Preklady fanfiction Harryho Pottera

~~~~~~~~~~~~~

57 -- Osobní záležitosti

Harry vklouzl do Severusova bytu a jen, co se za ním dveře se slabým klapnutím zavřely, vyrazil do svého pokoje. Vytáhl ze šatní skříně uschovaný Jamesův dopis, skopl boty, zalezl do postele a chvíli se třásl pod přikrývkami. Někdy je dobré o věcech si promluvit, pomyslel si, a někdy to všechno jen zhorší. Přitáhl si kolem sebe přikrývky těsněji. Oba jsme byli rozrušení. Příště to bude lepší.

Zahleděl se na rudý pergamen a vzpomněl si, jak ho Remus s tím srdceryvným toužebným pohledem ve tváři očichával. Harry mu nabídl originál s tím, že by si nechal kopii, ale Remus odmítl a řekl, že už mrtvým věnoval příliš mnoho času.

Harry opatrně otevřel první dopis.

Harry úplně zapomněl na Jamesův naléhavý tón vyvažovaný drobnými smajlíky s rozčepýřenými vlasy. Četl dál a dopis pokračoval podobně, jako začal, s intenzitou průběžně odlehčovanou humorem. Připomínalo mu to klidnějšího, sebejistějšího Siriuse nebo vyzrálejšího Freda a George. Dopis obsahoval drobnosti, na které zapomněl, jako hráškovou bitvu. Dávaly mu nahlédnout na Lily a Jamese jako na mladý pár s odlišnými ale do velké míry doplňujícími se názory a způsobem vzájemné interakce, který se pokoušel trochu normálně vychovávat malé dítě s vědomím, že mohou všichni každým okamžikem zemřít.

Psaní prozrazovalo hodně bolesti, což se zřejmě dalo očekávat v dokumentu napsaném za účelem sdělit tajemství po pisatelově pravděpodobné smrti.

Tohle je jeho rozloučení, pomyslel si Harry. Vzkaz dítěti, o kterém tušil, že si ho nebude pamatovat. A měl pravdu, nepamatuju si na něj. Mám několik tak odlišných příběhů, že snad musí být o různých lidech, a mám tohle.

I tahle věta obsahuje mnoho bolesti – výčitky svědomí a lítost, a nemalou dávku strachu, a očekávání, že ani Severuse nikdy nepoznám.

Poté následovala krátká část o smrtijedech a optimistické vyjádření naděje, že Harry tento pojem nebude ve svém čase znát, vysvětlení Heremu s logickým důsledkem, že James měl v patnácti první sex za sebou.

To, pomyslel si Harry, bylo obdivuhodně odvážné prohlášení. James musel Harryho matku nesmírně milovat a zároveň jí musel plně důvěřovat. Opožděně ho napadlo, co asi běželo hlavou Severusovi, když to četl. Ujistilo ho to o něčem? Nebo měl jen pocit, že se James povyšuje? Pouze mu to připomnělo, že jeho vlastní volba byla důvodem, proč mu nepatřila?

Také tam byl příběh o potratech nepříliš skrytě naznačující hlubokou touhu po dítěti, o Harryho početí a o Severusově francouzské milence. Jamesova reakce balancovala mezi zhnusením a obdivem. Harry si pomyslel, že se v tomto ohledu podobá spíše Jamesovi než Severusovi. Nedokázal si představit, že by někoho obětoval. Zřejmě se jednalo o dovednost získanou za velmi drásavých okolností.

Pak přišlo seslání Kouzla otcovství. Když James vyprávěl o prohlubující se propasti mezi manželským párem a Severusem, napadlo Harryho, jestli za to skutečně mohla výhradně Severusova vnitřní proměna, jak psal James, nebo část z toho pramenila z Jamesovy a Lilyiny viny a jejich strachu, že bude jejich tajemství odhaleno. Když James v dopise odběhl od tématu a rozepsal se o tom, jak získal, co Severus získat nemůže včetně dítěte, které po právu náleželo Severusovi, o čemž muže neinformovali, začal si Harry být čím dál jistější, že jejich pocity viny hrály v odloučení nemalou roli.

