Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Sedm návyků...

Sedm návyků... - část 3/7

Sedm návyků...
Vložené: Jacomo - 28.07. 2018 Téma: Sedm návyků...
Jacomo nám napísal:

Sedm návyků setsakramentsky nenávistných osob

 
autor: hayseed42

překlad: Jacomo       betaread: Lupina, Iveta       banner: Jimmi

 Originál "Seven Habits of Highly Hateful People" ZDE

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Sedm návyků setsakramentsky nenávistných osob - 3/7


Pravidlo třetí: Ujistěte se, že se zaměřujete spíše na výsledky než na plány.


S obavami přistoupila ke dveřím a váhavě to zkusila: „Ehm, zdravím?"

„Dobré ráno, osobo s oficiální záležitostí ministerstva," odpověděly dveře. „Byl jsem instruován sdělit vám, že majitel tu momentálně není, ale máte povoleno vstoupit do objektu."

Nedalo se tomu vyhnout. Mluvící dveře byly prostě divné. „Dobře," přitakala. A pak, neschopná to dál odkládat, pokračovala: „Můžete mě, ehm, oslovovat jen Hermiono? Tak se jmenuji."

„Pro uložení vašeho jména do mé paměti ho musíte uvést ve tvaru příjmení – čárka – jméno," sdělily jí dveře.

„Takže tedy: Grangerová – čárka – Hermiona," pronesla trochu klidněji. „Zaznamenal jste to?"

„Jméno uloženo. Podle mého naprogramování bych vám měl asi říct: těší mě, že vás poznávám, slečno Hermiono, ale my už jsme se setkali." Znělo to trochu zmateně, tak se pousmála.

„Předpokládám, že váš programátor chce, abyste dodržoval formální etiketu," sdělila dveřím. „Řeknete, že vás těší, že mě poznáváte, a já řeknu, že mě těší, že poznávám vás. Dokonce i kdybychom potěšeni nebyli, nebo kdybychom se už setkali. Není v tom žádná logika, jen to tak lidé říkají."

Nastala pauza, dveře jako by si to promýšlely. „Slečno Hermiono, je mi potěšením se s vámi seznámit."

„Mně také, Franto," odpověděla zdrženlivě. Stále ještě bojovala se smíchem.

„Vy jste řekla mé jméno!" vykřikly dveře šťastně. „Jako první!"

Zachichotala se a zakroutila hlavou. „Asi ano. No, Franto, počítám, že váš majitel mi uvnitř zanechal něco děsivého, takže bude nejlepší se do toho pustit. Uslyšíte mě odtamtud?"

„Ach, ano," odpověděl Franta, tentokrát zvesela. „Jakmile jste uvnitř, jsem schopen monitorovat všechny funkce domácnosti. Pokud si teď přejete vstoupit, odemknu se."

Natáhnout se po Frantově klice a stisknout ji Hermioně přišlo jako narušení soukromí a svým způsobem jako sexuální obtěžování, když už ho znala jménem. Jinak to ale nešlo, tak si dodala kuráže a vešla.

Ve Snapeově domě se od minule nic nezměnilo. Uklizeno, ale zatuchlý vzduch. Pohovka v pokoji měla květovaný potah. Ložnice vypadala prakticky nepoužívaně. To, co by se nejspíš dalo považovat za jídelnu, vyplňovalo několik knihoven a minimálně tucet krabic se svitky pergamenů.

A jak očekávala, na lednici v kuchyni visel vzkaz.

Grangerová, od té doby, co jste odešla, jsem nepozoroval žádnou neobvyklou aktivitu. Je mi jedno, co tu budete dělat, ale držte se, prosím, mimo ložnici. Buďte něco platná a nakrmte v poledne mého hosta. Jmenuje se pan Kokrháč. Vrátím se před setměním. SS

Nevěřícně vytřeštila oči na poslední dvě věty. „Vážně?" zeptala se prázdné místnosti. „Jako vážně?"

A do kuchyně jako na zavolanou nakráčelo kuře, tu a tam se zastavilo a klovlo do podlahy.

Pak vzhlédlo a ona vůbec nepochybovala, že se na ni mračí.

„Takže ty se jmenuješ pan Kokrháč, hm?" zeptala se kuřete. „Jsi tedy kluk? Jak se to sakra u kuřat dá poznat?"

Kuře jako by potřáslo ocasem.

Zamžourala na něj. „No, pojďme na to, pane Kokrháči. Ty a já se tu teď trochu porozhlédneme, než se velký zlý Snape vrátí domů. Co ty na to?"

Pan Kokrháč popošel blíž a vypleskl jí slepičinec přímo na botu.

* * * * *

Frantovo naprogramování naštěstí znamenalo, že musel pozdravit každého, kdo přišel ke vchodu, takže Hermiona získala trochu času. „Dobrý večer, majiteli," zaslechla promluvit dveře.

