Autor: paganaidd Překlad: Lupina Beta: marci Banner: arabeska
Originál: https://www.fanfiction.net/s/7679130/1/
Rating: 13+
Kapitola 1. Mrazivé Vánoce
O těchto vánočních prázdninách bylo v Bradavicích nezvykle mrazivo.
Letos Velkou síň nezdobil žádný vánoční strom, ačkoliv po jednom měli ve sborovně a na ošetřovně. Učitelé se neponořili do obvyklého veselí a raději si vybrali schůzky v soukromí.
Carrowovi Štědrý den trávili radovánkami v úzkém kruhu Pána zla. Severus se setkání zúčastnil, ale z následujícího programu se omluvil. Naštěstí díky své proslavené nechuti k hýření se nepotázal se zlou.
Navíc se hned zkraje oslavy jal Amycus úslužně informovat Pána zla o Severusových aktivitách. Tomu přišla jako nejzábavnější část, v níž Amycus s pochechtáváním popisoval Severusovo údajné zneužívání malé Weasleyové.
Pán zla se ušklíbl (jednomu z toho pohledu stydla krev v žilách) a pravil: „Vidíš, Severusi, je to tak, jak jsem řekl. Bradavické studentky jsou jako hrozen vína. Stačí utrhnout. Co myslíš, necháš si ji?“
Severus sklonil hlavu, aby vytvořil myšlenky na to, co se mělo dít oné noci se slečnou Weasleyovou. Pán zla prakticky zakdákal potěšením při představě jejího ponížení a ztráty panenství.
Když Severus oslavy Smrtijedů opustil, cítil, že potřebuje sprchu.
Delší než obvykle.
Slečna Weasleyová naštěstí pochopila, že Amycusovi ve splnění jeho hrozby zabránil pouze Severusův údajný zájem o ni. Nikdy nepopřela žádnou z temných domněnek jejích spolužáků.
Občas ji přistihl, jak na něj ve Velké síni zírá.
Momentálně odjela se zbytkem studentů domů. Žádný z nich nezůstal. Ani jeden. Což bylo naprosto nezvyklé, ale to i tyto časy.
Severus prošel hlavním vchodem a máchnutím hůlkou zavřel a zamkl dveře.
Na okamžik si přál, aby jej cesta dovedla do podzemí k jeho starým komnatám. Namísto toho se unaveně vlekl schody k ředitelně.
Minul ošetřovnu, kde zaslechl tlumené hlasy Filiuse a Minervy v kradmém rozhovoru s Poppy. Jiné roky by se k nim připojil. Jiné roky by tu byl Brumbál a pozval by ho.
Minerva otevřela dveře právě v okamžiku, kdy je Severus míjel. Ani slůvkem jej nepozdravila, jen její oči zaplanuly záští. Rychle se otočila, jako by nemohla vystát ani pohled na něj, a odspěchala do svého kabinetu.
Severusův krok nezaváhal. Cítil v zádech pohledy Filiuse a Poppy. Nepohlédl vlevo ani vpravo, přestože v srdci se mu objevila další prasklina.
Konečně dorazil do bezpečí svého království. Zamkl za sebou dveře, hodil se na židli za stolem a s úlevou si přivolal skleničku.
Tuto jedinou noc jej Pán zla nezavolá. Ne kvůli mizerným svátkům, ale protože ten šílený bastard byl hluboce ponořený do jakéhosi komplotu na polapení toho zatraceného kluka. Pán zla měl schůzku se špehy a informátory.
Nebylo by moudré, aby se Severus opil, jak by si přál. Seděl a přemýšlel, jestli mu ještě záleží na tom být moudrý.
Než se stihl rozhodnout, tiché poklepání jej varovalo, že za dveřmi někdo stojí.
Máchnutím hůlkou dveře otevřel. „Vstupte,“ zavolal, aniž by se obtěžoval vstát.
Do místnosti nakoukla Poppy. Možná chtěla zkontrolovat, zda je sám. Prošla dveřmi, ale jen tak daleko, aby je za sebou mohla zavřít.
„Čemu vděčím za toto překvapení?“ zeptal se chladně. „Nastala nějaká krize, kterou musím vyřešit?“
„Ne, děkuji, Severusi,“ odpověděla tiše. „Přišla jsem vám jen popřát šťastné Vánoce.“
Ve škole pracovala, už když Severus nastoupil jako student, a vždy k němu byla docela milá. Letos však se interakce s ostatními zaměstnanci daly popsat pouze jako nenávistné, s nedostatečně skrývaným opovržením.
