Setkání
Originál: Meetings
Autor: Kribu
Překlad: martik
Beta: arabeska
Banner: arabeska
Povolení k překladu: ano
Humor
13+
2050 slov
Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové, autorky Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří knihy o Harry Potterovi přeložili do češtiny. Autorství této fanfikce náleží Kribu. Ani příběh, ani jeho překlad, nevznikly za účelem finančního zisku.
Shrnutí: První setkání Severuse Snapea a Křivonožky.
I.
Hrad, se všemi svými věžemi a věžičkami a chodbami a schodišti a sklepeními, byl tou největší věcí, kterou kdy Křivonožka spatřil.
Poté, co strávil většinu svého života v obchodě s domácími mazlíčky na Příčné ulici, považoval za obrovský ten malý městský dům, kam ho nejprve jeho nová služebná vzala. Ty báječné pokoje přímo volající po prozkoumání, spolu s kouskem zeleného trávníku, na který měl občas povoleno vstoupit, mu připadaly kouzelné.
Ale ve srovnání s tímto novým místem – s Bradavicemi, jak je jeho služebná nazývala – se jeho předchozí nový domov zdál doslova omšelý. Ne že by se to chystal své služebné sdělit. Chovala se k němu laskavě a Křivonožka toho věděl o lidském plemeni dost na to, aby si uvědomoval, jak vzácný jev to je.
***
Lidé.
Všude lidé.
Mláďata. Dusot. Řev. Křik. Jekot.
Křivonožka svraštil nos. Hluk působil bolest jeho citlivým uším. A ta mláďata byla v páchání hluku skutečnými mistry. A když běžela, vůbec se nedívala, kam šlapou. Jedno mu téměř duplo na ocas. Křivonožka si svou chloubu a radost spěšně olízl, aby zkontroloval, jestli je na svém místě. Jiné mládě ho začalo nahánět a vykřikovalo při tom něco o ‚srandě s ošklivou zrzavou příšerou‘, ale Křivonožkovi se podařilo uniknout.
Nechal se vést svými vousky a toulal se níž a níž.
Ve spodních podlažích hradu vládlo ticho. Motal se tu málokdo, zvlášť když byla mláďata zahnána do komnat podél hlavní chodby a tam bezpečně uzamčena.
V tom se něco – někdo – v jednom z temných koutů pohnulo.
Křivonožka nasál vzduch. Teplo. Život. A jídlo, sdělil mu čich.
Přikrčil se, sklopil uši k hlavě, zaměřil a skočil.
Dosud teplo. Jídlo. Tak nějak. Sestávalo z masa a krve a střev, ale kousky silné tuhé kůže Křivonožkovi uvízly v hrdle a musel je ještě dlouho plivat ven.
***
„Kohopak to tu máme?“
Člověk, který nad ním čněl, nezněl hrozivě. Křivonožka si ho obezřetně prohlížel. Snad se mu nechystal vzít jeho kořist? Měl za to, že lidé tento druh zábavy nevyhledávají, ale kocour nikdy neví. Neustále dělali věci, které by od nich neočekával.
„Chytil jsi krysu?“
Křivonožka hrdelně zavrčel v odpověď i varování. Nepoživatelná kůže nebo ne, ta krysa – takže tak se té havěti říkalo! – patřila jen a pouze jemu.
Člověk se k němu přikrčil a natáhl ruku. Křivonožka opatrně začichal. Člověk se zdál dostatečně věrohodný, takže… budiž, kdyby se s ním chtěl pomazlit, Křivonožka by se nebránil.
„Ty jsi tady nový, že?“ zamumlal člověk a podrbal Křivonožku za uchem. „Nikdy předtím jsem tě tady dole neviděl. Nenech se chytit paní Norrisovou. Myslí si, že jde o její teritorium.“
Křivonožka netušil, kdo je paní Norrisová, ale usoudil, že se jedná o informaci hodnu zapamatování.
„Jako by v tobě bylo něco z maguára.“ Muž – Křivonožka věděl, že tak se nazývají lidští samci – si ho právě pozorně prohlížel. „Rozumíš tomu, co říkám?“
„Mrau.“ Po té odpovědi se muž pousmál.
