Preklady fanfiction Harryho Pottera

~~~~~~~~~~~~~

65 -- Smlouvání

„Čaj, Severusi?“

Severus Snape nabídku přešel bez mrknutí oka. Ze zkušenosti věděl, že nezáleží, jak odpoví. „Hermiona Grangerová,“ řekl místo odpovědi, „je pro vlastní dobro příliš chytrá.“

„Opravdu?“ Reagoval mírně Brumbál.

„Pro naše dobro by to však tentokrát mohlo být příhodné.“

Nevyžádaný šálek čaje se objevil ve vzduchu a snesl se na stůl před něj. Ředitel věděl, že Severus měnil způsob přípravy čaje tak dlouho, až se samotná změna stala zvykem, a nechal ho neochucený. Na stolku pokrytém bílým ubrusem bylo přichystáno mléko, cukr a plátky citrónu. Severus nesáhl ani po jednom a místo toho odsunul šálek stranou a nechal nápoj vychládat.

„Tak povídej – co naznačuješ touto slibnou bystrostí?“

„Obstarala si fretku a učí se vidět a slyšet jejíma očima a ušima.“

Brumbál okamžitě zvážněl. „Copak si neuvědomuje možné dopady na-“

„Ne,“ přerušil ho Severus tvrdě. „Je to mudlorozená čarodějka, která se spolčila s mudly vychovaným kouzelníkem a Weasleym, který se jako vždy neobtěžoval zapojit mozek.“

„Ale no tak, Severusi.“ Napomenul ho Brumbál s úsměvem. „Náhodou vím, že přinejmenším jeden ze zmíněných je ti velmi blízký.“

„Což z něj nedělá o nic menšího hlupáka!“ Severus se pracně ovládl. „Ačkoliv musím přiznat, že má přinejmenším více soudnosti než ona. O první seslání se pokusila o samotě.“

Brumbálova laskavá tvář potemněla obavami. Severus věc odmávl, jako by to byla jen otravná moucha. „Vyšla z toho bez újmy; Harry ji našel. Podstatné je, že hned na první pokus uspěla a při druhém se z kouzla s pomocí vnějšího podnětu dokázala vymanit sama.“

Brumbál si povzdechl. „Promluvím s ní.“

„Již jsem Harryho varoval ohledně preventivních opatření, která by oba měli učinit. Více mě zajímá její úspěch. Pokud by dokázala dosáhnout stejných výsledků s divokými zvířaty a na větší vzdálenosti, možná jsme právě našli prostředek pro získávání informací.“

Brumbálovy obavy se vytratily a nahradilo je zamyšlení. Severus téměř viděl, jak se za průzračně modrýma očima přesouvají skuhrající šachové figurky a zaujímají nové pozice. Ředitel upíral pohled někam za jeho rameno, možná na fénixe, který se právě nacházel na vrcholu cyklu a hýřil barvami, možná na něco vzdálenějšího.

„Promluvím s ní,“ zopakoval starý muž.

Harry sáhl po mosazné kouli a otevřel dveře. K jeho úlevě vypadala Komnata nejvyšší potřeby podobně jako minulý rok. Zaznamenal několik změn: police s knihami, které se dříve nacházely po obou stranách dveří, nyní zmizely a nahradily je silné žíněnky, a stolek s přístroji vypadal plnější.

Hermiona se rozzářila. „Jsem tak ráda, že jsme se k tomuhle vrátili!“

Ron šťastně přikývl. Harrymu se zauzlovala střeva.

„Harry, co se děje?“

„Není ti dobře?“

Harry zavrtěl hlavou. „Jsem v pohodě, jen… nějak nevím. Justin a Ernie se na mě dnes ráno na obraně celou dobu dívali. Ne, nebyly to přátelské pohledy.“

„Tak se na tebe koukají pořád.“ Ronův tón prozrazoval, že se ho pokoušel uklidnit. „Jenže ty máš moc práce s ušklíbáním nad Malfoyovými odpornými poznámkami a nikdy si toho nevšimneš.“

„Malfoy nedělal,“ Harry se odmlčel. Draco byl během dopoledne zamlklý a odtažitý, skoro to vypadalo, že si s ním sedl více ze zvyku, než že by to měl v úmyslu, takže se Harry žádným jeho dnešním poznámkám rozhodně nesmál. Mohlo se stát, že si díky nudě více všímal ostatních spolužáků. Přesto mu nepřipadalo, že by na něj Justin v poslední době koukal jako na dnešní hodině. Nedávno s ním seděl a všechno bylo v pohodě. „Draco dokáže být vtipný, abys věděl,“ pocítil vítaný nával zlosti, „a ne všechny jeho vtípky se zakládají na shazování ostatních.“

Kdyby měl Ron čas odpovědět, mohl by se hovor zvrtnout v hádku, ale byl to Hermionin tichý hlas, který vyjádřil pochybnost.

„Jenže ty vždycky vypadáš provinile.“ Odvrátila pohled. „Jako bys věděl, že by ses smát neměl.“

Harry pokrčil rameny a pomalu začal obcházet a zkoumat místnost. „To bych neměl. Jsme na hodině.“

„Harry.“ V Hermionině hlase prozníval varovný tón.

Harry se nepřítomně zastavil. Na stolku s pomůckami se opravdu nacházelo několik nových předmětů… včetně Kernerova detektoru černé magie.

„No tak jo, občas to je posměšné.“ Rychle odstoupil od stolku a předstíral, že ho zaujala stěna až ke stropu zaskládaná knihami. „Většina je spíš tak hraniční. Třeba když jsme mluvili o kouzle Terminio, vyprávěl mi, že ho jednou použil, když byla Pansy ve sprše a on jí přeměnil ručník na hábit. Některá z holek její přichystané oblečení odnesla do jejich pokoje. ‚Snape ten večer oznámil kolejní setkání,‘“ imitoval Harry Dracovu kultivovanou řeč. Šlo mu to daleko lépe než před prázdninami. „‘Představ si, že bych kouzlo ukončil, když byli ještě všichni studenti ve společenské místnosti.‘“

Ron vyprskl. Hermiona smích zdusila a pokusila se předstírat nesouhlas.

„Pak pokračoval s čím dál směšnějšími spekulacemi, jak by se mu Pansy asi pomstila...“

To už se Hermiona neudržela.

„Umí být i normální.“ Harryho úsměv se vytratil. „Ale nekoukají tak na mě často, že ne? Seděl jsem s Justinem,“ zopakoval.

Ron se nepohodlně ošil. „Dívají se na tebe, když vypadáš, že jsi s Malfoyem jedna ruka. Ernie se tak nějak mračí a Justin... Nevím, jak se tvářil ráno – nevšiml jsem si.“

„Doufám, že první dorazí někdo z Nebelvíru.“

Hermiona protočila panenky. „Harry, naše kolej nemá na škole nejlepší pověst, když přijde na dochvilnost.“

Harryho nikdy nenapadlo srovnávat, která z kolejí je dochvilnější. Právě uvažoval, kdo se ukáže včas a jestli by se na to nedal vymyslet vtip, když se dveře otevřely. Dovnitř k jeho zklamání vešel hlouček studentů z Mrzimoru: Justin Finch-Fletchley s Erniem Macmillanem, který se ráno tvářil tak zvláštně; Susan Bonesová, která podnítila obnovení kroužku; Hannah Abbotová a Zacharias Smith. Při pohledu na svárlivého blonďáka Harryho nucený úsměv ztuhl ještě více. Prolétlo mu hlavou, zda byl ten povahový rys nějak geneticky spojen s barvou vlasů, ale přinutil se odtrhnout od něj pohled a zaměřit se na Hannah. Dívka neměla v těle jedinou nepřátelskou kost, za to by dal ruku do ohně, a nikdo nemohl tvrdit, že není blonďatá.

„Vítejte na letošním prvním setkání B.A.,“ řekl.

Zacharias zkřížil ruce. „Musíme probrat, jaké nové členy přijmeme. A kdo to bude organizovat.“

„Je to na programu,“ odpověděl Harry. Nemohl si ale nevšimnout, že se Hannah tváří ještě nesměleji než obvykle, Ernie je napjatý a Justin kouká všude jinde, jen ne na něj – na řady knih, na zdi, kamkoliv jen aby se vyhnul jeho pohledu.

Naštěstí je brzy následovali Ginny, Dean a Seamus a hned po nich i Padma s Parvati. V další skupince přišli kluci z Havraspáru – Anthony Goldstein, Michael Corner a Terry Boot.

Michael Harryho téměř okamžitě odtáhl stranou.

„Hele,“ řekl, „Cho nevěděla… ráda by věděla, jestli je tu vítaná.“

Harry pokrčil rameny. „Jasně že jo. Nemůže za to, co udělala Marietta.“

„Ne kvůli tomu, spíš…“ Michael bezradně protáčel ruce. Harrymu se rozsvítilo.

