Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Snapeovy vzpomínky

Kapitola 32.

Snapeovy vzpomínky
Vložené: Lupina - 31.12. 2018 Téma: Snapeovy vzpomínky
Lupina nám napísal:

Autor: paganaidd                  Překlad: Lupina        Beta: marci                 Banner: arabeska

Originál: https://www.fanfiction.net/s/6329597/32/

Rating: 13+

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Kapitola 32.

Listy v Zakázaném lese začaly právě opadávat a vzduch jiskřil vůní mrazu. Nad jezerem se držela mlha, kterou pravděpodobně zažene slunce, až vyjde, ale v předjitřním šeru břehy získaly nadpozemský charakter, který podtrhovaly černá a bílá hrobka a malý památník.

Harry si v tom ranním chladu přitáhl plášť těsněji kolem těla. Sledoval, jak sněžná sova přelétává z jednoho stromu na druhý, a přemýšlel, komu asi patří.

„Nazdar, pane Pottere.“

Harry se polekaně rozhlédl. Ten hlas by měl znát, nicméně nepřiřadil, ke komu patří.

Byl to hlas dospívajícího chlapce. Ne nepříjemný, ale jako u většiny pubertálních hochů měl nehotový, neuhlazený zvuk. Harry jej nedokázal umístit, ale zněl známě; množná nějaký Jamesův nebo Alův kamarád?

„Tady nahoře,“ ozvalo se.

Harry vzhlédl na vrchol černé hrobky. Tam si hověl chlapec asi třinácti, čtrnáctiletý. Posadil se a na Harryho se zazubil. Nemít černé oči a výrazný nos, nemusel by jej Harry vůbec poznat. Toto však byly nezaměnitelné znaky.

Seděl tam Severus Snape. Ale nebyl to Snape ředitel, ani Snape bradavický profesor, ani bývalý Smrtijed a špion Fénixova řádu. Toto byl Severus, kterého Harry zahlédl v myslánce, Severus při procházce kolem jezera s Lily Evansovou před tolika lety. Nebyl starší než Harryho synové.

Mladík z hrobky lehkomyslně seskočil. Pohyboval se jako chlapec, který si ještě neuvykl na své vyčouhlé a neohrabané tělo. Ani náznak elegance Mistra lektvarů, tak smrtící při souboji. Na čtrnáctiletého byl možná vysoký, ale mnohem menší než se stane. Ale viděl Harrymu do očí.

Ty oči vůbec nebyly těmi, které si pamatoval.

„Snape?“ zeptal se užasle. Chlapec měl na sobě bradavický školní hábit a zmijozelskou uniformu. Hábit nebyl z druhé ruky, jak si Harry pamatoval ze vzpomínky – Snape vypadal lépe upravený a odpočinutější než za života.

Chlapec se váhavě usmál. „Jo,“ černé oči neměl bezvýrazné a hlídané. Obsahovaly jen plachost chlapce, který byl poměrně citlivý a pochyboval o své vítanosti.

Harry na něj dlouho zíral. S tímto chlapcem se skamarádila jeho matka. Toto byl chlapec, na kterého by mohl zavolat ‚Seve‘, aniž by byl zasažen kouzlem.

„Proč mládnete?“ zeptal se Harry, když nevymyslel, co jiného říct. Chlapec si začal úzkostlivě kousat ret.

„Proč stárnete?“ odpálkoval jej.

Starší kouzelník se ušklíbl. „Protože je to lepší než druhá možnost.“

„A máte to,“ odvětil chlapec. Uličnicky se usmál, jako by tím odpověděl na všechno.

Harry v duchu zakroutil hlavou nad popisem, že by Snape mohl někdy být ‚uličnický‘.

Dlouhou rozpačitou chvíli se na sebe dívali.

Harry si nebyl jistý, co dál, tak se vydal podél jezera. Nerad by postával ve stínu Snapeovy hrobky a vedl rozhovor s mladší verzí v ní pohřbeného muže. „Jdete?“ zeptal se Snapea – nebyl si jistý, jestli jej bude následovat.

Chlapec se při tom pozvání zazubil.

Snape vedle něj klusal stejně jako jedno z Harryho dětí. Nicméně byl tišší, tedy až na Tima. Jako jeho nejmladší, i tento Snape si užíval mlčení. Než znovu promluvil, museli zdolat kus cesty kolem jezera.

„Jak jsem pochopil, Lily byla zařazena do Mrzimoru.“ Neřekl to pohrdlivě, prostě to jen prohodil. Jako postřeh.

