Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Předurčení

Kapitola 15. Konec prokletí

Předurčení
Vložené: denice - 10.04. 2019 Téma: Předurčení
denice nám napísal:

 

Autor: writerspassion18      Překlad: denice     Beta: arabeska, Jimmi a Sevik99      Banner: arabeska

Originál: https://www.fanfiction.net/s/11545325/15/Destined

Rating: 13+

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

 

Kapitola 15. Konec prokletí

 

Draco nechtěl mluvit. Nechtěl se pohnout. Nechtěl myslet. Ale ať se snažil vyčistit si mysl, jak chtěl, nedokázal dostat z hlavy představu Hermionina těla, rozseknutého tou pomstychtivou čarodějnicí.

Stalo se to tak rychle. Přemohl bolest ve své hrudi, způsobenou vší tou fyzickou námahou, a vyškrábal se na nohy. Než se dostal k Hermioně, tak se bolest, kterou cítil, soustředila kolem jeho srdce. Kouzlo bylo prolomeno. Vnímal křehkost života a pohled na krev, volně vytékající z jejího těla, mu nepomáhal. Potlačil veškeré své vnitřní utrpení – fyzické i emocionální – a pomohl ji Harrymu přenést do krbu a k svatému Mungovi.

Oba muži následovali léčitele chodbou na pohotovost. Netrvalo to ani dvě minuty a Hermiona byla prohlášena za mrtvou. Rána byla velmi hluboká a ztratila příliš mnoho krve. Z Harryho tváře vyprchala všechna barva. Vypadal jako těžce nemocný. Draco po celou dobu cítil slabost, ale předtím, než mohl někdo z léčitelů Hermioně zatlačit oči a přikrýt tvář děsivým bílým prostěradlem, zarazil je.

„Zkuste to znovu.“

Všichni na něj zmateně hleděli, jako kdyby mluvil neznámým jazykem. Jeden z nich se odvážil promluvit, i když se mu znatelně chvěl hlas: „Je – je mi to líto, pane Malfoyi, ale ona je...“

„Slyšeli jste, co jsem řekl?“ zuřivě na všechny zařval. Vytáhl hůlku a postupně jí namířil na každého ze čtyř léčitelů v místnosti. „Zkuste to znovu. DĚLEJTE!“

Harry na něj i na léčitele, kteří se hemžili kolem, zíral vytřeštěnýma očima. Věděli, že je lepší věnovat se Hermioně, než čelit Dracově kletbě. A tak se snažili. Vrhali na Draca bojácné pohledy a očima vyzývali Harryho, aby zabránil potenciálnímu útoku. Harry ale nezakročil. Co kdyby to dokázali? Co kdyby ji mohli přivést zpět? To byl jediný důvod, proč dovolil Dracovi, aby zůstal stát po jeho boku se zvednutou hůlkou, připravenou k použití, kdyby se někdo opovážil přestat kouzlit nebo jí podávat lektvary.

Uplynula minuta.

Pak tři.

Uplynulo pět minut a Dracova ruka se začala chvět. Čerstvé slzy ho pálily a bodaly do očí.

Uběhlo plných deset minut. Harry ztuhlou rukou uchopil Draca za ruku s hůlkou a pomalu ji stlačil k zemi. O vteřinu později Dracovi hůlka z ruky vypadla úplně, když pevně chytil svou levici. Harry na něj zděšeně zíral.

„Malfoyi? Malfoyi, co se děje?“

„Pottere,“ zaťal Draco zuby. Odtáhl ruku od paže a přitiskl si ji na hruď. Vypadal, že se každým okamžikem zhroutí. „Já... myslím, že mám srdeční záchvat.“

„Pomozte mu!“ křikl Harry na léčitele, kteří si neuvědomovali, že Draco už na ně nemíří svou hůlkou. „Pomozte mu! Selhává mu srdce!“

Léčitelé se okamžitě přestali věnovat Hermioně a položili Draca na druhou postel vedle té její. Skrz zaťaté zuby jim řekl o bariérách, chránících jeho srdce, které se narušily. Neměli čas otevřít jeho hrudník, a tak dělali, co mohli, s kouzly, která dokázala proniknout kůží a kostmi. Jak tam tak ležel, cítil, že umírá. Co nejvíc otočil hlavu, aby viděl Hermionu, dokud mu zrak ještě sloužil. Z posledních sil natáhl ruku a uchopil její dlaň, protože si uvědomil, že pokud umírá, chce být s ní.

