Preklady fanfiction Harryho Pottera

~~~~~~~~~~~~~

62 -- Na špatném místě

Harry doufal, že se mu podaří upoutat Severusovu pozornost po cestě z oběda, ale místo jeho otce u profesorské tabule zelo prázdnotou. Uprostřed jídla přistála sova u Remuse a on chvatně odspěchal. Harry si přál, aby si mohl dovolit svěřit sově soukromou zprávu a mít jistotu, že ji jeho otci dokáže bezpečně doručit.

Po Hermionině odchodu do knihovny si Harry zašel pro svůj plášť a vklouzl do sklepení. Zpod Snapeových dveří nevycházelo žádné světlo. V mžiku se rozhodl. Půjde dovnitř, schová se ve svém pokoji a zůstane tam, dokud se Severus nevrátí. To by mělo být bezpečné. Zašeptal heslo a dveře se tiše otevřely.

Harry za sebou zavřel, než se odvážil vykouzlit světlo. Obývací pokoj byl skutečně prázdný. Harryho napadlo, jestli Severus nebyl předvolán. Na půli cesty ke dveřím zaváhal. Měl by jít do svého pokoje... ale nepřinesl si s sebou žádnou práci, kterou by se zabavil. Možná by si mohl vypůjčit nějakou knihu.

Nechal světlo z hůlky dopadnout na nejnižší poličku. Jeho pohled upoutal záblesk stříbra na tmavé kůži – nebyl to název, ale grafické znázornění pasti, ozubené a smrtonosné. Vytáhl tenkou knížku. Kletby, jež uchvátí lidskou duši, hlásal titul.

Ruka, v níž knížku držel, se křečovitě sevřela, a Harry zamrzl na místě, neschopný přinutit se vrátit ji mezi těsně namačkané svazky. Pohled mu znovu zabloudil na plastický design. Cítil, jak se mu odporem zvedá žluč. Duše... Ale přesně to potřebujeme, ne? Zašeptala naléhavě jeho mysl. Zabít Voldemortovo tělo posledně nestačilo. Kdybychom dokázali zničit jeho duši nebo ji nějak uvěznit... Harry stál na místě paralyzovaný vlastní nerozhodností a hypnotizoval pohledem stále neotevřenou knihu.

Dveře se začaly otevírat. Z chodby do místnosti vlétl záblesk ostrého světla, jako by to byla obří naleštěná čepel, a neomylně zamířil k němu. Kuchyňské dveře se nacházely na opačné straně blížícího se ostří. Harry v zoufalství skočil za gauč. Při jeho dopadu se místností rozlehla hlučná rána, hůlku se mu podařilo udržet, ale kniha mu ze sevření vyklouzla a odlétla stranou. Chvatně kolem sebe zašmátral, aby si přes hlavu přetáhl kapuci a přes nohy spodní lem pláště.

„Petrifikus!“

Kouzlo bylo mířeno naslepo za zdrojem zvuku a minulo ho. Ozval se zvuk kroků. Víc než jedněch. Harryho sevřela ledová hrůza. Severus nebyl sám, což znamenalo, že bude čelit něčemu daleko horšímu než kázání na téma obezřetnosti. Natáhl se, aby mohl prohlédnout mezi nohama gauče, ale byl od něj příliš daleko, aby viděl víc než vyleštěné černé kožené boty vykukující zpod zvlněného lemu matné černé látky – hábitu nebo pláště. Natáhl zakrytou ruku ke knize, která dopadla přesně na hranici stínu za gaučem, ale byla příliš daleko, aby na ni dosáhl a neodhalil přitom paži.

Přiblížily se váhavé kroky.

„Pane, myslím že to šlo někde odsud.“

Draco! Harry si málem úlevně vydechl, pak se ale vzpamatoval. Smrtijed by mohl být lepší možnost. S Dracem se na nic nemůžeme spolehnout – a Severus bude ve špehování pokračovat, dokud nebude jisté, že je Voldemort o jeho zradě přesvědčen.

Kroky se přiblížily ještě víc. Draco nakoukl za gauč, pak se zvědavě sehnul a podíval se i pod něj. Šedé oči se rozšířily, jak se snažily prohlédnout šerem a nalézt zdroj hluku. Harry se pokoušel dýchat neslyšně.

„Je tam něco?“ Zeptal se Severus.

„Jen kniha.“ Draco se odtáhl. Harry se už už uvolnil, když se gauč odsunul. Harry věděl, že je stále neviditelný, ale cítil se velmi odkrytý. Draco přistoupil blíž.

„Zvláštní. Nezdá se-“ Ukročil do strany, aby se mohl důkladněji rozhlédnout, a jeho naleštěná bota skončila přesně na Harryho ruce.

Něco zakřupalo. Bolest byla nesnesitelná. Harryho tělo sebou zacukalo, jak se snažil ovládnout hlasivky. Díky hrůze a čirému vzdoru se mu podařilo nevykřiknout, ale ani ty ho nemohly zastavit, aby se prudce – a slyšitelně – nenadechl. Draco vyjekl a uskočil, jako by ho uštkla zmije.

