Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Havran děl: Už víckrát ne

24. Used´ na Pallady bustě

Havran děl: Už víckrát ne
Vložené: Jacomo - 22.06. 2019 Téma: Havran děl: Už víckrát ne
Jacomo nám napísal:
 

Havran děl: Už víckrát ne

 

Napsaly GenkaiFan a Frau

Z anglického originálu Quoth the Raven, Nevermore překládá Jacomo za vydatné pomoci Ivet

Poděkování za úžasný banner náleží solace

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola 24: Used΄ na Pallady bustě
(v orig. Perched Upon a Bust of Pallas, překlad Václav Pinkava)

 

Hermiona se dostala do Bradavic bez jakýchkoliv problémů. Protože Harry Potter ani tento rok do školy čar a kouzel nenastoupil, domácí skřítek nemusel uzavřít vstupní portál na nástupiště, jak měl v úmyslu, a záležitosti na nádraží tak proběhly jako obvykle.

Johna nadále zaměstnávala hromada učení a tréninky s Wolfem. Díky tomu začínal už s úrovní výuky odpovídající třetímu ročníku Bradavic, a pokud toto tempo udrží, podle Wolfa se do Vánoc dostanou ke čtvrťáku. Z individuální soukromé výuky zřejmě plynuly jisté výhody, ušklíbal se John.

Hermiona netušila, že John a Wolf navštívili Příčnou ulici v době nejrušnějšího provozu. Zmatky okolo stovek studentů a rodičů nakupujících před začátkem září vybavení do školy jim poskytly perfektní krytí. Týden poté, co se jim podařilo získat onu nežádoucí knihu, poslalo Její Veličenstvo Johnovi a Wolfovi formální poděkování za bdělost při ochraně Její říše a zmínilo se, že je potěšeno jejich kompetentností. John si uložil dopis do desek, kde schraňoval veškerou korespondenci. Jednou, jednou ji ukáže Hermioně.

Deník nyní spočíval v chladných hlubinách Toweru, na podlaze hladomorny, kam ho rituál odeslal, a pomalu předával svoji magii ochranám. Možná to bude nějakou dobu trvat, ale jednoho dne ztratí viteál poslední ždibec magie, která ho drží pohromadě, a bude zničen, čímž přenechá úlomek duše svému osudu.

Královna Anna a Šílený Wendell pomáhali, kde mohli, s Johnovým studiem archaických zákonů a zvyků, a to jak všeobecných, tak kouzelnických. Informovali Johna, že jelikož jedná s bohyní s krvežíznivými sklony, potřebuje ovládat staré obyčeje, aby ji nechtěně neurazil. Maggie měla ohledně této konkrétní výuky jisté pochybnosti, ale po dlouhé diskuzi všech dospělých, kteří se na Johnově výchově podíleli, se shodli, že je to přece jen nutné. Konec konců, ve vědění byla moc a John tyto věci potřeboval znát kvůli své bezpečnosti.

***

Drahý Johne!

Semestr je teprve v polovině a už mi chybíš.

Bez tebe tady není žádná zábava. Mám novou kamarádku. Je trochu mimo, jestli chápeš, jak to myslím. Ostatní z mé koleje si z ní dělají legraci, z chudinky. Vykládá tak srandovní věci! Víš, kdyby nebylo tebe a Wolfa, nejspíš bych ji ignorovala a dívala se jinam, když začala být šikanovaná, ale takhle nemůžu. Jmenuje se Lenka Láskorádová. Její otec vydává časopis, který se víc podobá bulváru než skutečným novinám.

Mým dalším kamarádem je Neville Longbottom. Patří do jiné koleje a je hodně stydlivý, ale moc šikovný, když přijde na rostliny. Lenka a já jsme ho začaly doučovat a on nám pomáhá s přírodními vědami.

Kdovíproč zaměstnal ředitel učitele, který je naprosto zahleděný do sebe. Zpočátku mě zaujal jeho vzhled a úsměv, ale na rovinu, Johne, ten chlap je komik! Dává nám číst své knihy, hromadu naprosté fikce, kterou vydává za kombinaci svého životopisu a učebnic. Pak nás z toho zkouší! No vážně... jak nám má znalost jeho oblíbené barvy přinést něco užitečného? Kde ředitel toho chlapa našel, je mi fakt záhadou.

Musím končit. Chybíš mi, Johne. Pozdravuj strýčka Bena a tetu Maggie a ať tě Wolf moc nehoní.