„Tím se vážně netrápím.“ Uvědomil si, že jeho prohlášení mohlo vyznít urážlivě a dodal: „Minulé jaro – celá ta věc všechno úplně přebila. V boji na ministerstvu zemřel člověk, kterého jsem měl hodně rád, a to, že si vybrala tebe – v porovnání s tím vším to nebylo důležité. Stejně by to mezi námi nefungovalo, ne po Cedrikovi. Takže za mě je naprosto v pořádku, aby přišla, jen se k sobě budeme muset co nejdřív začít chovat normálně. To, co mezi námi bylo, nemůže narušovat setkání, vyřídíš jí to?“

„Máš o ni pořád... zájem?“

„Ne.“

Michael přikývl. „Tak to nevím, jestli přijde.“

„Jo tak – vy už nejste spolu?“

„Ne, přes prázdniny to nějak vyšumělo.“

„Aha.“ Harry pokrčil rameny. „Pořád nemám zájem.“

Michael se najednou tvářil daleko přístupněji. „Dobře. Bude zklamaná, ale… za mě to tak bude nejlepší.“ Usmál se na Harryho a vrátil se ke svým přátelům.

Zatímco spolu mluvili, dorazili bratři Creeveyovi. Harry právě počítal hlavy, když dovnitř zabloudila Lenka Láskorádová s nosem zabořeným v knize, jejíž titul rozmazaným zelenkavým písmem hlásal Tajemné jadranské příšery, s Nevillem v patách.

„Řekl bych, že jsme všichni,“ prohlásil Harry zvýšeným hlasem, aby ho přes tiché mumlání bylo slyšel. Lidé postupně obrátili pozornost k němu. Pak dopředu postoupil Zacharias.

„Musíme se domluvit, kdo tomu bude velet,“ prohlásil bez obalu.

Harry se automaticky rozhlédl. Justin civěl do podlahy. Susan se tvářila naštvaně. Harry přikývl. „Asi máš pravdu. Nemám vám za zlé, jestli si někdo myslí, že bych to neměl být já.“

Erniemu se viditelně ulevilo. „Určitě pro to máš své důvody, Pottere, ale nám se prostě tohle tvé bratříčkování s Malfoyem-“

„Malfoy! Tohle celé je o Malfoyovi?“ Vyplivl znechuceně Harry. Justin konečně odtrhl pohled od země, v široce otevřených očích jasně čitelné překvapení.

„No, tvůj způsob výuky nám rozhodně vyhovoval-“

„Sakra! Že byste mě tu nechtěli po tom, co jsem některé z vás před létem málem dostal do hrobu, to bych pochopil! Ale že vám tolik vadí, že se bavím s Dracem – to je trochu povrchní, nepřijde vám?“

„Bavíš se se synem smrtijeda,“ prohlásil Zacharias hlasitě.

„Který konečně dostal možnost získat od svých rodičů nějaký odstup-“

Hermiona pokročila vpřed. „Jakým způsobem je tohle podstatné, Smithi?“

„Podstatné!“

„Ano, podstatné. Je to kvůli tomu, že si myslíš, že Harry nedokáže setkání udržet v tajnosti? Nebo snad pochybuješ o tom, na jaké straně stojí? Bojíš se, že by ho Malfoy mohl navést k něčemu, čím by nám ublížil?“

„Všechno, co jsi právě řekla.“

„Utajení podstatné není,“ prohlásil Harry klidně.

„Tak není, jo?“

„Ne. Letos jsme povolenou studentskou organizací. Vyřídil jsem to s Brumbálem. Lupin ví, co děláme a proč to nemůže mít na starosti on, a s naším setkáváním souhlasí. Ředitel věří, že prefekti, kteří tu jsou zapojení, k zajištění bezpečnosti stačí. Já bych rád pokračoval jako instruktor, ale nechci sám rozhodovat, co konkrétně se budeme učit. Pak jsou tu věci, u kterých by bylo dobré, kdybychom o nich mohli hlasovat, jako třeba způsob, jakým vybírat nové členy, jestli bude určitá míra účasti povinná a,“ zhluboka se nadechl „za jakých podmínek bychom si měli navzájem pomáhat mimo tato setkání.“

„Už nás zase organizuješ!“ Bouřil se Zacharias naštvaně.