Zavřel oči a čekal, až přijde smrt. Vnímal, jak v něm působí kouzla. Bariéry, které mu nechyběly, dokud nezmizely, se vracely na místo navzdory vrstvě kůže a kostí, kterými musely projít.

Stalo se ještě něco jiného, ale Draco odmítl otevřít oči pro případ, že by se mu to jen zdálo. Ovšem léčitelův výkřik a Harryho zalapání po dechu svědčily o něčem jiném.

Tehdy Draco poprvé a jedinkrát vykřikl. Cítil, jak se Hermionina ruka v té jeho pohnula. Slyšel, jak léčitel volá na ostatní, aby přišli a pomohli ji stabilizovat, zatímco pracují na něm. Nemohl tomu uvěřit. Nedokázal tomu uvěřit. Kdyby ho tak nebolel hrudník, smál by se. Ani smrt je nedokázala rozdělit.

A přesně tak to řekl Hermioně, když o tři a půl dne později otevřela oči. Byla překvapená, když poprvé uslyšela jeho hlas, a pak zmatená, proč leží na vedlejší nemocniční posteli. Draco si jen rozhalil župan, aby viděla obvazy na jeho hrudníku. I když léčitelé s jeho srdcem dělali zázraky, nechtěli promeškat žádnou šanci. Večer ho operovali, aby se ujistili, že bariéry jsou na svém místě, a přidali další ochranné vrstvy.

„A tohle je ten důvod, proč jsem ti říkala, abys tam nechodil!“ zasyčela na něj; opatrně, aby se moc nehýbala. Draco se rozchechtal a něžně se na ni podíval.

„I po tom všem, čím jsme prošli, mě budeš pořád pérovat?“ Draco se znovu zasmál a pak si povzdechl. „Miluji tě, to víš, že?“

Hermiona cítila, jak rudne. Nikdy si nemyslela, že ze všech lidí na světě bude ten, kdo ji bude milovat, právě Draco Malfoy. A teď tu ležel na posteli přisunuté blíž, než obvykle u svatého Munga dovolovali, hladil jí ruku a díval se na ni jako na svatý obrázek.

Usmála se. „Musíš mě moc milovat, když jsi takhle riskoval své zdraví. Paličatý mizero.“

Ty sama jsi paličatý mizera,“ opravil ji, naklonil se tak, jak mu to jeho rozbolavělé tělo dovolilo, a políbil ji. Ano, opravdu ji strašně moc miloval.

 

Listopad 2009

 

Pokoušet se vysvětlit ohromenému ministrovi, kdo je Amelia a proč je mrtvá, se ukázalo jako obtížné, ale nikoli nemožné.  Naštěstí, když už byl obeznámený s Harryho minulostí, byl náchylný akceptovat i neuvěřitelné. Zatímco se Draco s Hermionou zotavovali u svatého Munga, Kingsley s Harrym tvrdě pracovali na rozptýlení mnoha pověstí, které kolovaly o jejich vážných zraněních, a drželi reportéry Denního věštce dál od nemocnice či jejich domovů.

Mezitím se objasnily jisté záhady kolem nepolapitelné lady Malfoyové. Začalo to spoustou dopisů a osobních návštěv bystrozorského oddělení i svatého Munga. Všechny se týkaly příznaků zmatení a jistoty, že došlo k manipulování jak s životy lidí, tak i s jejich svobodnou vůlí. Netrvalo dlouho a odpovědná místa došla k závěru, že je to Ameliina práce. Neexistoval způsob, jak zůstat neodhalená dlouhá léta, staletí, bez pomoci, a tato pomoc přicházela v podobě paměťových kouzel a kletby Imperius. Množství lidí, kterých se dotkla její hůlka, bylo neuvěřitelné. Pro začátek mezi nimi byli všichni členové rodiny Lovellových – shodně tvrdili, že jejich vzpomínky byly ovlivněny mladou ženou, která se mezi ně začlenila jako jejich příbuzná. Imperius byl použit i na zaměstnance ministerstva – přesněji řečeno oddělení evidence – aby se zbavili všech záznamů týkajících se Amelie. Vážně, byla to hodně zaměstnaná čarodějka.