„Co kdybychom uzavřeli obchod?“ otázal se muž znenadání. „To, jak jsi cupoval tu krysu, inu, předpokládám, žes jí nepřišel na chuť. Mám něco, co bys mohl ocenit více. Pojď se mnou.“
Křivonožka váhal, co udělat se svou kořistí. Nemusel však dumat dlouho. Muž zdvihl zbytky a zabalil je do tkaniny, kterou vytáhl z kapsy. „Potřebuji některé krysí části,“ vysvětlil. „Jde o přísady do několika lektvarů. Lektvary jsou… nevadí, nejspíš by tě to nezajímalo.“
***
Chvíli kráčeli v družném tichu, muž dlouhým krokem vepředu a Křivonožka v jeho těsném závěsu, dokud se muž nezastavil před něčím, co Křivonožkovi připadalo jako prázdná zeď. Ale dozvěděl se o tomto hradu už dost, aby pochopil, že tady není všechno tak, jak se zdá, takže na zeď opatrně zaškrábal.
„Obávám se, že to nebude tak snadné.“ Muž vytáhl úzkou dlouhou tyčku, kterou tady pořád nosili všichni lidé, a provedl s ní ve vzduchu komplikovaný pohyb.
Dveře ve zdi se otevřely tak náhle, až se z toho Křivonožkovi zježily chlupy na zádech. Zadoufal, že si toho muž nevšiml – Křivonožka nebyl zbabělec! – a vstoupil se zdviženou hlavou. Křivonožka shledal muže důvěryhodným; jeho maguárské smysly si tím nyní byly více než jisté. Jen doufal, že na něj uvnitř nečekají nějaká ohavná překvapení.
„Tady.“
Muž mu nabídl misku s něčím – s něčím, co lahodně vonělo.
„Kuřecí droby,“ sdělil mu. „Domácí skřítci mi vždy přenesou vše, co jim zbyde od vaření, ale já spotřebuji jen malou část. Je toho tolik, že to mohu nakládat do sklenic a děsit ty zakrnělé idioty!“
Položil misku na podlahu a nechal Křivonožku přičichnout.
To je konečně ono! pomyslel si Křivonožka a dopřál si první sousto. Ne že by si stěžoval na jídlo, které mu podávala jeho služebná; syté bylo dostatečně. Avšak postrádalo chuť a vůni skutečné potravy.
Když skončil, muž s ušklíbnutím zvedl misku. „Přistupme nyní k otázce obchodu. Co takto: přineseš mi každou krysu, kterou ulovíš, a na oplátku dostaneš misku tohoto nebo něčeho podobně chutného.“
Křivonožka chvíli předstíral, že o návrhu uvažuje. Nechtěl působit příliš dychtivě. Na druhou stranu lidé až překvapivě rychle ztráceli trpělivost…
Vzhlédl k muži. „Mňau.“ Tak. To mluvilo za vše.
***
Netrvalo dlouho, než Křivonožka objevil ta nejzamořenější krysí území ve sklepeních. Dohoda zajisté fungovala skvěle, jen se občas musel chovat zdrženlivě a chytat krysy po jedné.
Jednoho dne se nad jednou obzvlášť šťavnatou krysou dostal do sporu s paní Norrisovou, s níž se seznámil hned den poté, co se setkal s mužem v černém. Vyřešili to ale smírně. (Až příliš smírně soudě podle člověka paní Norrisové, který se ho pokusil udeřit koštětem, když je našel. Jen při té vzpomínce se Křivonožka naježil.)
Někdy lovili společně, ale Křivonožka zjistil, že upřednostňuje lov na vlastní tlapku. Přece jen paní Norrisová měla svého vlastního člověka, který ji krmil lahůdkami, a Křivonožka se nechtěl dělit o laskavého muže, kterého si našel.
***
„Drž se od Prašivky dál, ty odporná bestie!“
Křivonožka na kluka zasyčel a ucouvl. Už zjistil, že má dát od studentských krys tlapky pryč – poté, co dívka s pištivým hlasem a žlutou kravatou ztropila poplach, že její Annie zmizela, mu laskavý muž věnoval velmi vážný pohled, i s pozvednutým obočím a vším tím kolem, a varoval ho, aby upíral svou pozornost pouze na sklepní krysy – ale tato byla jiná. Čišelo z ní zlo. Křivonožka netušil, o co přesně jde, ale s tou krysou bylo něco velmi, velmi v nepořádku.
Ze srdce rád by ji vyměnil za další misku ještě teplých čerstvých kuřecích jater.
