Odpoledne u svatého Munga
Originál: https://www.fanfiction.net/s/8968613/1/Afternoons-at-St-Mungo-s
Autor: Hypnobarb Překlad: denice Beta: Jimmi a Sevik99 Banner: Jimmi
Rating: 9+
Kapitola 3.
Bylo příliš pozdě na to, aby odebral kolejní body za nechtěnou důvěrnost, pomyslel si Severus. Vzhledem k jejich obdobné situaci se rozhodl být zdvořilý.
„Jediná pozitivní věc na utrpení je, že se cítíte dobře, když skončí,“ odpověděl. Odsunul přikrývku stranou a zadíval se na své ruce.
Ohnul prsty. Třas byl pryč. Ráno se vrátí, ale s každou další léčebnou dávkou se doba bez něj prodlužovala.
„Ty lektvary fungují,“ řekla a hůlkou namířila na chodítko. Zmenšilo se na kapesní velikost a ona ho uložila do korálkové kabelky. „Jestli to tak půjde dál, zanedlouho už ho nebudu potřebovat.“ Vyndala z kabelky malou hůl a zvětšila ji.
Přitlačila na područky křesla a to se samo nastavilo tak, že nyní seděla. Když ohnul prsty, pohlédla na jeho ruce.
„Jsem ráda, že už zase můžu psát perem,“ podotkla. „Pořád ještě musím používat diktobrko, když píšu něco, co mají číst ostatní, ale můžu psát.“
Dveře ošetřovny se otevřely. Domácí skřítek vezl ke křeslu naproti Grangerové na vozíku pro invalidy starého muže. Stařec zvedl hlavu.
Ollivander. Skutečně prastarý Ollivander. Křehký a zpustošený věkem. Od jeho uvěznění na Malfoy Manoru uplynulo už více než čtyřicet let. Trpící následky opakovaných období, kdy na něj byl sesílán Cruciatus, vypadal jako rozbitá skořápka člověka.
Skřítek mávl dlouhým prstem a křeslo se rozložilo. Pak ukázal prstem na Ollivandera a ten se pomalu vznesl do měkce vycpaného křesla. To se změnilo do tvaru přizpůsobeného jeho zkroucené páteři.
Ollivander zasténal.
Severus dal znamení svému křeslu, aby se sklopilo do sedací polohy. Tiše seděl a sledoval, jak lékouzelník podal hrnek a dlouhou slámku domácímu skřítkovi.
„Nechám to ve tvých schopných rukou, Delby,“ řekl skřítkovi.
Delby si přivolal vysokou stoličku a sedl si ke svému pánovi. Zvedl hrnek a přidržel ho tak, aby Ollivander mohl upíjet svůj lektvar.
„Paní Grangerová,“ obrátil k ní pozornost lékouzelník. „Jak se cítíte?“
„Dobře,“ odpověděla. „Do nohou se mi vrací síla. Hodně pomáhá cvičení.“
„Výborně,“ konstatoval lékouzelník. „Nezapomeňte zítra přijít o půl hodiny dříve. Čeká vás týdenní prohlídka.“
„Nezapomenu,“ ujistila ho a stále pozorovala Ollivandera. „Jak je na tom?“
„Je mi líto,“ řekl a zavrtěl hlavou. „Nemůžu nic říct, aniž bych narušil soukromí pacienta. Jistě to chápete.“
„Samozřejmě,“ ujistila ho a nespouštěla oči z Ollivandera.
Lékouzelník se přesunul k Severusovi.
„Jak jsou na tom dnes vaše ruce?“
Severus natáhl prsty, aby je mohl prozkoumat. Potají sledoval Grangerovou, když s pomocí hole vykročila přes pokoj. Řekla něco skřítkovi, který přivolal druhou stoličku. Sedla si a naklonila se k Ollivanderovi.
