Preklady fanfiction Harryho Pottera

Výrobce hůlek


autor: Julia Claire – překlad: Jacomo

Shrnutí: Ollivander je starý a unavený a pokaždé, když na něj Smrtijedi sešlou další kletbu, ztrácí část sebe sama.

Rating: 13+, odehrává se během HPaDH, cca 1000 slov

Originál viz https://www.fanfiction.net/s/6588681/1/A-Wandmaker

Žádost o souhlas k překladu zaslána

AN: Napsáno pro soutěž Prison Break na Hogwarts Online Forum, ačkoliv by posláno příliš pozdě, než aby mohlo být zařazeno. Zadaná spojení byla "stíny", "tančící světlo", "křik, při kterém tuhne krev" a "démoni jsou uvnitř i vně těchto zdí".

Strom jeřáb reprezentuje v keltské mytologii silnou, vizionářskou mysl, jejíž duchovní vize nemusí být sdíleny a brání ignoranci a bigotnosti, naproti tomu vrba reprezentuje brilantní objevitele se zájmem o rodinnou historii, zvláštní smysl pro humor a vynikající paměť. Popisy dvou hůlek z těchto materiálů jsou převzaty přímo z knih HP.

Postavy obsažené v tomto příběhu jsou majetkem J. K. Rowlingové, autorky Harryho Pottera. Duševní vlastnictví překladu různých jmen, názvů a míst patří pánům Medkům, kteří knihy o Harry Potterovi přeložili do češtiny. Autorství této fanfikce náleží HarnGin. Ani příběh, ani jeho překlad, nevznikly za účelem finančního zisku.

***

Jak by si přál zemřít.

Honí se mu to hlavou stále dokola, tisíckrát, když leží na studené, tvrdé podlaze. Je starý a unavený a pokaždé, když na něj Smrtijedi sešlou další kletbu, dokonce i takovou, která ho mine, ztrácí část sebe sama.

(Bříza a pero fénixe, osm palců, vhodná pro kletby... Dub a žíně jednorožce, čtrnáct a půl palce, tuhá, neochotná... Ořech a blána z dračího srdce, dvanáct a tři čtvrtě palce, nepoddajná...)

Ollivander nezapomíná.

Pamatuje se své nejzazší dětství, dobu, kdy seděl a díval se, jak jeho maminka, tatínek a dědeček provádějí ta nejjednodušší kouzla s hůlkou, fascinovaný magií. Pamatuje si, jak seděl v dílně, když patřila dědečkovi, a díval se, jak je vyrábí, jak děti přicházejí do obchodu a vybírají si hůlku určenou k tomu, aby splynula s jejich duší.

Pamatuje si, jak vnímal svou vlastní hůlku (vrba a žíně jednorožce, deset palců, štíhlá, ale silná, přesná, ale mnohoznačná...) ten dne, kdy mu ji dědeček podal, jak ho hřála v prstech, když se jí dotkl, jak si ho vybrala. Tehdy se cítil silný a mocný, v ten den, kdy nejen získal hůlku, ale začal vnímat šepot, hudbu a tajemství kouzel mnohem jasněji než předtím. Je jeden z mála, kdo skutečně slyší magii, kdo se téměř blíží k jejímu pochopení.

Výrobce hůlek.

V den, kdy vyrobil svou první hůlku (hloh a blána z dračího srdce, jedenáct a půl palce, silná...), ho jeho dědeček jen sledoval, protože "tvorba hůlek je něco, co děláš ty sám". Brzy poté ji i prodal a pamatuje si, jak se díval do dívčiných očí rozšířených překvapením, když ji uchopila - svou i jeho hůlku, hůlku, kterou teď sdíleli. Ollivander sledoval oči každého zákazníka a pamatuje si je všechny, každou reakci... Někdy to byl šok, radost, úzkost, dokonce chamtivost... ale většinou nevinnost a dětské nadšení.

