Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Ty vole, už zase?!

Kapitola 21.

Ty vole, už zase?!
Vložené: martik - 23.04. 2019 Téma: Ty vole, už zase?!
Online překlady nám napísal:

Autor: Sarah1281                  Překlad: Online překlady                  Banner: arabeska

Originál: https://www.fanfiction.net/s/4536005/21/

Rating: 9+

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Prohlášení: Nevlastním Harryho Pottera.

Překlad: Ani, martik

Beta: Jacomo, Lupina, martik

Poznámka: Páni, z celé kapitoly se stal jeden dlouhý rozhovor. Budiž. Hádám, že to se přihodí, když se někdo snaží vyprávět nějaký příběh a Harry je v místnosti, a snadno se rozptýlí. Možná by bylo rychlejší, kdyby Harry souhlasil, že půjde s nimi. Ale na to už je teď dost pozdě. Harry by stejně naprosto zničil jejich krytí, když by neodolal puzení chytračit nebo zmínit skandál, který zesnoval kolem Dracova zplození.

A ráda bych poděkovala všem komentujícím. Přes tisíc komentářů za dvacet kapitol. Jste skvělí.

 

Kapitola 21.

 

Té noci se Ron s Hermionou přihnali do společenské místnosti hodinu po večerce a oči jim jen jiskřily. Za nimi se přicoural rozpačitý Neville.

„Takže,“ začal nelíčeně zvědavý Harry. „Jak to šlo?“

„Skvěle!“ rozplýval se Ron. „Ten malý prevít se ke všemu přiznal!“

„Nejsem si jistý, jestli to bylo-“ začal Neville, ale Hermiona ho přerušila.

„Ale no tak, Neville. Vždyť jsi tam byl. Slyšel jsi ho. Jaký další důkaz potřebuješ?“ dorážela na něj Hermiona popuzeně. Zjevně o tom diskutovali celou cestu nazpět.

„No, já nevím… jakýkoliv důkaz?“ sarkasticky navrhl Neville. „Uznávám, že to, co jsme slyšeli, je přesvědčivé, a Malfoy by se klidně o něco takového pokusil. Ale i tak. Je mu dvanáct. Zrovna on mi nepřipadá jako zločinecký mozek.“

„Možná byste mohli začít od začátku,“ navrhl Harry. „A já to spravedlivě a nezaujatě posoudím.“

„Spravedlivě a nezaujatě?“ odfrkl si Ron. „Máš přece Malfoye rád, vzpomínáš si?“

„Vás mám raději,“ odsekl Harry a protočil očima. „I když Draco není tak náchylný k unáhleným závěrům.“

„Nikdo už nepoužívá výraz ‚unáhlené závěry’,” prohodila Parvati, která je míjela na cestě do dívčích ložnic.

„Jo, všichni říkají ‚bezhlavější než Skorobezhlavý Nick’,” dodala Levandule, která pospíchala za svou kamarádkou.

Jakmile odešly, Harry a jeho přátelé byli jediní, kdo zůstali ve společenské místnosti, a mohli pokračovat ve svém hovoru.

„Pustili jsme se do toho o něco později, protože Ron trval na tom, abych použila Pansyiny vlasy namísto Milicentiných, přestože Milicent tu zůstala na prázdniny. Na rozdíl od Pansy. Kdo v tom má asi prsty, co?“ zahájila Hermiona a hodila obviňujícím pohledem po Ronovi.

„Hej, nekoukej se tak na mě,“ pozvedl Ron ruce ve smířlivém gestu. „Byl to Harryho nápad! A když Harry tvrdil, že šlo o srst Milicentiny kočky, bylo lepší neriskovat. Ani Malfoy si nevšiml, že bys tam neměla být.“

„To je pravda…“ připustila Hermiona. „Mám dojem, že ji nemá moc rád.“

„A ty se jí divíš?“ rozesmál se Ron. „Malfoy je vůl.“

„Hm, řekla, že Draco nemá rád Pansy, ne naopak,“ neochotně ho opravil Harry v obavě, že přeruší jejich vyprávění, a to pak zabere celou noc.

„Fajn. Stejně je to vůl,“ dodal Ron. „On-“

„Bez ohledu na to, jestli Hermiona potřebovala nebo nepotřebovala Pansyiny vlasy, nebo co k sobě Malfoy a Pansy cítí,“ prohodil Neville kousavě, „jsme brzy přišli na to, že nemáme tucha, kde zmijozelská společenská místnost je.“

„Proč jste se mě nezeptali?“ nechápal Harry.