Hermiona

***

Hermiona zrovna seděla u snídaně, když před ní přistál dopis. Lenka vzhlédla a zeptala se: „Od tvého mudlovského kamaráda?"

Jakmile Hermiona mrkla na rukopis, přikývla. „Ano. Chudák John. Nemá moc stejně starých kamarádů. Nemůže chodit do školy jako jiné děti."

Lenka chápavě přisvědčila. „Jsi moc dobrá kamarádka, Hermiono. Má štěstí, že tě má. Víš, že opravdu dobří přátelé zahánějí škrkny, že ano?" dodala se zasněným úsměvem, který přiměl Hermiona protočit oči.

Při čtení dopisu se ale už usmívala. Přes všechny chyby nebyly Bradavice špatná škola pro kouzelníky a čarodějky, jen zůstaly zaseknuté ve špatném století a odmítaly udělat krok do reálné doby.

Znechuceně mrkla k nebelvírskému stolu. Znovu povstala rusovlasá hrozba. Bylo jí líto jejich malé sestřičky. Vypadalo to, že ji ignorují, a pokud mohla soudit z toho, co viděla, dívenka se ve škole špatně přizpůsobovala.

Podle řečí, co kolovaly, byla jedinou dívkou v sedmičlenné rodině, což znamenalo, že nejspíš byla trochu rozmazlená. A také se šeptalo, že je totálně zakoukaná do Chlapce, který přežil a zmizel.

Hermiona se zachvěla. Pokud se to, co zaslechla po chodbách, dalo brát vážně, ta dívka nebyla jediná, kdo byl do nezvěstného zachránce zamilovaný. Hermiona nepochybovala, že stejnou zamilovanost pociťuje víc než polovina dívek na škole a možná i pár kluků. Samozřejmě všichni vyrůstali v kouzelnickém světě a věřili tomu, co se o údajném hrdinovi psalo. Znovu si odfrkla. Přečetla o Harrym Potterovi vše, co se dalo najít v knihovně, a kroutila nad tím hlavou. Taková snůška žvástů!

Kdyby nestudovala s Johnem a pod Wolfovým vedením, pravděpodobně by citovala vše o Harrym Potterovi slovo od slova. Teď nad tím jen vrtěla hlavou. Na rovinu, všechno to byly spekulace a teorie; nikdo nepodal zprávu, co se tu noc opravdu stalo. A k tomu všechny ty knížky, biografie a zboží spojené se jménem Harry Potter – taková naprosto špinavost. Kde byla ochrana autorských práv? Dostal z nich vůbec nějaký podíl na honoráři? Nejspíš ne, protože všechny záznamy samozřejmě podléhaly zákonům navrženým ve prospěch čistokrevných. A dokud ti vlastnili stěžejní firmy a vydavatelství, mohli z toho profitovat zase jen oni sami.

***

John měl tolik aktivit, že týdny jen letěly a léto se rychle blížilo. Hermioniny dopisy byly teď plné vtipů o profesorovi, který byl slavný hlavně ve své hlavě – dokud se Neville a Ronald Weasley, oba z téže koleje, neobjevili na ošetřovně s nevysvětlitelným traumatem. Poslední osobou, která oba chlapce viděla, byl onen zmiňovaný profesor. Když byl nalezen v prázdné učebně s dalším studentem z velmi zámožné rodiny, vypukl skandál. Ukázalo se, že profesor je na chlapečky.

John si přečetl Hermionin popis incidentu a zachvěl se. Z jejích narážek mu vycházelo, že chlapcům byly pozměněny vzpomínky; podle jejich mínění pomáhali mužovi při jeho dalších exotických dobrodružstvích.

Později se zjistilo, že profesor se nezajímal o ženy, dokonce ani o dívky. Očividně to jen předstíral kvůli svému image. Hermiona také psala, že den po svém přistižení muž zmizel a nikdo ze studentů nevěděl nic o jeho dalším osudu.

John Hadrian se zachvěl. Tohle že byla prestižní kouzelnická škola? Jaký druh šílenství vedl k zaměstnání učitele bez kompletní prověrky jeho profilu? Poprvé si ze srdce přál, aby tam byl s Hermionou, když pro nic jiného, tak aby ji udržel v bezpečí. Bohyně jim pomáhej, kdyby se jí něco stalo!

Konečně nastalo léto a čekali na Kings Cross, až přijede Bradavický expres. John vydechl úlevou, když viděl, jak k němu Hermiona míří spolu se svými kamarády Lenkou a Nevillem v závěsu.

