Preklady fanfiction Harryho Pottera

Kapitola 12. Zpátky ve škole

Zpět v Bradavicích. Harry stanul na trávníku a zhluboka si od srdce povzdechl. Třeba měl Dudley pravdu. Možná by měl prostě odejít a nechat kouzelníky, ať si své problémy vyřeší sami. Co pro něj kdy udělali?

Uvítací hostina byla chutná jako vždy a bylo zábavné sledovat, jak špatně teď vypadá Brumbálův nos. Pomfreyové se povedlo připevnit ho zpět k obličeji, ale nebyl moc rovný a byl přidělaný našikmo.

Harry pomalu kráčel po svahu na svou první hodinu péče o kouzelné tvory. Prostoupila ho hrdost, když se dozvěděl, že jeho táta je novým profesorem. Rubeus mu to záměrně neřekl, aby ho překvapil. Úzkostlivě si tiskl k tělu pevně zavřenou učebnici a usmál se na přivítanou, když se pohledem setkal s tátovýma očima.

Zcela ignoroval Dracovy posměšky a našel si místo u ohrady vedle svého bývalého domova. Poškrábal Tesáka za ušima, kývl na Rona s Hermionou a rozhlížel se po výběhu. Nacházeli se v něm čtyři hipogryfové, postávali kolem s podivnou kombinací pýchy a neklidu. Pravděpodobně hodně nervózní tvorové, asi tříletí, uvažoval Harry.

Třída byla vzrušená, když musel jet na Klofanovi. Malfoy, zjevně žárlící, se loudal vpřed až k hipogryfovi, ignoroval všechna pravidla chování a tvora urazil. Byl odměněn prudkým klovnutím do paže, což zvládal s pláčem, jekem a výhrůžkami.

„Měl jsi ho sežrat, Klofíku,“ zamumlal Harry a poplácal hipogryfa po krku.

Milá tetičko Petunie a strýčku Vernone,

jeden z tátových hipogryfů zrovna klovl Malfoye. Draco si to zasloužil – dráždil ho a napadl hned poté, co se dozvěděl, že to nikdy nemá dělat. Ale ministerstvo to chce vyšetřovat a  Klofana možná dokonce popravit. Nemyslím, že je to fér – Klofan je jenom hipogryf a Draca jen škrábl. Řekli byste, že přišel o ruku nebo tak něco, jak vyvádí.

Můžete mi prosím poslat padesát krabiček černé barvy na vlasy? To by z něj mělo udělat úplně jiného hipogryfa. Ministerstvo je pitomé – nikdy nebude prověřovat mudlovskou barvu na vlasy. Zaplatím vám ji, až se příště dostanu do banky.

Děkuji!

S láskou

Harry

xxx

Dvě noci předtím, než ministerstvo přikročilo k vyšetřování hipogryfa Klofana, Harry, Ron a Hermiona vyrazili do ohrady a nabarvili zvíře načerno. Nebyla to úplně jednoduchá záležitost. Peří nevstřebávalo barvu stejným způsobem jako vlasy, ale fungovalo to. Ráno se Klofan „ztratil“ a ke stádu se přidal tmavě šedočerný hipogryf.

Úředníci z ministerstva zuřili. Zkontrolovali každého hipogryfa na kouzla, přeměnu a vzhled upravující lektvary, ale všechno bylo negativní. Šedý hipogryf nebyl jedním ze čtyř v ohradě, pokud to úředníci dokázali posoudit. Odešli s přísnými výhrůžkami, aby zvířata byla držena daleko od studentů mladších než šesté ročníky, a aby jim dali okamžitě vědět, kdyby se zločinec Klofan objevil. K tomu příštích pár let nedošlo – tak dlouho trvá, než hipogryf vypelichá a přepeří se.

xxx

Harry zachmuřeně seděl ve třídě obrany. Přesně tohle mu ještě chybělo – další Poberta v jeho životě. Remus Lupin byl docela milý a jeho vyučování bylo zábavné a poučné, ale kdykoli se na něj Harry podíval, viděl v jeho očích ten pohled. Byl syn Jamese Pottera – ne Harry. Ach, kde jsou ty staré dobré časy, kdy byl prostě Harry Hagrid.