Bohužel mu rudohlav neustále lezl do cesty. A navíc kamarádil s jeho služebnou, takže musel Křivonožka při svých pokusech polapit krysu zůstávat obezřetný.
Kéž by si jeho služebná vybírala přátele pečlivěji. Ten druhý, kluk s černými vlasy a kusy skla na obličeji, byl v pohodě. Ale rudohlav Křivonožkovi znepříjemňoval život. A to nejen tehdy, když z toho ječení zrudla jeho tvář více než vlasy.
Křivonožka se domníval, že by lidé neměli vlastnit takovou barvu srsti. Připadal si pak méně mimořádný.
***
„Ach, Nožko, proč musí být profesor Snape tak hrozný?“ Jeho služebná zabořila svou mokrou, fuj, tvář do jeho srsti a hlasitě vzlykala. „Nazval mě nesnesitelnou. A vševědkou, ale to mi nepřipadá zas tak strašné. Ale nesnesitelná. Nenávidí mě, vím to. Je to proto, že se přátelím s Harrym? Nebo protože jsem nebelvírka? Nebo dívka? Já vím, nenávidí všechny, i kluky. Má rád jen Zmijozel. Vsadím se, že taky pitvá chundelatá koťátka jen tak pro radost. Ach, Nožko… Máš takové štěstí, že s ním nemusíš mít nic společného.“
Snape. To jméno znělo povědomě. Nenazvala takto paní Norrisová zrovna před nedávném jeho laskavého muže? Křivonožka by na to téměř vsadil levou tlapku.
Povzdychl si. Lidé. Nikdy nedokážou odlišit ty dobré od těch špatných.
II.
„Přísahám, že tu bestii vykopnu sám, jestli nezůstane zavřená v kleci!“
Rudohlav znovu vřískal. Křivonožku to začínalo unavovat. S hlavou vysoko zdviženou mu na rozloučenou věnoval pohled plný odporu a odkráčel.
Nemohl za to, že ten mladík shodil všechny vrstvy kůže, které běžně nosil, a mezi nohy si pověsil něco, co vypadalo jako neopečený špekáček. Ukázalo se, že je něj nějak napojený. Samozřejmě, že Křivonožka už dříve viděl lidi bez vnější kůže, kterou nazývali oblečením. Jeho služebná se před ním nikdy nestyděla, když se převlékala nebo na sebe nechala dopadat proud vody. A dole se jí nic takového rozhodně nehoupalo.
Pfff. Klidně si mohli svůj pářicí rituál dopřát i bez něj. Poznal, když nebyl vítaný.
***
„Hele, miláčku, myslím to vážně,“ hovořil mladík prosebným hlasem. „Musíme se vzít. Máma to zatím přecházela, ale od bitvy uplynuly už tři měsíce a já už jsem zatraceně unavený z těch pohledů, co po mně hází. Vím, že neschvaluje, že spolu takto bydlíme. Tady se to tak prostě nedělá.“
„Tady? Jako v kouzelnickém světě? Na rozdíl od mudlovského, kde se to tak dělá?“
Křivonožka dokázal v jejím hlase rozpoznat jízlivost. Na rozdíl od rudohlava.
„Od války spolu žije spousta nesezdaných párů, Rone. Stěží jsme jediní.“
„Jo, ale většina z nich je aspoň zasnoubená. A někteří jsou… no, prostě z čistokrevných to nikdo nedělá.“
Křivonožka se připlížil trochu blíž ve snaze získat co nejlepší výhled na věci nadcházející. Ticho proudící od jeho služebné mluvilo za vše.
„Nedívej se na mě tak, Hermiono! Víš, že já nemám problém s tím, jak to je. Jen… máma je prostě trochu staromódní. A víš sama, že by všechno kolem bylo mnohem snazší, kdybychom se vzali. Myslím, že teď je v pořádku takto žít, ale brzy otěhotníš a –“
„Aha, tak otěhotním? Já že otěhotním? Prosím tě, nevykládej mi tu, co se stane. Ještě nemám v úmyslu mít děti a už jsem ti to několikrát vysvětlovala.“
Mladík bubnoval prsty do stolu. „Tak nějak jsem očekával, že se přes to přeneseš, jakmile spolu strávíme víc času. Že si nakonec uvědomíš, že rodinu chceš. Myslím tu řádnou. Všichni mají děti, dokud jsou mladí. Kdybychom je neměli co nejdříve… lidé by si mohli myslet, že je se mnou něco špatně! Nebo s tebou.“
Na základě jejího vražedného pohledu Křivonožka usoudil, že udělá nejlépe, když zůstane na svém místě.
