Preklady fanfiction Harryho Pottera

Září poprvé nastalo pro obě děti příliš rychle. Hermiona se všemožně snažila krotit svoje nadšení z nové školy a John smutek z jejich blížícího se rozdělení. S prohlubujícím se zoufalstvím sledoval, jak s rodiči odjížděla na Příčnou ulici obstarat si věci do školy.

„Ach, Johnnie," utěšovala ho teta Maggie. „Nezapomene na tebe. Počkej a uvidíš."

„Ale...," povzdechl si John zhluboka, „setká se tam se všemi těmi novými lidmi a bude mít nové kamarády." Zvedl k ženě zelené oči a dodal: „Už mě nebude potřebovat."

„Neblázni, Johne," zašeptala a přitáhla si ho do náruče. „Jsem si jistá, že na svého prvního a opravdového kamaráda nezapomene nikdy. Uvidíš, určitě ti bude psát." John ji pevně objal, přikývl a statečně polykal slzy, které měl na krajíčku.

Třicátého prvního srpna přišli Grangerovi k McIntyreovým, kde uspořádali pro Hermionu malou rozlučku. Obě děti se maximálně snažily si večer užít, ale objetí, do kterého John vtáhl Hermionu, když odcházela, ukazovalo výmluvněji než slova, jak moc mu bude chybět.

Následující den byla pryč. John hledal útočiště u Hardey a Thora a Wolf, protože věděl, že má chlapec zlomené srdce, mu dopřál den volna, aby mohl zůstat sklíčený a smutnit.

O tři dny později dorazil poštou první dopis od Hermiony.

Milý Johne!

Do školy jsem se dostala v pořádku. Jízda vlakem byla dlouhá – asi osm hodin – ale stálo to za to! Moje škola sídlí v krásném starobylém hradě, ve Skotsku, uprostřed ničeho! Zkoušela jsem to, ale nemůžu ho najít na mapě, a to jsem se opravdu snažila!

Jízda vlakem byla opravdu zajímavá. Setkala jsem se s chlapcem jménem Neville Longbottom. Vypadalo to, že se mu ztratil jeho domácí mazlíček (ano, máme povolené mít s sebou malé zvířátko) a já jsem mu ho pomáhala hledat.

Taky jsem potkala dva velmi protivné kluky. Jeden byl prostě nechutný. Měl zářivě rudé vlasy, šmouhu na nose, jako mazlíčka ošuntělou krysu a mluvil s pusou plnou sendviče! Hrůza!

Ten druhý byl nějaký snobský aristokrat, který nemá ponětí, že viktoriánská doba už dávno skončila. Motali se kolem něj dva hromotluci, kteří mu dělají ochranku. Připomínali mi gorily, které jsme spolu viděli v zoo!

Také tam byla starší dívka, která říkala, že je tento rok primuskou. Nezachytila jsem její jméno, ale postarala se, aby všichni prváci po vystoupení z vlaku zůstali pohromadě. Vypadala moc sympaticky.

Uvítací hostina byla úžasná, ale jakoby trochu utlumená. Všichni mluvili o chlapci jménem Potter. Asi je z nějaké zámožné rodiny a měl nastoupit do prvního ročníku, ale neobjevil se. Někteří z učitelů a ředitel vypadali, že jsou z jeho nepřítomnosti velmi zklamaní.

Měl jsi pravdu, že vševědy nemá nikdo rád. Musím se držet zpátky a tajit, jak moc už jsem ve studiu napřed. Škola se skládá ze čtyř kolejí a všichni studenti jsou zařazení do některé z nich. Já jsem byla poslána do koleje, která se jmenuje Havraspár. Chodí tam ti, kteří se rádi učí a zajímají se o podstatu věcí. Moc se mi tu líbí. Prefektka, která má na starosti prváky, se jmenuje Penelopa Clearwaterová. Je opravdu, ale opravdu milá. Připomíná mi tetu Amandu.