„Pane Malfoyi!“

„Jsem v pořádku.“ Draco opět pokročil vpřed.

Harry myslel, že mu ruka vybuchne bolestí. Kousl se do jazyka a pokusil se pokud možno nehýbat, ačkoliv přesně po tom celé jeho tělo lačně toužilo. Nevšiml si, jak Dracova noha klouže po podlaze, dokud nenarazila na jeho pohmožděnou ruku. Zabořil tvář do silné látky hábitu, aby zdusil bolestivé zasyčení. Draco zvedl špičku boty a naprosto záměrně ji opět přišlápl. Harry chtěl strhnout ruku k sobě, stočit se do klubíčku, vzepnout se pod náporem bolesti. Jeho svět se smrskl na malé místo prosycené agonií a tichých stenů tlumených látkou. Au au au au au au...

Draco něco řekl. Jeho hlas zněl vzdáleně, vypočítavě a potěšeně.

„Harry Jamesi idiote Pottere!“ Vyštěkl jiný hlas.

Draco zalapal po dechu a uskočil od něj. Velká ruka zašmátrala v prostoru za gaučem a podařilo se jí zachytit plášť a stáhnout ho stranou. Harry s pocitem naprostého ponížení cítil, jak se mu oči bolestí zalévají slzami. Doufal, že to nevypadá, jako že brečí.

„Vstaňte,“ zasyčel Severus skrz zaťaté zuby. Jeho pohled planul stěží zadržovaným vztekem. Harry se snažil vytáhnout do sedu, aniž by se opřel o zraněnou ruku nebo upustil hůlku. Usoudil, že nejlepší bude, když bude předstírat, že se profesorovi vloupal do bytu.

„Omlouvám se... pane,“ vyrazil ze sebe trhaně. Nedařilo se mu nabrat do plic dostatek vzduchu.

„Vstaňte!“

Severus ho popadl za límec a jeho ruka narazila plnou silou do zdi. Bez krunýře hrůzy z odhalení, která upevnila jeho vůli, Harry konečně vykřikl. Škubl sebou ve snaze oddělit se od bolesti, a upustil hůlku. Severus na něj nepohnutě zíral. Harrymu se podařilo roztřeseně nadechnout.

„Bolí.“

„Asi myslí to, na co jsem šlápl,“ poznamenal bezvýrazný hlas. Harry odvrátil pohled od otcovy rozzuřené tváře a podíval se po Dracovi, který si ho zamyšleně prohlížel.

Severus se předklonil a rozepnul mu sponu neviditelného pláště. Kluzká látka se svezla z Harryho ramen. Jeho otec se natáhl a zručně vyprostil oteklou ruku ze sevření zdravé. Harry zasyčel, když se jí dotkl.

„Ale, ale.“ Zvedl vyzývavě obočí. „Vypadá to na mnohonásobnou zlomeninu, pane Pottere. O pohmoždění a otoku nemůže být pochyb. Toto se bez madam Pomfreyové neobejde.“ Harry neměl čas na víc než drobné přikývnutí, když mu Severus namířil hůlku na zraněnou ruku. „Immobilis!“ Severus se tvářil skoro pobaveně. „Ale ne hned. Můžete mluvit?“

Harry uvažoval nad absurdností dotazu. „Ne.“ Polkl. „Zkusím,“ odpověděl trhaně.

Severus znechuceně protáhl tvář. „No dobrá. Torpeo.“

Bolavá ruka zmrtvěla. Harry si úlevně vydechl. Několikrát zhluboka nabral vzduch do plic. „Omlouvám se, pane. Jen jsem si prohlížel vaše knihy.“

„Copak, Pottere, tajné výlety do oddělení s omezeným přístupem už vám nebyly dost?“

Zase špatně, pomyslel si Harry. Zakryl vnitřní zmatek tím, že se sehnul pro svou hůlku. Měl se na mě rozkřiknout, co pohledávám v jeho bytě.

Severus napřáhl ruku k Dracovi. „Ukažte,“ vyštěkl.

„Je to jen-“

„Hned, pane Malfoyi!“

Draco po Harrym střelil nečitelným pohledem a vložil knihu do čekající dlaně svého kolejního ředitele. Severus na ni mrkl a trhl sebou.

„Harry!“

„Ani jsem ji neotevřel!“ Bránil se Harry, než si stačil uvědomit, že Severusovo pobouření vyznívá úplně špatně. „Jen jsem se podíval na obálku!“

Severus se napřímil a zamračil se na něj. Nějak se mu podařilo vypadat, jako by shlížel dolů, ačkoliv Harry pochyboval, že ho převyšuje o více než pár centimetrů. Popadl Harryho za nadloktí, jeho prsty se bolestivě zaryly do kůže a svalů, a odtáhl ho ke zdi za křeslem. Trhnutím otevřel dveře vedoucí do své ložnice a postrčil Harryho. „Dovnitř. Okamžitě. Vypořádám se s vámi hned, jak bude pan Malfoy pryč.“

Harry na něj zůstal civět. Přece od něj Severus nemůže očekávat, že bude čekat v jeho nejsoukromějším pokoji? Aniž by se na něco podíval?

Severus jednoduše zavřel dveře, těžký dub ho přiměl ukročit dozadu. Harry slyšel zacvaknutí háčku. Tma. Byl obklopen temnotou. Chvilku se vše ostatní ztratilo ve víru paniky: tlukoucí srdce, chvatné, roztřesené nádechy, pak se mu pomalu podařilo získat nad sebou kontrolu. Napřímil se, je v normálním pokoji a vše, co musí udělat, je ničeho se nedotýkat.

Ale nic nevidím.

„Lumos.“

Harry roztřeseně vydechl. Drobné kouzlo zvládl i levou rukou; místnost už nehalil neprostupný závoj temnoty. Pozorně se zaposlouchal.

„Co to děláte, pane?“ Ozval se Malfoyův jasný hlas.

„Jen malé kouzlo. Nyní nás neuslyší.“

Harry už se chtěl ozvat, že to není pravda, když mu došlo, že si Severus možná přeje, aby rozhovor slyšel – ale zároveň chce, aby si Draco myslel, že tomu tak není. Nakonec se přiměl ohlédnout za sebe. K jeho úlevě se nezdálo, že by místnost byla vybavena předměty od Borgina a Burkese. Vlastě byla celkem obyčejná, i když zařízení bylo trochu skrovné. Byla o něco větší než jeho vlastní pokoj, na jedné straně stály blízko u sebe manželská postel opatřená nebesy, skříňka se zásuvkami a šatník hned vedle, čímž na druhé straně vznikl poměrně velký prázdný prostor pokrytý větším opotřebovaným kobercem. Vedle postele se nacházela malá předložka. Proti šatní skříni byl malý krb obložený kachličkami a další dveře. Harry si dal pozor, aby moc nezkoumal předměty naskládané na skříni se zásuvkami, ale postřehl, že jsou mezi nimi nože, lahvičky na lektvary a knihy. Zajímalo by ho, zda opotřebovaný koberec neukrývá nějaké tajemství, ale přikázal si, že se podívat nepůjde. Místo toho si ke dveřím přitáhl malý prošlapaný kobereček, usadil se u dveří a poslouchal.

*********

Severus zuřil – a také byl vyděšený. Od chvíle, kdy Harry začal považovat Dracovu věrnost Pánovi zla za spornou, se opakovaně pokusil zjistit jeho pohled na věc, a chlapec na jeho dotazy vždy odpověděl neoblomným prohlášením oddanosti jejich pánu a jeho věci. Mohlo to znamenat pouze to, že věřil, že takovou odpověď chce Severus slyšet, ale na to se Severus nemohl spolehnout. Když Severus nadnesl Dracovo přátelství s Harrym nebo proti-Voldemortovské tendence objevující se ve zmijozelské koleji, Draco naznačil, že má v rukávu dobře promyšlené plány, které by měly pomoci pánovi jeho otce. Severus neměl ponětí, čemu má věřit.

Považoval za pravděpodobné, že Draco skutečně nesl nelibě způsob, jakým Pán zla zacházel s jeho otcem. Malfoyové neviděli jako nejvyšší cíl Pána zla srazit do bahna mudlovské šmejdy, ale zajistit, aby vybraní čistokrevní dostali privilegium stát nad zákonem. Lucius musel Dracovi tuto lekci vštípit, když ještě neuměl pořádně chodit.

Předmět jeho hloubání si založil paže na hrudi.

„To by mě zajímalo,“ řekl a jeho hlas přetékal ironií, „jak se Harry mohl dostat dovnitř. Ochranná kouzla nejsou vaší silnou stránkou?“

Severus se rozhodl. Bude předpokládat, že Draco Pánovi zla nedůvěřuje, avšak stále považuje privilegia čistokrevných za samozřejmost. To by mělo být bezpečné.

„Harry je velmi... nadšený student,“ ušklíbl se potutelně. Připravil se hodit bombu. „Dal jsem mu své heslo.“

„Jak... neobvyklé.“

Severus ho zkoumal. Mohl by prohlásit, že si Harryho drží jako jakousi sexuální hračku a předmět pobavení, a Draco by mu mohl uvěřit – nebo možná ne. Severus měl podezření, že se chlapci navzájem znají lépe, než by si mysleli, a on sám byl pět let Dracovým kolejním ředitelem. Chlapci by takový vztah mezi nimi mohl připadat příliš nepravděpodobný, aby jeho tvrzení uvěřil. Možná bude lepší odhalit více pravdy, usoudil.

„Draco...“ Severus si povzdechl a gestem chlapce vyzval, aby usedl na pohovku. „Doufal jsem, že se tomuto budu moci vyhnout, ale přišel čas, abych k tobě byl upřímný.“

„Zrazujete našeho pána?“ Nadnesl Draco chladně. Nabídku většího pohodlí přešel bez povšimnutí.

„Byly doby, kdy byl Pán zla nedostižným vůdcem a obdivuhodným politikem,“ odpověděl Severus. „Avšak existuje důvod, proč na snahy získat nesmrtelnost není v kouzelnické společnosti pohlíženo příznivě. Draco, jistě ti nemohlo uniknout, že náš zářný vůdce je... naprostý šílenec.“

Draco se zatvářil zamyšleně. „Začal jsem tu možnost zvažovat, pane. Přesto jsem však doufal, že snad ve své nezkušenosti-“ jeho slova přetékala pečlivě pěstěným sarkazmem- „přehlížím jisté sofistikovanější detaily jeho strategie.“

Severusovi se zkroutily rty v úšklebku. Nebylo pochyb, že chlapec myslí svá slova upřímně, to bylo nanejvýš uspokojivé. Je možné, že Draco doposud vyčkával na vhodnou příležitost vyjádřit své pochyby? Na druhou stranu se nedalo vyloučit, že se pouze snaží získat více informací, které bude moci předložit Pánu zla. „Tvůj otec měl plán. I Voldemort měl plán, když jsem byl mladý. Nyní ale...“ nechal větu vyznít do prázdna, aby Draco mohl jeho prohlášení dokončit podle vlastního uvážení. Draco nevyřčenou výzvu přešel.

„Přesto by mě však zajímalo,“ nadhodil navenek zdvořilým tónem, „jak tyto výhrady mohly vést k tomu, že Harry obdržel přístup do vašich soukromých pokojů.“

Severus se ušklíbl. „Velmi málo lidí se dokáže účinně postavit našemu pánovi.“

Draco přimhouřil oči a zvažoval jeho slova. „Harry Potter je jedním z nich?“ Hádal.

„Ano.“

„Co bychom tím získali?“

Severus přešel k pultu a nalil si pohár vína. Hlavou mu prolétlo, že je teprve brzké odpoledne, ale potřeboval nějak zaměstnat ruce, aby neprozradily jeho úzkost. Stopka skleničky mu stejně jako brk nebo nůž poskytly něco, co se dalo protáčet mezi prsty nebo po čem mohl jeho prsty přejíždět, zatímco vymýšlel, jak obhájit své údajné plány.

„Osvobození od vrtošivého pána,“ řekl a pomalu si zvedl pohár před oči, „a – pokud se nám podaří zahrát naši roli přesvědčivě – mladého Harryho u moci.“

„Moc by v Harryho rukách byla k ničemu.“

„Harry by vskutku byl zcela ztracen.“ Víno mělo ve stínu černou barvu, ale když ho zvedl před plameny, prohloubila se černá do sytě rubínového odstínu. „Nicméně mě vnímá jako svého učitele a tebe jako přítele.“ Zvedl pohled od poháru a zahleděl se přímo na chlapce před sebou. „Na koho se obrátí, když bude ztracen?“

„Nejsem si jistý, že Harry bude ztracen, pane profesore. Jeho přesvědčení jsou velmi silná.“

„Harryho projevy jeho přesvědčení jsou silné, ale přesvědčení sama o sobě lze snadno změnit,“ střelil Severus zpátky. Vzpomněl si, že Harry naslouchá, a doufal, že bude mít dostatek rozumu, aby pochopil, o co se Severus snaží, a nebude si myslet, že Severus svým slovům skutečně věří. „V rukách mudlů se mu nedostalo dobrého zacházení. Náš pán se bohužel rozhodl jejich jednání napodobit, čímž ho efektivně poštval proti naší věci. Přesto věřím, že zůstal stát uprostřed a nedůvěřuje žádné z obou stran. Trocha vlídného zacházení od vhodně zvolených kouzelníků by ho měla přesvědčit, že jsme lepší než druhá možnost.“

Draco se pohrdavě ušklíbl. „Neopustí Grangerovou. To nečekejte. Víte, že ji pozval na halloweenský ples?“

Severus jeho námitku s pokrčením ramen odmávl. „Mladická nerozvážnost. Také jsem v jeho věku kvůli jedné pěkné dívce na okamžik ztratil hlavu.“

Takto Lily zapřít se mu zarylo do srdce, jak se to už roky ničemu nepodařilo, a jeho neklid ještě prohloubil děs, že jejich syn za dveřmi naslouchá. Napadlo ho, zda je pro Harryho těžší ta slova slyšet, než pro něj je vyslovit. Proč jsem Harrymu jen dovolil našemu hovoru naslouchat?

„Takže věříte, že z toho vyroste?“

Protože bude potřebovat vědět, co všechno jsem řekl. Severus Dracovi pevně oplácel pohled. „Ovšem,“ odpověděl. Snažil se potlačit vědomí o jeho dychtivém obecenstvu. „Je to koneckonců jen mudlovská šmejdka.“ A já jsem lhář, vrah, zrádce – ale to on ví, všechno z toho. Lily, má nejdražší, ví, že jsem tě miloval?

Draco na něj nepřestával upírat bezvýrazný pohled – jako by zrcadlil jeho vlastní. Severus neměl ponětí, zda na chlapce učinil dojem, nebo zda právě v tuto chvíli zmizela veškerá cena, kterou měl pro Pána zla. Draco se s náznakem elegance vlastní jeho otci konečně usadil na pohovku stále odsunutou ode zdi.

„Tím,“ odmítal nechat záležitost být, „se vracíme k mé původní otázce. Z jakého důvodu dostal přístup do vašeho bytu?“

Severus se také posadil, zvolil křeslo vedle pohovky. Nemohl si nevšimnout, že přesně takto v posledních pár měsících často sedávali s Harrym usazeným na Dracově místě. Předklonil se. „Kvůli knihovně.“

„Kvůli knihovně?“ Draco nakrabatil obočí. Oči mu sjely ke knize, která zůstala ležet na stolku. Písmena vyražená do obálky i ozdobné kování na hřbetě se v tlumeném světle matně leskly.

„Nikdy se mu nepodaří porazit Pána zla s tím málem, které by ho ředitel nechal naučit. Mimo to mu trénink jistých temných umění pomůže kontrolovat některé z jeho... poněkud obtížnějších povahových rysů.“

Dracova obočí se v mírném zájmu pozvedla. „Dal jste mu za úkol přečíst... tamtu knihu?“

„Ne,“ usmál se Severus chladně a pozvedl pohár ke rtům. „Ale jeho instinkty jsou bezchybné.“ Usrkl první doušek temného vína a na jazyku se mu rozplynul příval chutí – ovoce a dřevo a tanin a kouř mu pohladily chuťové pohárky v perfektní mozaice chutí. Strach, pomyslel si. Každá chuť, stejně jako každý čin, jsou zřetelné. Upřel na Draca pronikavý pohled.

„Zřejmě právě nyní zvažujete, co byste získal, kdybyste mě zradil. Já bych to na vašem místě docela jistě udělal.“ To z Draca vyloudilo kyselý úsměv. Severus ho neopětoval. „Než učiníte konečné rozhodnutí, žádám vás, abyste několik týdnů pomlčel a uvažoval. Zamyslel se nad jeho strategiemi. Zvážil, zda je toto pán, který si v těchto časech zaslouží vaši oddanost.“

Draco přikývl. „Zajisté, pane. Možná bychom si o záležitosti mohli znovu promluvit za jeden nebo dva týdny?“

Až se rozhodneš, jakou budeš žádat cenu, pomyslel si Severus, ale navenek pouze zdvořile přikývl. Pomyšlení na to, že bude vydírán Dracem Malfoyem ho silně iritovalo, ale svým způsobem to také bylo uklidňující. Něco zaplatí, ale také mu to dá kontrolu nad situací. „Ovšem.“

Draco neměl potřebu se zdržet. Jakmile za sebou zavřel dveře, zkontroloval Severus, zda se někdo nepokusil narušit jeho ochranná kouzla, a když je shledal neporušená, přivolal Harryho.

„Co sis myslel, že DĚLÁŠ?“ Spustil se stěží kontrolovanou zlobou, ale než se propracoval na konec, vřel v něm nezvladatelný vztek. Severuse současně zděsilo i potěšilo, jak ostře jeho slova vyzněla, jak sebou Harry trhl a jak jeho pobledlá tvář vzplála hanbou.

„Nikdo tu nebyl. Říkal jsem si, že počkám ve svém pokoji.“

„Nikdo tu nebyl,“ parodoval Severus posměšně. „A to jsi věděl jak?“

„Pod dveřmi se nesvítilo.“

Severus potlačil protichůdné impulzy se rozesmát a praštit klukem o zeď.

„Přesto jsem mohl mít společnost.“ Když mu nach v Harryho tvářích pověděl, že chlapec porozuměl nejzjevnějšímu smyslu jeho prohlášení, dodal: „Kromě toho existují jisté kletby, které musejí být sesílány za úplné tmy. Sklepní místnosti v tomto ohledu poskytují značnou výhodu.“

Harry se zachvěl. „Nemohli bychom upravit mé přenášedlo?“

„Momentálně jsem v pokušení ti ho vzít.“

„Dnes jsem sem šel pěšky. Kdyby mě přenášedlo mohlo dostat přímo do mého pokoje, mohl bych se tam objevit, ať už budeš mít společnost nebo ne. A kdybychom seslali kouzla, která propustí zvuk dovnitř ale ne ven, mohl bych tam v bezpečí počkat.“

„A špehovat mě, kdykoliv se ti zachce, to si dovedu představit!“ Ještě než z něj slova vylétla, změnil Severus názor. Dávalo to smysl, pokud nápadu věnuje trochu času a vyladí několik drobností.

„Pověz mi, proč jsi přišel. Přesvědč mě, že tvé důvody nebyly malicherné.“

*********

Harry se zachvěl. Než sem došel, doufal, že se mu podaří věc vylíčit, aniž by zněla příliš důležitě, ale nyní potřeboval, aby se jevila jako co nejzávažnější. Rozhodl se nedávat příliš velký důraz na Remuse a místo toho se zaměřit na Forestovou.

„Ta žena z Unie za svobodu vlkodlaků – ta, co nedávno navštívila Remuse, a ty jsi o ní řekl, že byla součástí delegace k Pánovi zla. Včera byla v Prasinkách. Viděl jsem ji. Chtěl jsem si s tebou promluvit dnes ráno po setkání-“

Temná vráska mezi obočím jeho otce se ani trochu nevyhladila.

„S Lupinem?“ Nadhodil ostře.

Harry se kousl do rtu. „Nebylo to tajné setkání. Seděli spolu U Tří košťat a popíjeli.“ Zhluboka se nadechl. „Myslím, že mezi nimi je nějaké citové pouto.“

Severus se pohrdavě ušklíbl. „Lupin mi připadá trochu moc starý, aby rozšířil své romantické zájmy i na jemnější pohlaví.“

O tom Harry dlouze přemítal předešlou noc. Ačkoliv mu to také nedávalo spát, otrávilo ho, že Severus založil své uvažování na stejné domněnce.

„Všechno není jen o sexu!“ Vyštěkl. „Přišlo mi, že Remuse rozrušilo, že se na něj ta žena zlobí, ale asi bych vypadal stejně, kdyby se na mě Ron zamračil, a nedovedu si ani představit, že bych měl tímhle způsobem zájem o něj! Ale je to můj dobrý kamarád a záleží mi na tom, co si myslí, zraňuje mě, když ho něco trápí. Remus vypadal ublíženě, když se na něj ta žena zamračila, a předtím spolu byli-“ Harry nevěděl, jak popsat hluboce sdílenou radost, kterou z obou okamžik předtím cítil. „Ona není jen nějaký vlkodlak, kterého náhodou zná. Záleží mu na ní.“

Zjistil, že se opírá o zeď, paže pevně ovinuté kolem těla, a chvěje se z pomyšlení na to, kolik toho řekl, a jak málo toho skutečně ví, na to, jak ho Ron hodil přes palubu, na bolest v Remusově tváři...

„Řekni mi, že jsi tam nezůstal, abys je mohl sledovat.“

„Nezůstal. Ale chvíli mi trvalo, než jsem se nepozorovaně dostal ke dveřím, a odtud jsem je viděl znovu.“

Severus se váhavě natáhl. Skvrnami potřísněné konečky prstů se otřely o Harryho rameno, krátce ho sevřely a byly pryč. „Děkuji, že jsi mi to řekl – ale potřebujeme lepší systém. Kdyby to byl Avery...“ Vyklouzlo mu drobné pochmurné zamručení. „Myslíš, že Draco mě život stát nebude?“

„Doufám, že ne. Každopádně jsi v lepší pozici, abys ho mohl trochu ohlídat.“

„Mohu kontrolovat zmijozelské krby a pár dalších méně zjevných komunikačních kanálů – ale nemohu mu zabránit, aby zavítal do sovince.“

„Tak ho budu sledovat taky. Měl bych předstírat, že mě učíš černou magii? Něco takového teď čeká, ne?“

„Ano, ale nezapomeň, že jsi to neslyšel.“ Severus se mírně pousmál. „A já ti to neřekl. Pokud se tě zeptá, popři to. To bys měl v podobné situaci udělat, a budeš daleko uvěřitelnější, když budeš působit nervózně, že odhalí pravdu, než kdyby ses pokoušel zahrát roli, kterou má Draco naučenou lépe.“

„Takže se ze mě pokoušíš udělat něco jako svého chráněnce, než zabiju Pána zla, to je náš krycí příběh? Proč jsem s tím souhlasil?“

Severus pokrčil rameny. „To bys možná měl vymyslet sám. Proč by sis mohl přát studovat pod mým vedením černou magii?“

Harry pokrčil rameny. „Přece abych ho zabil. Musím ho porazit.“

Severusovy rysy zvláštně ztuhly. „Ano, ovšem. Mé malé hádě v rouše lva.“ Jeho rty zkroutil krutý úsměv. „Měl bych na to pamatovat, až mi zase budeš slibovat, že se budeš chovat.“

„To bylo jen-“

„Že tvá přání stojí nad čímkoliv ostatním?“

„Já nevím! Možná jsem se snažil dokázat, že pár svršků a dobré chování neznamenají, že nade mnou máš příliš velkou moc-“ Harry se zarazil, vlastní slova ho polekala. „Teda, že nejsem až moc dobře vychovaný mladý kouzelník...“

Severus se zarazil. „To by mi přece nevadilo!“

„Ale mým přátelům ano. Fred, George i Ron všichni dělali narážky na to, že jsem si koupil nové oblečení, a tak jsem v obchodě utratil daleko víc, než jsem měl v plánu, jen abych je vytočil.“

„Doufám, že jsi nenaslouchal jejich doporučením, co se týče módy?“

„Pokud můžu říct, mají oblibu v beznadějně nevkusném oblečení.“

„Nemohu než souhlasit.“

„Koupil jsem si jednu věc, kterou navrhli, ale je to jen vesta, takže ji budu moct nosit s tmavšími věcmi. Jinak jsem si vybíral sám a většinou to byly celkem konzervativní věci, aspoň myslím. Pár košil. Pláštík, takové věci normálně nenosím, ale přijde mi, že hodně kouzelníků ano-“

„Kam ti sahá?“

„Do půlky lýtek.“

„Ty obvykle působí dojmem člověka na úrovni, zvláště u mladého muže. Tmavý nebo světlý?“

„Vínový, tmavý.“

„Dobře. Něco dalšího?“

„Narazil jsem na takové divné kalhoty, vypasované v bocích a u kotníků. Krásně mi pasovaly do bot a hodily se k tomu pláštíku. Mám pocit, že jsem něco podobného sem tam na někom zahlédl.“

Severus zvedl obočí. „Podle popisu zní celkem módně.“

„Jak módně?“ Zeptal se Harry podezíravě.

Severus se zasmál. „Ne příliš bizarně, pokud se ptáš na toto. Celkem moderně. Vhodné například na první rande v drahé, avšak ne příliš konzervativní restauraci. Zřejmě se budou velmi dobře hodit ke tvé politické a rodinné příslušnosti, když ne k tomu, jak jsi byl vychován. Podařilo se ti vyrazit Weasleyovým dech?“

Harry se zasmál. „Spíš jim málem vypadly oči z důlků.“

„No, budeš s nimi někdy muset přijít sem, abych věděl, jestli jsou takové, jak si je představuji, nebo jestli v nich jen vypadáš směšně.“

Harry sledoval, jak Severus zvedl z odkládacího stolku stále téměř plný pohár vína, chvíli na něj hleděl a opět ho odložil. To by mě zajímalo, jestli měl na víno chuť, nebo jestli si ho nalil jen proto, že je zvyklý to na začátku setkání dělat. Když už jsme u toho, co tu Draco pohledával? Harryho překvapilo, že cítí drobné píchnutí... žárlivost to není, usoudil.

„Musím připravit kůži na tvou masku.“

„Můžu jít s tebou? Můžeš na laboratoř seslat kouzlo, aby ven neprošel žádný zvuk.“

Severus pohlédl na Harryho ruku. Poté, co mu ji Severus znecitlivěl, ji Harry držel bez užitku u boku, ale jinak o ní chvilkami ani nevěděl.

„Na hodinu. Poté budeš muset zajít za madam Pomfreyovou. Během prvních několika hodin se zranění hojí nejlépe.“

Harry přikývl. „Dobře.“

Vydali se k laboratoři, Harry kráčel ukrytý pod neviditelným pláštěm. Severus nejprve seslal ochranná zaklínadla na dveře a teprve poté Harrymu dovolil plášť svléci. Harry už se skoro radoval, že má nepříjemné následky své návštěvy za sebou, ale zdálo se, že metodická příprava přísad rozběhla Severusovu mysl na plné obrátky. Zatímco mu ruce kmitaly nad pultem a odměřovaly rtuť do úzkého odměrného válce, spustil výslech.

„Řekni mi prosím, že ses do té knihy nechystal začíst.“

Harry se neklidně ošil. „Nerozhodl jsem se.“

„Nerozhodl ses.“

Harry by si myslel, že když v jeho hlase zaznívá tolik zloby, neměla by být jeho ruka při měření dostatečně přesná, ale zdálo se, že jeho otec je schopen pracovat naprosto precizně, i když je rozčílený.

„Neotevřel jsem ji, ale pokud se v ní píše, jak uvěznit duši – nebo ještě lépe jak ji zničit – mohlo by to být přesně to, co potřebujeme.“

Severus dokončil práci se rtutí a pustil se do trochu příliš vehementního krájení jakési fialové čvachtavé věci. „Nebuď hlupák!“

„Jsem praktický.“

Jeho otec konečně vzhlédl. „Jakou myslíš, že by si něco takového vyžádalo cenu? Myslíš, že si přeji zažít den, kdy budu po sprovození Pána zla ze světa nucen zneškodnit tebe?“ Úšklebek mu z tváře vyprchal, pomalu zavrtěl hlavou. „To bych nedokázal.“

„Ty bys mě za to zabil?“ Harry si připadal zrazený – a zmatený.

Severus odložil nůž stranou a otřel si ruce do čistého bílého ručníku, na kterém tak zůstaly šmouhy tmavě červeného slizu. Obrátil se tváří k Harrymu.

„Pokud Pána zla přemůžeš tímto způsobem,“ řekl rázně, „staneš se příštím Pánem zla. Nesnaž se přesvědčit sám sebe, že by tomu tak nebylo.“

Harry se nadechl k protestu, ale pak ústa zavřel.

„Zamysli se nad některými z věcí, o kterých jsem ti dovolil číst. Zakazuji ti se té knihy dotknout a chci vědět, že mé rozhodnutí bereš vážně.“

Harry přikývl. Jeho otec z něj nespouštěl oči. „Ano, pane,“ řekl opožděně.

Severus se vrátil k pracovnímu pultu. Odložil vínově zbarvené blátivé plátky stranou a vysypal do hmoždíře krabičku červených kuliček. „Měl bych ho zabít – tím myslím Pána zla, ne Draca.“

„To nemůžeš!“

„Přinejmenším se o to mohu pokusit.“ Severus začal nesmlouvavě drtit paličku o stěny hmoždíře. Z červených kuliček se rozvinula nepříjemná nasládlá vůně. Harry chvilku čichal vzduch a snažil se přijít na to, co ho na ní tolik odpuzuje, než si vybavil podobný zápach pozůstatků napůl sežrané myši, kterou sousedova kočka kdysi nechala rozkládat na tetině vysluněné terase. Napadlo ho, jestli jsou mrtví lidé cítit také tak. Přemítal o zabití Voldemorta. Byl si jistý, že Severus ho zabít nemůže. To bylo Harryho úkolem.

„Věštba říká, že ho zabiju, nebo zabije on mě,“ promluvil nahlas. Najednou ho něco napadlo. „Takže bys měl šanci ho zabít jen v případě, že on předtím zabil mě, nebo ne?“ Severus se na něj překvapeně ohlédl, ale Harryho to neodradilo. „Takže jestli se ho pokusíš zabít, buď selžeš, nebo uspěješ s vědomím, že já jsem mrtvý.“

Harry si chviličku myslel, že Severus mrskne hmoždířem i s jeho obsahem přes celou místnost, ale jeho láska k lektvarům byla silnější než jeho vznětlivost. Odložil hmoždíř i paličku a o krok od nich ustoupil.

„Potřebuji něco udělat,“ řekl neoblomně. Zněl iracionálně, oči se mu horečnatě leskly. „Něco důležitého.“

„Nemůžeš vraždy odčinit jinými vraždami!“

Severus k němu prudce obrátil hlavu, tvář zlostně staženou. „Co se potom snažíš odčinit ty?“

Harry klesl na stoličku. „Že jsem zůstal naživu,“ řekl.

Severus se ušklíbl. „Není to tak lehké, jak by se mohlo zdát, že?“

Harry přikývl. Jeho otec si povzdechl.

„Abychom v tom měli jasno,“ vyslovil pečlivě. „Chci, aby Draco věřil, že tě učím černou magii. V žádném případě nemám v úmyslu tě ji skutečně učit – zcela jistě ne tento druh. Nanejvýš pár zadržovacích nebo výstražných kouzel, možná jisté prvky jasnovidectví, pokud to budeš potřebovat, ale ne způsoby, jak zničit lidskou duši.“

„Rozumím.“

Severus se vrátil ke hmoždíři a paličce a odporný puch udeřil nanovo. Harry se pokoušel přijít na to, jak by mohl změnit téma hovoru.

„Draco mě včera chránil,“ řekl nakonec.

„Chránil?“

„Po tom vtípku dvojčat na mě narazil Goyle. Byl jsem bezmocný. Goyle se mě chystal napadnout, ale Draco ho zastavil.“ Harry si postrčil brýle na nose a pak je popuzeně sundal a promnul si kořen nosu. Zajímalo by ho, jestli začíná vyrůstat i z nich.

„Nepochybně aby ho udržel dál od potíží.“

„V dohledu nikdo nebyl. Teda nikdo kromě Barrettové, která byla s nimi.“ Harry zaváhal. „Možná by mě nezradil.“

„Jestli chceš, doufej v jeho věrnost. Já se spokojím s tím, jestli se mi podaří protáhnout fázi vydírání až do listopadu.“

„Bude pro tebe bezpečné účastnit se slyšení na ministersvu, když bude lord Tom o tvé zradě vědět?“

V Severusovi zabublal smích. „Bezpečné zřejmě ano, ale mohla by to být poslední kapka, díky které bychom prohráli.“

„Proč?“

„Harry, představ si, že se mi Znamení rozpálí během slyšení. Když si Pán zla dá záležet, může to být velmi bolestivá zkušenost. A jedna věc je vědět, že jsem býval smrtijedem, a druhá vidět mě svíjet se na podlaze nebo v lepším případě bolestí neschopného mluvit. Mohli by usoudit, že nebudu schopen plnit roli tvého opatrovníka.“

Harry přikývl. „Pokud se ho ale pokusíš zabít, tak trochu se prozradíš, ne?“

Severus se na něj prudce obrátil a sežehl ho pohledem.

„Slibuješ?“ Naléhal Harry.

Severus si odfrkl. „Zmijozelský slib nebo radši nebelvírský?“

„Upřímně, nejradši bych mrzimorský.“

Severus se zasmál.

„Běž za madam Pomfreyovou. Sejdeme se po večeři v úterý večer tady u mě. To ti slibuji.“