Harry přikývl. „Chce se stát léčitelkou. Ernie Macmillan mi s velkým kroucením prozradil, že nejlepší léčitelé pocházejí z Mrzimoru. A Eleanor skončila v Havraspáru.“

„Vadí vám to?“ zeptal se Snape trochu napjatě. Bylo zvláštní slyšet ten hlas tolik mladý a nejistý.

„Ne. Proč by mělo?“ Harry říkal to samé každému, kdo se od minulého týdne, kdy děti odešly do školy, zeptal. „Lily se vždy starala, aby vše bylo poctivé a spravedlivé. Dává to smysl, když se nad tím zamyslíte.“

„Co když…“ zaváhal mladší kouzelník. „Co když ten malý skončí ve Zmijozelu?“

„Pak bude mít profesorka Bulstrodeová plné ruce práce,“ uchechtl se Harry. „I když by mohla být ráda za nového chytače. Roz bude šťastná jako blecha. Zaplaví ho stříbrnou a zelenou, jako Lenka Ala modrou a bronzovou.“

„Vážně vám to nevadí?“ zeptal se Snape tiše. „Slyšel jsem o studentech, kteří doma měli vážné problémy, protože byli zařazeni do ‚špatné‘ koleje. Moje vlastní matka mi řekla, že se nemám obtěžovat vracet domů, když neskončím ve Zmijozelu. A Regulus mi prozradil, že otec jeho bratrovi téměř vymlátil duši z těla, protože byl Nebelvír.“

Harry si znechuceně odfrkl. „Někteří rodiče by potřebovali dospět, než si pořídí děti,“ prohlásil. „Nikdy mě nepřestane udivovat, že na přemístění potřebujete oprávnění, potřebujete titul Mistra, abyste učil, ale každý idiot si může pořídit dítě…“ odmlčel se. „Není to správné.“ Na chvíli zmlkl.

„Nicméně jsem tento rozhovor vedl s Alem, když byl zařazen do Havraspáru, a s Lily, když skončila v Mrzimoru. Myslím, že je to v pohodě.“

„Ano, ale Al a Lily jsou opravdu vaše děti. Já ne… chci říct, ten chlapec není,“ podotkl Snape.

Harry zakopl. Vlasy na zátylku se mu zježily. Zavrtěl hlavou, aby tu představu zahnal. Sny byly podivnou záležitostí.

„Tim je stejně tak můj syn jako ostatní. Pořád mu to říkám a pořád budu. Vím, že to chce čas,“ Harry pokrčil rameny. „V každém případě by bylo pěkné mít celou sadu, nemyslíte?“ dokončil s drobným úsměvem.

Dospívající-snový-Snape se nad tím pár minut zamýšlel.

Za jejich chůze vyšlo slunce a mlha nad jezerem v jeho teple zezlátla.

„Vždycky se vracíte sem,“ poznamenal Snape. „Ve vašich snech častěji než kdy jindy.“

Harry přikývl. „Vím. Byl to můj první domov.“

„To je smutné, víte?“ poznamenal mladík škádlivě.

„Až patetické,“ souhlasil Harry a odfrkl si. „Samozřejmě musím říct, že bych nereagoval dobře, kdyby mi zase bylo náct.“

„To nemáte ani tušení,“ vrátil mu to Snape. „Samozřejmě je to jistě lepší než být ve středním věku.“

„Líbí se mi být ve středním věku,“ odvětil Harry s hranou vážností.

„Hm, to vidím,“ chlapec se pousmál.

V půlce cesty kolem jezera se většina mlhy ztratila a zůstalo pouze průzračně modré nebe. Jen před nimi se jakoby magicky nabitá držela tvrdohlavá stružka zlatého oparu.

„Taky si vždycky vysníte pěkné počasí,“ prohodil Snape. „Plánujete přijmout Rozinu nabídku? Je tam teplo celý rok.“

Harry nepřítomně přikývl. „S Ginny to probíráme. Hrudník mám v pořádku, tak se zase cítím normálně. Zatraceně otravné muset ležet celé léto. Léčitelé odhadují, že vyhnout se zimě v Anglii by mohl být dobrý nápad.“

„A my-ech-vy tři půjdete?“ zeptal se Snape úzkostlivě.

„Ale ano. Ginny se docela těší. Znovu tam sestavují famfrpálový tým a nemají pořádného trenéra, tak požádali Ginny jako dočasnou výpomoc, ale budeme tam jen rok, dva. Mají tam kouzelnickou školu pro Tima, takže toto je bez problémů. A na prázdniny můžeme použít školní přenášedlo.“

Harry pohlédl na chlapce, který kráčel vedle něj a vypadal teď uvolněně. Napjatá ramena povolila.

