Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Severusovy sny

Kapitola 14. Sněhová královna

Severusovy sny
Vložené: Lupina - 24.07. 2019 Téma: Severusovy sny
Lupina nám napísal:

Autor: paganaidd                  Překlad: Lupina        Beta: marci                 Banner: arabeska

Originál: https://www.fanfiction.net/s/7679130/14/

Rating: 13+

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola 14. Sněhová královna

Tim a Potter zašli na oběd ke Třem košťatům, kterým vesele kralovala Rosmerta; poté se přemístili do Doupěte, příbytku Artura a Molly Weasleyových, který opanoval houf dětí. Severus jich napočítal alespoň šest – vlasatá dívka, která byla věrnou kopií Grangerové, chlapec s hnědými vlasy a dlouhým nosem Rona Weasleyho, Malfoyovic kluk, Lily, Albus a ta tmavovlasá dívka, která byla u Tima, když se Severus poprvé probudil v jeho těle.

Přemístili se přímo do sněhové bitvy odehrávající se na přední zahradě a oba se do ní s gustem zapojili. Severus přemýšlel, jestli Potter nepozbyl rozumu, když riskoval Timovo další zranění, dokud si nevšiml, že se k chlapci nepřiblíží ani jedna z ledových střel. Potter na něj evidentně potají seslal odpuzující kouzlo.

Když zapadající slunce zabarvilo nebe do zlatoruda, Tim vyklouzl z bitvy. Jako Severus si takové hry užíval jen v malých dávkách. Tento den jej vyčerpal a chtěl si dopřát času na přemýšlení.

Severus si se zájmem všiml, že i uprostřed sněhové bitvy si Potter všechny své děti uvědomoval. Když Tim opouštěl skupinu, Potter se s ním setkal pohledem. Po výměně úsměvů povzbudivě přikývl, protože si uvědomil, že chlapec potřebuje prostor a ticho, aby zpracoval dnešní den.

Ten pak zamířil do kuchyně, kde Severuse překvapilo množství lidí – dospělých, kteří zjevně patřili k dětem. Hermiona ve středním věku pomáhala Molly rozdat čaj. Artur hovořil v rohu s plavovlasým mužem, kterého Severus neznal, a k Severusovu naprostému údivu, Narcisa Malfoyová seděla u kuchyňského stolu s dvěma ženami Weasleyovými.

Molly Weasleyová vzhlédla k Timovi a usmála se na přivítanou. Hermiona a Narcisa byly ponořeny do rozhovoru stejně jako ti dva muži.

Aniž by jí uniklo něco z hovoru, Molly přivolala šálek a balíček čokoládových sušenek na stůl u prázdné židle.

Tim se posadil a s tichým poděkováním se chopil čaje. Z chlapcova vnitřního monologu Severus pochopil, že jej Narcisa trochu zastrašila.

Co se jí týká, chlapce přijala na vědomí s úsměvem, ale nijak jej nepozdravila. Jak Severus věděl, v jejím světě děti byly viděny, ale neslyšeny. Timovy způsoby se jí musely zdát skutečně roztomilé. Draco se svojí bouřlivostí v dětství byl pro ni těžkou zkouškou.

Timův výhled Severusovi umožnil pořádně si dávnou přítelkyni prohlédnout.

Vlasy měla stále plavé a stále byla štíhlá, ale zaznamenal vrásky kolem očí a úst. Nechovala se o nic méně aristokraticky, jen zestárla. Vypadala mnohem starší než Molly Weasleyová, přestože ta měla ještě o deset let víc. Severuse překvapilo, že dovolila, aby tak zestárla.

Podíval se na střih jejího hábitu. Byl mnohem méně nákladný, než byla zvyklá nosit. Možná žila ve skrovnějších podmínkách a neměla peníze na nákladná kouzla, která by jí omladila. Prosté kouzlo krásy nikdy nebylo Narcisiným stylem; odčerpávalo jí energii a vždy si stěžovala, že ji z něho bolí hlava.

„Jak se má váš manžel, Narciso?“ zeptala se Molly starostlivě, zatímco jí podávala čaj. Molly byla vždy ztělesněním dobré hostitelky – hosté z ní vytáhli její čistokrevné způsoby a starostlivost.

Narcisa si povzdechla. „Zítra ho pošlou domů, předpokládají. Léčitelé říkají, že…“ zastavila se a polkla. „No, zjevně bychom ho měli mít na Vánoce doma… A pak… no…“ Odmlčela se a opět polkla, jako by bojovala se slzami.

Další dvě čarodějky na sebe pohlédly, ale neskočily do řeči, zatímco se Narcisa nadechla a vzchopila se. Pokračovala drsným hlasem: „Rozhodli jsme se, že bude nejlepší, když pak zůstane doma. Bude mít pohodlí. Tolik chce domů. Léčitelé říkají, že mu moc času nezbývá. Draco… on a Hannah už připravují dům.“

„To je mi líto, drahá,“ pravila Molly jemně.

Narcisa trhavě přikývla. „Ano… každý nakonec za své chyby zaplatí,“ zněla zahořkle. „Říkala jsem mu…“ Pohled jí vzplanul náhlým hněvem, ale pokračovala: „Všechny ty pozdější roky – vše, čím jsme si prošli – sloužili Pánovi…“ Opět se zastavila a položila si ruku na ústa, jako by si chtěla zabránit v dalších slovech.

Rozhostilo se nepříjemné ticho. Molly rychle vstala a zamumlala něco o konvici. Toto téma zjevně nebudou probírat u stolu.

Narcisa sundala ruku z úst a zvedla šálek. Severus si všiml, že Molly dnes vytáhla čínský servis.

Po chvíli Narcisa očima padla na Tima. Křehce se na něj usmála a zeptala se ho hlasem s nucenou veselostí: „Užil sis odpoledne s otcem?“

„Ano, paní Malfoyová,“ přikývl Tim vážně.

„Kam jste šli?“ zeptala se ho, nepochybně chtěla převést hovor jiným směrem.

„My… ehm…“ Tim se odmlčel a očima hledal Molly a Hermionu.

Hermiona přiskočila na pomoc: „Harry vzal Tima k babiččině hrobu. Chodívají v tento den.“

Tim se na ni vděčně usmál.

Narcisa souhlasně přikývla. „Jsi tak hodné dítě.“ Takové zvyky byly v čistokrevných domácnostech, kde se cenil rodinný původ, důležité. „Draco nenáviděl návštěvy rodinné hrobky.“ Otočila se k ostatním čarodějkám. „Je dobré vidět, že někdo dodržuje staré zvyky. Takže to bude Smithova strana?“

Hermiona zavrtěla hlavou. „Ne, Dawsonovská,“ prohlásila pevně. Na nechápavý pohled starší ženy doplnila: „Jeho mudlovská rodina.“ Mudlorozená čarodějka zvedla obočí, jako by chtěla Narcisu vyzvat, aby to okomentovala.

Narcisa se dovtípila. „Jak jsem pochopila, byl jsi zařazený do Zmijozelu,“ snažila se něco říct.

Hermiona zadržela dech, zatímco Tim přikývl.

„Také jsem byla ve Zmijozelu a stejně tak můj manžel a syn,“ prohlásila Narcisa hrdě. „Blackovi byli vždy Zmijozelové.“

„Strýček Ted je Nebelvír – teta Andromeda byla Blacková, ne?“ zeptal se tiše. „A Scorpius je Havraspár.“

Narcisa si povzdechla. „Ano, tedy…“

„Ale no tak, nezačínejme s tím zase,“ kabonila se na Narcisu Hermiona.

„Teta Roz byla ve Zmijozelu,“ řekl Tim veseleji. „Jo, a víte, kdo ještě mi řekl, že tam byl?“

„Kdopak, drahoušku?“ zeptala se Molly a zamračila se na obě mladší ženy.

„Madame Pomfreyová.“

To Severus ještě neslyšel. Poppy nebyla tak stará jako Minerva, ale ne o moc. Asi jako Hagrid. A nikdy neprozradila svoji kolejní příslušnost, co ji Severus znal.

Tim si užíval vyvolané překvapení a že ví něco, co neví ani teta Hermiona. Zazubil se. „V počátcích ze Zmijozelu vzešlo mnoho skvělých léčitelů, říkala. I když teď každého ve spojení s léčením napadne Mrzimor. Ale madame Pomfreyová říká, že jeden Zmijozel byl tak proslavený léčitel, že mudlové použili jeho symbol pro své léčitele. Je to hůlka s hadem. U nich se jí ale říká as… aes…“ neznámé slovo mu dělalo problém.

„Aeskulapova hůl,“ doplnila Hermiona automaticky a zírala na dítě.

Tim šťastně přikývl. „Ano. Po Bradavicích tento Zmijozel šel na univerzitu kouzelnického léčení a pak na mudlovskou a stal se lékařem,“ pohlédl na Molly a Narcisu. „Tak říkají mudlové svým léčitelům. Stal se lékařem krále Eduarda – hm, asi – čtvrtého a pak královny Marie, a pak královny Alžběty první. Víte, byl poloviční krve a myslel si, že mudlové by také měli mít dobré léčitele, a opravdu je překvapivé, kolik léčení můžete provozovat bez magie, ale on učil hodně léčebných postupů, které fungovaly jen s hůlkou, proto existuje tolik postupů, které pro mudly nefungují. Ale hodně léčivých rostlin působí stejně na mudly i na nás.“ Najednou mu došlo, že mluví k Narcise stejně jako k tetě a babičce. Přepadla jej stydlivost, odmlčel se a obrátil pozornost k čaji.

„To ti řekla madame Pomfreyová?“ zeptala se Hermiona užasle.

„Hm,“ odvětil Tim. „Eleanor poprosila tátu, aby se koukl na web, a říká, že mudlové o něm mají záznamy.“

Podle výrazu Hermioniných očí Severus poznal, že potřebuje najít nějakou knihovnu.

V té chvíli se dovnitř nahrnul zbytek dětí, čímž se hluk v místnosti zdesetinásobil. Následovalo chaotické loučení. Narcisa a Scorpius odešli předními dveřmi poté, co Scorpius velmi formálně poděkoval Molly a Arturovi za jejich pohostinnost. Tmavá dívka všechny objala a slíbila, že se uvidí o Štědrém dnu. Také odešla předními dveřmi spolu s plavovlasým mužem, který nápodobně všechny objal. Hermiona si přivolala své dvě děti a přemístila se krbem v kuchyni. Následovali je Lily a Albus.

„Zvládneš se přeletaxovat sám?“ zeptal se Potter tiše.

Tim přikývl. Jeho adoptivní prarodiče jej oba objali a slíbili, že nejpozději na vánoční večeři se uvidí.

„Všichni si běžte uklidit,“ přikázala Ginny, jakmile vypadli z krbu. „Za pár hodin se to tu začne scházet.“ Kriticky pohlédla na Tima. „A ty si potřebuješ schrupnout.“

Tim přikývl, ačkoliv protočil očima a zamumlal: „Mami, na zdřímnutí jsem starý.“

„Nehádej se,“ zakročila Ginny, ačkoliv jej rychle objala, když šel kolem. „Do postele.“

Na rozdíl od Tima Severus dal Ginny za pravdu. Poznala, že to děcko nepřizná únavu.

Bylo alespoň o hodinu víc, když do něj strčil domácí skřítek. „Malý pane, vstávat,“ zakrákal. „Jsou tady hosté a Krátura má brzy pomáhat paní Ginny dávat jídlo na stůl.“

„Díky Kráturo,“ Tim se posadil a protřel si oči. Usnul na přehozu ve svetru a džínech. Chtěl zůstat vzhůru a číst si, ale téměř okamžitě usnul.

Příliš starý na zdřímnutí? pomyslel si Severus pobaveně, i když usnul společně s chlapcem.

Ale ticho, ty, vrátil mu to Tim v duchu.

„Už tak je zlé, že kolem mě dělá povyk máma,“ poznamenal ke Kráturovi, „ale ještě mě prudí Ten-v-mé-hlavě.“

Domácí skřítek přikývl. „Předpokládám, že malý pán stále potřebuje Druhého pána?“ zněl nervózně. „Možná by měl malý pán promluvit s pánem Harrym?“

Tim přikývl a ztuhl, ta vyhlídka mu tělem i myslí vyslala vlnu bezmála strachu.

Sám Severus ztuhl. Znělo to, jako by Krátura celou tu dobu věděl, že je tady, a rozhodl se, že je částí této rodiny.

„Ty nemyslíš…“ Tim zaváhal, „že je se mnou… víš… něco špatně? Nebo jo?“ zeptal se úzkostlivě. Z jakéhosi důvodu ho strašila vyhlídka uzavřeného oddělení u svatého Munga. „To naprasknutí hlavy ze mě udělá zase nemocného?“

To slovo ‚nemocného‘ doprovázely obrazy, které Severus nechtěl příliš zblízka zkoumat. Všechny obsahovaly nepříjemné množství bolesti.

Postarší skřítek na Tima zíral a viděl do něj. Severuse zajímalo, co viděl. „Krátura myslí, že malý pán by měl promluvit s pánem Harrym,“ tentokrát byl jeho kvákavý hlas pevný.

Tim přikývl a zeptal se: „Myslíš, že bych se ho měl zeptat dnes večer?“

Krátutra přikývl. „Pán Harry a paní Ginny budou vědět, co dělat.“

„Tak já s nimi promluvím dneska.“

Severuse to potěšilo. Jedno diagnostické kouzlo od bystrozora ukáže duši bez těla v chlapcově auře. Pak existuje spousta inkantací, které chlapce zbaví jeho cizí přítomnosti a, mimochodem, zajistí Severusovi klid, po kterém touží.

Takto rozhodnut si chlapec přečesal vlasy, oblékl čistou košili a zkontroloval v zrcadle, jestli nemá špinavý obličej. Pak seběhl schody do salonu, kde slyšel hlasy dospělých.

„Doufám, že nevadí, že jsem přišla s Minervou a Nevillem,“ říkal kdosi. Severus si byl jistý, že ten hlas už slyšel, ale nevěděl kde.

„Ale ne, profesorko Bulstrodeová, jsem ráda, že jste tady,“ odvětil Ginnyin hlas. „Potěšilo mne, když Minerva poslala sovu. Pro jednoho navíc je vždy místo,“ zněla spokojeně, což Severuse také překvapilo.

Tim se usmíval. Severus měl dojem, že ředitelku své koleje má hodně rád (po odposlouchávání jeho myšlenek věděl, že je ředitelkou Zmijozelu). Tim se zastavil na podestě a napadlo ho, jestli nezačnou mluvit o něm.

„Prosím, říkejte mi Millie,“ pravila. „Ehm… než přijde Tim, ráda bych se vás zeptala… no… vím, že mezi našimi dvěma kolejemi je hodně zlé krve a… Přemýšlela jsem, jestli je něco, co bych mohla udělat, abych vám ulehčila?“

„Millie,“ to byl Potter. Zněl pobaveně, ale pevně. „Naprosto žádný problém s tím nemáme.“

„Millie má strach, protože několik studentů v minulých letech porušilo rodinný odkaz,“ vložila se do toho Minerva. „Víte, jací lidé dokážou být. A budu upřímná, byl to docela šok.“

„Válka proběhla téměř před dvaceti pěti lety,“ pronesl Potter s konečností. „Ta samá kolej, která vyprodukovala Voldemorta, také vyprodukovala Ericu Roslynovou, Poppy Pomfreyovou a Severuse Snapea. Doufám, že nějaký Potter ve vaší koleji neroznítil starou zášť?“

„No, přistihla jsem ho v bitce s pár Havraspárci,“ Milliin hlas poklesl. „Bohužel jsem mu musela odebrat body. Je velmi dobrý s netopýřím zaklínadlem.“

Ginny se zahihňala. „Merlinku. To muselo být překvapení.“

Ozvalo se pár dalších tlumených odfrknutí. Lily a Albus se smáli.

„Kdepak se ho asi naučil?“ zeptal se jiný ženský hlas.

„Nu… tedy… jednou jsem ho mohla dětem předvést,“ odvětila Ginny ostýchavě.

Další smích.

Tim se rozhodl, že už neuslyší nic zajímavého a vstoupil do místnosti.

Minerva a ta žena, Millicent Bulstrodeová, seděly v pohovce.

Ředitelka se pro sebe zubila, jako by si užívala soukromý vtip. Opět Severuse uhodilo, nakolik zestárla. Ale na Potterově pohovce vypadala spokojeně, jako by tu sedávala často.

Naopak Millie se nervózně vrtěla s rukama složenýma v klíně, jako by byla na pohovoru nebo zkoušce. Dospěla do atraktivnější ženy, než byla jako dítě. Seděla rovně a nepokoušela se zakrývat svoji výšku. Ačkoliv byla stále rozměrná v ramenou a bocích, její ametystový hábit byl slušivě střižen. Na hlavě jí seděl ladící klobouk a vlasy měla svázané stuhou. Úsměv jí dosáhl k očím, což Severus nikdy dřív neviděl.

Pamatoval si ji, jak zápasí s depresemi. Celé roky v Bradavicích strávila nabručená a s věčným zamračením ve tváři. Její rodiče byli ze staré, čistokrevné linie, která upadla do těžkých časů, a jejich očekávání ohledně ní nespočívaly v přirozených sklonech dítěte. K inkviziční četě nenáviděné Umbridgeové se připojila jen proto, že jí přislíbila místo asistentky asistenta v kanceláři.

Podle Severusova názoru by se jednalo o velké plýtvání, protože Bulstrodeová byla jedním ze vzácných studentů, kteří skutečně rozuměli jeho oboru. Jak se zdálo, po válce si Bulstrodeová vzala k srdci jeho radu a našla si učednické místo v lektvarech.

„Ahoj, Time,“ pozdravil Neville Longbottom z křesla u dveří.

Tim neprojevil žádnou zamlklost, otočil se a usmál se. „Ahoj, Neville,“ vrátil pozdrav.

Rovněž Longbottom se velmi změnil, i když tvář měl stále kulatou a mladistvou. Hábit měl poněkud strohý, námořnicky modrý bez ozdob. Možná propůjčoval jeho chování sílu. Usmál se na chlapce. „Co hlava?“

„Lepší,“ odvětil Tim. Nerozvedl to, když se k němu obrátily oči všech dospělých. Usmáli se na pozdrav a Tim nervózně přešel k Potterovi, který jej objal.

Neville na něj nenaléhal. „Myslím, že slečně Alici by se hodil partner,“ trhl hlavou ke stolu v rohu.

Tam seděli Lily a Albus a hráli karetní hru s nikým jiným než s Alicí Longbottomovou.

Žena vzhlédla. Oči měla trochu nezaostřené, ale zjevně si byla vědoma, kým je. Usmála se na chlapce. „Pojď mi pomoct. Lily a Al mě chtějí naučit novou hru, ale musíme být čtyři.“

Alice byla oblečena v jasně modrém hábitu, který ladil s jejíma očima. Rukávy a výstřih měla olemovaný bílou kožešinou, bílé vlasy spletené a upevněné kolem hlavy jako korunu. Zvedala karty, které Albus rozdával.

Na konci první války Alici mučila Belatrix Lestrangeová až do ztráty příčetnosti. Naposledy, kdy ji Severus viděl, trávila čas na oddělení trvalých poškození u svatého Munga. Tehdy měla na sobě jen župan a vlasy krátce zastřižené nemocničním personálem, aby se jí nezacuchaly, když nikomu nedovolila je rozčesat. Nebyla si tehdy nikoho vědoma, aby s ním komunikovala, natož hrála hru, a dokázala se jen najíst lžící.

„Vypadáte jako Sněhová královna,“ řekl jí Tim. Severus cítil, jak ji chlapec má rád. Tim se posadil a vzal si vlastní karty.

„Sněhová královna?“ zajímala se Lily.

„Z pohádky, co mi čítávala babička,“ odpověděl jí Tim tiše.

Lily a Albus se na sebe neklidně podívali.

Na druhou stranu Alice se na něj koukla docela soucitně a poklepala jej po ruce. „Tu neznám. Mohl bys mi ji někdy přečíst?“

Tim zavrtěl hlavou. „Nemám výtisk. Až do dneška jsem si na ni nevzpomněl.“ Pokrčil rameny a sklonil oči ke kartám. „Co hrajeme?“ zeptal se a změnil téma hovoru. Litoval, že to řekl a všem způsobil nepohodlí.

Albus se ujal slova a vysvětlil Alici pravidla hry. Severus užasl, jak snadno vše chápala, ačkoliv při počítání bodů jí musel pomoci Tim.

„Nemůžu to udržet v hlavě,“ smála se.

Být Severus ve svém těle, spadl by ze židle. Šestnáct let se Alice Longbottomová ani jednou nezasmála.

Nemocniční personál mu kdysi řekl, že má noční běsy, kdy vyskakuje z postele a křičí, dokud do ní nezakouzlí bezesný spánek. Pokud to neudělají, křičí, až jí selže hlas. Většinou se snažili zabránit, aby se zranila, a utěšovali ji po nočních můrách, ale někdy na její obranu vybuchla její magie. Toto oddělení mělo speciální kouzla, aby takové případy utlumilo.

Jelikož ale nemluvila, nikdo nevěděl, nakolik si je toho všeho vědoma.

Teď jí Albus trpělivě vysvětloval pravidla, ale bylo jasné, že je u dětí velice oblíbená. Kdyby se někdo zeptal, musel by Severus říct, že se chová jako starší puberťačka, i když má tvář vrásčitou a vlasy bílé. Stejně tak populární byla Alice jako dívka v Bradavicích.

Severus mentálně zavrtěl hlavou a přemýšlel, co mohlo způsobit tak zázračné uzdravení.

Odehráli několik kol, než je Krátura zavolal ke stolu.

Tim se posadil mezi Alici a Ginny. Z jakéhosi důvodu zde bylo o jedno místo víc.

„Ach, promiň, Kráturo,“ ozvala se Ginny najednou. „Zapomněla jsem ti říct, že James poslal sovu.“ S Potterem, který se zamračil, si vyměnila nečitelný pohled. „Nestihne to.“

„To je ale škoda,“ Nevillovi unikl podtext výměny mezi Ginny a Potterem. „Doufal jsem, že ho uvidím.“

Krátura nervózně kmitl očima k Potterovi, jako by čekal výbuch, přistoupil ke stolu a přebytečné místo odčaroval.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre


Re: Kapitola 14. Sněhová královna Od: kakostka - 26.07. 2019
Narcissa překvapila, zdá se, že Lucius si to opravdu vyžral... jistá naivita, kterou projevila směrem Smithovic rodiny... no dobře, asi se veřejně nevytrubovalo, jak se Smith choval, že? Dýchánek u Weaslleyů se povedl, líbil se mi cvrkot, který tam panuje i to, že se Tim v tichosti zašil. Krátura, který jasně ví a umí poradit. Naprostým překvapením byla Alice, konverzující, hrající si s dětmi, její naladění s Timem... Severusi, to koukáš, že? Poppy ve Zmijozelu, to je za sto bodů minimálně:-)))) a jsem zvědavá na rozhovor Tima s tátou, jestli konečně zjistí, kdo je ten Tmavý pán...
Re: Kapitola 14. Sněhová královna Od: Lupina - 26.07. 2019
Odhadla jsi to přesně. Pochybuju, že by se o Timovu otci Potterovi bavili jen tak s někým. Dovedu si představit, že toto téma probírali jen s těmi nejbližšími. Takže Narcisa opravdu nemusela nic vědět. Alicino uzdravení beru jako náprvu starých kanonických křivd. Uzdravila se, i když není úplně sama sebou, žije život obklopená dětmi, šťastná. A Nevillovi to muselo taky hodně pomoct. Zmijozelka Poppy, kdo by to byl řekl,že? Ale na druhou stranu, dokázala v posteli udrržet nějaké ptáčky, musela na to ját chytře :-) Pro Tima je Tmavý pán záhadou, zatím si myslí, že je jen představou jeho mysli... A třeba je. Třeba není. :-) Vše se nakonec dozvíme. Děkuji za komentář, kakostko.

Re: Kapitola 14. Sněhová královna Od: sisi - 24.07. 2019
Co napsat, když je všechno tak krásné, co chválit dřív? Pottera a jeho skvělou obrovskou rodinu? Všechny zmijozelské, jak se dokázali popasovat s koncem války a novým pořádkem? Kráturu, nejvěrnějího ze skřítků? Tima, který poznává svůj nový svět? Severuse a jeho přínos lidstvu na poli lektvarů, bez zbytečného mávání hůlkou? koho? Myslím, že nejvíce musím poděkovat a pochválit výběr a překlad povídky, která stojí za čtení, má obrovskou hloubku a dosah, dalších tisíc díků za možnost si každý kousek přečíst.
Re: Kapitola 14. Sněhová královna Od: Lupina - 25.07. 2019
Moc mě těší, že se líbí. Přesně tyto věci mě zasáhly. Děkuji za komentář, sisi.

