Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Utajovaná realita

20. Epilog - o třináct let později

Utajovaná realita
Vložené: arabeska - 02.03. 2019 Téma: Utajovaná realita
Online preklady nám napísal:

Autor: Tears of Ebon-Grey;   Překlad: arabeska;   Banner: arabeska

OriginálA Clandestine Reality

Rating: 13+

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

 

Pondělí, 1. září 2015

9:30



"Xaviere Nolane Malfoyi, ještě jeden krok a u Merlina přísahám, budeš litovat, že ses kdy narodil!" zaburácela Hermiona s mrazivým pohledem.

Nezbedná jiskra v očích jejího jedenáctiletého syna začala pohasínat a nahradil ji čirý strach. Xavier polkl a pohlédl na svou matku. Stála s rukama v bok a neochvějně ho sjížděla pohledem. Chlapec se podvědomě začal stahovat a oči mu těkaly po okolí a hledaly únikovou cestu. Ze schodiště zazněl zvuk přidušeného smíchu následovaný holčičím chichotáním. Hermiona se přiblížila a vytáhla hůlku, při pohledu na niž chlapcova tvář zesinala.

"Byla to nehoda, přísahám," vyhrkl Xavier a klopýtl přes židli za svými zády.

"Že to byla nehoda?" zopakovala Hermiona a ironicky zkroutila rty. "Očekáváš, že uvěřím, že fialové vlasy tvé sestry jsou důsledkem nehody?"

"No… jo…" odpověděl s chabým úsměvem a v děsu na ni třeštil šedé oči.

Hermiona si s povzdychem stiskla kořen nosu. Při tom gestu se její syn viditelně uvolnil a vyklouzl zpoza kuchyňského stolu. Chystal se právě utéct z místnosti – bylo přece jenom nejmoudřejší ztratit se, dokud mu matka nevěnovala plnou pozornost – ale nadskočil, když se za ním ozvalo: "Ať tě ani nenapadne myslet si, že ti věřím, mladý muži! Kdyby ti právě nezačínal první ročník, pověsila bych tě za tkaničky do průvanu. Tvá sestra má hysterický záchvat a já nemám čas potýkat se teď i s tebou. Probereme to později, tím si buď jistý."

Ze rtů jí unikl tlumený smích, když její syn vystřelil z místnosti a prchl po schodech do patra, ještě než stihne říct další slovo. Xavier se rozhodně potatil, jak v temperamentu, tak vzhledem. Pobertovský rys se u něj projevoval zcela unikátním způsobem. Měla však svá podezření a naprostá většina z nich se týkala její tchyně Narcisy. Ta žena měla zvrácený smysl pro humor, zvláště po vyprázdnění několika skleniček vína. Jestliže Xavier svoje sklony k rošťáctví po někom zdědil, tak definitivně po své babičce.

"Mamí," ozval se hlásek z vrcholu schodiště. Hermiona se na svou dcerku vlídně zadívala. Bylo jí jasné, na co se zeptá. "Nenecháš Xaviera, aby mi taky sahal na vlasy jako Andy, že ne? Já nechci fialovou!" Na konci věty se rozplakala a vrhla se Hermioně kolem pasu.

"Samozřejmě že nenechám, kopretinko," odvětila Hermiona a hladila ji po blonďatých vlasech.

Ilaně bylo šest a od svých sourozenců se značně lišila. Měla tendence lepit se chtivě na Hermionu nebo na Draca, vyžadovala neustálé ujišťování a pozornost, ale Hermiona ji pro to milovala snad ještě víc. Rose se na ni nikdy příliš nevázala, ani Andrea či Xavier. S Ilanou se cítila potřebná, ačkoliv to s tou závislostí někdy přeháněla.

"Ale Andy je fialová! Co když si Xavier řekne, že -"

"Ilano, slibuju ti, že Xavier se tvých vlasů ani nedotkne. Po dnešku už tady zůstaneme jen my čtyři; ty, Alec, já a táta. Xavier nebude mít šanci obarvit ti vlasy na jakoukoliv barvu, přísahám," tišila ji Hermiona a shlížela na svou nádhernou hnědookou blondýnku.