Michael se výhružně nahrbil. „Sklapni, Smithi. Pochopili jsme.“ Obrátil se na Harryho. „Mohli bychom do vedení zvolit třeba tři. To jsi tím myslel?“

„Nebo čtyři. I když přímo při procvičování kouzel musí mít hlavní slovo vždy ten, kdo bude dané cvičení řídit.“

„Což budeš samozřejmě ty, viď?“ Reagoval kousavě Ernie.

„Což bude samozřejmě jediný bezpečný způsob, jak cvičení vést,“ vybuchla Hermiona. Rychle vyhledala pohled Rona a po něm Anthonyho a Padmy. Všichni přikývli. Pohlédla na Hannah, která zrůžověla a vysokým hlasem odpověděla: „To je pravda.“

„To je pět ze šesti prefektů,“ prohlásila samolibě. V Harrym zatrnulo. Ernie se nafoukl způsobem, který Harrymu z nějakého důvodu připomněl Corneliuse Popletala.

„Přestaňte!“ Vyštěkla Ginny. „Co kdybychom se všichni vyjádřili zvednutím ruky a zjistili, jestli vůbec máme nějaký problém, než tu zahodíme úplně celé setkání dohadováním? Pěkně popořadě, kdo Harrymu nevěří na pozici instruktora?“

Zacharias a Ernie zvedli ruce. Harry si povzdechl.

„Dobře. Kdo Harrymu nedůvěřuje na pozici jediného vedoucího kroužku?“

U této otázky připojil svou ruku Terry stejně jako Ginny. Na Harryho otrávený pohled reagovala naprosto nevzrušeným úsměvem, a Justin s Padmou ruce pomalu zvedli také.

„Skvěle – konečně se někam dostáváme.“ Ginny spustila ruku. „Kdo Harrymu nedůvěřuje na pozici jednoho ze tří vedoucích?“

Tato otázka přiměla většinu lidí k zamyšlení a studenti si mezi svými skupinkami začali vyměňovat kradmé pohledy. Zachariasova ruka se jako jediná zvedla okamžitě, i když Terry se k němu zanedlouho připojil. Justin se zhoupl na patách. „To záleží na tom, kdo budou ti dva druzí,“ řekl. Ze všech stran se ozvalo souhlasné mručení a Terryho ruka pomalu klesla na úroveň ramene.

Harry se rozhlédl. „Podle mě to měl být jeden za každou kolej.“

Justin po něm střelil překvapený pohled a pak se široce usmál. „Moje řeč.“

Havraspárští se po sobě podívali. „Každá kolej si zvolí svého zástupce,“ navrhl Anthony.

„Tak dobře,“ řekla Ginny. „Rozdělte se podle kolejí a vyberte si svého zástupce. Pak se znovu sejdeme a zkusíme se vypořádat se zbytkem.“

Nebelvírská skupinka přešla k zadní stěně. „Harry, to je jasné,“ prohlásil Ron.

Harry zavrtěl hlavou. „Ne. Já budu učit – to dělám rád – ale ve vedení by měl být někdo jiný.“ Pohlédl na nejmladší se sourozenců Weasleyových. „Ginny.“

„Harry, ty jsi velmi důležitý symbol-“

„A loni jste kvůli mně mohli zemřít.“ Harry polkl. „Mimo to se mnou mají problém už teď… a bude to jen horší.“

„Proč by to mělo být horší?“ Nechápal Seamus.

Harry zavrtěl hlavou. „Bude.“

Ginny po něm blýskla vědoucím úsměvem. Ron se nervózně zavrtěl.

„Co Hermiona?“ Nadhodil.

„Hermiona už má hodně povinností jako prefektka,“ poukázal Harry. A taky umí být netaktní, ale to radši nahlas zmiňovat nebude. „A lidi vědí, že si jsme blízcí. Myslím, že z těchto dvou důvodů byste ty i Hermiona měli zůstat stranou – lidi tak budou spokojenější.“ A když nezvolíme prefekta, budeme mít víc lidí v pozici autority. „Ale každý prefekt by měl mít právo – a zodpovědnost – ukončit cvičení, pokud budou mít pocit, že situace není bezpečná.“

Hermiona si odfrkla. „To bude hrozný zmatek, jestli budeme zasahovat my všichni!“

„Tak si udělejte rozpis nebo něco. Mně je to jedno. Kdo je pro Ginny?“

Jako vedoucí skupiny byli vybráni Ginny, Ernie a Michael (Harry s pobavením zaznamenal, že havraspárští také rozeznali výhody v zástupci, který nebyl prefekt) a diskuze na téma nových členů mohla začít. K Harryho úlevě rychle zamítli omezení, že členové mohou přivést pouze potenciální členy z vlastní koleje. Bylo mu jasné, že nadnést otázku přístupu studentů ze Zmijozelu by v tu chvíli pouze vyvolalo další spor.