Johne, máme tu profesora, který učí chemii. Je ředitelem jedné z kolejí (Zmijozelu), ale nenávidí další kolej – Nebelvír. Jsem tak ráda, že jsem nebyla zařazena do žádné z těchto kolejí! Na Havraspár není tak přísný.

Ředitelem mé koleje je ten nejmenší muž, jakého jsem kdy viděla. Také mě učí jeden předmět a má ten nejpisklavější hlas, co si dokážeš představit! Vypadá to, že se o nás nebude moc starat, pokud tedy budeme naplňovat akademická očekávání kladená na tuto kolej.

Už musím jít. Chybíš mi. Moc ode mne pozdravuj tetu Maggie a strýčka Bena.

Hermiona

***

Milá Hermiono!

Taky mi chybíš. Bez tebe je tu velké ticho a nic není stejné. Nemám nikoho, kdo by mě ponoukal, abych se víc snažil. Všichni kolem jsou dospělí a nerozumí legraci tak jako ty.

Vypadá to, že v Bradavicích je spousta zábavy. Přál bych si, abych tam mohl být s tebou. Do které koleje bych podle tebe asi patřil?

Wolf, ten šílený ďábel, se rozhodl vzít mě s sebou, když jel do Arktidy. Úplně tě slyším: co je v Arktidě kromě sněhu, ledu a dalšího sněhu? Samozřejmě jsme tam jeli kvůli trénování přežití!

Nejen, že mi tam mrzl zadek (nezačínej o slovníku, Hermiono), taky se tam nedalo dělat o moc víc než se třást zimou! Jen tam mrazivě mrzlo! A já se učil, jak přežít v chladnu. Byla to zábava, ale mohlo se to celé podniknout bez té zimy, sněhu, ledu a studeného větru.

Dozvěděl jsem se, že Charley vybudoval ve škole fotbalové družstvo. Je brankářem a zbožňuje to!

Nerad to říkám, ale Hardey bude uvolněná ze služby v Toweru. Ztrácí zrak. Bude se mi po ní stýskat, ale strýček Ben řekl, že ji můžu občas navštívit. Thor je zničený. Chystají se místo ní přivézt dalšího havrana, ale to už prostě nebude ono.

Mám nového lektora. Učí mě chemii a matematiku. Maggie říká, že jsem v situaci, kdy potřebuji lepší učitele než ty důchodce tady v Toweru.

No, musím končit. Chybíš mi, Hermiono. Brzy napiš!

John

Hermiona zastrčila přečtený dopis do školní tašky.

„Od koho je?" zeptala se Mandy Brocklehurstová.

„Od toho nejlepšího kamaráda, kterého jsem měla, než jsem přišla do Bradavic," odpověděla Hermiona a začala si mumlat pod nos, „zajímalo by mě, do které koleje..."

„Ale neříkala jsi, že je mudla? Nepověděla jsi mu o Bradavicích, že ne?" otázala se Mandy se zaujetím.

Hermiona se usmála. „Pověděla jsem mu to, co navrhují v brožuře. Navštěvuju školu pro nadané děti. Předkládám mu upravenou verzi toho, co dělám."

„Ale, Hermiono..." protestovala Mandy.

Hermiona se zastavila a pohlédla na dívku. „Nemůžu mu přestat psát. Nemá žádné stejně staré kamarády. Je celé dlouhé dny obklopený jen dospělými a je velmi osamělý. Jsem hodně opatrná. Požádala jsem profesora Kratiknota, aby mi s tím pomohl."

„Inu, jestli o tom ví ředitel koleje, pak je asi všechno v pořádku," uzavřela debatu Mandy a společně zamířily do třídy.

***

Milý Johne!

Všichni tu oslavují Svátek všech svatých. Nachystali obrovskou hostinu, většinou ze samých sladkostí. Jestli tě zajímá můj názor, je to nechutné.

