Preklady fanfiction Harryho Pottera

Nakonec toho dosáhnu

I Finally Get It

Autor: LivingDreaming4Eternity     Překlad: gama        Beta: denice a arabeska             

Originál: https://www.fanfiction.net/s/8753177/1/Harry-Potter-s-25-Days-of-Christmas

Žádost o překlad zaslána.

2828 slov

Pár: Teddy Lupin, Harry, Ginny, Victorie

První Vánoce po bitvě

„Harry?“ ozvala se Ginny. Otočil jsem se a vzhlédl k ní z gauče. Zvědavě na mě hleděla. „Co to děláš?“

„Balím Teddymu dárky,“ odvětil jsem s pokrčením ramen a sledoval, jak se pomocí kouzla samy balí. Dodal jsem: „Jak jsi mě požádala.“

„Myslela jsem, že to uděláš ručně. Víš, nemusíš používat kouzla úplně na všechno,“ řekla, když si ke mně přisedla a objala mě kolem ramen.

„Ráda je balím po mudlovsku,“ pokračovala po chvíli ticha. Její vyhlášení mě přimělo se usmát. Nedůvěřivě se na mě podívala. „Harry Jamesi Pottere, ty se mi směješ?“

„Ano!“ zazubil jsem se, aniž bych to popřel, ale hned jsem se omluvil a začal vysvětlovat: „To je tak, spoustě lidí, vyrůstajících bez magie, se balení dárků zprotiví. Mnoho mudlů ve skutečnosti rádo zaplatí jiným lidem, aby to udělali za ně.“

„Možná to nesnášíš jenom proto, že jsi byl nucený balit všechny dárky pro tvého bratrance, a ten jich vždycky dostal pod stromeček celou horu,“ trefila hřebíček na hlavičku, a tak jsem souhlasně přikývl. „Než jsem přišla, byl jsi hluboce zamyšlený,“ změnila téma hovoru. „Je všechno v pořádku?“

„Jen jsem uvažoval o tom, co mi tenkrát Remus v lese řekl, než jsem upustil kámen,“ řekl jsem pomalu. „Nemůžu si pomoct, ale přemýšlím, jestli by byl hrdý na svět, který jsme se po válce snažili vybudovat.“

„Samozřejmě, že by byl“ ujistila mě Ginny  se zářivým úsměvem a polibkem na tvář. „Remus a Tonksová by chtěli, aby Teddy vyrůstal v takovém světě, na jehož tvorbě ses podílel. Jsme na cestě k úplné likvidaci těch nesmyslů o čisté krvi a mudlovských šmejdech, ve kterých jsme vyrůstali. Teddy bude žít ve světě, kde se tato slova budou vyskytovat už jenom zřídka. Byl to sen Remuse i Tonksové a můžeš být na sebe pyšný, Harry, že jsi jej pomohl splnit.“

„Máš pravdu.“ Povzdechl jsem si a usmál se na ni. Úsměv mi oplatila a vtiskla mi na rty rychlý polibek.

„Vím, že mám. Teď to rychle dodělej. Teddy brzy přijde, rozbalíme si dárky a půjdeme do Doupěte.“ Vstala, aby dokončila snídani, zatímco jsem obrátil svou pozornost zpět ke své práci. Neverbálně jsem pobídl kouzlo, aby zrychlilo, a v duchu jsem se vrátil k předchozímu rozhovoru. Ginny měla pravdu. Teddy nikdy nebude žít ve strachu, alespoň ne tak, jako jsme žili my.

První Vánoce v Bradavicích

Z Teddyho pohledu

„Pane Lupine!“ zavolala si mě vedoucí mé koleje, profesorka kouzelných formulí, když jsme se s přáteli vydali do společenské místnosti.

Vyměnili jsme si znepokojené pohledy. Rychle jsem na ně kývl, přistoupil k ní a zdvořile jsem řekl: „Ano, paní profesorko?“

„Vracíte se na Vánoce domů!“ řekla mi s vřelým úsměvem, a když viděla zmatený výraz v mém obličeji, pokračovala: „Váš kmotr požádal paní ředitelku, aby vám dovolila strávit Vánoce s jeho rodinou, protože vaše babička je teď u svatého Munga. Řekla bych, že byste měl začít balit, pane Lupine.“

Obrovský úsměv se mi rozlil po tváři, když jsem si uvědomil, že se vrátím domů. Vždycky jsem si říkal, že mám dva domovy. Jeden s babičkou a druhý u kmotra. Už delší dobu vím, že babička je nemocná, ale na začátku měsíce se její stav velmi zhoršil a musela jít do nemocnice. Rozhodl jsem se, že zůstanu přes Vánoce ve škole, abych s tím nezatěžoval Harryho a jeho rodinu. Jak vidím, stejně se to dozvěděl.