"Ale Alec…" spustila znovu Ilana, oči vykulené a naléhavé.

"Co Alec?" tázala se Hermiona se smíchem. "Alecovi jsou dva měsíce. Jeho magie se ještě neprojevila."

V patře se rozdrnčel jekot následovaný kvílivým pláčem. Hermiona vzdychla, políbila dcerku na čelo a poslala ji hrát si s Pipou a Reggiem – jejich dvouletým bobtailem – na zahradu. Pipa už byla stará a většinu času strávila pospáváním na zadní verandě. Hermiona věděla, že se její dny chýlí ke konci, ale neměla to srdce strašit tím Rose nebo kterékoliv z ostatních dětí. To pekelné psisko, které si tolik zamilovala, bylo součástí jejich rodiny. Zdálo se to jako křivda říkat dětem, co se s ní děje. Zvláště Ilaně.

Když Hermiona vyšla po schodech, do cesty jí vstoupila vysoká kudrnatá blondýnka. Vycenila na ni bělostné zuby ve veselém úsměvu. "Tátovi se nedaří změnit Andreiny vlasy zpátky. Ať už Xavier udělal cokoliv, hodně se mu to povedlo."

"Ano – no, tvůj bratr vždy měl svoje kouzlo," povzdychla si Hermiona a kysele se usmála.

"Ještě ani nenastoupil do Bradavic a už se mu povedlo kouzlo – určitě s tátovou hůlkou – na které se nezmůžou ani druháci. Je ti jasné, že bude ještě horší než já, že jo?" rozesmála se Rose a zastrčila si vlasy za ucho.

"Spoléhám na tebe jako na primusku, že na svého nezvladatelného bratra dohlédneš. Merlin ví, že když se spolčí se Savinou Zabiniovou, převrátí školu vzhůru nohama. Čeho jsou ti dva schopni -"

"To je neskutečné, já vím," smála se dál její nejstarší dcera. "Vím, že si myslíš, že Xavier zdědil to nadání na problémy po babičce, ale musíš uznat, že se Savinou jsou jako táta a strýc Blaise. Nemysli si, že mi o nich dědeček všechno nepověděl."

"V tomto ohledu o tvém dědečkovi vůbec nepochybuji. Kdybys ho poprosila o obřího hypogrifa jako mazlíčka, hned by ti ho sehnal, bez jediné otázky," přerušila ji Hermiona, a když se Rose začervenala, usmála se na ni. "Máš ho omotaného kolem prstu, Rose, to nepopřeš."

Co se týkalo Rose a zbylých vnoučat, byl Lucius Malfoy totální měkkýš. Cokoliv si přáli, to dostali bez jediné chvíle zaváhání. Hermioně jeho podvolování někdy vadilo, někdy ne. Užívala si, jak se začal ošívat, kdykoliv jeho sliby narazily na realitu. Jen minulý měsíc slíbil Andree výlet do Himálaje. Ve svých knihách se dočetla něco o vzácné rostlině, která rostla jen v této horské oblasti, a neoblomně trvala na tom, že to musí prozkoumat. A co Andrea chtěla, to Andrea dostala. Stejně jako svůj otec byla neskutečně tvrdohlavá a náročná. Když bylo Rose deset, Hermiona si myslela, že to nezvládne, ale na svou mladší sestru ani v nejmenším neměla.

"Mami, vím, že jsem říkala, že se nasnídám s rodinou, ale…" Rose nedořekla a zarděla se.

"Ale?" pobídla ji Hermiona.

"No, Jason -"

Hermiona se nedokázala nezasmát. "Jason Maloney? Ach, Rose…"

"Mami, tišeji," sykla Rose a ohlédla se přes rameno. "Jestli tě táta uslyší, Merlin ví, že bouchne. Víš, jak Jasona nemá rád."

"Ano, já vím. Nemá Jasona rád, stejně jako neměl rád Kyla ani Chrise, natož Tylera nebo Quinna. Vždyť ho přece znáš, cvrčku."