Nevysvětlitelně se od začátku procházky zmenšil.

Zastavil se a otočil k Harrymu. „Jen sem můžeme jít společně. Přesně sem,“ řekl, mladou tvář vážnou. „Koneckonců existují pravidla. Ani Pán smrti je nemůže obejít.“

„Myslel jsem, že o tom to je,“ prohodil Harry.

Chlapec se usmál. „Asi ano.“

„Poslouchejte,“ Harry věděl s absolutní jistotou toho, kdo sní, že toto bude poslední podobný sen. „Než odejdete, děkuji vám. Za vše, co jste pro studenty udělal. Nikdy jsem vám za to nemohl poděkovat. A za to, co jste udělal pro Ginny. A no… pro každého. A zvláště mého syna.“

Chlapec se na něj zářivě zazubil. Ten výraz na jeho tváři Harry nikdy neviděl. „Nebojte se, pane Pottere,“ klidnil jej potěšeně. „A… ten hoch bude v pořádku. Koneckonců ten lektvar byl životní práce.“

Harry přikývl a opřel se o strom. „Asi mi tato podivná setkání budou chybět,“ přiznal.

„S tím si nemusíte dělat starosti,“ pronesl Snape záhadně.

A vydal se pryč.

„Seve?“ zavolal Harry – nebyl si jistý, co jej pobídlo použít toto jméno, prostě si jen uvědomil, že nechce tohoto chlapce pustit.

Snape se otočil, zjevně překvapený. „Ano?“

„Jsi… jsi v pohodě? Tam, kde jsi?“ z jakéhosi důvodu to pro Harryho bylo důležité.

„Ano,“ usmál se chlapec. „Ano, jsem. Jsem opravdu ‚v pohodě‘,“ otočil se a odkráčel k řece mlhy.

Harry jej sledoval s pocitem ztráty.

Světlo se podivně odráželo od chlapcových vlasů, když se ztrácel do oparu. Harrymu se chvíli zdálo, jako by jeho vlasy zežloutly.

Najednou se probudil. Lákalo ho přetočit se a pokračovat ve snu. Z dřímoty jej následovala jakási hluboká spokojenost a netoužil o ten pocit přijít. Na chvíli zavřel oči, ale nebylo to ono. Bylo ráno a do pokoje svítilo slunce. A sen se ztratil jako ranní mlha.

Harry se pro sebe usmál – jeho myšlenky zněly téměř lyricky. Lidé jako on by neměli psát básně, rozhodl se.

Ginny již byla vzhůru, ale u jeho boku tvrdě spal Tim. Jeho plavé vlásky byly zacuchané a potřeboval ostříhat.

Od začátku léta vyrostl. Ještě nedohnal vrstevníky, ale léčitelé si už přestali dělat takové starosti. Nikdy asi nebude vysoký, ale jeho růst se nezastavil.

Ještě lépe – jeho koordinace se zvýšila tak, že mu léčitelé doporučili vlastní koště, aby jej motivovali v další práci na pohyblivosti. Harry rychle poukázal, že Timova štíhlá stavba je skutečnou výhodou pro chytače ve famfrpálu. Chytání Zlatonek byla mnohem větší zábava než léčebná terapie.

Stále spal špatně, ale léčitelé mysli tvrdili, že jeho nový zvyk přikrást se k Harrymu a Ginny do postele, když má noční můru, je signálem zvyšující se důvěry a pocitu bezpečí. Bylo pro něj těžké, že Lily již nebyla doma, ale dokázal o tom mluvit a nevypouštěl to v záchvatech nahodilé magie. Dudley navrhl Harrymu a Ginny frázi: ‚Použij vlastní slova‛, aby Tima pobídli k mluvení místo metání čajovými šálky.

Harry chvíli sledoval mírumilovně spícího chlapce. Byla sobota a neměli důvod spěchat. Harry rád koukal na spící děti, zvyk, který si vytvořil, když byly malinké a on se ujišťoval, že dýchají.

Tim ten pohled vycítil a otevřel oči. „Ahoj, tati,“ zamumlal.

„Ahoj, drobku. V pohodě?“ zeptal se Harry.

Chlapec rozespale přikývl a usmál se. „Jo, jsem opravdu v pohodě.“

Harrymu to cosi připomnělo, ale nemohl přijít na to co.

 

PA: Doufám, že jste si tento příběh užili stejně jako já jeho psaní. Je pravda, že přestože si Harryho hlava neuvědomila, kdo Tim je (koneckonců existují na to pravidla), ví to někde v srdci a duši.