To, pomyslel si Harry, ho zasáhlo možná nejvíc, asi proto, že to James otevřeně podal jako radu, nebo možná protože všechno v listu o Pobertech pramenilo z hořké lítosti. Dopis přešel zpátky k praktickým věcem, dokud opět neodbočil k nostalgii:

Tentokrát slzy přišly úplně samy.

Harry zůstal ve svém pokoji do poslední volné minutky a i potom se ještě zastavil v kuchyni pro něco k snědku – jakousi masovou taštičku – než se rozběhl na hřiště. Když dorazil na místo, překvapilo ho, že ve vzduchu vidí dva letce. Jedním z nich byl beze všech pochybností Draco. Druhého chlapce nepoznával.

Cizí student zavolal na Draca a ukázal pod ně. Draco ho mávnutím vybídl k následování a vrhl se střemhlav dolů na Harryho. Harry odmítl uhnout a Dracův hábit se mu otřel o rameno, než blonďák přistál kousek za ním. Druhý letec přistál opatrněji několik metrů stranou.

„Ahoj!“ Pozdravil Draco vesele. „Už jsem si říkal, jestli jsi nezapomněl.“ Ukázal na cizince.

„Harry, tohle je Adrian Lawson, náš nový střelec. Lawsone, Harry Potter.“

Harryho to trochu nahněvalo. Zkrátil si čas u Severuse, aby mohl sledovat, jak Draco trénuje své hráče? Znuděně povzdechl. „Teda Draco – nemůžeš ode mě čekat, že ti budu trénovat tým.“

„Ale to bys měl! Mohl bys ho naučit všechny svoje stupidní manévry.“

„Ne, když se ty díváš.“

Draco se rozesmál. „Nečekám, že ho budeš něco učit. Jen chtěl získat trochu víc praxe v létání, tak jsem mu řekl, že může jít se mnou.“

Harry pokrčil rameny. S odporem si uvědomil, že si připadá přehlížený. Přece si nemohl myslet, že pro Draca budou jejich bezduché hrátky důležitější než trénink nového týmového hráče.

„Cvičení pro tebe, Lawsone,“ řekl Draco. „Snaž se držet s námi krok.“ Mrkl na Harryho. „Zadní obruč uprostřed!“ Vykřikl. Harry se odrazil.

Lawson zůstal hluboko pod nimi. Jak se postupně zvedalo jeho sebevědomí, dokázal létat rychleji a o deset minut později dolétl vždy jen o pár délek za nimi. Pak dal Draco Harrymu babu.

„Máš ji!“ Vykřikl a byl pryč.

Ve hře na babu Lawson naprosto nestačil. Nejen že byly ostré obraty nad jeho síly a bylo tak snadné ho setřást, ve snaze vyhnout se Dracově náletu málem spadl z koštěte. Harry došel k názoru, že ho Draco skutečně využívá pro trénink, a ani za mák se mu to nelíbilo. Naštval se, přestal se honit za Dracem a vyletěl vysoko nad hřiště, kde se zůstal nečinně vznášet.

Jako by na ten okamžik Draco čekal. „Osmičky,“ zahalekal na Lawsona. „Desetkrát. Budu se koukat.“ Chvilku nato už se vznášel vysoko nad brankovými obručemi po Harryho boku. Harry ho nevzal na vědomí.

„Uvědomuješ si doufám, že tě využívám jako politickou páku daleko víc než jako famfrpálového trenéra.“

Harry k němu prudce obrátil hlavu. Dracovým doznáním zmizelo jeho rozčarování jako pára nad hrncem. Netušil, jak se poprat s myšlenkou, že by pro nějakého Malfoye mohly kontakty s ním být něčím jiným než politickou přítěží.