Na Remusovi bylo něco, co Harry nedokázal určit. Ten člověk v sobě měl protiklad síly a slabosti. Síla z něj někdy zjevně vyzařovala, ale stejně tak byl neduživý a chyběl ve spoustě hodin. Byl inteligentní, dobře se vyjadřující a kultivovaný, ale nosil ty nejhorší šaty, jaké kdy Harry viděl. Dokonce i Hermiona usoudila, že cosi skrývá.

Ale cokoli, co si myslel o novém profesoru obrany, nebylo ničím ve srovnání s odporem, který cítil ke své profesorce věštění, Sibyle Trelawneyové. Ta ženská byla naprostý a totální cvok. Už loni to bylo dost špatné. Otrava s jejím odporným kadidlem a jednotvárným stereotypem ‚áách, já jsem ták tajemná‘ – ale aspoň Harryho úplně ignorovala. Jenže od okamžiku, kdy se provalilo, že Harry je Chlapec, který zůstal naživu, byla Trelawneyová odhodlaná udělat z něj Chlapce, který už o mnoho déle naživu nezůstane.

Seděl ve věštění na velmi nepohodlném sedátku a zíral do čajového šálku. Trelawneyová mrkala svýma obrovskýma hmyzíma očima a už třikrát za ním přišla – tskala jazykem a mumlala nesmysly jako „ubohý drahoušek“ a „takový sladký chlapec“. Hermiona ho poplácala po paži a Ron se pokoušel nehihňat, aby mu pomohl zachovat klid. Harry byl jednu předpověď od toho, než popadne křišťálovou kouli a nacpe ji do míst, která nikdy nebyla zamýšlena jako její úkryt.

Milá tetičko Petunie a strýčku Vernone,

mohli byste mi prosím poslat jedny ty žertovné holografické brýle z obchodu se šprýmy v Malém Visánku? Musím vylepšit brýle učitelky věštění – myslím, že potřebuje dar vidění aury.

Díky!

S láskou

Harry

Ačkoli se Hermiona pokoušela Harryho poučovat, že to, co udělal, „nebylo milé“, musela uznat, že bylo mnohem příjemnější slyšet, jak byli všichni bradavičtí studenti náhle požehnáni tak ‚šťastnými aurami‘, místo toho, že všichni zemřou.

xxx

Vánoce byly mírně řečeno zajímavé. Harry strávil několik dnů se Siriusem na Grimauldově náměstí a rozhodl se, že ačkoli bylo bolestné, když se od něj očekávalo, že se stane vtělením mrtvého otce, kterého nikdy neviděl, bylo skvělé mít bohatého kmotra. Bohatého a velkorysého. Bohatého, velkorysého a skvělého srandistu. Nádherně se spolu smáli novému ‚daru‘ vidění aury profesorky Trelawneyové.

Jednoho rána Harry nachytal v kmotrově kuchyni potkana, a tak se rozhodl zaběhnout do mudlovského Londýna a koupit nějaký jed. Následující ráno celí vyjevení objevili v obývacím pokoji Kráturu, šíleného a nepříjemného domácího skřítka. Zřejmě si myslel, že jed na krysy v krabici zřetelně označené jako ‚Jed na krysy‘, je chutná snídaňová cereálie. Kráturův konec podle názoru obou nebyl strašlivou ztrátou, ačkoli jeho smrt si nepřáli. Dobby byl víc než šťastný, že mohl nastoupit na jeho místo.

Ale to nebylo to nejdivnější, co našli. Ten potkan z kuchyně byl zjevně Petr Pettigrew, který je špehoval. A jako kouzelník nikdy předtím neviděl mudlovský jed na krysy. Zřejmě dostal v noci trochu hlad a rozhodl se, že si dá malé občerstvení. Jeho studené ztuhlé tělo našli v kuchyni u kamen. Přeměnil se zpět v člověka, ale paže a nohy mu trčely vzhůru jako potkanovi.

xxx

Zbytek školního roku proběhl téměř hladce. Ačkoli se Voldemort letos nepokusil Harryho zabít, ukázalo se, že Remus Lupin je vlkodlak a Harry jednoho večera, kdy šel během úplňku navštívit svého tátu, málem zemřel. Bylo by hezké, kdyby ředitel upozornil studenty, aby v této fázi měsíce neopouštěli hrad...

Ale strýček Sev ho zachránil. Zuřil, že Brumbál nechal v Bradavicích vlkodlaka. Měl dojem, že k něčemu takovému dojde, a bedlivě Lupina sledoval. Remus se druhý den cítil tak příšerně, že rezignoval na své místo a odešel žít k Siriusovi.