Lenka krátce pohlédla na Johna a usmála se. Naklonila se blíž, a zatímco Hermiona představovala Nevilla svým rodičům, zašeptala: „Dobré maskování, Harry! Není divu, že ti zmatkaři mají problém tě najít! Myslím, že nepožádám Bohyni, aby mě schovala, ačkoliv ředkvičky jsou v tom skoro taky tak dobré." Výraz vykulených modrých očí se při pohledu na zkoprnělého Johna změnil na zasněný.

Ten vyjekl a zadíval se na Lenku. Usmála se. „Slibuju, že nic neřeknu, ani Hermioně a Nevillovi. Ale ty bys měl."

„Až nadejde správný čas a Paní to dovolí, udělám to," odpověděl John tiše.

Lenka kývla a odhopkala za Hermionou. „Musím jít. Otec už čeká, aby mě vzal na lov chropotalů. Užij si léto."

***

Prázdniny byly fajn. Wolf zaměstnával obě děti pohybem, výlety a vzděláváním v mudlovských oborech. Hermiona se odhodlaně snažila za Johnem nezaostávat, aby mohli zkouškami procházet společně.

V novinách vyšla zpráva, že Sirius Black utekl z Azkabanu. Amanda Kensingtonová se celá léta v tichosti pokoušela dostat muže k soudu, ale každá příležitost byla záhadně zablokována. Musela být opatrná. Kdyby tlačila moc na pilu, mohl by dostat ´omylem´ polibek. Amanda dobře věděla, že Popletal by byl takového činu schopen.

Teď se ale mohla do případu bez obav ponořit. Ministr kouzel za ní přišel, aby požádala o součinnost při chytání Blacka svůj protějšek v mudlovské vládě. Amanda si kvůli meziodborové asistenci vyžádala všechno, co na Blacka měli – a chtěla naprosto všechno. Ministr byl tak zoufalý, že souhlasil, ale chtěl výsledky.

Na stole jí přistála zaprášená krabice naplněná složkami a záznamy. Amanda je prošla skrz naskrz. Žádný zápis o soudu. Žádný výslech. Jen zpráva o zadržení a poznámka, že Black byl poslán do Azkabanu. Oboje se stejným datem.

„Perfektní," zamumlala, sbalila dokumenty a nacpala je do aktovky. Poté sáhla po svém mudlovském saku, a než odešla, houkla přes rameno: „Zbytek dne budu u premiéra."

***

Kornelius Popletal se třásl obavami. Zaprvé stále nebylo ani vidu, ani slechu po Harrym Potterovi, Chlapci, který přežil a zmizel, a teď ještě ten Black. První člověk, který utekl z Azkabanu. Mohla se situace ještě zhoršit?

Předvolání k Jejímu Veličenstvu přišlo dva dny poté. Měl donést vše, co se týkalo Siriuse Blacka a Harryho Pottera, a spolu s ním měla přijít zástupkyně pro styk s mudly. Dostavit se měl následující den v jednu hodinu po obědě.

Kouzelnický svět si vládl sám od ustavení ministerstva koncem šestnáctého století, faktem však zůstávalo, že jeho autonomie mohla být Korunou zrušena, kdyby nebyly plněny požadavky smlouvy. Popletal prožil dlouhou, bezesnou noc.

***

Druhý den přesně v jednu byli uvedeni do královniny pracovny. Její Veličenstvo sedělo za vyřezávaným stolem obklopené dvěma uniformovanými, očividně ozbrojenými strážemi. Na předvolané úředníky nečekaly žádné židle, kterýžto fakt Amanda zaznamenala s jistým pobavením. Vypadalo to, že královna není v dobré náladě.

„Pane ministře," vyslovilo Její Veličenstvo stroze, „mohl byste nám sdělit, jak je možné strávit dvanáct let v jednom z nejhorších vězení našeho království bez řádného soudu?" Stačil jediný pohled na královnin chladný výraz a Amandu hned těšilo, že to není ona, kdo se ocitl pod palbou.

Kornelius Popletal zbělal, ztěžka polkl a začal ho škrtit límeček. Přál si, aby s ním mohl přijít Lucius, ale toho se předvolání netýkalo. A ačkoliv by dal přednost tomu zůstat doma, neuposlechnout přímého nařízení královny znamenalo sankce, které si nemohl dovolit.

„Inu, Vaše Veličenstvo, víte..." začal, ale byl přerušen.