„Samozřejmě to může být oboustranné,“ nabídl Draco. Zněl poměrně vážně. „Tedy, kdybys zatoužil pozvednout svůj status mezi čistokrevnými studenty.“

„Děkuju, to by asi bylo fajn, ale,“ Harry si mimoděk představil, jak ho Draco seznamuje s nekončící šňůrou ušklíbajících se spolužáků ze Zmijozelu. Jak by se na něj dívali? Jako na kouzelníka poloviční krve a navíc někoho, kdo zpackal plány Voldemortovi. Frustrovaně mávl rukou. „Jsem jen poloviční krve, nebo jsi zapomněl? Nebude to při tvém shánění čistokrevných studentů dychtivých se se mnou setkat drobný háček? Alespoň u těch, kterým na tom záleží, což u vás budou zřejmě všichni.“

Draco pokrčil rameny. V jeho podání gesto působilo drobně a kultivovaně. Nyní sledoval svého týmového spoluhráče. „Jak už jsem ti kdysi řekl, některé kouzelnické rodiny jsou lepší než jiné. Ty jsi poloviční krve, ale ta půlka jsou Potterové, což je poměrně ucházející, a kromě toho jsi navíc bohatý, slavný a magicky mocný. Čistokrevnou manželku si zřejmě budeš moci vybrat pouze mezi moderněji smýšlejícími rodinami, ale mnoho z těch tradičních by tě časem mohla považovat za spojence, pokud jim budeš představen za příhodných okolností.“

Odvrátil pohled od Lawsona a střetl se s Harryho očima. Harry se pokusil nedat pod jeho pevným pohledem najevo svůj neklid. Nikdy předtím ho nenapadlo pozastavit se nad svým statusem mezi čistokrevnými studenty ze Zmijozelu – byli to nepřátelé. Nyní si navzdory narůstajícímu zmatku uvědomil, že ve skutečnosti Potterem není, ne tak jak to měl na mysli Draco.

„Třeba Flint byl poloviční krve,“ nadhodil Draco. „Na jeho autoritu jako famfrpálového kapitána to nemělo žádný vliv.“

„Poloviční krve a dovolil ti takhle se vyjadřovat o Hermioně!“

Draco pokrčil rameny. Jeho bledé oči se přesunuly zpět k novému střelci svého týmu, který právě dokončoval oblouk. „Jeho matka vyrazila jeho otce chvilku poté, co se narodil – podle všeho k tomu měla pádné důvody. Celou aférku prohlásila za chvilkové hormonální šílenství. Flint k mudlům vřelé city rozhodně nechová.“

„Hm.“ Harry se zhluboka nadechl. „Takže tenhle tvůj střelec je… No… Modernista?“

Draco si odfrkl. „Spíš jde politika mimo něj. Ale obdivuje tě jako famrfpálového hráče – jsi pro něj nepřítel ale dobrý hráč. Až se vrátí do zmijozelské společenské místnosti, nebude schopen zavřít pusu o tom, jak s námi byl létat Harry Potter, a co Potter řekl a co Potter udělal. Zřejmě to skončí tak, že mu ostatní z mého ročníku budou muset pohrozit, že ho uškrtí ve spánku, jestli nesklapne.“

„Jo tak – a kdyby si toho ještě náhodou někdo nevšiml, Malfoy je s Harrym Potterem poslední dobou jedna ruka?“

„Přesně.“

Harry se zasmál. „Tak dobře – nevadí mi to. Letíme dolů zkritizovat jeho létání.“

Harry se do nebelvírské věže vrátil unavený, šťastný, ohromně vyhladovělý, a tak pozdě, že mu na převléknutí do něčeho méně zpoceného zůstala stěží minuta. Schody do ložnice vyběhl po dvou, hodil na sebe první čisté svršky, co mu padly do ruky, sesypal se ze schodů a na posledním schodu se překvapeně zarazil, když zjistil, že na něj se zkříženými pažemi a zlostně zkřivenou tváří ve společenské místnosti čeká Ron.

„Večeře?“ Zkusil Harry.