To nebylo všechno, co Harry s Kingsleym v zájmu Draca a Hermiony dělali, zatímco ti dva měli přísný zákaz provádět cokoli namáhavého. Podle Dracova příkazu bylo Ameliino tělo spáleno. Nesnesl vědomí, že zůstane neporušené, a chtěl, aby se obrátilo na popel. Ten byl znovu spálen, dokud nezbylo nic. Co se prstenů týkalo, prokletá dvojice se jich odmítla dotknout, tak se jich ujal osobně Harry. Dával si pečlivý pozor, aby na ně nesáhl. Získal laskavé dovolení, aby Nebelvírův meč opustil svůj domov v Bradavicích a ve chvíli, kdy v ředitelčině ruce dorazil skrze letaxové spojení, se usmál. McGonagallová se neptala, k čemu ho potřebuje. Neptala se ani, proč jeden z jejích nejoblíbenějších studentů uchopil meč do obou rukou a zamračeně se podíval na dva zdánlivě neškodné prsteny. V okamžiku, kdy Harry máchl čepelí, oba zmizely tak snadno, jak se objevily.

Pokud jde o Hermionu a Draca, dostali od Kingsleyho dovolenou na zbytek roku. Šťastně ji strávili v Dracově ložnici, schoulení jeden k druhému, s (k Hermionině nelibosti) domácími skřítky z Manoru k jejich dispozici. Když se koncem února příštího roku konečně vrátili do práce, oba si uvědomili, jak velkou roli hrálo prokletí v jejich životech. Draco už nebyl tak citlivý na prokleté předměty, jako býval předtím. Pokud jde o Hermionu, nedokázala se vydat do podzemní uzamčené místnosti bez toho, aby se cítila mizerně. Prokletí je nejen ochránilo před jistým druhem kouzel, ale ještě je učinilo velmi schopnými v jejich hledání. To je ovšem v jejich práci nezastavilo. Hermiona jednoduše použila vrstvu magického štítu, aby neonemocněla, a Draco snášel dobírání svých spolupracovníků za to, že konečně začal používat magické rukavice.

A teď, o čtyři roky později, se Hermiona ocitla někde, kde doufala, že se už nikdy v životě neobjeví – v nemocnici. Ačkoli si slibovala, že po tom martyriu s Amelií už tam nevkročí, tohle byla výjimka.

Musela projevit uznání tam, kam patřilo, protože Draco neomdlel, i když si myslela, že k tomu dojde. Ale bylo jí jasné, že k tomu měl blízko. V okamžiku, kdy jí léčitel Hobbs řekl, že je čas tlačit, a on nakoukl, co k čertu se tam dole děje, jeho tvář přímo zkameněla. Její do morku kostí pronikající jekot a drcení jeho ruky ho však rychle přivedly zpět a on cíleně zaměřil pohled na její obličej.

Dva dny. Hermiona pracovala k porodu dva dny, během nichž na něj vrčela sprostá slova a krátce na to se omlouvala. Dracovi to moc nevadilo, protože na něj doma ječela aspoň dvakrát denně. Bylo to skoro stejné, až na ten šíleně pevný stisk a spoustu pláče.

Nakonec však Draco uslyšel zvuk, který nevydávala jeho žena. Léčitel Hobbs se usmíval a zvedl novorozeně, aby bylo lépe vidět.

„Tady máte svého syna!“ zazubil se. Draco by byl třetím člověkem v místnosti, který by se rozplakal, kdyby Hermionin úsměv rychle nepohasl a nezačala znovu křičet. O minutu později se ozval další dětský pláč a on mohl pohlédnout na svou dceru.

Hermioniny slzy byly z radosti. Její děti vypadaly skoro tak, jak si je představovala. Místo malfoyovských jasně plavých vlasů byly ty jejich trochu dohněda. A měly Dracovy oči. Celkově vzato byly krásné. Když je Hermioně položili do náruče, znovu jí stouply slzy do očí. Draco na tu scénu nevěřícně zíral.

Jedna věc byla zjistit, že budete otcem, ale dozvědět se, že budete mít dvě děti najednou, bylo ohromující. A pak je konečně mít přímo před sebou, to bylo ještě něco úplně jiného.

Někdy bylo těžké uvěřit událostem z Hermioniných a Dracových životů, které vedly k tomuto okamžiku. Prošli cestou od záštiplného nepřátelství k spolupráci, při níž se bavili přiměřeně sarkastickými poznámkami, kterými se označovali za nekompetentní nebo nepříjemné. Pak se stali jen kolegy, ona mu pomáhala s prokletým prstenem, aby pak zjistila, že je také prokletá. To, co je spojilo, byly živé sny, pomstychtivá čarodějka a smrt. A navzdory chaotičnosti jejich životů byli stále spolu.  Vždy byli předurčeni být spolu, a teď, když se měli navzájem, už nikdy nebudou jeden bez druhého.