Ginny navrhla, aby postoupili k praktickému tréninku, a s tím se tempo setkání rozběhlo. Harry se nikdy necítil sebevědoměji a víc doma, než když proti někomu stál v duelu. Než Hermiona prohlásila setkání za ukončené, nepříjemný pocit, který v něm na začátku převládal, byl pryč a skupina opět začala nabírat původní soudržnost. Harry při východu spokojeně pomáhal Hannah vysvětlit Susan kouzlo Terminio, když se Anthony těsně před nimi zarazil ve dveřích.

„Malfoyi!“ Vyplivl Michael. Harry se vrhl dopředu a natlačil se mezi Michaela a Anthonyho. Viděl, že Terry už stačil tasit hůlku a zatlačil mu napřaženou paži k podlaze.

Draco se přímo naproti dveřím opíral o brutální tapiserii Barnabase Bláznivého a jeho ne zcela ochotných nelidských baletních studentek. Z jedné strany se po něm zezadu kdosi oháněl kyjem, na druhé straně se pouze mihlo Barnabasovo koleno.

„Tady jsi, Harry,“ protáhl líně a na jeho vystupování nebylo znát, že by si nepřátelských výrazů ve tvářích studentů hrnoucích se z komnaty nebo vůbec samotné přítomnosti studentů všiml. Harry tam s ním stejně tak mohl být sám.

„Co tady děláš?“ Harry vystoupil z hloučku ostatních členů B.A., jako by ho před nimi všemi mohl zaštítit. Draco ani neměl dost slušnosti tvářit se patřičně vděčně.

„Rozhodl jsem se, že si musíme promluvit.“ Draco se odstrčil ode zdi. Jeho šedé oči Harryho provrtaly. „V soukromí.“

Harry se pokusil vypustit přešlapování a šepot za svými zády. Přikývl. „Všiml jsem si.“ Přerušilo ho Zachariasovo pobouřené zařvání.

„Tak vidíte! Paktuje se s tím zmijozelským práskačem!“

Harry se obrátil na patě a obořil se na něj. „Co je ti do toho, s kým se bavím?“

„Nemá tu co pohledávat! Ohrožuje-“

„NIC! Neohrožuje naprosto nic.“

„To, že ředitel naše setkávání schválil, neznamená, že je bezpečnost-“ Ernieho pokus vyjádřit svůj názor zhatil Zacharias. Blonďák vykročil k Harrymu s napřaženým ukazovákem, jako by z něj mohl seslat kletbu.

„Jsi zrádce, Pottere! Je to pouze a jen tvé podělané jméno, proč lidé ještě nezačali-“

„Smithi!“ Zařval Ron.

Ernie klopýtl vzad a se slyšitelným cvaknutím zavřel pusu. Zacharias se na místě obrátil, a jeho vztek si v Ronovi našel nový cíl. Jeho úšklebek však jen znásobil Ronovu zlost. Zrzek vyrazil, tvář rudou, a zapíchl se na místě s nosem centimetry od Smithovy tváře. „Máš ponětí, jak já Malfoye nenávidím?“

Zacharias se zaskočeně zaklonil. „Kolují o tom legendy, ponětí bych měl.“

„A víš, jak moc pro mě Harry znamená?“

„Nechutně moc.“

Ron sevřel pěsti, ale nedal se. „Já kvůli tomu nevyvádím. A když nevyvádím já -“ předklonil se a Zacharias mimoděk ustoupil, „ty na to zatraceně nemáš nejmenší právo; je to jasné?“

Harry skryl úsměv. „Tak pojď,“ řekl tiše Dracovi. „Můžeme dovnitř.“

Michael prohlásil, že na Ronově tvrzení něco je, a Justin chytil Zachariase, aby se po Ronovi neohnal pěstí, a Hermiona vykřikovala, ať okamžitě přestanou, a Ernie nepřestával žvatlat o nezbytnosti zajistit bezpečnost, když si v náhlém okamžiku celá skupina uvědomila, že Harry s Dracem procházejí stále otevřenými dveřmi do Komnaty nejvyšší potřeby.