"Znám," kývla Rose a pevně sevřela rty. "Proto mu to neříkej, ano? Ani dědovi Luciusovi, když už jsme u toho." Vtom vzduch prořízl výkřik a Rose se odmlčela a znovu se ohlédla. "Můžeš jim to prosím neříct, mami? Jsou oba tak ochranářští a já mám Jasona vážně, vážně ráda…"

"Nic neřeknu," slíbila jí Hermiona a pousmála se. "Jen se vrať před půl jedenáctou. Čeká tě poslední rok a táta tě bude chtít na nádraží ještě vidět. My všichni."

Rose se zářivě usmála, vtáhla ji do objetí a políbila ji na tvář. "Jsi nejlepší, mami."

"O tom nepochybuj," popíchla ji Hermiona a hůlkou Rose pokynula, aby už šla. Rose se zazubila a na cestě dolů brala schody po dvou. "Cvrčku?" Rose se zarazila a ohlédla se za ní. "Všechno nejlepší."

Rose se širokým úsměvem a mávnutím vyběhla ze dveří. Bylo zvláštní vzpomínat na to, jak před sedmnácti lety ležela na nemocniční posteli a cvakala zuby pod přívaly kontrakcí. Rosein porod byl příšerný, převážně proto, že odmítala doporučované léky na bolest. Rozhodně si z toho odnesla ponaučení. Zato Andrein porod byl o něčem jiném. Draco tolik panikařil. Když jí praskla voda, neříkal jí, ať zhluboka dýchá, že všechno bude v pořádku. To ona utěšovala jeho, zatímco hyperventiloval, a Rose, jakožto správně asertivní pětiletá holčička, zaletaxovala Luciusovi a Narcise. Když dorazili k Mungovi, Draco prakticky hulákal, ať jí dají lektvar na bolest. Fakt, že se mu podařilo nezávisle na sobě přesvědčit tři různé lékouzelníky, aby jí přinesli lektvar proti bolestem, Hermiona dodnes neshledávala zábavným. Andrein porod si stěží pamatovala, tak byla zdrogovaná.

Xavier jí zavařil. Draco byl se svým otcem mimo dosah kvůli práci a Narcisa Hermionu jednoho odpoledne našla zkroucenou na posteli v ukrutných bolestech. Rose a Andrea odešly toho rána za Hermioninou matkou a ona dokázala jenom křičet. Stěží se zvládala pohnout, natož si zavolat pomoc. Narcisa musela přivolat rodinného lékouzelníka a už za půl hodiny držela Hermiona v náručí zdravého synáčka. Proto bylo překvapivé, že Ilana i Alec přišli na svět bez zvláštních událostí. Za to byla Hermiona nesmírně vděčná.

"Hermiono?" zavolal Dracův hlas z pokoje jejich dcery. Zněl zpanikařeně a Hermiona svraštila obočí starostmi.

Cestou ke dveřím hlasitost vzlyků sílila. Když Hermiona zatočila, sevřelo se jí při tom pohledu srdce. Její druhá nejstarší dcera ležela schoulená na posteli a z jasných modrých očí jí proudily slzy. Draco nemotorně postával vedle ní, choval jejich syna a snažil se utišit zároveň jeho i Andreu. Ta se ale zcela evidentně ukonejšit nedala a v Hermioně zaplál vztek. Jistěže se Xavier musel s něčím takovým vytasit zrovna dnes. Byl nepoučitelný.

"Mami?" promluvilo děvče roztřeseně. Spodní ret se jí chvěl, když vzhlédla ke dveřím.

Hermiona se něžně usmála a vzápětí už se Andrea řítila k ní. Tolik ji litovala. Andrea se vždy potýkala s problémy se sebevědomím, převážně kvůli Petře Nottové. Daphneina dcera byla až překvapivě nádherná. A stejně tak po matce zdědila zmijí vlastnosti. Ta holka v sobě neměla žádnou hloubku a Hermionu neskutečně vytáčelo, že se Andrea nechala někým takovým vynervovat do pocitu méněcennosti. Naštěstí tam bude Rose, aby na ni dohlédla. Alespoň letos.

"Mami, podívej, co mi udělal na hlavě!" štkala Andrea, tvář celou rudou a oči opuchlé. "Táta to neumí spravit. Nemůžu takhle do Bradavic, mami, nemůžu!"

