Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Štěněcí oči

Kapitola 13. Ohnivý pohár odmítnut

Štěněcí oči
Vložené: denice - 15.08. 2018 Téma: Štěněcí oči
denice nám napísal:

Autor: Wheezy1

Překlad: denice          Beta: Jimmi a Sevik99            Banner: arabeska

Originál: https://www.fanfiction.net/s/2944897/1/PuppyDog-Eyes

                                                                      Rating: 13+ 
Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

 

Kapitola 13. Ohnivý pohár odmítnut

 

„Páni, Harry, ty jsi dokázal propašovat své jméno do poháru?“ Ginny se přihlouple zaculila na Chlapce, který přežil. Obrátil oči v sloup.

„Ne, Ginny, to jsem neudělal. Slyšela jsi Brumbála – v turnaji lidé umírají. Můžu být statečný nebelvír, ale nejsem pitomec.“ S okázalým nezájmem se odvrátil od zamračené zrzky.

„Jó – ale ty prachy by byly sen,“ povzdechl si Fred.

„Ano – mohli bychom spustit náš obchod s žertíky,“ souhlasil George.

„Kolik potřebujete?“ zeptal se náhle zaujatě Harry. „Rád bych vám půjčil do začátku – vaše vynálezy jsou super!“

Všichni tři se začali bavit o marketingu, kapitálu a dalších záležitostech, které jsou nudné, když nemluvíte o vašem vlastním obchodu, zatímco ředitel začal tahat jména z Ohnivého poháru. Nepřítomně tleskali, když vyhlásil Cedrica, pak Viktora Kruma (Ron vyskočil na nohy a fandil mu jako šílený), a nakonec Fleur Delacourovou (Ron znovu vstal a vzdychal jako blázen).

„HARRY POTTER!“ vykřikl Brumbál zuřivě. Místnost náhle ztichla a Harry vzhlédl od rozhovoru s dvojčaty.

„Co?“ zeptal se a pohledem klouzal po stovkách tváří, zírajících na něj.

„Pohár tě vybral za čtvrtého účastníka turnaje,“ křičel ředitel a hněv z něj prýštil v téměř hmatatelných vlnách. Harry na něj zvídavě hleděl. Část jeho mozku přemýšlela o tom, jak hloupě ten člověk vypadá s polovinou nosu. Pomfreyová kus z něj nedokázala najít, takže ho nemohla vrátit na místo. „Vložil jsi do Poháru své jméno?“

Harry se rozechvěle zvedl. „Ne, to jsem neudělal. Jsem příliš mladý a nechci se turnaje zúčastnit. Někdo si udělal legraci.“

„Dobrá, pojď sem a připoj se k ostatním šampiónům.“ Ředitel se na Harryho výsměšně usmál. Tohle byl způsob, jak Dursleyovým vrátit ten třikrát utržený nos. Cítil, jak mu jeho falešné obočí začíná klouzat z čela. Všichni studenti začali na Chlapce, který přežil, bučet kvůli jeho zjevnému podvádění. Fakt, že osmdesát procent z nich se evidentně pokusilo o totéž, jim jaksi nepřišel na mysl.

„Ne, pane, to neudělám!“ Harry se prudce posadil.

„COŽÉÉÉ?“ vyvřískl Brumbál. Zuřil, protože byl ignorován. „Pohár je právně závazná smlouva! Teď jsi šampión!“

„Ne, pane. Nejsem. Nezapojil jsem se. Nepřihlásil jsem se. Nemůže existovat žádný závazek jen proto, že někdo hodil mé jméno do poháru. Nejsem šampión, nechci být šampión a neopustím své místo,“ zíral na ředitele. Nemohl se dočkat, až napíše své tetě a strýci.

Studenti začali Harrymu tleskat za jeho kuráž. Bylo zřejmé, že se turnaje účastnit nechce, a to, co řekl, dávalo všem smysl. Všem kromě ředitele a Korneliuse Popletala.

Popletal pronásledoval Harryho jako zamilovaný teenager. Ginny pronásledovala Harryho jako zamilovaná teenagerka. Brumbál také, ale ne tak zblízka – stále si musel přidržovat obočí. Dospělí se zoufale snažili přimět nechvalně známého Chlapce, který přežil, aby podepsal smlouvu. Ginny si po celou dobu zoufala.

Příští ráno Harry běžel do tátovy chaty a použil jeho letaxové připojení. Zastihl strýce i tetu a vysvětlil jim situaci. Petunie se odebrala do kuchyně, kde začala připravovat dalšího ‚Huláka‘ určeného řediteli. Vernon vzal Harryho k tetě Marge, aby našli právníka, který se vyznal jak v kouzelnickém, tak mudlovském právu.

