Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Havran děl: Už víckrát ne

18. Vlastních myšlenek se lekám

Havran děl: Už víckrát ne
Vložené: Jacomo - 04.05. 2019 Téma: Havran děl: Už víckrát ne
Jacomo nám napísal:

 

Havran děl: Už víckrát ne

 

Napsaly GenkaiFan a Frau

Z anglického originálu Quoth the Raven, Nevermore přeložila Jacomo za vydatné pomoci Ivet

Poděkování za úžasný banner náleží solace

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola 18: Vlastních myšlenek se lekám
(v orig. Long I Stood There Wondering, překlad Vratislav Kazimír Šembera)

 

Blížily se Vánoce! Většina strážných z Toweru, včetně McIntyreových, slavila jak je, tak Slunovrat.

Johnovi dělal starosti dárek pro Hermionu. Znamenalo to, že by jí měl dát dva dárky? Budou to první Vánoce, co se z nich stali kamarádi, a on byl zmatený - co se děvčatům líbí? Věděl, že Hermiona miluje knihy, ale nezdálo se mu to jako ten správný dárek. Rozhodl se zeptat královny Anny. Taky byla dívka, tak by to měla vědět, ne? Po krátkém rozhovoru bylo rozhodnuto. Podle této vznešené ženy-ducha přicházely jako správný dárek pro dámu v úvahu rozhodně šperky.

Po oslavě zimního Slunovratu navštívila Johna znovu Morrigan. Jako každý rok od svých šesti let pro Ni uchystal dárek. Dala mu toho tolik, chtěl Jí to něčím oplatit. Nebyla to žádná velká věc, ale dával ji s láskou a Paní to věděla.

Tento rok jí připravil malý náramek vyrobený ze stříbrného řetízku a několika lesklých kamínků, které našel. Možná šlo o trochu hrubé opracování, ale vyrobil ho vlastníma rukama.

Paní se usmála, připnula si náramek na zápěstí a obdivovala ho v měsíčním světle. Zdálo se, jako kdyby se na její bledé kůži ještě víc rozzářil a absorboval do sebe třpytivou auru.

„Není to nic moc, má Paní, ale vím, že máte ráda věci vyrobené ručně," řekl John a zčervenal.

„Dítě, jakýkoliv dar, který je věnován ze srdce, je skutečným pokladem." Usmála se a chladnou dlaní ho pohladila po tváři. „Na což mnozí zřejmě zapomínají, když stárnou." Se smíchem mu pocuchala vlasy.

John si tiše odfrkl a snažil si je zase uhladit. Maggie se je neustále snažila zkrotit, ale byla to předem prohraná bitva. „Chcete vidět, co dám Hermioně?" optal se plaše.

Nechtěl Paní urazit, chtěl její souhlas. „Je to správná kamarádka - i když trochu panovačná."

Paní se pousmála: „Ukaž mi to, dítě."

John vylovil stříbrný řetízek, na kterém visel trojcípý uzel ze stříbrného drátku. „Taky jsem ho vyrobil. Wolf mi pomohl vybrat řetízek a vytvarovat přívěsek."

„To je půvabné, můj malý havrane," odvětila Paní a dotkla se medailonku. Na okamžik se rozzářil a John vykulil oči. „Vložím do něj své požehnání. Dokud ho bude nosit, nedojde žádné magické újmy a může volně procházet ochranami Toweru."

„Myslíte, že se jí bude líbit?"

„Ano, můj malý havrane. Bude, protože je to dárek od srdce."

***

Hermiona zpočátku nechtěla svou starou školu opustit. Ano, neměla tam žádné kamarády a nebyla tam šťastná, ale znala to tam.

Ale s Wolfovou pomocí a s přispěním dalších učitelů a jejích rodičů byl vytvořen studijní plán, který zaručoval, že nezůstane pozadu, ale naopak v učení vynikne.

