Autor: writerspassion18 Překlad: denice Beta: arabeska, Jimmi a Sevik99 Banner: arabeska
Originál: https://www.fanfiction.net/s/11545325/15/Destined
Rating: 13+
Kapitola 15. Konec prokletí
Draco nechtěl mluvit. Nechtěl se pohnout. Nechtěl myslet. Ale ať se snažil vyčistit si mysl, jak chtěl, nedokázal dostat z hlavy představu Hermionina těla, rozseknutého tou pomstychtivou čarodějnicí.
Stalo se to tak rychle. Přemohl bolest ve své hrudi, způsobenou vší tou fyzickou námahou, a vyškrábal se na nohy. Než se dostal k Hermioně, tak se bolest, kterou cítil, soustředila kolem jeho srdce. Kouzlo bylo prolomeno. Vnímal křehkost života a pohled na krev, volně vytékající z jejího těla, mu nepomáhal. Potlačil veškeré své vnitřní utrpení – fyzické i emocionální – a pomohl ji Harrymu přenést do krbu a k svatému Mungovi.
Oba muži následovali léčitele chodbou na pohotovost. Netrvalo to ani dvě minuty a Hermiona byla prohlášena za mrtvou. Rána byla velmi hluboká a ztratila příliš mnoho krve. Z Harryho tváře vyprchala všechna barva. Vypadal jako těžce nemocný. Draco po celou dobu cítil slabost, ale předtím, než mohl někdo z léčitelů Hermioně zatlačit oči a přikrýt tvář děsivým bílým prostěradlem, zarazil je.
„Zkuste to znovu.“
Všichni na něj zmateně hleděli, jako kdyby mluvil neznámým jazykem. Jeden z nich se odvážil promluvit, i když se mu znatelně chvěl hlas: „Je – je mi to líto, pane Malfoyi, ale ona je...“
„Slyšeli jste, co jsem řekl?“ zuřivě na všechny zařval. Vytáhl hůlku a postupně jí namířil na každého ze čtyř léčitelů v místnosti. „Zkuste to znovu. DĚLEJTE!“
Harry na něj i na léčitele, kteří se hemžili kolem, zíral vytřeštěnýma očima. Věděli, že je lepší věnovat se Hermioně, než čelit Dracově kletbě. A tak se snažili. Vrhali na Draca bojácné pohledy a očima vyzývali Harryho, aby zabránil potenciálnímu útoku. Harry ale nezakročil. Co kdyby to dokázali? Co kdyby ji mohli přivést zpět? To byl jediný důvod, proč dovolil Dracovi, aby zůstal stát po jeho boku se zvednutou hůlkou, připravenou k použití, kdyby se někdo opovážil přestat kouzlit nebo jí podávat lektvary.
Uplynula minuta.
Pak tři.
Uplynulo pět minut a Dracova ruka se začala chvět. Čerstvé slzy ho pálily a bodaly do očí.
Uběhlo plných deset minut. Harry ztuhlou rukou uchopil Draca za ruku s hůlkou a pomalu ji stlačil k zemi. O vteřinu později Dracovi hůlka z ruky vypadla úplně, když pevně chytil svou levici. Harry na něj zděšeně zíral.
„Malfoyi? Malfoyi, co se děje?“
„Pottere,“ zaťal Draco zuby. Odtáhl ruku od paže a přitiskl si ji na hruď. Vypadal, že se každým okamžikem zhroutí. „Já... myslím, že mám srdeční záchvat.“
„Pomozte mu!“ křikl Harry na léčitele, kteří si neuvědomovali, že Draco už na ně nemíří svou hůlkou. „Pomozte mu! Selhává mu srdce!“
Léčitelé se okamžitě přestali věnovat Hermioně a položili Draca na druhou postel vedle té její. Skrz zaťaté zuby jim řekl o bariérách, chránících jeho srdce, které se narušily. Neměli čas otevřít jeho hrudník, a tak dělali, co mohli, s kouzly, která dokázala proniknout kůží a kostmi. Jak tam tak ležel, cítil, že umírá. Co nejvíc otočil hlavu, aby viděl Hermionu, dokud mu zrak ještě sloužil. Z posledních sil natáhl ruku a uchopil její dlaň, protože si uvědomil, že pokud umírá, chce být s ní.
Zavřel oči a čekal, až přijde smrt. Vnímal, jak v něm působí kouzla. Bariéry, které mu nechyběly, dokud nezmizely, se vracely na místo navzdory vrstvě kůže a kostí, kterými musely projít.
Stalo se ještě něco jiného, ale Draco odmítl otevřít oči pro případ, že by se mu to jen zdálo. Ovšem léčitelův výkřik a Harryho zalapání po dechu svědčily o něčem jiném.