Druhý den se Harry s advokátem v závěsu vrátil do Bradavic. Brumbál si ani neuvědomil, že zmizel (Ginny přirozeně ano). Harry si to rázoval po schodech vzhůru, zastavil se před chrličem a požadoval neprodlené setkání s ředitelem a Popletalem. Překvapivě mu bylo vyhověno.

O dvě hodiny později se Brumbál schoulil pod svým stolem v poloze nenarozeného plodu a fňukal. Popletal se vrátil na ministerstvo v slzách. Harry objal svého nového nejlepšího přítele - právníka z Hádu - a pak mu zaplatil účet. Nebyl šampiónem Turnaje tří kouzelnických škol.

První polovinu školního roku si užíval. Všechna pozornost se upírala na šampióny a víly. Musel se vyhýbat jenom Ginny. Nový profesor obrany byl opravdu divný. Harry nedokázal pochopit, jak se dokázal udržet mimo Azkaban, když předvedl tři kletby, které se nepromíjejí, před třídou plnou svědků, ale přinejmenším se ho ten muž ještě nepokusil zabít.

Oznámili ples a Ginny prakticky hyperventilovala ve snaze připoutat k sobě ve Velké síni Harryho pozornost. Aniž by vteřinu přemýšlel, přešel k havraspárskému stolu a požádal o doprovod Lenku Láskorádovou. Byla to jediná dívka z celé školy, která ho nepronásledovala od okamžiku, co vešla ve známost jeho pravá totožnost.

 

xxx

 

Druhá polovina roku neproběhla tak dobře. Kromě toho, že se musel dívat, jak Ron blázní z víl a Hermiony, vyhýbat se Stíhačce Ginny a chyběl mu famfrpál, byl jedné noci popadnut a přenesen do Voldemortovy skrýše. Harry se otočil a spatřil, že to byl profesor Moody, kdo ho unesl.

„Co je tohle za jednání? To mě chce každý učitel obrany vidět mrtvého?“ odfrkl si. Moody ho vzal a pevně připoutal k náhrobku. Harry s děsem sledoval, jak se vleče ke koši a vyndává z něj odpornou stvůru – Voldemorta v dočasném těle. Byl schopný mluvit a trochu se pohybovat, ale vypadal jako strašlivě deformovaná a zlá parodie dítěte.

Rituál byl oživlou noční můrou. Harry se musel dívat, zatímco mu poranili paži, aby si vzali jeho krev, a šílený Moody si kvůli Voldemortovi dobrovolně uřízl ruku. Pak použili holenní kost z hrobu Voldemortova otce a Pán zla byl znovuzrozen.

„Všechna ta magie a tohle je to nejlepší, s čím jsi dokázal přijít?“ ptal se Harry nevěřícně. Pán zla byl ohavný – s rudýma očima se štěrbinami panenek, bez nosu a rtů, které by stály za zmínku, a s lesklou růžovou kůží. Ten by tedy titulní stranu Týdeníku čarodějek rozhodně neozdobil.

Voldemort se na něj jen ušklíbl. „Tak statečný, Harry Pottere. Stejný jako tví rodiče.“ Přiblížil se k Harrymu. Ten sebou trhl. Místo, kde míval jizvu, vybuchlo bolestí. Zavřel oči na pokraji ztráty vědomí z té agonie, dokud Voldemort neodstoupil a bolest se trochu nezmírnila.

„Tak pojď – budeme spolu bojovat,“ Pán zla si v očekávání olízl místo, kde by měl mít rty. „Máš hůlku, že? Uvidíme, jak velký Albus Brumbál vycvičil svého Zlatého chlapce.“ Po jeho rozkazovačném gestu Smrtijed v kápi Harryho odvázal. Následovníci se rozestoupili do kruhu, aby jim udělali místo.

Pán zla se zachechtal: „Bojíš se? Tak pojď, Harry. Nechám ti první ránu.“

Harry se rozhlédl po skupině mužů. „Dobrá,“ pokrčil rameny. Sáhl do svého hábitu a vytáhl Glock 32, který mu dal strýc Vernon s prosbou, aby ho pořád nosil při sobě. Včetně Voldemorta tam stálo jedenáct Smrtijedů. Jeho zbraň měla patnáct nábojů. „Tak se podívejme, co s tímhle dokáže Protego,“ zavrčel a střelil Pána zla přímo do hrudi. Nácvik střelby do terče u strýce Vernona se opravdu vyplatil.

Úžasem ohromený Voldemort na vteřinu či dvě hleděl dolů na zející ránu ve svém hrudníku, než se zhroutil k zemi. Smrtijedi spustili povyk. Harry se skrčil za velký náhrobní kámen a jednoho po druhém ty pitomce postřílel.

