Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 22.

31. prosince 1981

Celý kouzelnický svět slaví a já se schovávám tady ve sklepení…

… začínal Snapeův nejstarší nalezený zápis. Bylo to bolestné čtení; zdálo se, že deník se mu stal jediným důvěrníkem. Snape strávil první tři měsíce roku 1982 probíráním relativního přínosu skoku z astronomické věže nebo vrhnutí se do jezera.

Harry pročetl každou stránku, aby mu neunikl nějaký záchytný bod nebo nástin lektvaru, který hledal. Strávil každou chvilku se Snapeovými deníky, až mu jednoho rána Ginny zakázala tahat ‚tu zatracenou knížku‘ ke snídani. Harry by mohl být mrzutý, kdyby se obě děti nezačaly chichotat.

„Cože?“ zeptal se Harry.

„Právě jsem požádala děti, aby aspoň pět minut předstíraly, že nejsou asociálními divochy,“ vyštěkla Ginny. „Ráda ráno vidím rodinu, ne šošolky tří hlav s nosy zabořenými do knih,“ odešla a brblala, že kdyby chtěla něco takového, šla by bydlet za tetou Hermionou.

„Asi nám právě domluvila,“ zamumlal Harry k Lily a Timovi, čímž vyvolal další hihňání.

Poté se pokusil omezit výzkum jen na pracovní dobu.

Na jaře roku 1982 se pro Snapea něco změnilo. Deník nabral na vědeckém přístupu a ztratil na osobním charakteru. Zapsal, že ho Brumbál požádal, aby navštívil Augustu Longbottomovou. Zdálo se, že Snape měl lektvar, který účinkoval proti následkům kletby Cruciatus. Nervové tonikum, které bylo v roztoku s fénixovými slzami. Pomáhalo obětem, které byly kletbě vystavené jen krátce.

18. března 1982

Nedokázal jsem paní Longbottomové dát odpověď, ve kterou doufala. Setkal jsem se… Raději bych měl říct, pozoroval jsem Longbottomovy na jejich oddělení u svatého Munga… už v nich není ani špetka rozumu. Můj lektvar by nejspíš zmírnil některé jejich příznaky, ale škoda na jejich magii a nervové soustavě je nenapravitelná. Upřímně, bylo by lepší, kdyby zemřeli. Nejsem jediný, kdo má tento názor jako

Zápis zůstal nedopsaný a trvalo pár měsíců, než se Snape k deníku vrátil. Další záznam byl datovaný červencem. Již nebyl sebekritizujícím galimatyášem někoho ve spárech děsivé viny a smutku, ale hlasem disciplinovaného Mistra lektvarů, kterého si Harry pamatoval.

15. července 1982

Brumbál má pocit, že směr mých myšlenek je správný a je ochotný sponzorovat výzkum. Toto je šťastný vývoj – sám bych si nikdy nemohl dovolit přísady na jistě velké množství pokusů.

Následovalo dlouhé pojednání o kletbě Cruciatus, doplněné poznámkami v textu. Harryho ty informace velmi rychle přemohly. S Kráturovou pomocí udělal kopie a poslal je Erniemu Macmillanovi s vírou, že jim třeba léčitel porozumí.

Poté následovala litanie předpisů experimentálních lektvarů i s jejich účinky. Každý obsahoval přísady, které byly určené ke zvrácení účinků kletby Cruciatus. Každý jednotlivý se ukázal jako nedostačující. Harry nechtěl myslet na množství krys, které položily životy ve prospěch těchto předpisů.

31. srpna 1985

Samozřejmě že studium na zvířatech půjde jen po úroveň fyzického poškození. Pokud jde o magické škody, budu muset testovat kouzelníka. Není lepšího subjektu než já sám. Stejně by se nikdo nenabídl. Trik bude v tom přesvědčit toho starce, že toto je jediná cesta, jak testovat.

Harry se nad těmi lhostejnými slovy zachvěl. Snapeův záměr jasně spočíval v tom, že Brumbál na něj sešle tolik Cruciatů, aby vytvořil dostatečné postižení. Ale až v roce 1989 se Snapeovi podařil průlom, zjevně na základě četby mudlovských publikací.