„Víme naprosto jistě, že jednomu z našich poddaných se stala velká nespravedlnost. Než budeme mít zase důvěru ve vaši schopnost vést kouzelnický svět, jaké máme záruky, že bude toto selhání napraveno a nebude se nikdy opakovat?" Královnina přísná slova studila jak led a pálila naléhavostí. Ta žena byla královna každým coulem a Popletal nemohl dělat nic, jen se chvět strachy.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre


Re: 24. Used´ na Pallady bustě Od: kakostka - 24.06. 2019
Hermiona dobře kličkuje, fakt dobře:-) Luna zabodovala za 300 bodů pro Havraspár:-) neřekne nic, ale vidí... Neville se pěkně vyloupnul a jsem zvědavá, co bude s Ginny, jestli bude rozmazlená nebo se otřepe. Lockhart, který zneužívá studenty, no nazdar a Albus to neviděl, no fuj. Tím, po kterém šel byl Draco? to by si Lucius neměl nechat líbit. Famozní pasáž bylo setkání s jejím veličenstvem, Kornelia si vychutnala a doufám, že Sirius bude i odškodněn, nejen osvobozen. Doufám, že podobně bude časem grilován i Brumbál... Moc děkuju za krásnou kapitolu.

Re: 24. Used´ na Pallady bustě Od: JSark - 23.06. 2019
Snape bude nadšený. :D

Re: 24. Used´ na Pallady bustě Od: denice - 23.06. 2019
Tak nám uplynul další rok:.-) Pořád mě baví elegance, s jakou se Hermiona vyhýbá faktu, že navštěvuje školu čar a kouzel. Brumbál je zase hlouběji v problémech, zřejmě pořádně selhala jeho schopnost nitrozpytu. Lockhart den po svém přistižení zmizel - to ho nechali volně se potulovat a nezajistili ho? Moc doufám, že se ještě objeví a dostane, co mu patří. Popletal to pěkně dostává od královny. Ta se mi moc líbí, je tu vykreslená jako nějaká bájná pohádková postava, všemohoucí, vševědoucí - prostě taková bohyně, která se mateřsky stará o všechny své poddané. Díky, kapitola jako obvykle lahůdková.

Re: 24. Used´ na Pallady bustě Od: sisi - 22.06. 2019
Její královské Veličenstvo je jak voda na suchý mlýn. S Popletalem pěkně zametla a navíc jako svrchovaná panovnice bude hájit zájmy svých poddaných. Jak příjemné musí být žít v takovém ujištění. Britští občané mají svá privilegia ve všech zemích a na ostrovech koruny. Holt středověk umí dobře fungovat i dnes. Feudální systém si chtěli osvojit i kouzelníci, ale ustrnuly v půlce a na mrtvém bodě s rozvojem. Mudlovský svět Británie patří konstituční monarchii. Merlin dík. Lenka je opět kouzelnicí kouzelnou. Neville, chudák zase v nebelvíru se zrzavou pohromou. Což mi připomíná, jestli bude Ginny vážně tak rozmazlená, nebo ne? Lockhart měl problémy se zajíčky a tak jim mazal paměŤ? Bradavická škola pod vedením Brumbála hrozně upadá. To ovšem neznamená, že jim přeju reformy ve stylu lady Umbridgeové. Možná by pomohl starý strážce z Toweru. Záleží na domluvě. Děkuji za sobotní kapitolu jako medovina, těším se na pokračování.

Re: 24. Used´ na Pallady bustě Od: Lupina - 22.06. 2019
Tak tohle byla kapitola jak víno. Jsem si spokojeně vrněla blahem. Nejen že nám uběhl další rok, ale jaký! Harry pokročil ve studiu, ukázalo se, že Brumbál je nekompetentní ředitel, který si neprověří učitele, ani neohlídá svěřené děti, a že Siriusovi se nedostalo řádného soudu. Jak to jen mohl Brumbál dovolit! Tedy my víme, jak. Aby dostal pod palec Harryho. Jsem teď zvědavá, jestli i s ním královna zamete. Já ji tady miluju. To je Panovnice. A Hermiona navázala přátelství s Nevillem a Lenkou. Jistě nás čekají zajímavé časy :-) Sovičko, děkuju!!!!!