Když byli všichni mrtví, Harry vstal a rozhlédl se. Nagini se smála nad Voldemortovým tělem: „Cha, cha, chá, ty otravný hejsku! Už žádné dojení jedu Nagini! Už nemusím polehávat kolem a poslouchat tvé choré fantazie! A už nikdy nebudu muset poslouchat, jak pořád dokola omíláte, jak jste všichni mocní!“

„Kam teď půjdeš?“ zasyčel Harry na nádherného hada.

„Myslím, že se usadím na schody před pavilonem plazů v londýnské ZOO a nechám je, aby mě chytili,“ zasyčela radostně.

„Ty CHCEŠ být zajatá?“ Harry byl ohromený. Předpokládal, že každé zvíře touží být svobodné.

„Ne ‚zajatá‘, mladý mluvčí. Chráněná. V zoologické zahradě nebudu používaná jako zbraň. Nebudu nahánět strach nevinným lidem. Vždy budu ve vlhku a v teple. Pokud budu muset projít tím ponížením a odeberou mi jed, bude to proto, aby lidem pomohli, ne je otrávili. Budu krmena báječně měkoučkými hlodavci, ne neschopnými Smrtijedy.“ Kdyby Nagini měla rty, ohrnula by je. Opravdu nenáviděla být krmena seschlými Smrtijedy. „Jestli se prostě ztratím do Zapovězeného lesa, pravděpodobně skončím jako dračí gáblík, pavoučí svačinka nebo hipogryfí chuťovka. Chci vystoupit z potravinového řetězce.“

Harry pohladil hladkou hadí hlavu. „No, tak hodně štěstí! Potřebuješ pomoc, aby ses tam dostala?“

Nagini si třela hlavu o Harryho ruku, ne nepodobná kočce. „Ne, děkuji, laskavý mluvčí. Znám cestu – léta jsem ji plánovala.“ Otočila se a plazila se pryč.

S posledním pobaveným pohledem na vzdalující se hadí tělo se Harry vydal na cestu a zavolal si Záchranný autobus. Když se podíval na hodinky, uvědomil si, že bude zpět v posteli, než si kdokoli uvědomí, že byl pryč.

Ráno se náhle probudil, když mu Ron skočil do postele. Strčil mu pod nos Denního věštce a zvolal: „Voldemort je mrtvý!“

„Nevěděl jsem, že byl živý,“ zamumlal Harry utahaně.

„No jo – tohle je sranda,“ řekl Ron. „Vypadá to, že profesor Moody byl ve skutečnosti Skrkův syn pod Mnoholičným lektvarem. Včera v noci se vytratil a provedl strašný rituál, který přivedl Ty víš koho zpět. Ale nějak se mu to vymstilo. Voldemort, Skrk a devět dalších Smrtijedů bylo nalezeno zabitých tajemným bodavým kouzlem na Raddleově panství!“

Harry si sedl, protáhl se a usmál se. „No vidíš – nakonec mě kouzelnický svět nepotřeboval.“

Hostina na rozloučenou byla velkolepá. Všichni si připíjeli na Cedricovo vítězství v turnaji a na Voldemortovu porážku. Brumbál Harrymu věnoval hodně podivných pohledů, ale to Chlapce, který zvítězil, už nijak nevzrušovalo. Brumbál mu přece nemohl číst myšlenky, že.

Harry neměl ponětí, jak to profesor Snape mohl vědět, ale než se vyhoupl do testrály taženého kočáru, který ho měl odvézt, strýček Sev mu poklepal na rameno. Harry se obrátil s přátelským, ale tázavým pohledem. Obvykle velmi vážný mistr lektvarů si vyhrnul levý rukáv a skutečně se na Harryho usmál. Znamení zla úplně zmizelo. Tentokrát Voldemort odešel nadobro.

„Děkuji,“ řekl tak tiše, aby to nemohl nikdo jiný zaslechnout.

 

xxx

 

 Harry a dva mudlové seděli v ředitelově kanceláři naproti Brumbálovi a Popletalovi.

„Je mi to líto, ale v této záležitosti nemáte na vybranou, Petunie,“ řekl Albus s blahosklonným výrazem a jiskrami v očích. „Harry se na podzim musí vrátit do Bradavic.“

Musí, Brumbále?“ zaječela na něj. „Myslím, že rozhodnutí je na Harrym.“

„Ale Harry dává všem naději, protože je Chlapec, který přežil.“ Popletal se zaculil a předklonil se, aby Harryho poplácal po hlavě. Ten uhnul a vrhl na něj pohled, který by zarazil čínského ohniváče. „Prostě nemůže opustit kouzelnický svět.“

„Harry má toho vašeho světa dost, pane ministře,“ zavrčel Vernon. Harry věděl, že s tetou a strýcem nic nepořídí, když nasadí tento tón, ale Popletal a Brumbál zjevně nebyli tak bystří. „A nepokoušejte se nám namluvit žádné bludy o tom, že Bradavice jsou nejbezpečnější místo v Británii. Od té doby, co sem přišel, byl život našeho chlapce každoročně v ohrožení.“

„Omlouvám se, Vernone a Petunie,“ zamračil se Brumbál, „ale nikdy bych nenechal Harryho žít u vás, kdybych věděl, že ho poštvete proti jeho pravému domovu.“

„Já k tomu nemám co říct?“ Harry vyskočil na nohy a temně zíral. „Nechci se vrátit. Vy jste vyšinutí. Chci žít normální život, jaký mi umožňuje teta se strýcem. Nechybí mi blechy, zlámané kosti, šílení učitelé obrany, snažící se mě zabít, a cvoci jako je Ginny Weasleyová a ostatní holky, které mě všude pronásledují. S Bradavicemi jsem už skončil.“

„Harry, teď nech mluvit dospělé...“ začal Popletal, ale Harry ho přerušil.

„Fajn,“ vyštěkl. „Teto Petunie, můžu si půjčit tvůj mobil?“ Z kapsy džínů vytáhl vizitku a položil ji na Brumbálův stůl. Bylo na ní číslo na advokáta z Hádu.

V tom okamžiku Popletala s Brumbálem polil ledový pot. Popletal ihned dostal tik.

„Zkontaktujeme se s tebou později – nech si léto, abys vše zvážil,“ snažně prosil Brumbál a ukazoval jim směrem ke dveřím.

„Jdeme, Harry,“ Petunie popadla synovce i manžela za lokty. „Spěcháme.“

 

xxx

 

Albus se loučil s ministrem. Průběhem schůzky nebyl potěšený. Popletal se podíval na židle, na nichž seděli Dursleyovi. „Není to peněženka paní Dursleyové?“ ukázal.

„Páni, je, Corneliusi,“ usmíval se Brumbál. „Musela ji ve spěchu zapomenout, takže se zaručeně vrátí!“ Radostně si zamnul ruce.

„Proč to tiká?“ pomyslel si Popletal.

VŠŠŠTBUUUUMMM!

Oba kouzelníci pomrkávali a pohlíželi na sebe dýmem a sutí zbylou z toho, co bývalo ředitelovou kanceláří.

„Neměj obavy, Corneliusi,“ poraženecky si povzdechl Brumbál. „Poppy umí tyto části těla moc dobře vrátit na místo.“

 

xxxx

 

Léto skončilo bez jediného slova z Bradavic. Nakonec ale zprávy přišly. Harry nepřeťal všechny vazby. I nadále si užíval návštěv táty, tetiček Minny a Poppy a strýčka Seva. Pořád se přátelil s Ronem a dvojčaty (která s pomocí půjčky od něj začala s velmi úspěšným obchodem s žertovnými předměty), a udržoval spojení s Hermionou a Lenkou. Ale opravdu se těšil do Smeltings a Dudley mu ukazoval, jak to chodí v normálním světě.

Byl poslední den prázdnin. Petunie připravila skvělé jídlo a všichni spokojeně seděli a zažívali.

„Tak, Harry, máme pro tebe dárek od nás tří.“ Vernon se na synovce srdečně usmál. „Nemáš žádnou povinnost ho přijmout.“

Harry si zmateně vzal z tetiných rukou obálku a otevřel ji. Bylo to potvrzení o adopci, které z něj oficiálně dělalo Harryho Dursleyho. Vše, co bylo potřeba, byl jeho podpis.

„Máte pero?“ poprosil a mrkal svýma stále účinnýma štěněcíma očima na svou milovanou mamku a taťku.

 

KONEC

 

Poznámka autorky: Chtěla jsem použít větší zbraň, ale ta by vážila příliš na to, aby ji Harry mohl nosit všude s sebou. Můj syn chtěl, aby Harry měl Uzi nebo něco samopalu podobného, ale přesvědčila jsem ho, že by to těžko schoval pod šaty – dokonce i pod bradavickým hábitem. A střelba z automatu není tak snadná nebo zábavná, jak to vypadá ve filmu.

Uvažuje ještě někdo, proč Moody-Skrk Harryho v Ohnivém poháru neunesl? Proč se účastník velmi spletitého plánu skrývá jako učitel obrany v přítomnosti dvou nitrozpytců, obelstí pohár, aby dostal Harryho do turnaje, musí zařídit, aby ho student čtvrtého ročníku nejen přežil, ale i vyhrál, a přeměnit trofej v přenášedlo – podivné a naprosto zbytečné. Uvařte si trochu Mnoholičného lektvaru, počkejte na příští víkend v Prasinkách, uneste kteréhokoli studenta, abyste získali jeho vlasy, vraťte se v přestrojení do Bradavic a s přenášedlem v ruce popadněte Harryho. Prosté. Rowlingová musí být příbuzná s Rube Goldbergem.*

 

*Rube Goldberg byl americký karikaturista, často maloval složité, nesmyslné nebo jednoduchý problém složitě řešící stroje.