Hermionu rovněž zahrnuli i do některých Johnových fyzických aktivit. Nejprve z toho nebyla moc nadšená, ale Wolf jí sdělil, že pokud chce zůstat zdravá a bystrá, její tělo potřebuje podstupovat výcvik stejnou měrou jako její mozek. Slíbil jí, že nejdřív na to půjdou zlehka, a brzy zjistila, že některé z aspektů Johnova tréninku, které byly zaměřeny na fyzickou stránku, jsou zábavné. Zejména si oblíbila bojová umění.

Teď se blížily Vánoce a ona ještě nenašla vhodný dárek pro Johna. Co se líbí klukům? Možná by se měla zeptat Wolfa. Bylo to poprvé, kdy musela vybírat dárek pro kamaráda, a navíc pro chlapce!

***

McIntyreovi strávili Vánoce jako obvykle se svojí rodinou, ale udělali si rovněž čas na jeden den ve společnosti Grangerových.

Hermiona se do Johnova dárku zamilovala a slíbila, že ho nikdy nesundá. Ona mu dala trochu praktičtější věc - knihu o rytířích a brnění. John se kdysi zmínil, že po té knize touží, ale nedokázal ji nikde objevit.

Dospělí z obou rodin si rovněž vyměnili drobné dárky a všichni si užili svátky. Kromě Grangerových byli pozváni také Amanda Kensingtonová a doktor Vejvoda.

Wolf strávil jeden den s McIntyreovými, a poté odjel užívat zbytek volna se svou rodinou ve Skotsku. Než odcestoval, John mu dal jako dárek pár silných vlněných ponožek a Hermiona mu věnovala plánovací kalendář. Potěšilo ho, že na něj děti pamatovaly, a oběma jim předal vesele zabalené sáčky s rozličnými pochoutkami z místní cukrárny.

Byly to jedny z nejhezčích Vánoc, co John pamatoval.

***

Po prázdninách nastal čas vrátit se zpět na vyučování. Wolf se bavil úrovní konkurence mezi svými dvěma žáky. Brzy zjistil, že ve třídě bude Hermiona tlačit Johna za hranice jeho schopností a při fyzickém tréninku tomu bude naopak. S čímž byl naprosto spokojený.

Nastalo jaro a s teplejším počasím se zase objevily Johnovy havraní sklony. Wolf a Ben mu připomněli, že Hermiona se ještě nesmí dozvědět o magii a že své ΄létací΄ epizody musí omezit.

John byl rozpolcený - být svobodným havranem nebo zůstat uvázaný u učení - a Thor a Hardey mu to nijak neusnadňovali. Často přilétali na okno učebny a volali na něj. Wolf Johnovi jen pohrozil, jakmile se mladík začal na židli vrtět.

Když se Johnova pozornost zatoulala a svou neposedností rušil Hermionino soustředění, dívka ho pokárala.

Jednoho dne už to ale nemohl dál vydržet. Omluvil se, že musí na záchod, kde za sebou zamkl dveře, otevřel okno a vylétl ven. Svoboda!

Wolf s Benem se o to vsadili, protože věděli, že je jen otázkou času, kdy hodí John opatrnost za hlavu a připojí se k havranům na trávníku. Wolf vyhrál. Hermionu dopálilo, že se John ani nevrátil, aby jí řekl ahoj, když odcházela domů. Jen počkej zítra!

***

Jaro se překlopilo do léta. Vzhledem k tomu, že děti učil soukromý učitel, neměly standardní dlouhé letní prázdniny. Ale Wolf pravidelně organizoval výlety, které sloužily jako přestávky od učení. Obvykle byly jak zábavné, tak vzdělávací. Evropský Disneyland se sice zrovna nedal pokládat za výchovný prvek, ale udržet krok se dvěma skoro desetiletými dětmi mohlo být označeno za vyčerpávající fyzickou námahu a sebevzdělávání.

