Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 31.

Dobré zprávy. Díky Merlinovi a každému, kdo mohl poslouchat, měli dobré zprávy.

Harry jen seděl na židli, kterou mu vyčarovala Molly, a sípal. Úlevou se mu točila hlava a nedostávalo se mu dechu. Ginny k němu vyběhla schody. „Říkala jsem ti, abys zůstal v posteli,“ kárala ho. Nebyla ale rozčilená, jen popuzená.

„Mami?“ zavolala Lily. „Byli jsme v obýváku. Táta celé odpoledne ležel, vážně.“

Molly musela zrušit umlčovací kouzlo na dveřích.

„Ale proč… jste mi… neřekli…?“ Mezi slovy Harry lapal po dechu.

Ginny si netrpělivě odfrkla. „Protože jsi většinu týdne strávil v bezvědomí, jestli si vzpomínáš. Požádali ve středu. Pořádně ses vzbudil až v pátek ráno.“

„Ale…“ Harry se musel odmlčet kvůli nedostatku vzduchu. Dýchání se mu ztěžovalo, jak v něm rostlo rozčilení. Najednou chápal použití uklidňujícího lektvaru. Plíci měl příliš novou a příliš citlivou, aby odolala emocionálnímu otřesu, který mu rozpumpoval srdce. „Co,“ zalapání, „se stalo?“ další zalapání.

„Jen když si lehneš,“ pronesl Ron pevně. „Tak pojď.“ Přehodil si přes ramena jednu Harryho paži, Dudley popadl druhou a snadno ho zvedli a uložili na pohovku v obyváku.

Ginny jej obskakovala s dekami. Zavolala: „Kráturo! Dones lektvary, které má Harry užívat.“

Harry ji chtěl nedůtklivě napomenout, ať ho nechá být, ale bohužel k tomu neměl dost dechu. S prásknutím se objevil Krátura.

„Neboj se,“ zašeptala Lily Timovi. „Vždycky je takový, když je zraněný. Mamka ho sotva může přimět, aby se o sebe postaral,“ vysvětlila mu stejně popuzeným tónem, jaký používala Ginny.

Harry se vnitřně vzdal a léky odevzdaně spolykal. Dýchání se uvolnilo a znepokojivé sípání zastavilo. Obalil jej falešný klid lektvaru.

„Vynechal jsi večerní dávku, že?“ zeptala se Ginny vyčítavě, když převzala prázdné lahvičky.

Harry zahanbeně přikývl. „Nelíbí se mi, jak pitomě se cítím,“ zamumlal.

„Promluvíme si o tom později,“ slíbila mu pochmurně. „Teď, jestli zůstaneš v klidu, povykládáme ti, co se dělo,“ otočila se k Phillipovi. „Musím říct, že bych to bez tebe a Dudleyho tento týden nezvládla.“

Tuto větu Harry ve svém domě nečekal. Nikdy.

Dudley a Phillip se posadili na pohovku pro dva. Hermiona si vybrala konec té rozšířené, Ron si přitáhl židli a Molly další. Ginny zůstala u Harryho. Lily a Tim se spokojili s podlahou.

„Ale s tím si nelam hlavu, Ginny,“ pravil Phillip skromně. „Je to moje práce.“

„No, musím říct, že jsi byl zatraceně skvělý,“ prohlásil Ron zapáleně. „Nikdy jsem neslyšel nikoho takto mluvit před Starostolcem. A vytáhnout, co Tim řekl Roz… Nezůstalo oko suché.“

Phillip pokrčil rameny. „Myslel jsem, že jeho vlastní slova budou nejúčinnější. Jsem jen rád, že byla zaznamenána. Zbytek byla jen pravda.“

Děti se zvědavě dívaly na dospělé. Tim vklouzl rukou do Lilyiny. „Tak… co se stalo?“ zeptal se, jako by se na něco připravoval.

Ginny vytáhla z kabelky svazek pergamenů. „Takže, dobrá zpráva je, že Smithovi stáhli svoji žádost, čili není potřeba soud a oni se nemůžou odvolat. Ta opravdu dobrá zpráva je, že jsme dokončili papírování kolem poručnictví,“ usmála se na Tima. „To znamená, že jsme byli jmenováni jako tví nesporní, trvalí opatrovníci.“

Timovo obočí se zkrabatilo. „Zůstanu napořád?“ zněl, jako by chtěl věc zcela vyjasnit.

