Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Odpoledne u svatého Munga

Kapitola 3.

Odpoledne u svatého Munga
Vložené: denice - 09.05. 2019 Téma: Odpoledne u svatého Munga
denice nám napísal:

 

Odpoledne u svatého Munga

 Originál: https://www.fanfiction.net/s/8968613/1/Afternoons-at-St-Mungo-s

Autor: Hypnobarb    Překlad: denice   Beta: Jimmi a Sevik99    Banner: Jimmi

                                                                 Rating: 9+ 
Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

 

Kapitola 3.

 

Bylo příliš pozdě na to, aby odebral kolejní body za nechtěnou důvěrnost, pomyslel si Severus. Vzhledem k jejich obdobné situaci se rozhodl být zdvořilý.

„Jediná pozitivní věc na utrpení je, že se cítíte dobře, když skončí,“ odpověděl. Odsunul přikrývku stranou a zadíval se na své ruce.

Ohnul prsty. Třas byl pryč. Ráno se vrátí, ale s každou další léčebnou dávkou se doba bez něj prodlužovala.

„Ty lektvary fungují,“ řekla a hůlkou namířila na chodítko. Zmenšilo se na kapesní velikost a ona ho uložila do korálkové kabelky. „Jestli to tak půjde dál, zanedlouho už ho nebudu potřebovat.“ Vyndala z kabelky malou hůl a zvětšila ji.

Přitlačila na područky křesla a to se samo nastavilo tak, že nyní seděla. Když ohnul prsty, pohlédla na jeho ruce.

„Jsem ráda, že už zase můžu psát perem,“ podotkla. „Pořád ještě musím používat diktobrko, když píšu něco, co mají číst ostatní, ale můžu psát.“

Dveře ošetřovny se otevřely. Domácí skřítek vezl ke křeslu naproti Grangerové na vozíku pro invalidy starého muže. Stařec zvedl hlavu.

Ollivander. Skutečně prastarý Ollivander. Křehký a zpustošený věkem. Od jeho uvěznění na Malfoy Manoru uplynulo už více než čtyřicet let. Trpící následky opakovaných období, kdy na něj byl sesílán Cruciatus, vypadal jako rozbitá skořápka člověka.

Skřítek mávl dlouhým prstem a křeslo se rozložilo. Pak ukázal prstem na Ollivandera a ten se pomalu vznesl do měkce vycpaného křesla. To se změnilo do tvaru přizpůsobeného jeho zkroucené páteři.

Ollivander zasténal.

Severus dal znamení svému křeslu, aby se sklopilo do sedací polohy. Tiše seděl a sledoval, jak lékouzelník podal hrnek a dlouhou slámku domácímu skřítkovi.

„Nechám to ve tvých schopných rukou, Delby,“ řekl skřítkovi.

Delby si přivolal vysokou stoličku a sedl si ke svému pánovi. Zvedl hrnek a přidržel ho tak, aby Ollivander mohl upíjet svůj lektvar.

„Paní Grangerová,“ obrátil k ní pozornost lékouzelník. „Jak se cítíte?“

„Dobře,“ odpověděla. „Do nohou se mi vrací síla. Hodně pomáhá cvičení.“

„Výborně,“ konstatoval lékouzelník. „Nezapomeňte zítra přijít o půl hodiny dříve. Čeká vás týdenní prohlídka.“

„Nezapomenu,“ ujistila ho a stále pozorovala Ollivandera. „Jak je na tom?“

„Je mi líto,“ řekl a zavrtěl hlavou. „Nemůžu nic říct, aniž bych narušil soukromí pacienta. Jistě to chápete.“

„Samozřejmě,“ ujistila ho a nespouštěla oči z Ollivandera.

Lékouzelník se přesunul k Severusovi.

„Jak jsou na tom dnes vaše ruce?“

Severus natáhl prsty, aby je mohl prozkoumat. Potají sledoval Grangerovou, když s pomocí hole vykročila přes pokoj. Řekla něco skřítkovi, který přivolal druhou stoličku. Sedla si a naklonila se k Ollivanderovi.

Severus napínal sluch, aby slyšel, co mu říká, ale nic nezaslechl, protože lékouzelník mlel o cvičeních na ohýbání prstů. Chystal se mu navrhnout, kam si může ohnout své vlastní prsty, když muž konečně odešel.

Zvedl hůl a přešel ke Grangerové s Ollivanderem. Domácí skřítek přidržoval slámku u úst svého pána.

Ollivander polykal.

