Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 16.

„Lily! Vypadni. Nenávidím tě. Nech mě samotného!“ Z horního patra se ozýval ten nejhlasitější Timův hlas, jaký od něj kdy slyšeli.

Harry a Ginny přerušili rozhovor a jen na sebe zírali. Tim na Lily nikdy nekřičel. Tim vlastně nikdy nekřičel.

„Jdu tam,“ rozhodl se Harry a vyběhl schody.

Krátura stál na podestě před ložnicemi a mačkal si ruce. Vždy ho rozrušilo, když se rodina hádala. Obvykle se škorpily děti, ačkoliv příležitostně i Harry a Ginny.

Hádky kouzelníků chudáka starého skřítka děsily, a zjevně z dobrého důvodu. Po první hlasité hádce Harryho a Ginny se Krátura mohl úzkostí zbláznit. Tehdy Harry odhalil, že Siriusova rodina, Blackovi, která celé věky vlastnila Grimmauldovo náměstí, na sebe ve vzteku používala hůlky.

Pokývnutím hlavy domácího skřítka uklidnil. „Je to v pořádku, Kráturo,“ tišil jej. „Postarám se o to.“ Skřítek se s prásknutím přemístil.

„Time, nechápu…“ Lilyin hlas se chvěl.

„Vypadni. Jen mě zase opustíš! Tak vypadni. Hned.“ Chlapec se zalykal slzami. Harry neomylně cítil, jak se kolem zvyšuje tlak magie jako vzduch před bouří.

„Ale… já…“ Lily se chystala odpovědět, když se Timova magie uvolnila, vystrčila ji z pokoje a zabouchla dveře.

„Time! Přestaň!“ křičela rozhněvaná Lily. Uvědomila si, že je tu táta, a s rudou tváří se k němu otočila. „Tati! Přišla jsem zkontrolovat Tima a on…“ protřela si uslzené oči. „Řekl, že mě nenávidí… a… a… řekl, že…“ rozvzlykala se naplno.

Harry ji rychle zvedl a ona mu zabořila tvář do ramene, jako když bývala mladší. „Jen jsem chtěla pomoci… proč mě nenávidí?“ plakala.

„Lilinko! Jsi v pořádku?“ staral se Harry. Vlasy, kůže a oči měly správnou barvu a nebylo vidět, že by se stala obětí neúmyslného prokletí (Albus jednou v záchvatu vzteku změnil Jamesovy uši na kočičí).

Vzlykání trochu ustoupilo a Lily zavrtěla hlavou. „Nic mi není, jen mě vystrčil a já uklouzla,“ popotáhla a ještě jednou si utřela oči. Harry vytáhl z kapsy kapesník. Ulevilo se mu, že se jí nic nestalo. Hodně to o Timovi napovědělo – ani v záchvatu zármutkem vyvolaného hněvu jeho nekontrolovatelná magie Lily nezranila. Harrymu se dokonce zdálo, jako by její nohy krátce ztratily kontakt se zemí, takže mohla být z pokoje jemně odtlačena a ne vyhozena.

Uklidňující lektvar dnes večer zjevně přijde na scénu ještě jednou.

Harry odnesl Lily do kuchyně, kde s Ginny probírali záležitosti ohledně Maryina pohřbu.

Hermiona se dříve toho dne dostavila s dalšími formuláři. Ty teď ležely na stole a čekaly na podpis. Kvůli Maryině smrti může být adopce trochu uspíšena. Nebylo teď třeba naplnit lhůtu na odvolání, mohli být jmenováni trvalými poručníky okamžitě. A adopce pak mohla následovat již za půl roku a ne za rok, protože Mary zemřela a na Timově křestním listu otec nebyl uveden.

Než Hermiona odešla, opět se jich velmi vážně zeptala, jestli zvládnou Timovy ‚speciální potřeby‘.

Ginny a Harryho jiné uspořádání ani nenapadlo.