„Děkuji, paní profesorko, a přeji krásné Vánoce!“ zvolal jsem šťastně a utíkal si zabalit, abych stihl večerní spěšný vlak z Bradavic.

První Vánoce po babiččině smrti (o rok později)

„Ahoj, Teddy,“ ozval se hlas, který mě přiměl, abych se otočil. Mé oči spočinuly na usmívající se desetileté Victorii Weasleyové.

„Ahoj, Vicky,“ vrátil jsem jí úsměv. „A veselé Vánoce.“

„Veselé Vánoce i tobě!“ řekla, přistoupila blíž a pevně mě objala. „Strýček Harry říkal, abych pro tebe přišla, protože už bude večeře, “ vysvětlila, když mě pustila z objetí, ale stále mě držela za ruku.

Přikývl jsem a dovolil jí, aby mě odvedla dolů. Lily Potterová se mi okamžitě přitiskla k nohám a začala žvatlat moje jméno dvouletým hláskem, kterému ještě málokdo rozuměl. Se smíchem jsem se sklonil, vzal ji do náruče a začal se těžce soustředit. Sledoval jsem, jak se jí rozzářily oči, a Vicky se vedle mě začala chichotat.

„Velmi sváteční vlasy, pane Lupine,“ usmála se vlídně teta Ginny, než mě políbila na tvář a vzala si dceru.

„Opravdu krásný výběr barev. Mám rád červené skvrny uprostřed zelené,“ s úsměvem souhlasil strýček Harry. „Můžeme si na chvíli promluvit, Teddy?“

Kývl jsem hlavou a následoval ho lánem Weasleyových, který zaplňoval většinu obývacího pokoje mého nového domova. Dorazili jsme do kuchyně, kde Molly a Fleur připravovaly večeři. Vyčkávavě jsem se podíval na strýčka Harryho a všiml si obav v jeho pohledu.

„Jsi v pořádku, Teddy? A nelži mi,“ dodal, jakmile jsem začal kývat hlavou. „Tvoje babička zemřela před půl rokem a já vím, že Vánoce byly jejím oblíbeným svátkem. Chci, aby sis uvědomil, že se mnou můžeš mluvit o všem.“

„Chybí mi,“ přiznal jsem tiše. „A tak mi i máma s tátou chybí mnohem víc. Není to divné?!

„Vůbec ne. A vím, že je to těžké, Teddy. Přál bych si říct, že časem bude všechno jednodušší, i když to tak není,“ začal tiše a položil mi ruku na rameno otcovským způsobem, který mi byl velmi příjemný. „Jen si pamatuj, ti, kteří nás milují, nás nikdy neopouští. Vždycky je můžeme najít, právě tady,“ dodal a ukázal na své srdce. Usmál jsem se. „V mém třetím ročníku mi to řekl Sirius Black a já na to nikdy nezapomněl. Pomáhá mi to zvládnout vše o trochu lépe.“

„Sirius Black?“ zeptal jsem se s mírným zamračením. Už jsem to jméno slyšel, ale nedokázal jsem ho přesně zařadit.

„Byl to můj kmotr,“ začal strýček Harry s úsměvem. „A taky to byl nejlepší kamarád mého a tvého otce.“

„Zemřel?“ zeptal jsem se a zachmuřil se, když Harry pomalu přikývl hlavou.

„Zemřel ze stejného důvodu jako naši otcové. Abychom mohli mít lepší život. A víš, co si myslím?“ Pomalu jsem zavrtěl hlavou. „Že tvoje máma a tvůj táta by na tebe byli moc hrdí.“

„Opravdu?“ zeptal jsem se s nadějí. „Opravdu si to myslíš?“

Harry s úsměvem na rtech přikývl. „Vím to. Teddy nikdy nezapomeň, že tě tvoji rodiče moc milovali, stejně jako teta Ginny a já, i tvoje babička. Jsi obklopen lidmi, kteří tě milují a dělají všechno, co je v jejich moci, aby zajistili, že budeš žít šťastný život v bezpečí. Nikdy nedovolíme, aby ti něco ublížilo.“

Pevně jsem objal svého kmotra, který mi stejnou měrou oplácel.

