Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Havran děl: Už víckrát ne

29. Vznešeně jak pán či paní

Havran děl: Už víckrát ne
Vložené: Jacomo - 17.08. 2019 Téma: Havran děl: Už víckrát ne
Jacomo nám napísal:

Havran děl: Už víckrát ne

 

Napsaly GenkaiFan a Frau

Z anglického originálu Quoth the Raven, Nevermore překládá Jacomo za vydatné pomoci Ivet

Poděkování za úžasný banner náleží solace

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola 29: Vznešeně jak pán či paní
(v orig. But with Mien of Lord or Lady, překlad Vítězslav Nezval)

 

Albus Brumbál se zahleděl na návrh, který minulou noc sepsal pro Starostolec, a povzdechl si. Věděl, že jde o risk, ale potřeboval toho chlapce v Bradavicích! Harry musel být utvářen a veden k naplnění svého osudu a on, Albus Brumbál, byl jediný, kdo to mohl udělat správně.

Jedno rychlé svolání mimořádného zasedání Starostolce a bude mít Harryho v Bradavicích, kam správně patří. Potřebuje vědět, co se chlapec naučil, a jestli existuje nějaká šance odstranit tu očividnou aroganci, kterou si podle všeho vypěstoval. Tolik práce a tak málo času...

***

Albus jakožto Nejvyšší divotvorce Starostolce čekal v malém předpokoji, až se dostaví zbytek účastníků. V duchu si procházel, co chce říct. Když šlo o ΄vyšší dobro΄, nesmělo hrozit selhání. Harry prostě musel být umístěn zpět pod jeho dohled a do bezpečí Bradavic.

Ozvalo se klepání na dveře. „Všichni jsou na svých místech, Nejvyšší divotvorče," sdělil mu zrzavý asistent, který nahlédl dovnitř.

„Děkuji vám, pane Weasley."

Když Albus zamířil ke křeslu na vyvýšeném stupni, místnost ztichla. Poté ministr uhodil kladívkem o pult, aby upoutal pozornost členů, a vzápětí se otevřely vstupní dveře.

Vešli dva muži oblečení v mudlovských vojenských uniformách, pečlivě si prohlédli místnost a pak se postavili každý z jedné strany dveří. Na to dovnitř vstoupil elegantně ustrojený mladý lord oblečený ve formálním hábitu, který na rameni zdobily dva erby.

Vedle něj kráčel vysoký muž v mudlovském obleku s úzkým proužkem, který nesl kovovou schránku na dokumenty. Následovali ho tři další muži ve vojenských uniformách. Ti, kdož se orientovali v mudlovském světě, poznali stejnokroj a zbraně královského námořnictva. Muž byl zjevně jakýmsi druhem atašé z britské vlády.

Ale mladý lord představoval záhadu. Bylo zřejmé, že se jedná o kouzelníka, podle chování a erbů představitele minimálně dvou starobylých a vznešených rodů. Místností se rozšířil spekulativní šepot.

Albus se zamračil a vstal. „A čemu vděčíme za čest shlédnout prezentaci takového druhu, pane Pottere? Víte, že mudlům není vstup do těchto prostor povolen!"

Muž s kufříkem se usmál, zastavil se přímo před pultem Korneliuse Popletala a podal mu svazek dokumentů. Ministr se na ně podíval a viditelně zbledl.

Poté vzhlédl a spustil: „Nejvyšší divotvorče a členové Starostolce, představuji vám jeho lordstvo Hadriana Pottera, vévodu z Nebelvíru a hlavu starobylého a vznešeného rodu Potterů, a jeho poradce sira Petra Flinchleyho. Jeho lordstvo se dnes dostavilo, aby vzhledem k dovršení patnáctých narozenin uplatnilo nárok na svá křesla ve Starostolci."

„Ne!" zvolalo několik členů, nad nimiž se dalo zaslechnout Albusovo „To nedovolím!"

„Podle vašich vlastních zákonů," uvedl sir Flinchley, „může dědic, který je posledním v linii, uplatnit svůj nárok už ve věku jedenácti let, pokud se prokáže, že je schopen rozumět povinnostem a zodpovědnosti, a se souhlasem právního zástupce..."

„Jako jeho zástupce jsem o tom nebyl informován," přerušil ho Albus. „Takže to zakazuji, dokud si se svým svěřencem nepromluvím."

