Preklady fanfiction Harryho Pottera

Poslední věty naznačují, že Draco bude přesně tak odhodlaný, jak si představuje margareta. A proto tahle jednohubka není smutná, ale nadějeplná. Tak. Veliké díky všem, kteří mi takto krásně zpestřili den.

Děkuji za další střípek. Ještě že je Draco tak odhodlaný a nevzdá se :-)

S Margaretiným dodatkem opět bezchybné, tak to má být. Díky děvčata:)

Tak si představuju... Draco našel Hermionu přesně tam, kam vždycky chodívala, když se potřebovala uklidnit. Seděla v Komnatě nejvyšší potřeby, před stolkem, plným zákusků a cpala se dortíky se šlehačkou a čokoládou. Střídavě do nich hněvivě prskala, až šlehačka lítala kolem, střídavě plakala, až se do polevy dělaly dírky. Jakmile ale spatřila Draca, přešla do fáze, o které Draco do té chvíle neměl tušení. Začala házet. Komnata jí k tomu poskytovala munice dost a dost. Nejdřív začaly lítat zákusky, potom hrnky, talíře a skleničky, posléze hrnce a pánve... Draco stál, kolem sebe silný štít ,protega', a čekal. Teprve když se po sadě nádobí, starých bot a květináčů objevil ve vzduchu nápis - už mám jenom nábytek a kovářské nářadí - Hermiona konečně udýchaně dosedla na gauč. Draco se opatrně přiblížil, zhluboka se nadechl a spustil: ,, Dřív jsem si nebyl jistý, že to chci..." Když domluvil, otřel si orosené čelo, podal Hermioně prstýnek a vítězně dodal: ,, Bez chyby. Konečně jsem to dokázal odříkat bez chyby!" Teprve tehdy to Hermioně, do té chvíle jen strnule naslouchající, došlo. ,,Draco, miláčku, tos' mi to nemohl říct hned!?" Draco se opatrně rozhlédl po zničené Komnatě a polkl: ,,Odpusť, lásko. Já se příště polepším." Díky za krásné ráno, denice! Tyhlety legrácky zabírají líp než prášky proti bolení. Děkuji!!!