Ačkoliv Hermiona a Grangerovi nebyli seznámeni s plným rozsahem Johnových omezení, Wolf se postaral, aby se všechny výlety odehrávaly v časovém limitu stanoveném Paní. Její nařízení si nikdo nedovolil zpochybňovat.

***

Dnes bylo třicátého prvního července, den Johnových desátých narozenin. Jako obvykle mu večer předtím uspořádali strážní se svými rodinami malou oslavu, kdy pro tuto příležitost vyzdobili společenskou místnost v kasárnách. Tentokrát samozřejmě pozvali i Grangerovy a Hermionu.

Další den vyprovodila dívka Johna na návštěvu k Benově rodině.

„Kéž bys mohla jet, ΄Miono," prohlásil John. „Budeme tam jen pár dní, ale užila by sis to. Charley a já obvykle hrajeme fotbal a jezdíme na kole. A do knihovny to není z jejich domu daleko," poškádil ji.

Hermiona protočila oči: „Budu v pohodě, Johne. Máma a táta mě chtějí vzít na víkend k babičce. Prý nějaký nový přírůstek do rodiny."

John se zasmál a kamarádku objal.

„Tak se uvidíme za pár dní. Ať se nedostaneš do problémů!"

Jeho jedinou odpovědí bylo sarkastické odfrknutí.

***

Příčná ulice nepůsobila prvního srpna nijak přeplněně. Z Bradavic ještě neodešly dopisy, takže neprobíhalo naléhavé shánění školních potřeb na poslední chvíli.

Wolf, Ben a Maggie provedli Johna ulicí naprosto hladce. Amulet, který mu dala Paní, znemožnil komukoliv poznat v něm zmizelého Chlapce, který přežil. Nepotřebovali přeměnit jeho oči, vlasy nebo dokonce skrývat slavnou jizvu, protože amulet způsobil, že vypadal prostě jako jiné dítě, které je venku se svou rodinou.

Jediným důvodem dnešního výletu byla návštěva u Ollivandera. I když bylo Johnovi o rok méně, než bývá dětem při pořízení první hůlky, všichni se shodli, že je na to připravený. Zákon zakazoval, aby dítě mladší jedenácti let obdrželo hůlku, když ještě nebylo přijato do prvního ročníku v Bradavicích, ale jim se podařilo obejít toto konkrétní nařízení s nápomocí Koruny.

Když vešli do obchodu, Johnovým prvním dojmem bylo, že to místo nahání hrůzu.

„Ach, Paul Wolfram - dub, deset palců, blána z dračího srdce; a Margaret O΄Brianová - tis, osm a půl palce, žíně jednorožce... a kdo je tohle?" vynořil se nečekaně ze stínu ještě strašidelněji působící starý muž.

John se na podivného starce zadíval. Kde se tu vzal?

„Pane Ollivandere, to je můj manžel, Ben McIntyre a náš chráněnec..."

„Harry Potter!" vykřikl Ollivander. „Počítal jsem s vámi až příští rok. Dají se od vás očekávat velké věci." Na to se sklonil, aby si prohlédl vybledlou jizvu, a chlapec viděl, že se mužovy oči rozšířily poznáním.

„Jak? Neměl byste vědět...?" zaprskal Wolf a sáhl po hůlce.

„Klid," mírnil ho Ollivander, který se narovnal a zvedl ruce v mírové gestu. „Každý, kdo má jen polovinu mozku, může vidět, že nese dotek bohyně. Mám jistou imunitu vůči většině kouzel, ale Dar vidění pravdy mi byl poskytnut už velmi dávno. Proč jste tedy přišli o rok dříve?"

„Potřebuje hůlku už teď," řekl Wolf a vytáhl zapečetěný svitek. „Toto by mělo věci usnadnit. A budete o tom mlčet!"