Píšu sequel s názvem „Severus' Dreams“.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: Cukrenka - 29.11. 2023
| |
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Archivované komentáre


Re: Kapitola 32. Od: jenka - 09.12. 2019
Tuhle povídku jsem si neskutečně užila. Četla jsem Dudleyho vzpomínky, které mě příjemně naladily a tenhle příběh mě uchvátil. Při čtení mi sem tam tekly slzy smíchu, ale ještě více dojetí. Po delší době příběh, kde není třeba si vypomáhat ani otevřenými ani skrytými sexuálními scénami, aby naprosto pohltil mysl. Dokonalé, dokonalé, dokonalé - jinak se to říct nedá. Úplně se třesu na další část. Děkuju!

Re: Kapitola 32. Od: salisa - 12.01. 2019
No tak to byla krása ❤️ Hledala jsem nějakou romantiku u této povídky jsem se zacetla do první kapitoly ze zvědavosti a v půlce první kapitoly jsem se musela přesunout do Dudleyho vzpomínek a nakonec jsem obe povídky přečetla se zatajenym dechem na jeden zátah. Občas mě mrzí, když jsou v povídce náznaky, které nejsou vysvětleny. Zde sice taky nic nebylo jasné vysvětleno, ale bylo to tak krásně podáno, že všechny náznaky ve výsledku vyšli krásně jasné. Už Kraturova výpomoc díky kritkovske filosofii s hledáním duši a jeho popostrceni k Severusove hulce bylo sladke. A propojené sny Harryho a Tima se strážným andělem. Dokonce to v jedné kapitole vypadalo, že Lily duše je v Harrym a Severuse trápila ve snech stejně jako Harryho Severus. Určitě je to dane i skvělým překladem, protože se v překladu nic neztratilo ❤️ Vzdyck mě mrzí když něco tak krásného skončí tak jen přeji Timovi aby neztratil svého strážného anděla ❤️

Re: Kapitola 32. Od: ewalien - 12.01. 2019
Myslím, že nejsem jediná, kdo tuší znovuzrozeného Severuse. Tahle povídka (jako předtím Dudleyho vzpomínky) mě hodně zasáhla. Jsem ráda, že má dobrý konec. Nejdřív jsem nechápala přítomnost Snapea v Harryho snech, ale pak mi to začalo dávat víc smysl. Jsem za tuhle povídku vděčná, děkuji za krásné - místy slzavé - čtení.

Re: Kapitola 32. Od: Lupina - 11.01. 2019
Vieš že to je odo mňa že? Posledných pár kapitol som už nestíhala čítať, ale dnes sa mi to podarilo dohnať na mobile. Komentáre ostatných som ešte nečítala, takže asi sa budem opakovať. Waw. Bolo to presne tak nádherné ako si písala na začiatku. Také pohľadenie na duši. A súčasne miestami desivé. Naozaj som tŕpla, či to nebude DM, ale to by si mi neurobila, minimálne by si ma varovala. A Smith je druhý blonďavý záporák, myslím, že to tak je aj u AnneM. Malý Tiim neskutočný a ten Severus na záver. Tak si zaslúži, aby všetko bolo v pohode. Naozaj krásne prepojenie. A hrozne sa mi tu páčil Harry ako otec rodiny, ten staroslivý a zodpovedný a predsa niekto, kto zachráni deň. Celá tá jeho rodina bola super, a ešte k tomu bude mať doma každú fakultu, tomu sa hovorí medzifakultná jednota :) - tu má byť smajlík, ale neviem nájsť zátvorku /ani ť tu nemáš - samozrejme, že práve som ju našla :( ) Takže ešte raz a hromadne díky za skvelý výber poviedky, úžasný preklad a želám šťastnú ruku pri ďalšom v roku 2020. To nie je preklep, viem čo chystáš na 2019 :) Jupí, je 11-1. a nechce to po mne kapču. Jimmi

Re: Kapitola 32. Od: Julie - 05.01. 2019
Teď jsme na jeden zátah dočetla zbytek této skvělé povídky. Děkuj mnohokrát za úžasný překlad a skvělý výběr.

Re: Kapitola 32. Od: aurora274 - 05.01. 2019
Ďakujem za nádhernú poviedku. Páčil sa mi Harry s Ginny ako páru, ktorý si neohrozene vezme takto životom ťažko skúšané dieťa do opatery. A Tim bol tiež zaujímavý a predstava, že je to možno Severus :). Jedna jediná vec je na tom škoda a to to, že poviedka skončila...nič to teším sa na nejakú ďalšiu možno pokračovanie? :)

Re: Kapitola 32. Od: Ani - 04.01. 2019
Tak to bylo moc hezké. Děkuji za povídku a budu se těšit na pokračování.

