Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Severusovy sny

Kapitola 15. Laskavý

Severusovy sny
Vložené: Lupina - 31.07. 2019 Téma: Severusovy sny
Lupina nám napísal:

Autor: paganaidd                  Překlad: Lupina        Beta: marci                 Banner: arabeska

Originál: https://www.fanfiction.net/s/7679130/15/

Rating: 13+

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola 15. Laskavý

Alespoň jednou během vánočních svátků Potterovi večeřívali s Minervou a kterýmkoliv z učitelů, který se stavil. S tímto zvykem Harry začal první rok po válce, kdy pozval ji, Hagrida a Poppy, aby jim ukázal přestavbu Grimmauldova náměstí. Děti si užívaly přítomnost ředitelky, která se mimo školní pozemky ukázala být milou, i když přísnou tetou.

Toto bude první taková večeře, které se James nezúčastní. Ginny synovi poslala sovu, aby přišel alespoň večer. Nezmínila se, že dostala odpověď, proto mohl Harry jen dojít k závěru, že James napsal něco, co by jej, dle mínění Ginny, rozrušilo. Ginny často hrála odrážeče mezi Harrym a Jamesem.

Harry prostě nemohl pochopit, co se mezi nimi dvěma děje. Včera večer jej Ron přesvědčoval, že je to jen přechodná etapa. „Pamatuješ, jaké to bylo,“ řekl. „Podle mě má pocit, že musí dostát tátově reputaci. Usadí se.“

Tentokrát však Ronova rada nebyla nápomocná. Kdyby se James rozhodl hrát profesionální famfrpál, pak by možná Harry mohl uvěřit, že se jednou usadí. Ale ten kluk honil temné kouzelníky, u Merlina. Na Harryho vkus byl James vždy trochu příliš divoký. Od malička miloval risk pro risk samotný.

Ve skutečnosti si Harry nevzpomínal, jaké to bylo, a také to Ronovi řekl. Harry si pamatoval především úlevu, když konečně pochopil (s pomocí Phoebe), že v profesi bystrozora se od něj nečeká, že se postará o každého jednotlivého temného kouzelníka běhajícího po světě.

Nevrle se vrtal ve večeři. Jako vždy byly výsledky Kráturova kuchařského umění skvělé, ale Harryho přešla chuť.

Tim si s jídlem spíš hrál, než jedl. Dnešní den ho jistě stál hodně sil. Když se vrátili, dokonce si na dvě hodiny zdříml. Harrymu se ale nelíbilo, jak je syn stále pobledlý. Ernie je uklidňoval, ale to Harryho a Ginny nezbavilo starostí.

Alice vesele štěbetala s dětmi, jako by k nim věkem patřila. Před dvěma lety ji Neville přivedl do Bradavic, aby tam s ním žila, a všichni studenti si ji oblíbili. Lektvar Slzy byl v jejím případě hotovým zázrakem. Stále měla poškozenou mysl, ale za poslední čtyři roky se zlepšila mnohem víc, než kdy kdo doufal. Slečna Alice, jak ji studenti nazývali, byla docela schopná doučovat první až třetí ročníky téměř ve všech předmětech a také pomáhala Poppy na ošetřovně. Milovala děti kolem sebe. Stále měla příhody, kdy se cítila pronásledovaná a zdála se bláznivá, ale ty s ubíhajícími roky mizely.

Harry litoval, že ten předpis nenalezli o pár let dřív. Ale alespoň Augusta žila natolik dlouho, že viděla Alici znovu mluvit. Pro starou dámu to byla v posledních letech jejího života útěcha.

Po milionté se Harry soukromě modlil ke komukoliv, kdo poslouchá, aby udržel duši Severuse Snapea v bezpečí, ať už byla kdekoliv.

Ginny ho pod stolem poklepala po noze.

„Hm?“ zeptal se Harry nepřítomně.

„Minerva se tě na něco ptá,“ podotkla Ginny významně.

„Ach. Omlouvám se,“ tváře mu zahořely. „Byl jsem míle daleko.“

Minerva se shovívavě usmála – pokaždé dokázala, že se cítil zase jako patnáctiletý. „Ptala jsem se, Harry, jestli byste v květnu nepromluvil na memoriálu? Už to bude dvacet pět let.“

„Ehm.“ Sotva si zabránil ji přímo odmítnout. „Tedy… už jste se ptala Rona?“ snažil se ji přesměrovat.