Snape neodpověděl.

Držela se, dokud neprošel chodbou do obývacího pokoje. Poté opatrně odložila knihu, kterou si četla, vzhlédla a zvonivě se zeptala: „Jak jste se měl?"

„Cože?" otázal se a zamrkal.

„No, povím vám, jak jsem se měla ," pokračovala falešně veselým tónem, který si předtím nacvičila. „Objevila jsem tři mezery ve vašich ochranách, vaše ďábelské kuře mě dvakrát napadlo a jednou se mi vykálelo na velice drahé boty a váš nejbližší soused je zjevně přesvědčený, že jsem zlodějka, a nejméně třikrát na mě volal policii. Také tu nemáte žádné poživatelné jídlo, takže jsem posledních třináct hodin nejedla. Momentálně přemýšlím, jestli nemám vašim útočníkům ušetřit starosti a zabít vás sama."

Mrkání neustávalo. „Ve skutečnosti jste se mě neptala, jak jsem se měl, že ne?" zkusil to opatrně.

Otevřela pusu dokořán a asi minutu formulovala vhodnou odpověď. „Beru zpět cokoliv pozitivního, co jsem kdy řekla o vaší inteligenci," pronesla nakonec.

„Je těžké uvěřit, že jste o mé inteligenci někdy řekla něco pozitivního," odsekl.

Na to se nedalo odpovědět nic neurážlivého a ona slíbila sama sobě, že se s ním pokusí vycházet. A on očividně neměl náladu na pokec, takže jen nadále pokračovali ve vzájemném zahlížení.

„Můžu vám položit opravdu divnou otázku?" otázala se do ticha.

Povzdechl si: „Jsem dalek toho vyjít vám jakkoliv vstříc, Grangerová."

Protočila oči a odolala nutkání dát si ruce v bok. „To zvíře se fakt jmenuje pan Kokrháč?" zeptala se.

K jejímu překvapení se mu na tváři blýskl úsměv.

Uvědomila si, že když se Snape usmívá, kupodivu nevypadá ani trochu hrozivě.

„Nepojmenoval jsem ho tak," řekl, „ale ano, je to jeho jméno. A než se zeptáte, ano, Grangerová, cítím se při jeho vyslovování stejně směšně jako vy."

Stále se probodávali pohledem, ale bylo v tom i něco dalšího.

Znovu už ne.

„Já... přidala jsem další ochrany," slyšela se říkat pisklavým hláskem. „Jsou na mě napojené, takže tady budu v momentě, kdy mě upozorní, že byly narušeny. Předpokládám, že nechcete, abych tu zůstávala přes noc."

„To předpokládáte správně," souhlasil bez jakéhokoliv dalšího podtextu.

„Takže v tom případě odcházím."

Snape se ji zjevně chystal doprovodit až ke dveřím. Jakmile k nim došli, s pokývnutím hlavy pronesl: „Hezký večer, slečno Grangerová."

„Jo," zareagovala s rukou na klice. „Zítra se vrátím. Dobrou noc, Snape. Dobrou noc, Franto," dodala směrem ke dveřím.

„Franto?" zopakoval Snape s pozvednutím obočí.

Uculila se. „Hele, už máte kuře jménem pan Kokrháč. Proč ne mluvící dveře jménem Franta?"

Když téměř vesele poskakovala po chodníku před domem, přísahala by, že zaslechla jeho smích.

* * * * *

Měla zpoždění.

Plánovala dorazit do Tkalcovské ulice před osmou, aby mohla se Snapem prohodit slovíčko o tom, jestli by bylo možné to hloupé kuře přes den zavřít, aby ji přestalo pronásledovat a kálet jí na nejlepší boty. Plány jí však narušilo Harryho tak typické bušení na dveře v šest třicet ráno.

„Nó?" zeptal se Ron, když mu otevřel jen v boxerkách, protože se ani neobtěžoval s oblékáním. „Co chceš, Pottere?"

Hermiona klečela v pokoji na zemi a hledala svou druhou botu. Jednu objevila pod pohovkou a doufala, že druhá bude někde poblíž – jak se tam dostaly, neměla tušení. A Malfoy musel odejít do práce před půl hodinou, tak se ho nemohla zeptat.

Harry cosi zamumlal.

„V žádném případě!" odpověděl na Harryho řeč Ron. „Mám práci, kámo. A Hermiona taky – dělá pečovatelku Snapeovi. Takže jestli nechceš, aby bylo tvoje dítě celých dvanáct hodin vystaveno Snapeově vlivu, měl by sis najít někoho jiného."

Pořád nedokázala rozluštit, co Harry říká, ale znělo to prosebně.