„Takže ty teď pomáháš trénovat zmijozeláky?“ Vyplivl Ron. Pár opozdilých studentů v místnosti utichlo.

„Jen jsme létali,“ řekl Harry. Pokusil se Rona obejít. Ron mu zastoupil cestu.

„Máš v plánu požádat o přeřazení do jiné koleje?“ Ušklíbl se Ron. „Vlastně to bys udělat nemohl, moje chyba. Neukradl bys přece Dracovi jeho pozici chytače v týmu. Mohlo by ho to ranit.“

„Kdyby došlo na to, zřejmě by mě otrávil,“ zavtipkoval Harry v naději, že se mu podaří odlehčit situaci.

„Co to sakra DĚLÁŠ?“

„Šel jsem si zalétat s kamarádem,“ řekl Harry. „Který mě chtěl s někým seznámit a hřiště mu připadalo jako dobré místo. Teď mi uhni z cesty. Padám hlady!“

Tato událost věcem s Ronem ani trochu nepomohla. Harry měl pocit, že se Ron možná pokouší setřást část morální nadřazenosti, jíž ho zasypávala Ginny, která si nikdy nenechala ujít příležitost sežehnout ho opovržlivým pohledem. Harry by se na ni za to hodně zlobil, kdyby neviděl, jak ublíženě se tváří, kdykoliv se její bratr dívá jinam. Měl tušení, že si jeho postoj vzala osobně. Byla zamilovaná do Deana a Ron nepřímo říkal, že nemůže čekat nic jiného, než že ji za to jednoho dne zabijí. Zajímalo by ho, jestli se mu to Hermiona už pokusila vysvětlit.

Do pondělního večera to zašlo tak daleko, že si Harry začal pohrávat s představou, jak se plíží ven s cílem zabít Voldemorta jakýmikoliv prostředky, i kdyby to mělo znamenat kudlu mezi jeho lopatky, čímž by se vypořádal přibližně se dvěma třetinami problémů, které mu v současnosti komplikovaly život. Zřejmě by to nevyřešilo konflikt mezi čistokrevnými, mudlorozenými a kouzelníky smíšené krve, ale mělo by to snížit hladinu hysterie. Alespoň by lidé jednali na popud svých přesvědčení, a ne pod vlivem strachu z Pána zla. Bylo by to nepatrné zlepšení.

Na večeři si sedl s Ginny a Hermionou a sledoval, jak se Ron urputně mračí.

„Je mi hrozně,“ povzdechla si Hermiona. Harry se na ni tázavě zadíval a ona sklonila hlavu. „Když jsem s tebou, mám pocit, že ho zrazuju, a když jsem s ním, připadám si, jako bych zas zrazovala tebe.“

Harry pokrčil rameny. „Je to jeho volba.“

„Přesně totéž říká on o tobě.“

Harry se napjal. „Není to stejné.“

Hermiona otevřela ústa, ale než stačila něco říct, postavil se u profesorské tabule ředitel a poklepáním na skleničku si vyžádal ticho. Povídající si studenti umlkli. Harrymu se sevřel žaludek a automaticky zkontroloval, že je jeho otec přítomen, i když to už udělal zhruba před minutou.

„Dobrý večer. Můžete se uvolnit – dnes žádné katastrofy. Mám pro vás malé a snad i vítané oznámení. O Halloweenu máme ve zvyku vypuzovat zlé duchy a přivolávat blízkost těch přátelských a v rámci této tradice bude jako obvykle uspořádána slavnostní hostina. Poté se bude konat ples, jenž bude přístupný studentům čtvrtých ročníků a výše. Přijatelným oděvem je podle vašeho uvážení společenský hábit nebo kostým. Pouze žádám, aby žádný neskrýval identitu svého nositele – jedná se o nešťastné ale bohužel nezbytné opatření. Také by vás mělo potěšit, že se v pátek nebude konat vyučování – jedná se o pátek prvního listopadu, kdyby snad měl někdo pochybnosti.“

Brumbál přívětivě pokynul rukou. „To je vše. Můžete se pustit do jídla.“

Na jeho slova se na stolech objevila večeře.

