mu proudily hlavou. Přestože Harrymu řekla, že Snape je špionem Řádu, Harry na něj pochopitelně stále hleděl s nedůvěrou, koneckonců se sám stal svědkem Brumbálovy vraždy. A teď ke všemu to odhalení, že Voldemort možná ovládl Bezovou hůlku… bylo s podivem, že si Harry neškube vlasy.

Když se znovu podívala na Snapea, zadržela dech. Unikala z něj stříbřitá mihotavá vlákna. Tekla mu z očí, uší i z rány na hrdle a vzdáleně Hermioně připomněla hvězdy chycené za mraky, které stěží svým světlem proniknou temnotou.

Vezměte… si to…“ vysoukal ze sebe Snape slabým hlasem.

Hermiona bleskově prohrábla zásoby, vrazila Harrymu do ruky prázdný flakonek a dívala se, jak její přítel hůlkou navádí substanci do skleněné nádobky. Neuvědomila si, jak pevně svírá ruce v pěsti, dokud si nehtem neprořízla kůži na dlani. Přiblížila se ke Snapeovi, přikrčila se a skousla si ret, když k ní zabloudily jeho zmírající oči.

Víme, že nejste zlý,“ zašeptala snad až dětským hlasem. „A zajistíme, aby to věděli všichni, až bude po všem.“

Jeho výraz se proměnil v něco nepopsatelného, něco mezi rezignací a klidem. Vrátil oči k Harrymu, natáhl se, ze všech sil sevřel Harryho košili a přitáhl si ho blíž. Jejich pohledy se střetly a Snapea sice opouštěly poslední výdechy života a braly s sebou veškerou barvu z jeho tváří, ale přesto rozevřel rty a těžce polkl, než promluvil:

Zelené… oči…“ zachraptěl. „Dívejte se… na… mě…“

A Hermiona se nedokázala nadechnout, když Snapeovi unikl poslední výdech a zamlžil Harrymu brýle.

*

Dracovi se příliš nedařilo.

Tito Smrtijedi byli zkušení a hbití, černá magie se valila z jejich hůlek až děsivě snadno a Draco už si vysloužil zranění. Byl si docela jistý, že má vykloubené levé rameno, minimálně dvě žebra naražená, možná zlomená, a roztrhl si spodní ret, až mu krev stékala po bradě a vnikala do úst.

Uskočil před zlomyslnou kletbou a podařil se mu odvetný úder odzbrojujícím kouzlem, ale potom ucítil, jak se mu něco zahryzlo do břicha a chraplavě se nadechl a sevřel si zraněné místo. Rána nebyla zvlášť hluboká ani ohrožující, ale pálila, jako by do jeho tkáně neviditelná ruka vtírala sůl. Roztřásly se mu nohy, když jeho tělem proletěla bolest, a v hrdle mu zavibroval sten, ale všechno odsunul stranou a donutil se zůstat v pozoru a v pohotovosti. Pár metrů od něj Blaise bojoval, aby se zbavil dalšího Smrtijeda, a horečně se snažil chránit nejen sebe, ale i Láskorádovou. Ani Weasleyovi nevypadali, že by se jim vedlo nějak dobře.

Draco pozvedl Andromedinu hůlku a namířil na jednoho ze Smrtijedů stojících proti Blaisovi, ale potom se ozval ten známý skřípavý ledový hlas, který mu prakticky plival do obličeje. To Voldemort znovu promlouval k hradu a všechno a všichni ustali.

Bojujete statečně. Lord Voldemort umí statečnost ocenit. Přesto jste už utrpěli těžké ztráty.“

Draco si vyměnil úzkostlivý pohled s Blaisem.

Budete-li mi i nadále klást odpor, všichni zemřete, jeden po druhém. To si ovšem nepřeji. Každá kapka prolité kouzelnické krve je marnotratnou ztrátou. Lord Voldemort je milosrdný. Nařizuji své armádě, aby se okamžitě stáhla.“

Obrátil pozornost ke skupině Smrtijedů a zavrčel na ně, když se do jednoho zatvářili zklamaně, ale přesto začali pomalu ustupovat.

