Minerva McGonagallová
Frustrace
Originál: Frustration
Autor: coffeeonthepatio
Překlad: martik
Beta: arabeska
Povolení k překladu: bylo zažádáno
Drama/Angst
9+
550 slov
Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové, autorky Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří knihy o Harry Potterovi přeložili do češtiny. Autorství této fanfikce náleží coffeeonthepatio. Ani příběh, ani jeho překlad, nevznikly za účelem finančního zisku.
PA: Nejsem Dorothy Parker (ale přála bych si to) a nejsem ani J. K. Rowling. Takže nic nevlastním a nemám z toho žádný zisk. Na mou duši přísahám, že víc napsat nemohu.
PP: Nečekejte veselý narozeninový příběh. Jen Minervu. A Severuse. A marnost s kapkou víry a naděje. V tom nejobtížnějším školním roce.
Shrnutí: Minerva McGonagallová by Severuse Snapea během jeho ředitelského období nejraději vážně zabila.
***
Kdybych měla revolver,
hrála bych si jednu z her:
střílela bych do hlavy
všechny, co mne nebaví.
Kdybych měla prudký jed,
použila bych jej hned
na lidi, co nesnáším,
spousta je jich, to já vím.
Nemám ovšem ani prak,
Osud na to kašle pak,
nechává žít dlouhý čas,
všechny, co měl odnést ďas.
Dorothy Parker: Frustration (*)
***
Přísahám! Kdybych jen na něj mohla vztáhnout ruce. Kdybych mohla pozvednout hůlku, vyslovit ta dvě slova a smést ho z povrchu zemského, zcela jistě bych to udělala. Vládne škole, jako by snad byla jeho královstvím a on králem na trůnu.
Kdybych tak dokázala najít způsob, jak ho jednoduše odstranit, otrávit ho jeho vlastními utrejchy, věřte mi, udělala bych to. Prskal by, slintal a svíjel se v křečích na podlaze dřív, než by stačil říct lektvar. Jenže on by to neřekl. Precizně by to slovo protáhl. Arogantně. Nadřazeně.
A můžete se spolehnout, že bych si na jeho hrobu s chutí skočila polku.
Nebo možná ne.
***
Vzpomínám si na malého vyděšeného chlapce, tolik vyděšeného svými spolužáky a školou, vyděšeného z návratu domů – na Vánoce, v létě – a dobře si vzpomínám, že se nikdy nevracel stejný. Už není stejný. Už není tím vystrašeným malým hochem, jen smutným mužem. Tak mladým. Proboha, vždyť mu není ani čtyřicet. Ale mučí nás – mučí moje studenty, mučí ty, o které bychom měli pečovat, a to mučení povoluje i jiným.
A já to musím zastavit.
Vlastní hůlkou, nebo mudlovskou zbraní, když budu muset. Když budu muset, přiměji Horacia, aby uvařil nějaký lektvar, který ho vyřídí. Nebo ho změní v malého vyděšeného chlapce a dá mi tak druhou šanci, abych ho mohla chránit. Kdybych tenkrát neselhala… Byl by stále takový? Kdybych neupřednostňovala svoje Nebelvíry – kdybych ho viděla takového, jaký byl – stal by se tím povýšeným, mrzutým, strhaným mužem?
Ne.
Avšak já selhala. A on se stal tím, kým je. Zrádcem naší důvěry, zrádcem nás. Mne. Jeho. Všech.
***
Přistihla jsem se, jak kráčím do jeho pracovny, která měla právem připadnout mně. A teď náleží jemu. A on si tam celé dny sedí. Kraluje. Přikazuje. Vládne. Železnou rukou a svou hůlkou. A s pomocí těch dvou Carrowů.
Vyslovím jeho heslo – belladonna – a točité schody mě vynesou vzhůru.
Sedí zde, ale ne jako vládce, ne povýšeně. Shodil svůj hábit i redingot. Oděn je jen v košili. A v tu chvíli mi připadá téměř nahý.
„Co chcete?“ táže se chladně.
„Zabít vás,“ odpovím upřímně.
„Poslužte si,“ odvětí a položí hůlku na stůl.
„Prosím?“
„Poslužte si,“ ušklíbne se.
„Obávám se, že nerozumím,“ lehce zaváhám.
„Prostě to udělejte.“ Z jeho hlasu čiší chlad.
A já si najednou uvědomím, že usedám do křesla. „Byl byste stejný, kdybychom tehdy Blacka vyloučili?“
„Patrně ano,“ pronese, ale do očí mi nepohlédne.
„Mrzí mě, co jsme způsobili. Ale i vy byste měl litovat svých činů.“
Odfrkne si. „Je to všechno, Minervo? Nebo mě teď zabijete?“
Vstanu a obejdu stůl. „Chybí mi Severus,“ zašeptám. Slyším, jak vyslovuji to přiznání, a přitom se skloním dolů a políbím jeho chladnou tvář. „Vyřiďte mu, ať mě navštíví, až ho najdete.“
Pozvedne obočí a já pochopím, že je načase odejít. A jeho hůlka zůstává ležet na stole.
***
* Dorothy Parker – Frustration v překladu Miroslava Macka – http://www.macekvbotach.cz/nedelni-chvilka-poezie-tentokrat-s-dorothy-parkerovou/