„Jak je chcete pojmenovat?“ zeptal se novopečených rodičů léčitel. Pohlédli na sebe a usmáli se. Stačilo jim promluvit si o tom jen jednou a jména, která vybrali, byla přesně ta pravá.

„Cornelius Julius Orion -“

„Matylda Giana Beatrice -“

„Malfoyovi,“ dořekli zároveň s úsměvem.

 

Poznámka autorky: Tak už je všemu konec! Amelia konečně zmizela, prsteny jsou fuč, všechny otázky jsou zodpovězeny a Hermiona s Dracem budou šťastní až do smrti. Pokud by nebyli, myslím, že bych se jim pěkně vysmála.

Poznámka překladatelky: Drahé bety, děkuji vám. Bez vás by to byla úplně jiná povídka. Však vy víte...

 

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Re: Kapitola 15. Konec prokletí (Hodnotenie: 1)
Od: moiki - 15.05. 2023
|
Sice opožděně ale také zde zanechám komentář.
Příběh se mi moc líbil a moc děkuju za jeho přeložení.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: margareta - 17.07. 2023
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: margareta - 17.07. 2023
|
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Sagilbra - 26.10. 2023
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Re: Kapitola 15. Konec prokletí (Hodnotenie: 1)
Od: Anaj - 26.02. 2024
|
Tohle je tak neskutečně skvělý nápad. Úžasný příběh.

Archivované komentáre


Re: Kapitola 15. Konec prokletí Od: ostruzinka - 02.04. 2020
Ty kokso, lovestory a detektivka v jednom. Paráda.

Re: Kapitola 15. Konec prokletí Od: myska111 - 23.04. 2019
Super povídka, přečetla jsem ji jedním dechem. Zajímavá zápletka díky které jsem se nemohla odtrhnout od čtení. Díky za překlad.
Re: Kapitola 15. Konec prokletí Od: denice - 23.04. 2019
Děkuji za milý komentář, jsem ráda, že se líbilo.

Re: Kapitola 15. Konec prokletí Od: martik - 16.04. 2019
Děkuji za krásný a dramatický příběh, který nás zavedl do minulosti. Ohromně jsem si to užívala. Potěšil mě hold, který ti dva vzdali Dracovým předkům. Omlouvám se, že jsem nekomentovala, ale v těchto časech na to jaksi nemám kapacitu. Děkuji, byl to nádherný romantický i dramatický příběh.
Re: Kapitola 15. Konec prokletí Od: denice - 17.04. 2019
Mám radost, že se ti příběh líbil a zavedl tě aspoň na chvilku do jiného světa, to se obzvlášť teď opravdu hodí. Děkuji.

Re: Kapitola 15. Konec prokletí Od: marci - 14.04. 2019
Tak jsme na konci... zdolala jsem poslední asi čtyři kapitoly najednou v rámci dohánění restů - musím přiznat, že jsem se občas ztrácela v podrobnostech, ale to je moje chyba - nemám to tak hltat :) Závěr všechno vynahradil - happyend jako řemen a autorčiny nástiny věcí budoucích byly jako třešničky na dortu :) Děkuji moc denice, betušky, za krásné čtení a moc se těším na další váš počin :)
Re: Kapitola 15. Konec prokletí Od: denice - 15.04. 2019
Čtyři kapitoly najednou, to jsi hrdinka! Podrobnosti si musí člověk v tomto příběhu občas domyslet, autorka jen naznačuje... Jsem ráda, že konec všechno vynahradil a moc pěkně děkujeme :-)

Re: Kapitola 15. Konec prokletí Od: silrien - 14.04. 2019
Páni, už jsem se hodně bála, že oba zemřou a šťastný život si užijí až v tom dalším životě, Štvalo mě, že by i pro tentokrát Amelia vyhrála. Naprosto chápu, že ji Draco nechal spálit. I když tou úplně první nešťastnou byla ona, nedokázala jsem jí odpustit všechno to neštěstí, které napáchala. Je to krásná, vrstevnatá povídka. Moc za ni děkuji
Re: Kapitola 15. Konec prokletí Od: denice - 14.04. 2019
Jejich smrt bych za šťastný konec rozhodně nepovažovala a nepřekládala to. Amelia je skvěle napsaný charakter, nejlíp z celé povídky - a kupodivu je to ženský charakter, většinou líp vycházejí muži. Žádná černočerná postava, ale plnokrevná žena, produkt své doby a oběť svého temperamentu. A taky velmi schopná čarodějka, narozená v době, kdy ženy směly spatlat leda tak lektvar na bolení hlavy nebo proti bradavicím. Taky Draca plně chápu, v tomhle případě jistota je jistota... Děkuji.

