Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 1. Prolog

-

„Co mě nezabije, to mě posílí.“

Soumrak bohů, Friedrich Nietzsche

-

Vyhláška Ministerstva kouzel č. 24 357

Ve světle porážky Vy víte koho (lorda Voldemorta) Harrym Potterem, všechny osoby – jmenovitě potomci nebo známí jeho následovníků – kteří projevili sympatie k jeho názorům, filozofii nebo záležitostem, a nebudou schopni přesvědčit Starostolec o jejich oddanosti straně světla, budou odsouzeni k jednomu roku vězení v Azkabanu.

-

Řekla jim, že jsou šílenci.

„Slečno Grangerová, to bylo nemístné.“

Hermiona nevěřícně zírala na Rufuse Brouska a Percyho Weasleyho, z nichž prvně jmenovaný ji právě pokáral za hrubost.

„Omlouvám se, pane ministře,“ řekla bez dechu. Měla pocit, že jí její hlava tak docela nepatří a je poněkud vzdálená od jejího těla. Uklidnila se lehkým opřením rukou o zeď, u níž stála. „Není – není tu někdo jiný? Chci říct… Mám s těmi lidmi společnou minulost. Znám je z dřívějška. Oni mi nebudou naslouchat.“

„Hermiono,“ řekl Percy tiše, „není tu nikdo jiný.“

Její tvář ztuhla, když si uvědomila, jak pravdivé je jeho tvrzení. Během pěti let války ztratili mnoho lidí.

„Nikdo jiný nemá kvalifikaci, znalosti nebo zkušenosti, týkající se této záležitosti. Ministerstvo to žádá po vás, protože ví, že se tomuto úkolu budete poctivě věnovat a zajistíte, že nikdo z nich nevyklouzne z tohoto projektu bez toho, aby prodělal obrovskou názorovou proměnu. My… my nemůžeme přežít další takovou válku, slečno Grangerová. Nemůžeme riskovat, že někdo bude pokračovat v tom, co Vy víte kdo začal,“ zachraptěl Brousek skrz svou poškozenou průdušnici. Jeden z Voldemortových nižších následovníků před několika lety podstrčil do jeho kanceláře rostlinu vydávající jedovaté výpary; nebyl to první ani poslední úklad o jeho život.

Hermioniny oči s kalkulujícím výrazem přebíhaly z jednoho muže na druhého. „Harry navrhl, abyste mě požádali, že?“ Percy pohledem slétl ke svým rukám a Brousek lehce přikývl.

„Vypořádám se s ním později. A teď… udělám to. Nevím proč, ale udělám to.“

„Poslední pomsta, možná? Zlikvidujete to poslední z něj jednou provždy?“ zareagoval ministr na její neurčité zdůvodnění a v náznaku pokrčení zvedl jedno široké rameno.

Kysele se ušklíbla a napodobila jeho gesto. „Možná. Příští týden říkáte… v sobotu v jednu?“ Současně přikývli. Se slabým zašustěním hábitu se obrátila k odchodu a zoufale se snažila potlačit pocit, že právě podepsala svůj vlastní rozsudek smrti.

„Samozřejmě vám přidělíme bystrozory. Za těchto okolností se bude hodit jistá ochrana,“ prohlásil Brousek.

Zavrtěla hlavou. „Tito lidé mi možná nebudou naslouchat, pane ministře, ale ujišťuji vás, že vím, jak s nimi zacházet.“ A pak s ironicky zvednutým obočím dodala: „Přežila jsem válku, ne?“

Proti tomu se nedalo nic namítnout.

„Tak tedy v sobotu v jednu. Budu tam.“

-

„U jednotlivců je šílenství vzácné; ale ve skupinách, politických stranách, národech a epochách je pravidlem."
Mimo dobro a zlo, Friedrich Nietzsche