„Jsem ráda, že jste se začal léčit, pane Ollivandere,“ říkala Grangerová. „Za tři týdny jsem dospěla málem z invalidního vozíku k chůzi s podporou hole.“

„Chtěl bych být schopný zpříma se posadit,“ zakašlal Ollivander slabým, sípavým hlasem. „Začal jsem s léčbou tento týden.“

Severus se s ním setkal pár týdnů po svém soudu. Nabídl mu upřímnou omluvu za to, že mu nedokázal pomoci, když ho věznili na Malfoy Manoru. Ollivander přikývl, uvařil mu čaj a debatovali o výrobě hůlek. Požádal Severuse, aby vytvořil experimentální lektvar, který by dokázal konzervovat blány z dračího srdce do jader hůlek. Severus to vnímal jako odpuštění.

Kvůli Ollivanderovi by určitě mohl vyvinout nějaké úsilí.

„Tohle je druhý týden mé léčby,“ přerušil starce. „Před čtrnácti dny jsem nedokázal udržet šálek tak, abych se z něj mohl napít,“ přiznal, aby ho povzbudil. „Pil jsem z hrnků s víčky, abych všechno nerozlil.“

Natáhl ruku a narovnal prsty. Nechvěly se.

Ollivanderův třesoucí se obličej se roztáhl v úsměvu.

„Je dobré vidět vás mladé dělat takové pokroky,“ pronesl chvějícím se hlasem.

Bylo to zablýsknutí v těch vybledlých modrých očích? Severus si dovolil ten nejmenší náznak úsměvu. Bylo to už hezkých pár desetiletí, co ho někdo označil za jednoho z vás mladých.

Grangerová se s nekonečnou něhou dotkla svraštělé stařecké ruky.

„Příštích dva a půl měsíce tu budu každý den,“ řekla a usmála se na křehkého kouzelníka. „Až se na to budete cítit, mohli bychom si spolu vypít čaj.“

Severus zvedl ze stolku vedle křesla pokrývku a podal ji Grangerové. Vzala ji, a když Ollivander dopil svůj lektvar, opatrně mu zakryla nohy a pečlivě kolem nich zastrkala okraje přikrývky.

Stařec se ospale usmál.

„Bylo by mi potěšením, kdybyste vy dva mohli přijít do mého obchodu, až se budu cítit lépe,“ řekl. „To hůlka si vybírá kouzelníka, víte. V těchto věcech věřím svým instinktům a vás oba čeká v životě něco nového.“

Severus si vyměnil pohled s Grangerovou. Nevěděli, co tím chce říct. Byl jedním z mála lidí, kteří dokázali mluvit méně smysluplně než Brumbál.

Severus prostě kývl na Grangerovou. Vřele se na něj usmála. Z nějakého důvodu se kvůli tomu cítil lépe. Něco nového?

Obrátili se k vetchému starci.

„Samozřejmě, pane Ollivandere.“

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: margareta - 28.07. 2023
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Archivované komentáre


Re: Kapitola 3. Od: Lupina - 11.05. 2019
Kéž by všechny těžké choroby měly lék. Kéž by všichni vážně nemocní mohli po týdnu léčby cítit zlepšení. Denice, děkuji.
Re: Kapitola 3. Od: denice - 12.05. 2019
Kéž by. Velmi důležité je neztrácet naději. Děkuji, Lupino.

Re: Kapitola 3. Od: larkinh - 11.05. 2019
I když se tu píše o následcích cruciatu, tak to vypadá na odlehčený příběh. Těším se na pokračování. Díkyza překlad.
Re: Kapitola 3. Od: denice - 12.05. 2019
Příběh je nejen o následcích cruciatu, ale také o naději a přátelství, proto mě vzal za srdce tak, že jsem se rozhodla ho přeložit. Děkuji.

Re: Kapitola 3. Od: martik - 09.05. 2019
Jsem na tom stejně jako Gift - těžké téma, ale přitom zvláštním způsobem hřeje, zklidňuje. Děkuji, čarodějky
Re: Kapitola 3. Od: denice - 12.05. 2019
Obě jste to vystihly, mám podobný dojem. Děkujeme.