Ollivander sáhl po svitku a přečetl si královské nařízení s královninou pečetí a přikývl: „Dobrá, všechno je pořádku." Poté poodešel ke dveřím, otočil ceduli s nápisem „Otevřeno" na „Zavřeno", stáhl roletu a uzamkl vchod.

Další hodinu byl John měřen a poté testován zřejmě každičkou hůlkou v obchodě. Dobře věděl, že tu svou tady nenajde. Paní mu to řekla, ale k jeho mrzutosti ho navzdory opakovaným pokusům jim to sdělit nikdo neposlouchal! Ollivander trval na zkoušení jedné hůlky po druhé a snažil se, aby zafungovala kombinace cesmíny a pera fénixe. Nakonec už to John nevydržel.

„Můžu?" ozval se hlasitě a tím si konečně získal pozornost všech. „Pane, pomohlo by tohle?" zvedl kus dřeva a pero. „To dřevo pochází ze starobylého trnkového keře a pero je přímo od Paní. Řekla, že to mám dát výrobci hůlek. Prý bude vědět, co s nimi má dělat."

„Proč jsi to neřekl?" obořil se na něj Ollivander a vrátil hůlku z cesmíny s perem fénixe do zaprášené krabičky. Albus Brumbál nebude potěšený, že jeho plány s chlapcem přišly nazmar.

„Snažil jsem se, ale nikdo mě neposlouchal!" protočil John oči se ztrápeným našpulením pusy.

Takže nakonec bude muset být Johnova hůlka vyrobena na míru.

„Ozvu se zítra. Až bude hotová," řekl Ollivander a vyprovodil je.

Sledoval, jak celá rodina odchází a mnul si bradu. Dítě s dotekem bohyně! Neslo Její znamení na blednoucí jizvě a dokázal ho rozeznat jen ten, koho se rovněž bohyně dotkla. Dnes už ale není mnoho těch, kteří by ctili staré způsoby.

Musel se podivovat, na co si Albus hrál, že zasahoval do vůle Prastarých. Ollivander se otřásl při myšlence, že je starověká magie v pohybu. V duchu se modlil, aby ve dnech, které nastanou, postačovalo Královně přízraků jen minimální krveprolití. Morrigan nebyla konec konců proslulá jemnou povahou. Spojovali ji s postavou ΄Badb – pradleny z brodu΄*) - která byla v dávné minulosti často vídána, jak pere zakrvácené šaty těch, jimž osud předurčil zemřít ten den v bitvě.

Sklopil zrak ke dřevu z trnky a ke tmavému peru hrajícímu všemi barvami duhy a povzdechl si. Měl před sebou práci.

***

 

Poznámka autorek: Dostali jsme se blíž k Bradavicím. Všichni, kteří přemýšlejí o tom, kdo půjde do Bradavic a kdo ne - inu, musíte počkat a uvidíte.


Poznámka překladatelky:

*) Badb – pradlena z brodu – v orig. Washer at he Ford

Jde o anglické pojmenování postavy známé v irské, galské, velšské a možná i bretaňské ústně předávané legendě, kde může být označována různými jmény. Znamení smrti, někdy zpodobněné jako krásná, plačící žena, někdy jako ošklivá, pošklebující se babizna. Pere zakrvácené oblečení u brodu v řece a pozorovateli sděluje, že patří jemu a jí. Postava pradleny může být odvozena od Morrigan, někdy tuto roli přebírá Badb. V irských pověstech je v podstatě ztotožněna s bánší, v galské je to bean nighe (odpovídá patrně naší klekánici), ve velšské Modron, v Bretani tunnerez noz. William Sharp pod pseudonymem Fiona Macleod převedl tuto postavu do křesťanského prostředí jako Máří Magdalenu, stojící uprostřed potoka a omývající duše, které touží po věčnosti, ve svém díle The Washer of the Ford (1896).

