Havran děl: Už víckrát ne
Napsaly GenkaiFan a Frau
Z anglického originálu Quoth the Raven, Nevermore překládá Jacomo za vydatné pomoci Ivet
Poděkování za úžasný banner náleží solace
Kapitola 23: Tmou pohlcený
(v orig. Deep Into That Darkness, překlad Naty)
Léto se rychle blížilo a John znovu počítal dny do Hermionina návratu. Wolf se postaral, aby pilně studoval, takže teď už měli probrané učivo bradavického druhého ročníku. Ve skutečnosti to nebyl problém, protože většinou šlo o teorii. Co začal používat hůl, nemohl přesně napodobovat pohyby prováděné obvykle s hůlkou. Wolf s ním pracoval na tom, aby dosahoval týž výsledků při používání hole, a instruoval ho, jak ji používat jako zbraň.
Nejprve to bylo náročné, ale pomohli jim výlety k Ollivanderovi. Podivínský výrobce hůlek byl hlubokou studnicí informací o starobylých mázích. Tak jednou za týden trávil John pár hodin učením toho, co se mu starý kouzelník uvolil vysvětlovat, například prastarých kouzel, která už se dlouho nepoužívala a většinou upadla v zapomnění.
Po návštěvě Gringottů přibyl do Johnova rozvrhu další předmět – řízení jeho majetku. Správce účtu Potterových, Griphook, trval na tom, že John jakožto dědic starobylých a vznešených rodů potřebuje umět spravovat své finance a nemovitosti. Dohodli se, že místo toho, aby John docházel na tyto lekce ke Gringottům, Griphook bude chodit za ním do Toweru.
Správce se rozhodl poučit Johna také o kultuře skřetů, protože chlapec mu pokládal mnoho otázek ohledně jejich jazyka, kultury a zvyků. Griphook dokonce zašel tak daleko, že přivedl trenéra, aby poskytl Johnovi osobní lekce boje ve skřetím stylu. Trenéra ohromily chlapcovy schopnosti.
Wolf s Griphookem pro tento účel sestavili rozvrh a domluvili se na platbách, protože skřeti konec konců nedělali nic zadarmo, ani vzdělávání dětí.
***
Po oslavě letního Slunovratu odjel John s Wolfem na tréninkový výjezd. Hermiona se tentokrát nepřipojila, protože mířila se svou matkou a Maggie na nákupy. „Holčičí den,” nazvala to.
John absolvoval náročný výcvik přežití a zrovna měl svlečenou košili, takže jeho havraní amulet byl dobře viditelný. V tom se před ním objevilo jakési podivné malé stvoření, oblečené do velmi špinavé a potrhané utěrky, a oslovilo ho.
„Pánharrypotter,” vyhrklo. „Pánharrypotter nesmí jít do Bradavic!”
John se překvapeně otočil a vypálil omračující kletbu. Stvoření hlasitě vyjeklo a zmizelo dřív, než ho jasně zbarvený proud kouzla zasáhl do hlavy.
„Co to sakra bylo?” vykřikl John. „Wolfe! Něco tu s námi je!”
„Co se děje, Rváčku?” zeptal se odkudsi se vynořivší Wolf s použitím Johnovy přezdívky. „Jsme tu jen my dva.”
„Bylo to přímo tady! Malé stvoření s velkýma ušima – myslím, že mu říkáte domácí skřítek – jen se tu zjevilo, oslovilo mě ΄Pán Harry Potter΄ a řeklo, že nesmím jít do Bradavic a zase zmizelo.”
Wolf se zamračil a okamžitě změnil přístup. Cvičení bylo rázně ukončeno a John co nejrychleji poslán zpět do Toweru. Dokud nezjistí, o co tu jde, nebude ho smět opustit.
Tu noc byl zrovna úplněk a tudíž dokonalý čas pokusit se získat odpověď od Bohyně. Wolf Johnovi doporučil, ať ji zkusí kontaktovat. Chlapci se to nelíbilo, ale jeho mentor na tom trval. Rozrušilo ho, s jakou zdánlivou lehkostí je ten podivný domácí skřítek našel.
„Nezamlouvá se mi, že Ji mám volat,” poznamenal John neochotně, „ale může nám povědět, co se stalo.”
Když vyšel měsíc, John položil do proudu světla, které mu pronikalo do ložnice, dary pro Bohyni, svíci a granátový kamínek, a couvl. Čekal a doufal, že to bude stačit, i když chyběl třetí živel. Snad se Paní neurazí. Věděl, že Bohyně má tři podoby a vždy se snažil držet tohoto čísla.