„Myslím, že je na čase, abychom si spolu vážně promluvili, Rone,“ pronesla konečně.
***
„Na dnešek jsem si někoho pozvala, Nožko. Prosím, buď hodný kluk a neprskej na něj sotva projde dveřmi.“
Křivonožka předstíral, že neslyší. V tyto dny mu to šlo samo; člověk, jehož s ním nedávno navštívila, prohlásil, že Křivonožkův pokročilý věk si již vybírá svou daň a že pomalu ztrácí sluch. Křivonožka usuzoval, že na tom něco bude; pamatoval časy, kdy to s jeho sluchem bývalo mnohem lepší. Stále však poznal, kdykoliv se v kuchyni otvírala nová kapsička s kočičím žrádlem, takže si velké starosti nedělal.
***
„Kabát si můžeš odložit tady, Severusi,“ zaslechl Křivonožka hlas své služebné z chodby. „Kuchyň je tím směrem, ale myslela jsem, že bychom si mohli dát večeři v obývacím pokoji. Jen musím něco zkontrolovat. Klidně se posaď a podívej se, co dávají v televizi. Nebo můžeš jít se mnou, pokud chceš.“
„Pomohu ti s večeří, jestli to nevadí.“
Křivonožka zbystřil, když zaslechl onen hlas. Znal toho muže! Už uplynulo pár let, ale Křivonožka strávil v jeho společnosti dost času, aby ho poznal za každých okolností.
Vyškrábal se z košíku – prokleté staré končetiny, postrádal hbitost, na kterou byl zvyklý – a kolébal se ke dveřím.
„Ach, a tohle je Křivonožka.“
***
„Vážně tě nikdy nenapadlo, že se potuluje po sklepení?“
„Neměla jsem ani ponětí!“ Přitulila se k muži a pohladila Křivonožku, který spokojeně vrněl v jeho klíně. „Usoudila jsem, že někde dostává jídlo navíc, když několikrát ohrnul nos nad tím ode mě, ale kdybych věděla, že pro tebe loví přísady do lektvarů… Umíš si představit, v jakém víru pocitů vůči tobě jsem se zmítala? Děsil jsi mě k smrti, nenáviděla jsem tě a zároveň jsem zoufale chtěla, abys ocenil moji inteligenci. Vážně, v té době jsem stále věřila, že jsi bídný a odporný bastard, i když jsem tě nepovažovala za ztělesnění všeho zla jako Harry. Vyděsilo by mě, kdybych tušila, že se Nožka toulá ve sklepeních!“
„A teď?“ ušklíbl se muž.
Křivonožka trpělivě čekal, až líbání skončí. Začínalo to být trošku nepříjemné vzhledem k tomu, jak nebezpečně se jeho služebná přes něj nakláněla, ale Křivonožka chtěl slyšet její odpověď.
Konečně celí zadýchaní přestali a připitoměle se na sebe usmívali. Když se vzpamatovala, přitáhla si Křivonožku do klína a políbila ho na čumák.
„Nožka je vynikající soudce charakteru. Zdá se, že tě schvaluje, tak kdo jsem já, abych se přela?“
***
Když vstali z pohovky a zamířili do ložnice, Křivonožka se pomalu vrátil do svého košíku v kuchyni. Pravděpodobně teď ocení kapku soukromí a on byl odhodlán udělat vše, co je v jeho silách, aby přiměl muže zůstat.
Lady Altair: ( martik ) | 03.09. 2019 | Otupit | |
cathedral carver: ( martik ) | 27.08. 2019 | Severní obloha | |
fyre: ( martik ) | 20.08. 2019 | Jeden z nich? | |
cathedral carver: ( martik ) | 13.08. 2019 | To je hodná holka | |
mezzosangue: ( martik ) | 09.08. 2019 | Bídná paměť | |
DHWMirror: ( martik ) | 06.08. 2019 | Střepy | |
kribu: ( martik ) | 03.08. 2019 | Setkání | |
. Úvod k poviedkam: ( martik ) | 30.07. 2019 | Úvod k překladům | |