„Hele, Harry, já vím," promluvil zase Ron. „Ale pro podnikání není dobré, aby se kolem pultu ochomýtalo děcko. A Merlin ví, že... mám Jamese rád, ale musíš uznat, že mezi jeho schopnosti fakt nepatří být v klidu a zabavit se sám."

Pět minut poté odešel Harry se svěšenými rameny a jeho syn stál s mrzutým zamračeným výrazem uprostřed chodby.

Dopadlo to tak, že zůstala doma a tři hodiny hlídala malého Jamese, zatímco Ron odešel do obchodu, aby si promluvil s Augustem a Thomasem, svými dvěma asistenty. Slíbil, že až se postará o obchod, vezme si Jamese na zbytek dne. Zpátky do obývacího pokoje se přemístil s temným výrazem, ale ignoroval Hermionin tázavý pohled a nasadil zářivý úsměv.

„Klidně běž, Hermiono; všechno jsem zařídil. Můžeme jít na famfrpálový zápas nebo něco takového, hm, Jamie?" zeptal se Ron a pocuchal svému synovci vlásky.

„Nenávidím famfrpál," prohlásil James hlasitě. „Strejda Charlie mě nechá jezdit na dracích. A neříká mi Jamie. To je jméno jak pro holku."

Ron si zabručel pod nos cosi, co znělo podezřele jako „otravní desetiletí spratci", ale jejím směrem jen mávl rukou. „To je v pořádku, Hermiono. Vážně. Běž si užívat se Snapeovým kuřetem."

Takže šla pozdě. Což znamenalo, že prošvihla Snapea a čekal ji další úžasný den s odstraňováním páně Kokrháčových exkrementů ze svých bot.

Ale když došla k Frantovi, zjistila, že Snapea vůbec neprošvihla.

Seděl na schodech, oblečený v modrém županu, který mu byl nejméně o dvě čísla větší, a mračil se na noviny ve své ruce. Jak se mu župan rozevřel, viděla, že má pod ním jen vybledlé pruhované trenky.

Vytřeštila oči.

Po chvilce zvedl prudce hlavu. „Už jsem vás dostatečně obveselil, Grangerová?"

„Ehm... počkat, cože?" Neměla ponětí, o čem to mluví.

„Víte naprosto přesně, co myslím," pronesl tichým, nebezpečným hlasem, který si dobře pamatovala z dětství. Tím, který obvykle znamenal, že se někoho – většinou Nevilla – chystá verbálně rozsekat na kousíčky.

Upamatovala se, že je dospělá, a odolala nutkání hlasitě polknout.

Vzal to jako pobídku, aby pokračoval. „Čtyři hodiny! Šel jsem pro noviny a už jsem tady čtyři hodiny! To... to... udělala jste z těch mých zatracených dveří filozofa!"

Nejlepší bylo mlčet. Jen by mu dodala munici.

Naštěstí si tento okamžik vybral Franta, aby promluvil. „Majiteli, prosím, chovejte se rozumně. Jsem svébytná osobnost a požaduji, aby byla tato svébytnost uznávána."

„Jsi proklatý kus očarovaného dřeva," zařval Snape na Frantu. „A chybí jen třicet vteřin, než z tebe udělám hromadu očarovaných pilin. Okamžitě mě pusť dovnitř!"

Nemohla se smát. Prostě nemohla. „Franta vás zamkl venku?" zvládla položit otázku s relativně neutrálním výrazem.

„Prohlašuju, že jste za to odpovědná," řekl a pohrozil jí novinami. „Způsobila jste, že moje dveře trpí... bludy."

„Já?" protáhla nechápavě.

„Dobré ráno, slečno Hermiono," ozval se v pozadí Franta. „Věřím, že jste se dosud měla dobře."

Konečně to vzdala a zeširoka se usmála: „Řekněme, že to bylo zajímavé ráno. A co vy?"

„Mám otázky a obavy ohledně podstaty mé existence," odpověděly dveře. „A majitel a já diskutujeme o mých právech jakožto vnímající bytosti schopné mít svobodnou vůli."

„Ano?"

Snape obrátil oči v sloup. „Jistě. S vámi diskutují, ale když něco říkám já, hned začnou mluvit jako hloupý stroj."

„Nejspíš proto, že mu vyhrožujete prokletím," prohlásila. Nedokázala odolat šanci pobavit se na Snapeův účet. „Franto?" zeptala se s pohledem upřeným za Snapeovo rameno. „Proč jste Snapea zamkl venku?"

„Jak jste mi vysvětlila, slečno Hermiono, jelikož jsem racionálně myslící entita, mám nárok být tak oslovován, ale majitel trvá na tom, že mi bude říkat jen zatracené dveře." Během řeči se do Frantova hlasu vloudil jednoznačně nevrlý podtón.

Cvak.

