Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 2.

Hermiona zívla a s úsměvem se protáhla. Rozpřáhla paže a roztáhla prsty tak doširoka, jak jen mohla. Nebolelo to. Takhle si představovala skvělou chvíli.

Během třetího týdne léčení se její stav rychle zlepšoval. Teď potřebovala chodítko jen v několika posledních hodinách z čtyřiadvacetihodinového léčebného cyklu. Když byly účinky lektvaru nejsilnější, mohla chodit s pomocí hole.

Bůh žehnej Letitii Flintové a Scorpiusovi Malfoyovi. Oba učívala v Bradavicích. Byla jednou z těch, kdo je inspirovali k hledání léčby postcruciatového syndromu a možná i k jeho úplnému vyléčení. Zřídkakdy se profesor mohl tak zblízka seznámit s plody práce svých studentů.

Zcela upřímně, Scorpiusovou motivací byl pravděpodobně Lucius Malfoy.

Viděla ho v ten den, kdy zahlédla Snapea, vycházejícího z ordinace léčitelky Flintové u svatého Munga. Draco svého otce doprovázel a řídil invalidní vozík, posouvající se po očarovaných kolečkách.

I když Luciusem opovrhovala kvůli všemu, co napáchal, vypadal uboze. Jeho arogance a elegantní vzhled byly ty tam. Ruce se mu bez ustání třásly. Nedokázal jimi chytit ani vozík, natož hůlku. Nohy měl přikryté hábitem, seděl shrbeně a oči se mu leskly účinkem lektvarů proti bolesti, díky nimž dokázal aspoň trochu snášet úporné křeče. Když projížděli kolem ní, nepohlédl na ni. S Dracem na sebe kývli.

Draco byl jeden z těch šťastných. Dosud se na něm neprojevily žádné příznaky, přestože ho Cruciem proklínal sám Voldemort. Bylo to dobře, protože se musel postarat o své rodiče.

Jeho otec byl proklínán Cruciem, až byl napůl mrtvý, nejen Voldemortem, ale kýmkoli jiným, komu ho Pán zla předhodil k pobavení. Byl jedním z nejhorších případů, které přežily tak dlouho.

Podle drbů na ministerstvu byl většinu času v bolestech upoután na lůžko. Vážně poškozený nervový systém mu neumožňoval bezpečně seslat jakékoli kouzlo.

Slyšela, že Narcisa je zdravá, ale válečné události jí způsobily tak vážnou agorafobii, že nedokázala opustit panství. Draco s Astorií žili s nimi a převzali péči o všechny malfoyovské záležitosti.

Zaznamenala Snapea, ležícího v křesle vedle ní. Uvědomila si, že jeho vlasy jsou ocelově šedé.

Když toho dne opouštěl léčitelčinu ordinaci a procházel recepcí, nevšiml si jí. Veškerou jeho pozornost upoutali Malfoyové. Opřel se o hůl a zastavil se před Luciusovým vozíkem. Sklonil se a něco řekl, ale nezaslechla, co to bylo. Malfoy zvedl hlavu a s nekontrolovatelným třesem se začal kolébat z boku na bok. Zvedl chvějící se ruku z opěrky a něco Snapeovi odpověděl. Snape se uchem natočil blíž k jeho ústům.

Pak se otočila, aby viděla na léčitelku Flintovou.

Mohli bychom zorganizovat setkání po letech, pomyslela si. Váleční hrdinové i darebáci, všichni nějak trpí následky nejkrutější Neodpustitelné.

Uplynula další čtvrthodina. Postcruciatový syndrom vyžadoval půl roku každodenního léčení, dvě až tři hodiny denně. Obrátila hlavu a pohlédla na Snapea.

Vypadal lépe, než když ho zahlédla u léčitelčiny ordinace. S těmi uvolněnými rysy nebyly vrásky v jeho tváři tak výrazné. Ve spánku se posunul a odvrátil hlavu.

Harry říkal, že Snape stále pracuje na oddělení záhad. Měl něco společného s temnou magií a analýzou artefaktů. Hádala, že lektvarů se musel vzdát. Není možné je vytvářet, když se vám neustále třesou ruce. Sama musela k psaní používat diktobrko. Byla ráda, že si před více než čtyřiceti lety vybrala jako svou profesi věštění z čísel. Mohla pracovat, dokud dokázala myslet a komunikovat.

Minerva říkala, že Snape má vnuka. Uvažovala, jaké to asi je, mít ho za dědečka. Až bude příště na čaji u Minervy, musí se jí zeptat, jak to s nimi je. Jeho syn a dcera byli mezi jejími studenty. Inteligentní a překvapivě dobře vychovaní. Jeden ve Zmijozelu, druhý v Nebelvíru, a vůbec ne tak nabručení jako jejich otec.

Kdyby tato léčba fungovala, mohla by se vrátit do Bradavic. Moc ráda tam učila. Rutinní výpočty pro ministerstvo byly ve srovnání s tím nudné.

Ron si začal svou aférku, ještě když žili v Bradavicích. Ale přemýšlet o něm by mohlo pokazit její dokonale dobrou náladu. Rozvod byl ošklivý a Denní věštec ho do detailů rozpitval. Měla si uvědomit mnohem dřív, co znamenají jeho večery v kanceláři. Před třemi lety jí určili diagnózu a dostala se do bodu, kdy chůze začala být problém. Když musela od hole přejít k chodítku, našel si někoho zdravého. Zdravého, životem neopotřebovaného a plodného.

Když Hugo s Rose vyhrožovali bojkotem jeho svatby a Ron viděl rudě a utekl s Francine, bylo to jako tenkrát, když odešel během jejich pekelné tábornické cesty za viteály. I když tentokrát za tím mohlo být Francinino těhotenství.

To už dávno odnesl čas, pomyslela si. Musela to nechat být. Tělesně na tom byla lépe než v předchozích letech a měla důvod doufat v budoucnost.

Zívla a znovu se protáhla. Ještě pár minut a bude schopná vstát a odejít z léčebného centra. Bez chodítka. Možná i bez hole. Za pár měsíců by měla být schopná tančit.

Zaslechla tiché zakašlání a otočila se, aby pohlédla na Severuse Snapea, jehož temné oči sledovaly její nadšené protahování.

Impulsivně se na něj široce usmála.

„Není to úžasný pocit, moci se pohnout a nemít žádné bolesti?“