Harry šťouchl do jídla na svém talíři. Je to tady – Hermiona mu řekla, ať ji znovu požádá o doprovod, až bude ples oficiálně ohlášen. Teď se tak stalo. Kradmo po ní mrkl a ulevilo se mu, když zjistil, že se nedívá jeho směrem. Chtěl jít s ní? Nebyl si jistý. Možná jeho prvotní impulz toho večera vzešel z vděčnosti za její porozumění. Na druhou stranu neměl nikoho, koho by pozval radši. Zadíval se na druhý konec stolu, kde seděla Zoë. Možná by bylo fajn jít s ní, ale nechtělo se mu úplně přidávat váhu něčemu, co nyní považoval za své první příjemné flirtování.

Nezmínil před Hermionou ples po cestě do věže, během psaní úkolů, ani když jí dával dobrou noc. Ignoroval Ronovy zamračené pohledy, připravil se do postele a do minuty usnul.

U snídaně v úterý Harry stále nebyl rozhodnut, jak má ohledně Hermiony a plesu postupovat. Zdálo se mu, že se na něj teď často dívá. Ani nevěděl, jestli z toho má radost nebo ne. Zatímco se mu v hlavě vařily myšlenky, upustila před něj neznámá popelavá sova dopis. Spadl na okraj jeho misky s ovesnou kaší a naštěstí se převrátil ven, takže zůstal suchý. Harry zvedl ruličku a rozbalil ji.

Kouzelné formule byly úděsné. Opakovali, co se naučili za poslední tři týdny, takže nemohl doufat, že se budou zabývat něčím zajímavým. Hermiona seděla s Ronem a k Harrymu, který dorazil na hodinu s předstihem, se nikdo neposadil. Nejspíš to bylo tím, že ostatní dorazili v párech, ale nemohl si pomoci, aby mu nepřipadalo, že jsou na Ronově straně. Vzdal snahu vypozorovat, kdo se na něj dívá přátelsky, a místo toho napsal odpověď Fredovi a Georgovi:

Po vyučování se vrátil do společenské místnosti. Hermiona se mu vydala naproti, jako by tam na něj čekala. Její normálně přetékající školní brašna byla nyní téměř prázdná.

„Ahoj, Harry.“

„Ahoj.“

"Měl bys chvilku?" Nadhodila. „Um… Mohli bychom zajít tam, co jsme byli minule?“

„Jasně.“

Odešli spolu. Po cestě ke Komnatě nejvyšší potřeby Hermiona nic neřekla. Ve vzduchu kolem ní se vznášela jemná vůně a Harry měl z nějakého důvodu pocit, že by ji měl rozpoznat. Nechala ho přivolat místnost, vyžádal si tu, kterou obvykle používali na povídání. Kysele se usmála, když vstoupila dovnitř.

„Tak co se děje?“ Zeptal se Harry, když si sedal na jednu z nízkých sedaček.

Také si sedla, jednu nohu si pohodlně vytáhla nahoru a zkroutila se, aby na něj viděla. „Když oznámili ples,“ začala, „uvědomila jsem si, že pořád mám něco tvého.“

Vůbec v brašně neměla knihy. Byly to jeho kožené kalhoty. Harry se po nich dychtivě natáhl, zabořil do nich nos a zhluboka se nadechl.

„Nemáš ponětí, jak mě to trápilo.“

„Že je mám?“

„Ta vůně. Celou cestu sem. Nedokázal jsem ji zařadit.“ Harry vstal a roztřepal kalhoty před sebou. „Zatraceně. Budou krátké.“

„Prosím tě, vždyť je to kůže!“ Hermiona podrážděně zavrtěla hlavou. „Přírodní materiály se dají natahovat kouzly.“ Zvedla hůlku, pak zaváhala. „Asi by sis je měl nejdřív obléknout.“

„Er…“

Hermiona zavřela oči a přikryla si obličej dlaněmi. „Nebudu nakukovat.“

Během převlékání si Harry uvědomil, že s hábitem nic z toho nebylo nutné. Mohla by z něj něco vidět maximálně u závěrečného vrtění, kterým se do kalhot nasoukal, a zapínání zipu. Přesto ji tak nechal, dokud nebyl hotový, pak si sundal hábit.