„Lilinko, to je v pořádku. Když lidé někoho ztratí, občas jsou rozhněvaní. A vybijí si to na těch nejbližších,“ klidnila ji Ginny, jelikož zaslechla poslední část jejích vzlyků. „Mám za ním zajít?“

„Ne, postarej se o Lily,“ Harry naposledy dívenku stiskl a posadil ji. „Uklidním Tima a uložím ho,“ políbil Lily na tvář. „Dobrou noc, Liluško, přijdu se na tebe podívat, až se Tim srovná.“

Harry zamířil zpět do patra. Tim z pokoje nevystrčil nos celé odpoledne a předstíral spánek, kdykoliv ho šel zkontrolovat. Na večeři se dostavil, ale skoro nic nesnědl. Nepromluvil, na otázky jenom kýval, krčil rameny a vrtěl hlavou. Lily řekli, co se stalo a že pohřeb bude za dva dny. Ihned po večeři se Tim vrátil do svého pokoje, jenomže tentokrát ho Lily následovala, asi aby jej utěšila.

Harry zkusil Timovy dveře. Byly zamčené. Po podrobnějším zkoumání zjistil, že se dřevo dveří zatavilo do dřevěných futer. Docela působivé.

Hůlkou zvrátil stav a vstoupil do místnosti, která vypadala, jako by ji doslova zasáhla bomba. Bylo poznat, kde Tim stál, když magie vybuchla na jeho obranu. Z epicentra bylo všechno odmrštěno, zdi se vypoukly, stejně tak podlaha i strop a okno prasklo. Být to mudlovský dům, celé patro by mohlo explodovat. Grimmauldovo náměstí číslo dvanáct však vlastnili kouzelníci víc než sto let, bylo zesílené proti nejsilnější úmyslné i náhodné magii.

Přesně ta vystrčila Lily před dveře, ale ani v nejmenším ji nezranila.

S tím Harry mohl pracovat. Bohužel Tima ve zbourané místnosti neviděl. Povzdechl si a prohrábl si rukou vlasy. Chlapec nemohl opustit dům, zazněl by alarm, kdyby se náhodou přemístil ven z pokoje.

Dveře staré skříně byly pootevřené. Síla Timovy magie je měla zabouchnout.

Začínalo se to stávat vzorem.

Harry otevřel dveře dost na to, aby se mohl posadit. Vytáhl hůlku a začal, téměř mimoděk, napravovat nábytek, okno, zdi. Otočil se, jakmile byl hotov, a uviděl Timovu slzami zmáčenou tvář a modré oči, které na něj v hrůze hleděly. Na čele mu zářila velká modřina, která prozradila, že se zase bouchal hlavou o zem.

Léčitelé mysli Harrymu a Ginny vysvětlili, že týrané děti se dost často sebepoškozují obdobně jako zneužívaní domácí skřítci. V Timově případě tento sklon zhoršovalo poškození nervů kletbou Cruciatus. Některé nervy přestaly být schopny vést něco jiného než bolest. Zůstal otupělý, nemotorný, nejistý sám sebou; příležitostně se cítil nereálně, takže si znovu obnovil přítomnost v těle tím, že si působil bolest. Něčím, co mohl stále cítit.

Léčitelé je upozornili na možnost, že Tim nebude nikdy schopný kontrolovat svoji magii. Možná nakonec bude muset být uzavřený, kvůli vlastní ochraně, na oddělení trvalých poškození způsobených zaklínadly u svatého Munga. Představa, že Tim tráví život zamčený jako Longbottomovi oba Potterovy děsila.

Harry musel přemýšlet i o Arianě Brumbálové. „Tím, co jí provedli, jí tak uškodili, že se z toho nikdy nevzpamatovala,“ řekl Aberforth. Percival Brumbál se šel pomstít lidem, kteří ublížili jeho dceři, a skončil v Azkabanu. Kendra Brumbálová strávila zbytek života skrýváním dívčina postižení, dokud ji nezabil výbuch Arianiny nahodilé magie.

Tato malá epizoda dávné události patrně potvrzuje. Tim vyhodil do povětří pokoj, pravda, ale magickou smršť u Lily odvrátil, tu jen odsunul. Nestalo se nic horšího, než co kdy provedli James a Al.

A opět si přísahal, že najde ten zatracený předpis.