Severus napínal sluch, aby slyšel, co mu říká, ale nic nezaslechl, protože lékouzelník mlel o cvičeních na ohýbání prstů. Chystal se mu navrhnout, kam si může ohnout své vlastní prsty, když muž konečně odešel.
Zvedl hůl a přešel ke Grangerové s Ollivanderem. Domácí skřítek přidržoval slámku u úst svého pána.
Ollivander polykal.
„Jsem ráda, že jste se začal léčit, pane Ollivandere,“ říkala Grangerová. „Za tři týdny jsem dospěla málem z invalidního vozíku k chůzi s podporou hole.“
„Chtěl bych být schopný zpříma se posadit,“ zakašlal Ollivander slabým, sípavým hlasem. „Začal jsem s léčbou tento týden.“
Severus se s ním setkal pár týdnů po svém soudu. Nabídl mu upřímnou omluvu za to, že mu nedokázal pomoci, když ho věznili na Malfoy Manoru. Ollivander přikývl, uvařil mu čaj a debatovali o výrobě hůlek. Požádal Severuse, aby vytvořil experimentální lektvar, který by dokázal konzervovat blány z dračího srdce do jader hůlek. Severus to vnímal jako odpuštění.
Kvůli Ollivanderovi by určitě mohl vyvinout nějaké úsilí.
„Tohle je druhý týden mé léčby,“ přerušil starce. „Před čtrnácti dny jsem nedokázal udržet šálek tak, abych se z něj mohl napít,“ přiznal, aby ho povzbudil. „Pil jsem z hrnků s víčky, abych všechno nerozlil.“
Natáhl ruku a narovnal prsty. Nechvěly se.
Ollivanderův třesoucí se obličej se roztáhl v úsměvu.
„Je dobré vidět vás mladé dělat takové pokroky,“ pronesl chvějícím se hlasem.
Bylo to zablýsknutí v těch vybledlých modrých očích? Severus si dovolil ten nejmenší náznak úsměvu. Bylo to už hezkých pár desetiletí, co ho někdo označil za jednoho z vás mladých.
Grangerová se s nekonečnou něhou dotkla svraštělé stařecké ruky.
„Příštích dva a půl měsíce tu budu každý den,“ řekla a usmála se na křehkého kouzelníka. „Až se na to budete cítit, mohli bychom si spolu vypít čaj.“
Severus zvedl ze stolku vedle křesla pokrývku a podal ji Grangerové. Vzala ji, a když Ollivander dopil svůj lektvar, opatrně mu zakryla nohy a pečlivě kolem nich zastrkala okraje přikrývky.
Stařec se ospale usmál.
„Bylo by mi potěšením, kdybyste vy dva mohli přijít do mého obchodu, až se budu cítit lépe,“ řekl. „To hůlka si vybírá kouzelníka, víte. V těchto věcech věřím svým instinktům a vás oba čeká v životě něco nového.“
Severus si vyměnil pohled s Grangerovou. Nevěděli, co tím chce říct. Byl jedním z mála lidí, kteří dokázali mluvit méně smysluplně než Brumbál.
Severus prostě kývl na Grangerovou. Vřele se na něj usmála. Z nějakého důvodu se kvůli tomu cítil lépe. Něco nového?
Obrátili se k vetchému starci.
„Samozřejmě, pane Ollivandere.“
Hypnobarb: ( denice ) | 06.06. 2019 | Kapitola 7. | |
Hypnobarb: ( denice ) | 30.05. 2019 | Kapitola 6. | |
Hypnobarb: ( denice ) | 23.05. 2019 | Kapitola 5. | |
Hypnobarb: ( denice ) | 16.05. 2019 | Kapitola 4. | |
Hypnobarb: ( denice ) | 09.05. 2019 | Kapitola 3. | |
Hypnobarb: ( denice ) | 02.05. 2019 | Kapitola 2. | |
Hypnobarb: ( denice ) | 25.04. 2019 | Kapitola 1. | |
. Úvod k poviedkam: ( denice ) | 18.04. 2019 | Úvod k povídce | |