Autor: writerspassion18 Překlad: denice Beta: arabeska, Jimmi a Sevik99 Banner: arabeska
Originál: https://www.fanfiction.net/s/11545325/14/Destined
Rating: 13+
Kapitola 14. Smrtící rány
Draco zuřivě přecházel před krbem v Harryho domě. Pokaždé, když se zastavil, zalétl očima k hodinám na zdi a zkontroloval čas. Když řekl půlnoc, taky to tak myslel. A teď cítil tlak na hrudi a oči ho bolely pokaždé, když zamrkal. Přesněji řečeno, šlo jen o levé oko, které ho nebolelo z úzkosti, ale proto, že ho do něj paní tohoto domu, šílená zrzavá divoženka, praštila v okamžiku, kdy zjistila, kdo vstoupil krbem. Nechal na svatém Potterovi, aby přispěchal na záchranu a zadržel svou násilnickou manželku, než vzala do ruky hůlku a proklela ho. Když jí Harry vysvětlil, co se děje, uklidnila se, a teď sledovala, jak jí Draco prošlapává podlahu.
„Jestli někdo dokáže Amelii zabít, je to Hermiona,“ řekla najednou.
Draco se zastavil a pohlédl na ni. „Já vím.“
„A přesto tady pochoduješ sem tam jako nervózní troska.“
Zlobně zafuněl a začal znovu přecházet, i když pomalejším, méně energickým tempem. „Máš být její dobrou přítelkyní, a vypadáš jako takové malé, spokojené sluníčko.“
Přivřela oči a založila si paže na prsou. „Tak abys věděl, jsem úplně vyděšená.“
Draco zvedl obočí a nadechl se. „Ty že jsi úplně vyděšená? Nechtěl bych tě vidět mrtvou hrůzou.“
Ginny zavrčela a zastoupila mu cestu. Dloubla ho do hrudi prstem a promluvila tak určitě, že měl pocit, jako by ho hubovala jeho vlastní matka. „Nepokoušej se mě posuzovat, Malfoyi. Vlastně, sleduj. Takhle bys měl vypadat – klidný, pokojný a s jasnou hlavou. Tečou z tebe zatracené emoce a to teď Hermiona nepotřebuje. Potřebuje, abys byl v pohotovosti. Potřebuje, abys tu pro ni byl, když je to nutné. Potřebuje, abys byl schopný se o ni postarat. Je ti na tom ještě něco nejasného?“
Dracovi netrvalo dlouho uvědomit si, že Ginny nemluví jen o současné situaci. Zíral na ni a docházelo mu, jak velkou starost má o svou drahou kamarádku. Nemluvě o tom, že mu každé zamrkání připomnělo, jak bláznivá dokáže být.
„Hermiona o mě nemusí mít strach,“ řekl. „Nemusí se ničeho bát.“
K jeho překvapení se Ginny dokázala usmát. „To je dobré vědět. Ujisti se, že to tak bude, jinak tě budu muset zabít.“
Vzápětí poodešla, ale Dracovy oči ji nesledovaly. Přemýšlel o jejich velmi jednostranném rozhovoru, pak se rozhodl a zavolal na Harryho.
Ginny překvapeně zírala, když se její muž vřítil do pokoje.
„Co? Co se děje?“
„Musíme jít.“
Harryho oči zpozorněly, když viděl, jak Draco nabral plnou hrst letaxového prášku. „Hermiona se ozvala?“
Draco zakroutil hlavou a vstoupil do krbu tak, že nechal Harrymu místo, aby se mohl připojit. „Ne, ale stejně za ní musíme jít.“
„Řekl jsi o půlnoci! Co kdybychom zničili plán, který určitě má? Riskovali bychom - !“
Draco zaúpěl. „Znám rizika, Pottere, a vím, co jsem řekl.“ Pohledem přeskočil na Ginny. „Ale taky jsem řekl, že se o ni postarám. Tak pojďme.“
xxx
Hermiona se přinutila překonávat své limity, zatímco sprintovala dolů chodbami. Amelia skoro neběžela, spíš rychle šla, přičemž lenivými pohyby hůlky nepřetržitě střílela kouzla a kletby. Hermiona se dvakrát pokusila zablokovat vše, s čím ta mstivá ženská přišla. Neodvažovala se přejít do útoku, protože jí bylo jasné, že ať by zkusila cokoli, Amelia by se snadno ubránila. Ale ona nepotřebovala bojovat. Potřebovala zůstat naživu.
