Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 8: Marně hledaje
(v orig. „Vainly I Had Sought", překlad Vítězslav Nezval)

Amanda Kensingtonová vytáhla do boje. Vyzbrojena dvěma královskými výnosy zamířila do kouzelnického světa a to především za skřety do Gringottovy banky. Jedině oni jí mohli dát odpovědi, které potřebovala.

Podle toho, jak znala skřety, budou dekrety Koruny ctít. Do hry vstoupily starobylé smlouvy, tím si byla naprosto jistá, a skřeti jí tudíž pomůžou dát věci do pohybu.

Nemohla se jen tak vypravit na ministerstvo nebo do Starostolce. Ještě ne. Nejdřív bylo potřeba objasnit příliš mnoho proměnných a nezodpovězených otázek. Někdo na ministerstvu si dal setsakramentskou práci, aby skryl všechny stopy po Harrym Potterovi, a ačkoliv v tomto uspěl, selhal v tom, co následovalo. Z toho, co při jednoduchém prověření anamnézy zjistila, nikdo se nestaral, zda je chlapec v pořádku. Ona sama nebyla lékouzelnice, ale přesto uměla seslat jednoduché diagnostické kouzlo.

Ne, potřebovala celou záležitost zatím udržet pod pokličkou. Dokud si nepromluví se skřety a nedostane nápad, jak to s úspěchem provést. Už měla mlhavé tušení, kdo za tím zastíráním stojí, teď to jen ještě dokázat.

Nebyla si jistá, jestli se chce postavit tak mocnému starému čaroději, ale bude muset, protože tady šlo o dítě. A ne jen tak o nějaké dítě, ale o Harryho Pottera – Chlapce, který přežil.

Vešla do banky a zamířila k nejbližšímu zaměstnanci. „Přeji si mluvit se správcem účtu Potterových."

„Máte doporučení?" zabručel skřet.

Vytáhla první výnos s královskou pečetí a řekla: „Tohle je moje doporučení!"

Skřet vykulil oči, protože rozpoznal znak na pečeti. „Běda, jestli je to padělek! Víte, co děláme se zloději."

„Ano, ano, vím. Dejte si pohov, nepřišla jsem vyzvedávat peníze. Takže, můžu se setkat s tím správcem?"

„Následujte mě."

Na to byla uvedena do studené, nevlídné místnosti, jejíž stěny lemovaly zbraně a štíty. Některé z nich působily dojmem, jako kdyby na nich ještě lpěly pozůstatky masa a krve. Amanda se zachvěla.

„Ano, ženo?" oslovil ji letitý skřet usazený za tesaným kamenným stolem, který už zažil lepší časy.

Amanda rychle polkla a podala mu oba královské svitky. „Jménem Jejího Veličenstva královny Alžběty II vám mám předat toto, pane správce. Je velice znepokojena tím, že jedno z jejích dětí bylo nalezeno ve velmi neutěšeném stavu. Učinila kroky k nápravě této záležitosti a doufá, že skřeti jsou stále tak čestní, jako když s nimi jednali její předci."

Správce účtu při zmínce o skřetí cti zavrčel, ale nic neřekl, převzal svitky a přečetl si je. Vrčení zesílilo, načež vytáhl ze zásuvky dýku a nad Amandinou hlavou ji poslal plavmo do hrubě otesaných dveří za jejími zády.

Když se dýka zabodla do dřeva, vešel mladší, ještě ošklivější skřet. Správce vyštěkl rozkazy ve skřetštině, mladší úředník mu stejným jazykem odpověděl. Poté vyšel ven, zabouchl za sebou dveře a zamířil udělat, co mu bylo nařízeno.

„Vaše jméno, ženo, a jak jste do toho zapojena?" zabručel správce.

„Amanda Kensingtonová, vedoucí oddělení pro styk s mudly. Včera jsem byla povolána paní premiérkou, abych pomohla s drobným kouzelnickým problémem," odvětila stroze Amanda a vytáhla malou složku. „Uvnitř najdete důvody. Možná to začalo jako případ náhodné magie, ale cítím, že v tom byla účastna vyšší moc. Navrhuji, abyste se zaměřil na náhrdelník, který má to dítě na krku."

Správce účtu prolétl složku a začal hlasitě a zuřivě nadávat. Amanda se znovu zachvěla. Už se skřety v minulosti na několika případech pracovala. Znervózňovali ji. Nebyli lidští. Měli své vlastní zvyky, zákony a etiku a lidi v nejlepším případě stěží tolerovali. Ale měli v úctě děti; dítě – jakékoliv dítě – bylo požehnáním od Bohyně. Ubližovat mu znamenalo zločin, který se trestal smrtí.