„Ano, ptala. A slíbil, že pár slov řekne. Stejně tak Hermiona, ale bylo by báječné, kdybyste tam byl i vy.“ Zvedla ruku, aby ho zastavila před odpovědí, než dokončí svoje. „Nemusíte mít dlouhý proslov, stačí jen pár slov.“ Usmála se docela rošťácky. „Můžete použít tu řeč z prvního výročí. Je to tak dlouho, kdy jste veřejně promluvil, že si ji nikdo nebude pamatovat. Mají vystoupit i Neville a Lenka.“

Albus se ozval: „Proč nikdy na memoriálech nemluvíš, tati?“

Obrátili k němu pozornost Lily, Tim a Alice. I Millie při té otázce okamžitě zpozorněla.

Harry rozpačitě pokrčil rameny. „Prostě to nemám rád. Nerad mluvím na veřejnosti, to víš.“

Tim zvedl zvědavě hlavu a z očí mu vyzařovala ona děsivá dospělost. „Ve škole říkají, že jsi vážně slavný. Neuvěřili mi, když jsem jim řekl, že nemáš rád všechny ty historky z Věštce a fotky tebe se slavnými lidmi. Ale,“ Tim pokývl k Ginny, „máma má svoji fotku s týmem, když přebírají světový pohár. Byl tam ministr a tak.“

Harry pohlédl na Ginny, která se na něj chápavě usmála. „No, ale tvá máma je o hodně slavnější než já,“ oponoval suše. „Podle mě je famfrpál mnohem zajímavější než staré války.“

„Jo, ale tati,“ reagoval Albus, „jsi v historických knížkách. Říkají, že jsi imunní na nepromíjitelné a tak.“

Lily přikývla. „Říkají, že bys mohl být ministr kouzel.“

Harry si byl jistý, že to byly přesně ty řeči, které Jamesovi popletly hlavu.

„Nejsem imunní na nepromíjitelné, Ale,“ napomenul Harry chlapce tiše. „O tom jsme už mluvili. A nevymyslím nic, co bych chtěl méně, než se stát ministrem.“ Jen při tom pomyšlení se otřásl.

„No, ale jak jsi teda mohl zabít Voldemorta, když nikdo jiný nemohl?“ Albus to nechtěl nechat být.

Alice sebou při tom jméně trhla, neartikulovaně vykřikla a svrhla pohár vody. „Merlinku. O-omlouvám se.“ Netušila, co s tím nečekaným nepořádkem dělat.

„To je v pořádku,“ klidnil ji Neville jemně. Vytáhl hůlku a vodu kouzlem vysál. Millie postavila pohár a mateřsky poplácala Alici po ruce.

„Promiňte, slečno Alice,“ omlouval se Al zděšeně. „Zapomněl jsem.“

Alice se zasmála křehkým, vysokým, pronikavým zvukem. „Žádný strach, Ale,“ klidnila jej. „Jen si na to nemohu zvyknout. Je v pořádku říct…“ viditelně se připravila, „V-vol-de-m-mort…“ vykoktala to slovo, „nahlas.“

Dospělí kolem stolu se na sebe podívali a po tvářích se jim rozlily úsměvy. Bylo to poprvé, kdy to jméno dokázala ze sebe dostat. Šlo o stejně velký úspěch jako tehdy, když po léčbě Slzami poprvé promluvila.

Neville jednou rukou matku objal. „Výborně, mami,“ zašeptal. Alice si zakryla dlaní pusu, jako by čekala, že se stane něco zlého. Když uplynula celá minuta a nenastala žádná katastrofa, a všichni se souhlasně zubili, sundala ruku a zatvářila se tak potěšeně a šťastně, že si Harry přál, aby měl mudlovský fotoaparát a ten prostý úsměv zachytil.

Minerva měla rozhodně zamlžené oči a odkašlala si, než promluvila. „Kvůli tomuto byste měl přijít na memoriál, Harry. Tolik lidí bylo ve válce zraněno. Neměli bychom nechat nikoho zapomenout na to, co jste udělal.“

„Ne, lidé by neměli zapomenout, že bylo zapojeno i mnoho dalších,“ prohlásil Harry prudce. „Brumbálova armáda, Pastorkův odboj, Řád. Bylo to jejich vítězství. Já jen měl tu smůlu, že jsem byl magicky spojený s tím bastardem.“

Všiml si, jak Lily a Al uchváceně naslouchají.