Toto přání dobrého mu přišlo poněkud nepatřičné.
„Bude to vše?“ zeptal se stále chladně.
Kupodivu se na něj usmála. „Vím, jak dobře chráněné máte komnaty, Severusi.“ Držela ruce za zády, jako by něco skrývala.
„Jestli mě hodláte zavraždit, měl bych vám připomenout, že v souboji vás snadno porazím. Byla by škoda vás zabít. Studenti stále potřebují vaše schopnosti,“ odvětil Severus jedovatě. Upřímně doufal, že to mezi nimi až na hůlky nedojde, a už vůbec ne na Štědrý den.
Ruce dala dopředu a ukázalo se, že drží malý stříbrný balíček. „Severusi,“ pokračovala tiše, „prosím. Jsou Vánoce a napadlo mě…“ zaváhala, „chtěla jsem vám dát toto.“
Severus zamrkal, když onen balíček položila na stůl. Až teď si uvědomil, že Poppy jej oslovila ‚Severusi‘ a ne ‚pane řediteli‘ jako celé toto pololetí.
Zíral na balíček ne větší než krabička karet. „Dosti nenápaditý způsob, jak se mě zbavit, nemyslíte?“ ušklíbl se. „Nastavený, aby vybuchl, až se jej dotknu?“
Podívala se mu přímo do očí. „Něco takového bych nechtěla,“ odporovala jemně. „Nedovedu si představit, kdo by dokázal ochránit děti, kdybyste zmizel.“
Severus cítil, jak se mu zrychlil tep. „Nemám žádný zájem na ochraně těch spratků,“ zasyčel. „Dělám, co mi řekne Pán zla.“
Přikývla, ale v očích měla stíny. „Ano, to chápu. Také chápu jiné věci.“ Odstoupila od stolu. „Víte, pochybuji, že by si Carrowovi všimli, kdyby si ďábelský ředitel vytvořil zvyk přicházet na ošetřovnu kvůli soupisu majetku a posuzování stavu mé skříně s lektvary. Má pracovna je chráněná stejně jako vaše.“
Severus na tu ženu jen zíral.
„Ostatní pracovníci zítra odcházejí, aby si dali vánoční večeři v Prasinkách. Řekla jsem jim, že budu večeřet s přítelem. Prožívá v této válce těžké časy, víte.“ Poppy přešla ke dveřím. „Jestli budete chtít moji společnost, budu v pracovně v pět večer.“
Severus opět zamrkal. „Jistě mě nezvete na vánoční večeři?“ zeptal se zvolna.
Poppyina ruka na klice se zastavila. „Ano, zvu.“ To bylo vše, co řekla, než otevřela dveře a zamířila dolů ze schodů. Severuse zanechala samotného se stříbrným balíčkem.
Švihem hůlky zkontroloval dárek na černou magii a čáry. Poznal jen, že vydává léčivou magii.
Zaskřípal zuby a přemýšlel, na co si to Poppy hraje. Snažila se nechat se zabít? I kdyby jej podezřívala, že je dvojitým agentem, neměla důvod podstupovat takové riziko.
Otevřel balíček. Uvnitř ležel zářící flakónek se štítkem uvázaným kolem hrdla.
Pokoj srdci.
Severus dlouze zíral na neprůhledný stříbrný lektvar, který vířil v lahvičce.
Pokoj srdci byl silný lektvar s klamně neškodným názvem. Kvůli jeho návykovosti bývalo jeho použití Ministerstvem kouzel omezováno. Mudlovské pohádky o lidech odčarovaných do Země mládí vycházely z jeho účinku. Severus jej nikdy nepřipravil a rozhodně jej nikdy neužil.
Svatý Mungo jej používal jen v případech úporných depresí a magických šoků. Za správných podmínek byl proslavený svojí zázračnou mocí. Severus dumal, jak jej Poppy asi získala.
Malá dávka poskytla uživateli asi čtrnáct hodin úžasných snů, nebo tak se to alespoň tvrdilo. Sny byly přesně tím, co uživatel potřeboval – měly zmírnit veškerou bolest, která potřebovala být zmírněna.
Severus švihl hůlkou a zamkl dveře. Zvedl lahvičku, aby s pocitem neodvratného rozlomil pečeť a vlil si obsah do krku.