 

Poznámka překladatelky: Mockrát děkuji za pomoc, Jimmi a Seviku99, bez vás bych to nezvládla!

 

 

 

 

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Re: Kapitola 13. Ohnivý pohár odmítnut (Hodnotenie: 1)
Od: Gmajlcz - 07.07. 2023
|
Skoro každá zápletka v originálnim HP je nesmyslná. Tak třeba první díl: Vůbec nechápu, proč by měl Flamel schovávat kámen v Bradavicích, když ho stačí dát do trezoru pod Fideliovo zaklínadlo se strážcem tajemství, který bude stále na místě a s Flamelem jako jediným, který tam bude mít přístup. V Bradavicích, kde o tom ví každý včetně slabomyslneho šafáře je asi to nejmíň bezpečné místo vůbec. Ale kdyby už to člověk připustil, tak proč Potter toužil mít kámen u sebe víc, než po své rodině, když tam byl Voldemort, který by mu ho hned sebral? Jediný, kdo opravdu nejvíc toužil mít kámen u sebe a nic jiného je paradoxně Quirrel. Rozbitím zrcadla by se kámen ztratil navždycky? Dost velký risk, na to, že nebyl jeho...
Taky koncept, který říká, že pokud by Brumbál věděl, že jediná šance na zničení Voldemorta je Potter, reagoval by předáním Harryho do péče Dursleyovym, kteří na něj nijak morálně nepusobili... Ochrana u sestry jako nejbližší příbuzné díky Lilyne krvi je nesmysl, nejbližší příbuzný byl Harry a tak by byl chráněny jeho domov a ne domov její sestry. Od Brumbála by to byl nesmysl vzdat se zcela vlivu na něj a nevychovávat ho k odpovědnosti odmalička, jen tak by totiž mohl dosahnout toho, aby se rozhodl Voldemorta zabít. Kdyby s ním totiž uzavřel neporušitelny slib o neutoceni a rozdělili si území, aby se nezabili náhodou, oba by byli nesmrtelní. Taky by Harryho nikdo po útoku nenašel, kromě Pettigrewa, protože dům byl pořád pod Fideliem. Všichni, kteří se k domu dostali, by tuto informaci museli získat od něj a tak by věděli, kdo je strážce tajemství od začátku. Přesto všichni věděli, co se tam stalo, i když Harry jim to asi těžko mohl říct a nikdo jiný nepřežil. Bylo by kratší psát, co tam smysl dává, než co ne. Další díly nejsou o nic logictejsi, v každém je spousta nesmyslů. Ale je to hezká pohádka, tak to prostě prehlizime.

Re: Kapitola 13. Ohnivý pohár odmítnut (Hodnotenie: 1)
Od: fido - 07.07. 2023
| |
objeveno - přečteno :)
super změna ...
Lucius sestřelen Lochartem :)
otravná stihačka Ginny :)
právník to zařídil :)
nejlepší byl mudlovský hulák ... nebyla Petunie v nějaké teroristické buňce? a nakonec vzala oba dva :D

díky

Archivované komentáre


Tohle bylo dokonalé. Jakto že jsem to neobjevila už dřív? Dlouho jsem se u povídky tak nezasmála.
Tvůj komentář jsem taky objevila docela pozdě, ale o to víc potěšil. Děkuji.

Milá denice, pokračuji v dohánění restů a s potěšením jsem zhltla Štěněcí oči. Nádhera - upřímně jsem se bavila! Dursleyovy jsem si zamilovala a tetička Marge s Raťafákem mě srazili pod stůl. A to mě ještě čekal zlatý hřebíček v podobě Nagini vartující před ZOO, aby mohla být chráněná a v poklidu krmena měkoučkými hlodavci :) Úžasná povídka - jsem opravdu moc ráda, že jsi jí s betuškami tak krásně přeložila. Určitě se k ní vrátím - takhle alternativní realita je podle mého gusta :) Děkuji!
Milá marci, z náhodných článků na mě vykoukly Štěněcí oči, tak jsem neodolala, přelétla poslední kapitolu, a pod ní mě čekal takový dárek! Jsem ráda, že tě Oči pobavily, vystihla jsi to, co odbouralo i mě - Marge jako čarodějka a skvělá Nagini. Přidala bych ještě Petuniiny Huláky. Moc děkuji - i za bety - za kouzelné překvapení.