„Jak víš, kde je zmijozelská společenská místnost?“ zajímalo Hermionu.

„Protože Draco je můj kamarád?“ podotkl Harry.

„Harry, pamatuješ si ten pokec o šmírování, který jsi měl na konci minulého roku s Malfoyem?“ otázala se sladce.

„Nemám ponětí, o čem to mluvíš,“ zalhal Harry. „Říkal jsi něco, Neville?“

„Jasně. Prostě nás nenapadlo zeptat se tě, i když jsem si uvědomil, že bys to asi věděl, protože jsi takovými věcmi doslova posedlý. A fakt jsme neměli dost času, abychom se vrátili, našli tě a pak vyslýchali Malfoye.“

„Vzhledem k tomu, že jsem nikam nešel a vy jste museli prohledávat celý pitomý hrad, tak mi to jako nejlepší řešení nepřijde,“ nesouhlasil Harry.

„A jak jsme měli vědět, že plánuješ zůstat ve Velké síni?“ zeptal se Ron řečnicky. „Viděli jsme, že si s tebou šla povídat Lenka. Klidně tě mohla přesvědčit, abyste šli navštívit ty neviditelné zombie koně, o kterých pořád mluví.“

„Říká se jim testrálové, Rone,“ podotkl Harry upjatě. „A všichni vědí, že nejlepší je chodit za nimi za úsvitu.“

„Na to jsem se vlastně chtěl zeptat, kámo,“ pokračoval Ron. „Teda, já vím, že oba říkáte, že je vidíte, ale ani jeden z vás to nemá v hlavě úplně v pořádku a nezdá se, že by je viděl někdo jiný. Jak si můžeme být jistí, že to nejsou jen vaše přeludy? Nebo že si to nevymýšlíte?“

Harry zaúpěl. „Skvělé. Jenom dva roky a už jsem za schizofrenního lháře. Je hezké vědět, že některé věci se nikdy nezmění…“

„Cože?“ zeptala se Hermiona, lehce znepokojená Harryho narážkou na to, že obvinění z psychických problémů mu není ničím novým.

„Ale nic.“ Harry se rozhodl, že pro jednou nebude zmiňovat svou psycho jizvu. „Samozřejmě, že Lenka a já nejsme jediní, kdo vidí testrály. Vím jistě, že Theodor Nott je taky vidí, stejně jako většina dospělých.“

„No, ale Nott je Zmijozel, ne?“ Ron pokrčil rameny. „Těm straší ve věži všem. A nemyslíš si, že by se někdo z dospělých zmínil, kdyby jim kočáry tahali neviditelní zombie koně?“

„Nemluvě o tom, proč by, pro všechno na světě, zde používali taková zosobnění zlého znamení, když mohou kočáry jednoduše očarovat, aby jely i bez koní,“ dodala Hermiona. „Navíc by to bylo levnější a bezúdržbové.“

„To zní jako docela rozumný přístup, že?“ souhlasil bujaře Harry. „To bude asi důvod, proč to tady nikoho nenapadlo. Nikdy.“

„Lenka a Harry nejsou jediní, kdo vidí testrály,“ ozval se tiše Neville.

„Myslíš tím, že ty je vidíš?“ zaujatě zkoumal Ron. Po Nevillově zdráhavém přikývnutí ho začal táhnout ke dveřím. „Raději bychom tě měli přivést k madame Pomfreyové. Nemůžu uvěřit, že jsem si nevšiml, že s tebou není něco v pořádku! Musíš si myslet, že jsem ten nejhorší kámoš. No, musíme doufat, že za to může stres-“

„Nemám halucinace, Rone,“ přerušil ho lehce pobaveně Neville.

„Ne, jen vidíš neviditelné zombie koně,“ opáčil Ron.

„Ty nevěříš na testrály, Rone? To je legrační, přísahala bych, že jsem zaslechla Harryho, jak říká, že se o nich píše v Jinotaji,“ podivila se Hermiona sarkasticky.

Harry si připadal poněkud přehlížený, proto otevřel ústa, aby namítl, že o testrálech nic takového neřekl, protože sice byli neviditelní, mrtvolní a koním podobní, ale jinak na nich nebylo pranic zajímavého. Obzvlášť když každý, kdo prošel přes N.K.Ú. z péče o kouzelné tvory, věděl, že jsou opravdoví.

Předtím, než se dostal ke slovu, ať už by na to šel od lesa nebo od vsi, pokračoval zase Ron. „Nevěřím všemu, co píšou v Jinotaji, Hermiono.“

„Nechce se mi tomu věřit. Nedokážu pochopit, jak by mohlo být obtížnější uvěřit v neviditelné zombie koně než například v Rotfangové spiknutí,“ odsekla Hermiona.

„Věděl jsem to!“ vyhrkl Harry. „Celou tu dobu, co jsi námi opovrhovala, že čteme Jinotaj, jsi ho četla taky! Mám důkaz!“

Ron, Hermiona a Neville na něj jen zírali.

„Ale sklapni.“

„Testrálové jsou opravdoví,“ využil Neville ticho, které nastalo po Harryho náhlém výbuchu. „Můžeš je spatřit, jen když jsi viděl někoho zemřít. Takže moc lidí našeho věku o nich neví. Troufám si hádat, že většina zaměstnanců je může vidět. Když vezmeme v úvahu válku…“

„Jak to, že je Harry vidí?“ zajímala se Hermiona. „Určitě by se nám zmínil, kdyby viděl někoho zemřít.“

Harry matně zauvažoval o důvodu, proč informace, že viděl někoho zemřít, Hermionu překvapila víc, než když totéž řekl Neville. Když vezme v úvahu všechno to kolem, měla si myslet přesný opak. „Ehm, Hermiono? Říkal jsem ti to. Quirell, pamatuješ? Já s Nevillem jsme to viděli. Oba. Ale já je mohl vidět už předtím. Viděl jsem zemřít svoje rodiče.“

Zavládlo ticho. A pak Ron s ohleduplností slepého trolla poznamenal: „Když jsi měl rok, kámo.“

Harry protočil očima. „No a? I tak jsem to viděl.“

„Ale v jednom roce jsi prostě nemohl přijmout jejich smrt a její důsledky. Takže není možné, abys viděl testrály,“ nesouhlasil Ron.

„Myslela jsem, že v testrály nevěříš,“ poznamenala Hermiona kapku nakrknutě.

„Nevěřím. Vyrůstal jsem v kouzelnickém domově, takže jsem o nich něco slyšel. Charlie miluje podobné exotické potvory,“ vysvětloval Ron.

„Jestli ti o nich brácha řekl, proč na ně nevěříš?“ chtěl vědět Neville.

„Protože to zní jako něco z těch přiblblých mudlovských hororů, které táta občas sleduje,“ připustil Ron. „On belku prostě žere.“

„Telku, Rone,“ opravil ho Harry automaticky. Hm, to bylo zajímavé. Jestli primárním zdrojem informací o mudlech byla pro Ronova otce kabelová televize, mnohé to vysvětlovalo.

„Každopádně jsme se zase příšerně odklonili od tématu, takže ještě jednou – hledali jsme zmijozelskou společenskou místnost,“ přerušil je Neville jízlivě. „Narazili jsme na jednu dívku a já se jí chtěl zeptat, kde je -“

„Ale já ho zastavila,“ doplnila Hermiona. „Protože šlo o havraspárskou prefektku Penelopu Clearwaterovou, a i když lidé mohli uvěřit, že Crabbe a Goyle jsou dost hloupí, aby zapomněli, kde mají společenskou místnost, Penelopa by nám nepomohla.“

„Víte, jeden by řekl, že prefekti budou vědět, kde jsou ostatní společenské místnosti pro případ nouze,“ rozjímal Harry. „Zamysleli jste se nad tím, proč jsou společenské místnosti ukryté a chráněné hesly? Nestačilo by, kdyby portréty prostě každého pohledem identifikovaly a hesla byla jen na ložnicích? Teda pokud nemají pocit, že by hrozbou mohl být mnoholičný lektvar nebo metamorfomágové, takže by byly potřeba nějaké extra ochrany. A vůbec, copak je spravedlivé, že jen kvůli tomu, že jsou Havraspáři oddaní studiu, mají odpovídat na nějaké bizarní a abstraktní hádanky pokaždé, když chtějí vstoupit do společenské místnosti? Jako vážně, jedna špatná odpověď a vy uvíznete venku? Je docela div, že se vůbec někdo chce stát Havraspárem…“

„Jo, to je vážně ohromné, Harry,“ řekl mu Neville. „Nejsem si jistý, jestli chci vědět, odkud všechny ty informace máš, ale zkus se soustředit.“

„Tak od vás to docela sedí. Vy jste se ani nedostali do zmijozelské společenské místnosti a už o tom tlacháte půl hodiny,“ odsekl Harry.

„Já se tématu držím,“ bránil se Neville. „To Ron s Hermionou nedokážou přestat s hašteřením.“ Rychlý pohled na dvě rozhořčené tváře dotyčného páru a Neville se překotně pustil do dalšího vyprávění. „Po odchodu Penelopy jsme narazili na Percyho a Ron se asi snažil, nebo taky možná ne, vyvolat krevní mstu mezi rodem Crabbeů a rodem Weasleyů.“

„To ale nebyla moje vina!“ protestoval Ron.

Harry po něm střelil pohledem. Netušil, co se stalo, ale bylo celkem jisté, že cokoliv Ron řekl, rozhodně to byla jeho vina, protože přesně tak to u něj fungovalo. Skoro si začínal přát, aby s nimi nakonec šel, už jen proto, že by si ušetřil tyhle průtahy a věděl by, co se stalo. Skoro, ale ne úplně. Koneckonců, s Lenkou si to užili. Jenže tohle zabralo už spoustu času. Možná by se na to měl mrknout v myslánce.

„Fajn, tak to mohla být tak trochu moje chyba,“ ustoupil zrudlý Ron. „Ale jak jsem mohl tušit, že bude brát škádlení o Penelopě jako smrtelnou urážku?“

„No já nevím,“ nadechla se Hermiona k sarkastické odpovědi. „Protože jsi nebyl jeho bratr, ale nějaký náhodný trollu podobný druhák, a zjevně jsi nerespektoval jeho autoritu?“

„Ale já ne-“ začal Ron.

„Od svého bráchy by to vzal v pohodě,“ přidal se Neville. „Ale od Crabbeho… Víš přece, jak vážně Percy bere svoje postavení prefekta.“

„No jo…“ zabručel Ron.

„Přinejmenším to vypadá, že si krevní msty docela užíváš,“ pokusil se ho utěšit Harry.

Ron zmateně vytřeštil oči jak hipogryf na nová vrata.

„Ale no tak. Viděl jsem, jak moc tě baví kočkovat se s Dracem. Vlastně mám dojem, že vás budu muset bedlivě sledovat, až na vás přijde puberta. Jen pro jistotu, kdybyste náhodou zjistili, že jste přihřátí jak pivo v páté cenové.“

Hermiona, která zjevně jako jediná slangu porozuměla, se rozchechtala. Ron rozzlobeně otevřel pusu, aby se dožadoval vysvětlení, ale Neville zavrtěl hlavou a rukou mu ústa zakryl.

„Nejspíš je lepší, že to nevíme,“ vysvětlil vážně.

Zdálo se, že Ron souhlasí. „Jakmile Percy odfuněl, objevil se Malfoy. Vzal nás do sklepení, kde se překvapivě zmijozelská společenská místnost nachází, a musím říct, že nestojí ani za zlámaný svrček, zvlášť v tomhle ročním období. Malfoy se nám posmíval, že jsme zapomněli, kudy se tam jde, a hned pokračoval tím, že si nepamatujeme heslo. Hermiona mu je řekla a-“

„Tak moment. Moment, moment, momentíček,“ přerušil ho Harry vyjeveně. „Hermiona Grangerová, nebelvírské zlaté děvče, řekla Dracu Malfoyovi, zmijozelskému zlobivému chlapci, heslo k jeho společenské místnosti? Co jsme si říkali o špehování?“

„Takže teď si na to vzpomínáš,“ Hermiona protočila očima. „Typické. Prostě jsem jen navrhla ‚čistá krev’, protože jde o Zmijozel a to byla první věc, která mi přišla na mysl.“ Odmlčela se. „Tedy, první mě napadl ‚bazilišek’, ale za daných okolností pochybuji, že by jim u profesora Brumbála taková netaktnost prošla.“

„Jakmile jsme byli ve společenské místnosti, Malfoy, který si užívá krevní mstu s Weasleyovými skoro stejně tolik jako Ron, začal mluvit o tom, že jsou hanbou kouzelnického světa a pan Weasley by měl odejít a stát se mudlou. Pak se zmínil, že je naštvaný, protože pan Weasley vedl před nedávnem razii na jeho dům, a i když nic nenašli, v přijímacím pokoji zřejmě byly ukryté nějaké temné artefakty.“

„Ne na dlouho. Poslal jsem tátovi dopis,“ ozval se samolibě Ron.