(překlad z http://www.oxfordreference.com/view/10.1093/oi/authority.20110803121134488)

Doplnění: Morrigan, Macha a Badb – někdy uváděno jako trojí pojmenování téže bohyně, jindy jako tři ženské bohyně symbolizující Pannu, Matku a Babu

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre


Re: 18. Vlastních myšlenek se lekám Od: lenus - 12.11. 2019
Konečne som sa dopracovala aj k tejto poviedke a po troska dlhšom úvode sa to teda začína rozbiehať! Super, ďakujem moc za preklady a som naozaj zvedavá ako to všetko skončí, je to úplne iné ako ostane poviedky, takáto novota poteší =)

Re: 18. Vlastních myšlenek se lekám Od: larkinh - 10.05. 2019
Tohle je pěkný příběh... musím přiznat, žejsem neodolala a přečetla si originál, ale pořád si čtení užívám . Díky za překlad.
Re: 18. Vlastních myšlenek se lekám Od: Jacomo - 16.05. 2019
Tohle je asi ta největší poklona, které se může překladateli dostat - jednak, že objevil příběh, který stojí čtenářům za přečtení v originále, a druhak, že se čtenář i tak vrací k jeho překladu. Takže obrovsky děkuju, larkinh.

Re: 18. Vlastních myšlenek se lekám Od: Lupina - 06.05. 2019
No jo, Harry už v sobě neměl viteál a tudíž neměl afinitu s hůlkou, která byla sestrou té Voldemortovy. Krásné čtení. Pohladilo po duši. Doufám, že Paní Brumbálovi předvede babu :D Děkuji moc, Jacomo.
Re: 18. Vlastních myšlenek se lekám Od: Jacomo - 16.05. 2019
Ano, viteál z Harryho Paní vyjmula a taky je tohle jiný Harry než v kánonu - sebejistější, rošťáčtější a díky podpoře Paní mocnější. Jak je mocný, zjistíme už v příští kapitole. Mohu slíbit, že Morrigan se předvede v plné síle každému dle provinění a zásluh. I já děkuju, Lupinko.

Re: 18. Vlastních myšlenek se lekám Od: marci - 05.05. 2019
Krásné vánoční dárky - vstupy Paní se mi vždycky líbí :) Pobavila mě situace s cesmínovou hůlkou a perem fénixe :D Ubohý Brumbál - zas ostrouhal :D Krásná kapitola, veliké díky Jacomo, ivet
Re: 18. Vlastních myšlenek se lekám Od: Jacomo - 16.05. 2019
Platí totéž, co jsem odpovídala denici - Brumbál se tentokrát prostě nechytá, ve hře jsou mocnější figury než on. A měl by to setsakra rychle vzít na vědomí, nebo to s ním nedopadne dobře. Veliké díky, marci.

Re: 18. Vlastních myšlenek se lekám Od: denice - 05.05. 2019
Opět kapitola jako víno. Tentokrát nepředjímám, jen si užívám nádherně idylického, laskavého děje. Jenom chudákovi Brumbálovi zase zmehlo :-D Díky.
Re: 18. Vlastních myšlenek se lekám Od: Jacomo - 16.05. 2019
Brumbál má holt tentokrát smůlu. Ani on zjevně není všemocný (tady rozhodně ne). Znovu jsem si přečetla celou povídku, takže mohu směle prohlásit, že všem se dostane dle zásluh. A celkem adekvátně zásluhám i proviněním. Konec nápověd ;-) Veliké díky, denice.

Re: 18. Vlastních myšlenek se lekám Od: kakostka - 04.05. 2019
Ano, Morrigan zatím ukazuje hlavně vlídnou tvář, jsem zvědavá, jestli s Albusem bude jednat stejně a nebo si ho aspoň trochu podá. Každá v sobě máme pannu, matku i stařenu. Harryho ručně vyrobené dárky jsou prima a těší mne, že i Mione má amulet s dotekem paní.
Re: 18. Vlastních myšlenek se lekám Od: Jacomo - 16.05. 2019
Harry/John je Vyvolený, ten, kterého se dotkla Bohyně (nezní to líp než Chlapec, který přežil?), tak si myslím, že Morrigan nad ním bude držet ochrannou ruku. Uvidíme, komu ukáže své další podoby. Ano, Hermiona bude ochranu potřebovat, časem ještě o trochu víc. Díky.