Tehdy Draco poprvé a jedinkrát vykřikl. Cítil, jak se Hermionina ruka v té jeho pohnula. Slyšel, jak léčitel volá na ostatní, aby přišli a pomohli ji stabilizovat, zatímco pracují na něm. Nemohl tomu uvěřit. Nedokázal tomu uvěřit. Kdyby ho tak nebolel hrudník, smál by se. Ani smrt je nedokázala rozdělit.
A přesně tak to řekl Hermioně, když o tři a půl dne později otevřela oči. Byla překvapená, když poprvé uslyšela jeho hlas, a pak zmatená, proč leží na vedlejší nemocniční posteli. Draco si jen rozhalil župan, aby viděla obvazy na jeho hrudníku. I když léčitelé s jeho srdcem dělali zázraky, nechtěli promeškat žádnou šanci. Večer ho operovali, aby se ujistili, že bariéry jsou na svém místě, a přidali další ochranné vrstvy.
„A tohle je ten důvod, proč jsem ti říkala, abys tam nechodil!“ zasyčela na něj; opatrně, aby se moc nehýbala. Draco se rozchechtal a něžně se na ni podíval.
„I po tom všem, čím jsme prošli, mě budeš pořád pérovat?“ Draco se znovu zasmál a pak si povzdechl. „Miluji tě, to víš, že?“
Hermiona cítila, jak rudne. Nikdy si nemyslela, že ze všech lidí na světě bude ten, kdo ji bude milovat, právě Draco Malfoy. A teď tu ležel na posteli přisunuté blíž, než obvykle u svatého Munga dovolovali, hladil jí ruku a díval se na ni jako na svatý obrázek.
Usmála se. „Musíš mě moc milovat, když jsi takhle riskoval své zdraví. Paličatý mizero.“
„Ty sama jsi paličatý mizera,“ opravil ji, naklonil se tak, jak mu to jeho rozbolavělé tělo dovolilo, a políbil ji. Ano, opravdu ji strašně moc miloval.
Listopad 2009
Pokoušet se vysvětlit ohromenému ministrovi, kdo je Amelia a proč je mrtvá, se ukázalo jako obtížné, ale nikoli nemožné. Naštěstí, když už byl obeznámený s Harryho minulostí, byl náchylný akceptovat i neuvěřitelné. Zatímco se Draco s Hermionou zotavovali u svatého Munga, Kingsley s Harrym tvrdě pracovali na rozptýlení mnoha pověstí, které kolovaly o jejich vážných zraněních, a drželi reportéry Denního věštce dál od nemocnice či jejich domovů.
Mezitím se objasnily jisté záhady kolem nepolapitelné lady Malfoyové. Začalo to spoustou dopisů a osobních návštěv bystrozorského oddělení i svatého Munga. Všechny se týkaly příznaků zmatení a jistoty, že došlo k manipulování jak s životy lidí, tak i s jejich svobodnou vůlí. Netrvalo dlouho a odpovědná místa došla k závěru, že je to Ameliina práce. Neexistoval způsob, jak zůstat neodhalená dlouhá léta, staletí, bez pomoci, a tato pomoc přicházela v podobě paměťových kouzel a kletby Imperius. Množství lidí, kterých se dotkla její hůlka, bylo neuvěřitelné. Pro začátek mezi nimi byli všichni členové rodiny Lovellových – shodně tvrdili, že jejich vzpomínky byly ovlivněny mladou ženou, která se mezi ně začlenila jako jejich příbuzná. Imperius byl použit i na zaměstnance ministerstva – přesněji řečeno oddělení evidence – aby se zbavili všech záznamů týkajících se Amelie. Vážně, byla to hodně zaměstnaná čarodějka.
To nebylo všechno, co Harry s Kingsleym v zájmu Draca a Hermiony dělali, zatímco ti dva měli přísný zákaz provádět cokoli namáhavého. Podle Dracova příkazu bylo Ameliino tělo spáleno. Nesnesl vědomí, že zůstane neporušené, a chtěl, aby se obrátilo na popel. Ten byl znovu spálen, dokud nezbylo nic. Co se prstenů týkalo, prokletá dvojice se jich odmítla dotknout, tak se jich ujal osobně Harry. Dával si pečlivý pozor, aby na ně nesáhl. Získal laskavé dovolení, aby Nebelvírův meč opustil svůj domov v Bradavicích a ve chvíli, kdy v ředitelčině ruce dorazil skrze letaxové spojení, se usmál. McGonagallová se neptala, k čemu ho potřebuje. Neptala se ani, proč jeden z jejích nejoblíbenějších studentů uchopil meč do obou rukou a zamračeně se podíval na dva zdánlivě neškodné prsteny. V okamžiku, kdy Harry máchl čepelí, oba zmizely tak snadno, jak se objevily.