Ha! Dobre som to zastrelenie Voldyprda odhadla. :D Ale Nagini ma dorazila. Koho by to napadlo, že? Zaujímalo by ma, odkiaľ Petúnia brala toľko výbušnín. Ten záver je úžasný a neuveriteľný a extra super originálny. A paradoxne aj logický. U Rowly sa Harry v čarodejníckom svete držal zubami nechtami, aj keby ho to malo stáť život, pretože nič lepšie nemal. Prečo by to ale robil, keď mal niečo oveľa lepšie, že. A pritom čarodejnícky svet zachránil. Len tak mimochodom. Ďakujem za krásny preklad a za výber úžasnej poviedky. :) PS To s únosom je svätá pravda. Niečo podobné, ako keď v siedmej knihe išli na ministerstvo, aby Umbridgke ukradli medajlón, keď jednoduchšie a bezpečnejšie by bolo prepadnúť ju doma.
Náhodou jsem nakoukla a objevila tvůj komentář. Tahle povídka mě tak bavila proto, že spoustu otázek nastolila, ale také toho hodně vysvětlila. Myslím, že strýček Vernon měl ze svých starých vojenských časů pár dobrých kamarádů, kteří mu potřebné věci sehnali. Nebo taky možná Petunie pátrala na internetu - tam prý koluje spousta návodů k výrobě výbušnin z běžně dostupných chemikálií. Jsem ráda, že se ti příběh líbil a děkuji za zajímavý komentář.

Re: Kapitola 13. Ohnivý pohár odmítnut Od: ewalien - 31.08. 2018
Bože... nebo Merline, miluju tuhle povídku! Denice, skvělá práce s překladem! A komentáře Margaret jsou taky boží, padala jsem z nich už u Dear Order... Škoda, že já nemám takový talent na humor... Vím, že k téhle povídce se budu často vracet a to jen díky lidem, co ji napsali a přeložili. Díky všem!
Ewalien, děkujeme za komentář, takový vždycky potěší!

Všechny úžasné body této kapitoly už vyzdvihli komentující přede mnou, tak já se jen připojuji s nadšeným poskakování nad jednoduchými řešeními problémů kouzelnického světa, se kterými si mudlovských technologií a právního systému znalý Harry dokázal hravě poradit. Veliké díky, Denice, Jimmi a Seviku, bylo to vskutku osvěžující čtení. Nádherně hravé AU. Právě pro tuhle pestrost tak miluju fanfiction!
Harry tu opravdu docela realisticky využívá mudlovské technologie a právní řád, a navíc v první řadě tahle povídka ukazuje, jak by reagovalo dítě vychovávané v láskyplném a pečujícím prostředí, které by za sebou cítilo autoritu a podporu milující (byť poněkud nestandardní), rodiny, takže sebou nenechá kdekým orat a vláčet,v tom je myslím hlavní půvab příběhu. Děkuji!

Tak už jsem myslela, že mě v téhle povídce nemůže nic překvapit, ale Naginina touha po "svobodě" mě dostala a dojala. A advokát z Hádu, na něhož stačí jen pomyslet, a hned všem kolem vstávají vlasy hrůzou. Brumbál je opět na roztrhání a tentokrát přizval i Popletala. Už minule jsem si říkala, že to nejspíš skončí Harryho odchodem z kouzelnického světa. Ale navíc adopce? Krásné a dojemné zakončení. Ale stejně mě nejvíc rozsekala tvoje odpověď na margaretin komentář :-D Díky, denice, Jimmi a Seviku, za skvělou prázdninovou oddychovku.
Nagini byla skvělá, že? Jak roky ležela a poslouchala ty smrtijedské cancy a při tom si hezky potichu plánovala vlastní budoucnost :-) Šikovná holka! A ráda si představuji, že advokát z Hádu je velice blízkým a důvěrným přítelem čarodějné tetičky Marge. Děkujeme.

Brumbál totiž doopravdy byl ředitelem Bradavic jen na oko. Ve skutečnosti to byl jen dědek z perníkové chaloupky, co měl moc rád děti, lákal je na cukrátka a citronové dobroty, byly-li děti polapeny, byly nuceny studovat tu nejvyšší magii, aby zmanipulovány, starého Brumbála podpořily v jeho úsilí o ovládnutí světa. Moudrý klobouk je přidělil do koleje a děti odváděly nevědomky část své magické síly tomu ťulpasovi ve velkém křesle v ředitelské věži. Naštěstí se do toho vložili hrdinní mudlové Dursleyovi a svrhli samozvané vládce, nejen Brumbála ale i Popletala z jejich piedestalu. Třešničkou na dortu je i ukončení existence Temného Pána a jeho přisluhovačů. To asi způsobila magie sama, protože nikdo se k činu nepřihlásil. Ani Harry nemohl být odsouzen, nebo oslavován. Děkuji za napínavou kapitolu.
Re: Kapitola 13. Ohnivý pohár odmítnut Od: margareta - 17.08. 2018
Přesně tak, sisi! Možná byl Brumbál i Perníkovej dědek.Takový jsou nejhorší, kór když se dostanou k dětem! Díky za upřesnění!
Svatá pravda - k tvému komentáři už není co dodat... Děkuji.