„Hotovo,“ řekl.

Hermiona se rozesmála. „Nemáš v plánu vzít si k nim ten svetr, že ne?!“

Harry po ní střelil netrpělivým pohledem. „Jenom je upravujeme, aby mi seděly,“ připomněl jí, „nechystám se na módní přehlídku.“

„Hm... Moc krátké, abychom je natahovali po celé délce až ke kotníkům.“

„Je to problém?“

„Příliš by se ztenčily. Ale kdybych to udělala jen v několika místech...“ Hermiona pozvedla hůlku a seslala rychlé kouzlo. Kůže se mu stáhla přes stehna dolů, jako by kolem nich měl ovinutého hada, a nohavice dosahovaly trochu níž. Udělala totéž v oblasti kolen, a nakonec nad kotníky.

„Perfektní,“ řekla se zjevným uspokojením. „Otoč se.“

Harry se k ní obrátil zády. „Díváš se?“

„Na tvůj zadek.“

Otočil se, jak když ho píchne. „Hermiono!“

„Proto sis je kupoval, ne?“ Zeptala se. „Natrénuj si obracet se zády k lidem, které máš rád. Často.“

Harry se zasmál a sedl si. Kůže byla na pocit poddajná a hřejivá. Čekal, že bude tuhá, ale příjemně se v oblasti pozadí i kolen natáhla.

„Dík za radu.“

„A za kouzla?“

„To taky.“ Hermiona se zhluboka nadechla. „Jak to jde s, er, profesorem Snapem?“

„Nic moc.“ Harry si povzdechl. „Jo, potřebuju tě s Ginny s sebou, když si budu chtít promluvit s Remusem.“

„Cože?“

„Nejnovější pravidlo. Řekl ‚Grangerová a Weasley‘. Aspoň mi to dává trochu na výběr.“

Hermiona vyloudila drobný úsměv. „Trochu. Ty jsi mu to odsouhlasil?“

„Jo. Mohlo být hůř. Neptej se,“ dodal chvatně. Nahrbil se a opřel si lokty o kolena, ale kalhoty se mu tak příliš stáhly kolem pasu. Zase se narovnal. „Odvykl jsem si hádat se s ním. V neděli jsme nedělali nic jiného.“

„Všechno kvůli Remusovi?“

„Ne. Částečně i kvůli Dracovi.“

Hermionin pohled ztvrdl. „Tlačí na tebe, aby ses s Dracem spřátelil?“

„Cože?“ Harry na ni koukal. „Ani náhodou. Leze mu to na nervy. Neměl bych se stýkat s nebezpečnými, nedůvěryhodnými, smrtijedskými spratky. Draco mě jen vodí za nos, aby mě mohl vlákat do pasti, bla bla bla.“ Harry znechuceně protáhl obličej. „Zní úplně jako Ron.“

Hermiona se zakuckala. „Tak tohle před ním neříkej!“

„Před kterým z nich?“

Zasmáli se. Hermiona se obrátila, aby se o něj mohla opřít zády, a Harry si povzdechl, tentokrát z úplně jiného důvodu, a ovinul kolem ní paži.

„Jak to vůbec máš s Dracem?“ Zeptala se uvolněně, ale Harry pod předloktím cítil splašené bušení jejího srdce.

„To kdybych věděl!“ Pokrčil Harry rameny a vychutnal si pocit, který ho prostoupil, když se mu hruď otřela o její záda. „Chová se přátelsky.“

„Od té doby, co ses rozhádal s Ronem?“

„Od Kernerova detektoru černé magie. A myslím tím opravdu přátelsky, nejen ‚hej, co kdybys byl moje malá společenská trofej‘, jak to bylo v prvním ročníku.“

„Ale ty ses rozhodl vyjít mu vstříc.“

„Je to experiment.“ Harry se zamračil. „Já… Má to hodně co dělat s Jamesem,“ přiznal.

