Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 26.

Do pěti minut po zavolání se Ron objevil u Harryho a Ginny. Do deseti minut byla nemocnice uzamčená a hemžila se bystrozory. Do patnácti minut Ron seřval několik lidí kvůli bezpečnosti. Do třiceti minut měli dva zaměstnance identifikovány jako ty, kteří poslední viděli Tima.

Jevilo se, že jakmile Ernie a Riahnnon prohlásili Tima za stabilního, přesunuli se k dalšímu případu a nechali chlapce s asistenty. Ti ho připravili na převoz do jeho pokoje; na chodbě všichni ztratili stopu. Jeho papíry na patro vzala jedna z asistentek a druhá věřila, že muž, který se nabídl, že Tima převeze, je zaměstnanec přiřazený k převozu pacienta. Při vyšetřování přiznala, že ji ujistil, že ho doprovázet nemusí, že přece musí být velmi zaneprázdněná.

„Takže jste si prohlédla jeho identifikaci?“ ptal se Ron ostře.

„Ne… já-já,“ asistentka byla učednicí léčitele, asi dvacetiletá. Normálně byla pěknou ženou, ale teď měla oči napuchlé pláčem. „Prostě jsem myslela… měl uniformu… jen jsem… vypadal, že ví, co dělá,“ odmlčela se, vzlykla a utřela si slzy. „Měl visačku, ale ne-nepřečetla jsem si jméno.“

Obyčejně by Harry Ronovi řekl, aby polevil v nepřátelském výslechu. Teď jen soustředěně naslouchal.

Seděli v Ernieho kanceláři, kterou předal bystrozorům, jakmile o ni Ron poprosil. Několik bystrozorů shromažďovalo svědky a přivádělo je na výslech.

„Takže jste dítě v bezvědomí předala někomu neznámému? Aniž byste si ho pořádně prohlédla? To normálně děláte?“ pokračoval Ron.

„Já-no… ano. Asi jsem si myslela, že jsem ho už viděla… Nemůžu celý den kontrolovat papíry zaměstnanců pro přepravu.“ Najednou se skrz slzy rozhořčila. „Co mám dělat? Chtít po všech až po uklízečky průkazy totožnosti?“

„Možná máte dohlédnout, aby se pacient dostal na místo, kam patří!“ zařval na ni Ernie. „Ne se ho zbavit, abyste měla dřív pauzu!“ Ernie dokončil další případ, jakmile to bylo bezpečné, a připojil se k Ronovi u výslechu svědků.

„To nikdy! Miriam…“ začala učednice.

„Mluvila s Potterovými, jak jsem ji požádal,“ vložil se jí do řeči Ernie tvrdě. „Možná se musíte rozhodnout, jestli k této profesi máte vztah, který je potřeba, Suzan.“

„Ernie,“ promluvil Harry prázdně. „Není to její chyba. Měl jsem…“

Ron se na Harryho zostra podíval. „Nebuď pitomý, neměl jsi zajišťovat bezpečnost vlastnímu nemocnému dítěti.“

„Ano, ale věděl jsem…“ odmlčel se Harry bezútěšně. Věděl, že by neměl odcházet. Týdny sem vodili a odváděli Tima. Ten chlap měl mnoho příležitostí vytvořit plán. Z prádelny mohl ukrást uniformu. Mohl si přečíst Timovu kartu přes rameno jednomu z asistentů nebo učedníků. Mohl se tu volně pohybovat s mopem v ruce. Harry měl být chytřejší. Měl stát před dveřmi s hůlkou v pohotovosti. Měl…

„Harry, přestaň. To nepomůže,“ přikázal mu Ron unaveně. „Poslouchej, měli byste s Ginny jít domů. Dokončíme vyšetřování a začneme hledat. Hermiona šla do kanceláře pro styk s mudly, aby vytáhla všechny záznamy o Timovi a jeho mámě, a začne pátrat spolu s mudlovskými policejními složkami. Předpokládáme, že je ozbrojený. Zkontaktují nás, jestli je uvidí. Běž a já ti dám vědět, hned jak uslyšíme…“

Harry začal vrtět hlavou a vstal. „Ne, Rone, půjdu s…“

Ron se zvedl a položil Harrymu ruku na rameno. „Ne, kámo,“ přikázal mu pevně a očima držel Harryho pohled. „Musíš zůstat s Ginny. Potřebuje tě. A později i děti.“

Harry se nadechl, aby protestoval.

„Harry. Přísahám, že ti dám vědět, jakmile toho bastarda chytneme,“ sliboval Ron, ale očima Harryho nepustil. „V tomto stavu tady ničemu nepomůžeš,“ poznamenal upřímně. „Taky bych nebyl k ničemu, kdyby šlo o mé dítě.“

Harry si uvědomil, že Ron má pravdu. V tomto hledání neměl místo. Byl by jen hůlkou na překážku.

„Až ho najdeme, zavolám ti. Ano? Vím, že budeš pro Tima chtít jít sám, ale nech nás vyřídit toho kouzelníka.“

Harry zavřel oči, posadil se a vložil tvář do dlaní.

Ron propustil učednici a řekl jí, ať předá své informace bystrozorovi venku a zůstane dostupná pro další výslech. Pak něco zamumlal Erniemu. Harry slyšel Ernieho kroky vyjít z místnosti a pak zavření dveří.

„Zkusil jsi stopovací kouzlo?“ zeptal se Ron do ticha místnosti.

Harry přikývl, aniž by zvedl hlavu. „Jo. Nic.“

„Sakra. Jak ho anuloval?“

Harry se napřímil a opřel o zeď. „Adopce není dokončená. A ještě pár měsíců nebude. Magie jeho otce,“ Harry hořce setrval u toho slova, „trumfla moji, asi tak.“

Ron dlouze vydechl. „Proto ho pustily nemocniční obrany.“

Otevřely se dveře a dovnitř vešla Ginny. Z tváří si setřela slzy.

„Tu pitomou kozu jsem praštila,“ prohlásila. „Kvílela, že jste na ni byli ohavní.“

Ron svoji sestru objal.

Ta mu objetí krátce vrátila a odtáhla se. „Jsem v pořádku, Rone,“ prohlásila bez emocí.

„Jo, jo, já vím,“ přitakal tiše. „Poslouchej, chci, abyste vy dva šli domů. Hermiona tam za vámi přijde.“

Ginny koukla na Harryho, který jen pokrčil rameny a vzal ji za ruku.

„Dobře,“ souhlasila.

Všichni tři opustili kancelář. Nemocnice odvolala všechnu běžnou aktivitu dnešního dne. Toto bylo první porušení její bezpečnosti za dvacet let. Mnozí ze zaměstnanců byli příliš mladí, aby si pamatovali válku.

„Půjdu s Potterovými k přemisťovacímu bodu,“ oznámil Ron jednomu z bystrozorů, kteří strážili opravené přední dveře.

Muž přikývl. „Najdeme vašeho chlapce, pane Pottere. Nebojte se,“ slíbil Harrymu.

Ten přikývl a jen ho napadlo, že tento mladý muž by potřeboval trochu tréninku. Taková ujištění se rodině oběti nedávají.

Harrymu nepřišlo nic reálné – příchod domů, průchod dveřmi, vysvětlení rozrušenému domácímu skřítkovi, co se stalo. Pohyboval se hustou mlhou šoku. Automaticky vyšel schody a posadil se v obývacím pokoji. Ginny jej následovala.

„Co řekneme dětem?“ zeptala se jej tiše.

„To nevím,“ připustil Harry. „Zatím jim nic říkat nemusíme. Lily je na noc v Doupěti…“

„Zítra to bude ve Věštci,“ poznamenala Ginny. „Takto to nemůžou zjistit.“

Harry si povzdechl. „Dobře, ale nechme to na později… nemůžu… ne teď.“

Dveře se otevřely a zavřely. „Harry? Ginny?“ zavolala Hermiona z přízemí.

„Nahoře,“ odpověděla Ginny.

Hermiona vešla, zadýchaná z běhu do schodů. „Začali jsme hledat… Mudlovská policie svolala pohotovost při pohřešovaném dítěti. Zveřejnili jsme to jako únos z opatrovnictví.“

Harry jen přikývl. Ginny a Hermiona ještě spolu mluvily, ale Harryho pozornost povolila. Chtěl něco dělat. Chtěl být venku a chlapce hledat, ne být uvězněný tady. Opět začal pochodovat sem a tam.

Vrátil se k pronikavému pocitu zrady, který bude Tim cítit, až se vzbudí. Harrymu se žaludek změnil v žhavý kámen. A to jim Tim konečně začal upřímně věřit a teď…

Všechny vylekalo zaklepání na dveře. Vzápětí vešel Dudley následovaný Kráturou, který jej podezřívavě sledoval.

„Dudley?“ nechápal Harry.

„Přišel jsem, hned jak jsem to uslyšel, Harry,“ pronesl Dudley ustaraně.

„Jak ses to dozvěděl…?“

Ozvala se Hermiona: „Říkala jsem ti, že jsme zapojili mudlovskou policii. Dudley je tam zapsaný jako pracovník na Timově případu, takže jej zavolají, když ho najdou.“

Dudley vytáhl mobil: „Bude tady fungovat, že jo?“

Hermiona jej vzala a poklepala na něj hůlkou. „Teď bude. Zaštítila jsem ho před magií. Kouzlo není trvalé, ale dnes vybuchnutí zabrání.“

„Díky.“

Dudley přikývl a posadil se vedle Hermiony. „Policii jsme řekli, že jde o únos z pěstounské péče, což i je, a že otec je nebezpečný. Sami se k němu nepřiblíží, počkají na zálohy. Ale,“ Dudley se tvářil nepříjemně, „jak víme, že je ještě v zemi? Nemohl se prostě s chlapcem,“ Dudley luskl prsty, „přemístit?“

Hermiona zavrtěla hlavou. „Přemístění je dobré jen na krátké vzdálenosti. A od chvíle, kdy chlapec zmizel, se neprojevila žádna aktivita neregistrovaného přenášedla. Dívali jsme se. Chlapce by mohl odnést jen letecky nebo letaxem. Náš odhad je, že se schovává a doufá, že vyklouzne mudlovským Londýnem.“

Harry všechno toto slyšel jako v husté mlze. Nemohl se posadit. Ostatní tři pokračovali v rozhovoru, ale on dál pochodoval, dokud Ginny nevybuchla: „Harry, u Merlina, zastav.“

„Co jiného mám dělat?“ zeptal se rozohněně.

„Prostě, prostě přestaň. Prosím. Na pět minut,“ Ginny měla slzy na krajíčku.

Harry vydechl všechen vzduch z plic, jako by jej někdo praštil do břicha. „Ginny…“ posadil se vedle ní. Položil jí ruku na ramena, ale ona ji setřepala. Harry rozuměl. Kdyby mu dovolila objetí, rozplakala by se. Pokud by se rozplakala, nemusela by přestat. Namísto toho ji poplácal po ruce a nechal to být.

„Proč myslíte, že Tima chce?“ zeptala se, jakmile se párkrát zhluboka nadechla.

Dudley si povzdechl. „Jít o normální opatrovnickou záležitost, řekl bych, že otec chlapce považuje za své vlastnictví. Takovíto lidé se často dožadují svých práv, ale nejsou žhaví převzít zodpovědnost. Nevidí členy rodiny jako lidi, ale spíš jako kusy majetku. Nevím, jestli to tak je i u kouzelníků.“

„Víceméně ano,“ povzdechla si Hermiona.

Odpoledne uplynulo bez dalších slov. Na okamžik se stavil Ron, aby jim řekl, že se zatím neobjevilo nic nového. Harry neměl co říct a přišlo mu fantaskní, že je Dudley tady a citlivě mu nabízí útěchu.

Sám několikrát aktivoval stopovací kouzlo, ale bez úspěchu.

Někdy po večeři přiběhl Krátura se zářícíma očima. „Pane Harry?“ zaskřehotal. „Malý pán Tim zavolal pro Kráturu.“

Harry i Ginny vyskočili na nohy. „Chytrý kluk!“ zvolala Ginny. „Nenapadlo mě, že to bude vědět!“

„Má Krátura přinést malého pána Tima?“

„Ne, Kráturo,“ odpověděl Harry pevně. „Mohlo by to být nebezpečné.“ Konečně, konečně může najít syna. Zvedl hůlku a přivolal si neviditelný plášť. „Vezmeš mě tam a pak se sem vrátíš a dovedeš tam Rona s ostatními, které bude u sebe mít.“ Harry vyčaroval Patrona a poslal ho za Ronem se zprávou.

„Harry, buď opatrný,“ Ginny mu hodila paže kolem krku a políbila ho pro štěstí. „Vraťte se domů. Oba.“

„Dostanu ho, Ginny,“ ujistil ji. „Kráturo, vezmi mě ven před to místo. Nechci bojovat Timovi nad hlavou. A jestli se mi něco stane…“ Harry zaváhal nad polekaným výrazem Dudleyho tváře, ale nezáleželo na tom. „Zůstaň s Timem a neztrať jeho polohu, ať už ho jeho otec vezme kamkoliv.“ Harry si vyčítal, že Kráturu nepožádal už dřív, aby Tima sledoval.

Pak přes sebe hodil neviditelný plášť. „Dobře, Kráturo, pojďme.“