Re: Kapitola 13. Ohnivý pohár odmítnut Od: kovitalita - 16.08. 2018
Nemôžem uveriť, že už je koniec takej skvelej poviedky. Neskutočne som sa bavila pri každej kapitole. Autorka zábavným spôsobom poukázala na nelogické veci, ktoré som si ani neuvedomila, a zároveň vytvorila originálny príbeh. Lepšie zakončenie som si nevedela predstaviť. Veľmi ďakujem za preklad tejto milej poviedky :)
A já děkuji za moc milý komentář, přesně takové mi dodávají chuť a elán k dalším překladům-

Re: Kapitola 13. Ohnivý pohár odmítnut Od: larkinh - 16.08. 2018
Ach, to už je konec... to je škoda. Tohle byla taková sranda, tedy až na těch prvních pár kapitol, které byly takové zahřívací. Díky moc za překlad - zvládla jsi to skvěle :)
Je konec - v nejlepším přestat. Děkuji za pochvalu - patří i betám - a za komentář.

Vubec jsem necekala, ze konec prijde tak rychle. Napad s advokatem byl genialni, strelba na Voldemorta.... no, ja nevim, ale Harryho odchod zcela chapu. Ve svem veku nemohl touzit po nicem jinem, nez je normalni zivot. Moc a moc dekuji celemu tymu za tuto velmi originalni a zabavnou povidku. Bylo to neco uplne jineho a presto to sem nadherne zapadalo. Moooc jsem si to uzivala. ;-)
Advokátovi z Hádu a jeho působení jsem se taky dost nasmála. Voldemort - no, řekněme, že Harry nebránil jen sebe, ale také všechny svoje přátele a milovanou rodinu. Jsem ráda, že se ti příběh líbil, už po prvním čtení jsem věděla, že tohle musím přeložit. Děkujeme!

Re: Kapitola 13. Ohnivý pohár odmítnut Od: luisakralickova - 15.08. 2018
Odchod Nagini do ZOO byl další originální krok, ale konec Voldyho se dal předpokládat. Přeji Harrymu krásný mudlovský život, i když ten kouzelnický určitě není k zahození:) Děvčata děkuji za překlad téhle prázdninové ztřeštěnosti.
Naginino přání mě taky překvapilo, ale její vysvětlení je naprosto logické, takže ji docela chápu :-) Děkujeme.

Re: Kapitola 13. Ohnivý pohár odmítnut Od: prodavacka - 15.08. 2018
Zdravím všechny kdo jste se podíleli na překladu. Je škoda,že to bylo krátké, ale moc se mi to líbilo a děkuju za zábavu. Zdraví Prodavačka
Taky si myslím, že pár kapitol mohla autorka ještě připsat, ale nedá se nic dělat. Jsem ráda, že se ti povídka líbila a děkujeme za komentář, Prodavačko.