„Takže?“ zeptal se Harry. „I když ví, kde to Malfoyovi skrývají, nemůže na to dost dobře zareagovat!“

„Proč ne?“ nechápal Ron. „Může se prostě vrátit a znovu na Malfoy Manor udělat šťáru.“

„Ne, nemůže, Rone,“ zavrtěl Harry hlavou. „Udělat zátah napoprvé, když prohledávají všechny domy, je v pohodě. Ale aby se mohl vrátit, na to potřebuje důkaz.“

„Ale já mám důkaz. Slyšel jsem-“

„To je všechno moc pěkné, Rone,“ pokračoval Harry trpělivě. „I kdybys totálně ignoroval, že to všechno víš z doslechu, jak bys vysvětlil, odkud tu informaci máš? Chystáš se zmínit o tom, že jsi s Nevillem a Hermionou omámil dva studenty a vydával se za ně? Nebo řekneš, že jsi mu dal veritasérum? Merlin ví, že nikdo neuvěří, že ti to Draco sdělil dobrovolně, ani že by byl tak neopatrný a mluvil o tom mimo zdi své společenské místnosti. Pan Malfoy by mohl dostat pokutu, přijít o trochu bohatství, ale vy tři byste mohli být podmínečně vyloučeni, ne-li zcela vyhozeni.“

Ron zbledl. „To mě nenapadlo.“

Hermiona byla tou možností tak pobouřená, že jen probodávala Rona pohledem.

„Je dost nepravděpodobné, že by to Malfoyova otce napadlo,“ řekl nakonec Neville. „Chci říct, čistokrevní jako on spíš rozdají pár úplatků, aby se zbavili problémů, než by využili právo.“

„Stejně,“ pronesl Harry zamyšleně. „Bylo by pěkné vědět, že jste měli pro jednou pravdu. Zmíním se o tom ráno Dracovi.“

„Ale HARRY!“ začal trucovat Ron.

„Slova ‚omámit někoho a vydávat se za něj’ pro tebe nic neznamenají?“ Harry zavrtěl hlavou. „Mám pocit, že technicky jsem vaším komplicem, ale stačí mi rozdat pár úplatků a dostanu se z jakéhokoliv problému.“

„To bys neudělal,“ oponovala mu Hermiona přísně.

„Ne,“ souhlasil Harry, „Ale mohl bych.“

„Na tom stejně nezáleží,“ ozval se Neville. „Protože než jsme odešli, tak se Draco přiznal k tomu, že je Zmijozelův dědic.“

„…Ale není,“ protestoval Harry.

Hermiona neochotně vzdychla. „Podívej, Harry, vím, že je to tvůj kamarád, ale taky je to-“

„Chladnokrevný malý sociopat?“ navrhl Ron.

„Někdo, kdo si vážně kompenzuje nějaký mindrák?“ zkusil Neville.

„Oběť závažného otcovského komplexu způsobeného fámami ohledně jeho možných rodičů, které tu kolují poslední rok a půl?“ nabídl Harry.

„NE!“ zazírala na ně Hermiona. „Co jsem chtěla říct, bylo, že-“

„Opravdu nezáleží na tom, co jsi chtěla říct,“ přerušil ji Harry, rozhodnutý nezatěžovat se tím. „Už jsme o tom mluvili. Draco ani není hadí jazyk. Nemůže být Zmijozelův dědic.“

„Ale on se přiznal!“ kňučel Ron. Vypadal jako někdo, komu řekli, že se ruší Vánoce. A snídaně.

„Je mu teprve dvanáct a je to idiot,“ mrzutě vysvětloval Harry.

„Fajn, o tomhle není sporu…“ přemítal Ron. „Může skutečnost, že je idiot, být důvodem pro otevření Komnaty?“

„Ne, nemůže. Už jsem vám řekl, že to Voldemort otevřel Komnatu. A použil k tomu domněle mrtvého -“

„A o tomhle už jsme předtím taky mluvili,“ zarazila ho Hermiona. „Nikdo tomu ve skutečnosti nevěří, víš?“

„Lenka jo,“ bránil se Harry, absolutně nerozhozen tím, že byl přerušen.

„No. Lenka je…“ Hermiona se odmlčela, aby našla ta vhodná slova. „Lenka.“

„No ne? Opravdu, Hermiono?“ Harry protočil očima. „A není žádný důvod o tom diskutovat. Draco je příliš dětinský na to, aby si uvědomil, že by neměl šířit žvásty a přivlastňovat si zásluhy za něco takového. Dokonce, i kdyby za to zodpovědný byl. Což není, jen tak mimochodem. A vy jste příliš dětinští, abyste si uvědomili, co on dělá a proč. A já vám to nedokážu vtlouct do hlavy.“

Hermiona se naježila, protože ji nazval dítětem, a otevřela ústa, aby mu oplatila stejnou mincí.

Harry jí nedal příležitost. „A jak už jsem dříve zmínil, Dracovo přiznání spadá do kategorie ‚pavlačových klepů’. Rozhodně všechno popře, když se ho na to Brumbál zeptá. V podstatě jediné, co můžete dělat, je sledovat ho, dokud se nepřesvědčíte, že je nevinný. A jak už všichni dobře víme, útok může být nařízený předem, takže alibi nic neznamená. Z toho plyne, že s tím nepřestanete, dokud viníka nechytím.“

„Počkej… ty?“ nechápal Neville.

„No ovšem,“ zubil se spokojeně Harry. „Bylo mi řečeno, že mám zachráncovský komplex. A profesor Lockhart mě ujistil, že dramatické zabití baziliška bude strhující bestseller.“

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre


Re: Kapitola 21. Od: silrien - 01.05. 2019
Chechtám se jako blázen. Tohle jsem si fakt užila. Děkuji

Re: Kapitola 21. Od: sisi - 26.04. 2019
Padám smíchy pod stůl. To je opravdu legrace, co všechno trápí dvanáctileté studenty z Nebelvíru a jejich dedukce je na velmi vysoké úrovni. Maně si vzpomínám na nějaký husitský román, kde pětileté dítě pravilo: "Toho bohdá nebude, ni, nepadneme, zvítězíme." Neznám více okolností, ale je dost divný že Neville, Ron i Hermiona mají takové nedětské uvažování. I když, ano spřádání krevní msty mezi rody Weasley a Goylle, to je vskutku Ronovské a jeho hodné chování. :-)) Učená debata o testrálech mě dostala na kolena, protože by mě nenapadlo, že Hermiona nevěděla po přečtení Historiie Bradavické školy čar a kouzel, že kouzelní tvorové pomáhají studentům do školy. Děkuji za překlad, snad se čarodějky, také bavíte, když je to tak pěkně přeloženo. Těším se na pokračování, Harry má co řešit s mladým Malfoyem, aby nevznikly nové fámy.

Re: Kapitola 21. Od: moiki - 25.04. 2019
Děkuju moc za další super kapitolu dost se mi tenhle Harryho přístup líbí ale myslím že dost podcenil celkově nebezpečí ze strany Pettergrewa a Baziliška s Voldym snad na to nedoplatí

Re: Kapitola 21. Od: kakostka - 24.04. 2019
Další díl mé oblíbené povídky, tohodle Harryho já žeru:-))) jak si je vychutnává. Ron v zajetí svých bludů a zdá se mi, že ani Hermioně to moc nepálí, naopak boduje Neville, jak mu Harry pomohl se sebevědomím, je z něj kluk, který používá mozek. Takový Neville je božíííí. A Draco, který ve své nafoukanosti chmátne i po Salazarovi, oooouuu jeee, z toho může ještě být malér. Mno, jsem na to zvědavá, co bude dál, včetně dramatického zabití baziliška... hi hi, děkuju všem, kdo se podílíte na téhle lahůdce, s požitkem si čtu útržky v online překladech a vždy se těším jak malá, až se objeví další kousek.

Re: Kapitola 21. Od: zuzule - 23.04. 2019
Paradni rozhovor. Harry je tu proste k sezrani :D Dekuju!

Re: Kapitola 21. Od: denice - 23.04. 2019
Můj první dojem z rozhovoru byl - tohle přece Harrymu nemůže u kamarádů projít. Pak jsem ho srovnala s ostatními a uvědomila si, že mezi ně tak nějak zapadá :-D Absolutní hvězdou kapitoly je pro mě Ron :-D Díky všem zúčastněným.

Re: Kapitola 21. Od: Jacomo - 23.04. 2019
Tenhle Harry je prostě na ránu, a já ho zbožňuju. Celý ten rozhovor je neskutečný. Je až s podivem, že nakonec jsme se opravdu dozvěděli, že Draco je Zmijozelův dědic, myslela jsem, že se k tomu vůbec nedostanou. A poslední věta je pověstná třešnička na dortu :-))

Prehľad článkov k tejto téme:

Sarah1281: ( Online překlady )12.04. 2021Kapitola 50.
Sarah1281: ( Online překlady )06.04. 2021Kapitola 49.
Sarah1281: ( Online překlady )30.03. 2021Kapitola 48.
Sarah1281: ( Online překlady )23.03. 2021Kapitola 47.
Sarah1281: ( Online překlady )09.03. 2021Kapitola 46.
Sarah1281: ( Online překlady )02.03. 2021Kapitola 45.
Sarah1281: ( Online překlady )05.01. 2021Kapitola 44.
Sarah1281: ( Online překlady )17.11. 2020Kapitola 43.
Sarah1281: ( Online překlady )10.11. 2020Kapitola 42.
Sarah1281: ( Online překlady )25.08. 2020Kapitola 41.
Sarah1281: ( Online překlady )15.06. 2020Kapitola 40.
Sarah1281: ( Online překlady )02.06. 2020Kapitola 39.
Sarah1281: ( Online překlady )19.05. 2020Kapitola 38.
Sarah1281: ( Online překlady )05.05. 2020Kapitola 37.
Sarah1281: ( Online překlady )21.04. 2020Kapitola 36.
Sarah1281: ( Online překlady )07.04. 2020Kapitola 35.
Sarah1281: ( Online překlady )24.03. 2020Kapitola 34.
Sarah1281: ( Online překlady )10.03. 2020Kapitola 33.
Sarah1281: ( Online překlady )25.02. 2020Kapitola 32.
Sarah1281: ( Online překlady )11.02. 2020Kapitola 31.
Sarah1281: ( Online překlady )28.01. 2020Kapitola 30.
Sarah1281: ( Online překlady )14.01. 2020Kapitola 29.
Sarah1281: ( Online překlady )26.11. 2019Kapitola 28.
Sarah1281: ( Online překlady )19.11. 2019Kapitola 27.
Sarah1281: ( Online překlady )29.10. 2019Kapitola 26.
Sarah1281: ( Online překlady )23.06. 2019Kapitola 25.
Sarah1281: ( Online překlady )02.06. 2019Kapitola 24.
Sarah1281: ( Online překlady )19.05. 2019Kapitola 23.
Sarah1281: ( Online překlady )05.05. 2019Kapitola 22.
Sarah1281: ( Online překlady )23.04. 2019Kapitola 21.
Sarah1281: ( Online preklady )02.04. 2019Kapitola 20.
Sarah1281: ( Online preklady )19.03. 2019Kapitola 19.
Sarah1281: ( Online preklady )03.02. 2019Kapitola 18.
Sarah1281: ( Online preklady )13.11. 2018Kapitola 17.
Sarah1281: ( Online preklady )30.10. 2018Kapitola 16.
Sarah1281: ( Martik )02.10. 2018Kapitola 15.
Sarah1281: ( Online preklady )18.09. 2018Kapitola 14.
Sarah1281: ( Online preklady )14.08. 2018Kapitola 13.
Sarah1281: ( Online preklady )03.07. 2018Kapitola 12.
Sarah1281: ( Online preklady )15.05. 2018Kapitola 11.
Sarah1281: ( Martik )08.05. 2018Kapitola 10.
Sarah1281: ( Online preklady )14.01. 2018Kapitola 9.
Sarah1281: ( Online preklady )07.11. 2017Kapitola 8.
Sarah1281: ( Online preklady )26.09. 2017Kapitola 7.
Sarah1281: ( Online preklady )19.09. 2017Kapitola 6.
Sarah1281: ( Online preklady )15.08. 2017Kapitola 5.
Sarah1281: ( Online preklady )25.07. 2017Kapitola 4.
Sarah1281: ( Online preklady )20.06. 2017Kapitola 3.
Sarah1281: ( Online preklady )30.05. 2017Kapitola 2.
Sarah1281: ( Online preklady )17.05. 2017Kapitola 1.
. Úvod k poviedkam: ( Online preklady )12.05. 2017Úvod