Jak spěl školní rok ke konci, Harry se cítil stále víc a víc přitahovaný domovem. Ne Hagridovou chatou, ale svým opravdovým domovem – Dursleyovými. Domovem, kde se cítil v bezpečí a chráněný. Domovem, kde dospělí úporně bojovali, aby mu nikdo neublížil. Domovem, kde byly koláčky horké a chutné, postel měkká, teplá a nezablešená.  Domovem, kde ho strýček a tetička objímali a líbali, jeho bratranec si s ním hrál a všichni mu dávali pocit, že je milovaný a chtěli, aby byl prostě sám sebou.

Na poslední hodině věštění zůstali Harry, Ron a Hermiona ve třídě jako poslední. Harry se ohlédl, aby se na Trelawneyovou zašklebil, a zarazil se v polovině kroku. Stála ztuhlá s nepřítomným pohledem a otevřenými ústy. Z nich vycházel divný hlas, zatímco tři studenti stáli a zírali na ni.

„Ten s mocí...“

„Ale to ne! Tentokrát ne!“ Harry popadl Rona a Hermionu za ruce a tlačil je dolů padacími dveřmi.

„Co to mělo znamenat?“ vyjeveně zíral Ron, když se ocitl na žebříku.

„Pro jednou věštila opravdu,“ zavrčel Harry a šel dál. „A já se především chci ujistit, že to nikdo neuslyší!“ Jeho kamarádi souhlasně pokrčili rameny a následovali ho pryč.

xxx

Brumbále,

nevím, kdo rozhodl, že jste kvalifikovaný k řízení školy. Jste blázen a blbec. Za prvé, jak můžete schválit hipogryfy jako téma pro třetí ročníky? Jsem ohromená, že bylo lehce poraněno jen jedno dítě. Jsou to velmi nebezpečná stvoření. Hagrid je hodný chlap, ale je mnohem větší a silnější než studenti a nemá ponětí o tom, co je bezpečné a co ne. Nemůžete trvat na stanovení jasných pravidel pro jeho předmět před tím, než bude nějaké dítě vážně zraněné?

Za druhé, odkud jste vyhrabal Sibylu Trelawneyovou? Slyšela jsem o té podvodnici od Siriuse, Marge i Harryho. Učitelka, která dělá kariéru předpovídáním smrti snadno ovlivnitelných dětí? A stále si ke svým příšerným fantaziím vybírá Harryho? Harry nebude chodit na hodiny věštění, dokud pro ně nenajdete opravdového učitele.

A konečně, vlkodlak jako učitel? Je mi jedno, jak moc je ten člověk kvalifikovaný! Pokud musíte používat k výuce dětí krvežíznivé a neovladatelné monstrum, nemůžete ho během úplňku zamknout nebo tak něco? Když nám Harry řekl, že mu profesor Snape musel zachránit život, protože se nikdo neobtěžoval myslet na to, že po pozemcích školy pobíhá vlkodlak, mohli jsme vztekem vyletět z kůže. Přísahám, že jestli bude Harry zabitý nebo vážně zraněný ve vaší směšně zabezpečené škole kvůli vašemu nekompetentnímu přístupu, osobně si najdeme Bradavice, ať jsou chráněné nebo ne, a zabijeme vás holýma rukama.

S nenávistí

Dursleyovi

Albus dočetl dopis a zasmál se. Ach ano, Harry měl talent vzbuzovat loajalitu. Vypadalo to, že má mudly otočené kolem prstu. Aspoň Petunie letos neposlala žádný z jejích ‚mudlovských Huláků‘. Jeho nos se nikdy nevzpamatoval z posledních dvou. Přinejmenším mu znovu narostlo obočí.

Albus se tedy zaměřil na krabici cukroví z Medového ráje. Nepamatoval si, že by si tento týden objednával víc sladkostí, ale ve svém věku měl tendenci zapomínat. Také zapomněl sledovat svého fénixe. Fawkes hlasitě zavřeštěl a vystřelil ven, když viděl ředitele brát krabici. Albus pokrčil rameny a zvedl víko.

BUMBUUUUUM!

Petunie nebyla tak hloupá, aby posílala ‚mudlovské Huláky‘ pokaždé ve stejném balení. A tentokrát bude Pomfreyová muset hledat opravdu pečlivě, aby našla všechny kousky ředitelova nosu.