Re: Kapitola 3. Od: sisi - 09.05. 2019
Pana Olivandera postihlo i jiskření v oku, to je dost Brumbálovské a furt nevím, čeho tím dosahují, je to vyjádření spokojenosti nad děním, nebo naopak jiskření naznačuje vrchol nelibosti či rozčarovanosti? Na každý pád, dědoušek bude léčen a jednoho dne si třeba i posedí zpříma a dá si šálek čaje v dílně svého krámku se Severusem a Hermionou. Crutiatus je sviňa odporná a potřebuje hodně medikace k uzdravení. Budou léčit a staroušky Longbottomovi? Jak by asi byla reagovala Bellatrix, pokud by se dožila věku, kdy jí kletby z mládí způsobí takové potíže, že neudrží hůlku v ruce? Ani nevím, jestli ji také mučili, nebo ji Voldy jenom trestal. Dobře, ona je na druhém břehu, a může se dál smát pozemské bolesti pokud jí to výhled z pekelného kotle dovolí. Děkuji za krásný překlad, těším s na pokračování.
Re: Kapitola 3. Od: denice - 12.05. 2019
Sisi, s Belatrix máš skvělý nápad, teď snad poprvé lituji, že nepřežila. Mohla by sedět zavřená v Azkabanu a konečně odpykávat a na vlastní kůži pocítit to, co udělala spoustě svých obětí. Děkuji!
Re: Kapitola 3. Od: sisi - 12.05. 2019
No, já bych jí to samozřejmě ve skutečnosti vůbec nepřála, jako nikomu, že.to je jen matná literární myšlenka o vyrovnání ručiček na vahách osudu. Longbottomovi už jsou asi stejně staří, jako Snape, takže k jejich nevyléčitelné diagnoze přibude ještě Následná pocrutiatová léčba, jenom bez jejich vědomí, bez vyhlídky na chození bez chodítka, pohybu bez invalidního vozíku, nebo posezení s šálkem vynikajícího anglického čaje. Prostě by dál leželi, a život plynul. Bellatrix by tuto léčbu absolvovala v domácím vězení za trest uděleném hlavou rodu, pokud možno Dracem, nebo ještě lépe Potterem. Ani jeden z nich nemá náturu posílat odsouzené lidi a členy rodiny vůbec trpět do Azkabanu, ale domácí vězení, coby alternativa by v případě těchto mocných a starodávných rodů, mohlo mít efekt. A jestli se nepletu kouzelníci mají léčbu hrazenou "státem" - bezplatnou - tak, jako tak. takže kdyby Draco připlatil, mohl by docházet lékouzelník přímo na panství a tam ji s pomocí domácích lidí pomáhat staré dámě k nabytí zdravého rozumu a dnů bez bolestí. Člověk by doufal, že na stará kolena těch bolestí ubude, když už se jí ani pověstný měsíc netýká a ono naopak, když se ráno probudím a nic mě nebolí, mám jen naději, že jsem mrtvá. :-)
Re: Kapitola 3. Od: denice - 13.05. 2019
Abych byla upřímná, když pomyslím na oběti té psychopatické sadistické mučitelky a vražedkyně, tak bych zase Bellatrix upřímně přála okusit té medicíny, kterou tak štědře dopřávala nevinným lidem. Podle mě vyvázla velice lehce. A jakési její domácí vězení, zřejmě v luxusním apartmá na Malfoy Manor, bych považovala za výsměch jejím obětem.

Re: Kapitola 3. Od: Gift - 09.05. 2019
Broucek, pan Ollivander. Ani Severus si nemohl pomoct a srdecko se mu zachvelo. :-) Cetla jsem ted kapitolu 2 a 3 naraz a az si rikam, jestli se mnou je vsechno v poradku: tak smutna a vlastne ponura povidka a presto hreje. Navic se mi libi, ze autorka ocividne promyslela celou situaci do detailu. Ted jen doufam, ze neprejdeme jeste do temnejsi nalady. Moc a moc dekuji!
Re: Kapitola 3. Od: denice - 12.05. 2019
Jestli není všechno v pořádku s tebou, jsem na tom asi stejně. Myslím, že povídka zas až tak moc ponurá není, vždyť mají velkou naději na vyléčení. A neboj se, po smutku následuje radost ;-) Děkuji.

Re: Kapitola 3. Od: Jacomo - 09.05. 2019
Na pana Ollivandera jsem se moc těšila. Je mi líto, že i on trpí takovými hroznými následky, ale jak vidno, jeho duch zůstal nedotčený. A stále vidí dál než ostatní ;-) Veliké díky za překlad, Denice.
Re: Kapitola 3. Od: denice - 12.05. 2019
Pan Ollivander je tu zlatíčko, ale nedá se - a jak píšeš, on ví... Děkuji.

Re: Kapitola 3. Od: Sally - 09.05. 2019
Ňuňuňu, tak ten prírastok zahrial pri srdci, vďaka za preklad. Obcas bodne takato mierumilovná poviedka (ešte netušim, čo nás čakaá, že?)
Re: Kapitola 3. Od: denice - 12.05. 2019
Ňuňuňu - pan Ollivander by se asi divil :-) Máš pravdu, povídka bude docela mírumilovná. Děkuji.

Prehľad článkov k tejto téme:

Hypnobarb: ( denice )06.06. 2019Kapitola 7.
Hypnobarb: ( denice )30.05. 2019Kapitola 6.
Hypnobarb: ( denice )23.05. 2019Kapitola 5.
Hypnobarb: ( denice )16.05. 2019Kapitola 4.
Hypnobarb: ( denice )09.05. 2019Kapitola 3.
Hypnobarb: ( denice )02.05. 2019Kapitola 2.
Hypnobarb: ( denice )25.04. 2019Kapitola 1.
. Úvod k poviedkam: ( denice )18.04. 2019Úvod k povídce