Dveře se znovu otevřely. Vstoupil mladší skřet, prásknul složkou o stůl a zase odešel.

***

Dvě hodiny na to opustila Amanda banku Gringottových pobledlá, unavená, ale spokojená. Těšilo ji, že má skřety na své straně. Pro tuto chvíli doporučovali shromáždit veškeré důkazy, ale ministerstvu se zatím s ničím nesvěřovat.

Byla informována, že Albus Brumbál se prohlásil za opatrovníka lorda Pottera, ale nic pro chlapce nedělal. Jen si během těch let pomohl k jeho svěřeneckému fondu. Navzdory četným pokusům ale nedokázal získat přístup k rodinnému jmění, protože s rodinou nebyl pokrevně spřízněný a neměl jen čisté úmysly. Aspoň v tomhle ochrany ve sklepeních banky neselhaly.

Jelikož neexistovala žádná potvrzení, že byly peněžní prostředky použity pro dotyčné dítě, skřeti se rozhodli obstavit účet, dokud starý kouzelník nepředloží stvrzenky, které jim umožní získat přehled o tom, na co byly finance vynaloženy.

Amanda také zjistila celé jméno Lilyiny sestry a tudíž osob, které přicházely v úvahu, pokud šlo o podezření ze zanedbání péče o lorda Pottera – jeho 'tety Tuny a strýce Ve'nona – Petunie Dursleyová, rozená Evansová, a Vernon Dursley.

No, v mudlovském světě by nemělo být tak těžké je najít. Amanda se ušklíbla; nechtěla by být na jejich místě, až si pro ně mudlovské úřady přijdou.

Též objevila důvod, proč Albus Až-moc-zatracených-titulů Brumbál zapečetil poslední vůli Potterových. Uvádělo se v ní, kdo byl jejich skutečným strážcem tajemství a že Fideliovo zaklínadlo seslal sám Brumbál. Nešlo o Siriuse Blacka, jak si všichni mysleli, ale o Petra Pettigrewa. Také zde nalezla informaci o proroctví týkající se syna Potterových.

Poslední vůle dále uváděla, že za žádných okolností nesmí být tento syn vychováván sestrou Lily a jejím manželem.

Až na to bude ten chlapec dost starý, musí ho vzít na oddělení záhad, aby si proroctví mohl prohlédnout v celém jeho rozsahu.

A co ještě? Byla si jistá, že zapomněla na něco důležitého.

***

Hadrian nepochyboval, že bude za všechny ty bubliny potrestaný. Ale když on se tak bavil. Neplánoval udělat nic 'zrůdného', jenže stalo se.

Teď byl čistý, nakrmený a četli mu pohádku! Jeho teta mu nikdy nečetla pohádku. Pamatoval si, že poslouchal, když ji četla jeho bratranci, a přál si být s nimi v jednom pokoji, ale nebylo mu to dovoleno.

Maggie mu dala pusu na dobrou noc! A když se setmělo, přišli se na něj podívat princátka. Měli radost, že Hadrian teď žije jako člověk a ne jako pták, a doufali, že za nimi bude i tak chodit a hrát si s nimi. Hadrian jim to slíbil.

Zavrtaný pod přikrývkou svíral svého plyšového havrana Inkyho a královna Anna u něj seděla, dokud neusnul, jako jeho soukromé noční světýlko proti temnotě. Spánek přišel brzy a on spal celou noc, protože byl příliš vyčerpaný, než aby ho strašily noční můry.

Snídaně byla jiná než to ranní jídlo, které dostával jako Rváč. Teď měl na výběr palačinky, plátky slaniny a skutečné mléko a džus!

Dokonce mu oblékli nové šaty, které mu Maggie koupila. Prohlédla ho zdravotní sestra z Toweru a vyjádřila se v tom smyslu, že je z větší části v pořádku. Maggie to podráždilo. Hadrian byl čaroděj a potřeboval prohlédnout pořádným lékouzelníkem. Musí zkontaktovat slečnu Kensingtonovou, aby mu takovou prohlídku domluvila.

Za ten včerejší nepořádek v koupelně dostal Ben od Maggie co proto. To ona je objevila, jak si se všemi těmi bublinami hrají a poté, co chlapce uklidnili, že se nemusí bát potrestání za jeho 'zrůdnosti', společně dokončili mytí. Ani zděšení nad nepořádkem ji ale nezastavilo před vycvaknutím několika fotek – k Benově mrzutosti a nadšení dítěte.