Ginny nadšeně přikývla. „A třicátého prvního července může trvalé opatrovnictví přejít na adopci.“ Tázavě se na chlapce podívala. „Rozumíš, co to znamená, srdíčko?“

Tim pomalu přikývl. „Znamená to, že vy a pan Potter… budete něco jako… jako moji rodiče,“ ztěžka polkl.

„Jen když budeš chtít,“ Harry již popadl dost dechu, aby promluvil. „Pokud ti to dělá starosti, můžeme zůstat jen opatrovníky. Jestli potřebuješ čas, vůbec to nevadí.“

Lily se podívala z rodičů na Tima.

Timova tvář byla uzavřená a děsivě chladná na chlapce jeho věku.

Lily se naklonila a zašeptala mu do ucha. On jí něco zašeptal zpět. Cokoliv řekl, zalilo jí oči slzami. Ty však neskanuly a ona se usmála. Strčila ho do ramene, jako dělávala ostatním bratrům. „Nebuď pitomý. Je mi to jedno,“ odpověděla mu chraptivě. „Už se dělím s Jamesem a Alem.“

Tim přikývl, ale stále měl uzavřený výraz.

„Copak, Time?“ zeptala se Ginny trochu znepokojeně.

Tim sklopil pohled a začal si hrát s rukama. „Bude to znamenat, že vám mám říkat mami?“ zeptal se neutrálním hlasem.

„Time… já…“ Harrymu bylo jasné, že Ginny by velice ráda, ale nechtěla na něj tlačit. „Nerada bych, aby sis myslel, že chci, abys zapomněl na… Myslím tím… Moc by mě to potěšilo… pokud to pro tebe…“

„Hm… hodně dětí ve staré škole mělo dvě mámy,“ pronesl chlapec a kradmo vzhlédl k Ginny.

Ginny to zmátlo. „Cože?“

„Rozvod není v kouzelnickém světě tak běžný, co?“ zeptal se Dudley.

„To bych řekla, že ne,“ zvolala Molly poněkud pohoršeně.

Phillip si odfrkl. „Tak proto byli tak zmatení opatrovnickým sporem.“

Hermiona pokrčila rameny. „Myslím, že jsme tak padesát let za vším tímhle.“

„A přesto nemáte problém se sňatky stejného pohlaví?“ zeptal se Dudley.

Teď vypadal zmateně Ron. „Proč bychom měli mít?“

Dudley a Phillip se na sebe podívali a uchechtli se. „Někdy ti to vysvětlíme,“ pousmál se Dudley. „Time, troufám si tvrdit, že Ginny nebude vadit, ať už jí budeš říkat jakkoliv,“ odmlčel se. „A už víme, co jsi řekl slečně Roz,“ dodal jemně.

Tim se kousl do rtu. „Aha, jo.“ Bezvýrazný výraz polevil. Pod ním byl malý vyděšený chlapec. „Takže… takže vám to nebude vadit?“

Ginny neschopna slova, si chlapce přitáhla do objetí.

„Ani jedno oko suché,“ zamumlal Ron a zachytil Harryho pohled. Hermiona už Molly podávala kapesník.

Tim zašeptal Ginny cosi do ucha a ona jednou vzlykla, ale zhluboka se nadechla. Trochu se odtáhla, aby na chlapce viděla. Měla zarudlé oči. „Myslím, že je čas, abys se svojí sestrou povečeřel, mám pravdu?“ zachraptěla.

Tim přikývl. „Ano, mami,“ zašeptal. A pak se usmál svým vzácným potěšeným úsměvem, který na něm Harry viděl, jen když pracoval s hůlkou.

„Tak pojďte vy dva,“ Ginny si utřela oči. „Zbytek se pět minut postará o vašeho otce.“ Natáhla ruku ke každému z usmívajících se dětí. „Uvidíme, co v kuchyni najdeme. Možná Krátura přišel na to, jak upéct pizzu.“

Když se za Ginny a dětmi zavřely dveře, Harry se chraptivě ozval (ještě měl sevřený krk): „Takže, řeknete mi…“

„Co se stalo?“ dodal Ron vesele.

