Preklady fanfiction Harryho Pottera

Spolu

Draco by se neměl takhle cítit. Byl plný obav, bolel ho žaludek a nechtěl nic jiného, než utéct a už se nikdy nevrátit.

Neměl by se takhle cítit, protože tohle byl jeho svatební den.

Podíval se z okna do jiného křídla panství. Spatřil Astorii v bílých šatech točit se před zrcadlem. Někdo by řekl, že to nosí smůlu, ale pokud šlo o Draca, ten už tohle manželství za zosobnění smůly považoval, a to ještě ani nebylo uzavřené! 

Prošvihl to. Nedokázal Hermioně říct o svém domluveném manželství a ona ho opustila bez jediného ohlédnutí. Neviděl ji šest měsíců. Zbývá jen hodina, než se stane manželem a ona už nikdy nebude moct být jeho.

Čtyřicet pět minut...

Třicet...

Dvacet...

Za jeho zády se ozvalo prásknutí. Otočil se a spatřil před sebou Hermionu. Po tvářích se jí řinuly slzy.

„Co -?“

„Vím, co jsem řekla, Draco. Myslela jsem, že když odejdu, bude to pro mě snadnější řešení, ale je to mnohem horší, když myslím na všechny ty chvíle, které jsme mohli strávit spolu, než dojde k tomuto sňatku.“

„Pořád ještě můžeme. Ještě můžeme být spolu,“ chytil ji za ruce. Tohle byla šance k úniku, kterou hledal. Kdyby se s ním nerozešla, byl by to zasnoubení ve vteřině zrušil.

„Ale tohle je tvůj svatební den.“

„Nebyla bys tady, kdyby sis myslela, že je příliš pozdě,“ zazubil se a jemně ji políbil. „Nevěsta či ženich, kteří utečou před domluveným sňatkem – to se stává mnohem častěji, než se dočteš v novinách.“

„Je mi moc líto, že jsem o tebe nebojovala dřív, Draco, ale jestli mě pořád chceš, jsem tady. Máš patnáct minut na rozhodnutí,“ usmála se přes slzy.

„Nepotřebuji ani patnáct vteřin,“ oplatil jí úsměv. „Nikdy jsem nebyl vděčnější za tvůj zvyk do všeho strkat nos.“ Opět ji políbil, vzal ji za ruku a přemístil je pryč.