„S Jamesem, tvým… Potterem?“

„Můžeš říct ‚tvým tátou‘. V podstatě mě adoptoval, ne? Přinejmenším rituálně, když ne legálně. Každopádně jeho jsem měl na mysli. Spolu s informacemi o Kouzlu otcovství mi poslal dva dlouhé dopisy. Jeden z nich věnoval výhradně nekonečnému sporu mezi ním a Severusem a mezi Siriusem a Severusem, a jak jim to všem jenom ublížilo. Řekl jsem si, že bych to mezi mnou a Dracem možná mohl zkusit dát do pořádku, než do toho začneme zatahovat naše děti.“

„Aha.“ Hermiona se zavrtěla a trochu se schoulila. „Ale Draco je hnusný podrazák s černobílým pohledem na svět.“

„A Severus byl pomstychtivý, nespolečenský šprt a James podle svých slov bohatý, rozmazlený hejsek, co si rád vyskakoval na slabší. Upřímně, já jsem útočný, povýšený a náladový. Někdo musí v nějakém bodě zakročit a říct ‚Tuhle hru dál nehraju‘.“

„Moc bych si od toho neslibovala.“

„Už jsem od dostal víc, než jsem čekal.“

K Harryho překvapení se Hermiona obrátila a dala mu pusu na tvář.

„Jsi dobrý člověk, Harry.“

„Díky.“ Harry se široce usmál. „Takže… Půjdeš se mnou na halloweenský ples?“

Zasmála se. Když promluvila, zněl její hlas nepřirozeně vysoko. „To bych moc ráda. Ale…“

„Už máš partnera.“

„Ne na večer! Ale kdyby ti to nevadilo… Slíbila jsem Ronovi, že do Prasinek tenhle víkend půjdu s ním. Ne tím způsobem, však víš, jen budu s ním.“

„A on by mě tam nechtěl.“

„Asi ne. Pokusím se ho přemluvit.“

Harry pokrčil rameny. „Nech to být. Aspoň budu mít víc času na Freda a George.“

„Tvoje pozvání na ples pořád platí?“

Harry se na ni zamračil. „Pamatuješ si, co jsem ti řekl ohledně práva rozhodovat o tom, s kým dalším se tví přátelé stýkají, viď? U Floreana?“

„Pamatuju.“

„Takže ano, samozřejmě, že to pozvání pořád platí. Kdyby o to stál on, sám bych se s Ronem dál přátelil, nemůžu se na tebe zlobit za to, že se snažíš vaše přátelství udržet. Ale i kdybych ho nesnášel, pořád bych s tebou mohl chodit, aniž by mi vadilo, že ho máš ráda.“

„Dobře.“ Hermiona se na něj nervózně usmála. „V tom případě asi nemůžu nic namítat proti Dracovi.“

„Ne. Nemůžeš.“

Hermiona nakrčila obočí. Harry si ji s povzdechem přitáhl blíž. „Je vyjednávání u konce?“ Zeptal se tiše. Když neodpověděla, zavrtal se nosem pod její husté vlasy a políbil ji na krk. Cítil, jak jí proběhlo zachvění, opřela se o něj pevněji a trochu naklonila hlavu, aby mu umožnila lepší přístup. Projel jím opojný pocit moci.

„Beru to jako ano,“ zašeptal. Přesunul rty na její tvář, pak na ucho, ale přetočila se mu v náručí, políbila ho na ústa a zatlačila ho do gauče. Poté se dlouho líbali a dotýkali, i když většinou v bezpečných oblastech, a Harryho příležitostně napadlo, jestli je to Hermionou nebo spíš věkem, že si připadá daleko přirozeněji než při líbání s Cho.