Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Havran děl: Už víckrát ne

10. Pochmurný prosinec

Havran děl: Už víckrát ne
Vložené: Jacomo - 09.03. 2019 Téma: Havran děl: Už víckrát ne
Jacomo nám napísal:

 

Havran děl: Už víckrát ne

Napsaly GenkaiFan a Frau

Z anglického originálu Quoth the Raven, Nevermore přeložila Jacomo za vydatné pomoci Ivet

Poděkování za úžasný banner náleží solace

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola 10: Pochmurný prosinec
(v orig. „Bleak December", překlad volný)

 

Vernon Dursley byl vždy pyšný na to, že je naprosto bezúhonný muž ze střední třídy. Muž, který ví, co chce. Miloval dobré, kvalitní jídlo a pintu či dvě v hostinci; chlubil se svým skvělým manželstvím a pěkným statným synem. Ale nejvíc ze všeho byl pyšný na obrázek své naprosto normální rodiny.

Jenže tohle všechno vzalo za své ono ráno před čtyřmi lety po Svátku všech svatých, když jeho drahá Petunie našla přede dveřmi vedle ranních novin a pravidelné čtrnáctidenní dodávky mléka košík se spícím synovcem.

Tehdy v jeho životě nastal obrat, který se mu pranic nezamlouval. V zoufalé snaze udržet zdání normálnosti se postaral o to, aby ta zrůda byla vidět co nejméně. Ze začátku se obával, že ti, co jim toho spratka podstrčili, je sledují, ale časem, když se nikdo neukázal, uklidnil se. Vypadalo to, že se o tu zrůdičku nikdo nezajímá, dokonce ani ti kamarádíčci jeho švagrové, se kterými se obvykle poflakovala.

Když asi měsíc nedošlo ze strany těch cvijl k žádnému kontaktu, Vernon se rozhodl, že 'sejde z očí, sejde z mysli', a tak i činil. Spratek byl odložen k ostatnímu podobnému haraburdí do přístěnku pod schody.

A pak jednoho dne o čtyři roky později se ten kluk sebral a zmizel. Petunie ho vzala s jejich synáčkem Dudleym do parku a to bylo naposledy, co tu zrůdu viděli.

Krátce na to se objevil takový divný stařík a sháněl se po něm. Dokonce vytáhl klacek, ze kterého létaly jiskry! Ten starý blázen ze sebe sypal plané hrozby, které Vernon pouštěl jedním uchem tam a druhým ven. Ta zrůdička zmizela a všechno špatné je chválabohu pro něco dobré, takže zabouchl tomu starochovi dveře před nosem.

Dnes byl příjemný den nastávajícího podzimu. Vernon při cestě do kanceláře zaznamenal, že ve vzduchu visel náznak prvního mrazíku. Právě povýšil na ředitele prodeje pro Spojené království a velmi si pochvaloval novou kancelář a blonďatou sekretářku, která k ní patřila.

„Pane Dursley? Pan Grunning vás prosí, abyste se dostavil do jeho kanceláře na naléhavou schůzku," ozval se z interkomu sekretářčin hlas.

Když Vernon vešel k řediteli, zjistil, že starý pán není sám. Spolu s ním se v místnosti nacházeli dva džentlmeni, oba oblečení tak, jako kdyby právě vystoupili ze světa byznysu, v oblecích s proužkem a se školními kravatami. Byli neurčitého věku, možná třicátníci, a obestírala je jakási aura pohrdavosti těch, kteří jsou zvyklí, že je všichni na slovo poslouchají.

Vernon nervózně vstoupil a zavřel za sebou dveře. „Přáli jste si se mnou mluvit, pánové?"

„Pan Vernon Dursley? Jsem Winston Montgomery z berního úřadu," promluvil menší z návštěvníků.

„A já jsem sir Connor Bronson, asistent z kanceláře předsedkyně vlády. Ani si nesedejte, dlouho se nezdržíme," představil se vyšší muž.