„Dělalo mi větší potěšení mučit tvá předchozí vtělení, mudlovská šmejdko!“ zvolala Amelia.
Hermiona zaťala zuby, když se před ní objevilo východní křídlo. Smykem zabočila za roh, čímž těsně uhnula prokletí, které začalo tavit stěnu v místě, kde se ještě před vteřinou nacházela. Proběhla prvními dveřmi vpravo a zastavila se. Amelia ji těsně následovala. Hermiona klepla hůlkou na dráty elektrického vedení, které nastražila kolem celé zárubně dveří. V okamžiku, kdy Amelia vkročila dovnitř, se vše spustilo.
Výkřiky podobné tomu, když se nožem skřípe po skle, zněly příšerně, bez ohledu na to, kdo je vydával. Hermiona dala jednomu domácímu skřítkovi jinou práci, než neprodyšně uzavřít východy z panství. Požádala ho, aby donesl tolik měděného drátu, kolik ho jen bude schopný sehnat. Skřítek si vedl dobře a Hermiona drát umístila podél dveřního otvoru a naplnila kouzlem, aby zvýšila vodivost. Jediným dotykem své hůlky dodala elektrický výboj. Jiskra nastartovala řetězovou reakci a Amelia pocítila sílu nejméně deseti cruciatů najednou. Odplata, pomyslela si Hermiona a sledovala, jak Amelia klesá na kolena. A ačkoli očekávala, že se žena začne svíjet tak, že si poláme pár kostí, anebo přinejmenším utrpí masivní srdeční záchvat, k ničemu takovému nedošlo. Co se stalo dál, bylo nepochopitelné.
Amelia se smála.
Její počáteční výkřiky se nějakým způsobem změnily v maniakální záchvat smíchu, když se pomalu zvedala na nohy. Hůlku, kterou ani na okamžik nepustila z ruky, rychle namířila na horní rám dveří a přesekla jej i s dráty.
„Rozkošné,“ posmívala se a vešla do pokoje. Pak pozvedla ruku s hůlkou a natočila ji tak, aby Hermiona mohla vidět třpytivý šperk. „Další drobná modifikace, o níž jsem se zapomněla zmínit. Cokoli bys na mě zkusila, by mohlo chvíli bolet, ale prsten absorbuje zbytek. Dobře naplánované, až na tvůj neúspěch.“
Hermiona se přikrčila, když Amelia znovu zaútočila a začala ji proklínat. Přemýšlela, jak jí k čertu má sebrat ten prsten. Věděla, že jakékoli kouzlo, které na ni pošle, ji maximálně tak zpomalí. Nohy podrážející kouzlo zastihlo Amelii nepřipravenou, zakopla a upadla. Hermiona se pokusila uniknout. Přeskočila Amelii, ale nedostala se dál, protože ta jí zaťala nehty do kotníku. Hermiona byla vmžiku na zemi a vykulenýma očima zírala na hůlku, kterou jí Amelia zabořila do tváře. Vykopla volnou nohou a zasáhla Amelii do pravého ramene. Ta zaúpěla bolestí. Vzápětí ji Hermiona znovu tvrdě kopla, tentokrát do obličeje. Zaječela a Hermiona se usmála, když se konečně osvobodila a vydala se zpět do chodby, kterou přišla.
Bylo jí jasné, že Amelia měla prsten chráněný tak, aby nebylo možné jej sebrat, ale jak tak běžela dolů chodbami, pořád se snažila vymyslet, jak se k němu dostat. Myšlenky jí zběsile vířily hlavou. Bude to trvat ještě dlouho, než ji bude moct zmáčknout a stáhnout jí prsten. Ksakru, uřízla by jí ten prst, kdyby to šlo. Rychle se rozhodla utíkat zpátky do pokoje, ze kterého prve vyběhla. Byla to první místnost, na niž pomyslela, plná pokladů, které by mohly tu krvežíznivou čarodějnici rozptýlit. Nehledě na to, že kdyby šly věci špatně, byla to jediná místnost, odkud se mohla odletaxovat.
Chodbou se rozlehl hlasitý třesk. Hermiona zvedla ruce, aby se kryla před sprškou trosek, které se na ni snášely. Dým ve vzduchu jí znemožnil sledovat chodbu, když ji zasáhla nová vlna úlomků kamene a mramoru po Ameliině dalším prokletí. Její terč byl blízko. Příliš blízko.