Re: Kapitola 32. Od: Monie2 - 03.01. 2019
Moc děkuji za překlad této krásné povídky, která mi zpříjemnila předvánoční i povánoční čas. Překlad byl úžasný, každodenní přidávání kapitol tomu dalo šťávu, opravdu jsem se každý den tesila na to, až si najdu volnou chvilku a u kafíčka si to přečtu. Moc děkuji za čas, který jste tomu věnovaly. Téma povídky bylo neokoukané a hrozně se těším na slíbené pokračování. Ještě jednou děkuji!
Re: Kapitola 32. Od: Lupina - 03.01. 2019
Děkuji za milý komentář, Monie. Moc mě těší, že se líbilo. Budu se těšit u pokračování :-)

Re: Kapitola 32. Od: zuzule - 02.01. 2019
Konecne jsem se vymotala z choroby a mohla v klidu docist. Moc dekuji!
Re: Kapitola 32. Od: Lupina - 03.01. 2019
Já děkuji za reakci, zuzule :-)

Re: Kapitola 32. Od: Jacomo - 02.01. 2019
I já jsem opravdu v pohodě, že příběh takto skončil. Severus v Timovi znovu žije a má velkou naději na šťastné dětství, milující rodinu a ten nejlepší start do života. Díky Merlinovi za to. A tobě veliké díky, Lupinko, že jsi našla takový poklad, že jsi ho pro nás přeložila a že jsi nám ho takhle štědře naservírovala. Byl to nádherný sváteční maraton, který mi pomáhal vypořádat se s pracovním stresem na konci roku a naopak si ještě víc užít vánoční pohodu doma. A neskonale se těším na třetí snovou část.
Re: Kapitola 32. Od: Lupina - 03.01. 2019
Jsem moc ráda, že se líbilo. Když už Severus musel umřít (a já nevěřím, že umřel), zasloužil si nový život. A jak řekl Krátura, některé duše se musí najít. Takže Severus si našel tu nejlepší spřátelenou v Harrym. Na pokračování si budeme muset počkat. Nejdřív Kaňky, ale pak hned půjde další Severus a Tim. Děkuji za komentáře, Jacomo.

Re: Kapitola 32. Od: Reni38 - 02.01. 2019
nádherná povídka. Moc děkuju za překlad.
Re: Kapitola 32. Od: Lupina - 02.01. 2019
Já děkuji za komentář, Reni.

Re: Kapitola 32. Od: sisi - 01.01. 2019
jedním slovem: nádherné. Děkuji, bylo mi ctí číst. Hodně štěstí v novém roce.
Re: Kapitola 32. Od: Lupina - 02.01. 2019
Moc děkuji za komentáře, sisi. Také přeji všechno nejlepší do nového roku.

Re: Kapitola 32. Od: larkinh - 01.01. 2019
Díky moc za přeložení tohohle nádherného příběhu :)
Re: Kapitola 32. Od: Lupina - 02.01. 2019
Já děkuji za komentář, larkinh :-)

Re: Kapitola 32. Od: Gift - 01.01. 2019
Az kdyz jsem si procitala komentare, doslo mi, ze v tomto pribehu vlastne nebyla zadna romanticka zapletka v pravem slova smyslu. A ja jsem si toho ani nevsimla a presto si pribeh neskutecne uzivala. To myslim mluvi samo za sebe. Navic tu mame, jiz zminenou, reinkarnaci, ktera muze byt napsana velmi kycove, ale zde to rozhodne neni ten pripad. Bylo to jednoduse krasne. Az tak krasne, ze si rikam, jestli by nebylo na preklad i pokracovani (smutne koukam :-P). :-) Moc a moc dekuji za uzasne zpestreni vanocnich svatku. Tato povidka je krasnym prikladem toho, ze to nemusi byt vanocni pozlatko, co se trpiti, romanticke momenty u krbu, ani hratky ve snehu. K Vanocum patri nadeje, odpusteni a rodina. A presne o tom tato nadherna povidka byla. Diky za jeji zprostredkovani.
Re: Kapitola 32. Od: Lupina - 02.01. 2019
Moc mě těší, že se líbilo. Já si Timíka zamilovala. A proto jsem pokračování přeložila, takže bude :-) Děkuju za komentář, Gift. Budu se za pár týdnů těšit u pokračování.

