Preklady fanfiction Harryho Pottera

Když se přemístili na dlážděný chodník před malou úhlednou restaurací, Hermiona už ječela nahlas.

"Moje složky! Právě jsi mi odštěpil polovinu mých papírů! Nejspíš jsou roztroušené po celé Anglii! A-," zarazila se, jelikož ucítila, jak se jí vlasy uvolňují z drdolu, a sáhla si zděšeně na temeno hlavy. "Moje VLASY! Odštěpil jsi mi polovinu vlasů!"

"Jejda. To bylo naprosto neúmyslné," zamumlal zmateně. "Myslel jsem si, že jsem v asistovaném přemisťování lepší."

"Co jsi čekal, když mě takhle popadneš?" odsekla a otočila se k němu zády.

"Kam jdeš?"

"Nemůžu nechat svoje dokumenty rozsypané všude kolem!"

Napřímil se: "Jsem tvůj klient. Já jsem důležitější než tvoje dokumenty."

"Ach, myslíš?"

"U Merlinovy bradky, ženská, tak prostě zavolej tu skřítku. Jak se to jmenovala? No, to je fuk. Kancelářská skřítko!"

Ginger se objevila téměř okamžitě, a salutovala jako u vytržení: "Ginger byla povolána panem lordem Malfoyem, pane!"

"Najdi papíry Grangerové, skřítko."

"Malfoyi, můžu to udělat sama! Nechci, aby ta chudinka musela..."

Ginger se obrátila na Hermionu a merlinvíodkud se objevilo několik barevných kousků pleteniny a začalo Hermionu pleskat přes tvář. "Hubatá dáma nebude Ginger krást její úkoly! Hubatá dáma není domácí skřítka! Hubatá dáma není hodna být domácí skřítkou!"

Na to Ginger se zuřivým puknutím zmizela.

"Páni!" snažil se nesmát Draco. "Není hodna být domácí skřítkou. Ta ti to nandala."

Hermiona zaprskala a smetla pletené kousky na zem. Rozpoznala v nich vlastní výrobky; Draca to muselo taky napadnout.

"Stále se snažíš osvobodit domácí skřítky proti jejich vůli?"

Mračící se Hermiona posbírala pleteninu a nacpala ji do kabelky. "Nechápe, že ji v podstatě využívají."

"Dobře. Samozřejmě. Cokoliv řekneš. A teď oběd." Znovu ji uchopil pod paží a táhl ji směrem k restauraci.

"Mohl jsi mi prostě říct, že se setkáme u Rosaldy!" zavrčela Hermiona a snažila se mu vytrhnout.

Malfoy jí věnoval zvláštní pohled. "Proč bych měl věřit, že vůbec víš, kde je Rosaldo? Jde o špičkovou restauraci."

"Neměl bys v tom případě nasadit svůj nafoukaný výraz?"

Odmlčel se a pak souhlasně přikývl: "Máš naprostou pravdu."

A okamžitě se napřímil, prodloužil krok, podpatky klapaly ostřeji o zem. Jeho tvář byla chladná, oči ledové a rty zkroucené do úšklebku. Hermiona cupitala za ním a tiskla k sobě papíry stále jí vypadávající z desek s rozvázanými tkanicemi.

Když se před nimi otevřely dveře, vrchní číšník vzhlédl a příjemně se usmál.

Draco se nadechl, ale vrchní ho nepustil ke slovu.

"Slečno Grangerová! Rád vás zase vidím. Váš obvyklý stůl je připravený."

Hermiona osvobodila ruku z Malfoyova držení a s mírným zafuněním si ji třela. "Děkuji, Pietro."

"He?" hlesl zkoprnělý Draco, poněkud dotčený tím, že jeho majestát nebyl okamžitě rozpoznán.

"Ach, a lord Malfoy." Pietro těkal pohledem z jednoho na druhého a vypadalo to, že neví, co říct. "Ehm..."

Hermiona se vydala vstříc nevyhnutelnému. "Ano, je tu se mnou. Neptejte se."

Pietro ani nepozvedl obočí. "Jak milé. Rebeka vás hned posadí."

"Máš tu rezervaci?" šeptl Draco potěšeně, když kráčeli za čipernou mladou servírkou.

Zjevně ji tu měla. Nebo její budoucí já ji tu mělo v minulosti. Nebo její minulé já ji bude mít v budoucnu.

Pokrčila rameny: "Občas sem zajdu."

Draco se na ni dlouze zadíval a pak se z nějakého důvodu zatvářil samolibě a pyšně se pro sebe uculil.

Hermiona se obávala tipovat, na co myslí.

"Nemusela jsi. Pustili by mě sem tak jako tak. Nemohli by odmítnout lorda Malfoye," pohlédl na ni. "Ačkoliv je úžasné, že tebe vpustili takhle oblečenou, po mudlovsku a s těmi tvými šílenými vlasy."

"Sklapni."

"Tady, slečno Grangerová," ukázala Rebeka na malý stůl ve spoře osvětleném rohu.

Hermiona si nemohla pomoct. Štvalo ji, že musí sedět na svém oblíbeném sedadle ve své oblíbené restauraci v Malfoyově společnosti. Vteřinu poté se objevila Ginger a bez dlouhých cavyků jí složila k nohám náruč papírů a plnou hrst vlasů, znechuceně na ni pohlédla a zmizela. Hermiona zabořila tvář do dlaní, Draco se zatvářil pobaveně.

Rebeka nehnula ani brvou. "Jak milé. S dovolením, postarám se o to." A přivolala někoho ze zázemí restaurace, aby Hermioně zkompletoval vlasy, zatímco ta se marně snažila srovnat složky. "Ach, a chtěla jste od nás, abychom vám uschovali toto," podala Rebeka překvapené Hermioně nové desky.

Hermiona je otevřela a našla v nich materiály k dalšímu domu, přenášedlo a klíč. Se vzrušením si uvědomila, že její budoucí já muselo udělat rezervaci a nechat jí tu informace k domu, který bude Malfoy chtít! To bylo fantastické! Už nebude muset s tímhle nesmyslem marnit další čas!

"Dobré zprávy?" zeptal se Draco, když upil z křišťálové sklenice cosi s bublinkami.

"Hmm," zdržela se Hermiona komentáře a dopřála si pouze malý vítězný jásot uvnitř hlavy a konečně si dovolila vydechnout. Musí mu jen prodat ten dům, aby pak mohla posunout ručičky hodin zpět, a možná se pak dostane k nějaké pořádné práci.

Draco cosi objednal francouzsky. Hermiona vytáhla telefon, ale sekla po něm pohledem. "Tohle je italská restaurace. Nemůžeš si objednávat francouzsky."

"Jasně, že můžu. Byla by to hodně ubohá restaurace, kdyby mi sakra neumožnili, abych si objednal tak, jak se mi zlíbí." A s klapnutím zavřel menu. Pak se obrátil k ní. "To je pěkný mobil. Vlastně nejlepší z téhle řady. Téměř tak pěkný jako můj," vytáhl stříbrný telefon, který Hermiona identifikovala jako svůj nejlepší model. S hranou ostýchavostí se zeptal: "Jak si ho vůbec jako realitní makléřka můžeš dovolit?"

"Pro tvoji informaci - nemám problém vlastnit takový telefon. A to i kdybych nevlastnila tu firmu."

"C-cože?" vyvalil oči.

Zabránila si zazubit se jako kočka Šklíba, ale těšilo ji, že mu může do tváře vmést svůj úspěch. "Nemovitosti jsou jen můj koníček. Neživí mě to," odpověděla zlehka a tvářila se, že ho ignoruje.

"Tu firmu nevlastníš! Řídí ji Georgio Iscaldes, čistokrevný kouzelník z velmi staré význačné rodiny, která je proslavená svými revolučními magickými vynálezy."

"Ano, on řídí mou firmu. Byl jedním z těch, kteří mi pomohli vytvořit kouzla pro telefony. Mobily jsou mudlovský vynález, Malfoyi. Jen jsem přepracovala známý koncept pro magické použití."

"To je rouhání! Příště řekneš, že televize je mudlovský vynález."

"Ty máš televizi?" otázala se Hermiona vzrušeně. "Tak to možná věci postupují rychleji, než jsem čekala. Televize se mimo smíšené domácnosti ještě moc neuchytila. Víc se rozšíří, až si čistokrevní uvědomí, že vysíláme všechny profesionální famfrpálové zápasy. Televize jdou mnohem hůř očarovat než mobily, ale domnívám se, že časem to bude snazší a vybroušenější. V současnosti neexistuje kromě famfrpálu moc kouzelnických programů a bylo obtížné rozhodnout, jestli a jaké mudlovské bychom měli přinést do kouzelnické společnosti. Nechci, aby se špatné představy o mudlech ještě podporovaly. Naše výzkumy ale zároveň ukazují, že kouzelníci jsou kupodivu mnohem náchylnější k podprahovým zprávám..." Okamžitě zmlkla.

To poslední neměla říkat nahlas.

Draco na ni civěl s výrazem hrůzy v očích. "Cože to děláš?" zeptal se tiše.

Hermiona pokrčila rameny a odsunula se stranou, protože jim donesli jídlo. "Vlastně jsem se nemohla rozhodnout, co chci po Bradavicích dělat, tak jsem se rozhodla dělat všechno."

"Všechno? Vím, že učíš v Bradavicích a můj otec si stěžoval, že jsi ve správní radě školy..."