Re: Kapitola 13. Ohnivý pohár odmítnut Od: margareta - 15.08. 2018
Když jsem tak četla, jak moc se Brumbál těšil, že opět spatří Petunii Dursleyovou, napadlo mě, jestli to všechno nebylo třeba jinak. Třeba tak: Následující prázdniny strávil Albus Brumbál celé u Hagrida, v jehož boudě se denně opíjel jeho extra silným vaječným likérem, který hajný vyráběl v poměru 1:1; jeden žloutek na jeden litr rumu. Chvílemi spal, chvílemi plakal. Veškeré jeho naděje skončily. Petúnie ho nechce. Zbytečně si nechával hoblovat obličej jejími Huláky, neohromil ji. Zbytečně se nechal tak moc zesměšnit a doslova stepat do krychličky tím Harryho advokátem, jeho vztřícnost neocenila. Nadarmo si týral jazyk cucáním těch hnusných tvrdých kyseláků, ze kterých se mu akorát tak nepříjemně jiskřilo před očima a navíc ho stály i pár zubů. On je přece odjakživa na sladké! Beztak s nimi začal jen kvůli ní, až když si v zrcadle všimnul, jak vypadá, když se sladce culí, a lekl se, aby ji nevyděsil. Šmytec. Od září přejde na gumové medvídky a donutí Minervu, aby se s ním šábla o whisky; ta aspoň není kyselá a oči mu z ní budou svítit taky. Nechápal, proč dává Petúnie pořád přednost Vernonovi. On by k ní byl přece mnohem milejší a submisivnější, než ten válečný vysloužilec Dursley! Smutně se vrátil do hradu, aby si mohl z šuplíku vytáhnout fotku své lásky, kterou jí čmajznul, když byl naposledy navštívit Harryho. Ani si ji ještě pořádně neprohlédl. Jak je v tom šátku krásná!! Všechno mu došlo, když obrázek otočil a přečetl si věnování: Statečnému mudžáhidovi Abdulláhu ben Šaríjovi, s láskou Fátima al Kaida. Alláhu Akbar! Zesmutněl. Harry Potter se do Bradavic asi už skutečně nevrátí. Jednak krev není voda a pak, je jasné, že žádná hůlka nedokáže to, co Glock 32. Achjo, a teď mi ho začalo být líto.
Skutečnost ovšem v tomto případu předčí i tu nejrozvinutější fantazii - skoro se obávám vypsat, jak to opravdu bylo. Brumbál se totiž fakticky svými drobnými pozornostmi k Petunii snažil upoutat Vernona. Jeho mohutná, svalnatá postava a rázné, sebevědomé vojenské vystupování Albuse oslnilo už při prvním setkání. Dokonce si nechal zastřihnout vlasy podle Vernonova strohého vojenského účesu, což ve škole zakrýval parukou. Tvrdé kyseláky dumlal proto, aby mu po nich stáhlo hrdlo a zdrsněl hlas, i tím se chtěl přiblížit svému obdivovanému vzoru. Harryho se snažil udržet ve škole proto, aby měl záminku se častěji setkávat s Vernonem. Plánoval odstranit Petunii velmi nenápadným způsobem - vloudil by se do domu Dursleyových a zinscenoval by 'nehodu' při přípravě dalšího dopisu či balíčku, která by nebohou ženu stála život. Pak by mohl přispěchat, aby utěšil truchlícího vdovce a pomalu se stát nedílnou součástí a oporou domácnosti. Tento plán mu bohudíky překazil Harryho odchod - a máš pravdu, také mi ho začíná být líto, ubohého osamělého starce v troskách své kanceláře - a svých snů. Moc děkuji za všechny skvostné komentáře!
Re: Kapitola 13. Ohnivý pohár odmítnut Od: margareta - 17.08. 2018
Teda denice, to přestává všechno! Byla jsem na převazu ve špitále a teď se mě příbuzní ptají, jakou fetku že mi to tam šlehli, že se tak nepříčetně řehtám. Tak perfektní vysvětlení Brumbála jsem už dlouho nečetla!! A máš pravdu! Tak to bylo a nikdo už mě nepřesvědčí o opaku!!! Moc díky!!
Ahoj Mrgareto, Děkuji za pěkná slova k mé poslední reakci na Štěněčí oči . Moc ráda čtu Tvé komentáře a často mi přijdou velmi povedené a podnětné k dalšímu fantazírování, třeba o návštěvě cukrárny, nebo o citronové vůni, která dokáže zakamuflovat plesnivost starého ředitele. :-)
Klobouk dolů, sisi, plesnivost zakamuflovaná citronovou vůní mě dostala :-D

Tak se nám to tak hezky vyvíjelo - a on je nakonec z Harryho ve čtrnácti chladnokrevný mnohonásobný vrah. Smím uronit slzu? PS: Že Rowlingová svým způsobem nepatří mezi inteligenční elitu, to víme - a právě proto její příběhy léta vylepšujeme. Říkají si o to. *:) Díky!
Ano, moc hezky se to vyvinulo - díky Harryho rychlému zásahu a likvidaci mnohonásobného sadistického masového a sériového vraha a jeho spoluviníků zůstaly naživu desítky, možná stovky nevinných kouzelníků i mudlů. Rowlingové si vážím, to ona nám přece věnovala ten krásný svět, se kterým si můžeme hrát, domýšlet ho a snít... Děkuji.
Re: Kapitola 13. Ohnivý pohár odmítnut Od: ewalien - 21.09. 2018
Tak to se začínám bát, jaké fanfikce se budou psát na moje dílka...

Po tom kurzu střelby na terč jsem doufala v podobné řešení problému :D Nagini jsem přála, že vystoupila z potravního řetězce. Tak mě napadlo, jestli by Brumbál přežil Harryho další rok v Bradavicích. Petunie byla dosti kreativní, aby ho terorizovala až k nepříčetnosti... krásná představa. A vše dopadlo dobře, strýček Sev poděkoval, teta Minie a kamarádi na Harryho nezapomněli a Harry získal opravdovou mámu a tátu. Moc děkuji, čarodějky, za toto báječné dobrodružství. Moc jsem si ho užívala.
Ano, Harryho řešení problému bylo rychlé a kreativní :-) Nagini jsem si tu opravdu oblíbila, jen si říkám, proč nezardousila Voldemorta ve spánku a nezbavila se jeho těla tou nejpřirozenější cestou - asi by to bylo i na ni moc nechutné sousto... Děkujeme!