Re: Kapitola 32. Od: luisakralickova - 31.12. 2018
Díky, díky, děvčata za báječný překlad. Dny byly barevnější a těším se na pokračování, které zase přibarví šeď všednosti. Zvláště pak černého anděla strážného netrpělivě vyhlížím:)
Re: Kapitola 32. Od: Lupina - 31.12. 2018
Rády jsme přibarvyly šedivé dny. Děkuji za komentáře, luiso. Anděl bude po Kaňkách :-)

Re: Kapitola 32. Od: margareta - 31.12. 2018
Jo. Tahle povídka přesně patří k těm, které si člověk hodlá přečíst hned, jen co se umyje, učeše, obleče a uvaří si kafe, a pak ji hltá v pyžamu, nemytý, rozježený a nasucho. A ubrekuje a slzí do rukávu. Jak já si přála, aby Severus žil! Splnilo se! Mohutné díky vám, Lupino, marci, arabesko! A jsem ráda, že Harry neví, kdo v Timovi vězí a doufám, že ještě dlouho vědět nebude! Aspoň se k němu bude chovat jako k synovi a nebude mít problémy s úvahami, kdo to právě mluví , jestli Tim nebo bývalý pan profesor. Mockrát děkuji za prima povídku! Udělala mi velkou radost! A jestli k ní přibude seguel, tím větší!
Re: Kapitola 32. Od: Lupina - 31.12. 2018
Moc děkuji za krásný komentář, margareto. Moc a moc mě potěšil. Mám krásné zakončení roku :-) A pokračování bude :-) Jen doděláme Kaňky a Marci se vrhne na betování Snů. Přeju vše nejlepší do nového roku.

Re: Kapitola 32. Od: kakostka - 31.12. 2018
To je hezké, a jak Severus zvládal být za dospělého ochránce? Těší mne, že se Harry zajímal i o Severuse, ví, že neměli čas si toho dost doříct. děkuju za tuhle pěknou povídku a těším se na pokračování.
Re: Kapitola 32. Od: Lupina - 31.12. 2018
Já děkuji za komentář, kakostko. Doufám, že i pokračování se Ti bude líbit :-)

Re: Kapitola 32. Od: marci - 31.12. 2018
Včera se mi komentář nepodařil, ale dnes to vypadá slibně :) Jsem ráda, mrzelo by mě, kdybych Ti, Lupinko, nemohla poděkovat za tenhle nádherný, zasrdceberoucí příběh. Tato poslední kapitola mi zase vehnala slzy do očí - ano, jak napsala komentující přede mnou - ono Severusovo přeřeknutí bylo onou příslovečnou poslední kapkou. Jsem za něj šťastná - takovýhle život si zaslouží :) A ačkoli už jsem hýkala nadšením na Štědrý den, chci Ti ještě jednou poděkovat za Tvůj dokonalý vánoční dárek. Ano - Severusovy sny jsou i mým splněným snem a jsem nesmírně šťastná, že trilogie bude kompletní. Viděla bych to posléze jako pdf nebo epub do čteček. :) Děkuji, děkuji, děkuji, a přeji Ti samé šťastné dny v novém roce! Ať Tě líbá překladatelská múza (a nikde není dáno, jakou podobu má taková múza mít - ostatně, vzpomeňme na podobu Timova strážného anděla ;) )
Re: Kapitola 32. Od: Lupina - 31.12. 2018
Děvčata, co mi to děláte! Já se tu úplně roztékám, vrním blahem a culím se jako idiot. Těší mě, že jsem potěšila. A jako malé děcko se těšila na Štědrý den, až si svůj dárek "rozbalíš" :-) Severuse není nikdy dost v jakékoliv formě. A mít ho jako anděla strážného a múzu? To by bylo nebe na zemi :-) Ale stejně za výsledek tohoto příběhu vděčíme Tobě, marci. A za existenci poslední části vlastně taky. Překládala jsem to jen pro Tebe. Ty jsi byla mojí múzou :-* I já Tobě přeji jen všechno nejlepší, ať je rok 2019 naplněný láskou a pohodou a štěstím. Děkuji za vše. Velký medvěd.