„Také tě mám moc rád, strýčku Harry,“ řekl jsem mu upřímně, když jsme od sebe poodstoupili. „A děkuji ti.“

První vánoční prázdniny s Victorií

(Teddy jako devatenáctiletý)

„Veselé Vánoce, zlatíčko!“ popřála mi Molly Weasleyová se zářivým úsměvem, když mě políbila a sevřela v tuhém objetí.

„Veselé Vánoce,“ odpověděl jsem jí, než jsem se obrátil s pozdravem k ostatním členům rodiny, kteří na svátky dorazili do Doupěte. Nakonec jsem se vydal do obývacího pokoje, kde jsem našel svou přítelkyni Vicky povídat si s jejími bratranci Jamesem a Albusem. Jsem s ní už sedm měsíců.

„Veselé Vánoce, Teddy,“ ozvalo se s francouzským přízvukem, a když jsem se otočil, usmála se na mě Victoriina matka.

„Veselé Vánoce, Fleur,“ vtiskl jsem jí polibek na tvář, než jsem potřásl rukou jejímu manželovi. Pobídla jej: „Pojď drahý, pojďme se podívat za tvou matkou.“

Díval jsem se, jak jdou do kuchyně, a pak jsem se konečně vydal ke gauči. „Ahoj, lásko,“ usmál jsem se a políbil ji na usměvavou tvář.

„Veselé Vánoce!“ přisedla si ke mně blíž a okamžitě propletla své prsty s mými.

„Z vás dvou je mi nanic,“ prohlásil dvanáctiletý James otráveně. Vybuchli jsme smíchy.

„Neboj se, kamaráde, přijde čas, kdy bys za  tohle dal všechno na světě,“ řekl jsem chlapci, který byl vždycky jako můj bratr. Jen protočil oči, vstal a odešel.

„Albusi,“ obrátil jsem se k mladšímu z Harryho synů, který před pár měsíci nastoupil do Bradavic. „Jak je ve Zmijozelu?“

Téměř všichni byli šokováni, když se dozvěděli, že byl zařazený do této koleje, jen Harry nebyl vůbec překvapený.

Na mou otázku Albus jen prostě pokrčil rameny.

„Ale no tak,“ řekl jsem chlapci. „Mně to můžeš říct! No tak, Ale, prozraď nám všechna šťavnatá tajemství,“ zvolal jsem dramaticky a zaujatě jsem se naklonil s rukama opřenýma o bradu. Šklebil jsem se na něj jako blázen. Přehrával jsem tak způsoby Viky a jejích kamarádek.

„Buď hodný!“ vykřikla a jemně mě plácla přes rameno. Jen jsem se otočil a usmál se na ni, než jsem se mrkl na Albuse, který se nám smál.

„Takže zpět k tématu. Řekneš nám, jaká je zmijozelská kolej, nebo ne?“ zeptal jsem se ho.

„Vždyť jsi tam byl, nebo už jsi zapomněl?“ zeptal se velmi nebojácným tónem. V takových chvílích bylo zcela zřejmé, kdo je jeho matka.

„Můj milý Ale, byl jsem v Mrzimoru. Jak bych mohl vědět, jaký je Zmijozel?“ odpověděl jsem mu s úsměvem ve stejném duchu.

„Ale, tvá máma s tebou chce mluvit,“ zavolal Harry z kuchyně a Albus na něj přes rameno kývnul, než se otočil zpět ke mně.

„Dobře, řeknu ti to,“ ušklíbl se šibalsky. „Je velmi zelený.“ S tím se otočil a odešel. S Vicky jsme se rozesmáli.

Jakmile byl venku, podotkla: „Vede si opravdu dobře. Všichni ho mají rádi a má přátele v každé koleji. Nejvíce se však spřátelil se Scorpiusem Malfoyem. Zdá se, že mají k sobě opravdu blízko. Docela spolu flirtují. Mladý pan Malfoy je kus.“

Žárlivě jsem přimhouřil oči „Takže teď mám konkurenci?“

„Nikdy,“ odpověděla s úšklebkem a naklonila se, aby mě jemně políbila. „Jsi jediný, koho chci, Teddy.“

„A ty jsi jediná, koho chci já, slečno Weasleyová,“ odpověděl jsem upřímně. Natočil jsem si na prst pramen jahodově plavých vlasů a přemýšlel jsem, čím jsem si zasloužil tolik štěstí.