19. listopadu 1989

Začaly mě velice zajímat nové mudlovské drogy, které přišly do módy v komunitních službách v oblasti duševního zdraví. Tyto drogy působí přímo společně s neurotransmitery způsobem, který by měl zmírňovat symptomy deprese a dalších chorob. Začal jsem hledat substance, které by mohly korespondovat v magickém světě.

Harry netušil, co by neurotransmitery mohly být. Říkal si, jestli by to nevěděl Dudley. Nebo ona věc se sítí, o které Dudley mluvil, že ví snad všechno.

Následoval seznam dalších slov, které Harrymu nic neříkaly.

Dopamin

Serotonin

Adrenalin

Noradrenalin

Oxytocin

Endorfin

Substance P

Možná toto by mohlo mířit správným směrem?

Zdálo se, že Snape zcela obrátil směr. Místo léků na bolest a regeneraci nervů začal hledat látky k obnovení přirozené rovnováhy základních fyzických a magických prvků v mozku.

Seznam slov se několikrát zopakoval s magickými přísadami, které zřejmě odpovídaly.

Harry četl dál. Během druhé poloviny devadesátých let Snape snad našel preparát, který léčil většinu z toho, co chtěl. Základní směs z papriček Bhut Jolokia, šafránu, rohu jednorožce, třezalky, máku a fénixových slz, vařená po celý měsíční cyklus. Poté následovaly různé přísady s vlastnostmi stimulátorů. Snape zahrnul i jednu epizodu, kdy do kotlíku frustrovaně hodil kávu.

Problém s touto směsí byl, že tišila až moc. Krysy byly šťastné a mírné, ale pitomé a ospalé.

10. února 1991

Možná jsou fénixovy slzy příliš silné? Zkontroloval jsem a revidoval každou další přísadu. Připouštím, že mě to zprvu nenapadlo, protože fénixovy slzy jsou ty nejsilnější léky. Nicméně i slzy jiných tvorů jsou známy léčivými vlastnostmi.

Snape strávil léto 1991 získáváním a testováním slz dalších kouzelných tvorů, které dokázal obstarat. Harry si mohl jen představovat, jak ten muž přiměl plakat testrála; deník nezacházel do detailů, ale stálo v něm, že Hagrid byl na něj ‚maximálně načertěný‘. Snape poté Hagrida požádal, aby mu získal slzy hipogryfa a jednorožce.

Následující podzim frekvence experimentů klesla. Snape do deníku frustrovaně komentoval zvětšení pracovního zatížení. Harry pochopil, že šlo o hlídání Kamene mudrců. Muž si hořce stěžoval na povinnosti učitele, které překážely jeho výzkumné vášni.

Snape také provedl narážku na Harryho, žehral na jeho neschopnosti, na ty imaginární i (pokud byl Harry k sobě upřímný) ty reálné. Vyvrcholením se stal zápis následující po fiasku s Quirrellem.

16. června 1992

Ten kluk si přeje zemřít! Nemusel dělat nic a kouzelné pasti by Quirrella (a co zbylo z Pána zla) chytily dost dlouho na to, aby se Brumbál stihl vrátit. Co si to sakra myslel? A samozřejmě celý učitelský sbor jím byl tak ohromený, že nikdo tento detail nepřednesl. Proč propána Brumbál něco takového dovolil a navíc podpořil?

To byla ovšem opravdu dobrá otázka. Harry by Jamese a Ala stáhl ze školy, kdyby se zapojili do něčeho podobného. Měli by štěstí, pokud by se pak v létě dostali ze svých pokojů. Ovšem Dursleyovi se samo sebou nestarali, do jakého nebezpečí se Harry dostal.

Léto toho roku bylo příznivé na výzkumy, když už ne na stav Snapeovy mysli.

17. července 1992

Minulou noc se mi zdálo o Lily. Mívám o ní jen dva druhy snů. Špatné a děsivé. Ve špatných si pamatuji, že je mrtvá. V děsivých ne, a když se vzbudím, žal je stejně silný jako toho dne, kdy zemřela.

Tento byl děsivý. Kráčeli jsme spolu podél jezera a ona si mě dobírala, že jsem tak ponořený do výzkumů. Pak se mě velice vážně zeptala, kdy ten lektvar dokončím. Vysvětlil jsem jí problémy se slzami. Posmutněle se usmála a řekla mi, že existuje jedna přísada, kterou jsem ještě neobjevil.