Re: Kapitola 32. Od: miroslava - 31.12. 2018
Ano ano anóóóó! Tim JE Severus, nebo Severus JE Tim... Splnilo se mi přání, aby Severus mohl znovu prožít svůj život v lásce, v pohodě, v pohodlí zdravého rodinného života, bez bolavých, smutných zkušeností a vzpomínek. Když se poprvé zaškobrtl "Já ne... chci říct, ten chlapec není." byla jsem nucena chvíli přestat číst a a odmrkat slzy. A to se mi moc často nestává. Je to nádherná povídka, překlad jako vždy standardně vymazlený, skvělý, za to chci moc poděkovat. Lupino, marci, smekám a kláním se před vaší bezchybnou spolupráci a uměním z každé povídky utvořit další čtenářskou perlu.
Re: Kapitola 32. Od: Lupina - 31.12. 2018
Ano, Severus je TImem. A čeká ho život v milující rodině :-) To zaškobrtnutí nám přesně říká, že se Severusova duše vstoupila na tento svět tentokrát v malém Timovi. Těší mě, že se líbilo. Moc děkuji za krásný komentář, miroslavo. Děkuji :-)

Re: Kapitola 32. Od: martik - 31.12. 2018
Ganlum mi vzala z úst reinkarnaci, kattyV to, že nejen romantické příběhy mohou být dechberoucí a zarýt se hluboko do duše a denice to o hořkosladkém pocitu, když něco končí. A já cítím i hořkosladko z téhle kapitoly. Také mám jako Harry pocit ztráty. Sice nám Severus svým způsobem zůstal a vidět ho šťastného a zubícího je jako pohlazení, ale přece jen... Ale jo, je to v pohodě. A já mám zase v očích slzy a nesmírně vám děkuji, že jsem nám tu nádheru naservírovaly právě v tento čas a navíc v denních dávkách. Obávám se, že abstinenční příznaky budou krušné. Ale v nedaleké budoucnosti už se rýsují nové příběhy a hlavně setkání ;-) Děkuji, Lupinko, za nalezení a překlad úžasného překladu, tobě marci, za báječnou betaci a vypilování a samozřejmě děkuji i tobě, arabesko, za nádherný banner, se kterým jsem se každé ráno mohla potěšit. Jste úžasné a já každý den děkuji, že Vás mám :-*
Re: Kapitola 32. Od: Lupina - 31.12. 2018
Martiku, vůbec nevím, co říct na tak krásný komentář. Takže si vystačím s prostým: děkuji. Děkuji, ještě úžasnější čarodějko :-*

Re: Kapitola 32. Od: denice - 31.12. 2018
Poslední kapitola u takhle úžasné povídky je vždycky trochu smutná, ať už končí jak chce šťastně, přece jenom končí. Tohle byla dušehřejka, už jen zářivě se zubící mladý a šťastný Severus, dobírající si Harryho. Co bylo na povídce taky absolutně jedinečné, bylo vydávání. Takhle dlouhý, propracovaný příběh by mohl vycházet skoro rok, a ty jsi ho dychtivým čtenářům předložila v rámci jediného měsíce, štědrá bohyně. Můj hlubokosklon a obdiv, Lupino. Jestli si děláš nějakou statistiku, kolik z nás má zájem o sequel, tak já se hlásím všema deseti ;-) Moc děkuji, čarodějky.
Re: Kapitola 32. Od: Lupina - 31.12. 2018
:-) Umíš načechrat překladatelská peříčka, denice, už jen kvůli tobě by sequel byl :-) To vydávání jsem musela dát po dni. Přišlo mi, že by příběh nevyzněl s pauzami. Ale Severusovy sny patrně vycházet budou standardně, co týden. Krásně zakončujeme rok Severusem, který se dočkal milující rodiny. Děkuji za všechny tvé komentáře, denice. Bylo nám ctí :-)

Re: Kapitola 32. Od: doda357 - 31.12. 2018
Každý deň som sa tešila na novú kapitolu a je mi ľúto, že to už končí. Poviedka sa mi veľmi páčila, podobnú som ešte asi nečítala. Ďakujem za preklad a aj keď trochu predčasne prajem všetko dobré do nového roku :-)
Re: Kapitola 32. Od: Lupina - 31.12. 2018
Moc děkuji za komentář, dodo. Těší mě, že se líbilo. Také přeji všechno nejlepší do nového roku!

