Preklady fanfiction Harryho Pottera

Hřiště

Hermiona cílevědomě mašírovala k pískovišti v rohu dětského hřiště. Zlomyslně vypadající světlovlasý kluk tu házel písek na ostatní děti, které byly většinou mladší než on.

S rukama v bok dorazila k dřevěné ohrádce.

 „Hej! Proč si nezačneš s někým stejně velkým, jako jsi ty?“ řekla autoritativním tónem...  no, alespoň tak autoritativním, jaký zvládlo dítě.

Chlapec se vztyčil, oprášil si své legrační oblečení a vzdorně zvedl bradu.

„Kolik je ti let?“ pátral.

„Sedm.“

Ušklíbl se. „No, mně je jen šest, takže ty jdi a najdi si někoho stejně velkého.“

Hermiona nebyla připravená na tak chytrou odpověď. Tohle děcko podcenila.

„Ne. Měl bys poslouchat mě, protože jsem starší.“

„Proč bych měl poslouchat špinavou mudlu, jako jsi ty?“ zeptal se a se znechuceným výrazem si ji prohlížel.

Pousmála se. „Vymysli si něco lepšího než tohle. ‚Mudla‘ ani není opravdové slovo,“ prohodila vítězoslavně. Zmateně se zamračil. „Ale ano, je! A protože já mudla nejsem, jsem ti  nad-říz-ný.“ Kluk vyplázl jazyk, popadl hrst písku a hodil ho po Hermioně.

To ji naštvalo. Odhodlaně udělala krok vpřed do pískoviště a prstem mu namířila do tváře.

„Tohle je nebezpečné. Hloupý malý kluk, který ani nedokáže pořádně vyslovit „nadřazený“, by neměl – HEJ!“ Zaječela, protože jí na hrudi přistál další písek.

Chlapec se zasmál a Hermiona cítila, jak se v ní probouzí zlost, ale tentokrát to bylo jiné. Pokožka ji brněla, jak se jí žilami prohnala mocná síla.  Další věc, kterou si uvědomila, byl silný vítr, který jí rozvířil vlasy všemi směry a neviditelnou silou hnal písek od ní proti chlapci. Zalapala po dechu, když vlna zrnek vystřelila jeho směrem, ale stihl si obličej přikrýt včas.

„Bože, omlouvám se. Jsi v pořádku?“ ptala se, zatímco vítr odumřel zároveň s jejím hněvem.

Čekala nepříjemnou poznámku, ale nedočkala se jí.  „Aha, takže ty nakonec nejsi mudla. Spletl jsem se.“ Znovu si ji prohlédl od hlavy až k patě. „To bylo působivé... na holku.“

„Holky jsou lepší než kluci,“ odsekla okamžitě, ačkoli nevěděla, co znamená ‚působivé‘.

Chlapec se zamračil. „Ty jsi tak otravná!“ zakvílel. Ale pak se mu na tváři objevil domýšlivý úsměv a uznale přikývl: „Líbíš se mi, panovačná holko.“