„Chcete říct, že tady sedíte celé dopoledne ve spodním prádle jen proto, že nechcete říct jeho jméno?" zeptala se Hermiona Snapea nedůvěřivě.

„Jsou to dveře," vykřikl. „Otvírají se, zavírají a dělají, co se jim řekne!" Konec svého prohlášení doplnil nepřátelským kopnutím do Franty.

Bosou nohou.

Slyšela, jak praskla kost.

S klením začal poskakovat na nezraněné noze a mávat ve vzduchu novinami. Díky tomu mu málem spadl župan.

No vážně, jak se od ní sakra může očekávat, že tváří v tvář tak směšnému chování zachová stoický výraz?

Zacukaly jí koutky.

„Franto," pronesla tím nejsladším, nejpřátelštějším hlasem, „vím, že vy a... váš majitel máte nějaké komunikační problémy, ale mohl byste prosím odemknout? Ráda bych si dala šálek čaje a tady Snape bude možná potřebovat ošetřit."

„Kuře snědlo většinu majitelových obvazů," odpověděl Franta. Znělo to spokojeně. „Včera, když byl majitel v práci a vy jste si v knihovně sama pro sebe povídala o krádeži, kuře se nacházelo v koupelně."

Snapeova tvář nabrala potutelný výraz, ale Hermiona jen zvedla prst. „Ani slovo, nebo vám nevyléčím nohu."

* * * * *

Ukázalo se, že má zlomené dva prsty, což šlo celkem snadno napravit, ačkoliv si několikrát stěžoval, že to nedělá správně. Zmlkl až poté, co pohrozila, že mu zlomí i druhou nohu.

Zatímco lenošil v pohovce s nohou podloženou polštářem a pokoušel se vypadat co nejzuboženěji, Hermiona pátrala v kuchyni po konvici. „Proč nejste tam, kam přes den chodíváte?" křikla do vedlejšího pokoje. „A kde sakra je ta konvice?"

Jeho odpověď se dala v rachocení hrnců stěží zaslechnout. „Ve dřezu."

A byla tam. Se zarudlými tvářemi ji naplnila vodou a postavila na sporák. „Neodpověděl jste na otázku," obvinila ho opřená o zárubeň, aby viděla na Snapea i na konvici.

„Nemusím tam být pořád," řekl. „A je příjemné mít den či dva pro sebe. Určitě taky netrávíte celý svůj život plněním úkolů od Kingsleyho Pastorka."

„Někdy mi připadá, že skoro jo," připustila. Zvláštní, že se cítila natolik pohodlně, aby něco takového řekla zrovna Snapeovi.

Neodpověděl a ona si uvědomila, že ho pozoruje. Způsob, jakým se natáhl na pohovku a relaxoval, u něj ještě nikdy neviděla. Neměl tolik utrápený výraz jako dřív a nebyl tak zoufale hubený. Ve skutečnosti vypadal...

Znovu už ne, řekla si a uťala svoje myšlenky, než se zatoulají ještě dál. Přece ho nenáviděla. Byl to prolhaný, zrádcovský, vražedný bastard a ona s ním nechtěla mít nic společného.

Pan Kokrháč nakráčel do místnosti a vydal se ke Snapeovi, který ho roztržitě pohladil.

Byl to prolhaný, zrádcovský, vražedný bastard... s mazlíčkem jménem pan Kokrháč.

„Pořád nemůžu uvěřit, že máte jako domácího mazlíčka kuře," pronesla náhle a přerušila tím ticho.

„Navzdory všem důkazům o opaku." Znovu pohladil pan Kokrháče a ona by mohla přísahat, že se na ni kuře dívalo samolibě. „Víte, že tu nemusíte zůstávat."

„Ale ano, musím," odpověděla. „Je to součást oné záležitosti ochrany. Nejlíp funguje, když se ochránce i ochraňovaná osoba nacházejí na tomtéž místě."

Zamračil se a dál hladil kuřeti peří. „Na noc nastavujete ochrany."

„Podívejte, Snape," řekla, protože se začala cítit frustrovaně, „máte dvě možnosti. První – sám a mrtvý. Druhá – naštvaný a živý. Vyberte si."

Zamračení se prohloubilo. „Jste vždycky tak otravná?"

„Jen mezi svými nejbližšími přáteli," odsekla sarkasticky a potřásala řasami tak dlouho, dokud se nezašklebil. „Takže která z možností to bude?"

„Čím navrhujete, abychom se zaměstnali?" odpověděl.

Rozhlédla se po chabě zařízené místnosti a pokrčila rameny. „Televizi nemáte a já nevím, jestli tady opravdu chci deset hodin sedět a číst si. Máte šachy nebo něco takového?"

„Nebo něco takového," řekl. Podle tónu mu to jednoznačně nebylo moc po chuti.