„Pak bys to měl říct,“ pronesl Neville pozitivně a zvedl opět příbor, aby se vrátil k jídlu. „Budu mluvit o Snapeovi a co udělal pro válku.“ Pohlédl na matku. „Nechci, aby se na to zapomenulo.“

„Snapeovi?“ zajímala se Alice.

„Ano, Alice,“ odvětila Minerva. „Pamatujete? Severus Snape. Byl rok za vámi. Stal se Mistrem lektvarů.“

„Ach, jistě, samozřejmě se pamatuju,“ souhlasila Alice. „Každý týden chodíval za námi do nemocnice.“

Nevillovi zaskočilo. Odkašlal si. „Cože?“

Bělovlasá žena přikývla a pousmála se. „Rád za mnou chodil a četl mi. Měl krásný hlas. Víte, nikdy jsem ve škole nechápala, co na něm Lily viděla.“ Výraz jí potemněl do zamyšleného. „Zlomilo jí srdce, když to s ní skončil. Plakala několik dní.“

„On to skončil s ní?“ ptal se Harry překvapeně. Nikdy jej nenapadlo zeptat se Alice na cokoliv, co se stalo před jejím zraněním; nebyl si jistý, jak by reagovala.

„No, nikdy moc nemluvila o tom, co se stalo,“ povzdechla si Alice. „Ale zbytek pololetí chodila jako tělo bez duše. Pokusil se k ní vrátit, ale nepovolila. Vždycky jsem si myslela, že se s někým vídal, možná s nějakou zmijozelskou dívkou. To nikdy neřekla.“

Takže matka nikdy neprozradila, co se stalo mezi ní a Snapem. Alice pokračovala: „Ale to bylo to jediné, co nás napadlo, co ji mohlo tak rozhodit, že jej nevzala zpět.“

„Takže to mezi nimi bylo vážné?“ zeptal se Harry fascinovaně.

„Ach ano. Všichni jsme si mysleli, že skončí spolu. Většina nebelvírských děvčat ho neměla ráda, ale jen proto, že byl poloviční krve.“ Alice se na Harryho podívala omluvně. „Všichni jsme věděli, že tvůj otec chce, aby se vídala s ním. Jedna z dívek se jí i zeptala, proč tráví čas se Snapem, když ji chce syn čistokrevné rodiny a nevadí mu, že je mudlorozená. Strašlivě se pohádaly. No, všichni jsme si mysleli to samé, ale bylo by neslušné to říct. Protože byla mudlorozená, skutečně to asi nechápala, takže bylo jen dobře, že to s ní Snape skončil. S Jamesem si poprvé vyšla, jen aby Snape žárlil.“

Alicina řeč se občas zrychlovala, když ji něco nadchlo, jako by se bála, že jí slova utečou, kdyby zpomalila. „Bylo to pro nás všechny vážně divné, že chtěla polokrevného, když se s ní chtěl vídat čistokrevný.“ Také opakovávala věci. „Tedy, kdo by to udělal? A jako mudlorozená už tak měla nevýhodu. Kdyby měla děti, vždy by se na ně pohlíželo jako na děti mudlorozené. Tehdy se lidi báli, že mudlorození rodiče budou mít děti motáky.“

Neville se dotkl Aliciny paže. Bylo důležité nezapomínat, že Alice neměla vnitřní kontrolku a říkávala, co ji napadlo. „Ach. Omlouvám se, Harry,“ uvědomila si, že přestřelila.

Harry se na ni jemně usmál. „To je v pořádku, Alice. Posledních dvacet pět let jsem strávil snahou, aby to lidé překonali,“ povzdechl si rezignovaný na svůj osud. „Minervo, jestli chcete, udělám pro vás ten proslov.“

Minerva se na něj zazubila.

„Takže, mami? Cos myslela tím, že tě navštěvoval Snape?“ zeptal se Neville zvědavě.