Re: Kapitola 15. Konec prokletí Od: kakostka - 12.04. 2019
Děkuju za překlad tak jiné povídky. Draco, který se odmítl vzdát a násilím Hermionu zachránil. Jak píše Margareta, je možné, že pouto, které mezi nimi bylo ji dotovalo natolik, že to nezabalila, ale kdyby nebylo Draca, tak Hermiona čuchá k fialkám ze spoda... A Harry by mohl akorát tak vzdychat a smutně koukat. Jsem ráda, že se konal happyend včetně nástinu další generace. A jmen, která budou snad časem i potomkům vysvětlena. Ano, celé to začalo, protože Cornelius byl uchvácen a Amelie žárlivá vraždící kráva. OK, kdyby se vzepřel předsudkům, tak to mohlo být jinak, ale šlo to, vzepřít se? Pak už se jen nabaloval průšvih za průšvihem.
Re: Kapitola 15. Konec prokletí Od: denice - 12.04. 2019
Draco opravdu Hermionu vytáhl téměř hrobníkovi z lopaty, a věřím, že jsou si oba svého štěstí vědomi a žijí spolu šťastně až do smrti ;-) Myslím, že kdyby byl Cornelius pouze uchvácen a nechoval se jako rozmazlené děcko, které si vydupe každou hračku, která se mu líbí, ta fascinace by ho za čas přešla. Docela lituji, že jsem nepožádala čtenářky, aby mi napsaly, jak by se zachovaly, kdyby jako čerstvé novomanželky přistihly zbabělou parodii muže, jak se v jejich manželské ložnici mucká se služkou (kterou celá jejich společenská vrstva považuje za podřadnou), a vyznává jí lásku - zřejmě stejnými slovy, jakými ji o pár hodin dřív vyznával manželce, které mimochodem sliboval věrnost. A pak si ještě ta (doplň výraz pro osobu, která souloží s ženatým mužem - v době, kdy to absolutně nebylo normální), na podvedenou ženu otvírá ústa. Tak nějak se nedivím, že v Amelii bouchly saze:-) Cornelius se podle mě mohl vzepřít a utéct, ale to by přišel o peníze, pohodlíčko, společenské postavení - toho prostě slaboch nebyl schopný. Děkuji za komentář.

Re: Kapitola 15. Konec prokletí Od: Lupina - 12.04. 2019
Konečně jsem mohla v klidu vychutnat závěr. Musím říct, že v češtině to bylo mnohem lepší. Co mě minulo v originále, tady jsem zachytila. Moc se mi v povídce líbilo množství charakterů. Každý minulý Malfoy a každá Matylda byli jiní a zajímaví, včetně jejich chyb. A Amélie, to byl parádní záporák. V podstatě ale za to nemohla, jak píšeš. Kdyby její první manžel udržel p... v nohavicích, nezměnila by se v harpyji. Ale Draco s Hermionou staré prokletí prolomili. Beztak jen proto, že Draco nebyl slaboch a že Hermionu opravdu miloval. A Hermiona opravdu milovala jeho. Krása. Moc jsem si povídku užila. Děkuji, denice a betušky. Z celého lupinovského srdce děkuji :-)
Re: Kapitola 15. Konec prokletí Od: denice - 12.04. 2019
Děkujeme za pochvalu :-) Ano, charaktery mě moc bavily, v tom je autorčina síla. Logiku autorka občas poslala do koupelny, ale třeba taková Amelia, to je charakter! Nebýt toho mizerného ukňučeného zahejbáka, mohla žít šťastně a se svým nadáním toho spoustu dokázat, tedy spoustu dobrého. Myslím, že spadla do vlastní pasti - ne nadarmo se říká, když chceš pomstu, vykopej dva hroby, a temná magie si z její duše urvala pořádný kus. Opravdu mám radost, že se ti překlad líbil.