Když dorazil nábytek, nemohl Hadrian uvěřit, že to všechno je pro něj. Dokonce pomáhal s výzdobou svého nového pokoje! Inky zaujal přední místo na posteli. Na jeho vlastní posteli!

Amanda dorazila odpoledne, aby zkontrolovala Hadriana a doprovodila Bena na poradu. Chlapec si zrovna na kuchyňském stole maloval, a tak vzali pár obrázků s sebou, aby je mohli ukázat.

***

Když Amanda Kensingtonová a Ben McIntyre dorazili, seděla premiérka ve své kanceláři za stolem. Mávnutím ruky je vyzvala, ať se usadí k sousednímu konferenčnímu stolku, kde už na ně čekal čaj.

Všichni tři se společně pustili do sestavování bojového plánu na příští tři měsíce. Nemělo smysl plánovat dál dopředu, dokud nedostanou víc informací. V současné době bylo nejdůležitějším bodem zdraví lorda Pottera.

„Věděla jsem, že jsem zapomněla na něco důležitého!" zvolala Amanda a rychle si poznamenala, že má kontaktovat orgán sociálně-právní ochrany kouzelnických dětí. „Měli by někde mít složku lorda Pottera a jméno sociálního pracovníka, který mu byl přidělen."

„Maggie chce, aby byl Hadrian kompletně prohlédnutý lékouzelníkem," vložil se do toho Ben. „Moc se mi nechce oslovit Svatého Munga. Budou celí pryč z novinky, že lord Potter utekl a žije v Toweru."

„Znám mudlorozeného lékouzelníka, který by nám mohl pomoct," ozvala se Amanda a pustila se do vysvětlování. „Jak víte, paní premiérko, mudlorození nejsou v kouzelnickém světě u většiny čistokrevných příliš oblíbení. Bývají odsunuti na nedůstojné pozice nebo prostě ignorováni a to až do té míry, že se vzdají magie a vrátí se do mudlovského světa."

„Viděla jsem statistiky, slečno Kensingtonová. Je to skličující."

„No, já znám někoho, kdo se veškerou touto byrokracií probojoval a pracuje jako kouzelnický pediatr. Je poloviční krve, rodiče jsou motáci. Jistě ten případ rád převezme, a když ho požádáme, bude i přísahat, že vše uchová v tajnosti."

„Spojte se s ním. Potřebujeme vědět, s čím se, pokud jde o stav lorda Pottera, musíme vypořádat. Jak se ten chlapec má?" zeptala se premiérka.

„Celkem dobře. Vlastně posílá pár obrázků. Doufá, že byste je mohla předložit Jejímu Veličenstvu," odpověděl Ben a vytáhl dvě kresby. Na jedné byl Thor ve své nejvznosnější póze, druhá zachycovala postavičku Jejího Veličenstva s korunou na hlavě.

Všichni se pousmáli nad jednoduchými malůvkami označenými, jistě s pomocí Maggie, jako „THOR" a „KRÁLOVNA ALŽBĚTA". Malá douška od Maggie na zadní straně hlásala: „Namaloval Hadrian Potter, 5 let."

„Přidám je do příští zásilky. Její Veličenstvo bude mít jistě radost. Počítám, že se těší, až bude její vnuk dost velký na to, aby jí taky mohl posílat své výtvory."

Když jim Amanda poreferovala, co zjistili skřeti, debata nabrala vážnější tón.

„Takže Albus se neštítil okrádat sirotka a přesvědčil sám sebe, že je to kvůli jeho představě 'většího dobra'. No, to je komedie," prohlásila premiérka a zahleděla se do finančního výkazu. „Dobře, učiňte tomu přítrž. A máte jména pravděpodobných příbuzných Potterových. Okamžitě tam pošlu svoje lidi. Jako věc nejvyšší priority."

A všichni tři se ušklíbli tak, že by z toho zamrazilo i ta nejsrdnatější srdce.

***

Kdesi ve Skotsku se jistý stařičký kouzelník zachvěl.

***

Pár rychlých autorských poznámek:

Nechystáme se příliš bušit do Brumbála. Dostane tu a tam pár zásahů, ale tady nejde o zlého Brumbála. Ve skutečnosti v tomto příběhu ani není hlavní postavou. Bude tu zobrazen jako senilní stařec, který si myslí, že jeho cesta je ta jediná správná, a nikdo mu to nedokáže vymluvit.

Za druhé – nejde o náboženský příběh. Morrigan se zde několikrát objeví, ale nechystáme se horovat pro teologii. Nechceme žádné věřící urazit nebo rozhněvat.