„Ach, přicházel asi jednou za týden. Vždycky byl tak laskavý.“

„Snape? Laskavý?“ Neville jen zíral na svoji matku. „Jsi si jistá, že to byl on?“

„Ke mně byl profesor Snape také vždy laskavý,“ ozvala se Millie tiše. „Neville, vím, že jste měli… neshody… ale nepoznal jsi, jaký dokázal být. K nám byl vždycky hodný.“

„To vím, Millie,“ odvětil Neville. „Ty a každý další Zmijozel, se kterým jsem mluvil, mi to potvrdil. Jen si nedokážu spojit ty dva obrazy. Proto jsem požádal Roz o napsání kapitoly do té knihy.“

Alice souhlasně přikývla a upřela na Nevilla intenzivní pohled. „Říkával mi, jak se ti daří ve škole. Řekl mi, že jsi roztavil kotlíky po celé učebně.“ Odvrátila se od Nevilla k Minervě. „Řekl mi…“ Obočí se jí spojilo, jak se snažila vybavit detaily dávného rozhovoru. „Říkal mi spoustu věcí, které si nepamatuju. Hlavně jak se daří Nevillovi. Ale jednou… to si pamatuju, protože byl tak vyděšený a smutný. Řekl, že se stalo cosi strašného. Nepamatuju se co, jen že byl tak rozrušený. Něco děsivého se stalo. Řekl, že je pro něj nebezpečné tam být, se mnou a Frankem.“ Zarazila se a popřemýšlela. „Řekl, že někdo zemřel a z něho udělali ředitele. Vůbec nebyl šťastný a řekl, že na něj jste neustále navztekaná, Minervo. Řekl, že jste mu řekla strašné věci.“

Ženina pozornost se obrátila dovnitř. „Víte, myslím, že nás potom mohl ještě jednou nebo dvakrát navštívit. Nějak si vybavuju, jak mi říká, že jednoho dne odejdu z nemocnice. Řekl mi, že vyrábí lektvar, který zastaví bolest a zabrání, aby bylo všechno tak…“ Alice se zachvěla, jak hledala slova, „těžké. Řekl, že to bude trvat dlouho a mezitím bych měla jen vědět, že jsem v bezpečí a nikdo nás znovu nezraní. Řekl, že si je jistý.“

Její slova následovalo rozpačité ticho. Nikdo nevěděl, co říct. Alice zápasila se slzami.

Harry si pamatoval, jak Nevilla po válce překvapilo, že Smrtijedi nechali jeho rodiče na pokoji. S Augustou se oba báli, že je Belatrix bude mučit jen pro potěšení.

Zjevně toto byl další ze Snapeových tajných činů ochrany druhých.

Tim vstal a otočil se k ženě. „Slečno Alice?“ oslovil ji tiše a zaškubal za její hábit.

Věnovala roztřesený úsměv chlapci, který vstoupil do jejího otevřeného náručí. Harry neslyšel, co si šeptem řekli.

Ginny vedle něj popotáhla. Sám Harry si potřeboval uvolnit nos.

„Jsi dobrý chlapec,“ pochválila Tima tiše, když se vrátil na své místo.

Po večeři všichni seděli v salonku, dospělí si vykládali o bezvýznamnostech a děti s Alicí opět hráli hry. Harry mlčky sledoval omladinu a hloubal nad svým slibem projevu na příštím memoriálu. Neudělal to dvacet let.

Bylo téměř deset, když i Minerva, Neville a Alice odešli. Všechny děti, po celém dni unavené, zamířily do postelí.

„Zvláštní ty Snapeovy návštěvy u Alice,“ prohodila Ginny, když se posadila a opřela nohy o konferenční stolek. „Myslíš, že to Augusta věděla?“

„Musela,“ odpověděl Harry. „Ačkoliv možná myslela, že tam chodil jen občas kvůli výzkumu.“

Ginny zamyšleně přikývla. Harry nalil čaj z konvice, kterou přinesl Krátura, a vzal šálky s sebou. Posadil se vedle ní a jednou rukou ji objal.

„Tati? Mami?“ ve dveřích stál Tim v pyžamu. Opíral se o zárubeň s rukama založenýma na hrudi. „Máte minutku?“ zeptal se nejistě.

„Samozřejmě, broučku,“ Ginny se rychle posunula, aby mu udělala místo mezi nimi.

„Co se děje?“ zeptal se Harry, když se Tim posadil.

„No,“ Tim se kousl do rtu, jak zaváhal. Harry a Ginny si nad chlapcovou hlavou vyměnili starostlivé pohledy. „Pamatujete se, jak jsem mluvil o Tmavém pánovi?“

„Ano,“ odpověděl Harry.

Tim se zhluboka nadechl. „Takže, ten je zpátky. V mé hlavě. Od té doby, co jsem se do ní praštil.“

Ginnyina tvář ztratila barvu. Zvedla hůlku ze stolku a položila si ji na klín.

„Jak myslíš zpátky?“ zeptal se Harry pomalu a zkontroloval vlastní hůlku.

„No, myslím… zpátky. Jako že se mnou mluví a…“ Tim pokrčil rameny. „Něco ho naštvalo, ale to není nové. Taky se bojí. Nevím proč.“

Ginny zavřela oči a párkrát se zhluboka nadechla, aby se uklidnila. Harry si najednou vzpomněl na Dudleyho řeč o ‚spouštěčích‘. Spouštěče podobně jako mozkomorové mohou najednou vyvolat strašné věci, které se staly před lety.

„Takže, co říká?“ zeptal se Harry tiše. Ginny otevřela oči a rty stiskla do odhodlané linky.

„No, vlastně nic moc. Jen je prostě tady.“

Ginny objala Tima kolem ramen, ale druhou rukou hůlku nepustila. „Zlato?“ jemně jej stiskla na rameni. „Zažil jsi okamžiky, kdy si nepamatuješ, co jsi dělal? Jako mezery v paměti?“

Harrymu se stáhl žaludek, když chlapec přikývl.

„Jako kdy?“ Ginnyin hlas byl vyšší než obvykle.

„No, nepamatuju si ráno mezi výbuchem a léčitelem Erniem, který vyléčil krev v mé hlavě. Tedy až na její bolest.“

Oba dospělí se nepatrně uvolnili. Znělo to jako něco spojeného se zraněním hlavy.

„Párkrát použil moji magii, jak měl ve zvyku, ale od té doby nepřevzal velení. Jako by se bál, že mě zraní.“

„Proč by si to myslel?“ zeptal se Harry opatrně.

Timovi se nakrabatilo obočí v zamyšlení. „Nejsem si jistý. Prostě si nemyslí, že by to pro mě bylo dobré. Je si dost jistý, že sem nepatří.“

„Sem?“

Chlapec si poklepal prstem na spánek. „Do mé hlavy.“

„Dobře,“ Harry vytáhl hůlku z rukávu. „Vydrž chvíli, zlato,“ pokynul. „Provedu jen nějaká diagnostická kouzla – ujistím se, že se neděje nic divného.“ No, divnějšího, než že něčí syn říká, že má někoho dalšího v hlavě.

Komplikované kouzlo, které Roz přinesla z Haiti po válce, se již stalo standardem mezi bystrozory. Harry zamumlal formuli a ve složitém vzorci mávl hůlkou. „Oute m 'non! Mwen sorselri limyè a nan majik sa a pitit ou a. Moutre m 'kè sa a timoun nan ak nanm. Revele fè m 'relasyon l' yo. Moutre m 'fanmi l'. Moutre m 'zanmi l' ak rayisab l 'yo. Moutre m 'ki te kite mak yo sou nanm li. Moutre m 'fwontyè ki separe peyi kè l'.

Kolem Tima se rozzářila jeho magická aura v měnících se odstínech. Převládala modrá, provrstvená stříbrnou a zlatou. Zlatá byla Ginny, jejíž aura se rozprostírala kolem dítěte jako aura každé matky, a stříbrná byl samotný Harry.

Modrou pronikaly další barvy. Lidé, kteří Tima milovali a které miloval Tim, zanechali v jeho duši stopy. Jako vždy Harryho napadlo, že šlo o obzvláště krásné kouzlo. Lilyina konejšivá levandulová a Alova tmavě zelená se vynořily a opět zapadly do modré, vypadaly jako odraz slunce na vodě. Jamesova ohnivě rudá byla téměř tak silná jako Harryho stříbrná a Ginnyina zlatá. Kolem modré se hýbaly další barvy, některé Harry poznal podle pocitu.