První Vánoce Teddyho Lupina jako otce

„Teddy, jsi v pořádku?“ zeptala se mě Victorie, když vešla do obývacího pokoje. Přidržovala si na boku naši desetiměsíční dceru Cossette.

Otočil jsem se od okna, u kterého jsem pozoroval, jak padá sníh. S lehkým úsměvem jsem se zadíval na dvě ženy, které pro mě znamenaly více, než bych mohl slovy vypovědět. „Ano,“ odpověděl jsem. „Jenom přemýšlím.“

„Chtěl by ses svěřit, co okupuje tvoji mysl na Štědrý večer?“ vyzvídala s úsměvem, který málokdy opouštěl její dokonalou tvář.

Pohlédl jsem na svou dceru, která se přitiskla k matčině rameni a pozorně mě sledovala. Byla tím nejdražším, co jsem kdy měl.

„Teddy…“ zašeptala Victorie a dívala se na mě obezřetnýma očima. Tušila, že mě tíží vážné myšlenky.

„Přál bych si, aby se s tebou mohli setkat,“ zašeptal jsem, otočil se zpět k oknu a pozoroval sníh. „Přál bych si, aby mě mohli poznat.“

„Lásko,“ byla najednou přímo vedle mě a útěšně mě pohladila po zádech. Otočil jsem se a pohlédl jsem na ni. „Také bych si přála, abych je znala, a aby se s nimi mohla setkat i Cossette. A kdybych měla tu možnost s nimi promluvit, řekla bych jim, jak úžasný jsi, Teddy, a jak hrdí na tebe mohou být. Vím, že je to těžké, ale oni zemřeli v boji, aby dali šanci na šťastný a bezpečný život nejen nám, ale i našim dětem. Jsem jim za to nesmírně vděčná. Milovali tě, Teddy, tak moc tě milovali a nikdy tě nechtěli opustit. Vše, co udělali, udělali pro tebe.“

„Já vím,“ zašeptal jsem tiše a otočil se, když mi položila ruku na tvář. „Ale přesto bych si přál, abych měl možnost je poznat. Pořád mi chybí.“

„To je v pořádku, Teddy. Vždycky ti budou chybět a je to naprosto přirozené. Nebuď kvůli tomu rozpačitý. Vždyť oni jsou pořád s tebou.“

Pomalu jsem přikývl. Najednou se začala chichotat. Podíval jsem se na ní se zmateným výrazem ve tváři. Ale pak jsem si uvědomil, co říkala. Nebuď rozpačitý. „Moje vlasy jsou růžové, že?“ Neodpověděla, jen přikývla a skousla si rty, aby se znovu nerozesmála.

Chtěl jsem něco odpovědět, ale nějaké zvuky upoutaly mou pozornost k dceři, která s vykulenýma očima hleděla na mé vlasy, tleskala a chichotala se.

„Tak ona si myslí, že jsem k smíchu?“ zeptal jsem se směrem ke své dceři a chtěl jsem si vlasy vrátit do normální tyrkysové barvy, ale nepřestávala se smát. Vzal jsem ji do náruče a začal ji lechtat. Victorie nás sledovala s něžným úsměvem. Naklonil jsem se k ní: „Veselé Vánoce, lásko.“

Usmála se a objala mě rukama kolem krku: „Veselé Vánoce.“

Od malička jsem byl hrdý na to, že jsem syn Remuse a Nymphadory Lupinových, ale nikdy jsem nepochopil, že byli ochotní umřít za svojí věc, a mě tady nechat. Nechápal jsem to do té doby, než jsem se sám stal otcem. V okamžiku, kdy jsem poprvé držel svou dceru v náručí, to všechno najednou dávalo smysl. Věděl jsem, že kdyby na to přišlo, riskoval bych svůj život klidně v miliónech válek, pokud by to znamenalo alespoň trochu naděje, že má dcera bude mít lepší život. Neexistuje větší láska, než je ta rodičovská. Moji rodiče to chápali, a teď to chápu i já.

Nezáleží na tom, jak moc mi chybí, jak moc si přeji, aby tu dnes mohli být. Vím, že jsou stále se mnou, a vždycky budu dělat vše, aby na mě mohli být pyšní. Věřím, že nakonec toho dosáhnu.