Máte na to hodinu. Naložte důstojně se svými mrtvými. Ošetřete raněné. Nyní mluvím přímo k tobě, Harry Pottere…“

*

Hermiona sledovala stín děsu, který Harryho pohltil, a chtěla ho nějak utěšit, ale jako by zamrzla v čase a zakořenila na místě během toho, co Voldemort proťal svým hlasem noc.

Připustil jsi, aby za tebe umírali přátelé, místo aby ses mi sám postavil. Budu na tebe hodinu čekat v Zapovězeném lese. Jestli za mnou do uplynutí té hodiny nepřijdeš a nevydáš se do mých rukou, bude bitva pokračovat.“

Hermiona na Harryho rozzuřeně zavrtěla hlavou.

Tentokrát se do ní osobně zapojím, Harry Pottere, najdu si tě a potrestám každého muže, každou ženu i každé dítě, všechny, kdo se tě přede mnou pokusili schovat. Dávám ti na to hodinu.“

Ne, Harry,“ prohlásila neoblomně. „Ani o tom neuvažuj.“

Slyšela jsi ho,“ zasípal Harry bezmocně. „Umřou další, jestli…“

Ty máš pocit, že Voldemort někoho ušetří, když se mu vydáš?“ tázal se Ron. „No tak, Harry, vždyť to zní směšně. Dnes v noci má v plánu povraždit každého z nás.“

Ron má pravdu,“ přikývla Hermiona. „Prostě neexistuje, abys tam chodil. Zbývá nám už jenom had, nezapomínej. Všechno dobře dopadne. Měli bychom se vrátit do hradu a pokusit se vymyslet nový plán, když teď víme, že je v Zapovězeném lese.“ Čapla Harryho za ruku a postrčila ho k tunelu. „Pojďme. Na něco přijdeme.“

S posledním pohledem na Snapeovu sivou tvář slezla do tunelu. Dusila ji vlna viny a až v žaludku ji tahalo nutkání vrátit se k jeho tělu a stisknout mu víčka, aby zakryla mrtvé oči, ale odolala. Museli jít dál. Měli jen jednu hodinu. Jednu hodinu.

Pořád cítila, jak se za ní Harry chvěje, zatímco se kradli z tunelu ven, ale nekomentovala to. Příliš ji tížilo, co je asi čeká v Bradavicích.

*

V rameni mu pulzovalo a neodvažoval se ani pohnout rukou, jen v tichosti zatínal zuby a následoval nebelvíry.

Blaise kulhal vedle něj, paži přehozenou přes Lenčina ramena jako oporu, což Dracovi prozradilo, že její zraněná noha na tom není tak zle, jak vypadala. Před nimi bratři Weasleyovi nesli tělo Terryho Boota a jeho těžké, bezvládné paty se za ním táhly se zvukem, ze kterého se Dracovi ježil každý chloupek na těle. Hrad se ponořil do znepokojujícího ticha. Když procházeli kolem těl dvou mrtvých Smrtijedů a Dracovi do nosu vnikl pach smrti, cítil, jak se mu v hrudi vzedmul děs. Beze stopy po Grangerové začínal pomalu panikařit.

Kam vůbec jdeme?“ zasípal.

Podle mě se všichni shromažďují ve Velké síni,“ odpověděl Fred. „Ošetřovna je příliš malá, aby se do ní vešli všichni zranění.“

Draco si odpustil odpověď a šel dál a zabralo jim dobrých patnáct minut, než ze šestého patra sestoupili do přízemí zasypaného zborcenými schodišti, troskami a sutí. Cestou minuli další těla, včetně Ritchieho Cootea a Mandy Brocklehurstové.

Náhodou je někdo z vás neodnese?“ nadhodil Percy.

Ne,“ zamítla Láskorádová. „Blaise a Draco jsou na to příliš zranění a pochybuju, že bych je já utáhla sama. Mohla bych je odlevitovat.“

Ne, měli by se nést,“ zamručel Fred. „Vrátíme se pro ně, nebo někomu řekneme, kde jsou.“

Když konečně stanuli v přízemí, přivítala je zvuková vlna naprostého zmatku, která se linula chodbou; křik, vzlykot a hulákání, každý možný srdcervoucí zvuk, jaký člověk či zvíře dokázalo vyloudit, všechny slité do ostré střely traumat. Draco zpomalil – znenadání vyděšený a v pokušení nevstupovat do Velké síně ani na krok.

Ale šel dál. Potřeboval to vidět.

Křídla dveří byla dokořán, a když zaostřil na scénu, která se odehrávala uvnitř, zkameněl a vytřeštil oči. Blaise a Láskorádová taky zastavili a ochromeně studovali okolí. Draco si nikdy v životě nepředstavoval, že by viděl Láskorádovou tolik ovlivněnou a zasaženou. Teď její tvář přetékala smutkem.

Merline,“ promluvila tiše a křehce, tesklivě. „Tohle asi mudlové myslí, když mluví o peklu.“


Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre


Re: Kapitola 42 - Vzplanutí Od: Lupina - 19.08. 2019
Ve mně vyvolala kapitola i vztek. Vztek, že se do bitvy dostaly děti, které o boji nemají ani páru. Že umíraly, protože nebyly vycvičené, aby si všímaly všeho kolem sebe a čekaly nebezpečí. Do toho strach o bližní. Vypjaté situace a nečekané reakce. Bylo to prostě silné. Moc děkuji za tuto těžkou kapitolu, arabesko.

Re: Kapitola 42 - Vzplanutí Od: Gift - 19.08. 2019
Uf, to bylo hodne podnetu a predevsim emoci najednou! Hagrid, Severus, Fred, Lenka... Mam pocit, ze bych si tuto kapitolu mela precist jeste jednou, abych to stihla vsechno zpracovat. Stale jsem napnuta jak ksandy. Moc a moc dekuji!

Re: Kapitola 42 - Vzplanutí Od: Jimmi - 18.08. 2019
Pripájam sa k denice a martik. Neskutočná kapitola. A ten preklad. Ešte teraz to rozdýchavam. Neviem, v origináli to bolo napínavé, ale bola to len bitka, v tvojom preklade to dosahuje úplne inú úroveň. Aj v zmysle, že do zasahuje hlbšie. Ďakujem

Re: Kapitola 42 - Vzplanutí Od: martik - 18.08. 2019
Z nějakého důvodu se mě tato kapitola dotkla ještě víc než ty předešlé. Vidím tě za každou větou. Každá věta něco obsahuje. Strach, zlost, vztek, bezmoc. Dracovo nutkavé hledání Hermiony. Harry, který nikdy není sám, nikdy ho samotného nenechají, nikdy nebude sám... Je tam všechno. Všechno. Děkuji, arabesko :-*

Re: Kapitola 42 - Vzplanutí Od: denice - 18.08. 2019
Pekelná kapitola, nemohla jsem se ani nadechnout, natož odtrhnout oči. Tolik ničení, smutku a bolesti. Hermiona Draca ani neviděla - myslím, že v tomto byla šťastnější než on. Lenka zařvala - to bylo překvapení, asi si to nedokážu představit. Moc doufám, že Draca ve Velké síni někdo nezabije nebo nezmrzačí, než se vysvětlí, že stojí na jejich straně. Děkuji, arabesko, překládat toto muselo být moc těžké, a tobě se povedlo slovy vykouzlit fascinující scény, čarodějko.

Re: Kapitola 42 - Vzplanutí Od: myska111 - 18.08. 2019
Napínavá kapitola. Tak už se Draco skoro setkal s Hermionou. Jsem zvědavá co bude dál. Díky za překlad a těším se na další kapitolu.

Prehľad článkov k tejto téme:

Bex-chan: ( arabeska )18.02. 2020Počátek (epilog)
Bex-chan: ( arabeska )28.09. 2019Kapitola 48 - Úsilí
Bex-chan: ( arabeska )22.09. 2019Kapitola 47 - Moc
Bex-chan: ( arabeska )15.09. 2019Kapitola 46 - Smilování
Bex-chan: ( arabeska )08.09. 2019Kapitola 45 - Harry
Bex-chan: ( arabeska )01.09. 2019Kapitola 44 - Smrt
Bex-chan: ( arabeska )25.08. 2019Kapitola 43 - Pokraj
Bex-chan: ( arabeska )18.08. 2019Kapitola 42 - Vzplanutí
Bex-chan: ( arabeska )11.08. 2019Kapitola 41 - Snape
Bex-chan: ( arabeska )04.08. 2019Kapitola 40 - Boj
Bex-chan: ( arabeska )28.07. 2019Kapitola 39 - Tonutí
Bex-chan: ( arabeska )21.07. 2019Kapitola 38 - Znovu
Bex-chan: ( arabeska )14.07. 2019Kapitola 37 - Chyby
Bex-chan: ( arabeska )07.07. 2019Kapitola 36 - Hůlky
Bex-chan: ( arabeska )17.02. 2019Kapitola 35 - Voda
Bex-chan: ( arabeska )02.09. 2018Kapitola 34 - Spojenectví
Bex-chan: ( arabeska )05.08. 2018Kapitola 33 - Cejch
Bex-chan: ( arabeska )29.07. 2018Kapitola 32 - Puls
Bex-chan: ( arabeska )22.07. 2018Kapitola 31 - Krev
Bex-chan: ( arabeska )01.07. 2018Kapitola 30 - Tabu
Bex-chan: ( arabeska )03.02. 2018Kapitola 29 - Týdny
Bex-chan: ( arabeska )29.07. 2017Kapitola 28 - Anděl
Bex-chan: ( arabeska )18.07. 2017Kapitola 27 - Pravda
Bex-chan: ( arabeska )28.03. 2017Kapitola 26 - Duše
Bex-chan: ( arabeska )15.01. 2017Kapitola 25 - Míle
Bex-chan: ( arabeska )27.11. 2016Kapitola 24 - Hodiny
Bex-chan: ( arabeska )12.08. 2016Kapitola 23 - Předpeklí
Bex-chan: ( arabeska )08.08. 2016Kapitola 22 - Bouře
Bex-chan: ( arabeska )26.02. 2016Kapitola 21 - Jizvy
Bex-chan: ( arabeska )19.01. 2016Kapitola 20 - Slzy
Bex-chan: ( arabeska )10.01. 2016Kapitola 19 - Šeď
Bex-chan: ( arabeska )30.11. 2015Kapitola 18 - Dary
Bex-chan: ( arabeska )17.11. 2015Kapitola 17 - Hvězdy
Bex-chan: ( arabeska )06.09. 2015Kapitola 16 - Sníh
Bex-chan: ( arabeska )07.07. 2015Kapitola 15 - Střepy
Bex-chan: ( arabeska )05.06. 2015Kapitola 14 - Chtíč
Bex-chan: ( arabeska )12.05. 2015Kapitola 13 - Sám
Bex-chan: ( arabeska )04.05. 2015Kapitola 12 - Spánek
Bex-chan: ( arabeska )31.03. 2015Kapitola 11 - Pochyby
Bex-chan: ( arabeska )27.02. 2015Kapitola 10 - Chuť
Bex-chan: ( arabeska )13.02. 2015Kapitola 9 - Jed
Bex-chan: ( arabeska )10.01. 2015Kapitola 8 - Dotyk
Bex-chan: ( eryenie )23.11. 2014Kapitola 7 - Lidskost
Bex-chan: ( eryenie )03.10. 2014Kapitola 6 - Dlaždičky
Bex-chan: ( arabeska )11.09. 2014Kapitola 5 - Vůně
Bex-chan: ( arabeska )15.07. 2014Kapitola 4 - Skóre
Bex-chan: ( arabeska )02.06. 2014Kapitola 3 - Dveře
Bex-chan: ( arabeska )04.05. 2014Kapitola 2 - Úder
Bex-chan: ( arabeska )21.04. 2014Kapitola 1 - Útočiště
Bex-chan: ( arabeska )18.04. 2014Isolation - fanart
. Úvod k poviedkam: ( arabeska )14.04. 2014Úvod