Vernon se začal potit. Co se děje? Neudělal přece nic špatného, že ne? No, trochu fixloval v daňovém přiznání; to ale dělají všichni. Daně byly v dnešní době tak vysoké, bylo náramně těžké se s nimi výhodně vypořádat!

„Pane Dursley," oslovil ho ten výše postavený, sir Bronson. „Kde se nachází váš synovec lord Hadrian James Potter? Když jsme navštívili vaši ženu, neznala místo jeho pobytu. Běžně necháváte pětiletého chlapce pobíhat venku samotného?"

„Vyrozuměl jsem, že na péči o vašeho synovce dostáváte značnou částku," navázal pan Montgomery a vytáhl složku dokumentů, „a to jak od státu, tak z jeho rodinného majetku. Rádi bychom viděli účty, na co byly tyto peníze použity."

„A Vernone, až bude toto vyřízeno, my dva spolu budeme mít dlouhý rozhovor o vaší budoucnosti ve firmě," ozval se pan Grunning. „Právě teď jste odeslán na neplacenou dovolenou, než se tato záležitost vyřídí, ať už jakkoliv. Vaše sekretářka vám vyklidí stůl."

Oba návštěvníci kývli Grunningovi na pozdrav, otočili se na patě a odešli. Konsternovaný Vernon se za nimi vypotácel ven, neschopný udělat cokoliv jiného.

***

Hadrian strávil hezký den. Lékouzelník Vejvoda mu dal další lektvary, které měl pravidelně užívat. Chutnaly skvěle. Injekce se mu nelíbily, ale teta Maggie mu to vynahradila nějakou maličkostí, jako to vždycky dělala teta 'Tuny, když šlo o Dudleyho. Pokaždé si přál něco dostat za to, že byl hodný, a teď to dostal! Byl opravdu moc hodný.

Odpoledne ho Ben zavedl k havranům. Voliéra se nacházela v zákoutí pozemků u prastaré zdi, která ji chránila před studenými větry. Havrani ale zřídkakdy pobývali uvnitř, pokud nebylo počasí příliš drsné, nebo jinak neohrožovalo jejich pohodlí. Mistři havranů se snažili, aby ptáci zůstávali i nadále spjatí s přírodou, ale dali se v případě potřeby zvládnout.

Hadrian se dožadoval setkání se svými kamarády, protože měl obavy, že se jim po něm stýská. Podle něj byli dospělí hloupí, že ho k nim nepouštěli. Thor a Hardey by mu nikdy neublížili. Paní to řekla. Pověděla jim, aby se o něj starali, tak to dělali. Teď když z něj byl znovu chlapec, dělali to také lidé, ale postrádal své kamarády.

Když se chystali zamířit k voliéře, Ben si klekl, aby mu Hadrian viděl do očí a řekl: „Takže, Hadriane, havrani nejsou domácí mazlíčci. Můžeš k nim jít a povědět jim, že jsi v pořádku. A pak půjdeme na svačinu, dobře?"

„Ano, pane," kývl Hadrian na souhlas a vzal Bena za ruku v rukavici. Muž měl oblečenou černočervenou uniformu stráží, takže když spolu vykročili přes trávník k voliéře, Hadrian musel vykazovat jistý respekt. Neměl dovoleno utíkat nebo dělat hluk.

Voliéra měla sice mříže, ale umožňovala havranům svobodně se pohybovat mezi mnoha bidýlky a hřadovacími prostorami. Doplňovala ji řada hnízdicích boxů u zadní stěny a tu a tam roztroušené hračky, určené havranům pro zabavení.

Hadrian se rozzářil a rozběhl se ke kleci. Než ho stihl Ben zastavit, začal se zmenšovat, jeho oblečení se sneslo k zemi a chlapec pod ním zmizel.