Re: Kapitola 15. Konec prokletí Od: Gift - 11.04. 2019
Puvodne jsem chtela knourat nad tim, ze Hermionino oziveni nebylo moc vysvetleno, ale krasny komentar Jacomo mi vse objasnil. :-) Ted jen nezbyva nez doufat, ze se nam ta priserna zenska nevrati v podobe ducha (jak trefne poznamenala margareta). Byla to velmi zajimava a casto necekana povidka a ja za jeji preklad celemu tymu v cele s denice moc dekuji!
Re: Kapitola 15. Konec prokletí Od: denice - 12.04. 2019
Docela se mi líbí, že autorka nechala jistý prostor naší fantazii, jenom naznačila, že ten stisk ruky mohl hrát určitou roli… Máš pravdu, Jacomo to vystihla. Představa Ameliina ducha, ploužícího se chodbami Malfoy Manoru a užírajícího se štěstím, které tam bezpochyby panuje, to by se mi líbilo, ale museli by na ni zakouzlit Silencio. Děkujeme!

Re: Kapitola 15. Konec prokletí Od: Jacomo - 11.04. 2019
Milá Denice! Nastokrát ti děkuji za překlad úžasné povídky, která naše hrdiny provedla staletími protkanými zlou kletbou přes nervy drásající boj o život až k naprosto šťastnému konci. Myslím, že propojení Draca a Hermiony přes prokletí jim umožnilo sdílet i životní energii a dopracovat se tak k optimistickému závěru s novou šancí pro potomky Malfoyů a mudlorozených čarodějek. Ta jména miminek jsou více než symbolická. Děkuju taky tvým betám, že pomohly dotvořit příběh do krásně čtivé podoby, ve které jsem si ho obrovsky užívala. No a samozřejmě už se těším, co dalšího nám chystáte pro příští čtvrtky :-) S medvědím objetím a křídlem mávnutím - sova Jacomo
Re: Kapitola 15. Konec prokletí Od: denice - 12.04. 2019
Sovičko moje, děkuji za krásný komentář, ty umíš potěšit srdce překladatelky i bet, které tradičně odvedly lví podíl práce. Vážně se zabývám plánem vydat jednou kapitolu neobetovanou a pak po úpravách , aby si všichni čtenáři vychutnali rozdíl :-) Jinak jsi přesně vystihla, že Draco s Hermionou byli prokletím propojeni pravděpodobně tak, že jejich magie na sebe zareagovala. Příští čtvrtek už vyjde úvod k další povídce, doufám, že tě také potěší. Ještě jednou děkujeme!

Re: Kapitola 15. Konec prokletí Od: zuzule - 11.04. 2019
Uf, ten zacatek me trosku vydesil, ale nastesti se vse v dobre obratilo. Moc dekuji, byla to paradni povidka.
Re: Kapitola 15. Konec prokletí Od: denice - 12.04. 2019
Šťastný konec , to je podmínka, tragédií je v životě dost, ve ff je nepotřebujeme :-) Děkuji.

Re: Kapitola 15. Konec prokletí Od: luisakralickova - 10.04. 2019
Autorka to poznámkou krásně odlehčila, závěr jak má být a jak ho chceme, alespoň ve fantazii. Díky za netradiční povídku, milé překladatelky, a těším se co dalšího nám předložíte.
Re: Kapitola 15. Konec prokletí Od: denice - 12.04. 2019
Mám stejný dojem - kdyby si Draco s Hermionou nevážili toho, co tak těžce získali, byli by opravdu k smíchu. Děkujeme :-)

Re: Kapitola 15. Konec prokletí Od: margareta - 10.04. 2019
Uf, to se mi ulevilo!! Ta ženská byla hotová morová rána! Jenom doufám, že jim tam někde po čase nezačne strašit, jako třeba v Bradavicích Zloduch. A taky doufám, že Draco s Hermionou určitě synovi a dceři v patřičném čase důkladně vysvětlí, co by se mohlo stát, kdyby si vzali někoho, koho upřímně nemilují a vydali se proto na křivé chodníčky podvádění a lží! Krásná povídka! Mockrát děkuji, denice a betušky!
Re: Kapitola 15. Konec prokletí Od: denice - 12.04. 2019
Ano, Amelia byla zloduch. Přiznám se, že se občas v duchu ptám, kolik by asi bylo nevěr, kdyby podváděná a uražená strana reagovala takhle :-). Ono je dobře si připomenout, že tato staletí hrůz byla důsledkem toho, co prováděl jeden zbabělý slabošský lhář. Děkujeme za všechny kouzelné komentáře, margareto.