Ollivander vždycky přemýšlel o tom, jak se ty oči v příštích letech budou měnit, co udělají hůlky, které podává přes pult. Představoval si velké činy: vytvoření léčby, uzdravení téměř smrtelných zranění, výrobu kouzelných hraček nebo přípravu vánočních jídel... a také vaření jedů, zabíjení nevinných, hrozné vraždy. Nebyl blázen; jen rozuměl. Fascinovalo ho, jak různorodá může být magie, ale nikdy v životě si nepředstavoval tohle.

(Jabloň a pero fénixe, dvanáct a čtvrt palce, odhodlaná... jilm a žíně jednorožce, sedm palců, ohebná... a samozřejmě tis a pero fénixe, třináct a půl palce, velmi účinná...)

Už si nechce na nic vzpomínat, ne teď, v malfoyovském podzemí, ne když to znamená, že musí přijmout, že se hůlky, kousky dřeva, které jsou pro něj téměř jako vlastní děti, obrací proti němu. Informace, které tají - výroba hůlek, kterou nemůže zapomenout - jsou tím, co ho drží naživu, protože prováděné mučení vždycky ustává jen krůček od zavraždění.

Téměř všichni Smrtijedi byli jednou jeho zákazníky, ale vlastně ho nepřekvapuje, že se obrátili proti němu, že se v jejich očích objevila zlomyslnost, že se někdy smějí jeho křiku, při kterém tuhne krev. To zradu jejich hůlek nedokáže pochopit, to muka, která jejich hůlky působí jeho srdci, ho nutí křičet bolestí, když ho jejich vlastníci zanechají samotného v temnotě.

Ale co ubližuje jeho srdci ze všeho nejvíc, je bolest, kterou cítí, když Smrtijedi odnášení hůlky pryč, vědomí, že stále potřebuje magii, i když vidí, jak je krutá a nevypočitatelná.

A někdy v této chvíli se vzdává naděje.

***

Přichází, když je téměř v deliriu, třese se strachem z něčeho nepopsatelného, ale i tak ji poznává, protože své zákazníky nikdy nezapomíná.

Víří kolem něj hlasy, drsné a tvrdé, patřící Smrtijedům, hrozbám, které už se ani neobtěžuje poslouchat.

Lenčin hlas zní zpěvavě a měkce. "Víte, vy nevyhrajete."

Svíjí se bolestí, když ji mučí, když dívka křičí, a když po zavření dveří pláče.

Konečně vzlyky ustanou. "Jste to vy, pane Ollivandere?"

Chce odpovědět, ale něco ho rozptýlí a místo toho pozoruje stíny na stěnách, tančící světlo hůlek, které už tam nejsou. "Démoni jsou uvnitř i vně těchto zdí."

Chvíli se na něj dívá a přemýšlí. "Nebojte se. Jsem si dost jistá, že jsou to jen strachopudi."

Toto tvrzení v něm vyvolá téměř bublající nutkání a on cítí, že se poprvé po měsících směje. S jejím otcem se už setkal. "Máte ještě... svou hůlku?"

Lenka otázku zvažuje. "Vlastně ne. Zlomili ji, ale pořád mám kousky." Vyloví je z potrhané kapsy. Ollivander natáhne ruku a požádá ji, aby mu je podala. Vyhoví mu.

Hůlka je cítit stejně, jako tomu bylo před více než šesti lety, lehce ho hřeje v prstech, když se jí dotkne. Je zlomená a otlučená, ale pořád je jeho, neobrací se proti němu.

Podívá se dívce do mlhavě modrých očí. Je v nich strach a smutek, ale uvnitř toho všeho nezaměnitelná laskavost a soucit.

Trvá to ještě měsíce, než ho Harry Potter a ostatní vysvobodí z Malfoy Manoru, ale Ollivander nikdy nezapochybuje, že jeho útěk z vězení započal už v tomto okamžiku.