Dávám přednost symbolice tří. Tři sloupy sociálního zabezpečení, trojjedinost Páně, v tomto případě opět vycházíme z prastaré představy o třech úlohách ženy. Panna, matka a smrt. Každá nese část lidského života, koneckonců i sudičky v pohádkách bývají tři. Harrymu a Hermioně chybí do třetice ještě někdo, ale to snad brzy bude popsáno. Děkuji za krásný překlad a přeji pěkný víkend. Těším se na pokračování.
Re: 18. Vlastních myšlenek se lekám Od: Jacomo - 16.05. 2019
Ještě bych zmínila jedno pořekadlo: dva jsou rada, tři jsou zrada. Časem se tedy ukáže, jestli bude ten třetí potřeba. A kdo to případně bude. Děkuji za komentář, sisi.
Proto je v pohádkách dvanáct měsíčků, sedm trpaslíků, pět švestek, a podobně. Moderní princip demokracie se chápe lichého počtu hlasujících, aby byla docílena nadpoloviční - popřípadě jakýkoliv jiný zlomek počtu - v těsně převažující většině akceptovatelná. Nechci,aby Harryho někdo z jeho lidí zradil. Nesmí mu ublížit na příkaz samotné koruny a vládkyně. To by bylo zlé.

Re: 18. Vlastních myšlenek se lekám Od: kakostka - 04.05. 2019
Ano, rozhodně šperky:-))) tímto tempem by se z Hermiony mohla stát nejen knihomolka, ale i dáma:-) vypadá to, že Harry měl pěkné vánoce. Čím je starší, tím víc postrádám to, že se mu neříká Harry. Ani on se podle mne s Harry už pořádně nestotožní, krásné vzpomínky má spojené s Johnem McIntairem.... Wolf boduje a návštěva u Olivandera byla velmi inspirující. Zdá se, že pan Olivander ví opravdu víc než dost, včetně daru vidět pravdu. jestli jsem pochopila náznak, tak Albus se pokoušel manipulovat i ohledně Harryho hůlky? to je vážně intrikánský dědek, fuj. Krásné bylo i setkání a předání darů s paní. Děkuju za překlad a vymazlený sloh.
Re: 18. Vlastních myšlenek se lekám Od: Jacomo - 16.05. 2019
Myslím, že to můžu zmínit, aniž mnoho prozradím - pro samotného Harryho budou i v budoucnu existovat dva světy: ten, kde bude Johnem, a ten, kde bude Harrym. Časem uvidíme, jak moc je bude držet oddělené. Albus se pokoušel manipulovat se vším, má to v krvi. Leč jiní mají za ušima a překazí mu to :-) Díky, kakostko.

Prehľad článkov k tejto téme:

GenkaiFan: ( Jacomo )29.11. 201947. Nevzchopí se - víckrát ne!
GenkaiFan: ( Jacomo )24.11. 201946. Nezanechej ani pírka
GenkaiFan: ( Jacomo )23.11. 201945. Nad ránem opustí mě
GenkaiFan: ( Jacomo )17.11. 201944. Až k žalozpěvům beznaděje
GenkaiFan: ( Jacomo )16.11. 201943. Zas ten klepot slyším
GenkaiFan: ( Jacomo )10.11. 201942. Zpátky v komnatu se vrací
GenkaiFan: ( Jacomo )09.11. 201941. Podívám se, kdo to asi je
GenkaiFan: ( Jacomo )02.11. 201940. Jen jediné zašeptání
GenkaiFan: ( Jacomo )26.10. 201939. Kde hrůza vládne
GenkaiFan: ( Jacomo )19.10. 201938. Lapen jakýmsi nešťastníkem
GenkaiFan: ( Jacomo )12.10. 201937. Havran stále ponoukající
GenkaiFan: ( Jacomo )05.10. 201936. Pták či ďábel!
GenkaiFan: ( Jacomo )28.09. 201935. Kliď se zpět do bouře
GenkaiFan: ( Jacomo )21.09. 201934. Co poslové nebes nesou tobě
GenkaiFan: ( Jacomo )14.09. 201933. Obejmout tu duši vzácnou, jasnou
GenkaiFan: ( Jacomo )07.09. 201932. Což nenajdu utišení?
GenkaiFan: ( Jacomo )31.08. 201931. Pověz, jak tě nazývat
GenkaiFan: ( Jacomo )24.08. 201930. Vůně z kadidelnic kdesi skrytých
GenkaiFan: ( Jacomo )17.08. 201929. Vznešeně jak pán či paní
GenkaiFan: ( Jacomo )10.08. 201928. V okolí tom hrůzy plném - 2. část
GenkaiFan: ( Jacomo )20.07. 201928. V okolí tom hrůzy plném - 1. část
GenkaiFan: ( Jacomo )13.07. 201927. Ztiš se, srdce
GenkaiFan: ( Jacomo )06.07. 201926. Zahořelo srdce moje
GenkaiFan: ( Jacomo )29.06. 201925. Trhal mého smutku flór
GenkaiFan: ( Jacomo )22.06. 201924. Used´ na Pallady bustě
GenkaiFan: ( Jacomo )15.06. 201923. Tmou pohlcený
GenkaiFan: ( Jacomo )08.06. 201922. Toužebně jsem čekal rána
GenkaiFan: ( Jacomo )01.06. 201921. Ani na chvilku se nezastavit
GenkaiFan: ( Jacomo )25.05. 201920. Záhada ta vysvětlí se
GenkaiFan: ( Jacomo )18.05. 201919. Toť se ještě pranikomu nestalo
GenkaiFan: ( Jacomo )04.05. 201918. Vlastních myšlenek se lekám
GenkaiFan: ( Jacomo )27.04. 201917. Dokořán otevřel jsem dveře
GenkaiFan: ( Jacomo )20.04. 201916. Pro tu duši vzácnou, jasnou
GenkaiFan: ( Jacomo )13.04. 201915. A ozvalo se tiché zaťukání
GenkaiFan: ( Jacomo )06.04. 201914. A ozvalo se tiché zaklepání
GenkaiFan: ( Jacomo )30.03. 201913. Na ráno jsem se už těšil
GenkaiFan: ( Jacomo )23.03. 201912. Duch můj zas nabývá síly
GenkaiFan: ( Jacomo )16.03. 201911. Jakás návštěva
GenkaiFan: ( Jacomo )09.03. 201910. Pochmurný prosinec
GenkaiFan: ( Jacomo )02.03. 20199. O vstup naléhavě žádá
GenkaiFan: ( Jacomo )23.02. 20198. Marně hledaje
GenkaiFan: ( Jacomo )16.02. 20197. Jednou jen a pak již ne
GenkaiFan: ( Jacomo )09.02. 20196. Již vím
GenkaiFan: ( Jacomo )02.02. 20195. Ještě více opomíjené tradice
GenkaiFan: ( Jacomo )26.01. 20194. Zřídkakdy se tak stane
GenkaiFan: ( Jacomo )19.01. 20193. Cos jemně klepe
GenkaiFan: ( Jacomo )12.01. 20192. Věd zapomněných svazky
GenkaiFan: ( Jacomo )05.01. 20191. Churavý a bez pomoci
. Úvod k poviedkam: ( Jacomo )29.11. 2018Úvod k povídce