Pokud jde o Hermionu a Draca, dostali od Kingsleyho dovolenou na zbytek roku. Šťastně ji strávili v Dracově ložnici, schoulení jeden k druhému, s (k Hermionině nelibosti) domácími skřítky z Manoru k jejich dispozici. Když se koncem února příštího roku konečně vrátili do práce, oba si uvědomili, jak velkou roli hrálo prokletí v jejich životech. Draco už nebyl tak citlivý na prokleté předměty, jako býval předtím. Pokud jde o Hermionu, nedokázala se vydat do podzemní uzamčené místnosti bez toho, aby se cítila mizerně. Prokletí je nejen ochránilo před jistým druhem kouzel, ale ještě je učinilo velmi schopnými v jejich hledání. To je ovšem v jejich práci nezastavilo. Hermiona jednoduše použila vrstvu magického štítu, aby neonemocněla, a Draco snášel dobírání svých spolupracovníků za to, že konečně začal používat magické rukavice.
A teď, o čtyři roky později, se Hermiona ocitla někde, kde doufala, že se už nikdy v životě neobjeví – v nemocnici. Ačkoli si slibovala, že po tom martyriu s Amelií už tam nevkročí, tohle byla výjimka.
Musela projevit uznání tam, kam patřilo, protože Draco neomdlel, i když si myslela, že k tomu dojde. Ale bylo jí jasné, že k tomu měl blízko. V okamžiku, kdy jí léčitel Hobbs řekl, že je čas tlačit, a on nakoukl, co k čertu se tam dole děje, jeho tvář přímo zkameněla. Její do morku kostí pronikající jekot a drcení jeho ruky ho však rychle přivedly zpět a on cíleně zaměřil pohled na její obličej.
Dva dny. Hermiona pracovala k porodu dva dny, během nichž na něj vrčela sprostá slova a krátce na to se omlouvala. Dracovi to moc nevadilo, protože na něj doma ječela aspoň dvakrát denně. Bylo to skoro stejné, až na ten šíleně pevný stisk a spoustu pláče.
Nakonec však Draco uslyšel zvuk, který nevydávala jeho žena. Léčitel Hobbs se usmíval a zvedl novorozeně, aby bylo lépe vidět.
„Tady máte svého syna!“ zazubil se. Draco by byl třetím člověkem v místnosti, který by se rozplakal, kdyby Hermionin úsměv rychle nepohasl a nezačala znovu křičet. O minutu později se ozval další dětský pláč a on mohl pohlédnout na svou dceru.
Hermioniny slzy byly z radosti. Její děti vypadaly skoro tak, jak si je představovala. Místo malfoyovských jasně plavých vlasů byly ty jejich trochu dohněda. A měly Dracovy oči. Celkově vzato byly krásné. Když je Hermioně položili do náruče, znovu jí stouply slzy do očí. Draco na tu scénu nevěřícně zíral.
Jedna věc byla zjistit, že budete otcem, ale dozvědět se, že budete mít dvě děti najednou, bylo ohromující. A pak je konečně mít přímo před sebou, to bylo ještě něco úplně jiného.
Někdy bylo těžké uvěřit událostem z Hermioniných a Dracových životů, které vedly k tomuto okamžiku. Prošli cestou od záštiplného nepřátelství k spolupráci, při níž se bavili přiměřeně sarkastickými poznámkami, kterými se označovali za nekompetentní nebo nepříjemné. Pak se stali jen kolegy, ona mu pomáhala s prokletým prstenem, aby pak zjistila, že je také prokletá. To, co je spojilo, byly živé sny, pomstychtivá čarodějka a smrt. A navzdory chaotičnosti jejich životů byli stále spolu. Vždy byli předurčeni být spolu, a teď, když se měli navzájem, už nikdy nebudou jeden bez druhého.
„Jak je chcete pojmenovat?“ zeptal se novopečených rodičů léčitel. Pohlédli na sebe a usmáli se. Stačilo jim promluvit si o tom jen jednou a jména, která vybrali, byla přesně ta pravá.
„Cornelius Julius Orion -“
„Matylda Giana Beatrice -“
„Malfoyovi,“ dořekli zároveň s úsměvem.
Poznámka autorky: Tak už je všemu konec! Amelia konečně zmizela, prsteny jsou fuč, všechny otázky jsou zodpovězeny a Hermiona s Dracem budou šťastní až do smrti. Pokud by nebyli, myslím, že bych se jim pěkně vysmála.
Poznámka překladatelky: Drahé bety, děkuji vám. Bez vás by to byla úplně jiná povídka. Však vy víte...