Preklady fanfiction Harryho Pottera

Nejlepší Vánoce ze všech

Best Christmas Ever 

Autor: LivingDreaming4Eternity Překlad: gama        Beta: denice a arabeska               

Originál: https://www.fanfiction.net/s/8753177/5/Harry-Potter-s-25-Days-of-Christmas

Žádost o překlad zaslána.

1229 slov

Pár: Bill, Fleur, Victorie a Teddy

Shrnutí: Victorie Weasleyová absolvovala v Bradavicích a nyní cestuje po celém světě se svou tetou Gabrielle. Její rodiče zjišťují, že od své dcery dostanou velmi šťastné vánoční překvapení.

„Bille?“ ozval se z kuchyně hlas mé ženy a to mě přimělo znovu vzhlédnout od papírů ležících přede mnou na stole. Všechny moje děti byly daleko od domova, ale Dom a Louis budou ve škole už jenom pár dní a musím to dokončit, ještě než se vrátí a dům přestane být tak tichý.

„V obývacím pokoji, lásko,“ zavolal jsem zpět, protože jsem si uvědomil, že mě ještě nenašla. A zatímco jsem čekal na její příchod, vrátil jsem se zpět ke své práci.

Vzhlédl jsem, když jsem slyšel klapot vysokých podpatků po dřevěné podlaze obývacího pokoje. Očima jsem spočinul na mé ženě, která se rozzářeně dívala na dopis ve svých rukou, téměř jako by se chtěla ujistit, že slova v něm napsaná jsou skutečná.

„Co to je?“ zeptal jsem se, když jsem spatřil psaní v její ruce. Kdyby se mračila, znamenalo by to, že se Louis a jeho bratranci opět dostali do maléru, ale její šťastný úsměv ve mně vzbudil zvědavost.

„Dopis od Victorie!“ zvolala nadšeně a v očích jí zářila radost.

Naše dcera Victorie cestovala s Fleuřinou sestrou od té doby, co před sedmi měsíci vyšla z Bradavic. Chybí mi k zbláznění, koneckonců je stále moje malá holčička. Věděl jsem, jak moc si přála cestovat a tato příležitost byla příliš velká na to, aby ji nevyužila, a tak jsme ji nechali jít.

„Co píše?“ zeptal jsem se a zůstal sedět na gauči. Vrátil jsem se k práci, protože jsem si myslel, že se jedná o běžný dopis, jaký od Victorie dostáváme každý týden. Když neodpověděla, zpozorněl jsem a znovu se k ní obrátil. Usmívala se, jako bychom vyhráli milión galeonů.

„Proč se na mě tak díváš, Fleur?“ zeptal jsem se se smíchem, protože vypadala, že vzrušením brzy praskne. Neřekla nic, jen mi podala dopis. Co podala, prakticky mi ho hodila do obličeje. „Čti! Přečti si to!“ vykřikla a její rozčilení se projevilo i v tónu hlasu. Moje zvědavost ještě vzrostla, když jsem si vzal dopis do ruky a začetl se do důvěrně známého rukopisu.

Mami a tati,

tolik mi chybíte! Cestování je stále stejně vzrušující jako na začátku a považuji ho za úžasnou součást života. Před několika dny jsem si ale uvědomila, jak blízko jsou Vánoce a domov mi začal chybět více, než kdy předtím. Neviděla jsem vás, Dom a Louise už sedm měsíců, Teddyho už šest. Uvědomila jsem si, jak moc vás všechny postrádám...

Mluvila jsem o tom dnes ráno s tetou Gabrielle a ona souhlasí. Takže, abych to už neprodlužovala, mami a tati, uvidíme se na Vánoce! Budu doma to ráno, co se Louis a Dom vrátí ze školy. Ale neříkejte jim to prosím. Chci, aby byli překvapení.

S láskou

Victorie

„Vrací se domů?“ otočil jsem se na manželku s obrovským úsměvem. Fleur blaženě přikývla se stejně rozzářenou tváří, jako když vstoupila do pokoje. Vyskočil jsem, vzal ji do náruče a políbil. „Naše holčička se vrací domů,“ zašeptal jsem.

„Oui, Guillaume,“ odpověděla šťastně. „Ce sera le le meilleur Noel jamais.*“

Ráno, v den Victoriina návratu. Z jejího pohledu.

Otevřela jsem vchodové dveře a vklouzla do rodného domu. Usmála jsem se, když mě obklopila vůně matčina vaření a naplnila mě příjemným pocitem, že jsem doma. Položila jsem zavazadla na zem a zavřela za sebou.

„Mami?“ zavolala jsem a následovala tu lahodnou vůni. „Tati? Jsem doma!“

O chvíli později se má matka vyřítila z kuchyně a pevně mě objala. Nemohla jsem si pomoct a musela se smát, když na mě chrlila, jak jsem zkrásněla, jak moc jsem jí chyběla a jestli mám hlad. Ani jsem neměla šanci odpovědět a už mě postrkovala do kuchyně.

Jakmile jsme vstoupily, zčistajasna se odněkud vynořil můj otec. „Slyšel jsem správně, Vicky! Jsi doma!“ vykřikl a přitáhl si mě do náruče. „Tatínku!“ usmála jsem se a objala ho tak pevně, jako on mě. „Chyběl jsi mi.“

„Ty mně taky, zlatíčko,“ odpověděl a políbil mě na čelo. Když jsme se všichni dostatečně přivítali, posadili jsme se ke stolu a vrhli se na tu báječnou snídani.

Později toho rána jsem se zastavila za svým přítelem Teddym, abych s ním strávila chvilku, než se vrátím domů, pomoct mamince s přípravami na návrat sourozenců. Asi hodinu poté se otevřely dveře a já uslyšela jejich štěbetání. Popisovali tátovi snad celý rok v Bradavicích. Usmála jsem se a při zvuku jejich hlasů si uvědomila, jak moc mi chyběli.

„Dobrá,“ uslyšela jsem tátu z obýváku, „teď běžte do kuchyně. Máme tam s maminkou pro vás přichystaný předčasný vánoční dárek.“

Ozval se dupot nohou, a jakmile vběhli do dveří, vykřikla jsem: „Překvapení!“

„Vicky!“ vrhli se mi do náruče a začali mě bombardovat otázkami.

„Hej, lidi, zpomalte“ chichotala jsem se, když mě přestali svírat a poodstoupili, „a mluvte prosím jeden po druhém.“

„Kdy ses vrátila?“ brebentila Dom rychlostí blesku a vzrušeně poskakovala.

„Dnes ráno, a zdržím se do Nového roku,“ vysvětlila jsem.

„Myslel jsem, že miluješ cestování?“ zeptal se Louis. „Tak proč jsi teď doma? Hlásila jsi, že se vrátíš až v květnu, těsně předtím, než začneš pracovat v Denním věštci.“

„Ještě odjedu, než bude čas nastoupit do práce,“ ujistila jsem ho. „A i když cestuji ráda, ještě raději jsem o Vánocích s rodinou. Takže jsem se samozřejmě vrátit musela.“

„Víš, co to znamená, že?“ zeptal se Louis s širokým úšklebkem na rtech. Pomalu jsem zavrtěla hlavou.

„Ce sera le meilleur Noel jamais,*“ dokončila za něj Dom s rozšiřujícím se úsměvem ve tváři.

„Přesně tak“ usmál se a znovu mě pevně objal.

Je vážně moc dobré být doma.

* To budou ty nejlepší Vánoce.