Hermiona s povzdychem zvážila možnosti. "To je mi jasné, sluníčko. Co kdybychom ti tedy dočasně obarvili vlasy zpět na blond, než zjistíme, jaké kouzlo tvůj bratr vlastně použil?" navrhla a pohladila ji po ještě nedávno světlých vlasech.

Andrea hlasitě popotáhla a zuřivě začala kývat hlavou. "To pomůže?"

"Rozhodně ano, sluníčko. Běž ke krbu a navštiv prarodiče. Babička Cissa bude mít určitě po ruce kouzlo, které všechno napraví," pošeptala dceři a střelila významným pohledem po Dracovi.

"Jo, ano," vyhrkl Draco a kolébal kňučícího chlapečka. "Tvoje matka má pravdu, Andreo. Nevím, proč to nenapadlo mě."

"Protože nejsi tak nejchytřejší jako maminka," zazubila se slzavě jejich dcera.

"Tím to bude," rozesmál se Draco.

"Tak utíkej," pobídla ji Hermiona a políbila ji na čelo. "Potkáme se na nádraží v půl jedenácté. Dědeček Lucius a babička Cissa tě tam jistě rádi přemístí."

Andrea kývla, vytáhla ze skříně klobouk a schovala pod něj všechny fialové vlasy. Když vystřelila ze dveří, Hermiona si znaveně povzdychla a přemýšlela nad nesčetnými způsoby, kterými by nejraději zatočila se svým synem.

"Ten kluk je neskutečný," vydechla a sedla si na kraj Andreiny postele. "Nechci si ani představovat, v jakém stavu se vrátí z Bradavic."

Ve vlčím, tak to bude.

Draco se unaveně usmál a dvěma kroky přistoupil k posteli a sedl si. Alec, jehož čupřina trčela na všechny strany, zakníkal. Hermiona se natáhla, aby ho pohladila po hlavě, a opřela se o Draca. Hlava jí padla na jeho rameno, a ačkoliv nebylo ještě ani deset hodin, už na ni dolehla únava.

"Aspoň tu dnes nebyla Savina. Je ti doufám jasné, že by všechno jenom zhoršila," podotkl Draco po chvíli a volnou rukou jí podpíral záda. Prsty ji nepřítomně hladil po páteři, až Hermionou projížděly záchvěvy.

"Jo, Lila a Blaise nad ní vůbec nemají kontrolu." Hermiona se zamyslela, jak nezvladatelná Xavierova kamarádka vlastně je. Ne že by se Lila s Blaisem nesnažili, právě naopak. Každý pátek večer, když přišli na večeři, na nich bylo vidět, jak jsou strhaní. Lila, která si i po porodu zachovala svou výjimečnou krásu, si odmítla Blaise vzít a na sňatek nepřistoupila ani nyní, po třinácti letech. Svěřila se Hermioně, že to dělá proto, že nechce přijít o svou nezávislost, a Hermiona jí naprosto rozuměla.

I přes Hermionino rozhodnutí začít s jejich vztahem pomalu už po měsíci zjistila, že je těhotná s Andreou. K smrti ji to vyděsilo, tolik, že těhotenství zatajila. Po dvou měsících příšerných ranních nevolností už začal Draco nadskakovat. Byl stejně tak na nervy, jako když konečně přišel porod. Vážně byl úplně beznadějný, když přišlo na takovéto situace. Stačilo utrousit, že je jeho dcera sexuálně aktivní, a změnil se v monstrum, které by se mohlo rovnat Voldemortovi. Roseina prvního přítele, Quinna, šíleně děsil. Vlastně se mu jednou podařilo toho chlapce rozplakat. Ale jakmile došlo na otázky těhotenství, porodu a zvracení, byť z obyčejné virózy, byl nepoužitelný.

"Vážně myslíš, že my máme nějakou kontrolu nad Xavierem?" nadhodil a se zdviženým obočím k ní shlédl.

"Strach funguje. Vlastně to je jediné, co funguje."