* * * * *

Nebo něco takového se ukázalo být starou zaprášenou krabicí s hrou scrabble zastrčenou v přístěnku na košťata. „Vánoční dárek od mé tety," vysvětlil Snape – Hermiona si byla naprosto jistá, že při těch slovech zrudl.

Tápala, co říct. Nakonec se rozhodla pro: „Nikdy jsem si vás nepředstavovala jako hráče scrabble."

„Taky nejsem. Ani neznám pravidla."

Po otevření krabice a zjištění, že písmena jsou stále ještě v uzavřeném igelitovém sáčku, mu uvěřila. S povzdechem mu podala stojánek. „Dobrá... náhodně si vytáhnete sedm písmen a vytváříte z nich slova."

„Jakákoliv slova? Co když potřebuju víc než sedm písmen?"

Tohle bude dlouhý den.

* * * * *

„Ha!" zajásal Snape a triumfálně položil na desku písmena. „A trojnásobek za slovo!"

Naklonila se nad desku a zamračila se: „Plísňáček? To ani není slovo."

„To tedy je. Je to houba," pronesl samolibě. „Běžná přísada do lektvarů. Chcete to zpochybnit? Domnívám se, že podestýlka v bedýnce pro kuře potřebuje vyměnit."

„Proč jsem sakra souhlasila s případnou pokutou za prohru?" povzdechla si neadresně. „A k otázce: do prdele, ne, nechci to zpochybnit. Mějte si svého plísňáčka a pan Kokrháč si setsakraklidně může svou slámu, nebo co to tam má, vyměnit sám."

„Třicet devět bodů," ušklíbl se Snape.

* * * * *

Byla vyčerpaná. Týdenní lov na Yetiho v Mongolsku se nedal se zabijáckým scrabble se Snapem vůbec srovnat. A co hůř, teď mu musela vyčistit kuchyň, pozvat v příštím týdnu jeho starého podivínského souseda dvakrát na odpolední čaj a vlastnoručně připravovat panu Kokrháči příští tři dny snídani.

Jediná věc, o kterou přišel Snape, byla jeho levá bota, a to jen proto, že nedokázala vymyslet nic dostatečně hrozivého.

Možná nikdy dřív nepoužil tuhle konkrétní hru, ale věděla, že ji podfoukl.

Doma botu nechala u vstupních dveří – co s ní provede, vymyslí později – a zamířila do kuchyně. Jestli někdy nastal čas na pivo, tak to bylo teď.

„Jak ses měl?" zeptala se Rona, který seděl u stolu s hlavou v dlaních.

„Mívám i lepší dny," sdělil desce stolu. „Zřejmě jsem ten nejhorší strejda, jakého malý James kdy potkal. Dokonce i strejda Percy ho představil ministrovi kouzel, víš. A nejlepší, na co se zmůžu já, je jen mizerný famfrpál, což, jak mě informoval, je něco, co vidí pořád, vzhledem k Harrymu a tak."

Rozhlédla se po místnosti a snažila se nevypadat vyplašeně: „Kde je James?"

„Představil jsem Malfoye jako svou úhlavní nemesis a James za ním teď všude běhá a klade mu otázky. Jsem si dost jistý, že se ho Malfoy snažil zamknout na půdě, ale James se dostal ven."

Zakroutila hlavou, sáhla po lahvi a otevřela ji. „Nechápu, co se stalo. Harry a Ginny jsou tak skvělí, ale..."

Ron se konečně narovnal a bezmocně pokrčil rameny. „Je to syn Harryho Pottera. Neexistuje nic, na co nemůže položit ty svoje špinavé pracky, a stouplo mu to do hlavy. Možná, že poslat ho dnes ráno ke Snapeovi nebyl až tak špatný nápad – postavil by toho malého holomka do latě."

Nedokázala přijít na žádnou adekvátní odpověď. Ron si nakonec je povzdechl a vstal. „Radši se půjdu ujistit, že ho Malfoy nepřeměnil na ještěrku nebo něco podobného."

„Nejspíš ne. Malfoy umí být velice slušný, pokud se snaží," prohlásila, když Ron mizel za dveřmi. „Ale neprozraď mu, že jsem to řekla."

* * * * *

Malfoy nepřeměnil Jamese na ještěrku.

Přeměnil ho na krajtu. Zřejmě na Jamesovu žádost. Ron je našel, právě když ho Malfoy přeměňoval zpátky.

Kluk nedokázal přestat mluvit o tom, jak to bylo ‚totálně úžasné'. „Nemůžu uvěřit, že někdo tak hustý jako Draco se kamarádí s tebou, strejdo Rone," poznamenal posměšně.

„Draco?" zopakoval Ron a tázavě pozvedl obočí směrem k Malfoyovi, který jen pokrčil rameny.