„Ahoj,“ pozdravil tiše.

Tim odpověděl popotáhnutím. Pak se jen zavrtěl a dech se mu zadrhl v hrudi. Schoval tvář a tiše se rozvzlykal.

Harry rychlým švihem hůlkou změnil chlapcovo zaprášené pyžamo a pak si jej přivolal do náručí. Přešel s ním k opravené posteli a posadil se. Zvedl nohy nahoru, opřel se o čelo postele a chlapce si uložil do klína.

Teď nebyla doba na slova. Ve skutečnosti ani žádná vhodná slova neexistovala. Ať už byla Mary jakákoliv, byla chlapcovou matkou. Dokud žila, existovala naděje, že se zlepší. Teď už se nedalo nic dělat, jen nechat to dítě vyplakat se.

Nelituj mrtvé. Lituj živé. To mu Brumbál řekl, když měl Harry onu podivnou vizi, nebo co to bylo. Před všemi těmi roky. V okamžicích podobných tomuto mu slova starého čaroděje hlasitě zněla v hlavě.

„M-myslíte, že šla máma do n-nebe?“ zašeptal Tim, když konečně našel hlas.

Harry si povzdechl. „To opravdu nevím,“ odpověděl upřímně. „Vím ale, že je v bezpečí, kde jí už nikdo a nic nemůže ubližovat,“ to věděl bez pochyb. „Nevím, kam jdeme, když zemřeme. Ale jdeme dál. A ona bude vždy částí tebe. A teď i nás skrze tebe,“ nebyl si jistý, jestli tomu chlapec porozumí.

Zvedl hůlku, kterou si předtím položil vedle sebe, a ztlumil světlo. Vstal. „Tak pojď, uveleb se.“

Tim se poslušně zavrtal pod peřinu, kterou mu Harry přidržel a pěkně zasunul. „Accio medvídek,“ zakouzlil. Vycpané zvířátko vyletělo ze skříně a Harry ho zastrčil k Timovi.

Pak se narovnal a zastavil se. „Time?“ zeptal se znepokojeně.

Chlapec se opět chvěl a modré oči mu plavaly v slzách. „Pane Pottere?“ zašeptal. „Prosím. Ne… neodcházejte.“

Harry se jemně usmál a posadil se zpět na postel. „Trošku se posuň.“ Cosi v Harryho hrudi se uvolnilo, dotčeno chlapcovou prosbou. Předznamenávala dobrou budoucnost – přesně toto by řekly Harryho starší děti, kdyby byly vyděšené nebo smutné. Hoch se posunul a Harry se posadil na původní místo u čela postele.

„Pane Pottere?“ zeptal se Tim po chvíli. „Je – je Lily v pořádku? Něco se stalo… a já… co se stalo?“

„Tvoje magie se vyděsila, to je vše,“ uklidňoval jej Harry. „Nezranil jsi ji. Ani jsi ji nepolekal.“

„Nemyslel jsem vážně… co jsem řekl,“ chlapec se opět rozplakal. „Teď mě bude nenávidět.“

Harry si ho přitáhl k boku. „Ví, že jsi to tak nemyslel. Všechno je v pořádku, zítra se jí můžeš omluvit. Ví, že jsi smutný kvůli mámě.“

Chlapec se uvzlykal do spánku.

O něco později je přišla Ginny zkontrolovat.

„Raději tady zůstanu,“ zašeptal Harry. Tim se mu choulil u boku, hlavou mu spočíval na stehně a rukou se ho držel za košili. Kdyby se Harry pohnul, nejspíš by jej vzbudil.

Ginny se usmála a užívala si ten výjev. Naklonila se, aby Harryho políbila a Tima pohladila po rovných, plavých vlasech. Všimla si modřiny na čele a zašeptaným kouzlem ji zaléčila.

Opět políbila Harryho. „Dobrou noc, lásko,“ rozloučila se tiše. „Zavolej mě, když budeš něco potřebovat.

Harry si sundal brýle a odložil je na noční stolek, aby se uložil ke spánku.

PP: Tučně vytištěné věty převzaty z HP a Relikvie smrti, v překladu Pavla Medka.