„Harry!“ Zvolala nesouhlasně Hermiona. „Tam ho nemůžeš vzít!“ Všichni ostatní zřejmě šokem ztratili řeč, ale Harry se obával, že jim to nevydrží dlouho.

„Nevidím důvod, proč bych nemohl; nikdo z vás už ji potřebovat nebude.“ Harry za sebou rychle zavřel a otočil klíčem v zámku. Déšť pěstí dopadajících na vnější stranu dveří zněl v místnosti podivně tlumeně. Harry se rozhodl si toho nevšímat.

Draco si povzdechl. „Pottere, nikdy nepochopím, co na svých přátelích vidíš.“

„A já si právě říkal, jak skvělý Ron je.“ Harry udělal pár kroků do místnosti. „Takže. Vážně sis chtěl promluvit nebo jsi jen chtěl udělat scénu?“

Draco sklopil hlavu. „Chtěl jsem si promluvit. Kdybych věděl, že jsi s tolika lidmi, počkal bych.“

„Jak jsi mě teda našel, když jsi to nevěděl?“

„No... Vzpomínáš, jak jsi mi minulý týden na obraně půjčil svůj brk?“

Harry netušil, proč by si něco takového měl pamatovat. „Ani ne, ale-“

„Nevrátil jsem ti ho a místo toho jsem ti dal podobný. Říkal jsem si, že by se mohlo hodit mít něco tvého, abych mohl použít Stopovací kouzlo.“

Harry mrkl. Nemohl se rozhodnout, jestli ho Dracovo přiznání naštvalo nebo ne; bylo to prostě divné. „Ty...“ mávl rukou. „Ty zatracený zmijozelský podrazáku.“

Dracův smích zněl nezvykle jemně a tiše. „Radši si zvykej. Každopádně jsem přemýšlel o minulém týdnu a našem pondělním rozhovoru…“

Harry nasadil úsměv a nenuceně pokrčil rameny. „Říkal jsem si, že jsem vyvázl dost lehce.“

„Jen jsem ti dal odklad. Mám několik otázek.“

„Sem s nimi.“

„Několik velmi osobních otázek.“ Draco varovně zvedl obočí. „Navrhuji, abys seslal ochranná zaklínadla.“ Vytáhl hůlku z kapsy. „Nebo to udělám já.“

Harry krátce přikývl, obrátil se a seslal patřičná kouzla na dveře a pak pro úplnost i na okna. Rozhodl se pro komplexní štít, který ale bylo snadné prolomit, pro případ, že by ho Draco ohrozil. Zajímalo ho, co Draco věděl nebo tušil. Co udělám, když uhodne pravdu? Draco ho sledoval. Harrymu připadalo, že se nad jeho výběrem kouzla nepatrně zamračil. Jakmile Harry schoval hůlku, Draco se viditelně nadechl a postoupil k němu.

„Už toho mám dost. Chci vědět, kdo jsi, a co se stalo s Harrym Potterem.“

„Draco!“

„Nechápej mě špatně.“ Draco měl hůlku stále vytaženou a krátce ji namířil na Harryho obličej, pak ke stropu a pak znovu na Harryho. Vypadalo to, že si to ani neuvědomuje; spíš ji používal, aby zdůraznil podstatu svého tvrzení, stejně jako strýček Vernon používal ukazováček. „Mám tě rád. Považuji tě za svého přítele. Ale nejsi Potter.“

„To teda jsem!“ Harry zvažoval, jestli by bylo lepší pokusit se ho odzbrojit nebo jestli by to jen odstartovalo souboj. Byl si celkem jistý, že v přímém útoku by si s Dracem poradil; více se obával, co by mu Draco mohl provést později, pokud by se dnes rozešli ve zlém.

Draco se ušklíbl. „Pojďme se na to podívat z hlediska logiky.“ Blonďák se opřel o vypolstrovanou zeď vedle dveří. K Harryho úlevě kolem sebe také přestal mávat hůlkou, i když si s ní pořád pohrával. „Zaprvé vůbec nevypadáš jako ty.“

„Trochu jsem vyrostl.“ Harry se zoufale pokoušel nastartovat mozek. Potřeboval jistotu, že ho – nebo jeho otce – Draco nezradí. Navzdory Severusovu představení v neděli bylo zjevné, že je Draco viděl na opačných stranách, takže i kdyby jim společně dal přednost před Voldemortem – a ani tím si Harry nebyl vůbec jistý – stále by zvažoval, jestli dát přednost Harrymu nebo Severusovi.

„To jsem si nejdřív také myslel. Ale pak jsem tě jednou viděl ve famfrpálovém dresu a chviličku jsem přemýšlel, kdo je ten nový hráč. Nakonec jsem někde vyhrabal staré novinové výstřižky – ano, schovávám si výstřižky nejodpornějších článků, jaké o tobě vyjdou – ubohé, viď? Ale je v tom víc než dospívání – jsi jiný.“ Draco zvedl ruku, aby zamezil Harryho námitkám. „Vyslechni mě.“

„Za druhé se chováš jinak. To by se dospíváním vysvětlit dalo, ale nějak tomu nevěřím. Chováš se přátelsky ke mně, jsi vypočítavější, občas sebevědomější a zdá se, že tě zajímá černá magie víc, než je zdrávo. Nedovedu si představit, že by se Potter jen dotkl knihy, co jsi u Snapea o víkendu držel.“

To je ono, uvědomil si Harry. Potřebuje Dracovi jasně dát najevo, že je informovanější, než Severus naznačil. Přinejmenším by to zjednodušilo-

„Za třetí platí všechno, co jsem předtím řekl o tom, jak jsem tě našel u profesora Snapea.“ Draco si v rukách za řeči převracel hůlku sem a tam a Harry na to v zamyšlení nad nastávající bitvou úplně zapomněl. Draco náhle švihl hůlkou k Harrymu a vyštěkl: „Detegerio!“

Kouzlo Harrymu přejelo po kůži jako slabý elektrický šok. Zalapal po dechu. S překvapením zjistil, že někdy v poslední vteřině tasil svou hůlku a nyní jí mířil na Draca.

„Co jsi udělal?“ Vykřikl.

Draco vypadal zklamaně. „Nic. Na zkrášlovací kouzlo je dobře ukotvené.“

Harry se udržel a odzbrojující kouzlo neseslal. Tohle kolo jsem vyhrál. Teď jsem ve výhodě. Vrátili jsme se ke slovům. „Jaké zkrášlovací kouzlo?“

„Odmaskovávací zaklínadlo. Odstraní většinu magických masek.“

„Nejsem zamaskovaný.“

„Ale ano, jsi.“ Dracovi se roztáhly koutky v nelítostném úsměvu. „Za čtvrté se bojíš magie založené na principu přeměňování. Věděl jsem, že to musí něco znamenat, a dnes večer jsem na to konečně přišel. Máš strach, že tvá pravá podoba bude odhalena.“ Dracovy šedé oči potemněly, když je přimhouřil do tenkých škvírek. „A teď mi pověz, kdo jsi a co jsi udělal s Potterem? Ne – přeskoč, co jsi udělal, nezajímá mě to. Stejně jsem toho pitomce neměl rád. Jakou hru hraješ? Pro koho pracuješ?“

Harry se pracně snažil získat kontrolu nad svým dýcháním a tváří. Nechal svůj výraz ztvrdnout. To, usoudil, bude lepší než dát najevo paniku. Draco čekal, zjevně se Harryho pokoušel přinutit uhnout pohledem, a Harryho mysl uháněla na plné obrátky. Draco se zeptal: „Jakou hru hraješ? Pro koho pracuješ?“ Ale co když ostatní pracují pro mě? Možná dokonce Severus Snape?

Harry se přiměl vytáhnout do plné výšky, na kterou si ještě sám nestačil zvyknout. Jeho nová tvář dokázala vyjádřit povýšenost celkem lehce, a tak toho co nejlépe využil. „Draco,“ řekl pevně, „neřeknu ti-“

„Přijdu na to.“

„Můžeš poslouchat?“ Zasyčel Harry. „Neřeknu ti, na jaké straně stojím, ale řeknu ti tohle: moje strana vyhraje. Teď jsi můj přítel a – to mi věř – je ve tvém zájmu jím zůstat.“

Takovou odpověď Draco zjevně nečekal. Jeho tvář na okamžik prozradila překvapení, než poskládal výraz do pobavené masky. „Rozhodně nejsi Potter,“ zamumlal. Jeho výraz zintenzívněl. „Co,“ zeptal se, „očekáváš od svých přátel?“

„Žádné slídění,“ odpověděl hladce. Že nepřijmou znamení Pána zla, dodal v duchu. „Když řeknu, ať něco necháš být, necháš to být. Trvalo mi měsíc, než se mi tohle podařilo dostat Hermioně do hlavy; věřím, že ty se učíš rychleji.“

„To je všechno? Žádné požadavky, abych podpořil tvou stranu?“ Draco uklonil hlavu ve zdvořilé nápodobě respektu, která Harrymu připomněla Malfoye staršího. „Ať už je to strana jakákoliv?“ Dodal vybraně.

„To by vyžadovalo prozradit příliš mnoho.“ Harry vydechl a pousmál se, aby zmírnil tvrdost své odpovědi. „Přinejmenším v této fázi. Pro teď chci, abys zůstal neutrální. Nedělej pro žádnou stranu nic, co bys nemohl vzít zpět. Řeknu ti to, až budu chtít.“

„Co z toho budu mít?“

„Mou ochranu.“

Draco zkroutil rty v úšklebku. „Před čím?“

Harry přešel pohrdání v Dracově hlase. „Před mnoha věcmi – zejména před mými spojenci.“

„Potřebuji ochranu před tvými spojenci?“

Harrymu se chtělo výhružně zamračit; jeho tělo toužilo zaútočit. Nasadil mírný úsměv, přejel pohledem po Dracově agresivní póze a mrkl k oknu v připomínce vnějšího světa, doufal, že se mu daří vyzařovat dojem chladného hodnocení. „Ti, kdo chtějí zůstat neutrální, vždy potřebují.“

Draco se zamračil. „Pottere, nemůžeš mi přikazovat, co můžu a nemůžu dělat!“

Harryho netrénované sebeovládání se konečně vypařilo. Rozzuřeně po Dracovi vyjel: „To taky nedělám! Požádal jsem o jedinou věc, u které bys musel udělat ústupek – abys mi ponechal má tajemství! Zbytek děláš tak jako tak – snažíš se do ničeho nezaplést!“

„Co když dostanu lepší nabídku?“ Zeptal se Draco chladně.

Harry pohlédl k zemi. Takhle to mezi nimi bylo – tohle si vybral. Neměl právo cítit se ublíženě. Obrnil se a zpříma se střetl s Dracovým ledovým pohledem. „Přijmi ji. Ale já si to budu pamatovat.“

Nyní byla řada na Dracovi, aby sklopil pohled. Bylo to jen krátké zaváhání, šedý led na okamžik nepatrně roztál, ale i tak si toho Harry vážil.

„Co když ti budu chtít pomoct?“

Harry nečekal tak plačtivou odpověď. Usmál se, nyní přirozeně a upřímně. „Jakmile ti budu moci říct víc, nebudu ti bránit.“

Nyní mu očima problikla hravá jiskřička. „Co mi dáš pak?“

Harry pokrčil rameny. „Nevím. Možná nic.“ Klidně Dracovi pohlédl do očí. „Ale jestli někdy skončíš ve vězení kvůli něčemu, o co jsem tě požádal, vytáhnu tě ven.“

Draco se prudce stáhl. „Nejsem tvůj sluha!“ Vyštěkl.

„Ne. Nejsi.“ Harry se pokusil vložit do svého klidného tónu náznak soucitu, jak to vždycky uměl Remus. Připadalo mu, že si vede dobře. „Lidé takové věci nedělají pro sluhy.“

Draco se na něj mračil. Jeho oči byly divoké a tváře zrůžovělé. Trvalo celou minutu, než Harry získal jistotu, že ho Draco v příští vteřině nenapadne. Nakonec Draco pomalu ochabl.

„Pořád je to na můj vkus příliš jednostranné, Pottere.“ Jeho hlas zněl stejně vzdáleně jako jeho slova.

„Řekl jsem ti, co chci a co ti můžu nabídnou. Jestli chceš, zkus mi dát své požadavky.“ Harry ukročil vzad. „Není to moc, ale je to důležité. Nejlepší bude, když se na to oba vyspíme a dořešíme to později. Můžeme se sejít zítra...“

„Dobře. Tady. Až mi skončí trénink.“

Harry přikývl. „Dobře.“

„Možná se to protáhne, o víkendu máme zápas.“

Harry pokrčil rameny. „Vezmu si knížku.“

Draco se po něm úkosem podíval. „Nějakou, kterou můžeš číst na veřejnosti?“

Harry znovu pokrčil rameny. „Ještě nevím. Záleží, na co budu mít chuť.“