Preklady fanfiction Harryho Pottera

Překvapení

Volné pokračování drabble č. 35

Hermiona polkla poslední kapky třetí kávy za tento večer. Měla dost velkou honičku s uspořádáním grafů a čísel na schůzku, která byla naplánována na následující den, a seděla ve své kanceláři na ministerstvu ještě dvě hodiny poté, co původně doufala, že skončí.

Nepřerušila svou práci, ba ani nezvedla pohled od stolu, když se ozvalo zaklepání na dveře. Prostě mávla hůlkou a otevřela. Byla tak blízko k dokončení své práce, že ji chtěla mít co nejdřív hotovou, aby se mohla vrátit domů k Dracovi a –

„Vypadáš, jako bys potřebovala přestávku, Grangerová.“

Ten hlas...

V mžiku zvedla oči. Draco stál ve dveřích s taškou, která vypadala a voněla jako z čínského bistra s jídlem přes ulici a šklebil se (byl velice hrdý, že pochopil celý ten systém). V ústech se jí začaly sbíhat sliny a v žaludku zakručelo. Teprve teď si uvědomila, že od snídaně nic nejedla.

Jejda.

„Draco, co tu děláš?“ Vyskočila z křesla a oběhla stůl, aby ho objala. „Myslela jsem, že ses zmiňoval, jak jsi dnes zaneprázdněný.“

„Byl jsem.“ Políbil ji na temeno hlavy. „Vím, že máme plány na zítřek, ale dneska jsem tě musel vidět.“

Usmála se na něj a vytrhla mu z rukou sáček s jídlem. Rozesmál se.

Hermiona jedla a jedla – zároveň si s Dracem povídala a samozřejmě dokončila svou práci – dokud nezbývaly jen koláčky štěstí s věštbami. Když jí Draco jeden podal, skepticky na něj pohlédla a zvedla obočí. 

„Já vím, že všem těm věšteckým tlachům nevěříš, ale tenhle je jiný. Věř mi,“ usmál se rošťácky.

Povzdechla si a rozlomila koláček na dva kusy. S pramalým očekáváním vytáhla tenký kousek papíru. Zatímco četla krátkou větu, cítila, jak se jí po tváři rozlévá široký úsměv.

Šťastné výročí, lásko. Máme tu další úžasný společný rok. D. x