Preklady fanfiction Harryho Pottera

 Svatba

Draco zaujal své místo na konci uličky a nervózně si kroutil prsty. Všechno teď vypadalo tak reálně. Nemohl si pomoct a uvažoval, jestli to s Hermionou neuspěchali. Nepochyboval o tom, že se s ní oženit chce, ale jedna jeho část pořád ještě nevěděla, jestli je na to připravený.

Nikdy nebyl typem člověka, který se ‚zavazuje‘. V době svého studia v Bradavicích – a ještě pěkných pár let poté - byl známý jako playboy. Nikdy si nedomlouval schůzky s dívkami na déle než týden dopředu. Neměl rád pocit, že je vázaný. Už od chvíle, kdy těsně unikl Azkabanu, si cenil svobody téměř stejně jako života, takže tohle všechno s tím možná souviselo.

Byl ztracený v myšlenkách. Ani si neuvědomil, že začalo hrát smyčcové kvarteto a uličkou přicházejí družičky s mládenci. Teprve, když se objevila Hermiona, nádherná vidina, která v jednoduchých, přesto elegantních bílých šatech vypadala úžasněji než kdy předtím, se mraky pochybností a úzkosti v Dracově hlavě rozptýlily.

Uvědomil si, že nejde o žádný závazek. Naprosto ne. Byla to volba. Jeho vlastní svobodná volba učinit Hermionu svou ženou, učinit to navždy. Teď už to bylo jednoduché. Věděl, že je připravený.

Hermiona se plaše usmála, když k němu přistoupila a propletla své prsty s jeho. Zvedl její ruku ke rtům a jemně k ní přitiskl své rty, než se naklonil a políbil ji na tvář.

„Vypadáš naprosto úžasně, lásko,“ šeptl jí do ucha. Hermioně mimoděk přeběhl mráz po zádech.

Během obřadu ze sebe sotva spustili oči, jako by byli jediní dva na světě. Nakonec ministr vyslovil nevyhnutelnou otázku: „Draco Luciusi Malfoyi, berete si Hermionu Jean Grangerovou za manželku?“

Nemusel přemýšlet, než odpověděl. Když hleděl do jejích nádherných hnědých očí, věděl, že tohle je všechno, co kdy potřeboval ke štěstí.

„Ano.“