Neviděl žádnou šmouhu temnoty, ani přítomnost, která by tam neměla být. Žádný důkaz, že by někdo nebo něco ‚řídilo‘ dítě. Hrany byly pevné a barvy, přestože se mihotaly jako jasné barevné rybky blankytem chlapcovy duše, se nemíchaly, což znamenalo, že chlapcovy duševní hranice jsou neporušené. Žádné stopy dlouhotrvajícího nitrozpytu nebo něčeho jako Imperius. Stříbrná a zlatá rodičů byla tak oddělená, jak by měla být u jedenáctiletého dítěte. Potěšitelně Smithova rezavě oranžová téměř zcela zmizela.

Když Harry zaříkal hlouběji, probleskla zlatá, která nebyla Ginnyina. To bude Timova babička. Vždy tvrdil, že Ginny je jako ona. Mary Dawsonová se ve stopách objevila jako purpurová ne nepodobná Lilyině.

Barevné představení sledovala i Ginny a sama hledala místa, kde barvy mohly splývat nebo se shromažďovat stíny. Jen trochu uklidněná zavrtěla hlavou – vždy existovala možnost, že se cizí přítomnost skryla nebo utekla z tohoto typu magie.

„Co kdybych poslala sovu léčitelce Phoebe?“ zeptala se Ginny, když Harry nechal kouzlo vyprchat. Jedním z důvodů, proč byla Phoebe schopná vzít Tima do péče, byla její specializace na pomoc lidem s traumaty zahrnujícími černou magii. Měla k dispozici víc diagnostických kouzel a bude vědět, co použít dál.

Tim přikývl a nervózně se kousl do rtu. „To bych rád.“

Harry jednou rukou objal chlapce a druhou Ginny.

Dlouho tam jen tak seděli a nemluvili. Ginny položila nohy na zem, ale byla napjatá.

Když Harry pohlédl na syna, ten mu u boku spal. „Vezmu ho,“ řekl Ginny tiše. „Položím na jeho pokoj monitorovací kouzlo.“

Přikývla a přivolala brk a pergamen. „Hned přijdu za vámi, jen co napíšu Phoebe.“

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre


Re: Kapitola 15. Laskavý Od: sisi - 01.08. 2019
Severus je tu prezentován jako laskavý. Budiž, je to úhel pohledu zmijozelských a Alice. Mě by spíš vyhověl termínem starostlivý, nebo pečlivý, ale on přece chodil za Alicí do nemocnice, aby jí vyjádřil svou věrnost a upevnil nějak vztah, který si mohli vybudovat, nebýt Franka, Lili, a dalších slepic z nebelvíru. Na Nevilla plival oheň a síru v hodinách, tajně v nemocnici vykládal svým nádherným hlasem Alici všechny novinky. Žil tak protikladným způsobem tehdy za války. ( ó, jak jej obdivuji:-) ) Nebelvírské slepice se nedohodli na vztahu Lili a Severuse, žárlily na ni kvůli Jamesovi? Každá by ho brala hned všemi deseti jen proto, že byl čistokrevný? O nic jiného jim nešlo? Jaké zklamání! Asi bych mohla souhlasit s Harrym, že je na čase povědět lidem něco ze zákulisí války na memoriálu. Ne jako Brumbálova čtyři slova na uvítanou v novém školním roce: kuňk žbluňk, láry fáry. ( nebo co to tehdy pronesl?) Lidem je potřeba říct pravdu, nepřikrášlenou, holou pravdu, stejně si z těch slov vezmou asi tak 12%, takže by bylo politicky úspěšné, aby do nich lil pravdu i tisk, ale k tomu se asi svobodný plátek neodhodlá. Ono, statečnost není jen o souboji, ale i o vlastním přesvědčení. Jsem moc ráda za tak krásný překlad. Těším se na další kapitolu, až třeba Phoebe navrhne Timovi, aby svého temného pána nakreslil, pak budou všichni u vytržení, kde se tam v té malé hlavě objevil lektvarista nb.°1?
Re: Kapitola 15. Laskavý Od: Lupina - 01.08. 2019
Moc mě těší, že se líbí. A děkuji za pochvalu. Phoebe je ženská šikovná, ona zjistí, jak se věci mají. I když nevím, jestli už příště. Díky za komentář, sisi :-)

Re: Kapitola 15. Laskavý Od: KatherineKeiko - 01.08. 2019
Zrovna takhle to utnout!!! To se nedělá...
Re: Kapitola 15. Laskavý Od: Lupina - 01.08. 2019
Autorka je zlá, že jo? :-)

Re: Kapitola 15. Laskavý Od: denice - 31.07. 2019
Těšilo mě číst, jak k Harrymu každý rok chodí na vánoční večeři bývalí profesoři, jak si Alice rozumí s dětmi a jak je šťastná, jak Harry nechce mluvit na memoriálu, ale nakonec svolí, protože chce připomenout zásluhy spousty ostatních, kteří taky riskovali život, ale vrchol kapitoly byly samozřejmě odstavce o Severusově laskavosti. Zase vyšlo něco najevo :-) A Tmavý pán je tu a slyší... Díky.
Re: Kapitola 15. Laskavý Od: Lupina - 31.07. 2019
Je příjemné číst o tom, jak jsou všichni takoví lidští. A odhalili jsme zase kousek skládačky zvané Severus. Jsme moc ráda, že se líbilo. Děkuji za komentář, denice.

Re: Kapitola 15. Laskavý Od: Gift - 31.07. 2019
A opet nevim, co vychvalovat driv. Nejprve jsem chtela vyzvednout Alici a jeji nadhernou souhru s detmi. Pak ovsem prislo prekrasne Harryho kouzlo a ja se myslenka posunula opet nekam jinam. Jaky by mohl byt svet barevnejsi! Barvy jsou krasna vec a predstava, ze ma kazdy svou vlastni se mi moc libi. Je zajimave, ze Severuse zatim nemohli rozlustit. Co za tim asi vezi...? Moc dekuji za dalsi krasnou kapitolu!
Re: Kapitola 15. Laskavý Od: Lupina - 31.07. 2019
Jsem moc ráda, že se líbí. A Severus se už brzy objeví na scéně. Děkuji za komentář. Gift.

Re: Kapitola 15. Laskavý Od: martik - 31.07. 2019
Ze Severuse se mi srdce rozpouští. Pravidelné návštěvy u Nevillových, lektvar, péče o jeho zmijozelské. No a Harry, pečující, starostlivý otec, skromný hrdina. To musí být pro Severuse zajímavý pohled. Magická aura je úžasné kouzlo. Jak to asi doopravdy bylo s Lily? Děkuji, čarodějky, za další krásný dojemný střípek.
Re: Kapitola 15. Laskavý Od: Lupina - 31.07. 2019
A to hlavní doják teprve přijde. Ale když já můžu povídky, které ukážou, že Severus má srdce. Jsem ráda, že se líbilo. Díky za komentář, martiku :-*

Re: Kapitola 15. Laskavý Od: kakostka - 31.07. 2019
Ufff, mou favoritkou se stává Alice, včetně její bezprostřednosti se kterou řešila Lily, Seva a Jamese. Ono to je logické, není špatné se divit, proč si nechtěla vybrat lehčí cestu... ale na pidilinky mně rozsekal Severus chodící za Alicí každý týden, vyprávějící ji o Nevillovi, Severus, který je dokázal nějak ochránit. Jen nevím, proč věděl, že to bude trvat dlouho, než najdou recept na Slzy... uff, tahle kapitola je dokonalá. PS. proč Harryho nenapadlo použít nitrozpyt?
Re: Kapitola 15. Laskavý Od: Lupina - 31.07. 2019
Tak nevím, jestli to zazní, jestli nespoileruju, ale je možné, že ne. Spousta věcí mi došla až po překladu. Severus užil lektvar Úleva srdci na Vánoce před koncem války. Teď nevíme, jestli je vše sen, nebo skutečnost. A tento postřeh, že věděl, že Alici podají lektvar, naznačuje, že šlo o skutečnost. Alici to musel říct, až po Vánocích, po jeho zážitku z Potterovic rodinou. K nitrozpytu - zatím k němu H nevidí důvod, přece jen je to invaze do mysli a používá ho jen v případě paniky. Měli strach z posednutí, ale to bylo vyvráceno oním kouzlem. Takže k nitrozpytu není důvod, když je v Timově těle jen jedna duše. Navíc jsou přesvědčeni, že Tmavého pána si vytvořilo Timovo podvědomí v čase nouze. Ale poslali pro odbornici, snad jim všem pomůže. Díky za komentář, kakostko.

Prehľad článkov k tejto téme: