Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Kaňky

Kapitola 13. Červenec 1999, část 2. – 2/2

Kaňky
Vložené: Lupina - 16.04. 2019 Téma: Kaňky
Lupina nám napísal:

Autor: mezzosangue              Překlad: Lupina        Beta: marci                 Banner: arabeska

Originál: https://www.fanfiction.net/s/8159128/13/

Rating: 16+

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Prohlášení: Harryho Pottera vytvořila a právoplatně vlastní J. K. Rowlingová. Mým cílem je dopřát vám před spaním pár šťastných minut, ve kterých máme konečně klid a můžeme si představit naše oblíbené hrdiny, kteří přežili Relikvie smrti.

 

Kapitola 13. Červenec 1999, část 2. – 2/2

„Hermiono, vstávej. Severusi…“ Cítil, jak mu někdo zatřepal ramenem, a pak jak se Hermiona vedle něj posadila.

„Mami! Tati!“ zvolala ospale.

„Copak vás prohlídka památek tak unavila?“ zeptala se Jean s úsměvem. Teď poprvé ji Severus viděl skutečně se usmívat, když byl s ní v místnosti, a to mu dalo naději. Úsměv jí vrátil a počkal, až Hermiona vysvětlí jejich ‚památky‘.

„Severus už v Sydney byl, tak jsem ho poprosila, aby mě vzal do jeho rodného domu. Takže jsme prohlídku absolvovali, jen ne tady,“ vysvětlila Hermiona a protáhla se.

Jean se nakrabatilo čelo, ale nevypadala rozzlobeně. „Bavili jste se?“

„Ne,“ odpověděli zároveň, nad čímž se museli zasmát.

Hermiona obratně změnila téma otázkou na rodiče, jak si užili den na klinice.

Dobrá nálada vydržela i během večeře a Severus si užíval Ethanových a Jeaniných historek o Hermionině dětství. Všichni se smáli, když Jean vykládala, jak našla pětiletou Hermionu v pracovně jejich starého domu, kde si četla knihy z těch nejvyšších polic, a jak si myslela, že začíná bláznit, protože nebylo možné, aby na ně Hermiona dosáhla.

Po večeři si muži zahráli šachy a Ethan se zeptal Severuse, o čem je jejich výzkum. Severus o něm rád povykládal a užil si diskuzi o vědě v mudlovském a kouzelnickém světě. Po dvou partiích, kdy Severus Ethana tvrdě porazil, se oba uvelebili před krbem a vypili brandy. To se stalo rituálem, který bude Severusovi po konci prázdnin chybět.

Severus neměl slova, kterými by popsal vděčnost za to, že jej Ethan přivítal do rodiny. Pravděpodobně mu nikdy neřekne o vlastní ubohé parodii na otce, ani jak si užil jejich intelektuální debaty, jakkoliv se během roku postupně dokázal otevřít. Místo toho z něj vyšlo jen: „O Vánocích vás s Hermionou navštívíme.“

Šlo o náhodná slova, ale Ethan nepřekvapivě rozuměl. Jen přikývl a usmál se. „To budeme rádi.“

Ethan a Jean se omluvili krátce nato, a Hermiona přišla za Severusem do pracovny. Přeměnila dva ušáky na gauč a oba se posadili před krb. Seděli vedle sebe a kradli si polibky, až se přesunuli tak, že Hermiona ležela na Severusovi stejně jak toho rána v Bradavicích. Severus ji políbil a zapletl ruku do jejích vlasů. Tiše se zasmál, když bezhůlkově zavřela dveře a ucítil zabrnění obran. Pomalu se milovali, snažili se prodloužit každou minutu společného času. Když oheň uhasl do šedavého popela, věděli, že pracovnu musí opustit. Hermiona ležící na Severusově hrudi, stejně jako když zahájili den, popadla hůlku z odhozených džínů. Nechala oblečení zmizet, patrně do skříní, a pak se máchnutím oblékla do pyžama a Severuse do boxerek. Rychle a potichu vrátili pracovnu do původního stavu.

„Musíme jít do našich pokojů, Severusi,“ pronesla Hermiona zbytečně.

Přitiskl ji k sobě. „Až za dva týdny přijdeš do Bradavic, nepustím tě. Nevím, kolikrát ještě tě dokážu pustit,“ pravil vážně. Na hrudi ucítil její povzdechnutí a přikývnutí.

Pár dalších minut se drželi. Pak tiše opustili pracovnu a Severus sledoval, jak Hermiona odchází po schodech do jejího pokoje.

Ještě hodinu ležel v posteli a přemýšlel o dalším roku bez Hermiony, než dokončí studia. Bolelo jej z toho na hrudi. Co se Hermiony týkalo, veškerá jeho trpělivost a kontrola nad emocemi, které vypiloval jako špion, vyprchala. Odhodlaně sebral trpělivost, aby ji bez nedočkavosti nechal dostudovat. Nakonec použil nitrobranu, aby si pročistil mysl od Hermiony a mohl spát.

Připadalo mu, že spal jen pár minut, když se k němu posadila na postel a vzbudila jej. Nepřekvapilo ho, že byla unavená, jako se i on cítil. „Žádné veselé ‚dobré ránko‘?“ zažertoval.

„Merline, ne. Jak dlouho jsme zůstali vzhůru?“ zareagovala chraplavě.

Severus si ji přitáhl do lehu zády k němu. „Asi do tří. Já dokázal usnout kolem čtvrté.“

„Uf,“ byla jediná odpověď.

„Tak proč jsme vzhůru?“

„Prospíš celý den,“ odvětila mu mrzutě.

„Promiň?“

Hermiona se uchechtla. „To pořád říká máma: ‚Vstávej, jinak prospíš celý den!‘ V mámině domě je maximum devět hodin.“

Zvedl se na loket a Hermiona se otočila tváří k němu. Zamračila se, když uviděla jeho vážný výraz. „Miluji tě, Hermiono.“

„Taky tě miluju, Severusi,“ odpověděla nesměle.

„Chci, abys věděla, že se vynasnažím nebýt tak majetnickým mrzoutem.“

Hermiona se na něj usmála. „Nejsi majetnickým mrzoutem. Víš, že mi budeš chybět stejně jako já tobě. Jsem ráda, že kdybychom měli možnost, chtěl bys mě u sebe. Kromě toho, to já jsem ten mrzout, pamatuješ?“

„Ať je to jak chce,“ začal tónem falešné vážnosti, ale usmál se, když si Hermiona rozhořčeně odfrkla, „přestanu být netrpělivý. Šťastně si užiju každou chvíli, kterou budeme spolu. I když to bude časně ráno,“ dodal.

„Tak vstávej! Prospíš celý den!“ Líbnula jej a vyskočila z jeho postele. Když se na něj usmála, snad po tisící si uvědomil, že jestli bude muset, počká další rok i desetiletí.

Jakmile se Severus osprchoval a oblékl, připojil se k Hermioně a jejím rodičům v kuchyni. Usmál se na Hermionu, která měla ještě kalné oči a popíjela kávu. Od Jean s přimhouřenýma očima se mu dostalo formálního: „Dobré ráno, Severusi,“ což si přeložil jako zprávu, že přesně ví, jak dlouho zůstali vzhůru. Dostat výtku od matky ženy, s níž chodí, byl pro Severuse nový úkaz. Nu, výtka od tvrdohlavé ženy vlastně nová nebyla, ale ten důvod byl. Téměř se nadechl, aby jí připomněl, že jsou s Hermionou oba dospělí, když Ethan s očima zabořenýma do novin nepatrně zavrtěl hlavou. Severus se rozhodl přijmout ránu jako muž, posadil se a přikývl se zdvořilým: „Dobré ráno, Jean,“ zatímco mu chystala čaj a toust. Ethan jej pozdravil přátelštějším a mnohem méně bdělým: „Dobré.“ A Hermiona dál pila kávu, zjevně slepá k tomu, co se odehrálo.

„Hermiono, zlato, půjdeme dnes nakupovat?“ zeptala se Jean.

„Ano, pojďme! Vezmeš mě do toho obchodu, o kterém jsi mi říkala?“ Hermioně se rozsvítily oči.

Severus se na ni tázavě podíval.

„S mamkou si půjdeme obstarat něco nového na dnešní operu!“

„Budu potřebovat,“ začal Severus, ale Hermiona jej rychle přerušila.

„Jen si obleč ten oblek, co sis přinesl, to bude skvělé. Nebudu si kupovat nic příliš přepychového, jen jsem chtěla něco nového.“

Severus přikývl – věděl, že v kufru nemá žádný oblek. Jak znal Hermionu, vytáhne nějaké oblečení a pak je přemění do něčeho odpovídajícího. Sama by si mohla také něco přeměnit, to si byl jistý, ale šlo patrně o záležitost mezi matkou a dcerou a tomu on nikdy neporozumí.

„Chcete vy dva s námi?“ zeptala se Jean. Nádech škádlení v jejím hlase Severusovi připomněl Hermionu a zasmál se.

„Přesně můj názor,“ odpověděl Ethan na Severusův smích. „My muži budeme dělat mužské věci. Správně, Severusi?“

„Správně,“ odpověděl rozhodným hlasem. Jean a Hermiona se usmály a protočily očima.

Mužskými záležitostmi se ukázalo být čtení novin, trocha debaty o článku a později Ethanovo placení účtů, zatímco si Severus četl v knihovně.

Jean a Hermiona se vrátily s rozzářenými úsměvy a taškami v ruce. Jean odešla do kuchyně najít Ethana, ale Hermiona zamířila přímo k Severusovi sedícímu v obývacím pokoji s knihou a naklonila se k polibku. Ta chvilka byla tak domácká, jako by byla vytržena ze života někoho jiného. Severus Snape nebyl dobrým manželem s překrásnou manželkou a normálním domovem. A zatímco byla pravda, že nebyl takovým mužem, na zlomek vteřiny se jím stal a bylo to báječné.

Zbytek odpoledne strávili odpočinkem a nic moc nedělali. Mnohem dříve, než Severusovi přišlo rozumné, se Hermiona zvedla, že se půjde připravit, a Severuse zavolala do hostinského pokoje. Na posteli ležel mudlovský oblek, který Severus nikdy dřív neviděl. Potěšila jej jeho černá barva a měl i hezký střih.

„Je pěkný. Zdá se, že nakonec jsou ty tvé hodiny přeměňování užitečné,“ škádlil ji.

Máchnutím hůlkou, ale s potměšilým pohledem na Severuse, jej přebarvila na oranžovo.

„Doufám, že je to jen prázdná hrozba, Hermiono. Nemyslím, že chceš, abych se oblékl do oranžové, ani nechceš, abych si vzal bradavický učitelský hábit, což jsou v tomto okamžiku nejlepší možnosti. Jsem si jistý, že tvé matce by se líbilo připomenout, že jsem byl tvým učitelem,“ prohlásil, když vytáhl hůlku a přeměnil oranžový oblek na učitelský hábit.

Hermiona zasténala a snadno změnila hábit zpět na slušivý černý oblek. „Vyhrál jsi.“

Severus se zasmál a přitáhl si Hermionu k sobě, aby ji objal kolem pasu. „Tentokrát ano. Upřímně, vítězství, štěstí a láska,“ při tom ji pevněji stiskl, „jsou pro mě úplně nové. Bojím se, že se vzbudím a zjistím, že je to jen sen.“

Hermiona se na něj usmála. „Tato část je snem, Severusi. Naše životy tak nikdy nebudou vypadat. Nejsme normální.“ Oba se zasmáli. „Za měsíc budeš zase tím nejmocnějším kouzelníkem naší doby a příkladným způsobem budeš studenty učit, jak zapálit pod kotlíky, a společně se budeme pokoušet o vyléčení lykantropie. Toto není náš život. Ale stále budu šťastná a zamilovaná a vyhraju jednu či dvě pře.“ Odmlčela se a zasmála. „Byla to pěkná pauza, že?“

Severus přikývl. „Kdo by si myslel, že v pekle bude tuto roční dobu tak hezky?“

Zasmála se, což v něm vyvolalo iracionální přesvědčení, že vše bude dobré.

Pak jej políbila a odstoupila z jeho objetí. „Musím se připravit!“

Severus přikývl a sledoval, jak odchází. Našel Ethana sledovat v televizi pořad o přírodě. „Jean se taky připravuje?“

Ethan jen přikývl.

„Odcházíme za dvě hodiny?“ zeptal se Severus.

Ethan opět přikývl.

„Je to normální?“ pokračoval v otázkách Severus.

Ethan nad tou otázkou chvíli přemýšlel. „Upřímně, v páteční večery pro Jean ne. A vůbec ne pro Hermionu, ale tím si nejsem tak jistý. V posledních letech jsme ji moc neviděli. Naše partnerky se asi snaží na nás zapůsobit.“

Severus a Ethan se nakonec šli také připravit. Severus v obleku od Hermiony se prohlédl v zrcadle. Byl se sebou spokojený. Nikdy nebude tím nejpohlednějším mužem, ale s věkem se zlepšil. Neměl ve vlasech šedivý vlas a váha světa mu spadla z ramen a vypadal mladší než před pár lety a mnohem mladší než Hermionini rodiče, což byl rád. Stále vypadal starší než Hermiona, ale ona si rozumně vybrala zralejší styl, který ocenil.

Severus a Ethan se opět ocitli v obývacím pokoji, kde čekali na ženy.

Když se objevily, Severus zalapal po dechu. Hermiona nikdy nebyla tak rozkošná. Vždy byla nádherná, ale dnes se upravila jen pro něj a jeho ohromilo, že vynaložila námahu. Vlasy měla mistrně zapletené. Tmavě zelené šaty byly umírněné, přesto sexy. Přesně jak řekla – nebyly příliš nákladné, ale vypadaly, jako by byly ušity pro ni. Na chvíli se zarazil a napadlo jej, jestli je kouzlem neupravila, aby lépe seděly. Byla to tak mocná čarodějka.

Její úsměv potvrdil, že ano, občas přesně věděla, co si myslí.

„Jsi úžasná, Hermiono. Nebudu moct od tebe odtrhnout pohled, abych mohl sledovat operu.“

„Tak si mezi vás dva sednu já,“ poškádlila je Jean, která jej zjevně zaslechla.

Hermiona se podívala na Severuse. „Tobě to taky sluší, Severusi. Naši přátelé doma by nás nepoznali. Jsi připravený na naši poslední noc předstírání, že jsme ‚normální‘?“

Severus přikývl.

Odešli na operu a on si užil anonymitu v anonymní zemi. Na jednu noc nebyl bývalým Smrtijedem, který se ukázal být špionem, ale obyčejným mužem se svými milovanými. Podíval se doprava na Hermionu, která si užívala představení. Vzpomněl si na její první dopisy, kdy psala o Austrálii. Ani za milion let by si nepředstavil, že bude s ní a jejími rodiči v sydneyské Opeře přesně za jeden rok.

Sobotu všichni strávili odpočinkem. Hermiona se snažila pobýt co nejvíc času s matkou. Věděl, že ji neuvěřitelně zranila ztráta její blízkosti, a byl rád, že většinu té blízkosti během léta obnovila. On a Ethan si zahráli pár partií šachů a Ethan dokázal nad Severusem vyhrát, což využil jako výmluvu k pauze a poslední sklence brandy.

„Postarejte se o ni,“ pronesl Ethan, když spolu seděli a užívali si pití.

„Postarám. Vlastně se v tom střídáme,“ přemýšlel Severus nad vzpomínkou, jak se vzbudil na ošetřovně.

Večeře nebyla moc veselá, protože nad všemi visel blížící se odjezd Severuse a Hermiony jako těžký vzduch po dešti. Jean se zeptala na plány jejich další návštěvy a tváře Jean a Hermiony se rozzářily, když jim Ethan řekl o Severusově příslibu návratu o Vánocích.

Severus a Hermiona odcházeli do Doupěte ve tři ráno, takže když dali rodičům dobrou noc, šlo o rozloučení.

Vzbudili se před východem nedělního slunce a přemístili se k bráně Bradavic. Museli nechat přizpůsobit oči polednímu slunci, a pak Hermiona na Severuse významně pozvedla obočí. Přitiskl ji proti vratům stejně jako ve čtvrtek, když mířili na Tkalcovskou. Po několika minutách líbání se odtáhl. „Jakkoliv rád bych tě odvlekl do podzemí, musíme se dostat do Doupěte, jinak za námi Molly pošle pátrací četu. Nejsem natolik pošetilý, abych si to s ní rozházel.“

Vešli do Bradavic a zamířili přímo do Minerviny kanceláře. Zaklepali, ale nebyl to Minervin hlas, který zvolal: „Vstupte!“

„Filiusi, co tady děláte?“ zeptal se Severus s nakrčeným obočím. „Je všechno v pořádku?“

„Ano, ano. Vše v pořádku. Jen se snažím najít nějaké papíry, které mi tu nechala Minerva.“ Pak se otočil k Hermioně. „Dobrý den, Hermiono! Jako vždy vás rád vidím!“

„Dobrý den, profesore Kratiknote,“ odpověděla. „Taky vás ráda vidím.“

„Kde je Minerva?“ zeptal se Severus.

„Šla si promluvit s profesorem Hudsonem. Říkala, že má skvělého kandidáta, který se uchází o post obrany. Profesor Hudson odvedl dobrou práci, ale koncem roku byl velmi unavený. Samozřejmě to všichni, ale on obzvlášť. Minerva tuší, že by uvítal možnost jít zase do důchodu. Byl tady opravdu jen z laskavosti k ní.“

Severus pohlédl na Hermionu. Měla oči doširoka rozevřené. Severus věděl, že ji taky znepokojuje to, co nebylo řečeno.

„Je ten kandidát ze Zmijozelu?“ položil další otázku Severus. Hlas vyzněl normálně, pevně jako obvykle, ale srdce mu v hrudi prudce bilo. Hermiona mu stiskla ruku a on popřemýšlel, jak dlouho už jej drží.

„To neříkala. Ale jsem si jistý, že to brzy zjistíme. Přišli jste za Minervou?“ Filius vytáhl pergamen z Minervina pokrytého psacího stolu.

„Ne,“ odpověděl Severus. „Jen se chceme krbem přemístit do Doupěte.“

„Tak to pozdravujte Artura a Molly. Už půjdu. Na shledanou, Severusi, Hermiono.“

Rozloučili se a sledovali, jak odchází z ředitelny. Jakmile se za ním zavřely dveře, Severus se posadil na židli před Minerviným stolem. Že se Hermiona posadila vedle, spíš cítil, než viděl.

V tichosti seděli několik minut. Sledoval Hermionu. Nebylo třeba, aby pronesl nahlas tu spoustu myšlenek, které mu běhaly hlavou. Věděla přesně, na co myslí. Obdiv k ní vzrostl o to víc, jak jen seděla a nezasypávala jej otázkami ani otřepanými frázemi. Opět jej popadla za ruku.

„Chci zmijozelskou kolej, Hermiono.“

„Vím, Severusi,“ přikývla.

Severus dlouze vydechl. „Pojďme. Nemá smysl tady sedět a dusit se ve vlastní šťávě, když naprosto netušíme, co Minerva plánuje.“ Vstal a přitáhl si Hermionu do náručí. Pevně jej objala.

„Pojď, Severusi. Weasleyovi jsou skvělým rozptýlením. Odvedou mysl jinam.“

Vzplály zelené plameny a chvilku nato vystoupili z krbu v obývacím pokoji Weasleyových.

„Hermiono! Severusi! Pojďte!“ Molly vtáhla Hermionu do objetí a pak přešla k Severusovi. Už se chystal Molly pozdravit, když i jeho vtáhla do objetí stejného jako u Hermiony. Oči se mu rozšířily šokem, ale gesto jí strnule vrátil a Hermiona se zahihňala. „Jsme tak rádi, že jste oba dorazili,“ pokračovala Molly, když Severuse pustila.

„Díky Molly,“ odvětila Hermiona. „Je skvělé být zase tady! Kde jsou všichni?“

„Jsou vzadu na zahradě a většina hraje famfrpál. Charlie asi nahoře spí. Před pár hodinami se přemístil z Rumunska.“

Následovali Molly na zahradu. Jak se blížili, slyšeli výkřiky Weasleyovského klanu. Artur seděl v zahradní židli a vykládal si s Fleur.

Jakmile oba přivítali Severuse a Hermionu, všimla si jich skupina ve vzduchu a přistála na zemi. Zapomněli na svoje košťata, jen aby je pozdravili. Bill, George, Angelina Johnsonová, Harry a Ginny objali Hermionu a Severusovi potřásli rukou. Přistál i Ron a kráčel k nim s vysokou čarodějkou s pískovými vlasy, která Severusovi nebyla povědomá.

Ron si ji k sobě přitáhl. „Hermiono, profesore Snape, toto je Christine Elliotová. Hraje za Holyheadské harpyje. Christine, to jsou mí přátelé Hermiona Grangerová a Severus Snape.“

Vyměnili si zdvořilosti a Severus se podíval na Hermionu. Usmívala se a do Severuse uhodily dvě věci. Jednak jej potěšilo, že ten úsměv byl skutečný; skutečně byla za Rona šťastná. A zároveň se mu sevřelo srdce při zjištění, že on, a pravděpodobně pouze on, znal Hermionu natolik dobře, aby rozlišil, který úsměv je falešný a který je skutečný. Celá výměna nezabrala ani minutu, ale šlo o všeříkající okamžik. Hermiona mu pevně stiskla ruku a vytrhla ho z jeho zamyšlení.

Artur a Hermiona pak vyčarovali na zahradě další židle a oba se posadili spolu s Billem, Fleur a Harrym k Severusovi, zatímco se zbytek vrátil k jejich hře.

„Hermiono, jak se mají rodiče?“ zeptal se Artur.

„Dobře. K mému zklamání dál šťastně žijí v Austrálii,“ zavtipkovala Hermiona.

„Něco nového v Bradavicích?“ zeptal se Bill.

Severus, v rozpacích nad tím, co říct, pohlédl na Hermionu. Ta se uchechtla a odpověděla za něj. „Ani ne před patnácti minutami jsme zjistili, že profesor Hudson by mohl odejít do důchodu.“

„Kdo je profesor Hudson?“ zeptal se Harry.

„Je profesorem obrany proti černé magii a ředitelem zmijozelské koleje,“ odpověděl Severus.

Harry vytřeštil oči a prakticky zařval: „Cože? Vy nejste ředitelem Zmijozelu?“

„Ne,“ odvětil Severus vážně.

„Tomu nemůžu uvěřit! Copak přišla profesorka McGonagallová o rozum?“

„Ne, nepřišla, pane Pottere.“ Přísný hlas Minervy McGonagallové je všechny překvapil, otočili se a uviděli ji kráčet s Molly zahradou. Všichni vstali, aby ji přivítali.

Harry zrudl. „Omlouvám se, paní profesorko. Nechtěl jsem vás znevažovat.“

Minerva se zasmála. „Neurazila jsem se. Souhlasím s vaším postojem.“

„Minervo,“ oslovil ji Severus se svojí obvyklou vážností. Snažil se na její sdělení nereagovat, ale srdce se mu rozbušilo. Zaslechl, jak Hermiona vedle něj zadržela dech.

Minerva pozdravila zbytek Weasleyových a pak vrátila pozornost k Billovi a usmála se. „Mluvila jsem s profesorem Hudsonem. Když jsem mu tu novinku řekla, rozhodnutí odejít na penzi mu trvalo celé dvě vteřiny.“

„Jakou novinku?“ zajímala se Hermiona.

Minerva se na ni a Severuse usmála. „Bill bude náš profesor obrany.“ Artur poplácal Billa po zádech, zatímco Fleur jej objímala.

„A?“ pobídla ji Hermiona.

„A teď ještě potřebuji nového ředitele Zmijozelu. Severusi, můžete jím být, jestli chcete.“

Hermiona hodila ruce Severusovi kolem krku. V té chvíli zapomněl veškerou zmijozelskou opatrnost, objal Hermionu a zvedl ji ze země, až se rozesmála.

Když ji jemně položil na zem, uznale se podíval na Minervu. „Děkuji vám, Minervo.“

Ta mu úsměv vrátila a Hermiona vedle něj zářila. „Budu to brát, že ano.“

Hermiona obrátila pozornost k Billovi a Fleur. „Proč ta změna? Myslela jsem, že jste šťastně spolu u Gringottů.“

Teď byla v záření řada na Molly a Arturovi, když Fleur odpověděla: „Protože budeme mít miminko!“

Následovalo obligátní pištění a objímání. Severus přešel k Billovi a potřepal mu rukou. „Gratuluji, Bille, za oba případy.“

„Děkuji, Severusi. Těším se na Bradavice. Že bude volné místo, jsem čekal až za pár let. Minulý týden jsem oslovil Minervu, jen abych jí dal vědět, že mám zájem. Práce v terénu byla vzrušující, ale už nechci cestovat, a práce u stolu, kterou jsem před dvěma lety přijal, není pro mě.“

Severus přikývl. „Povedete si dobře, Bille. Rád vám jakkoliv pomůžu.“

Být obklopen Nebelvíry mělo své výhody. Kladli osobní otázky, které by Zmijozel v žádném případě nevyslovil. Jistěže Harry, který se připojil k rozhovoru o zaměstnání, nezklamal.

„Kde budete žít?“ zeptal se Billa.

„Najdeme si domek v Prasinkách. Minerva říkala, že nám zajistí spojení letaxem, takže se budu moci každý večer vracet domů. Pozvala nás žít do hradu, ale Fleur z toho nebyla nadšená.“

„Bydlívali tam i jiní sezdaní profesoři?“ přemýšlel Harry nahlas.

„Ale jo,“ odpověděla Hermiona, která se vrátila k Severusovi. „Phineas Nigellus byl ženatý, když byl ředitelem.“

Ta odpověď vyvolala hezkých pár šokovaných pohledů. Tuto informaci nevěděl ani Severus.

Hermiona se uchechtla. „Jmenovala se Lydie a byla Nebelvírkou. Tedy čistokrevnou Nebelvírkou. Byl do ní blázen.“

Harry zavrtěl hlavou. „Phineas je dílo. Tajnůstkářský bastard.“ Ale hlas postrádal zášť.

Právě v té chvíli přistála Ginny a ostatní a všichni se k nim připojili. „Už vám Fleur prozradila svoji dobrou zprávu?“ zeptala se Ginny Hermiony nadšeně.

„Ano,“ odvětila Hermiona. „Nemůžu uvěřit, žes mi to neřekla!“

„No, máma nám hrozila ztrátou života,“ dodal George. „Taky mám novinku, Hermiono.“

„Cože?“ očima kmitala mezi Georgem a Angelinou.

„Ale ne, ne tohle!“ vyhrkla Angelina.

„Manželství je překonanou institucí,“ začal George, ale rozesmál se, když Angelina i Molly zaprskaly a pohledem jej propíchly. „Dělám si srandu! Ale to není má novinka,“ a pak dodal, „protentokrát…“ Na Angelinu se podíval škádlivě a ta jen protočila očima. Pokračoval: „Taky se stěhuju do Prasinek. Otevírám tam pobočku Kratochvilných kouzelnických kejklí. Konečně jsem vyplatil Taškáře. A chci se postarat o to, aby můj nový synovec nebo neteř byl patřičně vychován.“

Všichni se zasmáli nad představou Georgeovy verze patřičné výchovy.

Minerva zasténala. „Asi na příštích dvacet let zakážu výlety do Prasinek. Severusi, Bille, co myslíte?“

Oba muži vážně odvětili: „Souhlasím,“ zároveň, načež se všichni rozesmáli.

„Má ještě někdo další vzrušující novinku?“ zeptala se pochechtávající se Hermiona. „Harry? Rone?“

„Ne, jsme v pohodě,“ přizvukoval Ron s úsměvem. „Myslím, že je teď řada na tobě.“

„Dnes máme tolik věcí k oslavě!“ zvolala rozzářená Molly. „Připravuju obrovskou večeři a sníme si ji tady na zahradě. Chci, abyste všichni přišli. Vy také, Minervo. Ale právě teď Minerva potřebuje, aby se Severus a Bill vrátili do Bradavic.“

Minerva přikývla a na oba se podívala. „Papírování. Merline, to nikdy neskončí. Ale do začátku školního roku je už jen měsíc a já to chci mít z krku co nejdříve. Za deset minut u mě v kanceláři.“ Pak se otočila a odešla do domu spolu s Molly.

Všichni se opět rozhovořili a pár odešlo do domu, zatímco jiní se vrátili na hřiště k jejich famfrpálu.

Severus konečně dokázal promluvit s Hermionou, aniž by je někdo sledoval. „Hermiono…“

Rozzářeně jej chytla za obě ruce. „Jsem za tebe tak šťastná, Severusi. Zasloužíš si to.“

Krátce, ale žhavě ji políbil, čímž u George na koštěti vyvolal hvízdot. „Merline, Hermiono. Prosím tě, řekni mi, že tvůj zastřený obraz naší budoucnosti neobsahuje tolik dětí,“ poškádlil ji Severus.

„Rozhodně ne,“ zašeptala. „Když jsem tady, musím užít Uklidňující doušek, jinak bych se osypala,“ zavtipkovala. Pak zvážněla. „Jsem na tebe tak hrdá.“

Usmál se na ni a nestaral se, kdo se dívá. „Miluji tě. Uvidíme se později,“ rozloučil se s ní tlumeně a sklonil hlavu k polibku.

Když Bill a Severus vystoupili z krbu v ředitelně, Filius už tam čekal. Vyčaroval další židli a všichni se posadili. Netrvalo dlouho a Minerva veškeré papíry se Severusem a Billem zpracovala. Jakmile podepsali své příslušné smlouvy a probrali následující školní rok, Minerva Billa a Severuse propustila zpět do Doupěte.

Jakmile Severus přistál, okamžitě ustoupil, aby uvolnil prostor Billovi, načež oba zamířili do kuchyně, kterou okupovaly všechny ženy. Smích a klábosení okamžitě utichly, když si všimly mužů. Severus viděl, že Hermiona má radostí rozzářené oči.

Rozesmátá Ginny koukla na muže a okamžitě napodobila Molly. „Kšá! Ven z kuchyně! Žádní muži! Odejděte, profesore Weasley, a vezměte s sebou profesora Snapea!“

Všechny ženy se rozesmály a Bill se podíval na Severuse. „Asi bude lepší, když půjdeme na zahradu. Tolik ženských v místnosti není dobré,“ zavtipkoval. Hermiona se zazubila na Severuse, který zvedl jedno obočí. Jeho gesto nezůstalo nepovšimnuto a všechny ženy opět vybuchly smíchem. Bill a Severus opustili kuchyni s vrtěním hlavou.

Směrem k rádoby famfrpálovému hřišti stál půltucet různorodých zahradních židlí. Severus se posadil na prázdnou vedle Charlieho, který rozhodně nevypadal nejlíp. „Dobrý den, Charlie. Je vám dobře?“

„Dobrý den, Severusi. Budu v pořádku, díky.“

George se se smíchem posadil na druhou stranu Charlieho a dodal: „Ginny ho uřkla, protože vykládal, že začne pracovat na Hermioně.“

„Cože?“ zvolal Bill, který se právě sedal vedle Severuse.

„Nevěděl jsem, že spolu chodí!“ bránil se Charlie. „Jen jsem řekl, že dnes vypadá báječně.“

Báječně. Jo, to se vsaď,“ poškleboval se Bill.

„Nicméně Ginny mě zaslechla a sestřelila mě z koštěte.“

Severus, který rozhovor sledoval se směsí hněvu, žárlivosti, překvapení a pobavení, loupl okem po Charliem a svým profesionálním hlasem se zeptal: „Máme problém, Charlesi?“

Charlie zvedl ruce v gestu kapitulace. „Ne, pane! Žárlím na vás všechny, ale nejsem idiot!“ Odmlčel se a pak si povzdechl. „Dokonce žárlím i na Percyho!“

„A kde vlastně je?“ zeptal se Severus.

George se zasmál. „Až teď jste si všiml, že tady není, že ano?“ všichni se rozesmáli, když Severus pokrčil rameny. Dostalo se mu odpovědi: „Percy a Penelope dorazí na večeři.“

„Jak to, že zrovna ty si nedokážeš najít děvče?“ vrtěl udiveně hlavou nad svým bratrem Bill.

„Z jakéhosi důvodu,“ začal Charlie, „v rumunské dračí rezervaci jaksi nepracuje moc čarodějek.“ Všichni se rozesmáli a on pokračoval: „Máma do mě roky hučela, abych si našel pěknou čarodějku a usadil se. A teď, když bych to i rád udělal, žádnou nemůžu najít!“

Všichni se nad Charlieho prekérní situací zamysleli.

„Německo,“ prohlásil Severus.

„Cože?“ zeptal se George a předklonil se, aby přes Charlieho na Severuse uviděl.

„Charlie, pamatujete si Davise Yorka? Myslím, že je vašeho věku.“

„Ano, odešel po našem třetím ročníku, myslím. Už jsem ho neviděl.“

„Ano. Davis byl poněkud…“ začal Severus a snažil se najít diplomatická slova.

„Divný,“ dodal Charlie. „Šly řeči, že nebyl kouzelníkem. Nebyl ve Zmijozelu?“

„Byl,“ odpověděl Severus. „A byl kouzelníkem, jen nedokázal moc kouzel. Čas od času do Bradavic nastoupí takovýto student a není to pěkné. Naštěstí pro něj, zatímco byl beznadějný v přeměňování a lektvarech i formulích, naprosto exceloval v péči o kouzelné tvory. Talentovaný. Takže Albus, profesor péče a já jsme pracovali na tom, abychom mu našli učednictví. Objevil jsem velkou dračí rezervaci v Německu a po třetím ročníku tam tento student odešel. Každý rok mi píše, aby mi dal vědět, jak se mu daří.“

„Hermiona říkala, že jste milý, ale já jí nevěřil,“ prohodil žertem George.

Severus protočil očima. „Ano, no, napsal, že se mu daří se všemi draky, až na velké stádo Andalouských.“

Charlie přikývl. Bill a George netušili, o čem se mluví, takže Charlie vysvětlil: „No, to je naprosto normální. Andalousští reagují jen na…“

Severus se ušklíbl, když téměř viděl Charlieho otáčející se kolečka.

„Cože?“ zeptal se George zmateně.

„Andalousští reagují jen na magii čarodějek,“ dodal Charlie.

Billovi a Georgeovi to došlo a rozesmáli se.

„Slyšel jsem, že v Německu je v tomto ročním období báječně,“ škádlil jej Bill.

„Slyšel jsem, že draci, co milují německé čarodějky, v tomto ročním období vypadají báječně,“ dodal George a všichni se rozesmáli.

Artur, Ron a Harry se vynořili zpoza domu a posadili se k mužům na židlích. „Co je tak zábavného?“ zeptal se Ron Charlieho. „A proč ti profesor Snape ještě neodčaroval koule?“

„Slíbil jsem profesorovi Snapeovi, že se přemístím do Německa,“ prohlásil Charlie. George, Severus a Bill se rozřehtali. Severus si nepamatoval, že by se někdy ocitl ve skupině mužů, kteří by se s ním mohli smát.

Pokračovali v hovoru, dokud je Molly nevyslala připravit zahradu na večeři.

Hostina byla hlasitou záležitostí, jelikož kolem stolu sedělo šestnáct lidí. Ozdobeným dortem oslavili Harryho narozeniny. Severus se uchechtl, když si uvědomil, že nikdo není ochotný se do dortu pustit, dokud neochutná George. Když byli všichni přesvědčení, že jim nevyraší pera nebo nezezelenají, zasmáli se a pustili se do jídla. Pak připili členům rodiny k dobrým novinkám. Severuse zasáhlo, že i jemu připili bez nějakých výhrad. Před dvěma roky byl naprosto bez přátel a rodiny. Teď měl rodiny dvě – Grangerovi jej přijali do jejich, tedy alespoň otec, a Weasleyovi jej přivítali jako vlastního. Loni v tomto čase přemýšlel, jestli jeho život stojí za žití. Ten postoj mu byl teď tak cizí, že nemohl uvěřit, že jej vůbec něco takového napadlo.

Po jídle začala nová hra famfrpálu a na zemi se rozproudil rozhovor. Severus si to užíval. Naslouchal historkám o Fredovi a Georgeovi, jak vyrůstali, a nechal se omývat jejich smutkem i léčivým smíchem, když vzpomínali na Freda.

Když začalo být příliš tma na hru, nakousli téma, kde kdo bude spát. Bill, Fleur, Percy, Penelope, George a Angelina se rozloučili a Severus se obrátil k Hermioně.

„Uvidíme se zítra?“ zeptal se.

„Ano, ráda bych s tebou povečeřela v Bradavicích. Uvidíme se zítra odpoledne?“

Severus přikývl. „Dobrou noc, Hermiono.“

Usmála se na něj. „Dobrou noc, Severusi. Miluju tě,“ dodala láskyplně.

„Taky tě miluji. Řekl bych ti ‚spi dobře‘, ale mám pocit, že vy ženy budete celou noc klevetit.“

Hermiona jej hravě plácla do ruky. Pak si přitáhla jeho hlavu a políbila jej.

Severus se přeletaxoval do Bradavic a vrátil se do svých komnat.

„Slyšel jsem, že je na řadě gratulace,“ protáhl Phineas.

„Dobrý den, Phineasi. Ano, děkuji. Jsem zase ředitelem té nejlepší koleje.“

„Jsem rád, že jste se nenakazil vaší Nebelvírkou.“

„Hm… Máte hodně námitek vůči Nebelvírům, ale slyšel jsem dnes něco dost zajímavého o vás a jisté Nebelvírce.“

Phineas zasténal. „Měl jsem být chytřejší a Hermioně nic neříkat.“

„To proto máte Hermionu rád? Připomíná vám Lydii?“

Phineas se na chvíli zamyslel a pak jen přikývl.

Severus užasl nad Phineasovou necharakteristickou odpovědí. „Povyprávějte mi o ní,“ naléhal. „Hermiona řekla, že jste byli manželé, když jste byl ředitelem.“

„Ach ano. To konečně svolila a přestěhovala se na hrad se mnou. Odmítla žít na hradě, dokud jsem jako profesor mohl každý večer domů.“

„Proč tu nechtěla žít?“

„Příliš mnoho dětí.“

„Neměla je ráda?“ zajímal se Severus.

„Milovala je. Ale nemohla je mít. To bylo trhlinou na našem manželství. Když jsme to zjistili, byla tak zničená,“ vzpomínal smutně. „Vždy jsem jí říkal, že mi stačí ona. Merline, víc než stačila. Nicméně ředitelem jsem se stal o pár let později a ona si konečně mohla užít života na hradě se studenty. Byla lékouzelnicí a stala se vrchní sestrou, když dalšího roku stávající, ta stará čarodějnice, odešla na důchod. Lydie to místo milovala. Najednou měla dětí stovky. Když zemřela, skoro mě to zabilo.“

Severus přikývl. „Zní jako skvělá žena. Děkuji, že jste mi o ní řekl.“

„Není zač.“

„Hermiona mě nenakazila,“ rozjímal Severus. „Ale změnila mě, Phineasi.“

„Ano, to změnila,“ odvětil. „Ale vy jste také změnil ji.“

„Ano?“ Severuse to upřímně zajímalo. Jemu přišla nezměněná, ale když už to nakousli, uvědomil si, že ji opravdu zná jen rok.

Phineas přikývl. „Ach ano. Je teď mnohem šťastnější.“

„Válka skončila, každý je šťastnější.“

„Nemluvím jen o tom posledním roce války. Už před ní strávila mnoho času na Grimmauldově náměstí a vídával jsem ji s kamarády. Byla potřebná, milovaná jako sestra, dokonce obdivovaná. Ale její společnost si nikdy nikdo neužíval.“

Severusovi se bolestivě stáhlo hrdlo, když si vybavil ty pocity ze svého vlastního života – vždy užitečný, žádné potěšení. „Já si jí užívám.“

Phineas protočil očima. „To všichni vědí, pitomče. V tyto dny jste špionem jako Mrzimor.“

Severus zavrčel. „Nu, buďme vděční, že je období míru,“ zažertoval.

Po krátkém vybalení si Severus sedl do svého ušáku a začetl se do lektvarového časopisu, který mu přišel v době, kdy byl v Austrálii. Po hodině zavolal Wispy.

„Pán Snape je zpátky! Jak může Wispy posloužit?“ ptala se domácí skřítka vesele.

„Jen čaj, prosím, Wispy.“ Skřítka zmizela.

Severus opustil komnaty, aby si ve své soukromé laboratoři vyzvedl zápisník. Když se za pár minut vrátil, Wispy nalévala čaj do dvou šálků. „Wispy,“ začal, „dnes v noci jen já.“

„Ne, pane Snape. Slečna je doma,“ opravila jej Wispy věcně.

Severus shlédl na domácí skřítku. „Slečna… je…“ a pak následoval Wispyin pohled a otočil se, aby uviděl Hermionu ve dveřích do ložnice.

Hermiona se mu podívala do očí a usmála se. „Doma.“

 

 

PA: Děkuji, že jste si přečetli můj příběh. Zkušenost z psaní a sdílení tohoto příběhu je mi velmi mimořádná, ale nebyla by zdaleka tak mimořádná, nebýt vašeho čtení a sdílení vašeho života se mnou.

 

Mějte se dobře, drazí přátelé.

 

Vaše

mezzosangue

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: hanka - 28.03. 2023
|
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: banshee - 11.07. 2023
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: margareta - 04.08. 2023
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Re: Kapitola 13. Červenec 1999, část 2. – 2/2 (Hodnotenie: 1)
Od: Iva12 - 12.09. 2023
|
Po roku sa k nej vraciam.. a som rovnako okúzlená. Veľké ďakujem autorke aj prekladateľke…

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Ojlka286 - 10.10. 2023
|
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: ivy - 22.12. 2023
|
Omlouvám se, že nemám víc času, o to víc si vážím vašeho, který jste tomu věnovali.

Archivované komentáre


Re: Kapitola 13. Červenec 1999, část 2. – 2/2 Od: Kandrovalucie - 17.10. 2022
????????????????

Tak úžasné.. tato poviedka ma tých pár dni kým som ju čítala držala v stave permanentného rozplyvania. Severusovi je pripísaná skutočne dokonala povaha - a no a čo, aspoň v knihe si to mozme užiť :-) Téma síce ľahká, žiadna dráma, ale forma listov z toho urobila jednu dokonalú, putavu poviedku. Chválim preklad a moc zan dakujem :-)

Zase jsem dočetla tento krásný příběh. Pohladil po duši, krásně plynul jako tichá řeka mezi břehy, z nichž se sklánějí stromy, koupou v ní své spodní větve a tajemně se odrážejí v ubíhajícím proudu. Jsem z něj vážně naměkko, něco přesně takového jsem v tuto dobu potřebovala. Brilantní, vybroušený příběh plný laskavosti, upřímnosti a sbližování se dvou moudrých, zralých lidí. Znovu vám děkuji, čarodějky vládnoucí kouzelnými slovy.

Tak som dohnala jeden z restov. Najprv sama sebe podakujem za ten uzasny napad zobrazit celu poviedku na jednu stranu, inak bych to pri aktualnych technickych obmedzeniach nedala. Preto sa pokusam o komentar az teraz. ak to vobec odosle. K prekladu. Skvely, citalo sa to samo, niektore slova som videla prvy raz v zivote. raz tam bola lavicka miesto lahvicka, co pobavilo, ale inak wau. Skvela praca, damy, klobuk dole. K poviedke. Viem si predstavit ako za nad niecim takymto mozu obdivovatelky SS rozplyvat. Bolo tam vsetko. Romanticke a krasne, so spravnym koncom. Mat tam in muzsku postavu, asi slintam. Plus za prezitie SS. To nepouzitie protijedu v kanone je epic fail. Uplne poprela jeho inteligenciu. Dost, len sa rozculim a nezmenim to. Dalsie plus za Hermionu. Velmi dobre napisana postava. Tu posudit viem, Snapa nie, takze vam verim, ze bol napisany dobre. Dalsie plus sa Harryho a Rona a ich interakcie. No a najvacsie plus ci naj scena pre mna boli sceny na koniec v Brlohu, Weaslyeovci a Charlieho presun do Nemecka. Vycitat nie je co, je to snamionka, stazovat sa na to, ked som to vedela, je zbytocne. Dnes travim cely den v posteli, tak som to chcela vyuzit. Naladou sa mi poviedka netrafila, ked sama prezivam romantiku, nemam chut o nej citat a naopak. Mala som si najst nieco akcnejsie, ale nelutujem. Este raz dakujem damy za dalsi skvost do zbierky. Snad z toho mojho tliachania bez diakritiky nieco pochopite. Jimmi PS. prave idem spat (ano viem ze je pol siestej) a tusim o com sa mi bude snivat. priblbly usmev na tvari uz mam.
No jo i nesnamionářky si můžou občas přečíst o Severusovi :-) Jedna se nemá bránit novým věcem :D Toto byla pro nás, obdivovatelky Severuse, povídka dušehlaďka. Pomalý rozjezd, dopisy... Vtipný, milý závěr v Doupěti. V podstatě tam nebyla záporná postava, která by lezla na nervy. A je pravda, že je třeba mít tu správnou náladu, aby takovou povídku jedna ocenila. Třeba zrovna teď mám náladu na něco dobrodružnější, taktže si moc cením, žes ji přečetla. Děkuji Ti, Jimmi, za tak obsáhlý komentář. Asi bych Tě měla za něj nějak odměnit. Můžu to zahrnout k Teddymu? :D Ten už brzy přijde na řadu.

díky ... našel, přečetl, slzu uronil na několika místech je i nějaké pokračování? :) ještě jednou díky
Opožděně děkuji za komentář, Fido. Povídka nemá pokračování. Ale autorka má ještě nějaké kratší povídky, do kterch se možná pustím.

Konečně jsem se dostala ke komentáři, který si tahle povídka tak zaslouží. Byla krásná, pozvolná, takhle si představuju Severuse, který měl to štěstí, že se s Hermionou sblížil hned po válce a ne po letech jako v Just to be nebo v Denících. Phineas byla taková třešnička na dortu. A samozřejmě happyend, který vždycky potěší :) Díky! Ani
Se zpožděním děkuji za komentář, Ani. Těší mě, že se líbilo. Toto byla povídka dušehlaďka :)

Nádherná povídka, mrzí mě, že končí. Mic děkuji za překlad.
Jsem ráda, že se líbilo. Díky za komentář, MichelleF.

Děkuji za povídku... bylo mi u ní neskutečně dobře. A nebýt dobrých čarodějek překladatelek, tak bych neměla šanci si ji přečíst. Ještě jednou, mocmoc děkuji!
Jsem moc ráda, že se líbilo. Že povídka pohladila po duši. Děkuji za komentář, Astro.

A tak končí zpodpantoflizovaný Severus. :-)) Nad ním je Hermiona, slečna, která přišla domů a Minerva, která mu milostivě vrátila funkci ve Zmijozelu. :-) Moc mě potěšilo vyprávění o Niggelliusovi Blackovi a jeho paní, také o Charlieho trápení s draky a dračicemi. Profesor Weasley se bude radovat do roka a do dne, a tak dál. Je pěkné, když se lidé mají pěkně. Zaslouží si to. Jen co Hermiona dokončí studium, jen co za ní klapnu vrátka, už se chystat bude svatba. Severus Snape bude v sedmém nebi a šťastný, to je dobře. Díky za takový nesnapeovský příběh o Snapeovi.
Těší mě, že se líbilo. Díky za komentář, sisi.

Tédy... zírám. Nedávno povídka začínala ujíždět do přílišného sladkoromantična, ale tato kapitola byla úžasná. Děkuji moc za ni - i za celou povídku.
Těší mě, že se líbilo. Díky za komentář, Elzo.

Ahoj, přeju pěkné a klidné svátky a děkuju za kouzelný příběh.Už se těším na další díl. Hodně fantazie a nevysychající tiskárnu přeje Prodavačka
Těší mě, že se líbilo. Díky za komentář, prodavačko.

Re: Kapitola 13. Červenec 1999, část 2. – 2/2 Od: luisakralickova - 16.04. 2019
Kaňky už se přestěhovaly do mého top výběru a těším se na jejich další přečtení. Moc děkuji za nalezení a přeložení.
Těší mě, že se líbilo. Díky za komentář, luiso.

To je trápení, když jedna ví, že kapitola tu je, a permanentně po ní někdo něco chce! A taky musí splnit jisté úkoly, neřku-li resty... No prostě přečetla jsem na čtyřikrát, takže mi kapitola i dobrá nálada z ní vydržela celý den. Rodinné výjevy, soužití dvou generací, to se čte tak krásně. Jean byla přemožena a ani to nebolelo, Ethan je vzorem budoucího tchána (no bodejť, když alternativou k Severusovi mohl být Ron), život je prostě nádherný. - „Kdo by si myslel, že v pekle bude tuto roční dobu tak hezky?“ Nedokážu se rozhodnout, jestli se mi líbilo víc u Grangerových nebo u Weasleyových. Jak krásně a nenásilně tu mezzosangue popsala, co se většinou v epilozích na čtenáře nahrne! A ten konec mi vzal dech. Kdykoli budu potřebovat pohlazení po duši, vrátím se sem. Děkuji, čarodějky.
:D Vidíš, Ethan byl přešťastný, že má za zetě Severuse. Ron by s ním mohl hrát jen ty šachy :D Jinak jsem moc ráda, že dušihladící povídka měla úspěch. Znamená to, že jsem třeba nepomohla jen sobě, ale i někomu jinému. Moc, moc děkuji za všechny komentáře, denice.

Já věděla, že Jean neodolá! Jak by mohla! A otec Ethan je supertáta a supermanžel! A ti dva? Ti se asi napojili na společný legilimens, rozumí si doslova beze slov! Tak jsem se z toho rozněžnila, že to druhé okno umyju radši až zítra, abych náhodou zasněně nevypadla. Sice jsem Severuse zvyklá vnímat jako drsného mrzouta, ale tenhle je tak normálně lidský a láskyplný, tak přirozeně člověčí, že mi jdou zimomřivky a slzy najednou. K povídce se budu vracet, vzbuzuje moc dobré pocity! Děkuji vám oběma, Lupinko a marci!
Jak autorka psala, Severus si zaslouží dobro. A tady mu ho dopřála hojně. Takže někdo ho mohl vnímat OOC, ale mně to bylo jedno. Já jsem ten příběh ve své době potřebovala a doufala jsem, že třeba pomůže i někomu dalšímu. Dobré pocity jsou skvělým výsledkem. Moc děkuji za komentáře, margareto.

Děkuji za překrásný příběh. I když jsem místy chápala marciiny pocity o přeslazenosti. Ale stejně to bylo dušihladicí, něžné a plné naděje. Ten konec mi připomněl příběh Na svatého Valentýna, kdy se Hermiona taky vrátila do Bradavic jako do svého domova, i když za mnohem dramatičtějších okolností. A taky mi to vehnalo slzy do očí. Děkuji za nádherný příběh bez dramat, padouchů a s trošku jiným Severusem. A hlavně se skvělým Phineasem a Lydii - jen si to představ - vlastní zmijozel a k tomu hned i bradavický ředitel. Jen ta kolejní příslušnost nesouhlasí, mrzimorko :-) Děkuji za balzám na nervy, děkuji za všechno.
Já vím, že to aspirovalo na medaili sacharínu. Ale já prostě musela. Překládala jsem to v době, kdy jsem potřebovala tento dušihladící příběh. A stejně myslím, že to autorka dokázala naměřit tak, že jsme ten příběh zhltly jako malinu. Navíc tam byl Phineas s manželkou, kvůli které jsem prostě musela ;-) Děkuji moc za komentáře, martiku. Příští středu změníme žánr :-)

Dekuju mnohokrat. Byl to nadherny pribeh.
Těší mě, že se líbilo. Díky za komentář, zuzule.

Ah, to je tak krásný závěr. Moc jim to oběma (a vlastně i ostatním, kteří mají nějakou šťastnou novinku) přeji. Snad se i Charlie v tom Německu dočká. Celá povídka byla moc milá a ráda se k ní budu vracet. Omlouvám se, že jsem nekomentovala v průběhu, nějak nestíhám. Každopádně děkuji za celou úžasnou povídku.
Moc mě těší, že se líbílo. Tahle povídka byla taková dušehladící. Díky za komentář, silrien.

Dekuji za preklad nadherne povidky, je to takove pohlazeni po dusi. Uz se tesim az si ji vytisknu a prectu k jednom kuse :-)
Jsem moc ráda, že se líbilo. Moc děkuji za komentář, hapr.

Tak to je povedená kapitola, moooc povedená, děkuji za celou luxusní povídku. Ikdyž ke konci už ne dopisová, tak pořád epesní:-) Těším se, že se objeví nějaká další, takhle krásná. Líčení návštěvy Doupěte byl nádherný zážitek
Jsem moc ráda, že se líbilo. Po něčem podobném pátrám. Určitě něco najdu, jen to možná chvilku potrvá. Ale k nějakému Severusovi se určitě vrátíme :-) Moc děkuji za komentáře, kakostko.

Milá Lupinko! Obrovitánsky ti děkuji za překlad další výjimečné povídky. Musím říct, že jsem si tohoto Severuse neskutečně oblíbila, ačkoliv je hodně vzdálený své kanonické předloze. Ale jeho vývoj do této podoby je velmi uvěřitelný a má svou logiku. S Hermionou jsou tu úžasný pár a přeju jim získání dvou milujících rodin (ale ano, i Jean je miluje, byť trochu specifickým způsobem). Hrozně se mi líbil náhled do života Weasleyovic klanu, takové nenásilné informování o tom, že "ten dělá to a ten zas tohle". Ovšem naprostou jedničkou na seznamu je Phineas a jeho příběh. Když jsem si přečetla jméno jeho nebelvírské manželky, až mě to dojalo - no, není to magické? Prostě jsou věci mezi nebem a zemí... :-) Takže ještě jednou - děkuju za objevení a přeložení krásného příběhu, který určitě nebudu číst jen jednou. A děkuju i Marci, že stojí vedle tebe a pomáhá ti přetvořit toto působivé vyprávění do naší mateřštiny. Jsem šťastná, že vás máme, čarodějky. S medvědím objetím a křídlem mávnutím se hluboce klaní Jacomo
Jsem moc ráda, že se líbilo. Tahle povídka byla pro mě pohlazením po duši. Překládala se mi tak nějak sama. Máš pravdu, že Severus je tu jiný, ale jak psala autorka, proč mu nedopřát trochu štěstí. Hlavně když ho u toho můžeme šmírovat :-) A ano, i kvůli Phineasově manželce jsem to musela přeložit. Při prvním čtení jsem dokonce i vypískla nadšením :D Moc jsem ale ocenila i rodiny, které Severus získal. A hlavně Weasleyovi, ti se povedli. Moc děkuju za všechny komentáře, sovičko. Bylo nám ctí :-)

Sakra... (vážně se snažím zatlačit slzy... jsem nějaká přecitlivělá). "Slečna je doma..." Lepší konec si nedovedu představit :) Úžasná povídka, dokonalé putování z tíže minulosti do lehkosti přítomnosti a budoucnosti s tou nejnadanější čarodějkou jejího věku! Myslím, že můžu spokojeně umřít :D (obrazně, samozřejmě). Přesto se zeptám, nebude nějaký malý bonus? O:)
Konec, jak má být :-) Jsem moc ráda, že se líbilo. Bohužel bonus k tomuto příběhu nebude. Přiznám se, ani nevím, jestli existuje. Ale třeba martik něco od této autorky přeloží... (ne, vůbec to není nátlak, martiku), koneckonců ona ji objevila. Na nějakou dobu s marci opustíme pár Severus, Hermiona. Moc děkuji za komentáře, Yuki.
Nee, já taky žádný nátlak vůbec necítím. Mezzosangue má ještě tři samostatné příběhy. Na jednorázovku dojde určitě, u posledních dvou krátkých kapitolovek si nejsem jistá.

Nádhera, děkuji mockrát.
Těší mě, že se líbilo. Díky za komentář, anizne.