„Jo.“

Všichni se podívali na Hermionu. „No, Smithovi se rozhodli požádat o Timovo opatrovnictví,“ začala. „Nejsem si jistá, co si mysleli. Možná za to mohl jen žal za synem. Navíc jim o Mary a Timovi nikdy neřekl. Jsem si jistá, že by se jim nelíbilo, že má parchanta s mudlou, ale jak to je, rozhodli se, že chtějí chlapce vychovat jako Smithe. Obdrželi jsme oznámení o slyšení ve středu. A víš, jak kouzelnické právo funguje – pokrevní příbuzní mají vždy přednost.“

„Ne že by to u zbytku světa bylo jinak,“ povzdechl si Dudley. „Potřebuješ jen nějakého kripla soudce, který rozhodne, že ‚rodina‘ musí mít podporu a chudák děcko bude žít s otcem, kterého nevidělo dva roky…“

Harry si všiml, že Phillip stiskl Dudleyho ruku. Bude se muset později Dudleyho zeptat.

„Takže jsem si vyhledala následující. Protože je Tim poloviční krve, měl nárok na mudlovského zástupce stejně jako kouzelnického,“ pokračovala Hermiona. „A vytáhli jsme všechny Timovy záznamy, které ukazovaly, že život s tebou a Ginny je v jeho nejlepším zájmu. Phillip byl úžasný.“

„Uvízli jsme na té krevní záležitosti, protože Smithovi jsou čistokrevná rodina,“ doplnil Ron. „Pořád říkali, jak je jenom správné, aby chlapec zůstal s prarodiči. Že nezáleží na tom, co syn provedl, Tim že potřebuje být s ‚pokrevními příbuznými‘. Že jsou vděční za Potterovu pomoc, samozřejmě… bla, bla, bla…“

„Bylo to jako u naší Brianny,“ zavrčel Dudley.

„Brianny?“

„Starali jsme se o ni asi dva roky,“ vysvětlil Phillip hořce. „Podobný příběh – svobodná matka s problémy, žádný otec na obzoru. Dokud ji v jejích dvou letech nezačal požadovat zpět. Nezáleželo, že ji neviděl celou dobu, kdy jsme ji měli. Nezáleželo na tom, že se nikdy nezajímal, jestli je v pořádku. Soudce řekl, že si ‚zaslouží‘ být rodinou.“

„To je mi líto, drahoušku,“ ozvala se Molly soucitně.

„No, nakonec Phillip přinesl v myslánce Rozinu vzpomínku na Timův výslech,“ převzal příběh Ron. „Tim jí řekl o tom, jak se na něj Smith chystal opět seslat Crucio a jak jsi přišel ty. Řekl: ‚Přišel můj táta a zachránil mě,‘ a Roz se ho zeptala, koho tím myslí a Tim se na ni podíval, jako by jí narostla druhá hlava. ‚Pana Pottera přece. Ten druhý muž byl jen dárce spermatu‘.“

Molly zalapala po dechu. „To neřekl!“ vykřikla zcela šokovaná.

Hermiona a Ron se zazubili Mollyinu zděšení. „Ale řekl,“ potvrdil Ron.

Harry měl problém si to srovnat. Vzpomínal si, že Smith Tima popadl, ne že použil nepromíjitelnou. „Co-co o tom řekli léčitelé?“ zeptal se. Mohl si tu příhodu až tak poplést?

„No, ti řekli, že jeho stav se nezhoršil. Ten lektvar je očividně neuvěřitelný. Ale když se vrátil, na tváři měl ošklivou modřinu a Phillip ukázal fotky Starostolci,“ odpověděl Ron.

Bylo možné, že to dítě lhalo? Ne, nebylo možné, že by dítě toho věku, mudlorozené až na kost, mohlo rozumět pravidlům použití smrtící kletby. Harry předpokládal, že Roz jen používala hrozbu Smithova pravděpodobného použití smrtící síly jako hlavní faktor – trochu na hraně, ale právoplatný.

Možná si ty události popletl. Koneckonců mu chyběla polovina plíce.

Ale léčitelé řekli, že Tim byl ve svém stavu citlivý na magii…

„Harry?“ zeptala se Hermiona. „Jsi v pořádku? Ztratil ses.“

Zavrtěl hlavou. „Promiň, jsem unavený.“

„No, abych to zkrátil, Phillip jim pak šel po krku,“ dodal Dudley. „Zeptal se Smithů, jestli si uvědomují, do čeho se dostanou, když si vezmou dítě se speciálními potřebami. Vytáhl celé Timovo chování. Jeho noční běsy a sebepoškozování. Nahodilou magii. Pak se jich přesladce a soucitně zeptal, jestli jsou na to připravení. Pan Smith hřímal o tom, jak si myslel, že ten lektvar ho vyléčil,“ odfrkl si Dudley. „Starostolec tomu říkáte? Celá místnost byla tichá, jako by přestali dýchat. Phillip mu velmi hezky oznámil, že ten lektvar je experimentální a nemusí mít trvalé účinky. Taky řekl, že je možné, že v nejhorším případě se Tim vrátí do autistického stavu, a pak jim vysvětlil jednoduchými slovy, co autismus je.“

Hermiona přikývla. „V té chvíli Smithovi vypadali, že se pozvrací.“

„Taky jsem jim řekl, že i když se Timův stav vůbec nezmění a fyzické poškození se vyléčí, stále bude potřebovat intenzivní psychologickou léčbu,“ pokračoval Phillip. „Požádali o pauzu a pak si za mnou v hale přišli promluvit. Do patnácti minut stáhli žádost a Hermiona vytáhla patřičné papíry pro vaše trvalé opatrovnictví.“

„Co bys udělal, kdybys prohrál?“ zaskřehotal Harry.

„To co každý dobrý advokát,“ ušklíbl se Phillip. „Brzdil, apeloval. Ernie řekl, že by jako východisko z nouze mohl Tima znovu přijmout ke svatému Mungovi.“

„Ano a to by byl skvělý nápad,“ zamumlal Harry.

„Na to ale nedošlo,“ prohlásila Hermiona pevně. „Vidím, Harry, že jsi unavený. S Ronem musíme vyzvednout Huga, takže tě opustíme,“ objala jej a Ron mu stiskl ruku. „Měj se.“

Dudley a Phillip se také zvedli. „Eleanor je u Phillipovy mámy, takže bychom měli taky jít,“ oba muži Harryho objali a pak i Molly.

Po chvíli se objevila Ginny. „Chceš pomoct do postele, nebo jsi tu spokojený?“

„Zůstanu tady, pro teď.“

Ginny se šťastně usmála a zavolala na Kráturu, aby Harrymu donesl něco k snědku.

Posléze ostýchavě vešel Tim a vyškrábal se zase k Harrymu na pohovku. Neřekl nic, jen se přitulil tak, jak si to předtím užívali.

„Time?“ zeptal se Harry po chvíli. „Ehm, když jsi mluvil se slečnou Roz… řekli, že jsi vypověděl, že na tebe zase použil Crucio… Asi mám nějak popletené vzpomínky…“

Tim se odtáhl a podíval se na Harryho. Modré oči měl zvláštně matné. „Tak si to pamatuju já, pane Pottere,“ prohlásil vážně.

To Harrymu připomnělo něco jiného, neodkladnějšího. „Víš, Time,“ řekl velmi potichu, „jestli tetě Ginny budeš říkat ‚mami‘, mně bys mohl říkat ‚tati‘. Jestli chceš.“

Matnost chlapcových očí nahradily zářící hloubky. Přikývl zjevně neschopen slova. Harry si nejmladšího syna přitáhl do pevného objetí.

PA: Už jen jedna kapitola.

Poznámka k Phillipově zmínce autismu. Protože mluvil před soudem, použil mírnou hyperbolu. V podstatě – pokud by lektvar neměl trvalé účinky, Tim by opravdu mohl trpět něčím obvykle zvaným jako ‚regresivní autismus‘. Je to nevhodné pojmenování, ale tak se tomu říká. Chlapcovo dřívější chování by se dalo počítat do autistického spektra, ačkoliv se jedná o kouzelníka, a že symptomy spustila kletba, zcela této kategorii neodpovídá.

Lektvar způsobil, že Tim se jevil víceméně zdravý, ale nikdo neví, jestli účinky setrvají. Je možné, že se Timovo neurologické poškození znovu objeví. Phillip měl říct ‚regrese příznaků‘, ale snažil se věc vysvětlit skupině lidí, kteří nemají zkušenosti s dětmi se speciálními potřebami, tak použil verbální těsnopis.

Děkuji komentujícímu (nepodepsal se, takže mu nemohu odpovědět), který poukázal na skutečnost, že autismus takto nefunguje. Opravdu, nikdo ‚nechytne‘ ani ‚neonemocní‘ autismem. Nicméně existují důkazy o tom, že některé děti s neurodegenerativními poruchami mají symptomy a chování, které odpovídají autismu. To je nejblíž k tomu, čím Tim trpí.