Hermiona se zastavila, obrátila se a zvedla hůlku nad hlavu. Z podlahy se vznesly velké úlomky kamene. I přes zvířený prach viděla, jak Amelia vytřeštila oči. Přílivová vlna sutin se k ní blížila a Amelia se přikrčila a přitiskla ke zdi, aby se jim vyhnula. Oči jí ďábelsky plály, ale Hermionu to nezarazilo. Pokračovala v cestě k pokoji, ale pak se překvapeně zarazila.
„Draco! Zatraceně, co tady děláš?“
Draco ji úplně ignoroval, oči nespouštěl z ženy na konci chodby, která proti němu zvedala hůlku.
„Pottere, vezmi ji odsud!“
„Cože?“ řekla Hermiona vyděšeně. „Co, ne!“
Než stihla dokončit větu, Draco mávl hůlkou a Harry ji chytil za předloktí a snažil se ji odtáhnout. „Odletaxuj se!“ nabádal ji. „Jdi ke mně domů a zůstaň tam!“
„Ne, Harry! Ne! Ty to nechápeš! Draco s ní nemůže bojovat!“
„Bude to dobré, Hermiono! Bude -“
„Zatraceně, ne! Její prsten ho nenechá!“
Dupla Harrymu na nohu, aby se ho zbavila. Zaječel a trochu kulhal, když od něj utekla. To se stalo ve chvíli, kdy Draco sklouzl po zdi s rukou přitisknutou k hrudi. Neměl tam otevřenou ránu, aspoň pokud viděla, ale neustále se bála, protože jeho srdce mu působilo potíže.
Probudil se v ní zuřivý vztek, když viděla Amelii stát nad ním a posměšně se zubit.
„Amelie!“ vykřikla. Čarodějka k ní obrátila své ledové oči a ona zavrčela: „S ním nebojuješ.“
„Ach, ne?“ ušklíbla se Amelia. „Pokud si dobře vzpomínám, k aférce musí být dva!“
Hermionino srdce prudce bušilo. Dracovy oči se teď vpíjely do jejích a ona se zoufale modlila, aby si zavčas všiml, co nenápadně provádí svýma rukama. „To ano. Ale rychle jsi zapomněla, že malfoyovští muži jsou, jak jsi sama řekla, paličatí jako mezci. Jak si mohl Draco pomoct? Jak si mohli pomoct ti ostatní? Mé předchůdkyně i já jsme je vábily pryč – lákaly jsme je od neposkvrněných, čistokrevných čarodějek, které byly opravdu hodné jména Malfoy.“ Hermiona se uchechtla, méně tomu, co řekla, než tomu, jak Draco teď upřeně hleděl na Ameliinu ruku. „Už chápu, proč jsi tak rozrušená.“
Amelia vztekle zařvala a z její hůlky vytryskl plamen. Příštích pár okamžiků proběhlo tak rychle, že Hermiona měla sotva čas je zaznamenat. Viděla, jak se Draco natáhl, popadl Amelii za zápěstí a strhl jí prsten. Ta ho vší silou odstrčila zpět, popadla hůlku, která jí přes všechnu snahu upadla, a mávla jí ve vzduchu úhlopříčně zdola nahoru. Hermiona vyřkla svou první nepromíjitelnou kletbu a sledovala, jak se zelené světlo z její hůlky zabořilo přímo do Ameliiných prsou. Když čarodějka začala klesat k zemi, Hermiona ucítila, jak se jí napříč přes celý trup otevírá rána. Amelia dopadla na podlahu ve chvíli, kdy se Hermiona zhroutila dozadu do Harryho nastavené náruče.
„HERMIONO!“ zaječel Harry a zachytil ji pod pažemi. Upadli společně, horní částí těla spočinula na jeho roztažených nohou. „Hermiono! Hermiono, podívej se na mě! Malfoyi, musíme ji odsud dostat, ztrácí příliš mnoho krve!“
Hermiona nevnímala Dracovy spěšné kroky ani jeho šílený hlas, když k ní přiklekl. Necítila ani nic jiného, jen věděla, že její láska ji drží za ruku, protože Harry mu nařídil, aby ji pustil a pomohl ji dostat do krbu. Kdyby dokázala pohnout ústy, zasmála by se tomu. Jedna věc bylo umřít ve vizi, ale umřít ve skutečném životě, to bylo něco jiného. Jediné, co ji uspokojovalo, bylo vědomí, že v příštím životě budou muset bojovat pouze se svými postoji a protichůdnými osobnostmi, aby mohli být s Dracem spolu.