„Zastihl mě nepřipraveného," vysvětlil uhlazeně. „Mám tendenci dovolit lidem, kteří mě okamžitě neurazí, aby mě oslovovali křestním jménem."

Ron se zavrčením odtáhl mírně protestujícího Jamese po schodech dolů a donutil ho sedět v kuchyni, dokud Harry nedorazí.

„Nechápu, proč jsem si nemohl dál hrát s Dracem," brblal James.

„Má na tebe špatný vliv," vyštěkl Ron a Hermiona se snažila nerozesmát.

James na ně s nakrčeným nosem vyplázl jazyk. „To vy na mě máte špatný vliv."

„Ach, to pošetilé mládí," vzdychla Hermiona.

„Povím tátovi, co jsi o mě řekla," pohrozil.

Teď už se rozesmála: „Do toho, Jamie."

Ozvalo se zaklepání na zadní dveře a vzápětí se objevila Harryho hlava. „Co mi povíš?" zeptal se syna a na Hermionu se zamračil. „Ty mi kazíš dítě?"

„Řekla, že jsem pelešivé mládě," spustil James dřív, než Hermiona stihla najít vhodnou vtipnou odpověď.

Následná pauza byla dlouhá a výmluvná. Ronova tvář brunátněla nedostatkem kyslíku a Harry vydával huhňavé zvuky, které mohly, ale také nemusely být potlačovaným smíchem.

James, zjevně zmatený skutečností, že jeho otec jí okamžitě neskočil po krku, to zkusil znovu: „A taky mě nenechali hrát si s mým novým kamarádem."

„S novým kamarádem?" zopakoval Harry tázavě. „S kým, s nějakým dítětem ze sousedství, co zaskočilo na návštěvu?"

„Ne, je dospělý," opravil ho James, protože se mu tohle téma začalo zamlouvat. „Je fakt hustý, tati. Říkal, že mi někdy ukáže svoje panské sídlo, až ho znovu bude mít. Tati, jak může někdo ztratit sídlo? Myslel jsem, že jsou fakt hodně velká, ale když jsem se na to Draca ptal, mlčel."

Harry naprosto znehybněl. „Draca?" zeptal se tónem, který Hermiona považovala za podezřele klidný. „To jako Draca Malfoye?"

„Ty ho taky znáš?" vykřikl James. „Není úžasný?"

„Rone, Hermiono, můžete mi vysvětlit, jak mohl můj syn dneska narazit na Malfoye?" zeptal se Harry tímtéž přehnaně klidným hlasem.

„No, ehm..." začala Hermiona.

„Malfoy tady s námi tak nějak žije," dokončil Ron.

On je váš spolubydlící? Ten, který odpověděl na váš inzerát?"

„Taky to byl pro nás trochu šok," řekla omluvně. „Ale svou třetinu nájmu platí vždycky včas a věř nebo ne, většinou se nám vyhýbá."

„Ale..."

Překvapivě to byl Ron, kdo se rozhodl odpovědět. Ron, který strávil jednu polovinu času, co pobýval doma, trápením Malfoye a druhou polovinu přeměněný do nějakého obojživelníka, což byl důsledek onoho trápení, tak tento Ron se rozhodl vystoupit na Malfoyovu obranu. „Hele, Harry, to jeho otec dělal všechny ty věci. A navíc, kdyby nás chtěl zavraždit ve spánku, už by to udělal dávno."

Harry se zatvářil skepticky, ale nic dalšího k tomu nedodal. „James a já už bychom měli jít. Ginny nás nejspíš čeká s večeří."

„Mám hlad," vypískl James. „Strejda Ron říkal, že dostanu k jídlu jen játra a hrachovou kaši."

„Ve skutečnosti," zamumlal Ron koutkem úst jen pro Hermioniny uši, „strejda Ron vyhrožoval, že ho bude krmit jen játry a hrachovou kaší, jestli si nepospíší a nedojí tu zmrzlinu, aby mohli odejít z obchodu."

Když se Harry a James rozloučili a odešli, Ron si obrovsky oddechl. „Mám Harryho rád," řekl. „Fakt mám. Ale ten zatracený kluk..."

„No, ber to takhle," nadhodila s úšklebkem, „protože Harry už teď ví o Malfoyovi, bylo to nejspíš naposledy, co tě poprosil o hlídání."

Ronova tvář se rozjasnila. „To je skvělý výsledek. Připomeň mi, ať koupím Malfoyovi pití, až příště vyrazíme ven."

„Včetně těch rund, které prohraješ při našich slovních hříčkách?" zeptala se potutelně.

„Sklapni, nebo dostaneš jen játra a hrachovou kaši, mladá dámo," poškádlil ji.

„Hej, já mám hrachovou kaši ráda."