Draco se zasmál a přitiskl rty na její čelo. I po těch letech jí to důvěrně známé gesto rozvířilo motýly v břiše. Byli spolu už třináct let a jemu se stálo dařilo pohrávat si s jejím nitrem. Díky chemii mezi nimi nedokázali budovat vztah zvolna. Rose nebyla venku z nemocnice ani týden – a už se našli v posteli. Ovšemže Hermiona vinila jeho chtivé ruce. Sama se od něj nedokázala odtrhnout, ale Draco – Merline, byl jako pijavice! Ne že by si stěžovala.

Když mu konečně řekla o Andree, trval na tom, že si ji vezme. Rozpoutala se bouřlivá hádka. Nehodlala si ho vzít jen proto, že je těhotná. Vždyť se teprve před pár měsíci rozvedla! Za žádných okolností se necítila připravená udělat tak vážný krok. A jistěže Draco nebyl schopný se vcítit do její situace. Nikdo z nich. Narcisa byla téměř stejně tak neoblomná jako její syn a náhodně se u nich objevovala v jakoukoliv denní dobu, aby jí popsala tu neobyčejnou květinovou vazbu, kterou zahlédla ve výloze, či ji informovala o jenom výjimečném starožitnictví a o šatech jako z vílí pohádky, které tam měli. Zvrtlo se to natolik, že Hermiona nakonec odešla a dočasně se ubytovala u Harryho a Lenky.

"Nemyslel jsem, že to někdy řeknu, ale díky Merlinovi, že Andrea bude mít za zády tu Potterovskou bandu," přiznal Draco a při samotné vzpomínce na Jamese a Lucase Potterovy se usmál.

Hermiona se usmála. James a Lucas byli jejími kmotřenci a Harryho a Lenčina dvojčata. Narodili se přesně měsíc po Andree a jejich trojice byla nerozlučná, jakkoliv se to Dracovi a Harrymu nezamlouvalo. Až během jejího těhotenství s Xavierem se Harry konečně odhodlal zakopat válečnou sekyru. Ne že by to trvalo nějak dlouho. Dalšího dne se Draco vrátil domů s roztrženým rtem a Lenka si postěžovala, že má Harry monokl. Nedalo se popřít, že nejsou zrovna přátelé, ačkoliv jejich děti se na sobě neustále visely.

"Lucas s Jamesem nejsou zlí, Draco. Hodně jí pomůžou. S nimi je Andrea mnohem sebevědomější a otrkanější než doma," hájila Hermiona svoje kmotřence.

Draco si odfrkl. "Ano, protože přesně to potřebujeme – další problémové dítě."

"Odpusť si ten cynismus. Vůbec ti nesluší," strčila ho do ramene a ve světle se zaleskl její stříbrný prstem posázený safíry. Po dvou letech rýpání a porodu dvou dětí konečně souhlasila, že si ho vezme. Byl to doslova nejlepší den jejího života.

"Cynismus je moje silná stránka," podotkl Draco a díval se na ni pohledem, který měl být patrně svůdný. Účinek měl přesně opačný. Hermiona se rozesmála. Po dvou vteřinách ji ale Draco umlčel polibkem a přerušil tok jejích myšlenek.

Byla naprosto ztracená. Jeho rty byly jako veřejný nepřítel, jemuž se úspěšně dařilo pokaždé zazdít veškeré protesty nebo narážky, které ji svrběly na jazyku. A vůbec ničemu nepomáhalo, že si byl toho faktu vědom. Své schopnosti pravidelně využíval, kdykoliv se schylovalo k hádce, což čítalo kolem 95 procent času, a vždy zvítězil. Upřímně, proč by si stěžovala? Kdykoliv se jejich temperamenty střetly, vášeň jim ukázala cestu. Hermiona měla mnohem raději tuhle adrenalinovou jízdu než tu klidnou, předvídatelnou lásku s Ronem.

Ron. Někdy jí chyběl. Asi měsíc po rozvodu Draca a Daphne se odstěhoval do Ameriky. Napsal Hermioně dopis, kde jí vysvětlil svůj odchod, svoji naději, že někdy v budoucnu bolest trochu ustoupí a bude schopen s Hermionou a Rose zase mluvit, aniž by mu to drásalo srdce. Tehdy to Hermionu rozčílilo. Bála se o Rose, jež se navzdory všemu ptávala po muži, který ji první čtyři roky jejího života vychovával. Nenapsal. Ani jednou. Ale každý rok, prvního září, přišel dárek nadepsaný Roseiným jménem.