Počkat! Náhle ho něco napadlo.
Došel ke svému batohu, kde měl malou neotevřenou plechovku koly. Možná… Přidal ji k předchozím dvěma předmětům a zavolal na Bohyni tak, jak ho to učila.
„Vzácná Paní, potřebuji vás. Stalo se něco, co mě zmátlo. Prosím, pomůžete mi?”
Když vkročila do měsíčního světla, spíše cítil, než slyšel, její pobavení. „Ano, můj malý havrane? Co tě trápí, že jsi s mým přivoláním nemohl počkat na náležitý čas?”
John se zhluboka nadechl a pustil se do vysvětlování.
Po jeho vyslechnutí se žena zamračila. „Je pravda, že tito domácí skřítci, ubohá prokletá stvoření, musí oddaně sloužit svým pánům, jinak jsou nuceni se krutě potrestat. Vládnou magií, která přesahuje schopnosti těch, co používají hůlku. Ale varovat tě a použít při tom tvé skutečné jméno je vskutku znepokojivé,” odpověděla.
Na to luskla prsty a dotyčný domácí skřítek se objevil v měsíčním světle vedle nich.
„Vysvětli to, Prokletý,” řekla. „Pro tuto noc tě zprošťuji pout tvých krutých pánů, ať mi můžeš vysvětlit, proč ses objevil před mým Vyvoleným.”
Domácí skřítek se přikrčil a schoulil se do sebe. „Toto je Dobby, vzácná Paní. Slyšel jsem od mého pána, pana Malfoye, o spiknutí. Chystá se dát někomu jakousi zlou věc, aby se dostala do Brad-davic. Je temná, temná a špatná! Patřila…” Dobby se otřásl a nervózně si mačkal ruce. „Dobby musí varovat Pánaharryhopottera! Pán velký kouzelník, nesmí jít do Brad-davic. Temné, temné věci se tam stanou!”
John těkal očima mezi Paní a domácím skřítkem a vyčkával.
„Chápu. Děkuji ti, maličký,” usmála se. „Dávám ti toto požehnání: není nutné trestat se za to, že jsi mi to pověděl. Považuj to za částečnou splátku k osvobození tvého lidu.”
Dobby se napřímil a zašeptal: „Máte to v úmyslu, vzácná Paní noci?” A skřítkovy už tak obrovské oči se ještě zvětšily.
Bohyně se pousmála: „Běž, Dobby. Brzy se znovu setkáme.”
Slzící Dobby je opustil s tichým puknutím a John se obrátil k přemítající Paní.
„Musíš získat ten prokletý předmět a přinést ho do Toweru, můj havrane. Víš, co dělat.”
John přikývl. „Jak?”
Postava Bohyně začala v měsíčním světle blednout. „Ten den, kdy studenti půjdou nakupovat věci do školy. Hledej ty, kteří mají rudé vlasy. Terčem bude nejmladší. Pamatuj, že nesmíš být chycen, můj maličký. Poznáš tu prokletou knihu, až ji uvidíš. Ach, a můj malý havrane, děkuji za tvé úžasné dary.” Úsměv, který mu věnovala, byl požehnáním rozehřívajícím duši.
John se také usmál: „Není zač, Paní. A děkuji vám.”
***
Příčná ulice šuměla obvyklým ruchem vyvolaným přítomnými rodiči a studenty. Dnes jich tu bylo požehnaně, protože obstarávali výbavu do Bradavic. A navíc coby extra bonus ke všeobecnému chaosu tu podepisoval své knihy nějaký populární autor.
Hermiona poslala Johnovi a Wolfovi omluvu, že dnes nedorazí do Toweru, protože chce strávit den s rodiči, než odjede do školy. Věděli, co je pravým důvodem, a nevadilo jim to, protože též chtěli jít na Příčnou - jen ne jako John a Wolf.
Wolf se přestrojil za staršího prošedivělého muže a John za hnědovlasého mladíka se zářivě modrýma očima. Mudlovský mejkap a kontaktní čočky dokáží úžasné věci! Magie totiž nedokáže jednoduchým finite pod toto maskování proniknout.
Od té doby, co oné dávné noci odstranila Paní z chlapcova čela kletbu a to, co v ní bylo, jizva vybledla. A stejně neměl nikdo šanci ji spatřit, protože ji kryl podkladový mejkap.
Wolf a John se postavili na konec fronty a čekali na podepsání knihy. Rozhodli se, že půjde o jeden z Johnových tréninků. Cílem bylo získat prokletou knihu, aniž by se toho někdo všiml. Aby mohl svůj úkol splnit, musel se nacházet tam, kde měla být doručena, proto vyrazili do knihkupectví.