Re: Kapitola 32. Od: kattyV - 31.12. 2018
Vážně díky za tuhle povídku. Ač jsem duše romantická a mám ráda příběhy lásek, které nás ohromí, občas je toho moc a já si s nesmírným potěším přečetla příběh o lásce, která trvá. Takové připomenutí, že kromě lásky milostné existuje i ta manželská, přátelská a rodičovská. Připomenutí, že pro život jsou méně okázalé, ale mnohem důležitější. Přiznám, že teprve komentář od Ganlum mi objasnil, že Tim je Severusou reinkarnací, to mě vůbec nenapadlo, ale je to hezká myšlenka. Do té chvíle jsem dumala, proč se o něj Severus tolik staral. Stejně mi ale není jasné, jak na to přišla. Dobře, doufám, že přeložíš i Severusovy sny a všechno pak dosedne na správné místo. V každém případě velký dík za přeložení této povídky, opravdu jsem si ji v prosinci užila a zpříjemnila mi ráno den co den.
Re: Kapitola 32. Od: Lupina - 31.12. 2018
Krásně jsi shrnula i mé pocity z této povídky, takže nemám co dodat. Jen jsem moc ráda, že se nám podařilo povídku zprostředkovat tak, aby náležitě zapůsobila. Severusovy sny hodně dovysvětlí, takže ano, můžete se těšit. Celou dobu jsem mlžila, ač jsem věděla, že budou. Vlastně přeložené už jsou, Marci je dostala k Vánocům. :-) To je můj příslib do roku 2019. Děkuji za všechny komentáře, katyV.

Re: Kapitola 32. Od: Peggykaja - 31.12. 2018
Moc díky za tuhle povídky/ tyto povídky, jsou velmi citlivě, avšak nápaditě napsaný a o nic méně dobře přeloženy:) pokaždé jsem se těšila na další kapitolku:)
Re: Kapitola 32. Od: Lupina - 31.12. 2018
Těší mě, že se líbilo. Děkuji za komentář, Peggykajo.

Re: Kapitola 32. Od: Ganlum - 31.12. 2018
I když nevěříš v reinkarnaci, stačí když reinkarnace věří v tebe :-) Severus, i Tim, si zaslouží šťastný život v milující rodině. Mám ráda tyto dobré konce. Ohlazují hrany skutečného života, který se s námi většinou nepárá. Děkuji, Lupinko, za překlad, Marci za betaci a Arabesce za banner. A netrpělivě očekávám Severusovy sny!
Re: Kapitola 32. Od: Lupina - 31.12. 2018
Přesně tak. Severus dostal druhou šanci, i když si to Harry neuvědomuje. I když v ni možná nevěří :-) Jsem moc ráda, že se líbilo. A děkuji za první komentář u závěrečné kapitoly, sestro!

Prehľad článkov k tejto téme:

paganaidd: ( Lupina )31.12. 2018Kapitola 32.
paganaidd: ( Lupina )30.12. 2018Kapitola 31.
paganaidd: ( Lupina )29.12. 2018Kapitola 30.
paganaidd: ( Lupina )28.12. 2018Kapitola 29.
paganaidd: ( Lupina )27.12. 2018Kapitola 28.
paganaidd: ( Lupina )26.12. 2018Kapitola 27.
paganaidd: ( Lupina )25.12. 2018Kapitola 26.
paganaidd: ( Lupina )24.12. 2018Kapitola 25.
paganaidd: ( Lupina )23.12. 2018Kapitola 24.
paganaidd: ( Lupina )22.12. 2018Kapitola 23.
paganaidd: ( Lupina )21.12. 2018Kapitola 22.
paganaidd: ( Lupina )20.12. 2018Kapitola 21.
paganaidd: ( Lupina )19.12. 2018Kapitola 20.
paganaidd: ( Lupina )18.12. 2018Kapitola 19.
paganaidd: ( Lupina )17.12. 2018Kapitola 18.
paganaidd: ( Lupina )16.12. 2018Kapitola 17.
paganaidd: ( Lupina )15.12. 2018Kapitola 16.
paganaidd: ( Lupina )14.12. 2018Kapitola 15.
paganaidd: ( Lupina )13.12. 2018Kapitola 14.
paganaidd: ( Lupina )12.12. 2018Kapitola 13.
paganaidd: ( Lupina )11.12. 2018Kapitola 12.
paganaidd: ( Lupina )10.12. 2018Kapitola 11.
paganaidd: ( Lupina )09.12. 2018Kapitola 10.
paganaidd: ( Lupina )08.12. 2018Kapitola 9.
paganaidd: ( Lupina )07.12. 2018Kapitola 8.
paganaidd: ( Lupina )06.12. 2018Kapitola 7.
paganaidd: ( Lupina )05.12. 2018Kapitola 6.
paganaidd: ( Lupina )04.12. 2018Kapitola 5.
paganaidd: ( Lupina )03.12. 2018Kapitola 4.
paganaidd: ( Lupina )02.12. 2018Kapitola 3.
paganaidd: ( Lupina )01.12. 2018Kapitola 2.
paganaidd: ( Lupina )30.11. 2018Kapitola 1.
. Úvod k poviedkam: ( Lupina )31.10. 2018Úvod