Čtyři roky po svém útěku se Ron vrátil s novou ženou a dvěma nevlastními dětmi. Hermiona Evu párkrát potkala, ale americká čarodějka ji neměla příliš v lásce. Nebylo divu. Hermionu ale skutečně překvapil její věk – byla o deset let starší než Ron. Avšak činila ho šťastným a na tom jediném záleželo. Ron si zasloužil veškerou lásku po tom, co mu Hermiona provedla. A přesto se jí někdy stýskalo po jeho smíchu a hloupých vtípcích.

Rose se s ním znala. Nastavili si spolu vztah strýce a neteře. Hermiona byla vděčná, že se stal součástí jejího života, ačkoliv mu trvalo čtyři roky, než se k tomu odhodlal. Draca "strýc Ron" nijak netěšil, ale chápal to.

Dracovy rty Hermionu dál zpracovávaly do sirupovitého stavu, stejně jako když byli mladší. Jejich síla s roky nezeslábla. Jak taky jinak, když se mu podařilo popíchnout ji do pěti dětí, když původně souhlasila jen se dvěma? Ačkoliv… většina jejich dětí byly nehody. Dary z nebes.

Když se od sebe odtáhli, Draco se na ni ušklíbl a kochal se pohledem na zarudlou manželku, které se nedostávalo dechu. "Vidím, že na tebe nemám vůbec žádný vliv. Cynismus mi vlastně vůbec nesluší."

Hermiona protočila oči v sloup. "Zmlkni. A polib mě."

"S potěšením."

Při zvuku jeho hlasu se zachvěla. Alec mezi nimi tiše zavrněl a začal se dožadovat jejich pozornosti. Narodil se jako velmi náročné dítě, stejně jako jeho starší sourozenci. Mohly za to malfoyovské geny. Všechny děti byly blonďaté, ačkoliv Ilaniny vlasy připomínaly spíš světlejší písek. A všechny měly babičky i dědečky omotané kolem prstu. Hermiona s Luciusem dosud příliš nevycházela, ale snažili se. V zájmu dětí.

"Mami!" Do Andreina pokoje doputovalo Ilanino zvolání.

Draco zaúpěl a odtáhl se. Opřel se čelem o to její a zhluboka se nadechl. Oči držel zavřené a řasy se mu nezřetelně chvěly. "Proč zatraceně máme tolik dětí?"

"Protože jsi nenasytný parchant, proto," zasmála se Hermiona a urovnala mu pomačkanou košili. Zazubila se, když se její ruce vydaly nebezpečně na jih a Draco nadskočil.

"Hej, nejsi schopná držet ruce u těla. Já tu nejsem ten nenasytný," hádal se, ačkoliv jeho pointu naprosto zastínila zastřená touha v jeho pohledu.

"Nemůžu si pomoct," zašeptala. "Jsi k sežrání. Doslova."

Draco se zeširoka usmál. "Posluž si."

Hermiona se uchechtla a vtiskla mu krátký, ale zdaleka ne nevinný polibek na rty.

"Mámí!" zavřískla znovu jejich dcera.

Hermiona se s povzdychem odtáhla, políbila syna na čelo, ujistila Draca, že spolu ještě zdaleka neskončili, a vydala se po schodech do přízemí. Byla šťastná. Byla tak šťastná se svými dětmi, přáteli, mužem a prací. Někdy žasla nad tím, jak dobře všechno dopadlo. Pravda, život měl své stinné momenty – zrovna před měsícem měl její otec autonehodu, ale teď už byl v pořádku a sice nebylo všechno perfektní, ale mělo k tomu nakročeno. O víc se ani neprosila.

Když prošla dveřmi, zastavila a vytřeštila oči. Ilana plakala a zatínala pěsti ve svých vlasech. Ve svých zelených vlasech.

"Xaviere!"