Otřásl se. „Vždycky jsem věděl, že s tebou není něco v pořádku."

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

AK. Automatické poďakovanie za preklad (Hodnotenie: 1)
Od: margareta - 22.02. 2024
|
Aspoň takto ďakujem všetkým, čo sa na tomto preklade podieľali a umožnili mi tak príjemne stráviť čas. Týmto dávam najavo, že poviedku čítam a teším sa na pokračovanie.

Archivované komentáre


Re: Sedm návyků... - část 3/7 Od: sisi - 10.08. 2018
Už je to tak. Snapeovi dveře nutně pochytily majitelův slovník. V mých mentálních představách opravdu mluví i jeho hlasem. Hustý. Ano také se podivuji nad výrazivem malého Jamese, co všechno dokáže vyjádřit jediným slovem a jak mnoho má dospěláky omotané okolo prstů. Snad je dostatečně nad věcí, on i jeho rodičové, aby pochopili, že syn válečného hrdiny bude víc zmijozel, bude využívat veškeré nabídnuté možnosti, Malfoye nazývat jménem, najde způsob jak se vyhnout játrům i proč nehrát hloupý famfrpál, a tak. Dnes se opět bavím, po dlouhé době. Díky Vám.
Re: Sedm návyků... - část 3/7 Od: Jacomo - 21.08. 2018
Dalrympl Snapea znal, tak proč by se neinspiroval, ne? A ano, ten hlas k tomu... definitivně takové dveře potřebuju! Ten Jamesův nezatížený pohled na okolí je strašně osvěžující. A má to logiku - je to pěkně zpovykané děcko kouzelnické celebrity, ať se to Harrymu líbí nebo ne, tak proč toho nevyužít. Ti strýčkové jsou s tím svým famfrpálem tááák nudní :-)) Díky, sisi. Pobavit bylo cílem celého překladu.

Re: Sedm návyků... - část 3/7 Od: larkinh - 03.08. 2018
Trojka Hermiona, Ron a Draco by byla smrtící, kdyby se domluvili a spolupracovali :) A Jamie potřebuje opaskem na zadek. Harry je moc měkkej. Díky za překlad.
Re: Sedm návyků... - část 3/7 Od: Jacomo - 06.08. 2018
Viď? To by se lekl i Voldemort, natož nějaký fracek, i když Potterův ;-)) Mě tady hrozně baví, jak nikdo z nich není dokonalý, všichni mají nějaké chyby a neřesti. Díky, larkinh!

Re: Sedm návyků... - část 3/7 Od: onigiri - 31.07. 2018
Akože dosť dobré to je. Väčšinou nemám moc rada vtipné FF ale dneska som sa smiala nahlas. Dakujem za preklad a za spríjemnenie dňa.
Re: Sedm návyků... - část 3/7 Od: Jacomo - 06.08. 2018
Tak to mě těší dvojnásob, že se líbí. Díky!

Re: Sedm návyků... - část 3/7 Od: Lemurka - 31.07. 2018
Hlavně neseznámil rozmazleného Jamese s Kokrháčem! A uraženě dveře co vyžadují respekt... Boží. Těším se na další rozvoj narážek na minulost, ... A vůbec na všechno... Díky a klaním se.
Re: Sedm návyků... - část 3/7 Od: Jacomo - 01.08. 2018
Já bych se víc bála setkání rozmazleného Jamese a Franty :-D Narážky budou... v hojné míře. Díky!

Re: Sedm návyků... - část 3/7 Od: Elza - 31.07. 2018
Čím dál tím lepší. :)
Re: Sedm návyků... - část 3/7 Od: Jacomo - 01.08. 2018
Aby ti nedošly superlativy ;-) (Ale pokud jde o mě, klidně se opakuj.)

Re: Sedm návyků... - část 3/7 Od: Lupina - 30.07. 2018
Hej, já mám hrachovou kaši ráda! :D Vážně. V téhle povídce jsou všichni úžasní. Od Franty, přes Snapeovo vražedné scrabble, až po nezvedeného Jamese. Sovičko, jsi moje hrdinka, že jsi tento skvost objevila. Medvěd.
Re: Sedm návyků... - část 3/7 Od: Jacomo - 30.07. 2018
Já taky. Asi s námi není něco v pořádku :-D Sama víš, že objev povídky je jen půl práce. Tou druhou je překlad a ten by nikdy nebyl tak dobrý bez podpory skvělé bety. Takže medvěd i tobě, Lupinko!