Ben zalapal po dechu, ale havraní mládě, které se vynořilo místo chlapce, na něj zaskřehotalo a zavrtělo hlavou. „Inu, Rváčku, vidím, že všechny moje pokyny ohledně chování vyletěly oknem. Chtěl jsi na návštěvu, tak ji budeš mít."

Načež chňapl po mladém havranovi, který se mermomocí snažil dostat do voliéry, opatrně ho vsunul dovnitř a zavřel a zajistil dveře. Jakmile se Rváč usadil na bidýlku, přikolébali se k němu Thor s Hardey. Thor začal mláděti urovnávat peří a Hardey se ho snažila krmit.

„Inu, vidím, že je o tebe dobře postaráno," uchechtl se Ben. „Vrátím se asi za hodinu." Na to zvedl hromádku dětského oblečení a dodal: „Vidím, že tě musíme naučit, jak se přeměnit i s oblečením. Maggie bude pěkně vytočená."

Ale Rváček si už užíval setkání s kamarády. Hardey a Thor byli šťastní, že ho vidí, a divili se, proč je nenavštívil dřív. A Rváček jim vyprávěl, co se s ním dělo, tak, jak to umí jen děti – velmi nadšeně a velmi překotně.

***

Ben se vrátil do bytu k Maggie, přičemž cestou vyměnil Hadrianovo špinavé oblečení za čisté.

„Neměl jsi mu to dovolit, Bene! Co když mu ublíží?" durdila se Maggie.

„Lásko," oslovil ji, zatímco sahal po vysílačce, aby zavolal vrchnímu mistrovi havranů, „strávil s havrany většinu léta. Když mu neublížili tehdy, proč by to dělali teď?"

„Ale..."

Ben dal echo všem strážným, aby přišli k voliéře. To museli vidět! Mnohým z nich přirostl malý Rváček k srdci. Havrani byli požehnáním od Bohyně a kvůli prokletí Toweru týkající se černých ptáků směřovala veškerá péče k zajištění jejich pohodlí.

K voliéře pak dorazili nejen Ben a Maggie, ale také většina ostatních. Všichni tázavě hleděli na Bena.

„Vypadá to, že Rváček je zpátky," řekl a ukázal na havraní mládě mezi Thorem a Hardey. Oba dospělí ptáci se vůči ptáčeti chovali velmi ochranářsky a vypadalo to, že trio vede cosi na způsob rozhovoru.

„No to mě podrž!"

„Kryndapána! To není normální!"

„Jsem myslel, že už se znovu nepromění!"

Ben se pustil do vysvětlování, že šel s Hadrianem navštívit voliéru a chlapec se proměnil, jakmile uviděl klec.

Maggie popošla blíž. „Hadriane, zlatíčko, je na čase přeměnit se zpátky. Bude svačina a slíbila jsem ti dneska ty speciální sušenky."

Rváček zaskřehotal a rychle cosi zagestikuloval směrem k páru havranů, kteří ho opečovávali. Poté seskočil z bidýlka a přeměnil se zpátky na chlapce – na naprosto nahatého chlapce.

„Pr... promiň, teto Maggie," zadrkotal Hadrián zuby a sklopil oči ke své nahotě. Pak vyděšeně vzhlédl a zašeptal: „Mám průšvih?"

Maggie ho něžně přitáhla k sobě a začala ho oblékat. „Ne, zlatíčko. Ale když se neoblečeš, prochladneš."

Hadrian jí dovolil, aby ho zahrnula péčí, protože nikdy dřív o něj nikdo nepečoval. Pak se podíval na Bena: „Mmmůžu sssem zítra?"

Ben se obrátil na mistra havranů, který stručně přikývl. Oba věděli, že když havrani chlapci dosud neublížili, už to neudělají. Ben se tedy otočil zpátky a řekl: „Uvidíme."

Hadrian se rozklepal a přitiskl se blíž k Maggie. Přihlížející, kteří rozuměli magii, si pomysleli, že by nemuselo být špatné nechat hocha v blízkosti ptáků, i když šlo o potenciálně nebezpečné tvory. Chlapec byl konec konců kouzelník. Z Toweru byli zvyklí na mnoho bizarních situací, takže si tuhle jen připsali na seznam.

***

Její Veličenstvo se usmálo nad dětskou kresbou a pak se podívalo na kartičku, která k ní byla připojena. Potěšilo ho, že dítě už netrpí v rukách oněch opovrženíhodných lidí.

Mladý lord Hadrian udělal na královnu velký dojem svou nezlomností. Těšila se, že se od něj dočká velkých věcí. Koho by měla určit jako jeho patrona? Měla by ho ponechat v Toweru? Ano, Tower nebyl vhodným místem pro dítě, to dobře věděla z jeho značně krvavé historie. Ale pokud se tady angažovalo prastaré keltské božstvo, pak chlapec patřil právě tam. Inu, rozhodne o tom, až bude mít všechna fakta.

Znovu se usmála a rukou přejela po své neohrabaně nakreslené podobizně. Bude dokonale pasovat k obrázkům od jejích vnoučat.

***

V průvanem trpícím hradě uprostřed skotské divočiny přemýšlel starý kouzelník o tom, kdy se mu zhatily plány. Od jeho návštěvy Zobí ulice nebylo po dítěti ani vidu, ani slechu. Petunie Dursleyová si ztrátu synovce nijak nevyčítala, podle ní šlo o šťastný konec nechtěných nepříjemností. Kontrola ochran ukázala, že tam chlapce nikdy naplno nedržely, a nebylo divu, že tak rychle padly. V tom domě nepřebývala žádná láska k Harrymu, která by je posilovala.

Malá část peněz, kterou získal z chlapcova majetku, šla na podporu staré ženy-motáka, kterou umístil v sousedství. Předpokládal, že mu dá vědět, kdyby se s Harrym něco stalo, ale Arabela Figgová byla velkým zklamáním. Čekal od ní víc než jen pozorování z povzdálí.

Jeho kontakt na ministerstvu se vrátil s prázdnou. Neexistovala žádná známka toho, že by někdo upozornil na skutečnost, že chlapec zmizel. Naštěstí složili ti, které kontaktoval, přísahu mlčení nebo byli vázáni životním dluhem, takže je mohl přimět zůstat zticha. Prozatím.

'Kde jen jsi, Harry, můj chlapče? ' pomyslel si při pohledu ven do pochmurné noci. 'Vypadá to, že bude sněžit.' Doufal, že dítě je v teple a v bezpečí.

***

 

PA: Ne, Brumbál ještě nedošel zaslouženého trestu, ale Vernon už ano. Brzy se toho dozvíme víc.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre


Re: 10. Pochmurný prosinec Od: zuzule - 11.03. 2019
Taaak, uz to zacina. Dursleyovi dostanou svuj trest prvni. Dekuju!

Re: 10. Pochmurný prosinec Od: marci - 10.03. 2019
Já našla pro Dursleyovy pochopení po přečtení Štěněcích očí - tam mi byli vysloveně sympatičtí :) Tady je pohled na ně v opačném gardu, takže jsem ráda, že Vernon dostal co si zasloužil. A naprosto nekřesťansky se těším, jak to schytá Brumbál - muhehe :D Obyvatelé Toweru - živí či hmotně znevýhodnění - jsou mi vysloveně sympatičtí a Její Veličenstvo též. Kapitolu jsem si opravdu vychutnala - chci nášup!! ;)

Re: 10. Pochmurný prosinec Od: Lupina - 10.03. 2019
Líbí se mi, jak zaměstnanci Toweru berou Rváčka jako další normální podivnost. Jinak jsem ráda, že Vernon dostal co proto. Ano, neměli dostat na starosti kouzelnické dítě, když ho nechtěli sami přijmout. Ale v této fikci Harryho vážně týrali, takže tady mají být řádně potrestáni. Přece jen ho mohli šoupnout do kojeňáku, pokud jej tak nechtěli. Tam by aspoň dostal najíst. Ale víc se těším na trest pro Albuse, který stál na počátku všeho. Muhehe. A kousky s královnou tomu dodávají jistý punc skutečnosti. Na mě to tedy tak působí. Děkuji, Jacomo. Krásný příběh to je.

Re: 10. Pochmurný prosinec Od: sisi - 09.03. 2019
pěkné, jak se Vernon probudil do krásného podzimního dne, vyšel ven a cítil první mrazíky, následně byl zatčen a sekretářka mu uklidí stůl? Jako jak? Pracovní stůl šéfa může mít plno tajných zásuvek, zámečků a vychytávek. Jestli se Vernon ještě nezabydlel v nové kanceláři, tak možná ještě všechny neobjevil, ale co když některé již ano a právě tam bude předmět doličný - nějaké papíry ohledně daňových úniků, nebo dopis pro Harryho? Brumbál nemá všech pět pohromadě, když nechal odměnu z Harryho trezoru posílat Arabele Figgové, popletené motácké ježibabě. Každý v království ví, že když dostává peníze a není nikdo, kdo by kontroloval na co, tak je to další vítaný zdroj obživy bez práce. Nakonec si nechávám lorda Harolda. Opět porušuje veškerá zažitá pravidla. Sice je známo, ž se v Toweru dějí věci, které jinde ne, ale proč zrovna lord mění svou podobu do havraního ptáčete a ostatní opeřenci jsou z něho úplně paf. Tomu se říká nehorázné štěstí, že ho pak Maggie po proměně hned obléká do čistého a teplého oděvu vhodného na svačinu, aby se nenastydl. Děkuji za překlad, moc se těším, kam se budou postavy povídky hýbat, co jim Osud nachystal.

Re: 10. Pochmurný prosinec Od: margareta - 09.03. 2019
Stejně jako Elze, ani mi není to čerpání Potterovských peněz jasné. Kdyby Dursleyovi měli z Harryho finanční užitek, byli by si ho spíš hlídali, aby jim nezmizel, ne? Tím víc, jestli na něj pobírali i nějaké příspěvky od státu. Nejspíš se spoléhali na úřední šlendrián; že se na dítě prostě zapomnělo, že jeho spis se někde založil a že ten děda s klackem stejně nemá žádný vliv. Krásně teď Vernonovi šlápli na krk! A pokud se přijdou vyptávat i lidé s hůlkou, bude ještě hůř! Patřili by zavřít! Nebo aspoň, kvůli Dudleymu, aby nemusel do děcáku, veřejně proprat v novinách tak, aby se pro ostudu museli odstěhovat a tatíček dostal práci už jedině jako pomocný dělník někde na stavbě. U lopaty. Chtěla bych vidět, jak se tvářil, když se dozvěděl, že ,ta zrůda' je lord, o něhož se zajímá královský dvůr! Díky, Jacomo! Prima kapitola! Moc se těším na další!

Re: 10. Pochmurný prosinec Od: kakostka - 09.03. 2019
Návštěvy v kleci jsou prima, pochopila jsem, že všichni strážní ví, že Rváč je Harry a že je to kouzelník? Ok, asi nic neřeknou, jsou zvyklí, že v Toweru se dějí věci, které jinde ne. Vernon dostal první čenichovku, prima, jen popsat Albuse jako divného staříka, to se Albus asi moc nesnažil... Jak je to s financování Harryho života, to mne také zajímá, v kánonu mu to dávali sežrat, ale já to brala tak, že je nejvíc štvalo, že jim byl vnucen bez možnosti říct ne a proto ikdyby dostávali milion, brali by to tak, že jim z toho milionu, který oni mají jako kompenzaci ujídá... A jestli nic nedostali, tak o to hůř. V nějaké ff Harry vysvětloval Albusovi, jak se na Dursleových provinil, nedal jim na vybranou, Petunie měla malého Dudley, byla utahaná a do toho nafasovala další dítě, které ještě projevovalo magii, že by to nemohla zvládnout, ani kdyby ho milovala. Prostě Albus a jeho neomilnost:-( Těším se na návštěvy havranů a královna potěšila:-) děkuju za překlad.
Re: 10. Pochmurný prosinec Od: Elza - 09.03. 2019
Přesně - chudáci Dursleyovi, najedou místo "monodítěte" dvojčata, navíc ve věku okolo (necelého) 1,5 roku, kdy úplně stačí k neuróze dítě jedno (už je děsivě akční a rozum žádný)... navíc nově přišedší těžce traumatizované (že si takto staré dítě neuvědomuje, co se stalo, je kec). Kdo ví, zda nechtěli Drusleyovi původně víc dětí? Oba měli sourozence, ale Dudley zůstal jedináčkem - možná právě protože Harry. :( A jak museli v sedmém díle ještě opustit vlastní domov, těžce a dlouho budované sousedské vztahy a pozice v zaměstnání... strašlivé.

Re: 10. Pochmurný prosinec Od: denice - 09.03. 2019
Harryho návštěva u havranů byla roztomilá - líbilo se mi, jak o něj Thor a Hardey okamžitě začali pečovat. Krmit ho. A jak se pak hned nechal nalákat na Maggiiny speciální sušenky :-) Obyvatelé Toweru jsou prima parta - kluk se proměňuje v havrana? No a co má být, tady se už staly divnější věci. Dobré bylo taky, jak Vernon Dursley vyhodnotil Brumbála jako starého blázna, jehož hrozby, které zřejmě právem považoval za plané, pouštěl jedním uchem tam a druhým ven. Čím mu asi tak stařík mohl vyhrožovat, že to nesplnil? Považovala bych za nejlepší páku zastavení přítoku peněz, ovšem to je tu celé nějak divné - peníze i od státu? Hm, hm... Díky.

Re: 10. Pochmurný prosinec Od: Elza - 09.03. 2019
Docela vy mne zajímalo, jak to s tím financováním vlastně je. Dursleyovi se nechovali jako někdo, komu pomohla přítomnost synovce k navýšení rodinného rozpočtu: najmě v kánonu Harrymu vyčítají, kolik je stojí. Aby to Vernon neodskákal i za to, zač nemůže. A Brumbálova poznámka o tom, že z Harryho peněz financuje Arabelu Figovou, tedy zrovna klidu v této oblasti nepřidává. Bojím se, aby to Dudley neodskákal... Harry Rváček je sladký, jak už tak děti v tomto věku bývají. :)
Re: 10. Pochmurný prosinec Od: Jacomo - 09.03. 2019
Přiznám se, že se v tom taky moc neorientuju. V kánonu si Dursleyovi neustále stěžovali, že je Harry jen stojí moc peněz i nic z toho. Ovšem mohli taky kecat, že. Jak to přesně je v téhle povídce, si nejsem jistá. Tohle je jedna z věcí, které jsem při čtení originálu moc neregistrovala, takže fakt netuším, jestli se to bude ještě dál řešit, nebo jde jen o vedlejší zmínku. Díky za přízeň, Elzo.

Prehľad článkov k tejto téme:

GenkaiFan: ( Jacomo )29.11. 201947. Nevzchopí se - víckrát ne!
GenkaiFan: ( Jacomo )24.11. 201946. Nezanechej ani pírka
GenkaiFan: ( Jacomo )23.11. 201945. Nad ránem opustí mě
GenkaiFan: ( Jacomo )17.11. 201944. Až k žalozpěvům beznaděje
GenkaiFan: ( Jacomo )16.11. 201943. Zas ten klepot slyším
GenkaiFan: ( Jacomo )10.11. 201942. Zpátky v komnatu se vrací
GenkaiFan: ( Jacomo )09.11. 201941. Podívám se, kdo to asi je
GenkaiFan: ( Jacomo )02.11. 201940. Jen jediné zašeptání
GenkaiFan: ( Jacomo )26.10. 201939. Kde hrůza vládne
GenkaiFan: ( Jacomo )19.10. 201938. Lapen jakýmsi nešťastníkem
GenkaiFan: ( Jacomo )12.10. 201937. Havran stále ponoukající
GenkaiFan: ( Jacomo )05.10. 201936. Pták či ďábel!
GenkaiFan: ( Jacomo )28.09. 201935. Kliď se zpět do bouře
GenkaiFan: ( Jacomo )21.09. 201934. Co poslové nebes nesou tobě
GenkaiFan: ( Jacomo )14.09. 201933. Obejmout tu duši vzácnou, jasnou
GenkaiFan: ( Jacomo )07.09. 201932. Což nenajdu utišení?
GenkaiFan: ( Jacomo )31.08. 201931. Pověz, jak tě nazývat
GenkaiFan: ( Jacomo )24.08. 201930. Vůně z kadidelnic kdesi skrytých
GenkaiFan: ( Jacomo )17.08. 201929. Vznešeně jak pán či paní
GenkaiFan: ( Jacomo )10.08. 201928. V okolí tom hrůzy plném - 2. část
GenkaiFan: ( Jacomo )20.07. 201928. V okolí tom hrůzy plném - 1. část
GenkaiFan: ( Jacomo )13.07. 201927. Ztiš se, srdce
GenkaiFan: ( Jacomo )06.07. 201926. Zahořelo srdce moje
GenkaiFan: ( Jacomo )29.06. 201925. Trhal mého smutku flór
GenkaiFan: ( Jacomo )22.06. 201924. Used´ na Pallady bustě
GenkaiFan: ( Jacomo )15.06. 201923. Tmou pohlcený
GenkaiFan: ( Jacomo )08.06. 201922. Toužebně jsem čekal rána
GenkaiFan: ( Jacomo )01.06. 201921. Ani na chvilku se nezastavit
GenkaiFan: ( Jacomo )25.05. 201920. Záhada ta vysvětlí se
GenkaiFan: ( Jacomo )18.05. 201919. Toť se ještě pranikomu nestalo
GenkaiFan: ( Jacomo )04.05. 201918. Vlastních myšlenek se lekám
GenkaiFan: ( Jacomo )27.04. 201917. Dokořán otevřel jsem dveře
GenkaiFan: ( Jacomo )20.04. 201916. Pro tu duši vzácnou, jasnou
GenkaiFan: ( Jacomo )13.04. 201915. A ozvalo se tiché zaťukání
GenkaiFan: ( Jacomo )06.04. 201914. A ozvalo se tiché zaklepání
GenkaiFan: ( Jacomo )30.03. 201913. Na ráno jsem se už těšil
GenkaiFan: ( Jacomo )23.03. 201912. Duch můj zas nabývá síly
GenkaiFan: ( Jacomo )16.03. 201911. Jakás návštěva
GenkaiFan: ( Jacomo )09.03. 201910. Pochmurný prosinec
GenkaiFan: ( Jacomo )02.03. 20199. O vstup naléhavě žádá
GenkaiFan: ( Jacomo )23.02. 20198. Marně hledaje
GenkaiFan: ( Jacomo )16.02. 20197. Jednou jen a pak již ne
GenkaiFan: ( Jacomo )09.02. 20196. Již vím
GenkaiFan: ( Jacomo )02.02. 20195. Ještě více opomíjené tradice
GenkaiFan: ( Jacomo )26.01. 20194. Zřídkakdy se tak stane
GenkaiFan: ( Jacomo )19.01. 20193. Cos jemně klepe
GenkaiFan: ( Jacomo )12.01. 20192. Věd zapomněných svazky
GenkaiFan: ( Jacomo )05.01. 20191. Churavý a bez pomoci
. Úvod k poviedkam: ( Jacomo )29.11. 2018Úvod k povídce