Sledovali, jak se Lucius Malfoy pustil do křížku se zrzavým mužem, a zahlédli, jak ten arogantní blonďák vsunul cosi do kotlíku malé rusovlasé holčičky. To bude ono!
Hádka dvou dospělých kouzelníků poskytovala přesně to rozptýlení okolí, které John potřeboval. Zavětřil svou šanci.
Také si všiml Hermiony, která stála poblíž ve společnosti hnědovlasého hocha s buclatými tvářemi a sledovala vzniklou rvačku s hrůzou v očích. Naštěstí Johna nepoznala. Vadilo mu, že se musí před svou nejlepší kamarádkou skrývat, ale tak zněl rozkaz. Když odtrhla zrak od probíhající rozepře a zpříma se na něj zahleděla, očekával, že minimálně pojme aspoň podezření, ale pak se její zájem vrátil zpět k bitce. Uvažoval, s kým tu je a proč ho to trápí.
Spisovatel pořádající autogramiádu se snažil obrátit soustředění davu zpět ke své osobě, což rovněž napomohlo k odvedení pozornosti. Wolf zůstal v pozadí a vyčkával. Též zahlédl Hermionu a rychle se skryl za dveře, odkud sledoval, jak se při pranici zrzčin kotlík převrhl a vysypaly se z něj knížky.
Když se chaos zklidnil a znovu byl nastolen pořádek, John pomohl dívce posbírat rozsypané učebnice a při tom schoval podezřelou knížku do kapsy, aby ji nikdo nezahlédl. Zároveň řekl dívence několik povzbuzujících slov.
Následně vyhledal Wolfa a společně zamířili ke Gringottům. Jakmile byli sami, John ukázal Wolfovi svůj úlovek. Šlo o deník se zlatými iniciálami „TRR” na přední straně.
„Fuj…” hlesl John a znechuceně nakrčil nos. Sešit držel jen za růžek. „To je ale sliz! Nemůžu se dočkat, až se toho zbavím!”
Griphook přivolal odeklínače, který jim po mnoha diagnostických kouzlech sdělil, že se jedná o viteál. V deníku se nacházel kousek duše Toma Raddlea - známého též jako „Lord Voldemort”.
„Zpropadeně!” vykřikl John a přejel prsty po svém amuletu. „Takže to ze mě Paní vytáhla!”
Wolf a skřeti zůstali, jako kdyby do nich uhodil hrom.
„Existuje mnoho způsobů, jak se ho zbavit, lorde Potter,” pronesl Griphook a pustil se do vysvětlování. Objasnil jim jednotlivé metody likvidace Zložárem počínaje a skřetími očistnými rituály konče. Všechny měly své nevýhody a rizika.
John zavrtěl hlavou: „Mám lepší nápad.”
***
Toho večera, když slunce vrhalo zlatavé odlesky na kameny Bílé věže, a poté, co všichni turisté odešli, zavedl John malou skupinku osob přes trávník ke kameni popraviště. Tady pečlivě položil deník na místo, které odkazovalo na smrt mnoha ubohých odsouzených duší, a odstoupil stranou.
Přítomný premiér svědomitě zadeklamoval: „Za zločiny proti Koruně já, John Major, předseda vlády ve službách Jejího Veličenstva Alžběty II., tímto zatýkám a odsuzuji duši v deníku Toma Rojvola Raddlea do Magické hlubiny pod Towerem. K poctě Jejího královského Veličenstva. Tak se staň!”
Místo osvítil záblesk ostrého světla a deník zmizel! John si povzdechl a obrátil se k mistru havranů a veliteli stráží: „Je pryč. Dva ubyly, ale nejsem si jistý, kolik jich je.”
„Musím informovat Její Veličenstvo,” ozval se premiér a obrátil se k odchodu.
„Potřebujete, abych šel s vámi?” zeptal se John, který byl rád, že má tuhle část za sebou.
„Myslím, že by to bylo vhodné, lorde Pottere,” souhlasil premiér. „Královna bude mít další otázky.”
***
PA: K otázce, jak Hermiona pro Johna získala sladkosti z Medového ráje - objednala je soví poštou! Jednoduché!
Vezměte prosím na vědomí, že forma Dobbyho mluvy byla záměrná.
Pokud jde o Snapea, budete muset počkat a uvidíte. V tuto chvíli se nechceme pouštět do hádky na téma „Je Snape dobrý nebo zlý”.