Re: Sedm návyků... - část 3/7 Od: zuzule - 30.07. 2018
Dekuji za veselejsi den! :D
Re: Sedm návyků... - část 3/7 Od: Jacomo - 30.07. 2018
Není zač :-D

Re: Sedm návyků... - část 3/7 Od: silrien - 29.07. 2018
Miluji Frantu a celou tuhle povídku. Vzteklý pan Kokrháč mě málem udusil (udělat si poznámku: Nejíst nejen když mluví Franta, ale vůbec). Draco je tu roztomilý a Severus rozpustile nevrlý. Nádhera. Děkuji
Re: Sedm návyků... - část 3/7 Od: Jacomo - 30.07. 2018
Když tak pomyslím na věci příští, poznámka "NEJÍST" je rozhodně na místě. Perlit budou ještě všichni. Díky za komentář, silrien!

Re: Sedm návyků... - část 3/7 Od: Gift - 29.07. 2018
To bylo krasne! Tentokrat tu mame hodne deje a ja se nemuzu rozhodnout, co me bavilo vic, zda Franta, kure, Snape a scrable, male potouchle Potterovce nebo Ron, ktery je tu zlaty. Tolik dojmu najednou! :-) Takze to shrnme: bylo to uzasne! Myslim to vazne, tato povidka je genialni hned v nekolika smerech. A navic je uzasne prelozena, moc a moc za ni dekuji. Vzdy mi zlepsi naladu.
Re: Sedm návyků... - část 3/7 Od: Jacomo - 30.07. 2018
Ano, kapitola je doslova nabitá událostmi. Jak už jsem zmínila u jiného komentáře, u mě vede James s jeho fakt hustým kámošem Dracem :-)) Moc a moc děkuju za krásný komentář a spolu se svými drahými betami za pochvalu, která pro změnu vyzlepšila náladu mně.

Re: Sedm návyků... - část 3/7 Od: margareta - 28.07. 2018
Tak mě napadá, nefunguje pan Kokrháč jako živý budík? Třeba i spí se Snapem v ložnici, protože je sbližuje, že když se šeří, hřeje oba peří? Teda, Snapea to v peřině, abych se vyhnula neslušným narážkám. A to obvazové krmivo, to mohla být klidně naklíčená semena bylinek; přikládaná na bolestivá místa dokážou divy! Nejhorší je ta hrachová kaše s játry, která akorát vyvolává představu symptomů střevní infekce! Brr!! Ubohý James, nedivím se, že byl tak rád s Malfoyem. Oproti těm dvěma, kteří mu byli schopní nabídnout akorát buďto spořádané listování v knihách nebo famfrpál, byl Draco fakt hustý! A Ron by si případně mohl vzpomenout, jaký byl sám v jeho věku! Sama za sebe jsem ráda, že jsem tak normální, protože nesnáším hrachovou kaši a játra toleruju jenom jako parťáka na detox. Moc děkuji za prima kapitolu!! Dvakrát mi upadly brejle a šnuptychl mám totálně mokrej!! Díky!!
Re: Sedm návyků... - část 3/7 Od: Jacomo - 30.07. 2018
Ježíš, margareto, některé mentální obrazy jsem fakt nepotřebovala... Bohužel mám bujnou fantazii, ani ta peřina nepomohla... :-))) Ano, James s Hermionou a Ronem vyloženě trpěl, ještěže byl v bytě i Draco a mohl si tedy pořídit nového dospělého fakt hustýho kámoše :-)) Chudák Harry - představ si, že to teď bude doma poslouchat donekonečna. To by možná šel radši znovu umřít do Zapovězeného lesa než tohle :-) Děkuji za úžasný komentář, margareto! Na brejle bacha, ať si můžeš přečíst o věcech příštích. Troufám si tvrdit, že si s dosavadním dějem v ničem nezadají.

Re: Sedm návyků... - část 3/7 Od: denice - 28.07. 2018
Schválně jsem si přivstala, abych si v klidu přečetla dnešní kapitolu, a opravdu to stálo za to. Zase jsem řvala smíchy a u každé druhé věty jsem si říkala - tohle vypíchnu v komentáři. Když ale ta povídka je tak boží - to se nedá říct, jestli vede Snape, pan Kokrháč, Franta, Draco, pelešivé mládě James, nebo Ron. Miluji je všechny. Jediné, co mi chybí, je situace, v níž jsem slyšela minulou kapitolu. Moc, moc děkuji, drahá sovičko!
Re: Sedm návyků... - část 3/7 Od: Jacomo - 30.07. 2018
U mě tedy v této kapitole vede James a jeho výrok o Dracovi: "Ty ho taky znáš, tati? Není úžasný?" To jsem se při prvním čtení málem počůrala smíchy. Ano, takhle dokážou status quo pozměnit jen minulostí nedotčené děti. Tentokrát mohu s klidem prohlásit, že bych se nebránila hlasitému předčítání jakékoliv části této povídky. Fakt je to moje srdcovka a sdílet ji se stejnými nadšenci je úžasný dar. Veliké díky, denice!

Prehľad článkov k tejto téme: