Preklady fanfiction Harryho Pottera

(v orig. By The Grave and Stern Decorum, překlad Augustin Eugen Mužík)

Když se mladý pár vrátil, seděl před Benovými dveřmi seržant Paul Wolfram. Albus Brumbál už byl naštěstí pryč.

„Zastavili se tu bystrozoři, chtějí, abyste za nimi zašel a odpověděl na pár otázek, vaše lordstvo," sdělil jim, než je odvedl do pokoje. „Vašeho strýčka mají propustit zítra ráno. A taky se tu zastavil Albus-Příliš-Mnoho-Titulů-Brumbál."

Harry zasténal a na krátkou chvíli svěsil hlavu. Poté se narovnal a konstatoval: „Takže to začalo."

„Vypadá to tak," přisvědčil Wolf. „Ale to jsme stejně čekali, vaše lordstvo, ne?"

***

Hermiona se rozhodla zůstat po zbytek dne s Maggie u Benovy postele, za což byl Harry velice rád. Nechtěl, aby se jeho adoptivní rodiče nebo jeho nejbližší kamarádka zapojili do toho, co nastane. Chtěl tyto své dva životy udržet oddělené co nejdéle. Kouzelnický svět nepotřeboval vědět, že John Hadrian ´Rváček´ McIntyre je zároveň také Harry James Potter.

Ochrany Toweru nestály o všechen ten chaos, který by vypukl, kdyby do nich udeřil kouzelnický svět. Pokud by došlo ke střetu, ochrany by zvítězily; k tomu byly stvořeny, smrtící a poháněné veškerou krví prolitou zde během staletí.

Odpoledne napochodovali Wolf a Harry na odbor pro vymáhání magického práva, ale byli nuceni zůstat čekat v předpokoji, protože Amelie Bonesová měla jednání. Ven pronikal halas vzrušených hlasů.

„Čekal bych, že budou natolik profesionální, aby na dveře použili tlumící kouzla," zamumlal Harry k Wolfovi, který se jen pousmál a dál si prohlížel čekárnu. Stav ´nejdřív hrr a potom prr´ mu byl velmi dobře známý, protože v armádě se takové situace vyskytovaly poměrně často.

Konečně se dveře otevřely a ředitelka odboru Amelie Bonesová jim pokynula: „Pánové, pojďte dál."

Vešli dovnitř a uviděli tam netrpělivě čekat Albuse Brumbála. Harryho nálada prudce poklesla. Neměl chuť se dneska zabývat tímhle starým manipulativním hlupákem!

„Harry, můj chlapče," zvolal letitý kouzelník se zablýsknutím v očích.

„S laskavým dovolením, pane řediteli," zavrčel Wolf, „toto je jeho lordstvo vévoda z Nebelvíru nebo chcete-li, tak lord Potter, pane. Předpokládám, že si pamatujete, jak máte jeho lordstvo oslovovat."

Harry si dal pohov a zůstal stát vedle Wolfa. Naprosto spokojeně nechal svého mentora převzít vedení. O této konfrontaci často hovořili od doby, kdy v jedenácti odmítl nastoupit do Bradavic, a Harry souhlasil s myšlenkou přenechat Wolfovi hlavní slovo, protože muž měl víc zkušeností v jednání s lidmi s pravomocemi. Kdyby byl Albus Brumbál nucen upustit od svých her, mohli by se pokusit získat nad ním prakticky bezbolestně větší výhodu. Takový druh plánování byl jednou z Harryho oblíbených strategických lekcí: ´Vždy jednej z pozice síly.´

Amelie Bonesová proslula jako silná žena s vysokými morálními zásadami a na rozdíl od mnoha lidí na ministerstvu si svou pozici vydobyla svými schopnostmi. Právě teď bylo zřejmé, že si nepřeje, aby zde byl ředitel přítomen, ale kromě fyzického vyhození neměla moc možností jak se ho zbavit! Ale ať je zatracená, jestli dovolí, aby se ujal tohoto vyšetřování!

„Vaše lordstvo," procedila přes zaťaté zuby a úkosem pohlédla na starého čaroděje sedícího v rohu, „prosím, posaďte se. Musíme probrat pár věcí. Tím, kde jste od vašeho zmizení pobýval, se budeme zabývat později." Střelila po řediteli dalším přísným pohledem a až pak pokračovala: „Nejprve nám svými slovy popište, co se včera stalo na Příčné ulici."

Harry se posadil na nabídnutou židli, ale Wolf zůstal stát ve střehu u dveří a očima ředitele průběžně kontroloval. Albus Brumbál si všiml jeho připravené hůlky a překvapeně pozvedl obočí.

„Ano, paní Bonesová, bude mi potěšením," usmál se Harry krátce, načež se s vojenskou precizností pustil do podrobného popisu. „Včera jsem navštívil Příčnou ulici se svou rodinou..."

Albus Brumbál si odkašlal: „Ale, můj drahý chlapče..."

Harry přerušení ignoroval a pokračoval ve vyprávění: „... když tu jsme zaslechli jekot, křik a zvuky přemístění. Bellatrix Lestrangeová se objevila přímo přede mnou a mojí rodinou. Velela mladým nezkušeným Smrtijedům při něčem, co bych nazval cvičným útokem."

Albus Brumbál to zkusil znovu. „Jak si můžeš být tak jistý, můj drahý Harry? Jak si můžeš být tak jistý, že byli nezkušení?"

Harry si ředitele stále nevšímal a pokračoval v podrobném popisování událostí. Stařec se ho ještě několikrát snažil přerušit, ale byl vždy ignorován. Když Harry skončil, čekal, jestli mu madam Bonesová bude chtít položit doplňující dotazy.

Wolf setrvával u dveří jako tichá, zlověstná stráž. Albus působil poklidně, seděl ve svém koutku, ale seržant odhadoval, že v něm vře nespokojenost, jelikož Harry nadále nereagoval na jeho pokusy o vstup do diskuze. Jenže dokud bude ten starý kocour pokračovat v oslovování Harryho tak nevhodným familiárním způsobem, mladík s ním bude jednat, jako kdyby Brumbál neexistoval. Čekali byste, že to ten starý čaroděj pochopí.

„Kdy tě uvidím v Bradavicích, můj chlapče?" zkusil ředitel položit poslední otázku.

Harry, kterému už docházela trpělivost, vstal a obrátil se k muži s chladnou maskou pohrdání ve tváři. „Pane řediteli, nejsem a nikdy nebudu váš chlapec! Nechal jste mě hnít v domě, kde mě týrali, jako kdybyste s tím souhlasil. Nechal jste mě na prahu jako pytel smetí. A tímto jednáním jste přišel o právo oslovovat mě takto familiárně. Pro příště mi říkejte ´vaše lordstvo´. Ti, kteří jsou mi bližší, mě mohou oslovovat lord Harry, a jen nejbližší rodina nebo přátelé mi můžou říkat Harry. Vy, pane, nejste ani blízký známý, natož součást mojí rodiny. A co se týká Bradavic? Ne, dokud jste ředitelem. Přeji vám hezký den, pane. Těšilo mě, madam Bonesová."

Amelie vstala a obešla stůl. Ředitel to neviděl, ale výrazně se jí zablýsklo v očích. Vypadalo to, že ji kázání, které mu tento mladý lord uštědřil, pobavilo. „Vaše lordstvo, jak se s vámi mohu spojit, kdybychom ještě něco potřebovali?"

Harry se před odchodem mírně uklonil. „Madam, můžete mě zastihnout prostřednictvím správce mého rodinného jmění u Gringottů. Jsou schopni mě kdykoliv kontaktovat. Nicméně vás varuji, že neocení jakékoliv skryté přívažky k vašim dopisům. Přeji vám hezký den, madam." Harry počkal, až mu Wolf otevře dveře, a vyšel ven.

Jakmile opustili atrium, tiše se zeptal: „Napočítal jsem pět stopovacích kouzel na mně, tři na tobě a dva lidi, co nás sledují. Taky kouzlo ´Věř mi´ a kouzlo pro odposlouchávání. Je to tak správně?"

Wolf se uchechtl: „Dobrá práce. Co jsi s nimi udělal?"

Harry se cestou k letaxové stanici ušklíbl. Postavili se do fronty, mladík krátce zaváhal, a pak se rozhlédl. Wolf napodobil jeho úšklebek a jal se zkoumat cestu, kterou přišli. Harry po svých rodičích zdědil lásku k neplechám, a jak Wolf věděl, byl další generací Pobertů. Navíc do jeho sklonů k rošťárnám přispěli svou troškou i havrani, což Wolf a Ben dobře viděli během chlapcova dětství.

Harry mu vysvětlil, že kouzla na důvěru a odposlech přesunul na nejbližší mužské toalety. Naproti tomu všechna stopovací kouzla přeposlal na různé odcházející turisty, takže každý, kdo bude tato kouzla monitorovat (a oba věděli, že tím Brumbál nejspíš někoho zaúkoluje, než že by to dělal sám), uslyší jen zvuky přesunů a cestování po celém kouzelnickém světě. Starý ředitel si dnes nepochybně přečte množství podivných zpráv.

Oba vzhledem ke svému tréninku očekávali, že budou sledováni, takže existoval snad lepší způsob, jak zahladit stopy, než jít ke Gringottům? Odtud se už vydají nevysledovatelnou trasou zpět do Toweru. Skřeti nemají v oblibě lidi, kteří v jejich bance špehují, a jelikož lord Harry je jedním z jejich hlavních zákazníků, dostalo se mu zvláštních privilegií, například nevystopovatelného přenášedla, které odpuzuje nežádoucí osoby.

Wolf věděl, že jde jen o první střet. Bylo jasné, že Albus Brumbál toho nenechá, dokud si nebude myslet, že má Harryho zpátky pod kontrolou. Kdyby jen věděl, že Harry není jen pod ochranou Koruny, ale také pod ochranou Morrigan. Ten starý blázen neměl šanci!

***

konec 1. části kapitoly