Možná v tom bylo čistě jen ego, ale nemohla si pomoct, škodolibě ji to těšilo. "Poté, co Kingsley a bystrozoři vyčistili ministerstvo, nastal trochu chaos. Nacházela jsem se v poněkud výjimečné pozici, během reorganizace a obnovy ministerstva jsem působila jako dobrovolník v několika komisích na různých odděleních. Oficiálně pracuji v odboru pro regulaci a kontrolu magických tvorů; neoficiálně sahají mé povinnosti poněkud dál. Nikdy jsem nechtěla být bystrozorka, ale prošla jsem s Harrym a Ronem výcvikem, protože jsem měla dojem, že by mi to pomohlo vypilovat moje schopnosti a umožnilo přístup k informacím o tom, jací lidé vstupují do bystrozorského programu a absolvují ho. Učím v Bradavicích studium mudlů, ale také přepracovávám učební osnovy pro většinu ostatních předmětů, aby lépe pokryly témata a efektivněji využívaly čas daný studentům. Jsem prvním v řadě adeptů na post ředitelky, ale ani tohle vlastně nepovažuji tak říkajíc za ´povolání´. Za to považuji... dovést kouzelnický svět do 21. století."

"Dovol mi říct to na rovinu. Máš prsty na ministerstvu, v Bradavicích, v obchodě, v nemovitostech a pravděpodobně i v dalších věcech, o kterých ses nezmínila... a nikdo o tom neví?"

"Ví to spousta lidí," pokrčila Hermiona zlehka rameny, přičemž si pohrávala s řetízkem na krku. "Není to žádné tajemství."

"Co - chystáš se být příští ministryní kouzel?"

Hermiona otevřela pusu, aby to popřela, ale Malfoy přimhouřil oči.

"Samozřejmě, že ne. Do čela svých společností stavíš mocné a dobře známé čistokrevné kouzelníky. Učíš studium mudlů - značně nevýznamná učitelská pozice - a mezitím předěláváš učební osnovy všech ostatních bradavických předmětů podle svých představ. To není cesta, jak kandidovat na ministerský post. Kdybys to udělala, lidé by pak viděli, co podnikáš. A to ty očividně nechceš. Tak kdo bude ministrem?"

"Harry Potter," zamumlala Hermiona slabým hlasem. "Jen o tom ještě neví."

"Aha."

"Není to tak, že bych plánovala něco zlovolného..." Neplánovala. Všechno bylo férové a důvěryhodné. Zcela a naprosto legální a etické.

Většinou.

"Proč nemovitosti?"

"Cože?"

"Nemůžeš to dělat jen tak pro zábavu. Ty se neumíš bavit."

Zamračila se. "Umím se bavit," zamumlala a pak se zavrtěla. "Obchod s nemovitostmi mi umožňuje vnímat kouzelnickou komunitu jako celek. Kde žije? Jak se mísí s mudlovskou populací? Jaké jsou současné trendy bydlení? Jaké jsou současné ceny bydlení a co si může většina kouzelníků dovolit? Je to opravdu zajímavé a umožňuje mi to přístup k místům a k lidem, se kterými bych se normálně nesetkala. Existuje KVANTUM skrytých kouzelnických vesnic."

Malfoy pomalu kroutil hlavou, ve tváři nevěřícný výraz. "Nemůžu tomu uvěřit. Ty jsi zákeřná."

"No dovol!" odsekla Hermiona uraženě.

"A nejspíš uspěješ, protože nikdo jiný nemyslí na to, jak jsi schopná. Až lidé pochopí pravdu, bude už pozdě." Ať už to blábolil o čemkoliv, vypadal podivně vzrušeně.

"Malfoyi, o čem to mluvíš?"

"Mluvím o tvém pasivně-agresivním dobývání kouzelnického světa."

"O mém co? Nebuď směšný!"

"My Malfoyové umíme vycítit zlo," sdělil jí pyšně. "Je to něco jako sedmý smysl."

"Sedmý?" Téměř se zeptala, co je jeho ´šestý´ smysl, ale rozhodla se, že jde o chyták, a raději posunula konverzaci jinam. "Ale prosím tě, co tedy přesně děláš ty?"

Rozverně na ni mrkl. "Změna tématu? To vůbec nebylo nenápadné." Zaprskala, ale stejně pokračoval: "No, když už se ptáš, nemohl jsem se rozhodnout, co chci po Bradavicích dělat. Tak nedělám nic."

"Cože?" zalapala po dechu a vidličkou naprosto minula ústa. Už samotná ta myšlenka byla děsivá. "Nic? Jak můžeš nedělat nic? Ty j-jen... mrháš svým časem?" zvýšila prudce hlas. "Jak můžeš čekat, že přijdeš na to, co chceš dělat, když nic nezkusíš?"

Uculil se: "Jsem si jistý, že jednoho dne mě osvítí."

"Jak si potom můžeš dovolit koupit nemovitost, když nic neděláš?"

"Dvě slova: svěřenecký fond."

Rebeka jim předložila účet a Draco ukázal na Hermionu, která ho s ústy plnými těstovin probodla smrtícím pohledem.

"Jde o pracovní oběd a já jsem klient," objasnil Draco sladce. "Zveš mě."

Hermiona bleskově polkla. "Byl to tvůj nápad a neprobírali jsme žádný obchod!"

"Dobře. Máš další místo, které mi ukážeš, správně?"

Pohled jí sklouzl k deskám. "Ano."

"Tak jsme probírali obchod," uzavřel diskusi a vstal. "Pojď! Žádné mrhání časem."