S trhnutím jsem se probudil tak jako občas při těchto snech. Zjistil jsem, že pláču. Když jsem se sebral, uvědomil jsem si, že Lily mi dala odpověď. Ty slzy, které jsem potřeboval, byly lidské, ale asi musí jít o slzy smutku, aby měly požadovaný účinek. Jak řekla, těch nemám nedostatek. Uvidíme.

Opět následoval předpis lektvaru, tentokrát s lidskými slzami.

Další dva roky Snape lektvar testoval hlavně na krysách. Zjevně Brumbál nesouhlasil se sesláním kouzla, aby jej Snape skutečně otestoval sám na sobě.

1. listopadu 1994

To pitomé nesnesitelné děcko se nějak dokázalo zapojit do Turnaje tří kouzelnických škol. Brumbál souhlasil, aby se zúčastnil. Ten stařec se musel konečně zbláznit. A co horšího, Moody mě sleduje na každém kroku a Karkarov si přeje promluvit si se mnou jako starý přítel. Bastardi. Oba.

Ten rok nenesl žádný zápis o výzkumu. Snape do deníku psal se vzrůstajícími obavami a pak strachem, protože Znamení zla na jeho kůži temnělo. Zapsal Karkarovovu kňučivou naléhavost a zvyšující se vnikání do soukromí falešným Moodym. Pak, v červnu, byl zmíněn lektvar.

Pavoučím, roztřeseným písmem Snape napsal:

17. června 1995

Přinejmenším jsem si jist, že lektvar účinkuje. Pán zla byl nanejvýš nespokojený s mojí nedochvilností. Dlouho trvalo, než mě propustil. Skutečně jsem věřil, že noc nepřežiju. Vrátil jsem se a zhroutil se do postele. V bezvědomí jsem ležel, dokud mě ráno nenašel ten stařec. Když jsem se probral, nemyslelo mi to jasně a v těch okamžicích jsem nevěřil, že se bolesti někdy zbavím. Brumbál mě pochmurně prohlédl. Řekl, že moje magie je úplně vyčerpaná.

Přesně pro tyto podmínky jsem zamýšlel svůj lektvar, ale v mém stavu mě vůbec nenapadlo ho užít. Brumbál mi jej nalil do krku. Nejdříve to nebyl zrovna nejpříjemnější zážitek, ale pak mě přemohl hluboký spánek až do odpoledne. Nyní se cítím natolik dobře, abych jedl a psal. Je jasné, že budu mít víc příležitostí tento předpis otestovat.

Dva další roky Snape lektvar testoval jen na sobě. Téměř každé setkání s Voldemortem přineslo potřebu pro jeho užití, protože ten byl často nespokojený se Snapeovými zprávami. Mnoho z následovníků Voldemorta začalo pociťovat pokles jejich magie, a podle Snapea rozhodně i rozumu. Opovržlivě vypozoroval, že pokud by proběhlo více setkání, Pán zla by skoncoval s vlastními následovníky sám.

Toho roku, kdy byl Snape ředitelem, začal lektvar používat u obětí Carrowových. Nezapsal účinky, ani jména studentů.

Až na Nevilla.

18. říjen 1997

Vždy jsem si říkal, proč byl Longbottom zařazený do Nebelvíru. Zdál se na to příliš bázlivý. Asi jsem předpokládal, stejně jako Minerva, že klobouk ovládlo rodinné dědictví. Velmi jsem se mýlil. Zde mohu zapsat, pro případ, že by to někdo někdy četl, že lektvar by neměl jen tak užít někdo, kdo trpí vážnými nebo dlouhotrvajícími následky. Myslel jsem, že jsem toho kluka zabil. Kdybych měl možnost

Několik vět bylo vyškrtnuto, jako by měl Snape problémy zformulovat, co chce říct.

Bude rozumné zajistit prevenci před záchvaty a něco k znecitlivění pacienta, zatímco lektvar pracuje.

Harry pohlédl na psací stůl, kde ležela lahvička s Nevillovými vzpomínkami. Věděl, co bude následovat.