 




arabeska: Když je teď Realita u konce, mám pocit, že bych ji měla trochu obhájit. V krátkých povídkách nemají postavy moc prostoru se projevit, zvlášť když se jedná o období, které z knih neznáme. Než je definitivně odsoudíte (a nemyslím jenom postavy v Realitě, ale ve všech povídkách) vzpomeňte na to, jakým peklem prošli, a na to, že je každý jiný. Mě Hermiona svým utíkáním a chvílemi dětinskosti neskutečně vytáčela, ale tak jsem se do ní vžila, že mám pocit, jako by mi mluvila z duše. Někdo to v sobě zkrátka nemá, smiřte se s tím. Tak se chová zbaběle. A zvlášť o Hermioně máme nastavené ideály, které v reálu dost dobře není možné naplnit. Ron je to samé v bleděmodrém. Molly. Ginny. Daphne. Neměli šanci dospět přirozeným způsobem a život jim podrazil nohy. Nasekali monstrózní chyby. A Realita vylíčila jejich problémy jen povrchově, neměla prostor zajít do hloubky. Chytněte se za nos a představte si v jejich situaci sebe. Nikdo z nás není černo-bílý. Realita byla napsaná reálně, jak řekla soraki.

Tímto na nějakou dobu končí Dramionky v OP. Řekla bych, dokud se nepohne s Klíčem nebo Still.

Děkuji všem, kteří na překladu podíleli, a zvlášť Lupině a martikovi, jejichž záchvaty pracovitosti dovedly poslední kapitoly do bezchybného konce.

Tak zase někdy.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: margareta - 27.01. 2024
|
Alespoň takto děkuji všem, kteří se na tomto překladu podíleli a umožnili mi tak příjemně strávit čas. Tímto dávám najevo, že povídku čtu a těším se na pokračování.

Re: 20. Epilog - o třináct let později (Hodnotenie: 1)
Od: Anaj - 25.02. 2024
|
Moc hezká povídka.

Archivované komentáre


Pekny pribeh to bol. Uzila som si to. Pacil sa mi aj par Harry s Lenkou, hodili sa k sebe. Vdaka za preklad.

Děkuji za dokončení povídky, dovolím si lobbovat za Luciuse, omotaného dědouška, který se pyšní početným potomstvem z rodu Malfoyů. Jaká to změna, ale on je Draco tak neoblomný a přesto se mu občas přihodila "nehoda". Všechny "nehody" mají dobré genetické vybavení silného rodu, určitě se jim bude dařit. Babička Narcissa je jako poberta dost nezvyklá, ale potřebuje to jako sůl. Už si nemusí hrát na mocnou paní, vznešenou a nedostupnou. Díky a těším se, co se povede příště.

Re: 20. Epilog - o třináct let později Od: myska111 - 25.04. 2019
Děkuji za velmi zajímavou povídku. Tak nakonec měl Draco pěkně velkou rodinu. Zaujalo mě, že Harry byl ženatý s Lenkou a z Ginny se stala podivínka. Děkuji za pěkný překlad a těším se na další.

Re: 20. Epilog - o třináct let později Od: MichelleF - 17.03. 2019
Díky za super povídku, mám čerstvě 4letou dceru, tak jsem se do ni dost vcitila. Mně se naopak líbí, že byla napsána reálně, že postavy nejsou dokonalí hrdinové, obzvlášť nebohá Mia, která byla opravdu ve složité situaci.

Krásná povídka, líbí se mi ten střet s realitou a Rose je úplně krásné spojení Hermiony a Draca, kdo by si toho andílka nezamiloval? Jen bych brala před epilogem tak kapitolku vě, kde by bylo více interakce Hermiony s Dracem, ale v epilogu se to pěkně dovysvětlilo a určitě se tahle nesourodá rodinka jen tak nudit nebude :D Děkuji za překlad!

Děkuju za povídku. Moc jsem si to užila.

Re: 20. Epilog - o třináct let později Od: margareta - 03.03. 2019
Pro Draca a Hermionu to skončilo krásně, pro ostatní alespoň smířlivě, beze snahy o pomstu. A to je docela hodně! A co se týče nové generace, vypadá to, že spolu budou její členové vycházet docela normálně, bez předpojatosti nebo naučené nevraživosti. Moc hezky to skončilo! Děkuji za překlad, arabesko&spol.!! Povídka se mi moc líbila a občas se k ní budu ráda vracet, to je jisté.

Re: 20. Epilog - o třináct let později Od: Peggykaja - 02.03. 2019
Moc díky za povídku!

Re: 20. Epilog - o třináct let později Od: luisakralickova - 02.03. 2019
Díky všem pilným překladatelkám a hlavně arabesce za další dokončené dílo. Sladký závěr Reality, myslím, nikomu nevadí. Dětí jako smetí, no, ať si to pěkně užijou;)

Re: 20. Epilog - o třináct let později Od: silrien - 02.03. 2019
To je tak milé zakončení. Nehody s Dracem si umím jasně představit. A Xavier je tedy kousek. Ano, je to reálné a moc se mi to líbilo. Mrzí mě, že jsem se nestíhala podílet více, ale dokopalo mě to k tomu, že jsem se zase začala angličtinu učit. Moc děkuji všem, kteří na tom pracovali. Díky

Arabesko nejdražší, je mi potěšením podílet se na čemkoliv, co je pod tvoji záštitou. A bylo mi potěšením i u Reality. Vždy mi je potěšením a hlavně odměnou - ať už v OP, při tvé betaci, ale hlavně ve skutečnosti. Děkuji ti za všechno, za všechna tvá díla, za tvou pomoc, za betaci mých překladů, za tvé medvědy, za tebe, za to, že jsi a jaká jsi. Děkuji a medvídkuji tě tisíci medvědy.

Arabesko, můj hlubokosklon za to, že jsi tuto povídku dotáhla do konce. Velemedvěd! Děkuji.

Ďakujem za dokončenie prekladu. A posielam obrovského medveďa.

Arabesko, děkuji Ti za všechno. Za to, jak jsi toto dílko zaštítila, za to, jak jsi nás vybičovala (nevědomky) k výkonům, za to, že jsi. Posílám obr medvěda.

Tento epilog byl extremni sladarna, ale jak ja si ji uzila! :-) Tato povidka se stala tak trochu mou neresti - pri cteni jsem si uvedomovala, ze pribeh jako takovy vlastne neni moc originalni, ze postavy mohou byt OOC a ze se to vsechno vyvine v Draca ochranare a Luciuse mekotu, ale ono se to tak krasne cetlo! Vzdy jsem mela pocit, jako bych si otevrela me oblibene baleni cokolady. Tudiz konec by me mel asi vyvest z miry (u Merlina, s detmi autorka tedy nesetrila!), ale ono to vlastne zapadlo do sebe. Sice se z Hermiony, ktera si nesmirne vazila svobody a sve kariery, nakonec stala mama na plny uvazek, ale dokud ji to dela stastnou... Dekuji vsem prekladatelkam, ktere se na prekladu podilely. Byla to prekrasna spoluprace, skoda ze uz je konec.

Prehľad článkov k tejto téme:

Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )02.03. 201920. Epilog - o třináct let později
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )24.02. 201919. Předurčeni
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )17.02. 201918. Krutá pravda
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )10.02. 201917. Který táta?
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )03.02. 201916. Vlastní chyba
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )27.01. 201915. Konec
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )06.01. 201914. Pomocná ruka
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )07.10. 201813. Sdílnost
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )23.09. 201812. Faleš
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )08.07. 201811. Malfoy nebo Weasley?
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )06.05. 201810. Předjitří
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )29.04. 20189. Z Malfoyů
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )22.04. 20188. Překvapivá odhalení
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )15.04. 20187. Krev
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )08.04. 20186. Smršť vysvětlení
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )01.04. 20185. Budeš mě nenávidět?
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )25.03. 20184. Znepokojivá návštěva
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )18.03. 20183. Uzření
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )11.03. 20182. Komplikace
Tears of Ebon-Grey: ( Online preklady )04.03. 20181. Zastřená pravda
. Úvod k poviedkam: ( arabeska )01.03. 2018Úvod