Prehľad článkov k tejto téme:

GenkaiFan: ( Jacomo )29.11. 201947. Nevzchopí se - víckrát ne!
GenkaiFan: ( Jacomo )24.11. 201946. Nezanechej ani pírka
GenkaiFan: ( Jacomo )23.11. 201945. Nad ránem opustí mě
GenkaiFan: ( Jacomo )17.11. 201944. Až k žalozpěvům beznaděje
GenkaiFan: ( Jacomo )16.11. 201943. Zas ten klepot slyším
GenkaiFan: ( Jacomo )10.11. 201942. Zpátky v komnatu se vrací
GenkaiFan: ( Jacomo )09.11. 201941. Podívám se, kdo to asi je
GenkaiFan: ( Jacomo )02.11. 201940. Jen jediné zašeptání
GenkaiFan: ( Jacomo )26.10. 201939. Kde hrůza vládne
GenkaiFan: ( Jacomo )19.10. 201938. Lapen jakýmsi nešťastníkem
GenkaiFan: ( Jacomo )12.10. 201937. Havran stále ponoukající
GenkaiFan: ( Jacomo )05.10. 201936. Pták či ďábel!
GenkaiFan: ( Jacomo )28.09. 201935. Kliď se zpět do bouře
GenkaiFan: ( Jacomo )21.09. 201934. Co poslové nebes nesou tobě
GenkaiFan: ( Jacomo )14.09. 201933. Obejmout tu duši vzácnou, jasnou
GenkaiFan: ( Jacomo )07.09. 201932. Což nenajdu utišení?
GenkaiFan: ( Jacomo )31.08. 201931. Pověz, jak tě nazývat
GenkaiFan: ( Jacomo )24.08. 201930. Vůně z kadidelnic kdesi skrytých
GenkaiFan: ( Jacomo )17.08. 201929. Vznešeně jak pán či paní
GenkaiFan: ( Jacomo )10.08. 201928. V okolí tom hrůzy plném - 2. část
GenkaiFan: ( Jacomo )20.07. 201928. V okolí tom hrůzy plném - 1. část
GenkaiFan: ( Jacomo )13.07. 201927. Ztiš se, srdce
GenkaiFan: ( Jacomo )06.07. 201926. Zahořelo srdce moje
GenkaiFan: ( Jacomo )29.06. 201925. Trhal mého smutku flór
GenkaiFan: ( Jacomo )22.06. 201924. Used´ na Pallady bustě
GenkaiFan: ( Jacomo )15.06. 201923. Tmou pohlcený
GenkaiFan: ( Jacomo )08.06. 201922. Toužebně jsem čekal rána
GenkaiFan: ( Jacomo )01.06. 201921. Ani na chvilku se nezastavit
GenkaiFan: ( Jacomo )25.05. 201920. Záhada ta vysvětlí se
GenkaiFan: ( Jacomo )18.05. 201919. Toť se ještě pranikomu nestalo
GenkaiFan: ( Jacomo )04.05. 201918. Vlastních myšlenek se lekám
GenkaiFan: ( Jacomo )27.04. 201917. Dokořán otevřel jsem dveře
GenkaiFan: ( Jacomo )20.04. 201916. Pro tu duši vzácnou, jasnou
GenkaiFan: ( Jacomo )13.04. 201915. A ozvalo se tiché zaťukání
GenkaiFan: ( Jacomo )06.04. 201914. A ozvalo se tiché zaklepání
GenkaiFan: ( Jacomo )30.03. 201913. Na ráno jsem se už těšil
GenkaiFan: ( Jacomo )23.03. 201912. Duch můj zas nabývá síly
GenkaiFan: ( Jacomo )16.03. 201911. Jakás návštěva
GenkaiFan: ( Jacomo )09.03. 201910. Pochmurný prosinec
GenkaiFan: ( Jacomo )02.03. 20199. O vstup naléhavě žádá
GenkaiFan: ( Jacomo )23.02. 20198. Marně hledaje
GenkaiFan: ( Jacomo )16.02. 20197. Jednou jen a pak již ne
GenkaiFan: ( Jacomo )09.02. 20196. Již vím
GenkaiFan: ( Jacomo )02.02. 20195. Ještě více opomíjené tradice
GenkaiFan: ( Jacomo )26.01. 20194. Zřídkakdy se tak stane
GenkaiFan: ( Jacomo )19.01. 20193. Cos jemně klepe
GenkaiFan: ( Jacomo )12.01. 20192. Věd zapomněných svazky
GenkaiFan: ( Jacomo )05.01. 20191. Churavý a bez pomoci
. Úvod k poviedkam: ( Jacomo )29.11. 2018Úvod k povídce