„Bohužel," pokračoval sir Flinchley a opovržlivě na starého kouzelníka pohlédl, „vy nejste jeho právní zástupce. Vaše práva byla zrušena, když se zjistilo, že jste protiprávně zapečetil poslední vůli Potterových a samozvaně se prohlásil chlapcovým opatrovníkem. Rovněž jste byl pro tento účel shledán nezpůsobilým, protože dítě bylo ve věku pěti let nalezeno nahé a těžce zraněné, přičemž ani neznalo své jméno! Dotyčné dítě, Hadrian James Potter, se stalo svěřencem Koruny a od roku devatenáct set osmdesát šest je v péči Jejího Veličenstva. Jeho lordstvo je dnes tady jen díky milosti Jejího Veličenstva královny."

„To je pravda," prohlásil Kornelius Popletal a zvedl list pergamenu. „Zde tento dokument uděluje dle královské vyhlášky Jejího Veličenstva lordu Hadrianu Jamesi Potterovi zákonné právo na jeho tituly a majetek..."

Albus Brumbál zděšeně klesl na sedadlo. Návrh, který chtěl předložit, byl bezcenný – zcela a naprosto bezcenný! Proč nepomyslel na to prověřit možnost královského zásahu?

„A co jeho kouzelnické vzdělání?" ozvala se čarodějka v růžovém oblečení afektovaným hlasem. „Královna je přece jenom mudla."

„Jeho lordstvo je vzděláváno soukromými učiteli," objasnil sir Flinchley, přičemž položil ruku na rameno lorda Harryho. Chlapec mlčel a stál vzpřímeně a pyšně. Nedíval se nikomu do očí, ale nikdo z přítomných nepochyboval, že tento mladý vévoda má královské vystupování. To se nedalo popřít.

„Ale musí přece chodit do Bradavic!" vykřikla zrzavá čarodějka v publiku.

Nejvyšší divotvorce v duchu blahořečil kolegům za podporu svých plánů, ať je k tomu vedlo cokoliv. Hráli mu přímo do ruky.

„Proč?" zeptal se sir Flinchley.

„Ať ten chlapec mluví sám za sebe!" ozval se hlas z prostoru Starostolce.

Lord Harry pohlédl na sira Flinchleyho. Přesně, jak ho Wolf učil, i ty nejlepší plány mohly vyletět komínem, když se střetly s nepřítelem. Zástupce vlády lehce přikývl.

Mladík se zhluboka nadechl a promluvil jasným hlasem, který se rozléhal po celém prostoru: „Zdá se, že si neuvědomujete, že muž, ke kterému vzhlížíte s úctou, mě poslal do vyhnanství." Zadíval se na Brumbála a z obecenstva se zvedla vlna lapání po dechu. „Ano, do vyhnanství..."

Po slovech mladého kouzelníka začal místností rezonovat zlostný šum, ale zatím ho nikdo nepřerušil.

„Být umístěn do mudlovského světa k lidem, ke kterým moji rodiče neměli navzdory krevnímu poutu žádný vztah a kteří nenávidí všechno magické, se nedá nazvat ΄ochranou΄. Podle mě to bylo vyhnanství," zopakoval a probodl Albuse Brumbála tak znechuceným pohledem, až se starý kouzelník zachvěl.

Lord Harry vycítil, že se muž snaží proniknout do jeho mysli, ale věděl, že se mu to nepodaří. O to se postaral starostlivý trénink Wolfa a Wendella spolu s ochranou Paní.

„V pěti letech," pokračoval, „se mi při záchvěvu náhodné magie podařilo z mého vězení uniknout a byl jsem schopen předložit svůj případ těm, kteří s ním mohli něco udělat. Co se týče mého vzdělání, od doby, kdy jsem se stal svěřencem Koruny, jsem měl ty nejlepší učitele a instruktory a to jak mudlovské, tak kouzelnické."

„Ale co bradavické studium? Stále jde o prestižní školu," uculila se čarodějka v růžovém, kterou později identifikovali jako Dolores Umbridgeovou.

Lord Harry pohlédl na sira Flinchleyho, který si odkašlal. „Jeho lordstvo uvažuje o tom, že své vzdělání dokončí v Bradavicích, pokud mu budou poskytnuty následující výsady."

Brumbál se pousmál. Možná bude nakonec po jeho. „A o jaké výsady se jedná?" zeptal se s jiskřením v očích.

***

Toho večera, ve stínu Toweru, vystoupila z inkoustové tmy na trávník před budovou bývalých kasáren dáma v černém. Na natažené paži jí přistál havran. „Takže můj mladý havran je připravený vyzkoušet křídla. Dobře jsi ho vycvičil."

Thor zakrákal otázku.

„Ne, můj mazlíčku, nepůjde sám. Jdou s ním vlk a vydra a budou mu hlídat záda. Kozel se setká s rovnocenným soupeřem a had zjistí, že můj bojovník víc než dobře chápe jeho temnotu. Jsem velice potěšena," zasmála se žena. Havran s triumfálním krákáním vystřelil k noční obloze.

***

Hermiona Grangerová sledovala, jak teta Maggie pečuje o strýčka Bena, který se vrátil domů. Prvních pár dní bylo velmi náročných. John podnikal to, co momentálně měli spolu s Wolfem naplánováno. Netušila, kde jsou, a Maggie se příliš soustředila na Bena, než aby měla čas stále sledovat svého adoptivního syna.

Takže dívka skončila tady, v malé kuchyňce zaměstnaná obsluhováním konvice a chystáním nesčetného nádobí, koláčů a sušenek, které zaplnily ledničku a pracovní pult. Vybrala jedno plato a vložila ho do trouby. Jakmile konvice zapískala a čaj byl hotový, šla tiše zaklepat na dveře ložnice.

Maggie vyšla s prstem na rtech. „Ten tvrdohlavý mezek konečně usnul," zašeptala a tiše zavřela dveře. Poté seslala kouzlo, které ji upozorní, když se muž vzbudí.

„Víte," poznamenala Hermiona, když se s Maggie posadily ke stolu, „nevím, jak jsem mohla přehlížet náznaky vaší magie, teto Maggie. Teď, když se rozhlédnu, je to zcela očividné."

Maggie se usmála a vstala, aby zkontrolovala troubu a nalila si čaj.

„Viděla jsi to, co jsi chtěla vidět; navíc jsme byli hodně opatrní, aby to tu vypadalo jako v normální domácnosti," uculila se Maggie.

Hermiona si pohrávala s náhrdelníkem. „John... Harry... John... Ach jo, nevím, jak mu mám říkat!" vyhrkla se slzami na krajíčku.

„To je jednoduché, zlatíčko," řekla Maggie a položila před ně talíř s pečivem. „Když je tady a žije jako mudla, je to náš John. V kouzelnickém světě je Harry."

„Aha, asi máte pravdu, teto Maggie," souhlasila dívka s pohledem upřeným do hrnku s čajem. „Já jen mám pocit, že ho vůbec neznám."

Maggie položila dívce ruku kolem ramen. „Byl to tvůj nejlepší kamarád od okamžiku, kdy tě našel pod svým stromem. Znáš ho. To, že jsme museli držet v tajnosti jeho magii, je jen malá část toho, kým je. Víš, míval noční můry o tom, co se stane, až to zjistíš. Budil se a volal tvoje jméno."

Hermiona prudce zdvihla hlavu: „Co... cože?"

Maggie přikývla. „Vždycky jsme věděli, že budeš mít moc ho posílit nebo zlomit, až to zjistíš. Držíš jeho srdce ve svých rukách, drahoušku."

Dívka si povzdechla. „Když jsem Johna viděla tam na Příčné stát nad tělem té čarodějky, měl oči naplněné zuřivostí a já ho nejdřív nepoznala. Vypadal jako nějaký starodávný kouzelný bojovník z mých knih! Pak se otočil a já zaregistrovala, jak se výraz v jeho očích změnil, když mě uviděl, a pochopila jsem, že je to můj John. Nevěděla jsem, co si mám myslet. Potom mi řekl o strýčkovi Benovi," odmlčela se, aby nezačala brečet. „Prostě nebyl čas se s tím vším vypořádat..."

Maggie opět chápavě přikývla. „Ten infarkt hrozil Benovi už několik měsíců, zlatíčko. Vždycky jsi byla citlivé dítě a těch posledních pár dnů proběhlo velmi chaoticky. Musí být pro tebe těžké si to všechno srovnat v hlavě."

„Myslím, že nejděsivější pro mě bylo setkání s Johnovou Paní! Když o ní dřív mluvil, věděla jsem, že jde o někoho zvláštního, někoho skutečného, ale nikdy by mě nenapadlo..."

„... že by to mohla být bohyně?" dokončila Maggie místo dívenky.

„Ano," zašeptala Hermiona se zachvěním. „Podle všech mýtů je velmi krvežíznivé a pomstychtivé božstvo. Jak se vlastně John dostal pod její ochranu?"

„To je příběh sám o sobě," odvěděla Maggie. „Bude ti ho muset povyprávět on osobně. A pokud jde o tu ΄krvežíznivost a pomstychtivost΄, jedná se jen o jeden Její aspekt. Vždycky tu pro něj byla. Měla by sis uvědomit, že to vypadá, jako kdyby v sobě měl kapku věštecké krev; myslíme si, že to má z matčiny strany. Ačkoliv byla Lily Potterová mudlorozená, skřeti dokázali vystopovat její pokrevní linii přes řadu motáků až k rodu Havraspárů. Tato rodina byla známá svými prorockými schopnostmi a oddaností Paní."

Hermiona se zachvěla. „Nevím, jak se mám chovat. Mám se zlobit? Ano, jsem naštvaná, že to přede mnou skrýval! Měla bych se trápit? No, ano, trápí mě to, ale taky jsem vyrůstala tady! Od osmi let do nás hustili politiku Koruny a vojenský protokol a já chápu, co s sebou nese slib mlčení..." odmlčela se, aby se mohla nadechnout, a poté pokračovala.

„Bojím se? Zatraceně, ano! Stát uprostřed noci na trávníku Toweru tváří v tvář bohyni by vyděsilo každého, komu ještě nepřeskočilo! Co mám teď dělat, teto Maggie?" zanaříkala. „Nechci Johna ztratit, ale v kouzelnickém světě je celebrita a já jsem jen řadová mudlorozená čarodějka. Nemám žádný slavný původ. Ani v jednom světě pro něj nejsem dost dobrá!"

Maggie vzala plačící dívku do náruče a jemně s ní zatřásla. „Nabízíš mu to, co John potřebuje ze všeho nejvíc – svou lásku. Neber mu ji, Hermiono. Jestli to uděláš, bojím se, že náš chlapec bude ztracen."

***

Bradavický expres vyjel ze stanice. V jeho zadní části v samostatném kupé zabezpečeném kouzly a zámky probíral mladý kouzelník s jedním dospělým a se svou nejlepší kamarádkou několik věcí.

Výhody, které lord Hadrian James Potter, představitel starobylého a vznešeného rodu Potterů požadoval, schválil Starostolec velmi snadno, zejména díky manipulativnímu řediteli bezohledně válcujícímu jeho členy.

Prvním požadavkem bylo, aby tam Wolf mohl působit jako strážce lorda Pottera. Coby mladý příslušník vyšší šlechty a svěřenec Koruny s hodností poručíka-čekatele měl Harry Potter nárok na vojenský doprovod, který bude dohlížet na jeho potřeby a výcvik.

Druhým bylo, aby jeho lordstvo dostalo přiděleno vlastní apartmá – jeden pokoj pro sebe a druhý pro Wolfa. Apartmá mělo odpovídat jeho hodnosti a postavení.

Brumbál oponoval, že „Harry musí být zařazen a přezkoušen, aby se ukázalo, jaké hodiny bude muset navštěvovat." Sir Flinchley vytáhl pergamen s detailními výsledky Harryho studia a testů.

Brumbál také tvrdil, že se Harry potřebuje stýkat se svými vrstevníky. Sir Flinchley uvedl, že jeho svěřenec má stále v programu výcvik s Wolfem a ten má přednost.

Zástupce vlády dále prohlásil, že jakákoliv disciplinární opatření vůči lordu Harrymu musí být schválena Korunou. Bradavice byly dobře známé svým favorizováním kolejí, a jakožto svěřenec Koruny je jeho lordstvo nad takové malicherné chování povzneseno.

Než byli všichni spokojeni, došlo na přemílání několika dalších drobných ústupků a kompromisů.

Když se anglická krajina za okny začala míhat rychleji, ozvalo se zaklepání na dveře kupé. Harry se usmál na Hermionu a Wolf otevřel. „Takže mě znovu představíš svým kamarádům?"

„Harry, vzpomínáš si na Nevilla Longbottoma a Lenku Láskorádovou? Kamarádíme se od Lenčina nástupu do Bradavic," vykládala Hermiona, když mládež vcházela dovnitř.

„Tý jo, Hermiono, nevěděl jsem, že znáš Pottera," řekl Neville. „Ron Weasley si byl jistý, že to on bude jeho nejlepší kamarád už od prvního ročníku."

Harry se zatvářil zmateně, a tak se Hermiona pustila do vysvětlování. „Myslí Ronalda Weasleyho. Je to stejný fanatik jako Draco Malfoy. Oba jsou čistokrevní a zaslepení předsudky. Weasley je v Nebelvíru a nenávidí všechno zmijozelské, zatímco Malfoy je ve Zmijozelu a nenávidí všechno nebelvírské."

„Weasleyovi jsou také neochvějnými stoupenci Brumbála. Jejich matka, Molly, má pevně zakořeněnou víru v ředitelovu neomylnost a žádné špatné řeči o něm netoleruje. Na tvém místě bych byl opatrný," vysvětloval Neville dál.

Harry se uculil: „Aha, chápu. No, jestli to něčemu pomůže, znám Hermionu od osmi let. Neměl jsem dovoleno jí povědět, kdo nebo co jsem. Vím, že Longbottomovi a Potterovi byli v minulosti pevnými spojenci, a doufám, že tomu tak znovu bude."

Neville přikývl a podal Harrymu ruku: „Budu jen rád."

„Takže kdy se nám chystáš povědět, že jsi vyvoleným bohyně, Hadriane?" zeptala se blondýnka s nepřítomným výrazem, která stála vedle Nevilla.

Wolf i Harry zamrkali a chvíli na Lenku jen civěli. Něco v ní vysílalo signály k Hadrianově mysli a magii. „U Bohyně! Ty jsi jasnovidka!" vykřikl Harry. „Jak je, ve jménu Paní, možné, že jsi na svobodě?"

„Co tím myslíš, Harry?" zeptala se Hermiona.

Wolf vstal a zaklel: „Musíme ji dostat pryč."

Harry zvedl ruku a zavřel oči. „Ne. Počkat." Pak se podíval na Lenku a zeptal se: „Pomáhá ti Paní, že ano?"

Lenka ukázala na své náušnice s ředkvičkami. „Ty mi darovala Paní Cerridwen. Dává na mě pozor, ale Hermiona mi taky pomáhá, stejně jako Neville. Má z tebe a Hermiony velkou radost. Nelíbí se jí, že všichni ignorují Její přání a utíkají za Brundibárem. Je to smrtelník a podléhá lidským selháním. Budeš opatrný?"

„Budu, má milá dámo. Paní je se mnou od noci, kdy byli zavražděni moji rodiče. Pomohla mi utéct z vězení a od té doby mě chrání." Podíval se na Hermionu a stiskl jí ruku. „ Také jí za hodně vděčím."

Hermiona se na něj usmála a Lenčiny oči získaly svůj obvyklý zasněný lesk. „Dokud budeš dávat přednost Hermioně, škrkny se od tebe budou držet dál."

„Vidím, že ty bláznivé hlášky umíš dobře používat, viď?" nadhodil Harry s úsměvem. „Počítej mě také ke svým kamarádům, Lenko Láskorádová, vyvolená Bohyní."

Lenka se jen usmála.

***

Albus usazený za stolem pozoroval, jak studenti vchází do Velké síně. Denní věštec vychrlil spoustu historek, jak byl Harry Potter nalezen. Byli plné spekulací o tom, kde a u koho chlapec vyrůstal.

Chlapec sám to vysvětloval jen v náznacích. Albus se ho snažil přimět, aby zůstal u Siriuse a seznámil se s několika členy Řádu, kteří měli děti v Harryho věku. Weasleyovi by byli perfektní volba! Ta rodina se ortodoxně orientovala na stranu Světla a nacházela se z velké části pod jeho kontrolou.

Harry neoblomně odmítl a zůstal u své adoptivní rodiny až do odchodu do Bradavic. Albus zjistil, že má blízko k mudlorozené čarodějce z Havraspáru – bude se na ni muset podívat zblízka.

Pak tu byla ta záležitost s Harryho doprovodem. Šlo, jak mu bylo řečeno, o velice starou vojenskou tradici týkající se mladých důstojníků. Paul Wolfram byl mudlorozený, který opustil kouzelnický svět, když v něm kvůli předsudkům ohledně krevního statusu nemohl najít slušné živobytí. Což byla také ostuda. Víc a víc mudlorozených po skončení Bradavic odcházelo, protože neexistovalo nic, co by je tu udrželo.

Jakmile Minerva McGonagallová přivedla prváky, aby mohli být zařazeni, Albus povstal. „Dobrý večer. Vítejte v dalším novém roce v Bradavicích. S velkou radostí vám oznamuji, že lord Harry Potter byl nalezen a připojí se k nám. Bude zařazován po prvácích. Takže se do toho dáme, ne?"

***

Ron Weasley byl nadšený i frustrovaný zároveň. Prohledal kvůli Potterovi celý vlak, ale nemohl ho najít! Jakmile před lety zjistil, že jsou stejně staří, snil o tom, že budou nejlepší kamarádi. Jenže v prvním ročníku se Harry Potter neukázal. Jak ho měl udržet na straně Světla, když tu nebyl?

Ale až bude Potter zařazený do Nebelvíru, dostane šanci. Konec konců, oba jeho rodiče byli nebelvíři. To dá rozum, že tam bude zařazený taky."

***

Ginny Weasleyová se nemohla dočkat. Snila o Harrym Potterovi od chvíle, kdy jí jako malé o něm matka čítala příběhy. Vysnila si, že se za něj provdá, až vyroste. Tolik ji zklamalo, že zmizel, ale odmítla se svých snů vzdát. Jednou se stane paní Potterovou, o tom nepochybovala! Nemohla se dočkat, až bude Harry zařazený do Nebelvíru.

***

Draco Malfoy sledoval, jak vysoký, štíhlý, černovlasý mladík oblečený do kombinace kouzelnického hábitu a vojenské uniformy sebejistě nakráčel do Velké síně, následovaný vyšší mužem v kompletním vojenském stejnokroji. Když teď byl Potter v Bradavicích, Dracův otec chtěl znát každý detail, který mu mohl zjistit. Jejich pán chtěl vědět všechno.

Luciuse Malfoye osobně velmi zaujalo chování lorda Pottera ve Starostolci, zejména jak hned v zárodku zlikvidoval všechny plány toho starého hlupáka. Tohle byl mladý kouzelník, který se nestavěl před velkým Albusem Brumbálem do pozoru a to Malfoyovi staršímu připadalo osvěžující.

Draco dostane velmi brzy šanci se s Potterem skamarádit – v souladu s přáním jeho otce i pána.

***

Lord Harry se posadil na stoličku a dovolil zástupkyni ředitele, aby mu do čela narazila otrhaný klobouk. Uvnitř hlavy se mu ozval hlas: „Skloň štíty, vyvolený bohyně. Potřebuji si v tvé hlavě přečíst, kam tě mám zařadit."

„Kdo jsi?"

„Jsem Moudrý klobouk. Neslyšel jsi mou píseň?"

„Ne, promiň. Čekal jsem venku, až mě zavolají, ale beru tě za slovo. Bláznivý Wendell mi o tobě jednou vykládal. Ale pokud skloním štíty, bude se mi ředitel moct dostat do hlavy."

„Dokud mě máš na ní, tak ne – a než se zeptáš, nemám dovoleno nikomu povědět, o čem jsme spolu mluvili, nebo co zjistím. Dokonce ani řediteli. Důvěřuj mi, vyvolený bohyně."

„Tak dobře," souhlasil Harry a sklonil štíty.

„Zajímavé. Ty nejsi jen vyvoleným bohyně; jsi také dítě Osudu, Hadriane z rodu Havranů!"

Čas mezitím plynul. Studenti ve Velké síni začínali být nervózní a neklidní. Byli unavení a hladoví a tohle už trvalo docela dlouho.

Náhle Moudrý klobouk zvolal: „DĚDIC ZAKLADATELŮ!"

Všichni učitelé zalapali po dechu a pobledlá Minerva McGonagallová si vzala klobouk zpět. „Přijďte po hostině do ředitelovy pracovny, pane Pottere."

„Ano, paní profesorko. A jsem buď lord Potter, nebo jeho lordstvo."

„Harry, můj chlapče, proč se neposadíš k nebelvírskému stolu, abychom se mohl dát do jídla?" ozval se Brumbálův hlas.

Lord Harry vstal, mírně se uklonil zástupkyni ředitele a poté kývl směrem k havraspárskému stolu. „Pane řediteli, ve vlaku jsem se skamarádil s několik havraspáry a rád bych se posadil k nim. A jak už jsem sdělil vaší zástupkyni, jsem buď lord Potter, nebo jeho lordstvo," odsekl nakonec.

Aniž by počkal na odpověď, vykročil a usadil se na prázdné místo mezi Hermionu Grangerovou a Lenku Láskorádovou. Wolf se postavil za něj; protokol diktoval, že musí na svého svěřence během jídla čekat. Harry i Hermiona z toho byli nesví, ale nemohli dělat nic, co by ho přesvědčilo, aby na tom netrval.

„Nemyslíš, že by měl sedět u učitelského stolu?" zeptal se jeden z havraspárských.

„Toto je seržant Paul Wolfram, můj lektor a vojenský doprovod. V tuto chvíli je ve službě a nají se později. Nedělal bych si velké obavy," odmítl Harry námitky okolí, nabral si na talíř jídlo a dál pokračoval ve své roli.

***

 

PA: Nezvykejte si, takto dlouhé kapitoly pokaždé nebudou. Tentokrát jsme jen spojily dvě do jedné. (...)

PP: Pěkně to vyšlo – je to aspoň kompenzace našeho dovolenkového výpadku.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre


Re: 29. Vznešeně jak pán či paní Od: Lupina - 19.08. 2019
Ha, to musel Brundibár čumět, jak se Harry dokázal prezentovat před Čarostolcem. Prima, že má Harry nové kamarády. Lenka a Neville jsou skvělí. V této povídce se vyzdvihly špatné vlastnosti Weasleyových - zaslepená Molly, poblouzněná Ginny a fanatický Ron. Jak je jinak mám ráda (Molly), tady mi lezou na nervy a docela se těším, co jim autorky nadělí. A hlavně, co nadělí Brumbálovi. Moc děkuji za další úžasnou kapitolu, Jacomo.

Re: 29. Vznešeně jak pán či paní Od: reylan - 19.08. 2019
tenhle příběh je kapitola od kapituly lepší a lepší. Miluju HP, kde se Harry postaví řediteli, pro mně byl Albus Brumbál vždycky egoista, který každým manipuloval.

Re: 29. Vznešeně jak pán či paní Od: zuzule - 19.08. 2019
Dobre on! Hezky to Brumbalovi natrel a jeste mu to urcite zkazi i paradneji. Diky!

Re: 29. Vznešeně jak pán či paní Od: martik - 18.08. 2019
Dojal mě rozhovor mezi Maggie a Hermionou. Albus zase ostrouhal. A Weasleyovi jsou tu opravdu fanatiční. Těší mě přátelství s Nevillem a Lenkou. A těším se na příště. Děkuji, Jacomo.

Re: 29. Vznešeně jak pán či paní Od: sisi - 18.08. 2019
Jsem dost nadšená, jak Jeho lordstvo převálcovalo Nejvyššího Divotvorce před celým Starostolcem, i ve Velké síni. Vystupuje tu mladý lord v celé své hrdosti a odhodlání. I Malfoy bude koukat. Dolores si asi brousí zuby, co všechno v Bradavicích podělá, až se dostane na jejich výsostné území, ale k Harrymu se musí chovat jinak. Molly ve Starostolci podlehla nátlaku Brundibára a podpořila jeho autoritu, podobně jako když malé Ginny vyprávěla pohádky před spaním. Chudák Ginny se pobláznila do snu, představy. John Hadrian je úplně jiný, to ještě uvidí. A autorka je dost sadistka, když nenechala Brumbála smažit před Starostolcem dostatečně dlouho, aby mu to dala sežrat. Přesto byla dvojitá kapitola plná děje a nejlepší ze všech samozřejmě Lenka a Neville. Děkuji za krásný překlad, je to hodně napínavé a už se nemohu dočkat další kapitoly.

Re: 29. Vznešeně jak pán či paní Od: denice - 17.08. 2019
Asi se budu opakovat, ale znovu musím napsat, že tento pohádkový příběh miluji. Úžasně mě baví, jak chudák dobrodinec lidstva Albus vždycky ostrouhá. Už je asi jasné, že Ron nebude členem tria, když je tu takový fanatik, ale místo něj tu máme perfektní Lenku a Nevilla. Taky jsem zvědavá, jak dlouho bude Luciusovi připadat Harryho chování osvěžující :-) A samozřejmě si moc přeju, aby Albus intrikoval dál, a myslím, že se mi to vyplní, protože to vypadá, že je nepoučitelný. Díky.
Re: 29. Vznešeně jak pán či paní Od: Jacomo - 18.08. 2019
Myslím, že mohu slíbit, že Albus intrikovat bude, starého psa novým kouskům nenaučíš (doslovný citát z některé z následujících kapitol ;-D). On se mu také postupně začne zmenšovat jeho fanklub. A některé nám známé postavy ještě překvapí ;-) Veliké díky za přízeň a komentář, denice.

Re: 29. Vznešeně jak pán či paní Od: prodavacka - 17.08. 2019
Ahoj,moc se mě líbí jak Brumbál musel utřít nos. Předpokládám, že mu nepomůžou, ani žádné další intriky.Těším se na další kapitolu.Zdraví a přeje hodně fantazie Prodavačka
Re: 29. Vznešeně jak pán či paní Od: Jacomo - 18.08. 2019
Brumbál utře nos ještě několikrát, opravdu tady není za hodného dědečka. A kdoví, jestli se mu to intrikaření nevymstí. Díky za komentář, Prodavačko.

Re: 29. Vznešeně jak pán či paní Od: JSark - 17.08. 2019
Priznávam, že som neodolala a zopár kapitol som prečítala z originálu. Co samo o sebe svedčí o kvalite poviedky, pretože obvykle to nerobím. Ale nad prečítanie si skvelej poviedky v úžasnom preklade aj tak nie je. :D
Re: 29. Vznešeně jak pán či paní Od: Jacomo - 18.08. 2019
Měla jsem dost obavy, jak bude tahle povídka přijatá, přece jen v sobě nemá spoustu atributů, které táhnou (romance, muž v černém v hlavní roli, sex...), navíc se hodně pomalu rozjížděla; o to víc mě těší podobné komentáře. Jsem opravdu ráda, že si našla své příznivce a moc ti děkuju za chválu překladu.

Prehľad článkov k tejto téme:

GenkaiFan: ( Jacomo )29.11. 201947. Nevzchopí se - víckrát ne!
GenkaiFan: ( Jacomo )24.11. 201946. Nezanechej ani pírka
GenkaiFan: ( Jacomo )23.11. 201945. Nad ránem opustí mě
GenkaiFan: ( Jacomo )17.11. 201944. Až k žalozpěvům beznaděje
GenkaiFan: ( Jacomo )16.11. 201943. Zas ten klepot slyším
GenkaiFan: ( Jacomo )10.11. 201942. Zpátky v komnatu se vrací
GenkaiFan: ( Jacomo )09.11. 201941. Podívám se, kdo to asi je
GenkaiFan: ( Jacomo )02.11. 201940. Jen jediné zašeptání
GenkaiFan: ( Jacomo )26.10. 201939. Kde hrůza vládne
GenkaiFan: ( Jacomo )19.10. 201938. Lapen jakýmsi nešťastníkem
GenkaiFan: ( Jacomo )12.10. 201937. Havran stále ponoukající
GenkaiFan: ( Jacomo )05.10. 201936. Pták či ďábel!
GenkaiFan: ( Jacomo )28.09. 201935. Kliď se zpět do bouře
GenkaiFan: ( Jacomo )21.09. 201934. Co poslové nebes nesou tobě
GenkaiFan: ( Jacomo )14.09. 201933. Obejmout tu duši vzácnou, jasnou
GenkaiFan: ( Jacomo )07.09. 201932. Což nenajdu utišení?
GenkaiFan: ( Jacomo )31.08. 201931. Pověz, jak tě nazývat
GenkaiFan: ( Jacomo )24.08. 201930. Vůně z kadidelnic kdesi skrytých
GenkaiFan: ( Jacomo )17.08. 201929. Vznešeně jak pán či paní
GenkaiFan: ( Jacomo )10.08. 201928. V okolí tom hrůzy plném - 2. část
GenkaiFan: ( Jacomo )20.07. 201928. V okolí tom hrůzy plném - 1. část
GenkaiFan: ( Jacomo )13.07. 201927. Ztiš se, srdce
GenkaiFan: ( Jacomo )06.07. 201926. Zahořelo srdce moje
GenkaiFan: ( Jacomo )29.06. 201925. Trhal mého smutku flór
GenkaiFan: ( Jacomo )22.06. 201924. Used´ na Pallady bustě
GenkaiFan: ( Jacomo )15.06. 201923. Tmou pohlcený
GenkaiFan: ( Jacomo )08.06. 201922. Toužebně jsem čekal rána
GenkaiFan: ( Jacomo )01.06. 201921. Ani na chvilku se nezastavit
GenkaiFan: ( Jacomo )25.05. 201920. Záhada ta vysvětlí se
GenkaiFan: ( Jacomo )18.05. 201919. Toť se ještě pranikomu nestalo
GenkaiFan: ( Jacomo )04.05. 201918. Vlastních myšlenek se lekám
GenkaiFan: ( Jacomo )27.04. 201917. Dokořán otevřel jsem dveře
GenkaiFan: ( Jacomo )20.04. 201916. Pro tu duši vzácnou, jasnou
GenkaiFan: ( Jacomo )13.04. 201915. A ozvalo se tiché zaťukání
GenkaiFan: ( Jacomo )06.04. 201914. A ozvalo se tiché zaklepání
GenkaiFan: ( Jacomo )30.03. 201913. Na ráno jsem se už těšil
GenkaiFan: ( Jacomo )23.03. 201912. Duch můj zas nabývá síly
GenkaiFan: ( Jacomo )16.03. 201911. Jakás návštěva
GenkaiFan: ( Jacomo )09.03. 201910. Pochmurný prosinec
GenkaiFan: ( Jacomo )02.03. 20199. O vstup naléhavě žádá
GenkaiFan: ( Jacomo )23.02. 20198. Marně hledaje
GenkaiFan: ( Jacomo )16.02. 20197. Jednou jen a pak již ne
GenkaiFan: ( Jacomo )09.02. 20196. Již vím
GenkaiFan: ( Jacomo )02.02. 20195. Ještě více opomíjené tradice
GenkaiFan: ( Jacomo )26.01. 20194. Zřídkakdy se tak stane
GenkaiFan: ( Jacomo )19.01. 20193. Cos jemně klepe
GenkaiFan: ( Jacomo )12.01. 20192. Věd zapomněných svazky
GenkaiFan: ( Jacomo )05.01. 20191. Churavý a bez pomoci
. Úvod k poviedkam: ( Jacomo )29.11. 2018Úvod k povídce