Re: Kapitola 14. Sněhová královna Od: denice - 24.07. 2019
Sněhová královna - taky mě nejdřív napadla Narcisa. Je tu moc sympatická, když si ji představím sedět v doupěti a klábosit s Hermionou a Molly, musím se usmívat. Celá kapitola je taková dušihřejná, moc dobře se mi četla. Millie, tedy profesorka Bulstrodeová, se taky povedla, je pěkné číst, že si našla své místo ve světě a Tim ji má rád - to taky o něčem svědčí. Moc děkuji!
Re: Kapitola 14. Sněhová královna Od: Lupina - 24.07. 2019
Pohlazení po duši, viď? Celá tato povídka je taková. I když občas vyvolá slzy, na duši zůstane hezky. Děkuju za komentář, denice.

Re: Kapitola 14. Sněhová královna Od: Gift - 24.07. 2019
Tolik novych postav za jednu kapitolu! Uz jsem se mentalne pripravovala, jak v komentari pochvalim Narcissu a pak prisla dalsi a dalsi nova a presto znama tvar, ktera me nadchla. Hrdinou dnesni kapitoly ovsem neni Harry (ktereho i tak nelze nemilovat), ale stary dobry Kratura. Vzdy kdyz si myslim, ze uz tuto povidku nemuzu mit vic rada, vzdy prijde neco navic. :-) Moc a moc dekuji!
Re: Kapitola 14. Sněhová královna Od: Lupina - 24.07. 2019
Krátura je hvězda. Marci si ho zamilovala a propašovala ho i na banner :-) Těší mě, že se líbí :-) Děkuju za komentář, Gift.

Re: Kapitola 14. Sněhová královna Od: Jacomo - 24.07. 2019
Vypadá to, že širokou weasleyovskou náruč si Ginny přinesla z domova s sebou a spolu s Harrym ji rozvírají pro všechny blízké i vzdálenější přátele. Dvacet pět let je dlouhá doba, takže je milé vidět, kolik "našich známých" se stále těší dobrému zdraví a užívá si léta míru. Tedy alespoň někteří, Lucius evidentně toto štěstí neměl. Předpokládám ale, že někdo zaplatit prostě musel. A ještě milejší je, že dlouhodobě nemocní se uzdravili - Sněhová královna Alice Longbottomová mě opravdu zahřála u srdíčka. Za jejím znovunalezením osobnosti čichám nějaký lektvar, tedy konkrétně vylepšenou verzi onoho Severusova lektvaru na léčbu následků cruciatu - ostatně se to samo nabízí. Až to vyjde najevo, to bude náš Druhý pán koukat, jakým je dobrodincem kouzelnictva :-) Veliké díky, Lupinko a Marci! Středa s vaším překladem je světlým středobodem týdne.
Re: Kapitola 14. Sněhová královna Od: Lupina - 24.07. 2019
Přesně tak. Mohu se pod Tvůj komentář jen podepsat :-) Děkuji, Jacomo. Těší mě, že se líbí.

Re: Kapitola 14. Sněhová královna Od: martik - 24.07. 2019
Lupinko, děkuji za další úžasnou kapitolu. Krásně se dostáváme do hloubky, líbí se mi jak široké rodinné vazby u Potterových fungují. Původně jsem myslela, že sněhovou královnou bude Narcissa, ale je krásné vidět Alici takřka v pořádku. Jestlipak to není díky nějakému lektvaru? Ještě jednou dekuji a omlouvám se, že nejsem příliš pilná v komentování. Ale čtu! Děkuji.
Re: Kapitola 14. Sněhová královna Od: Lupina - 24.07. 2019
Potterovi jsou úžasná rodina. Přijali Narcisu, Alici, půlku učitelského sboru :-) Ohledně lektvaru... tušíš správně. Děkuju za komentář, martiku. Jsem ráda, že čteš :-*

Prehľad článkov k tejto téme: