Preklady fanfiction Harryho Pottera

Len pre našu zábavu a poučenie.

Izolace

Kapitola 30 - Tabu

Izolace
Vložené: arabeska - 01.07. 2018 Téma: Izolace
arabeska nám napísal:

Autor: Bex-chan                Překlad: arabeska             Beta: morikage             Banner: Vojta

Originál: Tabu

Rating: 16+

Pozor, nie je možné otvoriť v novom okne, musíte sa vrátiť späť.

Hermiona zamrkala, aby zahnala opar spánku, a snažila se zaostřit. Nejdřív to ucítila, až potom spatřila. V ruce jí leželo něco, co tam nepatřilo. Zmateně se zamračila, když rozpoznala cizí prsty. Stan matně osvětloval jen slabý plamínek z lampy v rohu, ale okamžitě poznala, komu patří ruka, se kterou má propletené prsty.

Odtáhla se tak prudce, až se loktem praštila do boku. Málem ji ovládlo nutkání Rona probudit a udělit mu lekci o slušnosti a o tom, že si má nechat svoje ruce pro sebe, ale myšlenka brzy vyšuměla a Hermiona zůstala bdělá a rozrušená. Vzdala se naděje, že se jí ještě podaří usnout, a místo toho se zvedla z polního lůžka, po špičkách vyšla ze stanu a vydala se najít Harryho, který měl mít tu noc hlídku.

Objevila ho pár metrů od jejich tábořiště. Opíral se o polorozpadlý mrtvý kmen dubu, a když se v jeho brýlích zaleskl obraz měsíce, poznala, že si jí všiml. Vědomě se jí od jejího přiznání ohledně Draca vyhýbal a Hermiona si na chvíli pomyslela, že se zvedne a odejde, ale nakonec mu ramena poklesla a on vydechl mlhavý obláček vzduchu, když si troufla přijít k němu blíž. Dlely mezi nimi věci, které musely být vyřčeny. Nalomené přátelství, které bylo potřeba zacelit.

Ahoj,“ broukla pokorně a svezla se na zem naproti němu.

Ahoj,“ odpověděl a z té rozpačitosti mezi nimi se Hermiona ošila. „Hermiono -“

Chci se tě zeptat -“

Taky mám pár otázek,“ skočil jí do řeči a vypadal téměř nervózně. „Já, hm, chci se omluvit, že jsem se ti poslední týden tak vyhýbal.“

Roztála úlevou. „To je v pořádku.“

Já jenom… byl to šok. No, pořád to je šok a -“

Já vím,“ přikývla. „Chápu to.“

No, to je můj problém,“ pokračoval Harry. „Přemýšlel jsem o tom a pořád to nechápu a asi potřebuju… jo, potřebuju, abys mi to vysvětlila.“

Chceš, abych ti řekla, co se mezi námi stalo? Mezi Dracem a mnou?“

Chci slyšet tvoje důvody,“ upřesnil. „Jsi ta nejchytřejší osoba, jakou znám, takže možná… když to vysvětlíš, možná mi to začne dávat smysl.“

Skousla si ret. „Nejsem si jistá, jak…“

Jak dlouho?“ napověděl jí. „Jak dlouho… to k němu cítíš?“

Zavzpomínala na první polibek s Dracem, ten výjimečný den, kdy ji píchla včela a on jí zachránil život a ona se ho tak beze studu dotkla a pak se to stalo. To byl ten katalyzátor, díky kterému vnikla do Dracova života. Ten šílený impuls všechno změnil.

Od listopadu,“ zamumlala vzdáleně ze vzpomínky na vichry. „Začalo to v listopadu.“

Dobře. A jak?“

Znovu se vrátila v čase a vzpomínala na všechny události, které vyvrcholily v onen osudný moment. Od sdílených pohledů až po dlouhé noci na pohovce s horkou čokoládou. Když začal číst její mudlovské knihy a ona mu začala vařit. Když zpanikařil, protože se nevrátila včas, a ona je oba řízla a smísila jejich krev. Od každého delšího pohledu po každý zvídavý dotyk.

Od tolerance po zvědavost, chtíč a pak lásku.

Život není nic jiného než soubor křehkých událostí, které vedou v něco nádherného či tragického. Někdy v obojí.

Víš, mají pravdu,“ zašeptala dřív, než si vůbec uvědomila, že to neříká jen v duchu. „Nikdy toho druhého skutečně nepoznáš, dokud s ním nezačneš bydlet. Svým způsobem jsme byli oba ztracení a mimo zónu komfortu. Já neměla tebe a Rona a on neměl nikoho z přátel ani z rodiny. Neměli jsme nic, a když se nemáš za čím schovat, úplně se odhalíš.“

Ale -“

A oba jsme se před sebou… rozsypali,“ pokračovala. „Ty-víš-kdo chtěl jeho hlavu a jeho naprosto přemohly okolnosti a já jsem po tom, co jsem rodičům vymazala vzpomínky, byla tak… zničená. Ale díky tomu jsme se stali lidmi. Asi. Byli jsme… chovali jsme se skutečně, protože jsme byli zlomení.“

Harryho obočí se stáhlo. „Nechápu.“

Chci říct, že jsme tam byli jen… my,“ snažila se dál. „Naše osobnosti, naše… duše. Jenom emoce a instinkty a díky nim jsme si prostě… sedli. Spojilo nás to, skoro.“

Protože jste byli oba sami?“

Ne,“ zavrtěla hlavou. „Ne, měla jsem kolem sebe lidi, kteří by mi mohli dělat společnost, kdyby šlo jen o osamění. Ale šlo o víc.“

Za sklíčky jeho brýlí spatřila záblesk nejistoty. „Takže… najednou mu to bylo jedno? Že jsi mudlorozená?“

Ale ne, Merline, to ne. Chvíli mu trvalo, než se ke mně začal chovat slušně, ale to prostě kvůli tomu, jak ho vychovali. Možná jsem jen optimistická, ale myslím, že začal zpochybňovat všechny ty ideje a předsudky o čistotě krve ještě dřív, než jsme si spolu začali. Možná ještě předtím, než pustil Smrtijedy do Bradavic.“

Co tím myslíš?“

Viděl jsi ho vloni, Harry,“ vzdychla. „Jak vypadal zmučeně. Kdyby věřil všemu, co ho učili o mudlech a mudlorozených, určitě by za tím šel bez námitek.“

Ale stejně, Hermiono…“

Nikdy nebyl skutečně zlý, Harry,“ bránila Draca kvapně. „Prostě… udělal špatná rozhodnutí. Ty pochyby tam asi byly vždy a já ho jenom… postrčila správným směrem.“

Ale to ne -“

Proč miluješ Ginny?“

Co tím myslíš?“

Není to přece zrovna vhodné. Je to sestra tvého nejlepšího přítele. Proč ji miluješ?“

Já, no…“ zadrhl se. „Nevím proč… prostě tak.“

Koutky jejích úst se zvedly ve smutném úsměvu. „Přesně.“

Harry se na chvíli zamyslel nad jejími slovy a pak zavrtěl hlavou a posunul si brýle na nose, zvyk, který, jak věděla, dělá z nervozity. Zíral na špičky svých bot a hlasitě vydechoval nosem.

Na co ses mě chtěla původně zeptat?“

Sklopila pohled, když vycítila, že pro něj rozhovor o jejím vztahu s Dracem skončil, ale nedokázala odhadnout, jestli se jeho názor změnil, nebo ne. Vzhledem k tomu, jak si bubnoval nehty o kolena, dost o tom pochybovala.

Chtěla jsem vědět, cos řekl Ronovi.“

Nic,“ zamumlal. „Bylo mi jasné, že kdybych mu prozradil, že máš ráda jiného, začal by se vyptávat. Jenom jsem mu řekl, že jsem s tebou nemluvil, protože jsem nevěděl, co ti říct.“

Polkla nutkání v krku. „Držel mě za ruku, když jsem se vzbudila,“ přiznala. „Harry, musím mu to říct.“

Ne.“

Ale není to fér.“

Ještě ne, Hermiono.“

*

Víčka měl těžká, jako by byly jeho řasy z grafitu.

V posledních čtrnácti dnech na Draca těžce doléhalo vyčerpání, tepalo mu hluboko ve svalech a mezi očima se mu usídlila permanentní bolest hlavy. V pouhých několika dnech po Tedově smrti se všechny ty jednoduché vzorce a rutiny, díky kterým všechno šlapalo, jednoduše rozpadly. Už žádné zdlouhavé partičky šachu, žádné společné snídaně a žádná půlnoční setkávání s Andromedou u šálku kávy. Všechno se zvrhlo do ponurého a chaotického blázince a nikdo neměl vůli ani předstírat, že ho to štve.

Možná kromě Blaise.

Andromeda teď přespávala v pokoji s Tracy, protože se nedokázala vrátit do domu, který sdílela se svým manželem, a čelit všem vzpomínkám ukrytým za každou částečkou prachu. Stěží Tracyin pokoj opustila, a tudíž padlo na Blaise, aby se pokoušel udržet v jejich bezpečném domě chabý pořádek. Rozhodil domácí práce mezi své vrstevníky a přijal Andromedinu roli hlavy domu, ačkoliv Draco uvažoval, jestli to nedělá hlavně kvůli tomu, aby odvedl svou pozornost od osamělých nocí bez Láskorádové, která odešla už před týdnem.

Bylo to… složité.

Draco si už ani nedokázal vzpomenout na dobu, kdy byl obklopen lidmi, kteří se vyrovnávali se smrtí tak choulostivým způsobem, a neměl ponětí, jak se ve společnosti truchlících chovat. Teda sotva znal, ale jeho přiženěný strýc evidentně značně ovlivnil životy ostatních, než Draco přišel – stal se zřejmě Theovým a Millicentiným pseudootcem. A melancholie se stává nakažlivou, když se drží v uzavřeném prostoru.

Jak se dalo čekat, Theova reakce byla nejkritičtější. V prvních dvou dnech jen střídavě zvracel, křičel a snažil se rozmlátit všechno v dosahu. Ale jak už to má život ve zvyku, vztek a energie z Thea pomalu vytekly a v posledních čtyřech dnech jen zrcadlil Andromedu a oba se ploužili jako těla bez duší.

Pouze existovali, chycení v katatonickém tranzu žalu, zcela bez cíle.

Blaise zabavil Theovi hůlku a taky usoudil, že musí zůstat pod dohledem, a tak se u něj v pokoji v noci všichni pravidelně střídali. Ačkoliv Draco zastal o něco víc nočních hlídek. Dávalo to smysl, neboť spal méně než všichni ostatní.

A když už na něj konečně všechno dolehlo a on zalezl do postele pro změnu v rozumnou hodinu, až příliš brzy ho probudil odporný sen o Znameních zla a křiku Grangerové.

S trhnutím se prudce nadechl. V očích ho štípal studený pot a chvěl se po celém těle, zatímco mu v uších doznívaly Hermioniny výkřiky. Schoval obličej do roztřesených rukou a pokusil se uklidnit dech. Zamračil se na hodiny, které ukazovaly půl čtvrté ráno.

Zrovna zvažoval, jestli má nebo nemá cenu pokoušet se znovu usnout, když to zaslechl; tichounký zvuk řeči z přízemí.

Tušil, že dost možná o nic nejde, že se jen Miles a Tracy šli dolů napít, ale břicho se mu kroutilo pochybnostmi. Natáhl si triko na tělo zbrocené potem, popadl hůlku a opatrně se vykradl z ložnice.

Lumos,“ zašeptal, když kráčel ke schodům.

Hlasy zesílily, ale stále je nedokázal přiřadit ke jménu ani se mu nedařilo rozlišit slova, tak potichu sešel schody a chodbou se dostal až před dveře kuchyně.

Mluvily dva hlasy, oba ženské. Rozeznal Andromedin jemný tón, ale nedokázal si zařadit ten druhý. Zhasl světlo hůlky a v návalu zvědavosti přitiskl ucho na dveře.

„…a tak. Chtěla jsem přijít dřív, ale je teď příšerně nebezpečné posílat sovy a nebyla jsem si jistá, jestli by mě tvoje ochrany pustily dál, kdybych se chtěla přemístit, a nechtěla jsem použít ani přenášedlo, když mám pár dní před termínem -“

To je pořádku,“ zaslechl Draco tetino zamumlání. „Chápu, že jsi měla plno -“

Ale ne, měla jsem tu být s tebou.“

Nic se neděje, Nymfadoro,“ přerušila ji Andromeda a Dracova tvář na druhé straně dveří se protáhla, když poznal jméno své sestřenice. Té, kterou vůbec neznal.

To teda děje,“ přela se Tonksová a ozval se úder do dřeva, Draco předpokládal, že pěstí. Slyšel v jejím tónu ten tlak, nápor, tu rozbitnost člověka, jenž se ocitl lapený mezi zármutkem a syrovou zlostí. „Omlouvám se, mami -“

Přestaň se omlouvat, Nymfadoro. Je to v pořádku. Jen… tak ráda tě vidím, beruško. Jsem šťastná, že jsi tady.“

Víš,“ promluvila mladá žena po chvíli. „S Remusem jsme mluvili o jménech a rozhodli jsme se, že když to bude kluk, bude se jmenovat po tátovi.“

Nastalo prázdné ticho a Draco se snažil zůstat tak nehybný, jak mu to jen svaly dovolovaly.

To zní perfektně,“ vydechla Andromeda hlasem zkřehlým emocemi. „Táta by byl šťastný. Opravdu.“

To se asi nikdy nedozvíme, že?“

Zníš tak naštvaně -“

Samozřejmě, že jsem naštvaná!“ vyštěkla. „Zabili mi otce! Každý den někoho zabíjí a do toho ta pitomá Komise pro registraci mudlorozených! Viděla jsi, co za propagandu šíří o mudlorozených?“

Dracovi se stáhl hrudník.

Komise pro registraci mudlorozených. Mudlorození. Grangerová.

Ano,“ odpověděla teta. „Viděla jsem něco ve Věštci a do domu se dostaly nějaké letáky. Je to zrůdné -“

Odporné,“ vyplivla Tonksová. „Nemůžu uvěřit, že takovým blábolům lidi vážně věří. Víš, když za mnou přišla Hermiona -“

Draco neslyšel konec věty. Všechna krev se mu nahrnula do uší a dočasně ho ohlušila, až vnímal jen tlukot splašeného srdce a zamlžený zrak. Udeřilo to na něj tak tvrdě, ta vlna divokého vzteku, která mu zahořela až v konečcích prstů a která se pak proměnila do čistého adrenalinu a horkosti, s nimiž vrazil do dveří a vpadl do kuchyně, hůlku v pohotovosti. Čarodějky nadskočily úlekem a Tonksová rázem stála na nohou, hůlku namířenou na jeho srdce, tělo natočené v podmíněném mateřském reflexu chránit své dítě.

Pak na něj znechuceně pohlédla. „Co tady sakra děláš?“

Kde do prdele je?“ procedil Draco skrz zuby a jen stěží zaznamenal výhrůžku ve svém hlase.

Draco,“ varovala ho Andromeda. „Uklidni se.“

Kde je?“

Mami, co tenhle tady sakra dělá?“

Patří sem, Nymfadoro.“

Ale on je jeden z nich,“ opáčila hbitě. „Přijal znamení a pustil Smrtijedy -“

Přeběhl,“ vysvětlila jí Andromeda obratem a zvedla se z místa. „Draco, prosím, teď skloň hůlku.“

Ani se ke mně nepokoušej kurva přiblížit,“ zavrčel a šlehl po ní očima. „Lhala jsi mi.“

Nelhala.“

Říkala jsi, že nevíš, kde je!“ zařval, až mu hlas rázem ochraptěl a hruď neuvěřitelně ztěžkla. „Věděla jsi to a prostě jsi mě nechala myslet si, že je -“

Draco, prosím, dej pryč tu -“

Viděla jsi, jak jsem v prdeli, a nic jsi s tím neudělala!“

Prudce dýchal a očima těkal z tety na sestřenici a zase zpátky. Ta zrada mu na jazyku zanechala hořkou pachuť a nepřítomně zapřemýšlel, kdy vlastně začal Andromedě skutečně věřit, než se v duchu pokáral, že nedává pozor. Už by měl být z minulosti poučený.

Draco, přísahám, že jsem to nevěděla. Nymfadora mi to řekla teprve dnes.“

Vybalte to, kde je?!“ zavrčel jako rozběsněné zvíře. „Hned!“

Kdo?“ vstoupila do toho Tonksová.

GRANGEROVÁ!“ zaburácel a znovu na ni upřel rozohněné oči. „Přísahám u Salazara, jestli mi to -“

Andromeda zaúpěla a setřela si z koutku oka zdeptanou slzu. „Draco, přestaň. Prosím.“

Ne, dokud mi neřeknete, kde je Grangerová,“ odsekl rezolutně. „Koukejte to -“

Myslíš Hermionu?“ zeptala se Tonksová náležitě vytřeštěně. „Co ta má s tebou společného?“

Všechno má se mnou společné!“ vypálil Draco, nečinnou hůlku stále namířenou na ni. Chvěla se jeho vztekem. „Okamžitě mi to řekni!“

Tak počkat,“ zarazila se Tonksová a vykulila oči, asi když sáhla po konkrétní vzpomínce. „To ty? Ty jsi… ty jsi ten kluk, o kterém mluvila? Do kterého se v Bradavicích zamilovala? Vy jste -“

ANO, JÁ!“ zavřeštěl, příliš rozlícený a netrpělivý, aby mu na tom záleželo. „Jsem to já! Já a ona!“

Nekecej,“ zavrtěla Tonksová pochybovačně hlavou. „Hermiona by nikdy -“

Nymfadoro,“ Andromeda na svou dceru pevně pohlédla. „On nelže.“

Tonksové zacukalo ve rtu, ale hůlka setrvávala napřažená, stejně jako ta Dracova. Za zády ucítil pohyb, ale dál se upřeně díval na svou sestřenici a ignoroval dva páry nohou, které vstoupily do místnosti a zastavily se kousek vedle něj. Intuice mu napověděla, že jsou to Blaise a Theo, ale nepodíval se jejich směrem, nechával se unášet rozbouřeným vztekem, který mu pod kůží praskal jako elektřina.

Malfoyi,“ oslovil ho Blaise ostře. „Co tu u Merlina -“

Nech mě na pokoji,“ štěkl. „Neser se do toho a vypadni!“

Draco, ty nevidíš, že je těhotná -“

To je mi u prdele!“ vyprskl. „Ví, kde je Grangerová!“

Grangerová?“ zopakoval Theo tiše a evidentně zmateně. „Jako… Hermiona Grangerová? Proč -“

Já nevím, kde je Hermiona!“ překřičela je Tonksová. „Nikdo z nás to neví.“

Říkala jsi, že za tebou přišla!“ zařval Draco. „SLYŠEL JSEM TĚ, DO HAJZLU!“

Ano, řekla jsem, že přišla,“ promluvila Tonksová už klidnějším, úsečným tónem. „Ale taky odešla, Malfoyi. Nemám ponětí, kde je teď.“

Draco ochabl a přemohla ho otupělost. „Lžeš…“

Ne,“ zarazila ho, jako by jeho reakci očekávala. „Byla se mnou, ale před víc jak měsícem odešla.“

Kam?“

To nevím,“ odvětila pomalu a váhavě uvolnila obranný postoj. „Zmizela v noci. Předpokládám, že se domluvila s Harrym a Ronem.“

S těmi lapáky katastrof!“ zvolal Draco a zatnul zuby, když mu zakolísal hlas. „No výborně!“

Bude v pořádku,“ zamručela Tonksová. „Hermiona je nejbystřejší čarodějka svého věku.“

Ty blbko,“ sykl na svou sestřenici, ale začínal ztrácet vnitřní oheň. Cítil, jak mu energie protéká mezi prsty a místo toho se do něj vpíjí zdrcující zklamání. „Nechala jsi Grangerovou, mudlorozenou, jen tak zdrhnout, když jsou všude kolem lapkové -“

Hermiona se o sebe umí postarat.“

Jo, jako tvůj otec?“ odsekl a ohřál se nad starým známým zadostiučiněním, když slyšel, jak obě ženy po jeho kruté poznámce zalapaly po dechu.

Malfoyi,“ ozval se Blaise. „Skončil jsi.“

Byl bys tak zkurveně v pohodě, kdyby šlo o tvoji čarodějku?“ vyštěkl Blaisovým směrem.

Moje čarodějka se taky pohřešuje,“ připomněl mu kamarád a Draco cítil, jak se mu na napřažené paži svírá ruka. „Dost.“

Draco se nebránil a sklonil hůlku. Oči mu klesly k podlaze a křeč v předloktí se začala uvolňovat. Chtěl jenom slyšet cokoliv o Grangerové, cokoliv, jen ujištění, že je v bezpečí, ale to prchavé zajiskření něčeho podobného naději rychle zmizelo a on se cítil, jako by z něj někdo vytloukl vzduch. Zvedl volnou ruku ke skloněné hlavě, kde se v dutinách začaly ozývat vzdálené údery migrény. Fyzicky cítil, jak si ho ostatní měří očima, a z duše je v tu chvíli nenáviděl za to, že se stali svědky jeho výbuchu a ztráty kontroly.

Do prdele,“ vydechl a otočil se k odchodu.

Tak počkat,“ skočil mu Theo do cesty. „Už mi hráblo, nebo jsem slyšel správně? Ty a Grangerová? Dohromady?“

Draco neodpověděl, ale narovnal ramena a zvedl bradu a mlčky tím Thea vyzýval, až si zkusí utrousit hanlivý komentář nebo posměšek. Místo dalších slov se však Theovy rysy zkroutily do podivného výrazu a Draco spatřil odlesk toho sarkastického dareby, kterým Theo býval před Tedovou smrtí.

Inu,“ promluvil Theo a rty mu pokoušel úšklebek. „To je mi ale zajímavý obrat.“

Z nutkání přerazit Theovi čelist Dracovi zbělely klouby, ale jen se kolem něj protáhl a vrátil se do ložnice. Toužil po samotě a dlaždičkách ve sprše, ve kterých si může představovat odraz Grangerové.

Prohlášení, že putuje válkou zmítanou zemí s Potterem a Weasleym, vstříklo do jeho žil novou dávku insomnie a Draco po čtyři následující dny nezamhouřil oka.

Cíleně se vyhýbal ostatním, zvlášť Theovi, Blaisovi a Andromedě, až dokud jej právě ona jednoho poměrně ponurého dubnového úterý sama nevyhledala. Vzpomínal si, že se zrovna díval z okna na nové mladé lístky a růžové květy na jabloních, zvětšené kapkami deště, které se sbíhaly na skleněných tabulích. Vstoupila do jeho pokoje bez klepání, na rtech nefalšovaný úsměv, který vypadal pokřiveně, jako by zapomněla, jak se dělá.

Řekla mu, že právě obdržela dopis, že Tonksová porodila chlapečka, Teddyho Lupina.

Uvažoval, proč si myslela, že mu na tom záleží, a potom uvažoval, jestli si to myslela správně.

Zamumlal váhavou gratulaci a ona odešla na návštěvu za svým prvním vnoučetem.

Sraženina v Dracově hrudi se trochu odlehčila, ale zbytek dne strávil závistí, že to dítě vůbec nevnímá temný a zmírající svět, do něhož se právě narodilo.

Nevinnost a ignorance se v jednom shodují. Jsou blažené.

*

Hermiona přejížděla prsty po spletitých kličkách a smyčkách na jílci meče a žasla, jak může být něco tak nádherného tolik smrtící. Harry jí dal meč Godrika Nebelvíra, spolu se vším podstatným, aby ho schovala v očarované kabelce, protože trval na tom, že ona je ta nejzodpovědnější a že se o jejich věci postará nejlépe. Ovládlo ji nečekané nutkání si tu vzácnost prohlédnout. Fascinovala ji historie, kterou prakticky cítila tepat v jeho ostří.

Kov byl pod dotekem teplý, teplejší než její kůže.

Vrátila ho do kabelky a opět se zaměřila na rozečtenou knihu, kde si podtrhávala všechno, co by se mohlo časem hodit, a psala si poznámky po stranách, k čemu se kdy vrátit. Naprosto se ponořila do své obvyklé rutiny opakovaného čtení slov, která si vryla do paměti už před týdny, a snažila se tím zahnat myšlenky na Draca, protože se jim vždy nějak podařilo podrýt její soustředění. A tak když se jí dotkla ruka na rameni a kudrny na uchu se pohnuly, vystřelila vyděšeně na nohy s hůlkou v pozoru.

Rone,“ vydechla a odtáhla hůlku od jeho hrdla. „Málem jsem vyletěla z kůže.“

Promiň,“ zamumlal omluvně. „Ale volal jsem na tebe, vážně.“

Já jsem -“

Četla,“ dořekl za ní. „Jo, já vím.“

Hermiona viděla, jak je nervózní. Bylo to tak očividné, přešlapoval z nohy na nohu a pihovaté rysy se mu kroutily nejistotou. Věděla, co přijde, a nervózně si zastrčila tvrdohlavé vlasy za ucho, kde se jí před chvílí dotkl.

Kde je Harry?“

Dělá něco k jídlu. U stanu,“ mávl rukou. „Hele, Hermiono -“

Měla bych mu jít pomoct.“

Udělal jsem něco?“ vyhrkl Ron a Hermiona se nahrbila. „Chci říct… něčím jsem tě naštval nebo tak něco?“

Dlouze se nadechla. „Ne, nenaštval jsi mě, Rone.“

No… tak to teda nechápu,“ soukal ze sebe nemotorně. „Prostě… myslel jsem, že jsme… víš co.“

Rone, myslím -“

Myslím to, co se stalo na svatbě, a to všechno,“ mluvil nesouvisle dál. „Vím, že jsme o tom nikdy vlastně nemluvili, ale já… lituješ toho?“

Ne, nelituju,“ odvětila upřímně. „To jenom -“

Protože jsem myslel, že to znamená, že jsme teď spolu, ale ty… očividně to tak necítíš.“

V hrudi jí kvapem rostla vina. Řekne mu to. Cítila, jak se jí na jazyku formují slova. „Jsi můj nejlepší kamarád.“

Ale to je všechno?“ otázal se sklíčeně. „Jenom kamarád? To je všechno, co pro tebe znamenám?“

Rone,“ začala váhavě. „Víš, že ses mi líbil, ale… naše příležitost stát se něčím víc než přáteli… přišla a zase odešla.“

Co tím myslíš?“

Myslím tím, že jsme příliš dlouho čekali,“ vysvětlila mu. „Pořád to tam bylo, na dosah, ale my jsme to prostě přehlíželi. A to proto, že to ani jeden z nás nechtěl dost.“

Ale to -“

Mrzí mě to, ale je to tak. Bylo by to pro nás… příhodné.“

Příhodné?“ zopakoval a vypadal zraněně. „Co to vůbec znamená?“

Myslím tím, že jsme spolu strávili tolik času, že by dávalo smysl mít vztah, ale… ale příhodnost není dostatečně dobrý důvod začít vztah. Vlastně je to dost příšerný důvod.“

Hermiono…“

Ty si nemyslíš, že kdyby to jeden z nás opravdu tolik chtěl, že by to prostě přišlo?“ hájila se. „Rozhodně nám v tom nikdy nic nebránilo, jen my sami. Do háje, vždyť nás k tomu naši přátelé a rodina prakticky povzbuzovali -“

Pořád jsi naštvaná za to, co se stalo s Levandulí?“ zeptal se najednou.

Ne, samozřejmě že ne.“

Protože to byla jenom chyba,“ dodal zbrkle. Natáhl se po její ruce, ale ona ucukla dřív, než se jí dotkl jen konečky prstů. „Hermiono -“

Rone, přísahám, že to nemá nic společného s Levandulí.“

Takže máš ráda někoho jiného?“

A přišlo to, ta otázka, které se tolik děsila, protože ho odpověď zničí. Tolik mu to chtěla říct, aby mezi mini existovala jen pravda, jakkoliv těžké pro něj bude to slyšet, ale v koutku hlavy jí našeptával Harryho hlas. Sledovala, jak Ronovýma úzkostnýma očima probliklo zklamání, a uvědomila si, že mlčí až příliš dlouho. A ticho je prosté zbabělcovo doznání.

Já -“

Věděl jsem to,“ kývl, podivně klidný. „Věděl jsem to, ale Harry říkal, že se pletu.“

Rone, to není důvod, proč to mezi námi nefungovalo.“

V pohodě,“ řekl s bolestivě nuceným úsměvem. „V pohodě, chápu. Neviděli jsme tě jak dlouho… pět měsíců?“

Šest,“ upřesnila. „Ale -“

Hermiono, líbí se ti někdo jiný?“ zeptal se znovu. „Je to jednoduchá otázka. Ano nebo ne?“

Zavřela oči. „Ano.“

To je… to je v pořádku,“ zakoktal se. „Kéž bys mi to řekla dřív.“

Je to Draco Malfoy.“

Nastalo další ticho, ale tentokrát takové, kdy se zdá, že zmlkli i ptáci a vítr ve větvích, takové, které v uších začne hučet jako odsuzovaná smrtka. Pomalu otevřela oči a zjistila, že Ron stojí blíž, než očekávala, tvář ztuhlou a nečitelnou. Pak se mu ale koutky úst rozšířily. A rozesmál se, tím tichým smíchem, který začal nevinně, ale postupně roztřásl celé tělo.

Ten-ten se povedl,“ vykuckal mezi záchvaty smíchu. „Merline, Hermiono, ty fakt musíš na něčem jet.“

Skousla si spodní ret. „Není to vtip, Rone.“

Odfrkl si a zakoulel očima. „Jasně že jo -“

Rone, podívej se na mě,“ naléhala a obrnila se. „Nedělám si legraci, je to Draco.“

Jeho chechot slábl každým nádechem a výraz se mu postupně přeskládal do čirého zmatení. Poklesla mu čelist a nebesky modré oči se zúžily do udivených škvírek, kterými studoval každý detail její tváře, jako by ji viděl poprvé v životě. Odkašlal si a ona se přistihla, jak fascinovaně zírá na žílu, která mu vyběhla na krku.

Hermiono,“ mračil se, „už to není vtipné.“

Nemá to být vtipné,“ pověděla mu. „Je to pravda.“

Nebuď směšná,“ odfrkl si. „Ne… ne, to není možné.“

Zasténala. „Rone, vím, že je to šokující -“

Nevěřím ti.“

Rone, přísahám na všechno na světě, že Draco -“

Přestaň říkat jeho jméno!“ vyštěkl náhle, oči vytřeštěné. „Tys úplně zešílela!“

Byli jsme v Bradavicích spolu,“ zamumlala. „A já se do něj -“

Neopovažuj se to říct!“

Kdybys mě jen… nech mě to vysvětlit.“

Přestaň, Hermiono!“ okřikl ji, odvrátil se a svíral si vlasy v pěstích. „Přestaň s tím!“

Mohl bys to pochopit,“ naléhala a snažila se ho chytit za paži. „Mohl bys -“

Nedotýkej se mě!“ zahulákal dost hlasitě na to, aby se z koruny blízkého stromu vzneslo hejno ptáků. „Miluju tě! Tos nevěděla?“

Rone, prosím…“

Věděla jsi, že když jsme s Harrym našli ten přívěsek, ukázal mi můj největší strach?“ pokračoval a při pohledu na slzy v jeho očích se jí zadrhl dech v hrdle. „A víš, co jsem viděl? Tebe a Harryho! A teď mi říkáš, že jsi to ty a Malfoy!“

Je-je mi to líto,“ zadrmolila a rozplakala se taky. „Vážně je, Rone, ale musela jsem ti to říct.“

Jak jsi mi to do prdele mohla udělat?“

Škubla sebou. Slyšela ho sprostě nadávat jen několikrát a od něj zněla ta slova naprosto nemístně. „Rone, nikdy jsem ti nechtěla ublížit.“

Mlč!“ zaburácel a pevně zavřel oči, jako by fyzicky trpěl. „Mlč. Přestaň!“

Hej!“ ozval se Harryho hlas odněkud za ní a Hermiona se otočila. Běžel k nim. „Slyšel jsem křik.“

Zmagořila, Harry!“ křikl Ron a namířil na ni třesoucí se prst. „Totálně zmagořila! Říká, že byla v Bradavicích s Malfoyem a -“

Tys mu řekla o Malfoyovi?“ Harry se obrátil na Hermionu. „Říkal jsem ti, ať to neděláš!“

Omlouvám se,“ popotáhla. „Musela jsem.“

Počkat. Tys to věděl?“ obvinil ho Ron a vypadal naprosto zrazeně, když Harryho sledoval. „Věděl jsi to a nic jsi mi neřekl?“

Rone, kámo,“ začal Harry klidně, „je mi to líto -“

Lhal jsi mi, ty hajzle!“

Rone, uklidni se -“

Neříkej mi, abych se uklidnil!“ pěnil. „Držte se ode mě oba hodně daleko.“

Prosím, Rone,“ snažila se zoufale Hermiona. „Kdybys mi dal šanci, mohla bych… Draco není takový jako kdysi -“

Je to podělaný Smrtijed, Hermiono! SMRTIJED!“

Ne, to není!“

Kurva že je!“ vyštěkl. „Pokusil se zavraždit Brumbála! Pustil Smrtijedy do Bradavic! Přijal znamení! Následuje Voldemorta a -“

RONE!“ zavřeštěla Hermiona, až jí přeskočil hlas. „TABU!“

Ale už bylo pozdě. Vítr se obrátil a oni se blížili.

Hermiona zamrkala, aby zahnala opar spánku, a snažila se zaostřit. Ucítila to dřív, než to spatřila. V ruce jí leželo něco, co tam nepatřilo. Zmateně se zamračila, když rozpoznala cizí prsty. Stan matně osvětloval jen slabý plamínek z lampy v rohu, ale okamžitě poznala, komu patří ruka, se kterou má propletené prsty.

Odtáhla se tak prudce, až se loktem praštila do boku. Málem ji ovládlo nutkání Rona probudit a udělit mu lekci o slušnosti a o tom, že si má nechat svoje ruce pro sebe, ale myšlenka brzy vyšuměla a Hermiona zůstala bdělá a rozrušená. Vzdala se naděje, že se jí ještě podaří usnout, a místo toho se zvedla z polního lůžka, po špičkách vyšla ze stanu a vydala se najít Harryho, který měl mít tu noc hlídku.

Objevila ho pár metrů od jejich tábořiště. Opíral se o polorozpadlý mrtvý kmen dubu, a když se v jeho brýlích zaleskl obraz měsíce, poznala, že si jí všiml. Vědomě se jí od jejího přiznání ohledně Draca vyhýbal a Hermiona si na chvíli pomyslela, že se zvedne a odejde, ale nakonec mu ramena poklesla a on vydechl mlhavý obláček vzduchu, když si troufla přijít k němu blíž. Dlely mezi nimi věci, které musely být vyřčeny. Nalomené přátelství, které bylo potřeba zacelit.

Ahoj,“ broukla pokorně a svezla se na zem naproti němu.

Ahoj,“ odpověděl a z té rozpačitosti mezi nimi se Hermiona ošila. „Hermiono -“

Chci se tě zeptat -“

Taky mám pár otázek,“ skočil jí do řeči a vypadal téměř nervózně. „Já, hm, chci se omluvit, že jsem se ti poslední týden tak vyhýbal.“

Roztála úlevou. „To je v pořádku.“

Já jenom… byl to šok. No, pořád to je šok a -“

Já vím,“ přikývla. „Chápu to.“

No, to je můj problém,“ pokračoval Harry. „Přemýšlel jsem o tom a pořád to nechápu a asi potřebuju… jo, potřebuju, abys mi to vysvětlila.“

Chceš, abych ti řekla, co se mezi námi stalo? Mezi Dracem a mnou?“

Chci slyšet tvoje důvody,“ upřesnil. „Jsi ta nejchytřejší osoba, jakou znám, takže možná… když to vysvětlíš, možná mi to začne dávat smysl.“

Skousla si ret. „Nejsem si jistá, jak…“

Jak dlouho?“ napověděl jí. „Jak dlouho… to k němu cítíš?“

Zavzpomínala na první polibek s Dracem, ten výjimečný den, kdy ji píchla včela a on jí zachránil život a ona se ho tak beze studu dotkla a pak se to stalo. To byl ten katalyzátor, díky kterému vnikla do Dracova života. Ten šílený impuls všechno změnil.

Od listopadu,“ zamumlala vzdáleně ze vzpomínky na vichry. „Začalo to v listopadu.“

Dobře. A jak?“

Znovu se vrátila v čase a vzpomínala na všechny události, které vyvrcholily v onen osudný moment. Od sdílených pohledů až po dlouhé noci na pohovce s horkou čokoládou. Když začal číst její mudlovské knihy a ona mu začala vařit. Když zpanikařil, protože se nevrátila včas, a ona je oba řízla a smísila jejich krev. Od každého delšího pohledu po každý zvídavý dotyk.

Od tolerance po zvědavost, chtíč a pak lásku.

Život není nic jiného než soubor křehkých událostí, které vedou v něco nádherného či tragického. Někdy v obojí.

Víš, mají pravdu,“ zašeptala dřív, než si vůbec uvědomila, že to neříká jen v duchu. „Nikdy toho druhého skutečně nepoznáš, dokud s ním nezačneš bydlet. Svým způsobem jsme byli oba ztracení a mimo zónu komfortu. Já neměla tebe a Rona a on neměl nikoho z přátel ani z rodiny. Neměli jsme nic, a když se nemáš za čím schovat, úplně se odhalíš.“

Ale -“

A oba jsme se před sebou… rozsypali,“ pokračovala. „Ty-víš-kdo chtěl jeho hlavu a jeho naprosto přemohly okolnosti a já jsem po tom, co jsem rodičům vymazala vzpomínky, byla tak… zničená. Ale díky tomu jsme se stali lidmi. Asi. Byli jsme… chovali jsme se skutečně, protože jsme byli zlomení.“

Harryho obočí se stáhlo. „Nechápu.“

Chci říct, že jsme tam byli jen… my,“ snažila se dál. „Naše osobnosti, naše… duše. Jenom emoce a instinkty a díky nim jsme si prostě… sedli. Spojilo nás to, skoro.“

Protože jste byli oba sami?“

Ne,“ zavrtěla hlavou. „Ne, měla jsem kolem sebe lidi, kteří by mi mohli dělat společnost, kdyby šlo jen o osamění. Ale šlo o víc.“

Za sklíčky jeho brýlí spatřila záblesk nejistoty. „Takže… najednou mu to bylo jedno? Že jsi mudlorozená?“

Ale ne, Merline, to ne. Chvíli mu trvalo, než se ke mně začal chovat slušně, ale to prostě kvůli tomu, jak ho vychovali. Možná jsem jen optimistická, ale myslím, že začal zpochybňovat všechny ty ideje a předsudky o čistotě krve ještě dřív, než jsme si spolu začali. Možná ještě předtím, než pustil Smrtijedy do Bradavic.“

Co tím myslíš?“

Viděl jsi ho vloni, Harry,“ vzdychla. „Jak vypadal zmučeně. Kdyby věřil všemu, co ho učili o mudlech a mudlorozených, určitě by za tím šel bez námitek.“

Ale stejně, Hermiono…“

Nikdy nebyl skutečně zlý, Harry,“ bránila Draca kvapně. „Prostě… udělal špatná rozhodnutí. Ty pochyby tam asi byly vždy a já ho jenom… postrčila správným směrem.“

Ale to ne -“

Proč miluješ Ginny?“

Co tím myslíš?“

Není to přece zrovna vhodné. Je to sestra tvého nejlepšího přítele. Proč ji miluješ?“

Já, no…“ zadrhl se. „Nevím proč… prostě tak.“

Koutky jejích úst se zvedly ve smutném úsměvu. „Přesně.“

Harry se na chvíli zamyslel nad jejími slovy a pak zavrtěl hlavou a posunul si brýle na nose, zvyk, který, jak věděla, dělá z nervozity. Zíral na špičky svých bot a hlasitě vydechoval nosem.

Na co ses mě chtěla původně zeptat?“

Sklopila pohled, když vycítila, že pro něj rozhovor o jejím vztahu s Dracem skončil, ale nedokázala odhadnout, jestli se jeho názor změnil, nebo ne. Vzhledem k tomu, jak si bubnoval nehty o kolena, dost o tom pochybovala.

Chtěla jsem vědět, cos řekl Ronovi.“

Nic,“ zamumlal. „Bylo mi jasné, že kdybych mu prozradil, že máš ráda jiného, začal by se vyptávat. Jenom jsem mu řekl, že jsem s tebou nemluvil, protože jsem nevěděl, co ti říct.“

Polkla nutkání v krku. „Držel mě za ruku, když jsem se vzbudila,“ přiznala. „Harry, musím mu to říct.“

Ne.“

Ale není to fér.“

Ještě ne, Hermiono.“

*

Víčka měl těžká, jako by byly jeho řasy z grafitu.

V posledních čtrnácti dnech na Draca těžce doléhalo vyčerpání, tepalo mu hluboko ve svalech a mezi očima se mu usídlila permanentní bolest hlavy. V pouhých několika dnech po Tedově smrti se všechny ty jednoduché vzorce a rutiny, díky kterým všechno šlapalo, jednoduše rozpadly. Už žádné zdlouhavé partičky šachu, žádné společné snídaně a žádná půlnoční setkávání s Andromedou u šálku kávy. Všechno se zvrhlo do ponurého a chaotického blázince a nikdo neměl vůli ani předstírat, že ho to štve.

Možná kromě Blaise.

Andromeda teď přespávala v pokoji s Tracy, protože se nedokázala vrátit do domu, který sdílela se svým manželem, a čelit všem vzpomínkám ukrytým za každou částečkou prachu. Stěží Tracyin pokoj opustila, a tudíž padlo na Blaise, aby se pokoušel udržet v jejich bezpečném domě chabý pořádek. Rozhodil domácí práce mezi své vrstevníky a přijal Andromedinu roli hlavy domu, ačkoliv Draco uvažoval, jestli to nedělá hlavně kvůli tomu, aby odvedl svou pozornost od osamělých nocí bez Láskorádové, která odešla už před týdnem.

Bylo to… složité.

Draco si už ani nedokázal vzpomenout na dobu, kdy byl obklopen lidmi, kteří se vyrovnávali se smrtí tak choulostivým způsobem, a neměl ponětí, jak se ve společnosti truchlících chovat. Teda sotva znal, ale jeho přiženěný strýc evidentně značně ovlivnil životy ostatních, než Draco přišel – stal se zřejmě Theovým a Millicentiným pseudootcem. A melancholie se stává nakažlivou, když se drží v uzavřeném prostoru.

Jak se dalo čekat, Theova reakce byla nejkritičtější. V prvních dvou dnech jen střídavě zvracel, křičel a snažil se rozmlátit všechno v dosahu. Ale jak už to má život ve zvyku, vztek a energie z Thea pomalu vytekly a v posledních čtyřech dnech jen zrcadlil Andromedu a oba se ploužili jako těla bez duší.

Pouze existovali, chycení v katatonickém tranzu žalu, zcela bez cíle.

Blaise zabavil Theovi hůlku a taky usoudil, že musí zůstat pod dohledem, a tak se u něj v pokoji v noci všichni pravidelně střídali. Ačkoliv Draco zastal o něco víc nočních hlídek. Dávalo to smysl, neboť spal méně než všichni ostatní.

A když už na něj konečně všechno dolehlo a on zalezl do postele pro změnu v rozumnou hodinu, až příliš brzy ho probudil odporný sen o Znameních zla a křiku Grangerové.

S trhnutím se prudce nadechl. V očích ho štípal studený pot a chvěl se po celém těle, zatímco mu v uších doznívaly Hermioniny výkřiky. Schoval obličej do roztřesených rukou a pokusil se uklidnit dech. Zamračil se na hodiny, které ukazovaly půl čtvrté ráno.

Zrovna zvažoval, jestli má nebo nemá cenu pokoušet se znovu usnout, když to zaslechl; tichounký zvuk řeči z přízemí.

Tušil, že dost možná o nic nejde, že se jen Miles a Tracy šli dolů napít, ale břicho se mu kroutilo pochybnostmi. Natáhl si triko na tělo zbrocené potem, popadl hůlku a opatrně se vykradl z ložnice.

Lumos,“ zašeptal, když kráčel ke schodům.

Hlasy zesílily, ale stále je nedokázal přiřadit ke jménu ani se mu nedařilo rozlišit slova, tak potichu sešel schody a chodbou se dostal až před dveře kuchyně.

Mluvily dva hlasy, oba ženské. Rozeznal Andromedin jemný tón, ale nedokázal si zařadit ten druhý. Zhasl světlo hůlky a v návalu zvědavosti přitiskl ucho na dveře.

„…a tak. Chtěla jsem přijít dřív, ale je teď příšerně nebezpečné posílat sovy a nebyla jsem si jistá, jestli by mě tvoje ochrany pustily dál, kdybych se chtěla přemístit, a nechtěla jsem použít ani přenášedlo, když mám pár dní před termínem -“

To je pořádku,“ zaslechl Draco tetino zamumlání. „Chápu, že jsi měla plno -“

Ale ne, měla jsem tu být s tebou.“

Nic se neděje, Nymfadoro,“ přerušila ji Andromeda a Dracova tvář na druhé straně dveří se protáhla, když poznal jméno své sestřenice. Té, kterou vůbec neznal.

To teda děje,“ přela se Tonksová a ozval se úder do dřeva, Draco předpokládal, že pěstí. Slyšel v jejím tónu ten tlak, nápor, tu rozbitnost člověka, jenž se ocitl lapený mezi zármutkem a syrovou zlostí. „Omlouvám se, mami -“

Přestaň se omlouvat, Nymfadoro. Je to v pořádku. Jen… tak ráda tě vidím, beruško. Jsem šťastná, že jsi tady.“

Víš,“ promluvila mladá žena po chvíli. „S Remusem jsme mluvili o jménech a rozhodli jsme se, že když to bude kluk, bude se jmenovat po tátovi.“

Nastalo prázdné ticho a Draco se snažil zůstat tak nehybný, jak mu to jen svaly dovolovaly.

To zní perfektně,“ vydechla Andromeda hlasem zkřehlým emocemi. „Táta by byl šťastný. Opravdu.“

To se asi nikdy nedozvíme, že?“

Zníš tak naštvaně -“

Samozřejmě, že jsem naštvaná!“ vyštěkla. „Zabili mi otce! Každý den někoho zabíjí a do toho ta pitomá Komise pro registraci mudlorozených! Viděla jsi, co za propagandu šíří o mudlorozených?“

Dracovi se stáhl hrudník.

Komise pro registraci mudlorozených. Mudlorození. Grangerová.

Ano,“ odpověděla teta. „Viděla jsem něco ve Věštci a do domu se dostaly nějaké letáky. Je to zrůdné -“

Odporné,“ vyplivla Tonksová. „Nemůžu uvěřit, že takovým blábolům lidi vážně věří. Víš, když za mnou přišla Hermiona -“

Draco neslyšel konec věty. Všechna krev se mu nahrnula do uší a dočasně ho ohlušila, až vnímal jen tlukot splašeného srdce a zamlžený zrak. Udeřilo to na něj tak tvrdě, ta vlna divokého vzteku, která mu zahořela až v konečcích prstů a která se pak proměnila do čistého adrenalinu a horkosti, s nimiž vrazil do dveří a vpadl do kuchyně, hůlku v pohotovosti. Čarodějky nadskočily úlekem a Tonksová rázem stála na nohou, hůlku namířenou na jeho srdce, tělo natočené v podmíněném mateřském reflexu chránit své dítě.

Pak na něj znechuceně pohlédla. „Co tady sakra děláš?“

Kde do prdele je?“ procedil Draco skrz zuby a jen stěží zaznamenal výhrůžku ve svém hlase.

Draco,“ varovala ho Andromeda. „Uklidni se.“

Kde je?“

Mami, co tenhle tady sakra dělá?“

Patří sem, Nymfadoro.“

Ale on je jeden z nich,“ opáčila hbitě. „Přijal znamení a pustil Smrtijedy -“

Přeběhl,“ vysvětlila jí Andromeda obratem a zvedla se z místa. „Draco, prosím, teď skloň hůlku.“

Ani se ke mně nepokoušej kurva přiblížit,“ zavrčel a šlehl po ní očima. „Lhala jsi mi.“

Nelhala.“

Říkala jsi, že nevíš, kde je!“ zařval, až mu hlas rázem ochraptěl a hruď neuvěřitelně ztěžkla. „Věděla jsi to a prostě jsi mě nechala myslet si, že je -“

Draco, prosím, dej pryč tu -“

Viděla jsi, jak jsem v prdeli, a nic jsi s tím neudělala!“

Prudce dýchal a očima těkal z tety na sestřenici a zase zpátky. Ta zrada mu na jazyku zanechala hořkou pachuť a nepřítomně zapřemýšlel, kdy vlastně začal Andromedě skutečně věřit, než se v duchu pokáral, že nedává pozor. Už by měl být z minulosti poučený.

Draco, přísahám, že jsem to nevěděla. Nymfadora mi to řekla teprve dnes.“

Vybalte to, kde je?!“ zavrčel jako rozběsněné zvíře. „Hned!“

Kdo?“ vstoupila do toho Tonksová.

GRANGEROVÁ!“ zaburácel a znovu na ni upřel rozohněné oči. „Přísahám u Salazara, jestli mi to -“

Andromeda zaúpěla a setřela si z koutku oka zdeptanou slzu. „Draco, přestaň. Prosím.“

Ne, dokud mi neřeknete, kde je Grangerová,“ odsekl rezolutně. „Koukejte to -“

Myslíš Hermionu?“ zeptala se Tonksová náležitě vytřeštěně. „Co ta má s tebou společného?“

Všechno má se mnou společné!“ vypálil Draco, nečinnou hůlku stále namířenou na ni. Chvěla se jeho vztekem. „Okamžitě mi to řekni!“

Tak počkat,“ zarazila se Tonksová a vykulila oči, asi když sáhla po konkrétní vzpomínce. „To ty? Ty jsi… ty jsi ten kluk, o kterém mluvila? Do kterého se v Bradavicích zamilovala? Vy jste -“

ANO, JÁ!“ zavřeštěl, příliš rozlícený a netrpělivý, aby mu na tom záleželo. „Jsem to já! Já a ona!“

Nekecej,“ zavrtěla Tonksová pochybovačně hlavou. „Hermiona by nikdy -“

Nymfadoro,“ Andromeda na svou dceru pevně pohlédla. „On nelže.“

Tonksové zacukalo ve rtu, ale hůlka setrvávala napřažená, stejně jako ta Dracova. Za zády ucítil pohyb, ale dál se upřeně díval na svou sestřenici a ignoroval dva páry nohou, které vstoupily do místnosti a zastavily se kousek vedle něj. Intuice mu napověděla, že jsou to Blaise a Theo, ale nepodíval se jejich směrem, nechával se unášet rozbouřeným vztekem, který mu pod kůží praskal jako elektřina.

Malfoyi,“ oslovil ho Blaise ostře. „Co tu u Merlina -“

Nech mě na pokoji,“ štěkl. „Neser se do toho a vypadni!“

Draco, ty nevidíš, že je těhotná -“

To je mi u prdele!“ vyprskl. „Ví, kde je Grangerová!“

Grangerová?“ zopakoval Theo tiše a evidentně zmateně. „Jako… Hermiona Grangerová? Proč -“

Já nevím, kde je Hermiona!“ překřičela je Tonksová. „Nikdo z nás to neví.“

Říkala jsi, že za tebou přišla!“ zařval Draco. „SLYŠEL JSEM TĚ, DO HAJZLU!“

Ano, řekla jsem, že přišla,“ promluvila Tonksová už klidnějším, úsečným tónem. „Ale taky odešla, Malfoyi. Nemám ponětí, kde je teď.“

Draco ochabl a přemohla ho otupělost. „Lžeš…“

Ne,“ zarazila ho, jako by jeho reakci očekávala. „Byla se mnou, ale před víc jak měsícem odešla.“

Kam?“

To nevím,“ odvětila pomalu a váhavě uvolnila obranný postoj. „Zmizela v noci. Předpokládám, že se domluvila s Harrym a Ronem.“

S těmi lapáky katastrof!“ zvolal Draco a zatnul zuby, když mu zakolísal hlas. „No výborně!“

Bude v pořádku,“ zamručela Tonksová. „Hermiona je nejbystřejší čarodějka svého věku.“

Ty blbko,“ sykl na svou sestřenici, ale začínal ztrácet vnitřní oheň. Cítil, jak mu energie protéká mezi prsty a místo toho se do něj vpíjí zdrcující zklamání. „Nechala jsi Grangerovou, mudlorozenou, jen tak zdrhnout, když jsou všude kolem lapkové -“

Hermiona se o sebe umí postarat.“

Jo, jako tvůj otec?“ odsekl a ohřál se nad starým známým zadostiučiněním, když slyšel, jak obě ženy po jeho kruté poznámce zalapaly po dechu.

Malfoyi,“ ozval se Blaise. „Skončil jsi.“

Byl bys tak zkurveně v pohodě, kdyby šlo o tvoji čarodějku?“ vyštěkl Blaisovým směrem.

Moje čarodějka se taky pohřešuje,“ připomněl mu kamarád a Draco cítil, jak se mu na napřažené paži svírá ruka. „Dost.“

Draco se nebránil a sklonil hůlku. Oči mu klesly k podlaze a křeč v předloktí se začala uvolňovat. Chtěl jenom slyšet cokoliv o Grangerové, cokoliv, jen ujištění, že je v bezpečí, ale to prchavé zajiskření něčeho podobného naději rychle zmizelo a on se cítil, jako by z něj někdo vytloukl vzduch. Zvedl volnou ruku ke skloněné hlavě, kde se v dutinách začaly ozývat vzdálené údery migrény. Fyzicky cítil, jak si ho ostatní měří očima, a z duše je v tu chvíli nenáviděl za to, že se stali svědky jeho výbuchu a ztráty kontroly.

Do prdele,“ vydechl a otočil se k odchodu.

Tak počkat,“ skočil mu Theo do cesty. „Už mi hráblo, nebo jsem slyšel správně? Ty a Grangerová? Dohromady?“

Draco neodpověděl, ale narovnal ramena a zvedl bradu a mlčky tím Thea vyzýval, až si zkusí utrousit hanlivý komentář nebo posměšek. Místo dalších slov se však Theovy rysy zkroutily do podivného výrazu a Draco spatřil odlesk toho sarkastického dareby, kterým Theo býval před Tedovou smrtí.

Inu,“ promluvil Theo a rty mu pokoušel úšklebek. „To je mi ale zajímavý obrat.“

Z nutkání přerazit Theovi čelist Dracovi zbělely klouby, ale jen se kolem něj protáhl a vrátil se do ložnice. Toužil po samotě a dlaždičkách ve sprše, ve kterých si může představovat odraz Grangerové.

Prohlášení, že putuje válkou zmítanou zemí s Potterem a Weasleym, vstříklo do jeho žil novou dávku insomnie a Draco po čtyři následující dny nezamhouřil oka.

Cíleně se vyhýbal ostatním, zvlášť Theovi, Blaisovi a Andromedě, až dokud jej právě ona jednoho poměrně ponurého dubnového úterý sama nevyhledala. Vzpomínal si, že se zrovna díval z okna na nové mladé lístky a růžové květy na jabloních, zvětšené kapkami deště, které se sbíhaly na skleněných tabulích. Vstoupila do jeho pokoje bez klepání, na rtech nefalšovaný úsměv, který vypadal pokřiveně, jako by zapomněla, jak se dělá.

Řekla mu, že právě obdržela dopis, že Tonksová porodila chlapečka, Teddyho Lupina.

Uvažoval, proč si myslela, že mu na tom záleží, a potom uvažoval, jestli si to myslela správně.

Zamumlal váhavou gratulaci a ona odešla na návštěvu za svým prvním vnoučetem.

Sraženina v Dracově hrudi se trochu odlehčila, ale zbytek dne strávil závistí, že to dítě vůbec nevnímá temný a zmírající svět, do něhož se právě narodilo.

Nevinnost a ignorance se v jednom shodují. Jsou blažené.

*

Hermiona přejížděla prsty po spletitých kličkách a smyčkách na jílci meče a žasla, jak může být něco tak nádherného tolik smrtící. Harry jí dal meč Godrika Nebelvíra, spolu se vším podstatným, aby ho schovala v očarované kabelce, protože trval na tom, že ona je ta nejzodpovědnější a že se o jejich věci postará nejlépe. Ovládlo ji nečekané nutkání si tu vzácnost prohlédnout. Fascinovala ji historie, kterou prakticky cítila tepat v jeho ostří.

Kov byl pod dotekem teplý, teplejší než její kůže.

Vrátila ho do kabelky a opět se zaměřila na rozečtenou knihu, kde si podtrhávala všechno, co by se mohlo časem hodit, a psala si poznámky po stranách, k čemu se kdy vrátit. Naprosto se ponořila do své obvyklé rutiny opakovaného čtení slov, která si vryla do paměti už před týdny, a snažila se tím zahnat myšlenky na Draca, protože se jim vždy nějak podařilo podrýt její soustředění. A tak když se jí dotkla ruka na rameni a kudrny na uchu se pohnuly, vystřelila vyděšeně na nohy s hůlkou v pozoru.

Rone,“ vydechla a odtáhla hůlku od jeho hrdla. „Málem jsem vyletěla z kůže.“

Promiň,“ zamumlal omluvně. „Ale volal jsem na tebe, vážně.“

Já jsem -“

Četla,“ dořekl za ní. „Jo, já vím.“

Hermiona viděla, jak je nervózní. Bylo to tak očividné, přešlapoval z nohy na nohu a pihovaté rysy se mu kroutily nejistotou. Věděla, co přijde, a nervózně si zastrčila tvrdohlavé vlasy za ucho, kde se jí před chvílí dotkl.

Kde je Harry?“

Dělá něco k jídlu. U stanu,“ mávl rukou. „Hele, Hermiono -“

Měla bych mu jít pomoct.“

Udělal jsem něco?“ vyhrkl Ron a Hermiona se nahrbila. „Chci říct… něčím jsem tě naštval nebo tak něco?“

Dlouze se nadechla. „Ne, nenaštval jsi mě, Rone.“

No… tak to teda nechápu,“ soukal ze sebe nemotorně. „Prostě… myslel jsem, že jsme… víš co.“

Rone, myslím -“

Myslím to, co se stalo na svatbě, a to všechno,“ mluvil nesouvisle dál. „Vím, že jsme o tom nikdy vlastně nemluvili, ale já… lituješ toho?“

Ne, nelituju,“ odvětila upřímně. „To jenom -“

Protože jsem myslel, že to znamená, že jsme teď spolu, ale ty… očividně to tak necítíš.“

V hrudi jí kvapem rostla vina. Řekne mu to. Cítila, jak se jí na jazyku formují slova. „Jsi můj nejlepší kamarád.“

Ale to je všechno?“ otázal se sklíčeně. „Jenom kamarád? To je všechno, co pro tebe znamenám?“

Rone,“ začala váhavě. „Víš, že ses mi líbil, ale… naše příležitost stát se něčím víc než přáteli… přišla a zase odešla.“

Co tím myslíš?“

Myslím tím, že jsme příliš dlouho čekali,“ vysvětlila mu. „Pořád to tam bylo, na dosah, ale my jsme to prostě přehlíželi. A to proto, že to ani jeden z nás nechtěl dost.“

Ale to -“

Mrzí mě to, ale je to tak. Bylo by to pro nás… příhodné.“

Příhodné?“ zopakoval a vypadal zraněně. „Co to vůbec znamená?“

Myslím tím, že jsme spolu strávili tolik času, že by dávalo smysl mít vztah, ale… ale příhodnost není dostatečně dobrý důvod začít vztah. Vlastně je to dost příšerný důvod.“

Hermiono…“

Ty si nemyslíš, že kdyby to jeden z nás opravdu tolik chtěl, že by to prostě přišlo?“ hájila se. „Rozhodně nám v tom nikdy nic nebránilo, jen my sami. Do háje, vždyť nás k tomu naši přátelé a rodina prakticky povzbuzovali -“

Pořád jsi naštvaná za to, co se stalo s Levandulí?“ zeptal se najednou.

Ne, samozřejmě že ne.“

Protože to byla jenom chyba,“ dodal zbrkle. Natáhl se po její ruce, ale ona ucukla dřív, než se jí dotkl jen konečky prstů. „Hermiono -“

Rone, přísahám, že to nemá nic společného s Levandulí.“

Takže máš ráda někoho jiného?“

A přišlo to, ta otázka, které se tolik děsila, protože ho odpověď zničí. Tolik mu to chtěla říct, aby mezi mini existovala jen pravda, jakkoliv těžké pro něj bude to slyšet, ale v koutku hlavy jí našeptával Harryho hlas. Sledovala, jak Ronovýma úzkostnýma očima probliklo zklamání, a uvědomila si, že mlčí až příliš dlouho. A ticho je prosté zbabělcovo doznání.

Já -“

Věděl jsem to,“ kývl, podivně klidný. „Věděl jsem to, ale Harry říkal, že se pletu.“

Rone, to není důvod, proč to mezi námi nefungovalo.“

V pohodě,“ řekl s bolestivě nuceným úsměvem. „V pohodě, chápu. Neviděli jsme tě jak dlouho… pět měsíců?“

Šest,“ upřesnila. „Ale -“

Hermiono, líbí se ti někdo jiný?“ zeptal se znovu. „Je to jednoduchá otázka. Ano nebo ne?“

Zavřela oči. „Ano.“

To je… to je v pořádku,“ zakoktal se. „Kéž bys mi to řekla dřív.“

Je to Draco Malfoy.“

Nastalo další ticho, ale tentokrát takové, kdy se zdá, že zmlkli i ptáci a vítr ve větvích, takové, které v uších začne hučet jako odsuzovaná smrtka. Pomalu otevřela oči a zjistila, že Ron stojí blíž, než očekávala, tvář ztuhlou a nečitelnou. Pak se mu ale koutky úst rozšířily. A rozesmál se, tím tichým smíchem, který začal nevinně, ale postupně roztřásl celé tělo.

Ten-ten se povedl,“ vykuckal mezi záchvaty smíchu. „Merline, Hermiono, ty fakt musíš na něčem jet.“

Skousla si spodní ret. „Není to vtip, Rone.“

Odfrkl si a zakoulel očima. „Jasně že jo -“

Rone, podívej se na mě,“ naléhala a obrnila se. „Nedělám si legraci, je to Draco.“

Jeho chechot slábl každým nádechem a výraz se mu postupně přeskládal do čirého zmatení. Poklesla mu čelist a nebesky modré oči se zúžily do udivených škvírek, kterými studoval každý detail její tváře, jako by ji viděl poprvé v životě. Odkašlal si a ona se přistihla, jak fascinovaně zírá na žílu, která mu vyběhla na krku.

Hermiono,“ mračil se, „už to není vtipné.“

Nemá to být vtipné,“ pověděla mu. „Je to pravda.“

Nebuď směšná,“ odfrkl si. „Ne… ne, to není možné.“

Zasténala. „Rone, vím, že je to šokující -“

Nevěřím ti.“

Rone, přísahám na všechno na světě, že Draco -“

Přestaň říkat jeho jméno!“ vyštěkl náhle, oči vytřeštěné. „Tys úplně zešílela!“

Byli jsme v Bradavicích spolu,“ zamumlala. „A já se do něj -“

Neopovažuj se to říct!“

Kdybys mě jen… nech mě to vysvětlit.“

Přestaň, Hermiono!“ okřikl ji, odvrátil se a svíral si vlasy v pěstích. „Přestaň s tím!“

Mohl bys to pochopit,“ naléhala a snažila se ho chytit za paži. „Mohl bys -“

Nedotýkej se mě!“ zahulákal dost hlasitě na to, aby se z koruny blízkého stromu vzneslo hejno ptáků. „Miluju tě! Tos nevěděla?“

Rone, prosím…“

Věděla jsi, že když jsme s Harrym našli ten přívěsek, ukázal mi můj největší strach?“ pokračoval a při pohledu na slzy v jeho očích se jí zadrhl dech v hrdle. „A víš, co jsem viděl? Tebe a Harryho! A teď mi říkáš, že jsi to ty a Malfoy!“

Je-je mi to líto,“ zadrmolila a rozplakala se taky. „Vážně je, Rone, ale musela jsem ti to říct.“

Jak jsi mi to do prdele mohla udělat?“

Škubla sebou. Slyšela ho sprostě nadávat jen několikrát a od něj zněla ta slova naprosto nemístně. „Rone, nikdy jsem ti nechtěla ublížit.“

Mlč!“ zaburácel a pevně zavřel oči, jako by fyzicky trpěl. „Mlč. Přestaň!“

Hej!“ ozval se Harryho hlas odněkud za ní a Hermiona se otočila. Běžel k nim. „Slyšel jsem křik.“

Zmagořila, Harry!“ křikl Ron a namířil na ni třesoucí se prst. „Totálně zmagořila! Říká, že byla v Bradavicích s Malfoyem a -“

Tys mu řekla o Malfoyovi?“ Harry se obrátil na Hermionu. „Říkal jsem ti, ať to neděláš!“

Omlouvám se,“ popotáhla. „Musela jsem.“

Počkat. Tys to věděl?“ obvinil ho Ron a vypadal naprosto zrazeně, když Harryho sledoval. „Věděl jsi to a nic jsi mi neřekl?“

Rone, kámo,“ začal Harry klidně, „je mi to líto -“

Lhal jsi mi, ty hajzle!“

Rone, uklidni se -“

Neříkej mi, abych se uklidnil!“ pěnil. „Držte se ode mě oba hodně daleko.“

Prosím, Rone,“ snažila se zoufale Hermiona. „Kdybys mi dal šanci, mohla bych… Draco není takový jako kdysi -“

Je to podělaný Smrtijed, Hermiono! SMRTIJED!“

Ne, to není!“

Kurva že je!“ vyštěkl. „Pokusil se zavraždit Brumbála! Pustil Smrtijedy do Bradavic! Přijal znamení! Následuje Voldemorta a -“

RONE!“ zavřeštěla Hermiona, až jí přeskočil hlas. „TABU!“

Ale už bylo pozdě. Vítr se obrátil a oni se blížili.

Za obsah komentárov je zodpovedný užívateľ, nie prevádzkovateľ týchto stránok.
 0 komentárov
Ďakujem
Pre automatický komentár sa musíte prihlásiť.

Archivované komentáre


Re: Kapitola 30 - Tabu Od: denice - 06.07. 2018
Arabesko naše, zhltla jsem kapitolu ihned, jakmile jsem ji objevila, ale potřebovala jsem pár dní odstup a klid ke čtení. Takové trápení - ale Hermiona si alespoň promluvila s Harrym, probrali všechno důležité a on to pomalu přijímá. Jenže bohužel neposlechla jeho dobrou radu a musela prozradit Ronovi, kdo je ten dotyčný. Já vím, je strašně rozhozená, takže jí mozek nefunguje, jak má, ale tuhle chybu si asi všichni tři odskáčou. Draca je mi taky strašně líto, autorka se dokázala vžít a nádherně popsat jeho proměny a bolest, kterou prožívá on i lidé kolem něj. Moc tě obdivuji nejen za tento překlad a posílám pozitivní vlny. Děkuji.

Re: Kapitola 30 - Tabu Od: Monie2 - 03.07. 2018
Och neskutečné, krásné, fantastické! Tolik jsem se těšila na pokračování, moc děkuji :-*

Re: Kapitola 30 - Tabu Od: Gift - 02.07. 2018
Mela jsem strasnou radost, kdyz jsem zahledla novou kapitolu a to i presto, ze mi bylo jasne, ze to nebude zrovna radostne cteni. Autorka udrzuje Draca stale ve sve roli. Miluje Hermionu, ale to neznamena, ze se nemuze stale chovat jako kreten. Libi a nelibi se mi to zaroven. Co se Hermiony tyce, souhlasim s Harrym. Chtela si ulevit prestoze musela vedet, ze se Ron zachova jako pitomec. Ron za to nemuze, jednoduse takovy je. Presto... muzeme se Hermione divit? Asi ne. Ach, opet tolik emoci... Moc a moc dekuji za dalsi kapitolu, arabesko. Jsem moc rada, ze jsi zpatky. Drz se, carodejko!

Re: Kapitola 30 - Tabu Od: martik - 01.07. 2018
To byla zase emocionální smršť. Draco, Hermiona a nakonec i Ron. A bude hůř. Nejenže jsou smrtijedi na cestě, ale i ten Ronův vztek, zklamání a pocit zrady jim může pořádně zavařit. Je nápor to jen číst, natož to překladat, a tak ti, arabesko, přeji mnoho sil a děkuji :-*

Re: Kapitola 30 - Tabu Od: silrien - 01.07. 2018
Sakra, to je zase nálož emocí. Omlouvám se za klení. Je mi tak moc líto Draca, nic neví a straší ho noční můry. A když konečně svitne naděj na informaci, tak zase nic. A Hermiona si sice ulevila přiznáním, leč důsledky mohou být katastrofální. Dost se o ně bojím. Děkuji

Re: Kapitola 30 - Tabu Od: Sally - 01.07. 2018
No do prdele!! Asi nemam slova pre tuto kapitolu. Vdaka za preklad, cerstvy prirastok od Isolation prekvapil ale potesil velmi :) Mam pocit, ze tuto konkretnu dvojicu sledujem uz roky a stale novy a novy vyvoj udalosti! Ron ma serie asi vsade a vzdy, nemozem si pomoct :D

Re: Kapitola 30 - Tabu Od: Sally - 01.07. 2018
No do prdele!! Asi nemam slova pre tuto kapitolu. Vdaka za preklad, cerstvy prirastok od Isolation prekvapil ale potesil velmi :) Mam pocit, ze tuto konkretnu dvojicu sledujem uz roky a stale novy a novy vyvoj udalosti! Ron ma serie asi vsade a vzdy, nemozem si pomoct :D

Re: Kapitola 30 - Tabu Od: luisakralickova - 01.07. 2018
Velké díky za další dílek do této emocionální skládačky, těším se na další.

Re: Kapitola 30 - Tabu Od: Jimmi - 01.07. 2018
Pôvodne som sa nechcela začítať, pretože teraz mám obdobie pohody a optimistických prekladov, ale nedalo mi to. Tá poviedka je niečo neskutočné a v tvojom preklade to len dostáva grády. Obdivujem ťa, smekám a posielam čo najviac síl a energie, aby si zvládla ďalšiu kapitolu. Ďakujem, ale tým slovom sa ale nedá všetko vyjadriť.

Re: Kapitola 30 - Tabu Od: margareta - 01.07. 2018
Jak napsala Lupina, citový maglajz na druhou. No, a Ron to ještě pohnojil! Postaral se jim teď o budoucnost, ve které vztah Draca a Hermiony bude asi to poslední, čím se budou muset zabývat. Děkuji za napínavou kapitolu a nedočkavě se těším na další!

Re: Kapitola 30 - Tabu Od: Lupina - 01.07. 2018
Tak to zase byla síla. Emocionální koktejl. Draco nemůže dělat nic, jen čekat. A Hermioně se rozpadá přátelství. Všude kolem lapkové a žádná vyhlídka na lepší budoucnost. Úžasná kapitola. Děkuji, arabesko :-*

Prehľad článkov k tejto téme:

Bex-chan: ( arabeska )18.02. 2020Počátek (epilog)
Bex-chan: ( arabeska )28.09. 2019Kapitola 48 - Úsilí
Bex-chan: ( arabeska )22.09. 2019Kapitola 47 - Moc
Bex-chan: ( arabeska )15.09. 2019Kapitola 46 - Smilování
Bex-chan: ( arabeska )08.09. 2019Kapitola 45 - Harry
Bex-chan: ( arabeska )01.09. 2019Kapitola 44 - Smrt
Bex-chan: ( arabeska )25.08. 2019Kapitola 43 - Pokraj
Bex-chan: ( arabeska )18.08. 2019Kapitola 42 - Vzplanutí
Bex-chan: ( arabeska )11.08. 2019Kapitola 41 - Snape
Bex-chan: ( arabeska )04.08. 2019Kapitola 40 - Boj
Bex-chan: ( arabeska )28.07. 2019Kapitola 39 - Tonutí
Bex-chan: ( arabeska )21.07. 2019Kapitola 38 - Znovu
Bex-chan: ( arabeska )14.07. 2019Kapitola 37 - Chyby
Bex-chan: ( arabeska )07.07. 2019Kapitola 36 - Hůlky
Bex-chan: ( arabeska )17.02. 2019Kapitola 35 - Voda
Bex-chan: ( arabeska )02.09. 2018Kapitola 34 - Spojenectví
Bex-chan: ( arabeska )05.08. 2018Kapitola 33 - Cejch
Bex-chan: ( arabeska )29.07. 2018Kapitola 32 - Puls
Bex-chan: ( arabeska )22.07. 2018Kapitola 31 - Krev
Bex-chan: ( arabeska )01.07. 2018Kapitola 30 - Tabu
Bex-chan: ( arabeska )03.02. 2018Kapitola 29 - Týdny
Bex-chan: ( arabeska )29.07. 2017Kapitola 28 - Anděl
Bex-chan: ( arabeska )18.07. 2017Kapitola 27 - Pravda
Bex-chan: ( arabeska )28.03. 2017Kapitola 26 - Duše
Bex-chan: ( arabeska )15.01. 2017Kapitola 25 - Míle
Bex-chan: ( arabeska )27.11. 2016Kapitola 24 - Hodiny
Bex-chan: ( arabeska )12.08. 2016Kapitola 23 - Předpeklí
Bex-chan: ( arabeska )08.08. 2016Kapitola 22 - Bouře
Bex-chan: ( arabeska )26.02. 2016Kapitola 21 - Jizvy
Bex-chan: ( arabeska )19.01. 2016Kapitola 20 - Slzy
Bex-chan: ( arabeska )10.01. 2016Kapitola 19 - Šeď
Bex-chan: ( arabeska )30.11. 2015Kapitola 18 - Dary
Bex-chan: ( arabeska )17.11. 2015Kapitola 17 - Hvězdy
Bex-chan: ( arabeska )06.09. 2015Kapitola 16 - Sníh
Bex-chan: ( arabeska )07.07. 2015Kapitola 15 - Střepy
Bex-chan: ( arabeska )05.06. 2015Kapitola 14 - Chtíč
Bex-chan: ( arabeska )12.05. 2015Kapitola 13 - Sám
Bex-chan: ( arabeska )04.05. 2015Kapitola 12 - Spánek
Bex-chan: ( arabeska )31.03. 2015Kapitola 11 - Pochyby
Bex-chan: ( arabeska )27.02. 2015Kapitola 10 - Chuť
Bex-chan: ( arabeska )13.02. 2015Kapitola 9 - Jed
Bex-chan: ( arabeska )10.01. 2015Kapitola 8 - Dotyk
Bex-chan: ( eryenie )23.11. 2014Kapitola 7 - Lidskost
Bex-chan: ( eryenie )03.10. 2014Kapitola 6 - Dlaždičky
Bex-chan: ( arabeska )11.09. 2014Kapitola 5 - Vůně
Bex-chan: ( arabeska )15.07. 2014Kapitola 4 - Skóre
Bex-chan: ( arabeska )02.06. 2014Kapitola 3 - Dveře
Bex-chan: ( arabeska )04.05. 2014Kapitola 2 - Úder
Bex-chan: ( arabeska )21.04. 2014Kapitola 1 - Útočiště
Bex-chan: ( arabeska )18.04. 2014Isolation - fanart
. Úvod k poviedkam: ( arabeska )14.04. 2014Úvod