Ale asi v polovině oslavy vtrhl dovnitř jeden profesor a vykládal, že někdo vpustil dovnitř nebezpečné divoké zvíře a to bloudí po chodbách! Takže místo toho, aby nás nechali v bezpečí Velké síně, kde se konala hostina, všichni jsme museli do našich ložnic. No vážně, někteří profesoři nemají kouska rozumu – posílat studenty chodbami, když po nich pobíhá divoké zvíře! Nikdo ale nebyl zraněný a zvíře se podařilo chytit. Nezjistila jsem, co bylo zač.

A Johne, myslím si, že bys byl buď se mnou v Havraspáru nebo v Nebelvíru.

Přeji ti hezký podzim, Johne. Stýská se mi.

Hermiona.

John se pousmál nad náznakem toho, co se tam asi dělo. Byl přesvědčený, že nešlo o normální divoké zvíře; musí se na to zeptat Wendella, který udržoval kontakt s bradavickými duchy.

Díky pokročilému studiu s Wolfem a ostatními lektory se v současné době propracovával osnovami druhého ročníku Bradavic. Kdyby do nich ale chodil, navštěvoval by první, protože velice pochyboval, že by mu ředitel dovolil přeskočit rok.

Jeho současní učitelé magie byli všichni mudlorození kouzelníci, kteří sloužili Koruně a jako tací složili slib mlčení. Věděli, že učí mocného mladého čaroděje, ale nemohli to povědět nikomu dalšímu. Zjistili to, co už Wolf a Maggie věděli dávno – že John je velice inteligentní mladík prahnoucí po vzdělání, což mu umožňovalo učit se s chutí.

Častěji také opouštěl Tower. Když Hermiona odešla, vzrostl počet jeho předmětů související s magií a začal ji praktikova ve větší míře a v její náročnější podobě, tudíž bylo nutné nenarušovat zdejší ochrany.

Některé z nich tvořila velmi temná, krvavá magie, nebezpečná, jelikož se nechovala příliš laskavě k nikomu, kdo v její blízkosti provozoval mocná a útočná kouzla. Tento fakt byl těm, kteří složili Koruně přísahu, velmi jasně vysvětlen, proto byli opatrní na to, jakou úroveň a jaký druh kouzel používali.

Johna tedy raději brali do malého prázdného skladiště, které bylo pro praktické procvičování magie zřízeno nedaleko Toweru a opatřeno odolnými štíty. V učebně v pevnosti se nyní věnoval pouze studiu teorie.

Na tato praktická cvičení s ním Maggie nechodila; využívala dny, kdy se jí nepletl pod nohama, k tomu, aby dohnala různé práce v domácnosti.

***

Milá Hermiono!

Vypadá to jako velmi zajímavá škola. Myslím, že jsem rád, že tam nechodím. Dokážeš si představit, jaká uličnictví bychom tam spolu napáchali? Vidím se v Havraspáru s tebou, protože tam chodí chytří lidé. Co je zač Nebelvír?

Mně ta hostina připadá dobrá, ale já nemám rodiče zubaře.

Ben a Maggie mi letos umožnili držet vigilii; víš, že o svátku všech svatých jsem ztratil své pravé rodiče. Nikdy jsem se do jeho slavení moc nehrnul a Noc Guye Fawkese[1] je poněkud odstrašující. Maggie se vždycky postará, abych si užil nějaký druh oslavy s malými dárky, ale nemá ráda, když dostávám moc sladkostí.

Dávej na sebe pozor, Hermiono. Uvidíme se o vánočních prázdninách.

Chybíš mi.

John

***

PP: Pro mě osobně tohle byla kapitola, která mě znovu vtáhla naplno do příběhu – miluju, když se fanfiction prolne s kánonem a uchopí ho z jiného úhlu pohledu.

Noc Guye Fawkese – viz např. https://cs.wikipedia.org/wiki/Noc_Guye_Fawkese